Takřka celý svět je zachvácen pandemií nemoci COVID-19, kterou způsobují nové koronaviry. Česká republika, stejně jako i další státy, přijala ve snaze omezit šíření nové nemoci celou řadu restriktivních opatření, která mají značné dopady na občanské svobody i ekonomické výsledky živnostníků a podnikatelů. Cedule „ZAVŘENO“ visící snad na všech obchodech vyjma potravin, lékáren, prodejen s drogistickým zbožím apod. jsou předpovědí nejen značného ušlého zisku jednotlivých podnikatelů, ale rovněž i značných reálných škod v podobě nevyužitých nájmů apod. Povinnost hradit nájemné, úvěrové splátky a další pohledávky totiž zůstává (zůstávala) nezměněna a mnozí tak znervózněli, když na příjmové stránce ekonomické rozvahy došlo k úbytku, avšak výdajová část zůstala beze změny.
Vláda ČR za účelem zmírnění možných ekonomických dopadů na živnostníky, podnikatele, ale i soukromé osoby, přišla s návrhy několika zákonů, které mají osobám ekonomicky postiženým koronavirovou pandemií pomoci zvládnout vzniklou situaci.
Konkrétně jde o návrh zákona o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, který se vztahuje na úvěry, odložené platby, zápůjčky a jiné finanční služby sjednané před 26. 3. 2020. Vláda navrhuje odložit povinnost plnit na vzniklé dluhy, a to o délku ochranné doby (do 31. 10. 2020 nebo do 31. 7. 2020 podle volby osoby, která čerpala finanční prostředky). O stejnou ochrannou dobu se odkládá i doba trvání dluhu. Po celou dobu tzv. ochranného období pak věřitelům náleží v případě spotřebitelů úrok ve výši reposazby vyhlášené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů a v případě podnikatelů sjednaný úrok. O využití tohoto práva musí dlužník věřitele písemně nebo jiným způsobem určeným věřitelem informovat.
Dále jde o návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Tím se zapovídá právo pronajímatele po ochrannou dobu (do 31. 5. 2021) vypovědět nájemní smlouvu z důvodu dluhu na nájemném, pokud dluh vznikl v rozhodné době (od 12. 3. do 30. 9. 2020) a v důsledku opatření ČR reagujících na pandemii koronaviru. Pronajímatel může poté, co pominuly mimořádné okolnosti, nejdříve však po skončení nouzového stavu, požadovat zrušení nájmu, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby omezení ve stanoveném rozsahu snášel, zejména mohl-li by v důsledku omezení upadnout do takové nouze, že nebude mít ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen. Návrh dále odkládá povinnost doručit vyúčtování služeb hrazených v souvislosti s užíváním prostor k bydlení a rovněž odkládá dobu, do kdy musí být závazky vzniklé v souvislosti s tímto vyúčtováním služeb uhrazeny.
Vláda dále navrhla zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících podnikání․ Řečený návrh má upravit nájemní vztahy mezi vlastníky a podnikateli tak, že pronajímatel není oprávněn po tzv. ochrannou dobu (do 31. 3. 2022) vypovědět nájem z důvodu prodlení s hrazením nájemného za tzv. rozhodnou dobu (od. 12. 3. do 30. 9. 2020), pokud tento dluh vznikl v důsledku restrikcí směřujících k potlačení nákazy nemocí COVID-19. Podle zmíněného návrhu pronajímatel může poté, co pominuly omezující okolnosti, nejdříve však po skončení nouzového stavu, požadovat zrušení nájmu, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby omezení ve stanoveném rozsahu snášel, zejména je-li pronájem jediným zdrojem jeho obživy.
Vláda též připravila návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 na odvětví cestovního ruchu. Návrh opravňuje cestovní kanceláře, aby namísto vrácení peněz za zájezdy zrušené v období od. 20. 2. do 31. 8. 2020 vystavily poukaz na zájezd v hodnotě původně uhrazeného zájezdu, který je zákazník oprávněn užít do dne 31. 8. 2021. Až v případě nevyužití tohoto poukazu, anebo v případě určitých výjimek, cestovní kancelář vrací zákazníkovi dříve uhrazené peníze.
V neposlední řadě byl předložen návrh zákona, kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Tím se mění výše úroku v případě prodlení přesahujícího dobu 90 dnů u spotřebitelských úvěrů, ale i u dalších dluhů, kdy je dlužníkem fyzická osoba, avšak není spotřebitelem.
V případě všech výše uvedených návrhů zákonů jde o vládní návrhy zákonů („předmětné návrhy zákonů“).
V předkládaném příspěvku se zabývám otázkou, zda zamýšlená „úlevová“ opatření vlády (resp. předmětné návrhy zákonů) jsou zákonná, když mají zásadním způsobem dopadnout i do soukromoprávních vztahů (zpravidla smluvních), které vznikly před přijetím a nabytím účinnosti těchto zákonů (pokud budou předmětné návrhy zákonů přijaty). Kladu si za cíl odpovědět na otázku, zda jde o legální nástroj vlády a Parlamentu, anebo zda jde o retroaktivní a nekonsenzuální zásah do soukromých práv, k čemuž vláda ani zákonodárci nemají mít mandát, a to ani v případě vyhlášeného nouzového stavu.
V textu se též zabývám úvahou de lege ferenda a tím, zda je vůbec namístě zvažovat přijetí zákona, který by umožňoval ve výjimečných případech moci výkonné či zákonodárné, aby efektivně zasáhla do závazkových vztahů, anebo zda již taková legislativa existuje a pouze nebyla vhodně využita.