Dne 30. 10. jmenoval prezident republiky Jakuba Seidlera členem bankovní rady ČNB.

Dne 28. 10. ocenil prezident republiky udělením/propůjčením státních vyznamenání občanské zásluhy a výsledky práce významných osobností.

Dne 8. 10. jmenoval prezident republiky Lukáše Vlčka ministrem průmyslu a obchodu a Petra Kulhánka ministrem pro místní rozvoj.

Dne 3. 10. navrhl prezident republiky Senátu ústavní soudkyni Ditu Řepkovou.

V říjnu PSP schválila

Návrhy zákonů se nyní bude zabývat Senát.

Dne 22. 10. rozhodovala PSP o vráceném návrhu zákona o soudech a soudcích (omezení laických přísedících), které vetoval prezident republiky. PSP setrvala na zněním schváleném Parlamentem.

Dne 30. 10. vláda schválila novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, která umožňuje zaplatit pojištěncům péči za hranicemi ČR, garantuje dospělým jednu pojišťovnou hrazenou variantu zubní výplně, mění fungování fondů zdravotních pojišťoven nebo jim otevírá možnost používat více peněz na prevenci různých onemocnění. Dále schválila novelu trestního řádu, podle které by mělo být možné odčerpat majetek, který souvisí s trestnou činností i ze SJM. Vláda schválila též novelu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, která zavádí nový požadavek na uchazeče o přijetí do služebního poměru tzv. spolehlivost, prodlužuje zkušební dobu nově přijatých z 6 měsíců na 1 rok, mění pravidla ohledně výsluh, zkracuje funkční období vybraných funkcionářů nebo zavádí novou překážku ve službě – rodičovskou dovolenou muže – příslušníka.

NSS se rozsudkem 10 As 158/2024 zastal provozovatele elektrárny, kterému Inspektorát státní energetické inspekce uložit v roce 2023 povinnost vrátit neoprávněně čerpanou podporu spočívající ve fakturaci cen za prodávanou elektřinu v nesprávné výši z důvodu jiného roku uvedení FVE do provozu (do provozu uvedeny v roce 2009). K neoprávněnému čerpání mělo dle Inspekce dojít mezi lety 2014–2017. Podle NSS nedošlo k přestupku ani jinému porušení zákona, protože nebylo možné na posouzení uvedeného jednání použít znění § 51 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie účinné až od 1. 1. 2022, tak jak to učinil Inspektorát. Zásada předvídatelnosti práva a právní jistoty totiž znamená, že adresáti právních norem legitimně očekávají, že právní řád nebude působit zpětně a že budou moci svoje jednání přizpůsobovat platnému právu. Pravá retroaktivita nesmí být nástrojem, který slouží k napravení (údajných) „chyb“ zákonodárce.

ÚS nálezem I. ÚS 3241/23 vyhověl (již podruhé) stěžovateli, který se domáhal kompenzace za zpožděný let dle evropského nařízení upravujícího pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě. V nyní projednávané věci stěžovatel nesouhlasil s výší náhrady nákladů řízení přiznanou obecným soudem, kdy OS pro Prahu 6 určil výši odměny za zastoupení advokátem § 14b odst. 1 advokátního tarifu a svůj postup podpořil odkazem na nález I. ÚS 3923/11. Tento nález však reagoval na živelné uplatňováni žalob o zaplacení bagatelních částek. Žalobci se v takových řízeních nenechávali zastoupit proto, aby jim byla poskytnuta kvalifikovaná právní pomoc osobou znalou práva, ale právě za účelem dosažení bezdůvodného zisku. Jestliže ÚS tehdy poskytl soudům vodítko k „odhalení“ formulářové žaloby skrze totožnost osoby advokáta, zjevně mířil na běžné situace, kdy totožného žalobce (např. dopravní podnik) zastupuje jeho právní zástupce (advokát) v několika či mnoha řízeních. Výklad, který zastává a prosazuje OS, se zcela míjí s právními závěry nálezů ve věcech aplikace advokátního tarifu, a tím i s důvody, pro které byl do advokátního tarifu § 14b včleněn. Podle ÚS nemůže být stěžovateli ve vztahu k rozhodování o náhradě nákladů řízení k tíži přičtena skutečnost, že jím zvolený advokát zastupuje při vymáhání obdobných nároků i jiné klienty.

ÚS nálezem I. ÚS 2558/24 vyhověl stěžovateli a zrušil usnesení KS v Plzni, kterým zrušil návrh stěžovatele na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a nepřijal záruku za dovršení nápravy stěžovatele. Podle ÚS došlo k porušení základního práva na soudní ochranu. Podstatou ústavní stížnosti byl výklad § 88 odst. 1 TrZ – kdo může přijmout záruku za dovršení nápravy odsouzeného, tj. zda může jít i o jiný subjekt než zájmové sdružení občanů. Podle KS to totiž nemůže být mateřská škola. Podle ÚS pro přijetí záruky není důležitá právní⛘forma osoby poskytovatele, ale to, zda věrohodně a uvěřitelně nabízí možnost pozitivního ovlivňování dovršení nápravy odsouzeného. Z toho, že TrŘ zájmovému sdružení občanů právo nabídnout záruku výslovně přiznává, nevyplývá, že by jiným subjektům byla možnost nabídnout záruku za dovršení nápravy odsouzeného odepřena. K efektivitě tohoto typu záruky ÚS podotknul, že lze jen těžko předpokládat, že by zájmové sdružení občanů v podobě odborové organizace čítající tisíce členů bylo schopno působit na podmíněně propuštěného účinněji než úzký kolektiv malé firmy, která poskytne podmíněně propuštěnému zaměstnání.

NSS rozsudkem 10 As 46/2023 zrušil pokutu, kterou udělil KÚ Plzeňského kraje porodní asistentce za to, že provázela několik žen při porodu v jejich domácím prostředí. NSS tak promítl do své judikatury nález ÚS I. ÚS 2746/23, který přináší nový náhled na pomoc asistentek při domácích porodech. Podle NSS nemůže být nikdo za doprovázení při domácím porodu, ani osoba odborně vzdělaná jako porodní asistentka, přestupkově stíhaná podle zákona o zdravotních službách, protože postupovala mimo tento zákon a správní orgány tedy nebyly oprávněny ji na základě tohoto zákona trestat.

ÚS se v nálezu II. ÚS 1703/24 věnoval ústavním požadavkům kladeným na zastavení trestního stíhání z důvodu závažné zdravotní diagnózy. Otázka, zda stěžovatel trpí či netrpí těžkou chorobou, je otázkou odbornou, nikoli právní. Odpověď na takovou otázku je proto třeba zjišťovat prostřednictvím znaleckého posudku nebo odborného vyjádření. Přehodnotí-li státní zástupci odborné závěry znalce a posoudí sami takové skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, aniž ohledně nich provedou další znalecké dokazování (§ 109 TrŘ ukládá povinnost přibrat znalce jiného, nevedlo-li vysvětlení „původního“ znalce k odstranění pochybnosti o posudku), jde podle ÚS o vadu řízení, která vede k porušení principů spravedlivého procesu. ÚS dále zdůraznil, že vyrozumění o nevyhovění návrhu na zastavení trestního stíhání je rozhodnutím s konečnou platností, proti kterému nelze podat již žádný opravný prostředek (s výjimkou ústavní stížnosti), proto je třeba klást na odůvodnění tohoto vyrozumění z ústavněprávního hlediska stejné požadavky, jako na odůvodnění rozhodnutí o zastavení trestního stíhání.

NS navrhl ÚS, aby ze ZPr vyškrtl ustanovení, které v určitých situacích umožňuje zaměstnavateli převést zaměstnance na jinou práci i bez jeho souhlasu. Sporné ustanovení dopadá specificky na situace, kdy zaměstnanec např. ze zdravotních důvodů není schopen pokračovat na pozici sjednané v pracovní smlouvě. Zákon dává zaměstnavateli možnost převést ho na práci jiného druhu, „a to i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil“. Podle NS je při změně druhu vykonávané práce nutné respektovat autonomii vůle zaměstnance a základem pro změnu by měla být dohoda obou stran. Jednostranné převedení by mělo být možné pouze, pokud se jedná o veřejný zájem, tedy zájem přesahující zájmy zaměstnance.

NSS se v rozsudku 1 As 239/2023 zabýval cenou pohřbů, a to v kauze pohřební služby, které byla uložena pokuta za neuchovávání kalkulace pohřbů, zpopelnění zemřelých a smutečných obřadů a sociálních pohřbů. Ceny pohřbů a pohřebního zboží jsou státem regulované dle zákona o cenách, přičemž právě archivace kalkulace má prokázat, že společnost zákon dodržuje. Výměry MF stanovují konkrétní okruhy pohřebních služeb, které spadají do rozsahu věcného usměrňování cen a konkrétní položky, které lze do těchto cen zahrnout. Podle NSS výčet regulovaných položek uvedených v právních předpisech nemůže být uzavřený a všeobsažný, proto požadavek KS v Brně, aby výměry MF konkretizovaly podmínky prodeje nebo náklady oběhu, aby bylo předvídatelné, pod co je podřadit, považuje NSS za nepřiměřeně přísný a nesouhlasí ani se závěrem, že je nutné každou položku konkretizovat, aby naplňovala definici prodeje podle zákona o cenách. Podle NSS je cenová regulace nastavena tak, že dává prodejcům prostor, aby s ohledem na jedinečnost své činnosti sami mohli alespoň v určité míře individuálně do ceny zahrnout náklady, které jim konkrétně vznikají a mají souvislost s položkami výslovně vyjmenovanými ve výměrech MF. Podle NSS nesmí ceny v pohřebnictví určovat neviditelná ruka trhu. Zahrnuje-li prodejce do ceny s regulovanou službou i další služby nad rámec Výměr MF, porušuje tím cenovou regulaci, protože tyto položky měl nabízet oddělené za samostatnou cenu, aby měl kupující na výběr, zda spolu s regulovanou položkou zakoupí také další služby. Je-li do ceny za regulované položky přidáno „něco navíc“ – tedy položka, kterou prodávající není oprávněn do ceny zahrnout –, je potřeba dovodit povinnost vést evidenci i k těmto ostatním položkám zahrnutým do jedné ceny, přestože by se odděleně nejednalo o položku, jejíž cena má být věcně usměrňována. Cenová regulace musí být ve všech článcích řetězce, jinak přestává mít smysl. Opačný závěr by zcela znemožnil kontrolu a vytvořil by prostor pro obcházení zákona, pro schovávání zakázaných nákladů a regulace by ztratila smysl.

František Korbel a Pavlína Šindelářová, Praha⛘