Poslanecká sněmovna dne 6. 12. 2024 ve 3. čtení schválila vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Komplexní novela vychází z usnesení vlády č. 917 ze dne 16. prosince 2019, kterým byla schválena aktualizace Národního programu snižování emisí České republiky. Obecně je cílem novely aktualizace platné úpravy v návaznosti na nedostatky zjištěné v aplikační v praxi a na identifikované možnosti vylepšení v Národním programu snižování emisí. Realizací opatření uložených v tomto programu by mělo být dosaženo snížení úrovně znečištění ovzduší a také zvýšení efektivnosti státní správy v oblasti ochrany ovzduší.

Do definice ochrany ovzduší (§ 1 odst. 1 OchOvzd) se doplňuje požadavek zachování co nejnižší úrovně znečištění v souladu se zásadami trvale udržitelného rozvoje a únosného zatížení území․ Orgány územního plánování budou z imisních limitů vycházet při územně plánovací činnosti (§ 3 odst. 1 OchOvzd).

Do zákona se doplňuje definice národního cíle snížení expozice (nový § 3a OchOvzd).

Jednou z navrhovaných změn je ohlašování jednorázového měření emisí prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP). Tato změna je spojena s převedením povinnosti ohlašovat výsledky jednorázového měření z provozovatele stacionárního zdroje na autorizovanou osobu. Dále se zavádí nový institut nepřetržitého sledování provozního parametru pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí pro vymezené stacionární zdroje. U těchto zdrojů provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pravidelným jednorázovým měřením emisí. Navrhuje se také zavedení povinnosti ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí elektronicky v téměř reálném čase prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší. Tato povinnost se rozšiřuje na další stacionární zdroje (§ 6 OchOvzd).

Další změny se týkají kategorizace stacionárních zdrojů a sčítacích pravidel. Zahrnují i novou úpravu rozhodování v pochybnostech, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 (tzv. vyjmenovaný stacionární zdroj), případně o stacionární zdroj sloužící výhradně k výzkumu a vývoji (nový § 13a OchOvzd).

Program zlepšování kvality ovzduší (§ 9 OchOvzd) bude vydáván ve formě opatření obecné povahy.

Nově se zavádí povinnost orgánů ochrany ovzduší vycházet při vydávání podkladových správních aktů a správních rozhodnutí regulujících provoz některých stacionárních zdrojů také ze stanovených minimálních vzdáleností stacionárních zdrojů a některých v územních plánech vymezených ploch (nový § 12a OchOvzd a příloha č. 2a).

Mění se též úprava nízkoemisních zón (§ 14 OchOvzd), se kterými bude spojena pravomoc obce zavést v samostatné působnosti nízkoemisní poplatek, jehož předmětem je vjezd do nízkoemisní zóny a pohyb po ní. Zřizuje se informační systém nízkoemisních zón jakožto informační systém veřejné správy. V související novele přílohy SprP se vydání rozhodnutí o udělení individuální výjimky povolující vjezd do nízkoemisní zóny zpoplatňuje částkou 1500 Kč.

Přijaté pozměňovací návrhy výboru pro životní prostředí částečně transponují směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2413 ze dne 18. října 2023, kterou se mění směrnice (EU) 2018/2001, nařízení (EU) 2018/1999 a směrnice 98/70/ES, pokud jde o podporu energie z obnovitelných zdrojů, a zrušuje směrnice Rady (EU) 2015/652 (RED III). Dodavatel vybraných pohonných hmot bude povinen zajistit, aby v jím dodaných vybraných pohonných hmotách bylo obsaženo minimální množství pokročilého biopaliva nebo obnovitelného paliva nebiologického původu (§ 19f OchOvzd). Od roku 2030 musí tento podíl činit alespoň 5,5 % energetických, z toho podíl obnovitelného paliva nebiologického původu minimálně 1 % energetických. Dodavatel bude dále povinen zajistit snížení emisí skleníkových plynů (§ 20 OchOvzd).

Nakonec se komplexně reviduje úprava přestupků, úprava výkonu autorizovaných činností (§ 32 a násl. OchOvzd) a vymezení tzv. vyjmenovaných stacionárních zdrojů v příloze č. 2.

Návrh byl postoupen Senátu. Základní účinnost zákona se navrhuje prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Účinnost od 1. 1. 2026 se navrhuje u změn souvisejících s digitalizací procesů oznamování plánovaného jednorázového měření emisí a ohlašování výsledků jednorázového měření. Zavedením povinnosti provozovatele ohlašovat výsledky kontinuálního měření emisí má nabýt účinnosti dne 1. 1. 2028.