Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

[Právní rozhledy 23-24/2024, s. 784]
Dítě jako rukojmí rodiče s duševním onemocněním

JUDr. Ema Tomšová, Ph.D., Karlovy Vary1

I. Úvodem

Patologický rodič s neregulovaným chováním s absencí sebereflexe a náhledu nemá právo pečovat o dítě, stýkat se s ním bez omezení či rozhodovat ve věcech rodičovské odpovědnosti, neboť pro vývoj osobnosti dítěte a jeho další život je působení patologického rodiče devastující. Dítě se stává rukojmím takového rodiče, mj. z důvodu nerovného postavení rodiče a dítěte.

S ohledem na jedinečnost každého případu je proto nutné řádně zvážit omezení vlivu patologického rodiče na dítě (nastavením jasných pravidel styku), případně zamezit těžce patologickému rodiči účast v životě dítěte (zákazem styku s dítětem, zásahem do rodičovské odpovědnosti).

Cílem předloženého příspěvku je výše uvedený názor obhájit.

II. Patologický rodič

Podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (Listina) mají rodiče právo na péči o děti a jejich výchovu, a to shodné platí pro děti, tj. mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Současně každý, tj. i dítě, má podle čl. 10 Listiny právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost.

Patologický2 rodič dítěti připraví toxické prostředí, nerespektuje jeho lidskou důstojnost a chápe své právo na dítě absolutně. S následky péče patologického rodiče se člověk zpravidla prostřednictvím psychoterapie či psychiatrie vyrovnává po celý zbytek života.

Často právě „patologický rodič“ vede „boj o dítě,“ a to dlouhodobě, přímočaře a zcela bez ohledu na dítě samé.

Patologie je stručně řečeno odchylka od normy, tj. abnormalita. Patologické chování je tedy chování nenormální, tj. odchylující se od společensky uznávaných norem. Je to chování sociálně maladaptivní (nepřizpůsobivé),3 tj. chování, které překáží fungování jedince ve společnosti, nebo společnosti přímo škodí.4

Patologický rodič je rodič s duševním onemocněním, resp. duševní poruchou,5 ne však vždy mu musí být duševní porucha diagnostikována.

Kategorizace duševních poruch byla vytvořena Americkou psychiatrickou asociací, od r. 1994 je platná i v ČR. Duševní poruchy nalezneme v oddílu F Mezinárodní klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů (MKN; resp. v originále International Classification of Diseases and Related Health Problems – ICD).6

V tomto příspěvku záměrně ponechávám stranou péči, styk a rodičovskou odpovědnost osob omezených ve svéprávnosti, u nichž je diagnostikována duševní porucha v rámci Mezinárodní klasifikace nemocí.

Text se zaměřuje na rodiče s poruchově abnormálně uspořádanou osobností, tedy na rodiče s duševním onemocněním, kteří jsou běžně zastoupeni v populaci, leckdy psychiatricky nešetřené a laicky označované nejrůznějšími příznaky, jež mají zjednodušit pochopení vnějších projevů a postojů takových osobností. Na tomto místě je třeba upozornit na to, že dále používané termíny jsou zjednodušující, s cílem popsat typické chování poruchově uspořádané osobnosti ve vztahu k dítěti (z lékařského hlediska jde o lehce zavádějící a velmi zjednodušující pojmosloví).

Pro osoby s poruchově uspořádanou osobností v dalším textu užívám pro společnost srozumitelnější stručnější pojmy, jako schizofrenik, psychopat, sociopat, manipulátor, osobnost s narcistními rysy, histrionskými, pithiatickými projevy aj. s tím, že jsem si velmi dobře vědoma neodbornosti takových označení z medicínského (psychiatrického) hlediska, kdy např. schizofrenie či porucha osobnosti s nestabilními rysy jsou klasifikovanými duševními poruchami, ale třeba manipulace, sociopatie či narcistní chování osoby mohou být doprovodné projevy poruchově uspořádané osobnosti při jejím styku s vnějším světem. Zjednodušení je tu za účelem srozumitelnějšího výkladu.

Mají mít takoví rodiče právo pečovat o dítě, stýkat se s ním a plnit rodičovskou odpovědnost? A pokud ano, jaké to má důsledky pro dítě? Rozhodování je někdy velmi těžké.

Psychiatři7 poskytují pro obecné rozhodování soudu jen velmi omezené vodítko. Uvádějí, že „dítě má právo poznat rodiče takového, jaký je“. Poznat však neznamená, že by patologický rodič měl mít možnost o dítě výlučně pečovat, příp. bez omezení se s ním stýkat, delší dobu na něho působit nebo rozhodovat o jeho záležitostech, není-li schopen příslušné sebereflexe a terapie zaměřené na zvládnutí projevů své poruchově uspořádané osobnosti.

Dítě totiž přejímá vidění světa od svých nejbližších, a tak si vlastně „patologický rodič“ vychovává „patologické dítě“, neboť svým neregulovaným chováním, jednáním a projevy nevratně devastuje zdravý vývoj osobnosti dítěte, které reaguje řadou psychosomatických problémů (fyzického i psychického rázu), což může vyústit až v těžké psychické poškození (zjednodušeně řečeno, od zlobení, uzavření, přes agresivitu, až k sebevražedným tendencím a případnému duševnímu onemocnění)․

Soud má zajistit účinnou ochranu takovému dítěti úpravou jeho poměrů, případně zásahem do rodičovské odpovědnosti patologického rodiče, nastavením striktních podmínek styku apod. Je běžnou praxí, že právě patologický rodič vede rozsáhlé soudní bitvy, do nichž zatahuje dítě, manipuluje s ním, očerňuje druhého rodiče, vnucuje dítěti své vidění světa. Patologický rodič svým působením na dítěti může způsobit i tzv. syndrom CAN.8

Dále uvedené závěry jsou podloženy závěry soudních psychologických a psychiatrických znaleckých zkoumání v kontextu s dalším obsáhlým důkazním materiálem. Závěry jsou záměrně zestručněny a anonymizovány.

III. Projevy poruchově uspořádaných osobností patologických rodičů a jejich vliv na péči o dítě a styk s dítětem – kazuistika

1. Matka schizofrenička

 

Matce byla diagnostikována závažná celoživotní duševní porucha, a to paranoidní schizofrenie s undulujícím („ve vlnách probíhajícím“) průběhem, s nutností trvalé a pravidelné medikace (antipsychotika, antidepresiva). Jde o závažné postižení myšlení, vnímání a sociální adaptace, v dalším rozvoji nelze vyloučit výraznější postižení kognitivních funkcí. Projevuje se kolísavou emotivitou, zvýšenou senzitivní vztahovačností, nedůvěřivostí, myšlení je ovládáno emocemi, kdykoliv hrozí relaps v plné síle, prognóza je nejistá, významně závislá na přístupu matky (dodržování medikace, kontakt s psychiatrií, spolupráce, dostatek náhledu duševního onemocnění).

Matka však urputně bojuje o péči o nezletilou čtyřletou dceru.

Soud dospěl k závěru, že matčin zdravotní stav, byť je v době rozhodování stabilizován, není slučitelný s péčí o nezletilou takto nízkého věku. Riziko relapsu (opětovného propuknutí příznaků duševního onemocnění) je nepředvídatelné, kdy matka byla v minulosti opakovaně psychiatricky hospitalizována pro zcela nonkonformní chování a jednání a absenci náhledu a aktuálně prezentuje výpady a útoky proti druhé rodičovské autoritě, celé soudní řízení vnímá jako „boj o dítě, boj o to, kdo je lepší rodič,“ tedy není schopna kooperovat s otcem způsobem chránícím dítě, naopak má tendence dítě proti otci manipulovat, což není v nejlepším zájmu nezletilé, a proto není ani v nejlepším zájmu nezletilé, aby byla svěřena do péče této matky. Lze uvažovat o nastavení styku s nezletilou, avšak v závislosti na stabilizaci duševního onemocnění matky.

 

2. Otec s poruchově uspořádanou osobností – skrytý manipulátor

 

Otec vehementně propaguje své „právo na děti“ v rámci opakovaných vleklých soudních sporů a požaduje svěřit polorodé sourozence (dívka 9 let, chlapec 11 let) do své péče, zatahuje nezletilé do soudního boje, diktuje jim dopisy k soudu, předčítá znalecké posudky, teatrálně deklaruje zájem o děti, přestože měl řádně nastaven dostatečný rozšířený styk s dětmi (v péči jejich matek). Nezletilé opakovaně vystavuje soudním řízením, výslechům u opatrovníka, před soudem, před znalcem. V podstatě celé jejich dětství poznamenal soudní bitvou, a to aniž by měl alespoň řádně připravené podmínky pro péči o děti, kdy nemá ani stabilní dlouhodobé zaměstnání, je zadlužen, popíjí alkohol a hrozí mu nepodmíněný trest odnětí svobody.

Osobnost otce vykazuje manipulativní rysy, kdy otec nemá náhled svého nežádoucího chování, nerespektuje autoritu ani soudní rozhodnutí, je skrytě manipulativní, impulzivní, autoritativní, konfliktní, upřednostňuje své potřeby, je extrovertní, vůdčí, v zátěži má sklony k agresivitě a eskalaci řešení. Chová se hraničně, manipulací nezletilým dětem psychicky ubližuje. Je dynamickou extrovertní osobností s vůdčími rysy s jednoznačným upřednostněním sebe sama bez ohledu na zájmy druhé strany, bez schopnosti konsenzuálního řešení či smírčího postoje, bez vyslechnutí či zamyšlení se nad názory druhého, v řešení je automatický, stojí si za svými řešeními, názory a náhledy a svá přesvědčení nemění. Při neúnosné emoční zátěži volí intuitivně rychlé a impulzivní řešení s neverbálním akcentem, o kterém ví a je si ho velmi dobře vědom.

Vztah s takovou osobností s manipulativními rysy je toxický a není v zájmu nezletilých jejich svěření do péče otce. Nezletilí nejsou schopni skrytou manipulaci otce odhalit ani se jí bránit, otec nezletilé ovlivňuje, fabuluje, tito nejsou schopni vyhodnotit závadovost chování otce, neboť jeho chování je pro ně „normou“. Navíc hrozí nepředvídatelné impulzivní řešení nekomfortní situace (např. nezachová-li se dítě podle očekávání otce), čímž může být ohrožen život a zdraví dítěte. Ani dospělý člověk není schopen jednat bez újmy s takovým typem osobnosti.

Důsledkem pro děti je, že „říkají“ svůj názor, který je totožný s názorem otce, snaží se mu zavděčit. Prožitky s otcem jsou emočně „přeplněny“, a tedy nepřirozené, názory jsou přejímány „absolutně“ bez korekce vlastní osobností, což narušuje zdravý vývoj dětí. Děti „přesně“ plní vše, co si otec přeje nebo na co by mohl myslet, nechtějí vybočit z kontextu vztahů, aby posílily spokojenost otce se sebou samým.

Otec pasivně manipuluje, když své chování přizpůsobuje a mění od aktivních autoritářských až po empatické (znevažování autorit, bagatelizace fyzických či psychických problémů, zlehčování, klidná mimika, teatrální gesta, výsměšný až vyzývavý výraz obličeje).

V citové vazbě mezi otcem a nezletilými dochází k tzv. inhibici (odebírání vlastní identity), tzn. že nezletilí se přiklánějí k otci a přijímají jeho názory za své tak, aby nevyvolávali zbytečné konflikty a rovněž podle očekávání toho, jak bude otec nezletilé hodnotit. Přijímají vlastní odpovědnost, tzn. jsou přesvědčeni, že vlastním chování zavinili negativní projevy chování otce, což je vždy přitěžující a nežádoucí. Kvality vzájemných vztahů lze ovlivnit, pokud by otec se sebou pracoval a podstoupil cílenou psychoterapii pro nastavení životních hodnot a získání stability a objektivity k prožívaným životním situacím, otec ale žádnou cílenou psychoterapii nepodstupuje, neboť ji podle svých slov v žádném případě nepotřebuje.

Péče otce ani styk s ním v daném případě není v nejlepším zájmu nezletilých, neboť i řádně nastavený rozšířený styk otec nejenže nerespektoval a cele nevyužíval, ale zatěžoval jej manipulací, čímž devastoval rozvíjející se osobnosti nezletilých.

 

3. Matka s histrionskou poruchou osobnosti

 

Znalkyně popsala osobnost matky jako poruchově uspořádanou, a to ve smyslu histrionské poruchy osobnosti, resp. poruchy osobnosti s histrionskými rysy, matka byla medikována i pro smíšenou úzkostně depresivní poruchu. Osobnost matky se projevuje teatrálností a sklonem k dramatizacím i běžných situací, emoční povrchností, náladovostí, nedostatečnou regulací afektů. Matka je hypersenzitivní k sobě, ale omezeně citlivá k úhlu pohledu a potřebám druhých, podléhá emocím a kognitivním zkreslením, osobnost je simplexní, výpady vůči okolí mohou nabývat parametrů nekultivovanosti,hrubosti, velké situační zloby, bezcitnosti. Disponuje dobrým sociálním odhadem, pokud je motivována, dokáže udělat příznivý, ale i ublížený dojem, dokáže lidmi krátkodobě manipulovat, jeví se jako vysoce náročná na přísun citu a pozornosti.

Soudem byla prokázána manipulace nezletilé (6 let) matkou proti otci a bránění otci ve styku s nezletilou mj. z důvodu chybné motivace matky – přílišné ochranitelské péče, teatrálnosti, zvýšeného prožívání neúměrně věku a aktuálnímu prožívání nezletilé, přílišné potřebě kontroly nezletilé matkou, vnucením autority manžela matky namísto biologického otce.

Duševní porucha matky se ve vztahu k opatrovnickému řízení dále projevila její neústupností a teatrálností, neschopností dojít k jakékoliv dohodě, pokud nekopírovala její požadavek na péči o nezletilou a zákaz styku s biologickým otcem.

V přímém důsledku matčiných projevů chování měla nezletilá těžké psychosomatické problémy, teploty, bolesti břicha, opary, průjmovou stolici. Ve spojení s nezralou osobností nezletilé, její neschopností vyjádřit přání a potřebou vyhovět pečující osobě jde o devastující přístup k dítěti takto útlého věku a vytvoření toxického prostředí pro vývoj dítěte. Nezletilá se s následky bude pravděpodobně vyrovnávat celý život a mohou být poznamenány i její budoucí přátelské a partnerské vztahy.

Pro doplnění lze uvést, že je-li zjištěna manipulace (např. přehnaně ochranářská péče), nelze brát v potaz přání dítěte či jiný důvod (který může být zástupný) jeho odmítavého postoje.9

Nic nemůže ospravedlnit rodiče, pokud negativně ovlivňuje dítě proti druhému z rodičů a ve své nenávisti je používá jako zbraň a brání jeho kontaktu s druhým rodičem. V takovém případě je namístě změna péče.

 

4. Otec s poruchově uspořádanou osobností směrem k narcismu, emočně oploštělý sociopat

 

Otec žijící na jiném světovém kontinentu se od útlého dětství nezletilé (od jejích 4 let) domáhal péče a styku s nezletilou, jejíž matka zemřela a nezletilá žila ukotvena v láskyplném prostředí v péči mateřské babičky, s níž měla vybudován pevný citový vztah, nahrazovala jí od raného dětství matku a mateřskou lásku, u babičky se nezletilá cítila bezpečně, milována i respektována. Znalecké vyšetření mateřské babičky nepotvrdilo manipulování s vnučkou proti přání otce.

Otec však své požadavky prosazoval za každou cenu, potřeby nezletilé záměrně opomíjel, byl veden cílem dosáhnout péče o nezletilou tak, aby mohl ovládat její život a zcela zpřetrhat po roky budované vztahy k rodné zemi, mateřským příbuzným, přátelům, známému prostředí.

Znalkyně uzavřela, že citový vztah mezi otcem a nezletilou je slabý, otec není schopen posilovat emoční pouto mezi nimi. Nezletilá (v době posledního rozhodování 14letá) přes to, že byla připravována na styk s otcem od raného dětství (otec se začal zajímat až od jejích cca 4 let) a styk byl rovněž po několik let realizován, tento v momentě, kdy již byla schopna soudu sdělit svůj názor, velice striktně a vehementně odmítala s tím, že si již byla schopna uvědomit důsledky vyjevení svého názoru, a to především s ohledem na svou vlastní prožitou zkušenost.

Znalkyně doplnila, že otec vzhledem ke své poruchově uspořádané osobnosti užíval výhradně autoritativní styl výchovy, nezletilá nikdy necítila, že by ji měl otec rád, jako mají tatínkové rádi své dcery. Svými absentujícími schopnostmi pro jakoukoliv empatii s okolím vyvolával otec u nezletilé neurologické projevy stresu. Emoční projevy otce k nezletilé byly minimální, navíc hanil její mrtvou matku, jakož i ostatní příbuzné, a požadoval bezvýhradné plnění svých požadavků. Otec nerespektoval potřeby nezletilé a v jejích cca 9 letech ji násilně vytrhl z dosavadního českého prostředí a přestěhoval na jiný kontinent. Násilné předání nezletilé do péče otce bylo příčinou těžké psychické poruchy nezletilé včetně suicidiálních pokusů.

Nezletilá ve věku 14 let je zcela psychicky devastována z rodinných traumat, a to vlivem opakovaných soudních řízení, jichž byla účastna od útlého věku 4 let, vlivem opakovaného nucení do nekonformního styku s autoritativním dominantním emočně plochým otcem se sníženou schopností vcítění a soucitu a s tendencí přizpůsobovat si prostředí vlastním potřebám a cílům. V rysech osobnosti otce jsou zvýrazněny rysy antisociálního chování, přičemž nebyl schopen od 4 let věku nezletilé, kdy se s ní teprve počal stýkat, navázat s ní láskyplný vztah s tím, že jí vnutil pro ni devastující pobyt na jiném světovém kontinentu, kde žil.

To vše zapříčinilo psychickou a somatickou likvidaci nezletilé, neboť v oblasti vývoje osobnosti již nezletilá prokazuje silnou inhibici, kdy zcela potlačuje svoji depresivitu, kterou má hlavně z nejistoty, co s ní bude, když jí otec vštípil, že do jejích 18 let je to pouze on, kdo rozhoduje o jejím životě. Má dokonce strach, aby ji otec opět neunesl, bojí se ho a v takovém strachu přežívá každý den.

Nezletilá se u soudu jevila evidentně nervózní, uzavřená, křehká a velice inteligentní. Velmi jasně se u ní projevovaly neurotické příznaky (neurotický kašel, třes rukou, chatrnost tělesné schránky), avšak zcela jasně a zřetelně, s uvědoměním si veškerých důsledků projevila svůj zásadní nesouhlas s jakýmkoliv osobním stykem s nerespektujícím otcem, který jí v minulosti vyhrožoval zavřením do ústavu, hanlivě se vyjadřoval o její zemřelé matce, sugeroval jí dojem, že až do její zletilosti rozhoduje o jejím životě on.

Soud přihlédl k vyjádřenému přáni nezletilé a dospěl k závěru, že pokud nezletilý může od 14 let věku sám vyjádřit nesouhlas s detencí na psychiatrii přes stanovisko zákonného zástupce,10 může již nezletilá ve věku 14 let s ohledem na svůj intelekt a vyspělost, jakož i výše popsanou specifickou situaci, rozhodovat i o rozsahu a způsobu kontaktu s otcem sama, a proto zamítl návrh otce na úpravu styku s nezletilou.

Závěrem lze doplnit, že za situace, kdy je dítě již ve věku, kdy je třeba brát zřetel na jeho názor, je třeba

„velmi pozorně zvažovat, zda dítěti je možné uložit povinnost stýkat se s rodičem“.11

Stejný názor zastává i ESLP, který

„uznává právo dítěte, aby vyjádřilo svoje preference.“ ESLP dovodil, že „soudy tím, že se neuchýlily k donucovacím prostředkům, postupovaly správně, neboť výkon rozhodnutí by byl kontraproduktivní“, tedy v rozporu se zájmem dítěte, event. by mohl narušit i jeho další vztah k otci.12

Shodně uzavírá též ÚS, podle něhož i při případném výkonu rozhodnutí, i s ohledem na ústavně chráněný zájem nezletilých, je třeba

„respektovat jejich přání a dbát na to, aby rozhodnutí soudu nepoškodilo jejich psychosociální vývoj“.13

Je-li zjištěno závadové chování rodiče (např. dítě prodělalo negativní zkušenost se svým otcem v důsledku traumatu z nuceného výkonu rozhodnutí), jde

„o zvláštní okolnosti případu a za těchto zvláštních okolností neumožňuje nejvyšší zájem dítěte státním orgánům vykonat více, než bylo učiněno, neboť výsledek donucovacích opatření by mohl být kontraproduktivní“, tzn. v rozporu se zájmem dítěte.14

Závadové chování rodiče může spočívat i v tom, že se rodič nechoval k dítěti vždy empaticky, příp. urážel druhého rodiče.15

 

5. Matka manipulátorka s anxiózní (úzkostnou) poruchou osobnosti s emočně nestabilními rysy

 

V daném případě dospělo psychologické znalecké zkoumání osobnosti matky k následujícím závěrům. Matka 10letého nezletilého se v nálezech testových, dotazníkových a projektivních metod prezentuje jako na svůj vnitřní svět orientovaný introvert, lehce nestabilní, neurotický, vyšší než průměrná je zjišťována škála psychoticismu, necitlivosti, zatvrzelosti, citové plochosti. Typově se prezentuje jako emocionálně frustrovaná, anxiózně (úzkostně) depresivní, emocionálně vzrušivá, okolnostem života a činností se obvykle snadno nepřizpůsobuje, spíše projevuje tendenci přidržovat se vlastních setrvalých přístupů a schémat chování. Vnitřně je psychicky nevyrovnaná, vnější reaktivita zbrklá. Ve stylu interakce s prostředím tenduje k opatrnému, obezřetnému chování, anticipuje („ve střehu“ očekává), ovládá se. Je přecitlivělá, spíše pesimistická, depresivní, vykazuje frustrovaná schémata interakce, je nestálá, v chování neregulovaná. V popředí osobnosti zdůrazněný ego systém, snížená sebekritičnost, sklon jevit se v příznivějším světle. V projevech osobnosti matky tak zcela absentuje přizpůsobivost, stálost, regulativnost, přičemž vnější svět naopak vždy za každých okolností přizpůsobuje sobě.

Emočně nestabilní poruchově uspořádaná osobnost matky se v průběhu opatrovnického řízení projevila (ve spojení s dalšími provedenými důkazy) zcela zjevnou vědomou, bezostyšnou a cílenou manipulací nezletilého proti otci, přetahováním nezletilého na svoji stranu, úplným zatažením nezletilého do rodičovského konfliktu včetně sexuálních podrobností, úplnou bezohlednou dehonestací otcovské autority, ovlivňováním průběhu styků nezletilého s otcem, jejich podmiňováním a zamezováním, protahováním soudního řízení, vyzvídáním na nezletilém, pejorativním a opovrhujícím hodnocením průběhu styku nezletilého s otcem, otevřenou negací veškerých charakterových vlastností otce.

Důsledkem péče takové matky pro nezletilého s vyšší citlivostí centrální nervové soustavy a specifickými vzdělávacími potřebami (porucha pozornosti, dysortografické potíže, pomalejší pracovní tempo), povahou introvertního, emocionálně citlivého, rozkolísaného, hledajícího svou cestu k jistotě v podrobivosti a přijetí role „hodného dítěte“, který byl proti své vůli nepřiměřeným způsobem vtažen do rodičovského konfliktu, dlouhodobě naváděn matkou proti otci, čímž došlo k narušení jejich vazeb, vedlo opět k tzv. inhibici (tj. odebrání vlastní identity), v tomto případě úplné. Nezletilý se zcela přiklonil k matce a převzal její názor za svůj, otce dehonestoval a zcela odmítal jakýkoliv styk s ním.

V přímé spojitosti s dlouhodobým stresem se u nezletilého rozvinuly psychosomatické potíže, neboť narušené vztahy rodičů mu přinášely pocity ohrožení, úzkosti, došlo k narušení zdravého vývoje jeho osobnosti a velmi pravděpodobně lze očekávat vznik různých psychologických obrazů (psychosomatické poruchy, deprese, pocit ztráty, prudký hněv a zlost, event. agresivita).

Nejlepší zájem nezletilého soud v daném případě spatřoval v autoritativním nastavení pevných pravidel při zachování obou rodičovských autorit, nastavení klidu, stability, řádu a respektu rodičů vůči sobě navzájem. Matka autoritativní rozhodnutí soudu nerespektovala, nerespektovala ani pokusy o nastavení smysluplného kontaktu s nepečujícím rodičem, čímž došlo k devastaci osobnosti nezletilého vlivem matky s emočně nestabilní poruchou osobnosti, který z péče otce (ze styku s ním) utíkal, vyhrožoval sebevraždou atp. Zbývá dodat, že otec v průběhu soudního řízení zemřel.

 

6. Patologická babička se smíšenou poruchou osobnosti s převažujícími rysy pithiatickými, nezralosti a emoční nestability (histrionská porucha osobnosti)

 

Patologická mateřská babička se opakovaně domáhá styku se třemi nezletilými vnučkami velmi útlého věku, navíc se zdravotním omezením a proti vůli jejich rodičů.

V průběhu řízení byla babičce prokázána smíšená porucha osobnosti s převažujícími rysy pithiatickými,16 nezralosti a emoční nestability (histrionská porucha osobnosti), která ovlivňuje její případný styk s nezletilými vnučkami útlého věku (4 roky, 2 roky, 2 roky) neblahým způsobem a přínos takového styku pro nezletilé není žádný. V případě babičky jde o závažnou trvalou poruchu osobnosti ve vyhraněné podobě (historicky prodělala psychotický stav, je průběžně psychiatricky kontrolována), která není jen dočasná, léčbou je málo ovlivnitelná, stav je stacionární a bude trvat až do pozdního důchodového věku. Prognóza je nepříznivá s ohledem na absenci náhledu onemocnění. Tato porucha osobnosti zcela zásadním způsobem ovlivňuje veškeré jednání a chování člověka. Babička vnímá styk s vnučkami pouze jako zdroj osobního potěšení a pomsty, jakož i opakovaně vyvolávané soudní řízení, jež s sebou nese stres, požadavek na prokazování zdravotního stavu dětí, poměrů rodičů apod. je pro babičku (navrhovatelku) zdrojem potěšení a pomsty.

Soud návrh babičky na úpravu styku zamítl poté, co dospěl k závěru, že napětí v rodině a neuspokojivý vztah matky s navrhovatelkou v důsledku poruchově uspořádané osobnosti navrhovatelky brání úspěšnému nastavení pravidelného styku navrhovatelky s nezletilými vnučkami.

Navrhovatelka není schopna a ochotna respektovat rodičovství rodičů, upřednostňuje své zájmy na úkor nezletilých. Vztah navrhovatelky s nejstarší nezletilou vnučkou nebyl navázán, přestože po dobu déle než jednoho roku docházelo k soudně upravenému styku nezletilé a navrhovatelky. Zájem navrhovatelky o nezletilou vnučku není opravdový, navrhovatelka nerespektuje potřeby a zájmy nezletilé se zdravotním omezením. Nezletilá je z jednotlivých návštěv u navrhovatelky ve stresu, což jí neprospívá, a je to zcela v rozporu s jejími zájmy. Setkání navrhovatelky s nezletilou je zdrojem potěšení pro navrhovatelku, která nebere ohledy na to, co tato setkání přinášejí, resp. nepřinášejí její nezletilé vnučce.

Navrhovatelka nebyla přes svou psychiatrickou diagnózu schopna navázat či obnovit svůj mateřský vztah k vlastní dceři (matce nezletilých), při absenci náhledu duševního onemocnění toho s pravděpodobností hraničící s jistotou nebude schopna ani v případě nezletilých vnuček. Nezletilé by stykem s navrhovatelkou mohly být vystaveny intrikám, sekýrování druhých, lžím. Nezletilé by pod vlivem navrhovatelky mohly sloužit jako prostředek manipulací, mohly by být v budoucnu mylně informovány o tom, jaká je matka, otec a další osoby, které se dostaly v minulosti do interakce s navrhovatelkou. Vlivem poruchy osobnosti není navrhovatelka schopna upřednostňovat zájmy nezletilých vnuček nad svými vlastními zájmy. To vše jsou prokázané projevy smíšené poruchy osobnosti s převažujícími rysy pithiatickými, nezralosti a emoční nestability (histrionská porucha osobnosti), která byla u navrhovatelky diagnostikována ve spojení s další diagnózou, která s poruchově uspořádanou osobností navrhovatelky rovněž koresponduje, a jíž je somatoformní vegetativní dysfunkce (dramatické zdravotní potíže s nejasnou příčinou). Tyto poruchy osobnosti zcela zásadním způsobem ovlivňují veškeré jednání a chování člověka.

Uvedenému závěru soudu odpovídá rovněž ustálená judikatura ÚS,17 podle níž při rozhodování o úpravě styku nezletilého dítěte s prarodiči je třeba podmínky § 927 ObčZ vykládat široce, s ohledem na konkrétní okolnosti případu tak, aby byl hájen nejlepší zájem dítěte a respektováno právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života, zaručené čl. 10 odst. 2 Listiny. V důvodové zprávě k Úmluvě o styku s dětmi18 se uvádí, že pokud styk s širším příbuzenstvem vede k rodinnému napětí (family friction), nemusí být již styk v nejlepším zájmu dítěte, což potvrdil i ÚS ve své rozhodovací činnosti.19

Podle judikatury ÚS20 je klíčovým právním východiskem zvážení všech okolností konkrétního případu především s ohledem na potřeby a zájmy dětí. Je třeba nalézt spravedlivou rovnováhu mezi dotčenými zájmy – zájmem navrhovatelky podílet se na citovém, rozumovém a mravním rozvoji vnuček a zájmem nezletilých – s tím, že ÚS dospívá k jednoznačnému závěru, že rozhodující význam je třeba přisoudit nadřazenému zájmu dětí.

Rozhodnutím soudu o úpravě styku dítěte s osobou či osobami, jejichž styk s nezletilým si rodiče nepřejí, dochází ze strany soudu jednak k zásahu do jejich rodičovské odpovědnosti a jednak také ke znejistění dítěte v jeho primárním vztahu, což vede k výše uvedenému rodinnému napětí. Rozpor, jakož i neuspokojivé vztahy v rodině vyvolávají v dítěti napětí, které nelze považovat za nejlepší zájem dítěte. Z toho důvodu lze očekávat, že k aplikaci § 927 ObčZ bude docházet spíše výjimečně, a to v situacích, kdy vztah mezi dítětem a prarodičem bude natolik intenzivní, aby jeho realizace převážila nad negativem takového rozhodnutí.

IV. Vliv těžce patologického rodiče na rodičovskou odpovědnost – kazuistika

1. Otec psychopat se smíšenou poruchou osobnosti s disociálními a emočně nestabilními rysy

 

V průběhu opatrovnického řízení byla psychologickými i psychiatrickými znaleckými posudky otci prokázána a diagnostikována celoživotní duševní zátěž, a to smíšená porucha osobnosti s rysy disociálními a emočně nestabilními, kdy projevy této osobnosti a jejich patologický rozměr se cele manifestovaly bojem o dítě, zákazem styku, posléze striktním nastavením pravidel styku s následným pozastavením výkonu rodičovské odpovědnosti otce.

Otci diagnostikovaná porucha osobnosti výrazně oslabila jeho rodičovské kompetence. Projevovala se akcentovanými povahovými rysy emoční lability se zvýšenou iritabilitou (dráždivostí, vzrušivostí) a sklony k neuváženému jednání, konfliktům při kritice, nestálou a vrtošivou náladou, dále nerespektováním sociálních norem se zhoršenou schopností zakoušet vinu a poučit se z trestu. Nepříznivost povahových rysů otce se projevila volbou maladaptivních (společensky nežádoucích) vzorců chování zejména ve vypjatých situacích, s nepříznivým dopadem na sociální prostředí. Otec reagoval zvýšenou iritabilitou a jednal zcela neuváženě, opakovaně se dostával do konfliktu s úředními orgány a osobami, které zcela zjevně dehonestoval, i z důvodu jejich příslušenství k národnostní menšině či pohlaví, byl nestálý, vrtošivý, náladový, nevyzpytatelný, bez kritického náhledu svého chování, vzbuzoval obavy o život a zdraví svého okolí. Rovněž zcela záměrně a nepokrytě dehonestoval rodičovskou autoritu matky.

Soud dospěl k závěru, že nevyzpytatelné chování otce ve spojení s jeho poruchově uspořádanou osobností se zcela nevhodně nastaveným žebříčkem hodnot není v souladu s nejlepším zájmem 4letého nezletilého. Nejlepším zájmem nezletilého takto útlého věku je ochrana jeho života, zdraví a duševní rovnováhy, která byla opakovaným nevyzpytatelným nepředvídatelným chováním dospělého otce výrazně narušována.

Z psychologického hlediska je nejlepším zájmem nezletilého mladšího školního věku zejména potřeba jasného obrazu světa (tzn. že za stejných okolností lze očekávat stejné reakce a že některá pravidla platí bezvýjimky),21 dále potřeba lásky,22 stability, jistoty a předvídatelnosti.23 Nepředvídatelnost okolního světa dítě znejišťuje a (ve spojení s dalšími faktory) může výrazně negativně ovlivnit jeho budoucí vývoj, neboť psychologové se shodují, že vývoj dítěte a jeho zážitky v raném věku (cca do nástupu základní povinné školní docházky), s přihlédnutím k citlivým (kritickým) obdobím, jsou stěžejní a v mnoha směrech až určující pro budoucí vývoj.24

Zbývá doplnit, že nezletilý je v péči matky a s otcem má nastavena jasná pravidla pro styk s tím, že současně došlo k dočasnému (na 2 roky) pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti otce podle § 869 odst. 1 ObčZ tak, že otec není oprávněn rozhodovat o bydlišti nezletilého, o jeho školním vzdělávání a o péči o jeho zdraví, včetně psychologické péče, s výjimkou poskytnutí neodkladné zdravotní péče v době styku s nezletilým. V těchto záležitostech otec není oprávněn ani nezletilého zastupovat.

Odvolací soud zde zmírnil tvrdost rozhodnutí soudu prvního stupně, který rozhodl o úplném zbavení rodičovské odpovědnosti otce. Odvolací soud dospěl k závěru, že není namístě sankční zbavení rodičovské odpovědnosti, neboť i judikatura dovodila, že za závažnou okolnost bránící rodiči ve výkonu rodičovské odpovědnosti lze považovat i duševní nemoc či jinou duševní poruchu, aniž by tento rodič byl pro svůj zdravotní stav dlouhodobě umístěn ve zdravotnickém zařízení či ústavu nebo z jiných důvodů byl dlouhodobě nepřítomen,25 což byl v projednávané věci případ otce nezletilého.

Odvolací soud tedy po zhodnocení všech skutečností dospěl k závěru, že není v zájmu nezletilého přistoupit k úplnému zbavení rodičovské odpovědnosti otce, když se jedná o nejtvrdší zásah do vztahů mezi rodiči a dětmi26 a otec v odvolání správně namítá, že přistoupit ke zbavení rodičovské odpovědnosti je možno jen v případě natolik závažné intenzity závadového jednání, že nepostačí mírnější prostředek ochrany dítěte.

Jakkoliv respektuji rozhodnutí odvolacího soudu, s ohledem na dosavadní profil těžce patologického otce s poruchově uspořádanou osobností mám za to, že po obnovení rodičovské odpovědnosti se dítě stane rukojmím tohoto patologického otce, případně bude vystaveno dalším soudním řízením a znaleckým zkoumáním, neboť otec vlivem absence náhledu na projevy své poruchově uspořádané osobnosti bude usilovat o vyloučení vlivu matky z péče o dítě, resp. bude se domáhat výhradní péče o nezletilého a samostatného rozhodování o něm.

Mám za to, že otec v průběhu cca 2 roky trvajícího řízení dostatečně prokázal opakovanou závažnou intenzitu svého závadového jednání ve vztahu k nezletilému s tím, že rovněž znalci (psychiatr a psycholog) dospěli k závěru, že porucha osobnosti otce oslabuje schopnost jeho kooperace, a proto má jednotnou výchovnou linii zastávat matka. Matka má být tím, kdo má rozhodovat v zásadních a praktických záležitostech nezletilého s tím, že otci diagnostikovaná duševní porucha je celoživotního charakteru.

Otec totiž práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti nejenže nevykonával v zájmu dítěte (§ 875 odst. 1 ObčZ), on rodičovskou odpovědnost přímo, závažně, cíleně, vědomě a dlouhodobě zneužíval.

Diagnostikovaná celoživotní porucha osobnosti otce ve spojení s absencí náhledu otce na její projevy a dlouhodobou nulovou snahou o korekci závažných dlouhodobých poruch chování otcem, jež jsou právě projevem poruchy jeho osobnosti, způsobuje soustavné, dlouhodobé a závažné zneužívání jeho rodičovské odpovědnosti a jejího výkonu. Otec nedohlédne potřeby zdravotní péče nezletilého, není schopen dbát o jeho zdraví a řádný citový, rozumový, mravní a duševní vývoj, dále přes deklaraci péče o tělesný a citový vývoj nezletilého nerespektuje jeho denní a noční režim a neúměrně věku jej přetěžuje, není schopen jeho ochrany (vyjma ochrany v průběhu styku). Otec není schopen zajišťovat výchovu a vzdělávání nezletilého, určit místo jeho bydliště, zastupovat ho a spravovat jeho jmění. A v neposlední řadě otec není schopen řádné péče o nezletilého z důvodu absolutního despektu k matce a manipulace nezletilým proti matce a domovu.

Tento patologický otec svým působením na nezletilého tomuto chybně založí nesprávný žebříček hodnot, kdy i zde platí, co bylo řečeno výše – „patologický rodič“ vychovává „patologické dítě“.

 

2. Matka vegetariánka

 

V srpnu 2024 rozhodl Nejvyšší soud o zásahu do rodičovské odpovědnosti matky, která odmítala nezletilého syna nechat očkovat, krmila ho jen vegetariánsky, urážela otce, soud, znalce, neplatila výživné, byla trestně stíhána, měla psychické problémy, na něž neměla náhled.27

Matka odmítla psychiatrické znalecké zkoumání, ale z projevů její poruchově uspořádané osobnosti lze vyčíst, že může mít poruchově uspořádanou osobnost s úzkostnými či histrionskými projevy, s absencí sebereflexe, kdy na nezletilého přenášela své emocionální rozlady, úzkosti a hněvivé postoje vůči otci a projevovala se výrazně protispolečensky.

Takové těžce patologické rodičovské chování nelze přehlížet.28

Soud prvního stupně rozhodl o dočasném pozastavení rodičovské odpovědnosti matky tak, aby nemohla zasahovat do péče o dítě, včetně výběru školy a zdravotních zákroků, zachována zůstala pouze práva na informace o nezletilém. Soud prvního stupně tím poskytl matce možnost, aby v přechodném období přehodnotila svůj postoj a vyhledala odbornou pomoc, kterou odmítala, jinak by dítě v její péči mohlo být ohroženo na zdraví a životě.

Odvolací soud se neztotožnil s pozastavením rodičovské odpovědnosti matky, když dospěl k závěru, že výpadymatky směřovaly především vůči otci a alternativní postoje matky nemohou být důvodem pro pozastavení rodičovské odpovědnosti.

NS k dovolání otce rozhodl obdobně se závěrem soudu prvního stupně o zásahu do rodičovské odpovědnosti matky a doplnil, že

„matka důrazně odmítala povinná očkování nezletilého, nesouhlasila s nástupem do předškolního zařízení i s potřebou zajištění lékařské péče, podávala nezletilému pouze vegetariánskou stravu, na nezletilého přenášela své emocionální rozlady, úzkosti a hněvivé postoje vůči otci, snahy o nastavení jasných pravidel svého kontaktu s nezletilým nerespektovala, a to vše odůvodňuje zásah do její rodičovské odpovědnosti“.

 

3. Otec sexuální deviant se smíšenou poruchou osobnosti s narcistickými rysy

 

V daném případě došlo ke zcela jednoznačnému úplnému zbavení rodičovské odpovědnosti otce bez zachování práva styku s nezletilými dcerami (cca 8, 10, 12 let), tj. včetně povinností a práv rodiče spojených s osobností dítěte a povinností a práv osobní povahy, zahrnujíce i právo dát souhlas k osvojení, včetně práva osobního přímého i nepřímého styku s nezletilými, neboť otec dlouhodobě sexuálně zneužíval nejstarší z nezletilých, odpykává si dlouholetý trest odnětí svobody, a přesto svého jednání nelituje a vyzdvihuje je. Tento těžce patologický otec má zcela chybně nastavený morální žebříček hodnot a je hrozbou i pro své další nezletilé dcery.

Psychiatrický znalecký posudek prokázal, že otec trpí smíšenou poruchou osobnosti s narcistickými rysy, nepřipouští si čin ani závažnost své trestné činnosti, v důsledku jeho postoje a poruchy osobnosti hrozí nebezpečí opakování trestné činnosti na jeho dalších dosud nezletilých dcerách.

Osobnost otce je patologicky strukturovaná, akcentovány narcistické rysy, mravně zhrublá, opakovaně vykazuje chování v rozporu se společenskými normami, dlouhodobě přítomna nepřizpůsobivost, zjevně nízká morální úroveň, nemá osvojeny sociální normy, jedná s ohledem na svůj prospěch. Trestnou činnost zcela bagatelizuje a snaží se přenést vinu na nezletilou dceru, nevnímá morální závadnost svého jednání. Je povrchní, hledí na svůj osobní prospěch, svou sebehodnotu a sebevědomí si buduje devalvací ostatních lidí.

Smíšená porucha osobnosti s narcistickými rysy je celoživotní a není ovlivnitelná či změnitelná psychiatrickou léčbou. Prognóza jeho dalšího vývoje je nepříznivá s ohledem na jeho závažně snížený intelekt ve spojení s jeho patologicky strukturovanou osobností, nízkou morální úrovní, absencí pocitu viny, zlehčováním skutku, přenášením zodpovědnosti na nezletilou.

Otec svým jednáním (sexuálním zneužíváním nezletilé dcery), které přímo směřovalo proti nezletilé, tuto nenávratně, trvale, neměnně a intenzivně poškodil, zejména ve vztahu k jejímu dalšímu životu, mravnímu, sociálnímu a psychickému vývoji. Nezletilé je nutné poskytnout dlouhodobou terapeutickou službu, klidné a stabilní rodinné a školní zázemí a zcela vyloučit vliv otce na její život.

Soud rozhodl i o zákazu jakéhokoliv přímého i nepřímého kontaktu (styku) s nezletilými, a to ať už prostřednictvím osobních návštěv, dopisů, pohledů, sms zpráv, WA zpráv či kontaktu na sociálních sítích. Přitom je nutné, aby matka v rámci výkonu své rodičovské odpovědnosti důsledně kontrolovala sociální sítě nezletilých a okruh jejich zájmů a přátel, případně (nebude-li schopna kontroly) neumožňovala nezletilým používání mobilního telefonu s přístupem na internet a rovněž vyloučila vliv otcovské babičky na všechny své nezletilé dcery, neboť otcovská babička si neuvědomuje a nepřipouští závažnost a zavrženíhodnost jednání svého syna, tohoto omlouvá a snaží se přenést odpovědnost na nezletilou, případně rozvrátit další sesterské a mateřské vztahy v rodině.

Otec vůči nezletilé zneužil svou rodičovskou odpovědnost závažným zavrženíhodným způsobem, vztah otce a nezletilé je chaotický z toho důvodu, že do silné konfuze se dostaly role, v nichž otec vůči nezletilé vystupoval, a to jako otec a zároveň jako milenec s tím, že výkon rodičovské role (sycení potřeb) podmiňoval sexuálním kontaktem s nezletilou a sexuálními úsluhami. Tím se nezletilá dostávala do vysoce komplikované rodinné, citové a vztahové situace v době, kdy neměla ani první ani základní sexuální zkušenosti se svými vrstevníky, pociťovala stud, její odpor v důsledku závislosti na otci, který zneužíval i své rodičovské (otcovské) autority, neměl šanci na úspěch.

Zbavení rodičovské odpovědnosti je zásadním zásahem do vztahu mezi rodičem a dítětem a nejtvrdší sankcí. Soud k němu přistoupil, neboť otec svou rodičovskou zodpovědnost i její výkon závažným zavrženíhodným způsobem dlouhodobě zneužíval, dokonce podmiňoval její výkon sexuálními úsluhami od nezletilé. Rovněž tímto svým amorálním jednáním zásadně porušil povinnost rodiče vytvářet svým způsobem života příklad dětem.29 S ohledem na intenzitu tohoto nemorálního projevu je zcela namístě zásah soudu do rodičovské zodpovědnosti otce. Své elementární povinnosti být příkladem nezletilým dětem otec nedostál natolik zásadním způsobem a v takové intenzitě, že se nesplnění této rodičovské povinnosti v maximální možné míře projevilo ve sféře důležité pro rozvoj rozumových schopností nezletilé a jejího mravního vývoje. V daném případě je zvolený zásah „jediným účinným prostředkem ochrany dítěte“30 a z hlediska intenzity řádného nevykonávání rodičovské zodpovědnosti rodičem převažuje nad právem dítěte na rodinný život, zachování rodinných svazků, na péči rodičů a osobní kontakt s nimi.31 Takový zásah je zcela v souladu se zájmem nezletilých, sleduje jejich blaho32 a odpovídá rovněž ústavně konformnímu výkladu.33

S odkazem na rozhodnutí NS34 lze doplnit, že v daném případě jednání otce, za něž byl pravomocně odsouzen, hodnotil soud jako intenzivní porušení rodičovské zodpovědnosti (závažné a zavrženíhodné), které neodůvodňuje mírnější opatření. Jeho jednání má dopad do rodinných poměrů všech jeho dětí a zejména představuje intenzivní zásah do jejich duševního vývoje, nejen prosvou protispolečenskou povahu, ale též pro svoji nevratnost a nenapravitelnost.

Nezletilá se s činem otce bude vyrovnávat po celý život, jeho protiprávní jednání představuje intenzivní, trvalý, neměnný a zásadní zásah do duševního vývoje nezletilé a s ohledem na postoj otce a jeho patologicky uspořádanou osobnost je nebezpečí opakování trestné činnosti na dalších nezletilých.

 

4. Otec psychopat a bájný lhář

 

Otci nebyla diagnostikována žádná duševní porucha, ale jeho projevy chování byly natolik závadové, intenzivní a ohrožující, že soud zamítl jeho návrh na úpravu styku s nezletilým (5 let).

Otec cizinec opakovaně unášel nezletilého z péče matky do ciziny, kde si před orgány a úřady vymýšlel bizarní historky, nedodržoval žádné úředně nastavené podmínky svého kontaktu s nezletilým, nejméně v jednom případě matku fyzicky napadl před nezletilým, dehonestoval ji (hrubě ji urážel, plival na ni, demoloval její byt, opakovaně neoprávněně vnikal do obydlí matky a nezletilého), setrvale slídil kolem školky a místa bydliště nezletilého, když tímto svým těžce patologickým chováním, které trvalo déle než 2 roky, závažným způsobem ohrožoval zdravý vývoj nezletilého s ohledem na jeho nízký věk.

Nezletilý byl po styku s otcem nezvladatelný, podrážděný, počurával se, špatně spal, byl úzkostný, ustrašený, vyžadoval přítomnost matky, navracel se v projevech chování až o dva vývojové stupně níž.

Otec setrvale argumentoval svým „právem na nezletilého“. Soud otci připomněl, že byla opakovaně nastavována jasná pravidla jeho styku s nezletilým tak, aby s ním mohl strávit přiměřený čas ve svém bydlišti a mohl dále smysluplně rozvíjet rodičovské vazby a s přihlédnutím k potřebám nezletilého nastavit pravidelný styk. Současně však byl otec poučen, že skutečnost, jak takto dohodnuté styky proběhnou, budou pro soud výrazným měřítkem jeho rodičovských kompetencí.

Otec přes opakované úřední snahy nebyl schopen reflektovat potřeby a pocity svého dítěte a zaměnil vztah rodiče k nezletilému za vlastnické právo na nezletilého, čímž záměrně bez jakékoliv sebereflexe negativním způsobem ohrozil jeho zdravý vývoj. Proto jsou jeho rodičovské kompetence výrazně sníženy a takový otec nemá mít právo styku s nezletilým.

 

5. Otec manipulátor a násilník

 

Soud prvního stupně k návrhu matky zbavil otce rodičovské odpovědnosti k nezletilým (9 a 8 let) v celém rozsahu včetně povinností a práv rodiče spojených s osobností dítěte a povinností a práv osobní povahy, zahrnujíce i právo dát souhlas k osvojení, vyjma povinnosti platit výživné. Rozhodl tak poté, co dospěl k závěru, že otec dlouhodobě (déle než 2 roky) neplní vyživovací povinnost a vystavil tak děti nebezpečí nouze, déle než 2 roky se nezajímá o nezletilé, ti nemají zájem o otce, neboť z něho mají strach, otec se chová vypočítavě a bez skutečného zájmu o nezletilé, když matce před soudem nabízel zřeknutí se svého práva na děti výměnou za zproštění vyživovací povinnosti. Důvodem pro rozhodnutí soudu byla v neposlední řadě též skutečnost, že otec je agresor a násilník, když byl odsouzen pro zákeřnou násilnou trestnou činnost.

Nezletilé děti měly v minulosti po kontaktech s otcem psychosomatické problémy (třes, neklidný spánek, noční děsy), otce se bojí, povolaný psycholog doporučil respektovat názor dítěte a nenutit je ke styku s obávaným otcem. Matka referovala o násilné povaze otce i v průběhu společného soužití.

Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a návrh matky na zbavení rodičovské odpovědnosti otce zamítl s tím, že jde o krajní zásah do osobnostních práv jak rodiče, tak dítěte. Rovněž mezinárodní smlouvy35 vycházejí z toho, že právem dítěte je znát své rodiče, nebýt od nich odděleno, dítě má právo rozvíjet styk s nimi. I z hlediska psychologického je pro dítě důležité, aby znalo své rodiče a mělo možnost s nimi být v kontaktu.

Důvody, které uváděl soud prvního stupně, nepovažoval odvolací soud za natolik závažné, aby odůvodňovaly zbavení rodičovské odpovědnosti otce, když dospěl k závěru, že k určitému zanedbání rodičovské odpovědnosti došlo, a to neplněním vyživovací povinnosti otcem (nicméně otec ve výkonu trestu odnětí svobody neměl možnost výživné hradit). Otec má však zájem o kontakt s dětmi, který mu matka neumožňovala (byť z pochopitelné obavy o život a zdraví nezletilých), a jeho násilná trestná činnost nesměřovala proti matce ani nezletilým. Přestože matka upozorňovala na násilné chování otce i v průběhu společného soužití, otec pro žádné takové jednání nebyl postižen, a proto nelze vzít za prokázané, že se (v minulosti) tvrzeného násilí vůči ní a nezletilým dopouštěl, byť i odvolací soud připustil určité nestandardní chování otce, kterým však nelze odůvodnit zbavení rodičovské odpovědnosti.

Odvolací soud doplnil, že při zbavení rodičovské odpovědnosti je nutné posuzovat i hledisko zájmu dítěte, tedy zda takové rozhodnutí je v zájmu nezletilých. V rozhodované věci dospěl k závěru, že není.

Mám za to, že výchovné působení „patologického rodiče“ je v tomto případě devastující a není v souladu s nejlepším zájmem nezletilých dětí.

 

6. Otec s histrionskou poruchou osobnosti vrahem matky svých dětí

 

Otec se dopustil zločinu nejtěžšího, byl souzen a odsouzen za vraždu matky svých nezletilých dcer a soudem byl zbaven rodičovské odpovědnosti v celém rozsahu (v době rozhodování rodičovské odpovědnosti byly nezletilé ve věku 8 a 11 let).

Intenzita zásahu otce byla zesilována skutečnostmi, jež byly prokázány provedeným znaleckým zkoumáním, a to poruchově uspořádanou osobností otce s jejími charakteristickými rysy. Šlo o histrionskou poruchu osobnosti, která se projevuje nadměrnými emocemi, nestálostí ve vztazích, teatrálností, do jakýchkoliv vztahů má potenciál přinášet silnou dynamiku a vrtkavost (nepochopitelnou pro nezletilé děti) a absencí náhledu na proběhnuvší tragickou událost. Nezletilé se s činem otce budou vyrovnávat po celý život s ohledem na svůj věk a vývoj rozpoznávacích a poznávacích schopností.Lze uzavřít, že se v daném případě nejedná o jednorázový zásah, ale o zásah trvající a nevratný, přičemž jeho intenzita může být usměrněna jen terapeuticky v širším rodinném okruhu nezletilých dětí, a protože protiprávní jednání otce představuje intenzivní, trvalý, neměnný a zásadní zásah do duševního vývoje nezletilých, zbavil soud otce jeho rodičovské odpovědnost podle § 871 odst. 1 ObčZ.

Otec svým jednáním, ač přímo nesměřovalo proti nezletilým dětem, obě děti nenávratně, trvale, neměnně a intenzivně poškodil, zejména ve vztahu k jejich dalšímu životu, mravnímu, sociálnímu a psychickému vývoji. Vraždou matky nezletilých zásadním a neomluvitelným způsobem zasáhl do základních práv nezletilých dětí, zejména do jejich práva na péči ze strany obou rodičů, chráněných jak zákony ČR,36 tak i mezinárodními úmluvami, jimiž je ČR vázána.37

Soud odkázal na ustálenou judikaturu38 a dospěl k závěru, že není rozhodné, že se rodič nedopustil vůči dítěti přímého zásahu, neboť i nepřímý zásah může s ohledem na svou intenzitu vyžadovat přijetí opatření v podobě zbavení rodičovské odpovědnosti.39 V daném případě je tento zásah „jediným účinným prostředkem ochrany dítěte“40 a z hlediska řádného zvážení intenzity zneužívání či zanedbávání rodičovské odpovědnosti je způsobený následek trvalý, neměnný, nezvratný a intenzivní.41

Vraždou matky se otec dopustil závažného a zavrženíhodného trestného činu, ale rovněž tímto svým amorálním jednáním zásadním způsobem porušil povinnost rodiče vytvářet svým způsobem života příklad dětem.42 S ohledem na intenzitu tohoto nemorálního projevu je zcela namístě zásah soudu do rodičovské zodpovědnosti otce. Své elementární povinnosti být příkladem nezletilým dětem otec nedostál natolik zásadním způsobem a v takové intenzitě, že se nesplnění této rodičovské povinnosti v maximální možné míře projevilo ve sféře důležité pro rozvoj rozumových schopností obou nezletilých dívek a jejich mravního vývoje.

Takový zásah je zcela v souladu se zájmem obou nezletilých, sleduje jejich blaho43 a odpovídá rovněž ústavně konformnímu výkladu.44 Platí-li premisa, že ochrana práv dítěte vyžaduje, aby bylo chráněno proti všem zásahům, bez ohledu na to, odkud přicházejí, pak je i nerozhodné, jakým způsobem jsou zásahy uskutečněny, zda přímo, či nepřímo.45

V. Závěr

Cílem předloženého příspěvku bylo obhájit názor vyslovený v úvodní části.

Devastující vliv patologického a těžce patologického rodiče na dítě je konkrétně popsán u jednotlivých případů výše, kdy jde zejména o psychické strádání, které může mít až formu psychického týrání, které je velmi těžko prokazatelné a způsobuje dítěti psychosomatické problémy (teploty, bolesti břicha, průjmy, ekzémy a jiné fyzické příznaky), sociální problémy (zasaženy jsou jak rodinné, tak kamarádské a přátelské vazby), školní problémy (nezvladatelnost, nepřizpůsobivost dítěte, přílišná extroverze/introverze), jakož i další problémy, jako je fyzická či verbální agrese dítěte vůči sobě (suicidiální tendence) i okolí. Všechny zmíněné aspekty mohou přerůst v závažné psychické potíže, kterým může jedinec čelit po celý zbytek života.

Zobecnit lze, že nejlepším zájmem dítěte rozcházejících se rodičů je, aby co možná nejvíce věcí zůstalo tak, jak bylo před rozchodem rodičů, a aby jeho poměry byly uspořádány jasně a rychle a nejlépe dohodou rodičů. Není-li dohoda možná, právě třeba působením patologického rodiče, je na soudu, aby správně a spravedlivě po řádném posouzení každého jednotlivého případu rozhodl v souladu s nejlepším zájmem dítěte.

Nejlepším zájmem dítěte není výlučné výchovné působení patologického rodiče ani neomezený styk s patologickým rodičem, leckdy styk s těžce patologickým rodičem/prarodičem není pro dítě přínosem vůbec.

Těžce patologický rodič nemá mít vůbec právo pečovat o dítě, stýkat se s ním či rozhodovat ve věcech rodičovské odpovědnosti, neboť pro vývoj osobnosti dítěte a jeho další život je působení těžce patologického rodiče devastující, dítě se stává rukojmím takového rodiče a přímo je ohroženo jeho zdraví a život.

Je iluzorní představovat si, že právo, resp. soud může svou autoritou poručit lidským citům.46

Je však naprosto nezbytné, aby soudy poskytly účinnou ochranu dětem patologických a těžce patologických rodičů.



Poznámky pod čarou:

Autorka je předsedkyní senátu Okresního soudu v Karlových Varech.

Pojem patologický je v příspěvku užíván ve smyslu sociálním, nikoliv lékařském, byť i v lékařských textech patologický znamená „chorobný“, popisující nenormální, nepřirozený stav.

V populační genetice znak, který aktivně způsobuje organismu více škody než užitku.

Honzák, R. Čas psychopatů. Vydání první. Praha, 335 s.

Mezinárodní klasifikace nemocí vyjmenovává „Duševní poruchy a poruchy chování“ v části „F“, kde je najdeme pod jednotlivými kódy, které se dále objevují v psychiatrických znaleckých posudcích. Jedná se zejména o: F00–F09 Organické duševní poruchy včetně symptomatických (Alzheimer, vaskulární aj. demence), F10–F19 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek (těžcí alkoholici a uživatelé návykových látek – drog aj.), F20–F29 Schizofrenie, poruchy schizotypální a poruchy s bludy (schizofrenie, deprese aj.), F30–F39 Afektivní poruchy (poruchy nálady – manie, depresivní epizoda, afekt aj.), F40–F48 Neurotické, stresové a somatoformní poruchy, F50–F59 Syndromy poruch chování, spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory, F60–F69 Poruchy osobnosti a chování u dospělých, F70–F79 Mentální retardace, F80–F89 Poruchy psychického vývoje, F90–F98 Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání, F99 Neurčená duševní porucha. K tomu srov. Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J. (eds.) Psychiatrie. Praha: Tigis, 2002.

K tomu srov. Tomšová, E. Úvaha nad schopností zletilého právně jednat. Právní rozhledy, 2016, č. 17, s. 596, k podrobnostem rovněž Hartl, P., Hartlová, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2004.

Vývojová psychologie pro soudce, syndrom CAN (týrané, zneužívané, zanedbávané dítě – Child Abused and Neglect), seminář MUDr. Petra Uhlíková (ambulantní dětská psychiatrička Psychiatrické kliniky 1. Lékařské fakulty UK), Praha, 4. 11. 2022, s odkazem na texty na www.mzcr.cz – Metodické opatření Ministerstva zdravotnictví ČR pro praktické lékaře, jak rozpoznat a jak se chovat při podezření na CAN – 110722 145 108 771 (česky definuje prof. MUDr. Jiří Dunovský, Dr.Sc.).

Chování rodiče, který připravil dítěti toxické prostředí, naplňuje definici syndromu CAN, kdy se jedná o jakékoliv nenáhodné jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby, které je v dané společnosti odmítané a nepřijatelné a které poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popř. způsobí jeho smrt (Dunovský). V Metodickém opatření pro postup praktických lékařů pro děti a dorost při podezření na týrané, zneužívané a zanedbávané dítě (cit. sub 7) se výslovně uvádí, že odhalit psychické týrání je problematické, a proto je třeba věnovat zvýšenou pozornost i samotnému podezření na nežádoucí zacházení s dítětem. Psychické týrání může být způsobeno i chováním rodičů, mezi něž je výslovně zařazen i vyhrocený porozvodový spor. Zatažení dítěte do rozvodového a porozvodového sporu je považováno za formu psychického týrání. Toto jednání může způsobit narušení emočního a osobnostního vývoje dítěte. Jeho součástí je i bezdůvodné omezování kontaktu, negativní hodnocení a obviňování druhého z rodičů, citová manipulace, přetěžování dítěte informacemi neadekvátními jeho věku, nepřipravení dítěte odpovídajícím způsobem na kontakt s druhým rodičem. U dítěte se nejčastěji projevují psychosomatické obtíže – bolest břicha, hlavy, skleslost, únava, nechutenství. Pro doplnění je možno odkázat na již ustálený závěr ÚS (rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 3573/18), že výsledek opatrovnického řízení nemá být vnímán jako vítězství či prohra, rodiče mají vždy na výběr zanechat vystavování nezletilého dítěte zjevně traumatizujícím zážitkům a mají se pokusit nalézt společnou řeč s cílem spolupůsobit k zajištění všestranného rozvoje dítěte. V případě patologického rodiče však druhý z rodičů takový výběr nemá a je na soudu, aby autoritativně upravil poměry dítěte s ohledem na jeho nejlepší zájem.

K tomu srov. rozhodnutí ESLP Kříž proti ČR, č. 26634/03, § 86, 87.

K tomu srov. rozhodnutí veřejného ochránce práv 8/2021/OZP a shodně též seminář P. Uhlíkové, cit. sub 7.

K tomu srov. rozhodnutí ÚS sp. zn. III. ÚS 125/98.

Rozhodnutí ESLP Zouhar proti ČR, č. 18923/04.

Rozhodnutí ÚS sp. zn. I. ÚS 315/2003.

K tomu srov. rozhodnutí ESLP Voleský proti ČR, č. 63627/00.

K tomu srov. rozhodnutí ESLP Kotan proti ČR, č. 26136/03.

Pithiatické projevy mohou být projevy podobné hysterii s neobvyklými až bizarními příznaky, pseudoneurastenickými stížnostmi.

K tomu srov. např. rozhodnutí ÚS sp. zn. II. ÚS 395/22.

Rada Evropy. Explanatory Report to the Convention on Contact concerning Children. Štrasburk, 2003, s. 12.

Srov. usnesení ÚS z 27. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 2750/07, a z 22. 1. 2015, sp. zn. III. ÚS 3694/14.

K tomu srov. např. rozhodnutí ÚS sp. zn. I. ÚS 1901/16.

K tomu srov. zejm. Train, A. Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha: Portál, 1997, 65 s., podrobněji viz Atkinsonová. T. L. a kol. Psychologie. Praha: Victoria publishing, 1995, mj. s. 93.

K tomu srov. tamtéž.

K tomu srov. podrobněji Atkinsonová. T. L. a kol., op. cit. sub 21, s. 85, 93, 102; Nakonečný, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia, 1997, mj. s. 419.

K tomu srov. Nakonečný, M., tamtéž; Atkinsonová. T. L. a kol., op. cit. sub 21, s. 85.

K tomu srov. rozsudek NS sp. zn. 24 Cdo 3883/2022.

Srov. např. rozsudky NS sp. zn. 30 Cdo 1376/2012, 21 Cdo 2432/2017 nebo 24 Cdo 2380/2019.

Kozelka, P. in Novinky.cz, 27. 8. 2024 (v době vydání příspěvku autorka neměla k dispozici znění příslušných rozhodnutí).

CNN Prima NEWS, 2. 9. 2022: „Američanka, která vyznává veganskou stravu, utýrala svého syna k smrti. V roce a půl vážil chlapec necelých osm kilogramů a byl velký jako sedmiměsíční kojenec. Soud ženu potrestal doživotím. Matka v průběhu soudního líčení neprojevila žádné emoce.“

K podrobnostem srov. rozhodnutí NS z 22. 5. 2016 [pozn. red.: správně ze dne 22. 5. 2013], sp. zn. 30 Cdo 1376/2012.

K podrobnostem srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 2873/2005.

K tomu srov. čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.).

Srov. čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte.

K tomu srov. dále rozsudek NS z 28. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3909/2010.

Rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1376/2012.

Úmluva o právech dítěte a Smlouva o sjednání úmluvy o styku s dětmi (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 91/2005 Sb. m. s.).

K tomu srov. čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.

K tomu srov. zejm. Úmluvu o právech dítěte.

K tomu srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1376/2012.

K tomu srov. tamtéž.

K tomu srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 2873/2005.

K tomu srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 4366/2011.

K tomu srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1376/2012.

Srov. čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte.

K tomu srov. dále rozsudek NS z 28. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3909/2010.

K tomu srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 3770/2011.

K tomu srov. rozhodnutí ÚS sp. zn. III. ÚS 438/2005 a dále Hrušáková, M. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 940.

Poznámky pod čarou:
1

Autorka je předsedkyní senátu Okresního soudu v Karlových Varech.

2

Pojem patologický je v příspěvku užíván ve smyslu sociálním, nikoliv lékařském, byť i v lékařských textech patologický znamená „chorobný“, popisující nenormální, nepřirozený stav.

3

V populační genetice znak, který aktivně způsobuje organismu více škody než užitku.

4

Honzák, R. Čas psychopatů. Vydání první. Praha, 335 s.

5

Mezinárodní klasifikace nemocí vyjmenovává „Duševní poruchy a poruchy chování“ v části „F“, kde je najdeme pod jednotlivými kódy, které se dále objevují v psychiatrických znaleckých posudcích. Jedná se zejména o: F00–F09 Organické duševní poruchy včetně symptomatických (Alzheimer, vaskulární aj. demence), F10–F19 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek (těžcí alkoholici a uživatelé návykových látek – drog aj.), F20–F29 Schizofrenie, poruchy schizotypální a poruchy s bludy (schizofrenie, deprese aj.), F30–F39 Afektivní poruchy (poruchy nálady – manie, depresivní epizoda, afekt aj.), F40–F48 Neurotické, stresové a somatoformní poruchy, F50–F59 Syndromy poruch chování, spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory, F60–F69 Poruchy osobnosti a chování u dospělých, F70–F79 Mentální retardace, F80–F89 Poruchy psychického vývoje, F90–F98 Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání, F99 Neurčená duševní porucha. K tomu srov. Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J. (eds.) Psychiatrie. Praha: Tigis, 2002.

6

K tomu srov. Tomšová, E. Úvaha nad schopností zletilého právně jednat. Právní rozhledy, 2016, č. 17, s. 596, k podrobnostem rovněž Hartl, P., Hartlová, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2004.

7

Vývojová psychologie pro soudce, syndrom CAN (týrané, zneužívané, zanedbávané dítě – Child Abused and Neglect), seminář MUDr. Petra Uhlíková (ambulantní dětská psychiatrička Psychiatrické kliniky 1. Lékařské fakulty UK), Praha, 4. 11. 2022, s odkazem na texty na www.mzcr.cz – Metodické opatření Ministerstva zdravotnictví ČR pro praktické lékaře, jak rozpoznat a jak se chovat při podezření na CAN – 110722 145 108 771 (česky definuje prof. MUDr. Jiří Dunovský, Dr.Sc.).

8

Chování rodiče, který připravil dítěti toxické prostředí, naplňuje definici syndromu CAN, kdy se jedná o jakékoliv nenáhodné jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby, které je v dané společnosti odmítané a nepřijatelné a které poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popř. způsobí jeho smrt (Dunovský). V Metodickém opatření pro postup praktických lékařů pro děti a dorost při podezření na týrané, zneužívané a zanedbávané dítě (cit. sub 7) se výslovně uvádí, že odhalit psychické týrání je problematické, a proto je třeba věnovat zvýšenou pozornost i samotnému podezření na nežádoucí zacházení s dítětem. Psychické týrání může být způsobeno i chováním rodičů, mezi něž je výslovně zařazen i vyhrocený porozvodový spor. Zatažení dítěte do rozvodového a porozvodového sporu je považováno za formu psychického týrání. Toto jednání může způsobit narušení emočního a osobnostního vývoje dítěte. Jeho součástí je i bezdůvodné omezování kontaktu, negativní hodnocení a obviňování druhého z rodičů, citová manipulace, přetěžování dítěte informacemi neadekvátními jeho věku, nepřipravení dítěte odpovídajícím způsobem na kontakt s druhým rodičem. U dítěte se nejčastěji projevují psychosomatické obtíže – bolest břicha, hlavy, skleslost, únava, nechutenství. Pro doplnění je možno odkázat na již ustálený závěr ÚS (rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 3573/18), že výsledek opatrovnického řízení nemá být vnímán jako vítězství či prohra, rodiče mají vždy na výběr zanechat vystavování nezletilého dítěte zjevně traumatizujícím zážitkům a mají se pokusit nalézt společnou řeč s cílem spolupůsobit k zajištění všestranného rozvoje dítěte. V případě patologického rodiče však druhý z rodičů takový výběr nemá a je na soudu, aby autoritativně upravil poměry dítěte s ohledem na jeho nejlepší zájem.

9

K tomu srov. rozhodnutí ESLP Kříž proti ČR, č. 26634/03, § 86, 87.

10

K tomu srov. rozhodnutí veřejného ochránce práv 8/2021/OZP a shodně též seminář P. Uhlíkové, cit. sub 7.

11

K tomu srov. rozhodnutí ÚS sp. zn. III. ÚS 125/98.

12

Rozhodnutí ESLP Zouhar proti ČR, č. 18923/04.

13

Rozhodnutí ÚS sp. zn. I. ÚS 315/2003.

14

K tomu srov. rozhodnutí ESLP Voleský proti ČR, č. 63627/00.

15

K tomu srov. rozhodnutí ESLP Kotan proti ČR, č. 26136/03.

16

Pithiatické projevy mohou být projevy podobné hysterii s neobvyklými až bizarními příznaky, pseudoneurastenickými stížnostmi.

17

K tomu srov. např. rozhodnutí ÚS sp. zn. II. ÚS 395/22.

18

Rada Evropy. Explanatory Report to the Convention on Contact concerning Children. Štrasburk, 2003, s. 12.

19

Srov. usnesení ÚS z 27. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 2750/07, a z 22. 1. 2015, sp. zn. III. ÚS 3694/14.

20

K tomu srov. např. rozhodnutí ÚS sp. zn. I. ÚS 1901/16.

21

K tomu srov. zejm. Train, A. Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha: Portál, 1997, 65 s., podrobněji viz Atkinsonová. T. L. a kol. Psychologie. Praha: Victoria publishing, 1995, mj. s. 93.

22

K tomu srov. tamtéž.

23

K tomu srov. podrobněji Atkinsonová. T. L. a kol., op. cit. sub 21, s. 85, 93, 102; Nakonečný, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia, 1997, mj. s. 419.

24

K tomu srov. Nakonečný, M., tamtéž; Atkinsonová. T. L. a kol., op. cit. sub 21, s. 85.

25

K tomu srov. rozsudek NS sp. zn. 24 Cdo 3883/2022.

26

Srov. např. rozsudky NS sp. zn. 30 Cdo 1376/2012, 21 Cdo 2432/2017 nebo 24 Cdo 2380/2019.

27

Kozelka, P. in Novinky.cz, 27. 8. 2024 (v době vydání příspěvku autorka neměla k dispozici znění příslušných rozhodnutí).

28

CNN Prima NEWS, 2. 9. 2022: „Američanka, která vyznává veganskou stravu, utýrala svého syna k smrti. V roce a půl vážil chlapec necelých osm kilogramů a byl velký jako sedmiměsíční kojenec. Soud ženu potrestal doživotím. Matka v průběhu soudního líčení neprojevila žádné emoce.“

29

K podrobnostem srov. rozhodnutí NS z 22. 5. 2016 [pozn. red.: správně ze dne 22. 5. 2013], sp. zn. 30 Cdo 1376/2012.

30

K podrobnostem srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 2873/2005.

31

K tomu srov. čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.).

32

Srov. čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte.

33

K tomu srov. dále rozsudek NS z 28. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3909/2010.

34

Rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1376/2012.

35

Úmluva o právech dítěte a Smlouva o sjednání úmluvy o styku s dětmi (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 91/2005 Sb. m. s.).

36

K tomu srov. čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.

37

K tomu srov. zejm. Úmluvu o právech dítěte.

38

K tomu srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1376/2012.

39

K tomu srov. tamtéž.

40

K tomu srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 2873/2005.

41

K tomu srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 4366/2011.

42

K tomu srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1376/2012.

43

Srov. čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte.

44

K tomu srov. dále rozsudek NS z 28. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3909/2010.

45

K tomu srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 3770/2011.

46

K tomu srov. rozhodnutí ÚS sp. zn. III. ÚS 438/2005 a dále Hrušáková, M. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 940.