Tento článek je věnován problematice kriminalistické odorologie a souvisejícím dílčím tématům jako pachová stopa a tělesný pach a na ně působící vlivy, kriminalistická olfaktronika a olfaktorika, současná rizika olfaktorické praxe či v neposlední řadě pachová stopa jako důkazní prostředek a související předmětná judikatura.

Kriminalistická odorologie se zabývá zkoumáním pachů, které jsou vylučovány v našem okolí určitým původcem pachu, a mají příčinnou souvislost s kriminalisticky relevantní událostí.² Historicky se vyvinula z pátrání po podezřelém na jeho trase úniku z místa činu v případě, že se ho podařilo dostihnout, a na našem území se rozvíjí od přelomu 19. a 20. století ruku v ruce s rozvojem služební kynologie, která je součástí této metody identifikace. Předmětem tohoto odvětví kriminalistické techniky jsou pachy vznikající v souvislosti s činností lidí, a především pak pach vylučovaný člověkem v souvislosti s jeho tělesnými funkcemi organismu.^{3, 4} Kriminalistická odorologie zaznamenala v posledních letech významný vývoj, a to zejména díky vědeckému výzkumu a jeho následnému převedení do teorie a praxe.

Pachové stopy jsou nezbytnou součástí kriminalistického vyšetřování trestné činnosti a významným dílem přispívají k jejímu objasňování. Pachová stopa je tvořena směsí pachů pocházejícího z většího množství zdrojů, přičemž tyto pachy mohou být různě staré. Také může obsahovat vzorky pachů, jež pocházejí od různých osob, které se dostaly do místa odběru pachové stopy, nebo může být kontaminována pachem zvířat či z jiných zdrojů.⁵

Charakteristické vlastnosti pro pachovou stopu jsou následující:

Na pachovou stopu působí mnoho vnějších vlivů, které, ať už pozitivně či negativně, ovlivňují její kvalitu, tedy množství pachových molekul ve stopě. Těmito vlivy jsou zejména teplota, vlhkost vzduchu, vítr, druh půdy a dopravní prostředky.

Teplota vzduchu, ale i půdy, je s kvalitou pachové stopy velmi úzce spojena. Obecně pachová stopa, která vznikla v noci, je ke kriminalistickému zkoumání způsobilá mnohem delší dobu. Naopak vyšší teplota vzduchu i půdy má vliv na práci speciálně vycvičeného psa – v okamžiku, kdy je vysoká teplota vzduchu, se pes musí ochlazovat jazykem, a tím pádem nemůže dostatečně nasávat pach nosem. Proto jsou nejideálnějšími podmínkami právě chladné vlhké počasí ve večerních či nočních hodinách.

Chlad působí na pachovou stopu pozitivně, a to z důvodu, že se odpařuje pomaleji než v teplejším počasí a je možné ji déle uchovat v terénu․ S chladem též souvisí mráz, přičemž i v případě teplot nižších než 0 °C vzniká pachová stopa a lze pachové práce provádět. Odborníci se nicméně shodují na hraniční teplotě -5 °C, při které už dochází k namrzání čichové sliznice psa, což negativně ovlivňuje jeho pachovou práci. V případě, že je bezvětrné počasí a nasněží, je napadaný sníh ideálním konzervantem pachu, který ho uchová po dobu několika hodin. Co se týče schopnosti psa sledovat pachovou stopu, která je zapadaná sněhem, byla výzkumem určena hraniční vrstva 2 cm sněhu. S problematikou teploty je dále spojena stopa vytvořená na ledě. Opět je led vhodný povrch pro ulpění pachové stopy z důvodu jeho vlhkosti, nicméně musí být též splněna podmínka bezvětří. Právě vlhkost vzduchu a bezvětří zajistí, že se pachové molekuly udrží pouze na určitém místě a nebudou se dále rozptylovat. Naopak v případě, že je pachová stopa na ledě staršího data a k tomu na ni působí vítr, jsou pachové molekuly z hladkého povrchu odváty a je nemožné pachovou stopu vyhledat a zajistit.

Jak už bylo naznačeno v předcházejícím odstavci, na pachovou stopu působí pozitivně vlhkost vzduchu, která brání jejímu rychlému zvětrání a odpaření. Díky tomu je déle čerstvá a stálá. Nejvhodnější povětrnostní podmínky pro pachové práce psa jsou právě při vlhkém a chladném počasí, nejlépe navečer, když padá⛘rosa nebo mrholí. Právě tento drobný déšť pachovou stopu zakonzervuje. Naopak silné mrholení či déšť působí na pachovou stopu negativně – v důsledku vysoké vlhkosti může dojít k degradaci pachové stopy plesnivěním, případně odplavením jejích molekul a spolu s vodou se vsákne do půdy. Ráno při vycházejícím slunci se pachové molekuly mohou též odpařit spolu s ranní rosou.

V předchozím výkladu byl vždy kladen důraz na vítr, respektive bezvětří (stav ovzduší bez proudění vzduchu), které, ač v přírodě jako takové neexistuje, je ideální pro pachové práce, respektive sledování pachové stopy. Vítr totiž stopu vysouší, rozptyluje do různých stran, a pachové molekuly tím ztrácejí na intenzitě, případně zcela vymizí, také dochází ke stárnutí stopy.

Vliv na udržení pachu má půda, konkrétně její druh, barva a tvrdost. Čím tmavší a tvrdší půda, tím se pachové molekuly rychleji vypařují, ztrácejí svou vlhkost a snižuje se jejich intenzita. Půda, která je vhodná k udržení pachu, je kyprá a prorostlá rostlinami. S půdou úzce souvisí též používání chemických látek v zemědělském průmyslu. Tyto látky nejenže degradují pachovou stopu, ale též jsou velmi nebezpečné pro služebního psa.

V neposlední řadě pachovou stopu ovlivňuje též provoz dopravních prostředků. Jejich pohyb způsobuje pohyb vzduchu, který zdvihá pachové molekuly a rozptyluje je do okolí, také dochází k jejich smísení s výfukovými plyny, což pachovou stopu ničí.⁷

Pouze pachová stopa vytvořená člověkem je považována za pramen důkazu, a to z důvodu, že může sloužit k individuální identifikaci osoby, která má vztah ke kriminalisticky relevantní události. Pachová stopa ale může obsahovat směs pachů různých osob a je též charakteristická tím, že jde o směs pachů různého původu.⁸ Tělesný pach lze rozdělovat na pach primární, sekundární a terciární. Toto dělení vzniklo na základě teorie, podle které se tělesný pach během života mění a vyvíjí, kdy některé složky jsou stálé a jiné se naopak mění v reakci na vnější prostředí i vnitřní prostředí organismu.

Pach primární je v průběhu života neměnný, nereaguje na změnu stravy, vnitřní nebo vnější prostředí. Složky primárního pachu jsou ovlivněny geneticky a pravděpodobně také pohlavím či etnikem.

Pach sekundární je ovlivněn jak změnami vnitřního, tak vnějšího prostředí. Mezi změny vnitřního prostředí můžeme řadit například oslabení imunitního systému, onemocnění, psychický stav, fáze menstruačního cyklu. Mezi změny vnějšího prostředí patří například teplota vzduchu, strava, požívání alkoholu, tabáku, léků či drog.

Terciární pach je typický tím, že je tvořen pouze z vnějších zdrojů – pod tím si lze představit užívání kosmetických či hygienických přípravků nebo kontakt s okolním vnějším prostředím.⁹

Z kriminalistického hlediska by měl být nejdůležitější pach primární, na základě kterého lze určit individuální i druhovou identifikaci. Sekundární, výjimečně i terciární pach, umožňují identifikaci druhovou (tedy například určení povolání, věku, užívání návykových látek a léků apod.).¹⁰ V rámci výzkumu bylo zjištěno, že pachový profil jednoho konkrétního jedince se v průběhu času výrazně mění, přičemž největším změnám podléhají molekuly pachu sekundárního a terciárního, a to v závislosti na stravě, počasí, zdravotním stavu, užívání drog a léčiv a dalších vlivů, které působí na metabolismus a psychiku jedince. Z tohoto poznatku vyplývá, že molekuly primárního pachu budou způsobilé pro metodu pachové identifikace v takovém rozsahu, v jakém zůstanou v čase neměnné.¹¹

V souvislosti s tělesným pachem se v odborné literatuře vyskytuje též pojem aktivní pachová signatura. Tento pojem vyjadřuje vlastnost lidské pachové stopy, která dovoluje jednoznačnou identifikaci jedince pomocí analýzy pachového vzorku, obvykle tedy pomocí speciálně vycvičených psů. Pachová signatura by měla být tvořena skupinou různých molekul, jejichž množství a koncentrace se u různých jedinců liší.¹² Vědecký výzkum potvrdil, že každá lidská pachová stopa má více než jednu pachovou signaturu – tento fenomén nazýváme multiplicita pachové signatury. To znamená, že jedna pachová stopa může obsahovat více molekul, respektive skupin molekul, na jejichž základě je možné individuálně identifikovat člověka.¹³

Člověk zanechává svůj pach všude, kde se pohybuje, a to nezávisle na svojí vůli.¹⁴ Nejdůležitějšími a nejčastějšími zdroji tělesného pachu jsou trojí žlázy, a to žlázy potní neboli enkrinní, žlázy pachové neboli apokrinní a žlázy mazové neboli sebaceální. Žlázy pachové jsou na lidském těle méně četné než žlázy potní a jejich nejdůležitější funkcí je primárně tvorba tělesného odéru. Mazové žlázy slouží k promazávání pokožky a vlasů, přičemž tato mazová vrstva chrání člověka před škodlivými mikroby a nachází se na všech částech těla kromě dlaní a chodidel. Činností všech těchto žláz vzniká v okolí lidského těla odér, který se liší jak mezi ženami a muži, tak mezi dětmi a dospělými, a to zejména z důvodu slabšího pocení a pozdějšímu rozvoji mazových žláz.¹⁵ K zajímavému výsledku došel vědecký experiment, na základě kterého bylo ověřeno, že lidský pach se v průběhu dospívání (mezi 11 a 14 lety) nemění natolik, že by speciálně vycvičený pes nebyl schopný úspěšně ztotožnit dva pachové vzorky téže osoby.¹⁶ Jelikož rukama⛘se člověk dotýká okolních předmětů nejčastěji, z hlediska kriminalistické odorologie jsou potní žlázy na dlaních nejdůležitější.¹⁷

Molekulární analýzou bylo zjištěno, že se na povrchu lidského těla nachází několik milionů bakterií, přičemž jejich kolonie tvoří okolo 130 druhů a kombinace těchto bakterií je u každého člověka jiná. Důsledkem bakteriálního rozkladu potu na povrchu těla osoby dochází tedy ke vzniku jednoznačného individuálního pachu, a proto i když dvě různé osoby použijí stejný parfém, speciálně vycvičený pes dokáže pach těchto osob rozlišit.¹⁸

Co se týče výměšků orgánů vnitřní sekrece, které proniknou z vnitřního prostředí lidského těla, nebo krve, tak tyto nejsou v české kriminalistické praxi využívány k individualizaci pachu člověka. Stopy zaschlé krve jsou ovšem hojně a úspěšně využívány kriminalisty v Rusku. Využití krevních stop má výhodu zejména v tom, že individuální pachová identifikace je rychlejší a také levnější než DNA profilování, které v důsledku může výsledek pachové zkoušky objektivizovat. Tento postup u nás není dosud upraven, a byl by proto v rozporu se zásadou lege artis.¹⁹

V souvislosti s řešením otázky odolnosti tělesného pachu, jeho vlastností a působení vnějších vlivů byly pod záštitou České zemědělské univerzity v Praze, konkrétně jejího Centra pro výzkum chování psů, provedeny různé experimenty, z nichž některé jsou ve stručnosti popsány níže. Pro účely všech experimentů byli použiti speciálně vycvičení psi Policie České republiky.

Jedním z vnějších vlivů, u kterého byl zkoumán jeho dopad na lidskou pachovou stopu, byla vysoká teplota. Cílem experimentu bylo ověřit, zda je možné snímat vzorky lidského pachu vystavené extrémním teplotám. Závěr tohoto experimentu je takový, že lidský pach může být způsobilý k individuální identifikaci i poté, co byl vystaven teplotě do výše 900 °C.

Následující experiment se zaměřoval na schopnost psů detekovat lidský pach pronikající latexovými rukavicemi, tedy cílem bylo ověřit, zda takové rukavice tvoří spolehlivou ochranu proti nežádoucímu průniku lidského pachu. Výsledkem tohoto experimentu bylo prokázáno, že latexové rukavice jsou, minimálně po dobu jedné minuty po nasazení, dostatečnou ochranou proti přenosu lidského pachu, tedy latexové rukavice při delším časovém působení dostatečně nechrání proti přenosu lidského pachu.²⁰

Poslední vybraný experiment se zabýval ověřením odolnosti lidského pachu vůči proudící vodě. Výsledkem tohoto experimentu bylo prokázáno, že pach není působením vody znehodnocen a psi jsou schopni jej identifikovat.²¹

Další sérii experimentů zaměřenou na odolnost pachových stop prováděli odborníci na oddělení služební kynologie Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, Brno-Chrlice. Jeden z experimentů prokázal, že pachová stopa může být zjistitelná i po 60 dnech od jejího vzniku, přičemž po tuto dobu na ni mohou působit různé klimatické změny. V tomto konkrétním experimentu bylo triko s pachovou stopou podrobeno suchu, dešti, sněhu, mrazu i teplotám nad 0° C. I po tom, co na pachovou stopu působily všechny tyto elementy, včetně větru, vysoušení, vlhnutí a mrznutí vláken trika, speciálně vycvičený pes byl schopný individuálně identifikovat osobu na základě pachového vzorku. Přenos lidského pachu pouhým prouděním vzduchu byl následně prokázán experimentem provedeným na odborném pracovišti v Praze.

Cílem dalšího experimentu těchto autorů bylo ověřit existenci pachové stopy při krátkodobém kontaktu nositele lidského pachu s předmětem. Tentokrát experimentální osoba držela umytý kuchyňský nůž na umělohmotné rukojeti. Tímto experimentem bylo prokázáno, že doba 60 vteřin postačuje k tomu, aby byla na předmětu zanechána pachová stopa, která zde setrvá po dobu 60 dní – tento závěr je důležitý zejména z důvodu, že byl experiment prováděn s předmětem, který bývá nejčastěji používán k páchání násilného deliktu.²²

Pachové stopy jsou vyhledávány a zajišťovány při ohledání místa činu, přičemž pachové stopy se na místě spáchání vyskytují vždy. Mohou být ale dodatečně mechanicky sneseny, odstraněny nebo překryty, například průjezdem velkého množství motorových vozidel, destrukcí místa nebo požárem. Individuální charakter pachové stopy zanechané na místě činu však pachatel nemůže změnit, naopak, snahou o mechanické setření by se jeho pachová stopa stala o to vydatnější. Jak bylo popsáno v experimentu výše, ani latexové rukavice neposkytují dostatečnou ochranu před únikem tělesného pachu.

Jelikož jsou pachové stopy latentní, tedy neviditelné, jsou na místě činu nejčastěji vyhledávány v místech, kde se pohyboval pachatel nebo jiné zúčastněné osoby, respektive jejichž kontakt se na těchto místech předpokládá. Tato místa bývají vytyčena v tzv. kriminalistických verzích.²³

Vyhledáni a zajištění otisku pachové stopy se provádí zpravidla jako přednostní kriminalisticko-technický úkon v rámci ohledání místa činu, přičemž samotný otisk pachové stopy zajišťuje kriminalistický technik, který svůj postup může konzultovat s psovodem odborného pracoviště. Zajištěný otisk se ukládá do sterilizované pachové konzervy, která je určena ke skladování a uchovávání otisku pachové stopy. Tato pachová konzerva se musí ihned opatřit štítkem, do kterého se zaznamená datum zajištění otisku pachové stopy, místo, odkud byl otisk zajištěn, číslo jednací a příjmení a osobní číslo kriminalistického technika, který otisk pachové stopy zajistil. Poté, co je pachová konzerva takto označena, je vložena do bezpečnostního sáčku.²⁴

Vedle vyplněného štítku se též vyhotovuje protokol o ohledání s fotografickou či video dokumentací a dále protokol o zajištění otisku pachové stopy. Do protokolu o ohledání se uvede otisk pachové stopy v pořadí, v jakém byl jako jedna ze stop na místě činu zajištěn, a popíší se všechny podstatné okolnosti pro její porovnání. Do protokolu o zajištění otisku pachové stopy se uvede popis⛘okolností, za kterých došlo k zajištění otisku, zejména popis teploty prostředí, povětrnostních podmínek, pachového pozadí a přesného místa, z něhož byl otisk zajištěn, dále identifikační číslo bezpečnostního sáčku, přičemž kontrolní ústřižek ze sáčku, do kterého byla pachová konzerva s otiskem zajištěné pachové stopy uložena, se přiloží samostatně, seznam všech osob, které se v době ohledání nacházely v prostoru ohledání místa činu, a místo, kde bude pachová konzerva uložena do doby, než bude doručena odbornému pracovišti. Tento protokol podepisuje policista odpovědný za ohledání místa činu a kriminalistický technik, který zajistil otisk pachové stopy.²⁵

Postup při snímání pachové stopy je stanoven velmi detailně a řídí se přísnými pravidly, a to z důvodu předcházení znehodnocení či zničení pachové stopy. Jak už bylo naznačeno výše, kriminalistický technik pracuje výhradně se sterilními nástroji. Těmito nástroji jsou peány nebo pinzety, které jsou před použitím přepravovány a uchovávány v neprodyšných obalech zabraňujících jejich kontaminaci. I samotný pachový snímač (textilní látka zn. Aratex) musí být sterilní, přičemž v případě, že dojde ke kontaminaci pachového snímače, nástroje či obalu, nesmí být tyto použity pro snímání pachové stopy. Pokud dojde ke kontaminaci samotného otisku pachové stopy, pak jej nelze použít a tato skutečnost musí být zaznamenána do písemného záznamu.²⁶

Prvním krokem při snímání pachové stopy je vynětí pachového snímače z obalu sterilním nástrojem, tento snímač se poté přiloží na pachovou stopu a obal ihned uzavře. Pachový snímač je pak překryt hliníkovou fólií, konkrétně její vnitřní stranou, jejíž rozměr je větší než je rozměr pachového snímače. Fólie je následně zatížena, případně převázána či přelepena lepicí páskou. Po uplynutí stanovené doby potřebné ke snímání kriminalistický technik hliníkovou fólii sejme a pachový snímač spolu se sterilním nástrojem vloží zpět do obalu, který opět ihned uzavře. Na závěr je nutné, aby kriminalistický technik opatřil pachovou konzervu s otiskem pachové stopy vyplněným štítkem modré barvy s číslem pachové stopy, vložil ji do bezpečnostního sáčku a nakonec zapsal číslo bezpečnostního sáčku do protokolu o odběru otisků pachových stop. Doba potřebná k sejmutí pachové stopy je stanovena různě, a to v závislosti na době, která uplynula od spáchání trestného činu, a také na přítomných rušivých vlivech. Minimální potřebná doba je stanovena na 30 minut, a to za předpokladu, že je pachová stopa snímána krátce po spáchání trestného činu z objektů, se kterými měl pachatel dlouhodobý kontakt. V případě, že uplynula doba delší v řádu hodin, či dokonce dnů, nebo na místě činu působily různé rušivé vlivy, pak se potřebná doba prodlužuje na několik hodin či dnů.

Odlišný postup při snímání pachové stopy se aplikuje v případě, že je snímána z menších objektů. V tomto případě se na vnitřní stranu hliníkové fólie sterilním nástrojem rozprostře pachový snímač, do kterého se sterilním nástrojem vloží předmět, z něhož má být pachová stopa sejmuta. Následně se celý pachový snímač s předmětem zabalí do hliníkové fólie. Po uplynutí stanovené doby se předmět sterilním nástrojem vyjme a pachový snímač se sterilním nástrojem vloží do obalu, který se ihned uzavře. Pokud je předmět dostatečně malý na to, aby se vložil do pachové konzervy, jej kriminalistický technik vloží sterilním nástrojem do obalu s pachovým snímačem a pachovou konzervu uzavře. Po uplynutí stanovené doby je pachová konzerva otevřena, předmět sterilním nástrojem vyjmut a konzerva je opět uzavřena.²⁷

Pachový vzorek osoby je pokynem policejního prezidenta č. 313 ze dne 28. 12. 2017, o pachové identifikaci osob, definován jako vzorek pachu odebraný v souladu s trestním řádem, a to proškoleným policistou, na pachový snímač z těla osoby za účelem provedení porovnání s otiskem pachové stopy.²⁸ Lze tedy říci, že pachový vzorek osoby je porovnávací pachovou stopou. Odběr pachového vzorku osoby se provádí v souladu s § 114 odst. 3 TrŘ. S tím také souvisí povinnost osobu, od které je pachový vzorek odebírán, před provedením úkonu poučit včetně upozornění na následky nevyhovění podle § 114 odst. 5 TrŘ.

Odběr pachového vzorku může provádět pouze proškolený policista stejného pohlaví jako osoba, od níž má být pachový vzorek odebrán, přičemž jej nesmí provádět ani být přítomen kriminalistický technik nebo jiná osoba, která prováděla úkon téhož trestního řízení, nebo byla přítomna u úkonu téhož trestního řízení, v jehož rámci byl zajištěn otisk pachové stopy nebo odebrán pachový vzorek jiné osoby nebo byla s osobou, jejíž pachový vzorek má být odebrán, ve fyzickém kontaktu, nebo v kontaktu s předměty v předchozím držení této osoby, při kterém by mohlo dojít k přenosu jejich pachů (například při přepravě). Vždy se však odebírají alespoň tři pachové vzorky osoby ke každému otisku pachové stopy, přičemž je zajišťuje týž proškolený policista v tentýž okamžik a každý pachový snímač se uloží do samostatné sterilizované pachové konzervy.²⁹

Pokud bychom měli na odběr pachového vzorku nahlížet ve světle principu nemo tenetur se ipsum accusare, pak Evropský soud pro lidská práva i tuzemské soudy konstatují, že hranice mezi přípustnými metodami získávání důkazů přímo od osoby, proti níž se řízení vede, a nepřípustným porušením zásady zákazu donucení k sebeobvinění, je odvozená od toho, zda osoba sama musí nějak k poskytnutí důkazu proti sobě aktivně přispět či nikoli. Jestliže je k získání důkazu potřeba, aby osoba, proti níž se řízení vede, jen pasivně strpěla provedení úkonu ze strany orgánů činných v trestním řízení (například stěr potu pro účely metody pachové identifikace či odebrání tzv. bukálního stěru pro účely metody analýzy DNA), jeho výsledek nelze považovat za získaný v rozporu se zákazem donucení k sebeobvinění. Pokud ale tato osoba musí k výsledku úkonu sama aktivně přispět (například poskytnout vzorek hlasu či ručního písma), princip nemo tenetur se ipsum accusare bude porušen, nedá-li k tomuto svému aktivnímu jednání dobrovolný souhlas po náležitém pochopení skutečnosti, že k tomu není povinna.³⁰⛘

Kriminalistická olfaktronika je metoda pachové identifikace osob, která k analýze pachu užívá speciální pachové detekční přístroje. Oproti kriminalistické olfaktorice neumožňuje individuální identifikaci osob, nýbrž pouze identifikaci druhovou, tedy například obecnou identifikaci výbušnin, omamných a psychotropních látek, alkoholu, akcelerantů hoření apod. Speciální detekční přístroje policisté neformálně označují jako „elektronické nosy“.³¹

V případě, že v budoucnu dojde ke zdokonalení přístrojů užívaných k analýze pachu a metody odběru pachové stopy, je zde předpoklad, že by mohla být vytvořena databáze odorologických profilů, stejně jako je tomu u stop daktyloskopických. Na základě této databáze by bylo možné zjistit dosud neznámého pachatele z evidovaných vzorků, které byly získány v jiné věci.³² Dále odborníci doufají například ve vyvinutí speciálních přístrojů, pomocí kterých by se pachová stopa identifikovala přímo na místě činu či softwaru, který bude umět pachovou stopu rozložit na jednotlivé složky pachu, na základě kterých by se roztřídily do skupin dle vzájemné podobnosti.³³

Kriminalistická olfaktorika je metoda kriminalistické techniky, která slouží k individuální identifikaci osob. Principem této metody je komparace porovnávané pachové stopy sejmuté na místě spáchání trestného činu nebo z doličného předmětu s pachovým vzorkem konkrétní porovnávané osoby, přičemž komparace se provádí prostřednictvím čichových vlastností speciálně vycvičeného psa.³⁴

Jak bylo řečeno výše, jednotlivé otisky pachových stop a pachového vzorku osob jsou skladovány v pachových konzervách. Pachová konzerva je v pokynu policejního prezidenta č. 313 ze dne 28. 12. 2017, o pachové identifikaci osob, definována jako standardizovaná skleněná nádoba s uzávěrem spolehlivě zabraňujícím úniku a kontaminaci pachu, přičemž každá pachová konzerva musí být označena příslušným štítkem. V rámci procesu pachové identifikace rozlišujeme různé typy pachových konzerv:

Olfaktorická komparace musí být prováděna pouze v porovnávací místnosti odborného pracoviště v souladu s obecnými zásadami porovnání zakotvenými v pokynu policejního prezidenta č. 313 ze dne 28. 12. 2017, o pachové identifikaci osob. Samotné porovnání se skládá ze tří částí, a to z kontrolního porovnání a dvou dílčích porovnání, kdy tento postup vykonají dva různí psi, a provádí je psovod se služebním psem podle pokynů řídícího experta. Porovnání s oběma psy může provádět tentýž psovod.³⁶

Olfaktorická komparace je prováděna na základě žádosti příslušného policejního orgánu o odborné vyjádření v oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistické techniky – kriminalistické identifikace osob metodou pachové identifikace. Žádost obsahuje mimo jiné popis základních verzí skutkového děje a skutečností nasvědčujících vytvoření pachové stopy na konkrétním místě. Porovnání se může zúčastnit též obhájce za podmínky, že o to výslovně požádá a považuje-li to příslušný policejní orgán za vhodné po konzultaci s odborným pracovištěm. V případě, že o to obhájce nepožádá, nemá policejní orgán povinnost jej o provedení porovnání vyrozumět. Za předpokladu, že je obhájci vyhověno, pak může sledovat porovnání z prostoru určeného odborným pracovištěm prostřednictvím videopřenosu z důvodu, aby se vyloučila možnost přenosu pachu.³⁷

Na základě rozkazu policejního prezidenta ze dne 28. 3. 2013 byl zřízen pracovní tým Metoda pachové identifikace, který měl za úkol identifikovat hrozby aplikační praxe metody pachové identifikace v Policii ČR a navrhnout doporučení, díky kterým by mělo dojít ke zdokonalení této metody. Pracovní tým vytyčil tato rizika:

Nejednotnost: Nejednotnost nesmí být chápána jako požadavek absolutní jednoty ve všech detailech metody pachové identifikace, nýbrž jako požadavek zakotvení společných podmínek a pravidel, která zajistí její maximální spolehlivost tak, aby nemohly být zpochybňovány její výsledky. Nejednotnost je spatřována například ve způsobu přepravy pachových konzerv či jejich skladování, odběru otisku pachové stopy či pachového vzorku osoby (ačkoli je tento postup upraven interním předpisem), v písemných výstupech a dokumentaci nebo v odborném vzdělávání osob. Doporučením ke zlepšení by bylo zejména vhodným způsobem zajistit dodržování standardů v rámci celé Policie ČR, vzdělávací aktivity a důslednou kontrolu dodržování.

Způsob provádění komparace: Toto riziko naráží na zpochybnitelnost samotného porovnání a možnost napadení validity odborných vyjádření u soudu z důvodu způsobu jeho provádění. V době vzniku této závěrečné zprávy totiž ještě nebyl v platnosti nový pokyn policejního prezidenta č. 313 ze dne 28. 12. 2017, o pachové identifikaci osob, který zakotvil povinnost rozmístění⛘pachových konzerv expertem, tedy nikoli psovodem, jak tomu bylo u úpravy předchozí. Osobně se tedy domnívám, že tento bod už nepředstavuje v současné době hrozbu pro aplikační praxi.

Dodržování stanovených postupů při práci na místě činu: Správný postup při snímání otisku pachové stopy či odběru pachového vzorku osoby je klíčový – jeho nedodržení má za následek absolutní ztrátu důkazu. Je tedy nezbytné policistům umožnit získat dostatečné znalosti a dovednosti k tomu, aby byly uplatňovány správné postupy při zajišťování stop na místě ohledání, a tím pádem mohly sloužit k dokazování. Zlepšení v této oblasti by bylo možné dosáhnout například adekvátní odbornou přípravou a důsledným ověřováním znalostí policistů či určení jediného vedoucího pracovníka na místě ohledání, který bude garantovat správný postup a ručit za jeho výsledek.

Legislativně-právní oblast a interní normativní úprava: Zde je jako problematické spatřováno zejména oddělení úpravy metody pachové identifikace od komplexní úpravy metod kriminalistické techniky, kvůli které policejní i justiční osoby vnímají pachové stopy jako oddělenou a nerovnocennou oblast kriminalistické techniky.

Komunikace: Tento bod naráží zejména na nemožnost pravidelného setkávání specialistů za účelem výměny informací a zkušeností z vlastní praxe, dále také absence vnější komunikace, tedy například seznamování státních zástupců a soudů se standardy provádění metody pachové identifikace, se způsoby jejich dodržování, a nakonec také spolupráce s vědeckým výzkumem a policejními sbory Evropské unie za účelem výměny zkušeností. Komunikaci by bylo možné zlepšit zejména posílením spolupráce s externími subjekty prostřednictvím centrálního metodického pracoviště či přenos stanovisek policie na ostatní orgány činné v trestním řízení a zajištění systematické externí komunikace.

Četnost srovnání: Závažným problémem je vysoký nárůst dožádání o provedení porovnání a vypracování odborného vyjádření. Toto má za následek zvýšení nákladů jak materiálně-technických (například skladování, sterilní pomůcky), tak na lidské zdroje a v neposlední řadě též veliké vytížení specializovaných pracovišť, jejich pracovníků a psů. To vše vede ke snížení kvality práce a zvýšení chybovosti metody. Řešením tohoto problému je dosažení žádoucí úrovně zátěže specialistů, a to zásahem do kapacity práce specialistů (například přijetí zaměstnance na doplňkové činnosti, navýšení počtu psovodů, zřízení dalších pracovišť) a do regulace objemu odebíraných vzorků (například zvýšením odbornosti kriminalistických techniků, kterým by se omezila jejich nekvalitní práce na místě činu, a tedy nadměrné snímání otisků pachových stop).

Oblast vzdělávání: Tento bod upozorňuje na nedostatečnou odbornost subjektů, která má vliv na chybné a neefektivní porovnání, a dále také na nejednotnost výcviku psů. Odstranění tohoto nedostatku bude spočívat v definici a následné implementaci standardů, přezkumu jejich dodržování a zajištění vzdělávacích aktivit.

Doplňkové činnosti: Specialisté na metodu pachové identifikace jsou značně zatíženi doplňkovými činnostmi (například sterilizace pomůcek, administrativa), kterými ztrácejí čas vynaložený na hlavní náplň jejich činnosti, tedy porovnání a výcvik služebního psa. Problém nadměrné administrativy by mohl být vyřešen přijetím administrativního pracovníka.³⁸

Předtím, než začal být účinný současný pokyn, kterým je upravena metoda pachové identifikace, byla tato metoda podrobena mnohé kritice ze strany odborníků. Skupina odborníků, jejichž součástí byli například Ing. Ludvík Pinc, Ph.D., Ing. Milena Santariová, Ph.D., prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc., či prof. RNDr. Štěpán Urban, CSc., vydala a podepsala prohlášení, které zaslala Ústavnímu soudu v souvislosti s ústavní stížností, o níž bylo rozhodnuto nálezem Ústavního soudu z 15. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2773/20. Prohlášení bylo soudu zasláno v následujícím znění: „My níže podepsaní zástupci vědecké odborné veřejnosti prohlašujeme s plnou zodpovědností, že metoda pachové identifikace tak, jak byla prováděna Policií ČR na území České republiky do 1. 4. 2018 je z vědeckého hlediska zcela nevěrohodná. Postup, kdy je psovod dopředu informován o pozici jednotlivých vzorků, odporuje aktuálním vědeckým poznatkům. V tomto ohledu panuje naprostý názorový soulad, a to nejen v relevantní komunitě české, ale i mezinárodní. V případě potřeby jsme připraveni poskytnout potřebné informace soudům, státním zastupitelstvím, policii, i obhájcům.“³⁹ Nejen toto prohlášení nakonec přispělo k rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení rozhodnutí obecných soudů, která byla založena na důkazu metody pachové identifikace prováděné za účinnosti dřívějších interních předpisů.

Jediným důkazním prostředkem v rámci kriminalistické odorologie je kriminalistická olfaktorika.⁴⁰ Metoda pachové identifikace prováděná pomocí speciálně vycvičených psů je v České republice běžně používaná v kriminalistické praxi, není tomu tak ale všude na světě. Jelikož se jedná o důkaz získaný prostřednictvím čichového ústrojí speciálně vycvičeného psa, například ve Velké Británii, Španělsku či Švýcarsku je takový důkaz zcela odmítán, psi tu jsou nicméně užíváni k operativním pracím, jako je například vyhledávání drog, výbušnin apod. I tak se ale na našem území jedná pouze o důkaz pomocný s nižší průkazní hodnotou, než je tomu například u důkazů otisky prstů či analýzou DNA. Proto je zde veliká snaha o zdokonalení a vývoj metody objektivní, tedy olfaktroniky, kterou by justice a okolní subjekty více respektovaly a uznávaly.^{41, 42} Stejně jako v případě jiných druhů důkazů i pachová stopa musí být vyhodnocována podle zásady volného hodnocení důkazů, tedy samostatně i v souvislosti s ostatními důkazy. Experti poukazují na to, aby při vyhodnocování pachových stop bylo přihlédnuto zejména k tomu, jak probíhalo zajištění pachové stopy či pachového vzorku osoby či na jakém místě probíhalo její zajištění.⁴³

Kriminalistická olfaktorika je důkazní prostředek, který spočívá v nalezení a zajištění kriminalistické stopy, získání srovnávacího vzorku a následně komparaci stopy se srovnávacím vzorkem. Prvním krokem celého postupu je provedení ohledání podle⛘§ 113 TrŘ, a to buď místa činu, nebo věcí souvisejících s vyšetřovanou událostí. Během ohledání jsou sejmuty a zajištěny otisky pachových stop. Na tuto fázi navazuje odběr a zajištění pachového vzorku prověřované osoby podle § 114 odst. 2 TrŘ. Posledním krokem je kriminalistická komparace, jejímž cílem je potvrzení nebo vyloučení individuální pachové shody pomocí čichu speciálně vycvičeného psa. Proces porovnání je následně zdokumentován odborným vyjádřením podle § 105 odst. 1 TrŘ. Znalec následně může přezkoumávat, zda byly úkony provedeny lege artis.

Kriminalistickou olfaktoriku, jak vyplývá z její podstaty, nelze provádět v jednání před soudem. V případech, kdy soud nemůže být přítomen těmto úkonům, pak posuzuje, zda byl důkazní prostředek použit lege artis a zda je z procesního hlediska nezpochybnitelný. Justiční praxe poukazuje na údajně hybridní charakter olfaktorické komparace, který vyplývá z toho, že odběr otisků pachových stop/pachových vzorků osob je upraven trestním řádem, zatímco samotná olfaktorická komparace je upravena interním aktem řízení, a tedy řadíme ji do oboru služební kynologie.⁴⁴ Z dikce § 89 odst. 2 TrŘ plyne, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, přičemž dále demonstrativně uvádí jednotlivé důkazní prostředky. Tedy i metodu pachové identifikace, pokud je provedena v souladu se zákonem a neporušuje či neobchází žádné zákonné ustanovení, lze použít jako důkaz, a to i za předpokladu, že o ní trestní řád mlčí.⁴⁵

Přítomnost či naopak absence pachu konkrétní osoby na určitém místě nemůže být sama o sobě hlavním a přímým důkazem. Důkaz přímý bezprostředně prokazuje samu skutečnost rozhodujícího právního významu, naopak důkaz nepřímý neboli indicie prokazuje skutečnost, která pouze souvisí s onou rozhodující. I uzavřený soubor nepřímých důkazů může mít význam důkazu přímého, a to v případě, že jsou nepřímé důkazy ve vzájemné logické souvislosti a vylučují všechny ostatní verze možného průběhu předmětné události.

V aktuální praxi je momentálně pachová stopa považována za důkaz nepřímý, zejména z důvodu, že samotná přítomnost pachové stopy na určitém místě sama o sobě nemůže prokázat průběh jednání této osoby. Nalezení nebo nenalezení pachové stopy zkoumané osoby na místě ohledání samo o sobě není důkazně relevantní, výsledek totiž závisí pouze na tom, zda byly pachové snímače umístěny na odpovídající místa či zda neuběhla doba, po kterou bylo možné pach ještě identifikovat. Pachovou stopu můžeme zařadit též mezi důkazy původní, tedy takové, kde není mezi pramenem důkazu a orgánem činným v trestním řízení žádný zprostředkující článek, a mezi důkazy subjektivní, tedy takové, které jsou zpravidla založeny na poznatcích z oboru společenských věd. V důsledku vědeckého vývoje lze ale předpokládat, že se může v budoucnu přesunout do oblasti důkazů objektivních, tedy založených na exaktních přírodních vědách a technice.

Jak už bylo naznačeno výše, odborné vyjádření podle § 105 TrŘ je listinným důkazem, přičemž autor tohoto vyjádření může být též vyslechnut jako svědek podle § 97 TrŘ. Stejně tak může být vyslechnut policista, který snímal pachovou stopu při provádění ohledání, neboť svými smysly vnímal místo trestného činu. Naopak autor protokolu o odběru pachového vzorku osoby podle § 114 TrŘ může být vyslýchán pouze v případě, že je prověřováno, zda postupoval lege artis. Praxe rozlišuje též důkazy hlavní, tedy takové, bez kterých by nemohl soud rozhodnout o vině obžalovaného, a podpůrné. Důkazem podpůrným je právě kriminalistická olfaktorika.⁴⁶ Snímání otisku pachové stopy je z hlediska trestního práva vždy úkonem neodkladným a neopakovatelným.⁴⁷

K metodě pachové identifikace jako důkazního prostředku justiční praxe zaujímá do určité míry zdrženlivý postoj. Důkaz jako takový odmítán není, nicméně je poukazováno na několik okolností, které mohou vyvolávat pochybnosti o věrohodnosti výsledků pachové komparace. Největší množství námitek má původ v nedostatečném vzdělání autorů těchto námitek v oboru kriminalistiky, respektive identifikace osob. Velké množství námitek obhajoby je založeno především na spekulacích, kdy k důkaznímu prostředku je přistupováno laicky z důvodu, aby mohl být zpochybněn a soud jej nezačlenil do souboru použitých důkazů, neboť pouze soud může rozhodnout o tom, zda je důkaz využitelný a zda ho použije k rozhodnutí o vině.⁴⁸

Usnesení Nejvyššího soudu z 15. 4. 2003, sp. zn. 4 Tz 107/2002: V tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil názor, že ani větší množství ztotožněných pachových stop obviněného samo o sobě nemůže změnit nepřímou povahu tohoto důkazu a učinit z pachových stop důkaz přímý, protože zjištěné poznatky nelze přezkoumat jiným kvalifikovaným způsobem. Dále soud opakuje závěr vyvozený dřívější judikaturou, a to, že důkaz pachovou zkouškou je pouze důkazem nepřímým, na základě kterého lze určit pouze to, že se pach určité osoby nacházel na určitých místech či předmětech, nebo s nimi přišla do styku, nikoli že bezpochyby spáchala s nimi spojený trestný čin. Nakonec též dodává, že početnost ztotožněných pachových stop je nepochybně významnou indicií, která zvyšuje důvodné podezření, že dotyčná osoba mohla trestný čin spáchat, ale bez dalších důkazů se taková pravděpodobnost nemůže proměnit v potřebnou míru jistoty, a to tím méně, existují-li tak značné rozpory mezi výsledky pachové identifikace a ostatními důkazy.

Nález Ústavního soudu z 22. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1098/15: V tomto nálezu byly Ústavním soudem vymezeny podmínky, po jejichž splnění je možné ústavně konformně použít metodu pachové identifikace v trestním řízení:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 19. 5. 2016, sp. zn. 6 To 21/2016: V tomto usnesení Vrchní soud v Olomouci vyslovil názor, že v případě, že určitá důkazní situace vyžaduje vysvětlení samotné metody pachové identifikace a jejích konkrétních výsledků ve vztahu ke způsobu odběru pachových stop a pachových vzorků, případně otázky možného přenosu pachu apod., nelze si vystačit s pouhým běžně zpracovaným odborným vyjádřením z oboru metody pachové identifikace. K přezkoumání závěrů takového odborného vyjádření je třeba vyžádat znalecký posudek z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistické odorologie.

Vrchní soud zde také poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, který uzavřel, že odběr pachových stop není vyšetřovacím úkonem ve smyslu § 165 odst. 2 TrŘ, takže o jeho provedení nemusí být obhájce obviněného vyrozumíván, a to ani v případě, že jsou ve věci splněny podmínky nutné obhajoby. Vrchní soud k tomu doplnil, že ani Ústavní soud, ani Nejvyšší soud nestanovily obligatorní povinnost orgánů činných v trestním řízení zajistit přítomnost obhájce při sejmutí a zejména identifikaci pachové stopy obviněného, ale tuto možnost pouze fakultativně připustily za situace, pokud o svoji účast obhájce kvalifikovaně požádá podle § 165 odst. 3 TrŘ.

Nález Ústavního soudu z 15. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2773/20: Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připouští použití pachových stop jako nepřímého důkazu, nezpochybňuje jeho obecnou věrohodnost. Vedle toho ale také připomíná, že na základě tohoto důkazu je obecně možné dospět pouze k závěru, že se určitá osoba nacházela s největší pravděpodobností na určitém místě v blíže neurčené době, nelze tedy pouze z něj jednoznačně a bez důvodných pochybností dovodit, že se taková osoba dopustila trestného činu, který se na daném místě stal. Musí tedy existovat další skutečnosti, které vytvoří uzavřený řetězec důkazů.

V současné době lze osobu individuálně identifikovat na základě její pachové stopy pouze pomocí čichových schopností speciálně vycvičeného služebního psa, jelikož přístrojovým zkoumáním pachu je možná pouze identifikace druhová. Zde je veliká naděje vkládána v technický rozvoj, díky kterému by byla pachová identifikace podložena objektivními metodami a byla by přezkoumatelná. Ačkoli jsem přesvědčena, že kriminalistická olfaktronika, na jejímž základě by bylo možné individuálně identifikovat člověka, by byla velikým krokem vpřed, nelze než doufat, že ani speciálně vycvičení psi, kteří jsou neodmyslitelným a nenahraditelným přínosem kriminalistické praxe, neupadnou v zapomnění.

Dle názoru odborníků se dá předpokládat, že i za předpokladu, že pachová identifikace prováděná pomocí speciálně vycvičených psů bude podléhat postupům dle moderních vědeckých poznatků a bude vykazovat minimální chybovost, výsledky této metody budou vždy předmětem pochybností, a to z důvodu, že půjde o důkaz subjektivní, založený na svědectví služebního psa. Z hlediska odběru pachových stop, zejména odběru pachového vzorku osoby, lze do budoucna doporučit zakotvení dalších pachových snímačů, než je pouze v policejní praxi využívaný speciální druh textilie. V rámci vědeckých výzkumů jsou již využívány kovové trubičky, skleněné kuličky či keramické válečky, které mohou být díky svým vlastnostem používány opakovaně, a tedy jsou řešením jak ekonomičtějším, tak ekologičtějším.

Důkaz pachovou stopou byl v minulosti předmětem mnoha výhrad ze strany odborné veřejnosti, co se týče jeho věrohodnosti, a to zejména z důvodu způsobu provádění samotné olfaktorické komparace. V reakci na kritiku odborníků na metodu pachové identifikace byly jejich návrhy inkorporovány do současné úpravy obsažené v Pokynu policejního prezidenta č. 313 ze dne 28. 12. 2017, o pachové identifikaci osob. Jsem přesvědčena, že aktuální úprava dostatečně reaguje na vytyčené problémy, kterými byly zejména stavění pachových konzerv psovodem, který následně prováděl se psem metodu pachové identifikace, a tedy mohl práci psa nevědomě ovlivnit.

Co se týče možných doporučení de lege ferenda, lze se inspirovat ruskou kriminalistickou praxí, která je v mnoha ohledech rozvinutější nežli ta naše, a to například využíváním krevních stop k pachové identifikaci. To by dle mého názoru přispělo k jejímu příznivějšímu přijetí ze strany veřejnosti, a to z důvodu, že by je bylo možné následně objektivizovat pomocí analýzy DNA, která se vyhodnocuje speciálními přístroji. Domnívám se, že pro zvýšení věrohodnosti metody by bylo vhodné začlenit též třetí dílčí srovnání dalším psem. K zamyšlení je určitě též větší rozmanitost způsobů snímání pachových stop, i když dle mého úsudku je námi užívaný způsob dostatečně univerzální pro to, aby mohly být snímány pachové stopy z různých pachových nosičů.⛘