1. Matka schizofrenička
Matce byla diagnostikována závažná celoživotní duševní porucha, a to paranoidní schizofrenie s undulujícím („ve vlnách probíhajícím“) průběhem, s nutností trvalé a pravidelné medikace (antipsychotika, antidepresiva). Jde o závažné postižení myšlení, vnímání a sociální adaptace, v dalším rozvoji nelze vyloučit výraznější postižení kognitivních funkcí. Projevuje se kolísavou emotivitou, zvýšenou senzitivní vztahovačností, nedůvěřivostí, myšlení je ovládáno emocemi, kdykoliv hrozí relaps v plné síle, prognóza je nejistá, významně závislá na přístupu matky (dodržování medikace, kontakt s psychiatrií, spolupráce, dostatek náhledu duševního onemocnění).
Matka však urputně bojuje o péči o nezletilou čtyřletou dceru.
Soud dospěl k závěru, že matčin zdravotní stav, byť je v době rozhodování stabilizován, není slučitelný s péčí o nezletilou takto nízkého věku. Riziko relapsu (opětovného propuknutí příznaků duševního onemocnění) je nepředvídatelné, kdy matka byla v minulosti opakovaně psychiatricky hospitalizována pro zcela nonkonformní chování a jednání a absenci náhledu a aktuálně prezentuje výpady a útoky proti druhé rodičovské autoritě, celé soudní řízení vnímá jako „boj o dítě, boj o to, kdo je lepší rodič,“ tedy není schopna kooperovat s otcem způsobem chránícím dítě, naopak má tendence dítě proti otci manipulovat, což není v nejlepším zájmu nezletilé, a proto není ani v nejlepším zájmu nezletilé, aby byla svěřena do péče této matky. Lze uvažovat o nastavení styku s nezletilou, avšak v závislosti na stabilizaci duševního onemocnění matky.
2. Otec s poruchově uspořádanou osobností – skrytý manipulátor
Otec vehementně propaguje své „právo na děti“ v rámci opakovaných vleklých soudních sporů a požaduje svěřit polorodé sourozence (dívka 9 let, chlapec 11 let) do své péče, zatahuje nezletilé do soudního boje, diktuje jim dopisy k soudu, předčítá znalecké posudky, teatrálně deklaruje zájem o děti, přestože měl řádně nastaven dostatečný rozšířený styk s dětmi (v péči jejich matek). Nezletilé opakovaně vystavuje soudním řízením, výslechům u opatrovníka, před soudem, před znalcem. V podstatě celé jejich dětství poznamenal soudní bitvou, a to aniž by měl alespoň řádně připravené podmínky pro péči o děti, kdy nemá ani stabilní dlouhodobé zaměstnání, je zadlužen, popíjí alkohol a hrozí mu nepodmíněný trest odnětí svobody.
Osobnost otce vykazuje manipulativní rysy, kdy otec nemá náhled svého nežádoucího chování, nerespektuje autoritu ani soudní rozhodnutí, je skrytě manipulativní, impulzivní, autoritativní, konfliktní, upřednostňuje své potřeby, je extrovertní, vůdčí, v zátěži má sklony k agresivitě a eskalaci řešení. Chová se hraničně, manipulací nezletilým dětem psychicky ubližuje. Je dynamickou extrovertní osobností s vůdčími rysy s jednoznačným upřednostněním sebe sama bez ohledu na zájmy druhé strany, bez schopnosti konsenzuálního řešení či smírčího postoje, bez vyslechnutí či zamyšlení se nad názory druhého, v řešení je automatický, stojí si za svými řešeními, názory a náhledy a svá přesvědčení nemění. Při neúnosné emoční zátěži volí intuitivně rychlé a impulzivní řešení s neverbálním akcentem, o kterém ví a je si ho velmi dobře vědom.
Vztah s takovou osobností s manipulativními rysy je toxický a není v zájmu nezletilých jejich svěření do péče otce. Nezletilí nejsou schopni skrytou manipulaci otce odhalit ani se jí bránit, otec nezletilé ovlivňuje, fabuluje, tito nejsou schopni vyhodnotit závadovost chování otce, neboť jeho chování je pro ně „normou“. Navíc hrozí nepředvídatelné impulzivní řešení nekomfortní situace (např. nezachová-li se dítě podle očekávání otce), čímž může být ohrožen život a zdraví dítěte. Ani dospělý člověk není schopen jednat bez újmy s takovým typem osobnosti.
Důsledkem pro děti je, že „říkají“ svůj názor, který je totožný s názorem otce, snaží se mu zavděčit. Prožitky s otcem jsou emočně „přeplněny“, a tedy nepřirozené, názory jsou přejímány „absolutně“ bez korekce vlastní osobností, což narušuje zdravý vývoj dětí. Děti „přesně“ plní vše, co si otec přeje nebo na co by mohl myslet, nechtějí vybočit z kontextu vztahů, aby posílily spokojenost otce se sebou samým.
Otec pasivně manipuluje, když své chování přizpůsobuje a mění od aktivních autoritářských až po empatické (znevažování autorit, bagatelizace fyzických či psychických problémů, zlehčování, klidná mimika, teatrální gesta, výsměšný až vyzývavý výraz obličeje).
V citové vazbě mezi otcem a nezletilými dochází k tzv. inhibici (odebírání vlastní identity), tzn. že nezletilí se přiklánějí k otci a přijímají jeho názory za své tak, aby nevyvolávali zbytečné konflikty a rovněž podle očekávání toho, jak bude otec nezletilé hodnotit. Přijímají vlastní odpovědnost, tzn. jsou přesvědčeni, že vlastním chování zavinili negativní projevy chování otce, což je vždy přitěžující a nežádoucí. Kvality vzájemných vztahů lze ovlivnit, pokud by otec se sebou pracoval a podstoupil cílenou psychoterapii pro nastavení životních hodnot a získání stability a objektivity k prožívaným životním situacím, otec ale žádnou cílenou psychoterapii nepodstupuje, neboť ji podle svých slov v žádném případě nepotřebuje.
Péče otce ani styk s ním v daném případě není v nejlepším zájmu nezletilých, neboť i řádně nastavený rozšířený styk otec nejenže nerespektoval a cele nevyužíval, ale zatěžoval jej manipulací, čímž devastoval rozvíjející se osobnosti nezletilých.
3. Matka s histrionskou poruchou osobnosti
Znalkyně popsala osobnost matky jako poruchově uspořádanou, a to ve smyslu histrionské poruchy osobnosti, resp. poruchy osobnosti s histrionskými rysy, matka byla medikována i pro smíšenou úzkostně depresivní poruchu. Osobnost matky se projevuje teatrálností a sklonem k dramatizacím i běžných situací, emoční povrchností, náladovostí, nedostatečnou regulací afektů. Matka je hypersenzitivní k sobě, ale omezeně citlivá k úhlu pohledu a potřebám druhých, podléhá emocím a kognitivním zkreslením, osobnost je simplexní, výpady vůči okolí mohou nabývat parametrů nekultivovanosti,⛘hrubosti, velké situační zloby, bezcitnosti. Disponuje dobrým sociálním odhadem, pokud je motivována, dokáže udělat příznivý, ale i ublížený dojem, dokáže lidmi krátkodobě manipulovat, jeví se jako vysoce náročná na přísun citu a pozornosti.
Soudem byla prokázána manipulace nezletilé (6 let) matkou proti otci a bránění otci ve styku s nezletilou mj. z důvodu chybné motivace matky – přílišné ochranitelské péče, teatrálnosti, zvýšeného prožívání neúměrně věku a aktuálnímu prožívání nezletilé, přílišné potřebě kontroly nezletilé matkou, vnucením autority manžela matky namísto biologického otce.
Duševní porucha matky se ve vztahu k opatrovnickému řízení dále projevila její neústupností a teatrálností, neschopností dojít k jakékoliv dohodě, pokud nekopírovala její požadavek na péči o nezletilou a zákaz styku s biologickým otcem.
V přímém důsledku matčiných projevů chování měla nezletilá těžké psychosomatické problémy, teploty, bolesti břicha, opary, průjmovou stolici. Ve spojení s nezralou osobností nezletilé, její neschopností vyjádřit přání a potřebou vyhovět pečující osobě jde o devastující přístup k dítěti takto útlého věku a vytvoření toxického prostředí pro vývoj dítěte. Nezletilá se s následky bude pravděpodobně vyrovnávat celý život a mohou být poznamenány i její budoucí přátelské a partnerské vztahy.
Pro doplnění lze uvést, že je-li zjištěna manipulace (např. přehnaně ochranářská péče), nelze brát v potaz přání dítěte či jiný důvod (který může být zástupný) jeho odmítavého postoje.
Nic nemůže ospravedlnit rodiče, pokud negativně ovlivňuje dítě proti druhému z rodičů a ve své nenávisti je používá jako zbraň a brání jeho kontaktu s druhým rodičem. V takovém případě je namístě změna péče.
4. Otec s poruchově uspořádanou osobností směrem k narcismu, emočně oploštělý sociopat
Otec žijící na jiném světovém kontinentu se od útlého dětství nezletilé (od jejích 4 let) domáhal péče a styku s nezletilou, jejíž matka zemřela a nezletilá žila ukotvena v láskyplném prostředí v péči mateřské babičky, s níž měla vybudován pevný citový vztah, nahrazovala jí od raného dětství matku a mateřskou lásku, u babičky se nezletilá cítila bezpečně, milována i respektována. Znalecké vyšetření mateřské babičky nepotvrdilo manipulování s vnučkou proti přání otce.
Otec však své požadavky prosazoval za každou cenu, potřeby nezletilé záměrně opomíjel, byl veden cílem dosáhnout péče o nezletilou tak, aby mohl ovládat její život a zcela zpřetrhat po roky budované vztahy k rodné zemi, mateřským příbuzným, přátelům, známému prostředí.
Znalkyně uzavřela, že citový vztah mezi otcem a nezletilou je slabý, otec není schopen posilovat emoční pouto mezi nimi. Nezletilá (v době posledního rozhodování 14letá) přes to, že byla připravována na styk s otcem od raného dětství (otec se začal zajímat až od jejích cca 4 let) a styk byl rovněž po několik let realizován, tento v momentě, kdy již byla schopna soudu sdělit svůj názor, velice striktně a vehementně odmítala s tím, že si již byla schopna uvědomit důsledky vyjevení svého názoru, a to především s ohledem na svou vlastní prožitou zkušenost.
Znalkyně doplnila, že otec vzhledem ke své poruchově uspořádané osobnosti užíval výhradně autoritativní styl výchovy, nezletilá nikdy necítila, že by ji měl otec rád, jako mají tatínkové rádi své dcery. Svými absentujícími schopnostmi pro jakoukoliv empatii s okolím vyvolával otec u nezletilé neurologické projevy stresu. Emoční projevy otce k nezletilé byly minimální, navíc hanil její mrtvou matku, jakož i ostatní příbuzné, a požadoval bezvýhradné plnění svých požadavků. Otec nerespektoval potřeby nezletilé a v jejích cca 9 letech ji násilně vytrhl z dosavadního českého prostředí a přestěhoval na jiný kontinent. Násilné předání nezletilé do péče otce bylo příčinou těžké psychické poruchy nezletilé včetně suicidiálních pokusů.
Nezletilá ve věku 14 let je zcela psychicky devastována z rodinných traumat, a to vlivem opakovaných soudních řízení, jichž byla účastna od útlého věku 4 let, vlivem opakovaného nucení do nekonformního styku s autoritativním dominantním emočně plochým otcem se sníženou schopností vcítění a soucitu a s tendencí přizpůsobovat si prostředí vlastním potřebám a cílům. V rysech osobnosti otce jsou zvýrazněny rysy antisociálního chování, přičemž nebyl schopen od 4 let věku nezletilé, kdy se s ní teprve počal stýkat, navázat s ní láskyplný vztah s tím, že jí vnutil pro ni devastující pobyt na jiném světovém kontinentu, kde žil.
To vše zapříčinilo psychickou a somatickou likvidaci nezletilé, neboť v oblasti vývoje osobnosti již nezletilá prokazuje silnou inhibici, kdy zcela potlačuje svoji depresivitu, kterou má hlavně z nejistoty, co s ní bude, když jí otec vštípil, že do jejích 18 let je to pouze on, kdo rozhoduje o jejím životě. Má dokonce strach, aby ji otec opět neunesl, bojí se ho a v takovém strachu přežívá každý den.
Nezletilá se u soudu jevila evidentně nervózní, uzavřená, křehká a velice inteligentní. Velmi jasně se u ní projevovaly neurotické příznaky (neurotický kašel, třes rukou, chatrnost tělesné schránky), avšak zcela jasně a zřetelně, s uvědoměním si veškerých důsledků projevila svůj zásadní nesouhlas s jakýmkoliv osobním stykem s nerespektujícím otcem, který jí v minulosti vyhrožoval zavřením do ústavu, hanlivě se vyjadřoval o její zemřelé matce, sugeroval jí dojem, že až do její zletilosti rozhoduje o jejím životě on.
Soud přihlédl k vyjádřenému přáni nezletilé a dospěl k závěru, že pokud nezletilý může od 14 let věku sám vyjádřit nesouhlas s detencí na psychiatrii přes stanovisko zákonného zástupce, může již nezletilá ve věku 14 let s ohledem na svůj intelekt a vyspělost, jakož i výše popsanou specifickou situaci, rozhodovat i o rozsahu a způsobu kontaktu s otcem sama, a proto zamítl návrh otce na úpravu styku s nezletilou.
Závěrem lze doplnit, že za situace, kdy je dítě již ve věku, kdy je třeba brát zřetel na jeho názor, je třeba
„velmi pozorně zvažovat, zda dítěti je možné uložit povinnost stýkat se s rodičem“.⛘
Stejný názor zastává i ESLP, který
„uznává právo dítěte, aby vyjádřilo svoje preference.“ ESLP dovodil, že „soudy tím, že se neuchýlily k donucovacím prostředkům, postupovaly správně, neboť výkon rozhodnutí by byl kontraproduktivní“, tedy v rozporu se zájmem dítěte, event. by mohl narušit i jeho další vztah k otci.
Shodně uzavírá též ÚS, podle něhož i při případném výkonu rozhodnutí, i s ohledem na ústavně chráněný zájem nezletilých, je třeba
„respektovat jejich přání a dbát na to, aby rozhodnutí soudu nepoškodilo jejich psychosociální vývoj“.
Je-li zjištěno závadové chování rodiče (např. dítě prodělalo negativní zkušenost se svým otcem v důsledku traumatu z nuceného výkonu rozhodnutí), jde
„o zvláštní okolnosti případu a za těchto zvláštních okolností neumožňuje nejvyšší zájem dítěte státním orgánům vykonat více, než bylo učiněno, neboť výsledek donucovacích opatření by mohl být kontraproduktivní“, tzn. v rozporu se zájmem dítěte.
Závadové chování rodiče může spočívat i v tom, že se rodič nechoval k dítěti vždy empaticky, příp. urážel druhého rodiče.
5. Matka manipulátorka s anxiózní (úzkostnou) poruchou osobnosti s emočně nestabilními rysy
V daném případě dospělo psychologické znalecké zkoumání osobnosti matky k následujícím závěrům. Matka 10letého nezletilého se v nálezech testových, dotazníkových a projektivních metod prezentuje jako na svůj vnitřní svět orientovaný introvert, lehce nestabilní, neurotický, vyšší než průměrná je zjišťována škála psychoticismu, necitlivosti, zatvrzelosti, citové plochosti. Typově se prezentuje jako emocionálně frustrovaná, anxiózně (úzkostně) depresivní, emocionálně vzrušivá, okolnostem života a činností se obvykle snadno nepřizpůsobuje, spíše projevuje tendenci přidržovat se vlastních setrvalých přístupů a schémat chování. Vnitřně je psychicky nevyrovnaná, vnější reaktivita zbrklá. Ve stylu interakce s prostředím tenduje k opatrnému, obezřetnému chování, anticipuje („ve střehu“ očekává), ovládá se. Je přecitlivělá, spíše pesimistická, depresivní, vykazuje frustrovaná schémata interakce, je nestálá, v chování neregulovaná. V popředí osobnosti zdůrazněný ego systém, snížená sebekritičnost, sklon jevit se v příznivějším světle. V projevech osobnosti matky tak zcela absentuje přizpůsobivost, stálost, regulativnost, přičemž vnější svět naopak vždy za každých okolností přizpůsobuje sobě.
Emočně nestabilní poruchově uspořádaná osobnost matky se v průběhu opatrovnického řízení projevila (ve spojení s dalšími provedenými důkazy) zcela zjevnou vědomou, bezostyšnou a cílenou manipulací nezletilého proti otci, přetahováním nezletilého na svoji stranu, úplným zatažením nezletilého do rodičovského konfliktu včetně sexuálních podrobností, úplnou bezohlednou dehonestací otcovské autority, ovlivňováním průběhu styků nezletilého s otcem, jejich podmiňováním a zamezováním, protahováním soudního řízení, vyzvídáním na nezletilém, pejorativním a opovrhujícím hodnocením průběhu styku nezletilého s otcem, otevřenou negací veškerých charakterových vlastností otce.
Důsledkem péče takové matky pro nezletilého s vyšší citlivostí centrální nervové soustavy a specifickými vzdělávacími potřebami (porucha pozornosti, dysortografické potíže, pomalejší pracovní tempo), povahou introvertního, emocionálně citlivého, rozkolísaného, hledajícího svou cestu k jistotě v podrobivosti a přijetí role „hodného dítěte“, který byl proti své vůli nepřiměřeným způsobem vtažen do rodičovského konfliktu, dlouhodobě naváděn matkou proti otci, čímž došlo k narušení jejich vazeb, vedlo opět k tzv. inhibici (tj. odebrání vlastní identity), v tomto případě úplné. Nezletilý se zcela přiklonil k matce a převzal její názor za svůj, otce dehonestoval a zcela odmítal jakýkoliv styk s ním.
V přímé spojitosti s dlouhodobým stresem se u nezletilého rozvinuly psychosomatické potíže, neboť narušené vztahy rodičů mu přinášely pocity ohrožení, úzkosti, došlo k narušení zdravého vývoje jeho osobnosti a velmi pravděpodobně lze očekávat vznik různých psychologických obrazů (psychosomatické poruchy, deprese, pocit ztráty, prudký hněv a zlost, event. agresivita).
Nejlepší zájem nezletilého soud v daném případě spatřoval v autoritativním nastavení pevných pravidel při zachování obou rodičovských autorit, nastavení klidu, stability, řádu a respektu rodičů vůči sobě navzájem. Matka autoritativní rozhodnutí soudu nerespektovala, nerespektovala ani pokusy o nastavení smysluplného kontaktu s nepečujícím rodičem, čímž došlo k devastaci osobnosti nezletilého vlivem matky s emočně nestabilní poruchou osobnosti, který z péče otce (ze styku s ním) utíkal, vyhrožoval sebevraždou atp. Zbývá dodat, že otec v průběhu soudního řízení zemřel.
6. Patologická babička se smíšenou poruchou osobnosti s převažujícími rysy pithiatickými, nezralosti a emoční nestability (histrionská porucha osobnosti)
Patologická mateřská babička se opakovaně domáhá styku se třemi nezletilými vnučkami velmi útlého věku, navíc se zdravotním omezením a proti vůli jejich rodičů.
V průběhu řízení byla babičce prokázána smíšená porucha osobnosti s převažujícími rysy pithiatickými, nezralosti a emoční nestability (histrionská porucha osobnosti), která ovlivňuje její případný styk s nezletilými vnučkami útlého věku (4 roky, 2 roky, 2 roky) neblahým způsobem a přínos takového styku pro nezletilé není žádný. V případě babičky jde o závažnou trvalou poruchu osobnosti ve vyhraněné podobě (historicky prodělala psychotický stav, je průběžně psychiatricky kontrolována), která není jen dočasná, léčbou je málo ovlivnitelná, stav je stacionární a bude trvat až do pozdního důchodového věku. Prognóza je nepříznivá s ohledem na absenci náhledu onemocnění. Tato porucha osobnosti zcela zásadním způsobem ovlivňuje veškeré jednání a chování člověka. Babička vnímá styk s vnučkami pouze jako zdroj osobního potěšení a pomsty, jakož i opakovaně vyvolávané soudní řízení, jež s sebou nese stres, požadavek na prokazování zdravotního stavu dětí, poměrů rodičů apod. je pro babičku (navrhovatelku) zdrojem potěšení a pomsty.⛘
Soud návrh babičky na úpravu styku zamítl poté, co dospěl k závěru, že napětí v rodině a neuspokojivý vztah matky s navrhovatelkou v důsledku poruchově uspořádané osobnosti navrhovatelky brání úspěšnému nastavení pravidelného styku navrhovatelky s nezletilými vnučkami.
Navrhovatelka není schopna a ochotna respektovat rodičovství rodičů, upřednostňuje své zájmy na úkor nezletilých. Vztah navrhovatelky s nejstarší nezletilou vnučkou nebyl navázán, přestože po dobu déle než jednoho roku docházelo k soudně upravenému styku nezletilé a navrhovatelky. Zájem navrhovatelky o nezletilou vnučku není opravdový, navrhovatelka nerespektuje potřeby a zájmy nezletilé se zdravotním omezením. Nezletilá je z jednotlivých návštěv u navrhovatelky ve stresu, což jí neprospívá, a je to zcela v rozporu s jejími zájmy. Setkání navrhovatelky s nezletilou je zdrojem potěšení pro navrhovatelku, která nebere ohledy na to, co tato setkání přinášejí, resp. nepřinášejí její nezletilé vnučce.
Navrhovatelka nebyla přes svou psychiatrickou diagnózu schopna navázat či obnovit svůj mateřský vztah k vlastní dceři (matce nezletilých), při absenci náhledu duševního onemocnění toho s pravděpodobností hraničící s jistotou nebude schopna ani v případě nezletilých vnuček. Nezletilé by stykem s navrhovatelkou mohly být vystaveny intrikám, sekýrování druhých, lžím. Nezletilé by pod vlivem navrhovatelky mohly sloužit jako prostředek manipulací, mohly by být v budoucnu mylně informovány o tom, jaká je matka, otec a další osoby, které se dostaly v minulosti do interakce s navrhovatelkou. Vlivem poruchy osobnosti není navrhovatelka schopna upřednostňovat zájmy nezletilých vnuček nad svými vlastními zájmy. To vše jsou prokázané projevy smíšené poruchy osobnosti s převažujícími rysy pithiatickými, nezralosti a emoční nestability (histrionská porucha osobnosti), která byla u navrhovatelky diagnostikována ve spojení s další diagnózou, která s poruchově uspořádanou osobností navrhovatelky rovněž koresponduje, a jíž je somatoformní vegetativní dysfunkce (dramatické zdravotní potíže s nejasnou příčinou). Tyto poruchy osobnosti zcela zásadním způsobem ovlivňují veškeré jednání a chování člověka.
Uvedenému závěru soudu odpovídá rovněž ustálená judikatura ÚS, podle níž při rozhodování o úpravě styku nezletilého dítěte s prarodiči je třeba podmínky § 927 ObčZ vykládat široce, s ohledem na konkrétní okolnosti případu tak, aby byl hájen nejlepší zájem dítěte a respektováno právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života, zaručené čl. 10 odst. 2 Listiny. V důvodové zprávě k Úmluvě o styku s dětmi se uvádí, že pokud styk s širším příbuzenstvem vede k rodinnému napětí (family friction), nemusí být již styk v nejlepším zájmu dítěte, což potvrdil i ÚS ve své rozhodovací činnosti.
Podle judikatury ÚS je klíčovým právním východiskem zvážení všech okolností konkrétního případu především s ohledem na potřeby a zájmy dětí. Je třeba nalézt spravedlivou rovnováhu mezi dotčenými zájmy – zájmem navrhovatelky podílet se na citovém, rozumovém a mravním rozvoji vnuček a zájmem nezletilých – s tím, že ÚS dospívá k jednoznačnému závěru, že rozhodující význam je třeba přisoudit nadřazenému zájmu dětí.
Rozhodnutím soudu o úpravě styku dítěte s osobou či osobami, jejichž styk s nezletilým si rodiče nepřejí, dochází ze strany soudu jednak k zásahu do jejich rodičovské odpovědnosti a jednak také ke znejistění dítěte v jeho primárním vztahu, což vede k výše uvedenému rodinnému napětí. Rozpor, jakož i neuspokojivé vztahy v rodině vyvolávají v dítěti napětí, které nelze považovat za nejlepší zájem dítěte. Z toho důvodu lze očekávat, že k aplikaci § 927 ObčZ bude docházet spíše výjimečně, a to v situacích, kdy vztah mezi dítětem a prarodičem bude natolik intenzivní, aby jeho realizace převážila nad negativem takového rozhodnutí.