Na první pohled se může zdát konstatování, že změna pohlaví má zásadní důsledky pro všechny stránky života toho, kdo se tento krok rozhodl podstoupit, i pro jeho rodinu a širší sociální prostředí, v němž se pohybuje, notorietou, pouhým „nošením dříví do lesa“ či ve francouzské verzi „nošením vody do řeky“. Jak ovšem patrno, otazníky související s právní úpravou transsexuálních změn nejen přetrvávají, ale spíše narůstají.² Přitom počty osob, které hodlají změnu podstoupit, a těch, které ji realizovaly, má setrvale rostoucí tendenci, což je mimo jiné přičítáno větší osvětě a šíření informací po internetu, resp. sociálních sítích. Podle dostupných údajů požádalo u nás o změnu pohlaví v r. 2012, kdy vstoupila⛘v účinnost jeho nová právní úprava, 13 osob, v r. 2022 to bylo již 208 osob a každoročně počet žádostí o tranzici stoupá o 6 %.³

Změna pohlaví s sebou v prvé řadě nezbytně přináší změny hlavních identifikačních údajů osoby, které je pak třeba promítnout do příslušných informačních systémů, které vedou především orgány veřejné správy, a do identifikačních dokladů.

V prvé řadě je to jméno, případně jména, která osoba získala po narození. Tato ač per se jsou veřejnými, tvoří klíčový identifikátor a imanentní součást práva na soukromí a jako taková podléhají ochraně v rámci práva na ochranu soukromí podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod („Listina“), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („Úmluva“), čl. 7 Listiny základních práv EU a čl. 7 Úmluvy o právech dítěte.⁴ Procedura jejich změny není v evropských zemích vesměs nijak složitá, což platí také pro Českou republiku, kde je v § 72a MatrZ⁵ zakotven speciální režim pro změnu jména a příjmení osob, které podstupují léčbu změny pohlaví, a těch, u nichž byla léčba dokončena.⁶

Mnohem větší komplikace vyvolaly požadavky na promítnutí tranzice i do identifikačních dokladů a základních úředních evidencí, z nichž vycházejí další informační systémy (např. ty, které vedou zdravotní pojišťovny nebo orgány sociálního zabezpečení). Jejich odmítání přitom působilo dotčeným osobám četné problémy jak v běžných sociálních kontaktech, tak např. při hledání zaměstnání, určení věku, v němž jim vznikal nárok na důchod, nebo získání různých benefitů.

Právní úprava a zejména judikatura v této oblasti prošly od 80․ let minulého stol. zásadními změnami.

Evropský soud pro lidská práva zaujímal po delší dobu stanovisko, že odmítnutí záznamu o získání nového pohlaví nepředstavuje porušení práva na soukromí podle čl. 8 Úmluvy. Podle jeho názoru neexistovala povinnost státu měnit systém a koncept registrace narození, tedy matrik, a skutečnost, že dotčeným osobám nebyly vydány nové rodné listy, v nichž by byly promítnuty transsexuální změny, jim nijak nebrání ve výkonu jejich práv. Argumentoval mimo jiné tím, že situace, kdy by žadatel byl požádán, aby prokázal svoje původní pohlaví, nejsou tak časté, aby nepřiměřenou mírou zasahovaly do jeho soukromí.⁷

K dílčímu obratu došlo v rozsudku B. v. Francie,⁸ v němž ESLP konstatoval, že 1. jakkoli nebylo dosaženo všeobecného konsensu ve věcech změny pohlaví, došlo zde k vývoji společenské mentality; 2. protože francouzská právní úprava (na rozdíl od Spojeného království) umožňuje provést úpravu rodného listu kdykoli během života, včetně rozsudku nařizujícího změnu pohlaví, nebylo v daném případě dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi obecným zájmem společnosti a právy jednotlivce a došlo k porušení jeho práva na ochranu soukromí.⁹

Zásadní přelom přinesl rozsudek Goodwin v. Spojené království,¹⁰ v němž ESLP zdůraznil, že změna systémů, v nichž jsou zachycovány údaje, může sice představovat pro stát komplikace, ale nikoli nepřekonatelné. Povinností společnosti je umožnit všem jejím členům, aby žili v důstojnosti a úctě ve shodě s nově přijatou identitou.¹¹

Pokud se týče české právní úpravy, podle § 5 odst. 1 MatrZ platí, že do matriční knihy lze kromě matriční události zapsat také další skutečnosti, k nimž se řadí i změna pohlaví. K provedení tohoto zápisu je třeba potvrzení, které vydává příslušný poskytovatel zdravotních služeb, jenž musí toto potvrzení oznámit matričnímu úřadu do 3 pracovních dnů ode dne provedení změny pohlaví.

Údaje o změně pohlaví jsou dále zaznamenávány v informačním systému evidence obyvatel (§ 3 EvOb¹²), kde jsou zachovávány také historické údaje. Do tohoto registru má sice obecně přístup poměrně velký okruh orgánů veřejné moci i jiných subjektů, ale údaje o změně pohlaví mohou získávat jen orgány, které je potřebují ke svojí činnosti, např. Česká správa sociálního zabezpečení nebo územní finanční orgány.¹³ Ve stanoveném rozsahu mohou být poskytnuty údaje k jeho osobě a k osobám blízkým na základě žádosti osobě starší 15, resp. 18 let.

Nové rodné číslo při změně pohlaví přidělí tzv. výdejové místo, jímž je nejčastěji příslušný matriční úřad, a ohlásí to Ministerstvu vnitra, které provede změny v registru rodných čísel (§ 17 odst. 2 a § 17a odst. 1 EvOb). Tento úkon se zásadně provádí z moci úřední a má povahu evidenční, nikoli rozhodnutí.

Změnou pohlaví pozbývají automaticky platnosti stávající identifikační doklady, tj. občanský průkaz a cestovní doklad, a dotyčný je povinen požádat si o vydání nových.

Z uvedených informačních systémů jsou tzv. editorem (jímž je např. Ministerstvo vnitra nebo Digitální a informační agentura) zapisovány údaje do základních registrů dle zákona č. 111/2009 Sb., konkrétně do základního registru obyvatel, základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci a základního registru agend, orgánů veřejné moci, soukromoprávních uživatelů údajů a některých práv a povinností. K definičním znakům základních registrů přitom náleží, že jsou v nich zaznamenávány pouze aktuálně platné údaje, pro něž platí presumpce správnosti. Z toho plyne, že z nich nelze zjistit, zda osoba prošla transsexuální změnou.¹⁴⛘

Rodné číslo představuje v ČR nejrozšířenější, nejvíce používaný identifikátor fyzických osob a jak zmíněno, změna pohlaví náleží mezi důvody, pro které musí být přiděleno nové číslo. V souvislosti s jeho nepřidělením se rozvinula debata, v níž byly řešeny i širší otázky pojetí povahy pohlaví.

Impulzem se stal rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 199/2018-37, kterým soud odmítl kasační stížnost na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, spočívajícím v tom, že Ministerstvo vnitra odmítlo zahájit řízení o změně rodného čísla na neutrální, případně do ženského tvaru. K tomuto závěru NSS dospěl především na základě zevrubné analýzy významu chápání pojmu pohlaví.¹⁵ Vyšel z toho, že zatímco v biologickém smyslu nemusí být pojem pohlaví nazírán v čistě binárním smyslu, protože se mohou vyskytovat různé anomálie, z pohledu sociálního naopak převládá chápání binární, ačkoli roste tolerance k těm, kteří se na základě subjektivního nahlížení z tohoto rámce vymykají. Právní řád však podle NSS jednoznačně vychází z binárního pojetí pohlaví a jeho objektivního chápání, což mimo jiné reflektuje odůvodněný zájem státu na zajištění veřejného pořádku; nevychází z toho, jak je pociťováno subjektivně. Umožňuje dosáhnout i jeho změnu, avšak jen z jednoho na druhé, nikoli na neutrální, resp. tzv. agenderové. NSS uzavřel tak, že binární pojetí rozlišování pohlaví je

„natolik zakořeněno a považováno za normální, žádoucí, ‚přirozené‘ a tvořící jeden ze základních kamenů společenského uspořádání, že od něho nelze ustoupit cestou soudního rozhodnutí“.¹⁶

Tento rozsudek byl napaden ústavní stížností, kterou Ústavní soud zamítl s konstatováním:

„Z práva na ochranu soukromí (čl. 7 Listiny, čl. 8 Úmluvy) nelze vyvodit pozitivní závazek státu evidovat více pohlaví než mužské a ženské.“¹⁷

Ústavní stížnost směřovala proti tomu, že Ministerstvo vnitra nezahájilo řízení o změně rodného čísla a nezměnilo rodné číslo, přičemž navrhovatel stížnost spojil s návrhem na zrušení § 29 odst. 1 ObčZ, § 21 odst. 1 SpecZdravSl¹⁸ a § 13 odst. 3 EvOb, ve slovech „u žen zvýšené o 50,“. Protože návrh původní zpravodajky, aby se soud zabýval pouze návrhem na zrušení § 29 ObčZ a ve zbývajicí části jej odmítnul pro neoprávněnost navrhovatele, nebyl většinově akceptován, řešil nakonec ÚS pouze otázku ústavní konformity podoby rodného čísla a možnosti jeho změny. Zde dospěl k závěru, že „změnou rodného čísla samo o sobě nedojde ke změně pohlaví ani data narození“ a nic by se tím nezměnilo na tom, jak je pohlaví evidováno v jiných informačních systémech. ÚS v podstatě aproboval výše zmíněné závěry NSS, když konstatoval, že binární existence pohlaví plyne ze společenské reality, nikoli snad vůle zákonodárce, a podoba rodného čísla se nemůže změnit s ohledem na subjektivní pocity osoby, k jakému pohlaví (resp. k žádnému pohlaví) se přichyluje či se s ním identifikuje, čili neuznal možnost existence agenderového jedince a tím i „neutrálního“ rodného čísla.¹⁹

Ohledně povahy rodného čísla, jakožto nositele informace o pohlaví, ÚS nepochybně racionálně dovodil, že tato „informace může být v určitých případech potřebná z hlediska plnění funkcí státu“. Např. Listina zakotvuje v čl. 29 ženám právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky, které jsou provedeny v tzv. jednoduchém právu.²⁰ Konstatoval dále, že rozlišování mužů a žen má svůj důvod a jeho původem jsou odlišné biologické charakteristiky mužů a žen a „rozlišování pohlaví v rodném čísle na tuto právní realitu, a nepřímo i realitu společenskou, navazuje“. Naproti tomu prohlášení, s jakým pohlavím/bez něj se jednotlivec identifikuje, je fakticky bezvýznamné, vzhledem k tomu, že na jeho základě by nebylo možné stanovit, proč existuje odlišné zacházení s lidmi (zde podle toho, jde-li o muže či ženu), které vyžaduje ústavní pořádek. K tomu je vhodné dodat, že kritici tohoto nálezu ignorují jeho závěr, že není do budoucna nijak vyloučeno, že se právní úprava v tomto ohledu změní, což je však záležitostí zákonodárce, nikoli ÚS.

Citovaným nálezem ÚS zrušil první věty stávající úpravy, a to § 29 odst. 1 ObčZ a § 21 odst. 1 SpecZdravSl, které vázaly změnu pohlaví na provedení chirurgického zákroku při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů, s tím, že taková právní úprava požadavků na trans změny je v rozporu s právem jedince na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie, ve spojení s jejich lidskou důstojností podle čl. 7 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 8 Úmluvy a čl. 1 Listiny.⛘

ÚS zdůraznil, že není na něm, aby formuloval právní úpravu, která by požadavkům Listiny a Úmluvy vyhovovala, pouze otevřel prostor pro zákonodárce, aby tento citlivý problém v podobě právní regulace řešil. V dané souvislosti si neodpustil kritickou poznámku na adresu exekutivy i zákonodárce, kteří měli již delší čas možnost reagovat na podněty odborníků z řad lékařské i právní oblasti, jakož i na mezinárodní závazky ČR, ale zůstali v podstatě pasivní.²¹

Za významné lze považovat to, že cit. nálezem nebylo nijak zpochybněno binární chápání pohlaví a zachováno zůstalo to, že ke „statusové“ změně pohlaví dojde nejpozději dnem, kdy poskytovatel zdravotních služeb o změně pohlaví vystaví potvrzení, z čeho plyne, že změna nemůže být umožněna pouze na základě prohlášení jednotlivce a jeho subjektivního vnímání.

Z judikatury ESLP²² vyšel Soudní dvůr EU v rozsudku C-247/23, v němž rozhodoval o předběžné otázce týkající se výkladu čl. 16 GDPR. Žádost byla předložena v rámci sporu mezi fyzickou osobou V. P. a tzv. azylovým orgánem – Národním generálním ředitelstvím cizinecké policie, Maďarsko, ve věci opravy údajů o jeho genderové identitě ve veřejném rejstříku, který tento orgán vede.²³

V. P. je státním příslušníkem Íránské islámské republiky, jemuž byl v Maďarsku přiznán statut uprchlíka. Třebaže se narodil jako žena, má mužskou genderovou identitu a k potvrzení transsexuality doložil potvrzení odborníků psychiatrů a gynekologie. Přesto byl v azylovém rejstříku zaregistrován jako žena a marně se dožadoval opravy osobních údajů, protože podle stanoviska azylového orgánu nepodstoupil chirurgický zákrok spočívající ve změně pohlaví.

Soudní dvůr předně poukázal na čl. 16 GDPR, podle něhož má subjekt údajů právo na to, aby správce bez zbytečného odkladu opravil nepřesné osobní údaje, které se ho týkají, a také právo na doplnění neúplných údajů, které je třeba aplikovat v souvislosti s čl. 5 odst. 1 písm. d) GDPR. Ten ukládá povinnost zpracovávat přesné a podle potřeby aktualizované osobní údaje, protože aktuálnost zpracovávaných údajů představuje zásadní aspekt ochrany subjektu údajů.

Soudní dvůr odmítl argument maďarské vlády, že byla využita možnost zakotvená v čl. 6 odst. 2 a 3 GDPR, který umožňuje členským státům upravit ve vnitrostátním právu konkrétnější ustanovení ohledně zpracování a jiných opatření k zajištění zákonného a spravedlivého zpracování osobních údajů, protože se jim takto dává prostor právě jen ke konkretizaci unijní úpravy, nikoli odchýlení se od ní. Nepřijal ani námitku, že Maďarsko nemá upraven postup pro právní uznání transgenderové identity, který by bránil v uplatnění práva na opravu. Zdůraznil, že členské státy jsou povinny v záležitostech právního uznávání genderové identity dodržovat unijní právo; úprava vylučující možnost transgender osoby, pokud nebyla uznána její genderová identita, aby mohla být splněna podmínka nezbytná pro požívání takového práva chráněného unijním právem, musí být považována za neslučitelnou s unijním právem.

Podle Soudního dvora tedy plyne z čl. 16 GDPR povinnost vnitrostátního orgánu pověřeného vedením veřejného rejstříku (v daném případě azylového rejstříku) opravit osobní údaje týkající se genderové identity fyzické osoby, nejsou-li přesné. Současně uvedl, že tento článek sice nijak blíže nespecifikuje, jaké důkazy mohou být požadovány za účelem opravy nepřesných osobních údajů, vyloučil však, a to i s odkazem na judikaturu ESLP, že by to mohlo být pouze potvrzení o chirurgické změně, protože to odporuje jak čl. 7, tak čl. 8 Úmluvy, garantujícím právo na ochranu soukromí, a jako dostačující označil i lékařské potvrzení.

Tento rozsudek bude mít zřejmě precedenční význam s tím, že mu nebude třeba v ČR zvláště přizpůsobovat naši stávající správní praxi, která je s jeho závěry v souladu.

Jak patrno, společnost přijala, alespoň v evropských státech, trans osoby jako zranitelné a znevýhodněné subjekty, které si zaslouží plnou ochranu svých práv, zejména garance práva na soukromí a důstojnost, třebaže se právní regulace změn pohlaví v jednotlivých zemích může lišit. Lze se setkat s úpravou, která za postačující považuje i prohlášení dotčených osob (např. Belgie, Dánsko, Portugalsko), zásadně je však vylučováno, aby změna byla vázána na provedení chirurgického zákroku, jakkoli v některých zemích tento požadavek zůstává zatím zachován (Bulharsko, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko). Všeobecně je pak uznáváno binární, nikoli neutrální pojetí pohlaví.

Česká republika v tomto směru vykročila, ale vyvstává tu dosti závažný problém: ÚS odložil účinnost derogačního nálezu sp. zn. Pl. ÚS 52/23 k 30. 6. 2025, v současnosti je však již zřejmé, že odpovídající nová úprava nebude v této lhůtě přijata (na což ostatně upozornil ve svém disentu J. Fiala), a naplňuje se tím obava, že zákonodárce „vše nechá tzv. ‚vyhnít‘ a nastane určitá právní nejistota“,²⁴ přičemž lze jen těžko předvídat, jaké stanovisko zaujmou soudy, které budou nuceny až do přijetí příslušné zákonné úpravy tuto mezeru svojí judikaturou vyplňovat.⛘