Tradiční praxe anonymizace našich soudů vyplývala pouze ze zvykového práva. I v samotné soudní praxi byl dlouhodobě kritizován styl automatické, nelogické a nejednotné anonymizace.³

Právní rámec, rozsah i konkrétní metodika v oblasti anonymizace stále vykazují značnou roztříštěnost a v mnoha ohledech závisí spíše na vnitřních předpisech jednotlivých soudů a ustálených zvyklostech než na jednoznačné zákonné úpravě. Výsledkem je výrazná variabilita přístupů, která se promítá jak do kvality zveřejňovaných textů, tak do jejich srozumitelnosti a vypovídací hodnoty.

Současně se proces anonymizace neomezuje pouze na technický zásah do textu rozhodnutí, ale představuje komplexní proces zahrnující právní posouzení, organizační postupy i využití specializovaných informačních technologií. Rozvoj elektronických justičních databází a automatizovaných nástrojů pro zpracování právních textů navíc klade nové nároky na přesnost, konzistenci a odpovědnost při ochraně osobních údajů. Otázka anonymizace se tak postupně posouvá od okrajového administrativního úkonu k významnému prvku justiční infrastruktury.

Cílem tohoto článku je proto analyzovat anonymizaci soudních rozhodnutí nejen z hlediska jejího právního základu, ale i z pohledu reálné aplikační praxe. Pozornost bude věnována zejména českému prostředí, s přihlédnutím k mezinárodním a evropským souvislostem, a to jak na úrovni normativní, tak organizační a technické. Zvláštní důraz bude kladen na identifikaci problematických míst současného systému a na hledání možných východisek pro jeho další rozvoj.

V publikační praxi českého ústavního soudnictví můžeme rozlišit dva základní procesy anonymizace textů – při publikaci oficiální sbírky rozhodnutí a při hromadném zveřejňování v rámci veřejné justiční databáze.

První linie anonymizace byla původně nastavena pouze pro systém publikace oficiální Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Ten má přikázánu anonymizaci ze zákona. Její režim je tak přirozeně striktnější než u ostatních oficiálních sbírek. Zákon totiž výslovně stanoví, že údaje o totožnosti účastníků a vedlejších účastníků, jejich zástupců, svědků a znalců se neuveřejňují, stanoví-li tak zvláštní zákon nebo vyžadují-li to důležité zájmy těchto osob nebo státu anebo mravnost.⁴

Pole případných důvodů pro neuveřejňování je tak značně široké a poskytuje editorům dostatečný prostor pro uvážení. Právo rozhodovat podrobněji o vnitřně nastavených pravidlech přitom přísluší osobě řídící vydávání sbírky, tj. předsedovi soudu, který tak činí formou vnitřního předpisu.⁵

Požadavek na anonymizaci není sice výslovně v zákoně o Ústavním soudu formulován, avšak vzhledem k povaze publikace ve sbírce rozhodnutí je zřejmé, že k odstranění identifikačních údajů může dojít pouze prostřednictvím anonymizace․ Zároveň je předmět této zákonné povinnosti zaměřen pouze na osobní údaje, jelikož se jedná o totožnost fyzických osob, a další potenciálně chráněné údaje nejsou výslovně zohledněny.

Druhým typem publikace je pak hromadné zveřejňování prostřednictvím veřejné justiční databáze. Texty všech rozhodnutí soudu, včetně rozhodnutí procesních, se mají povinně evidovat a následně zveřejňovat ve veřejně přístupné elektronické databázi rozhodnutí (NALUS).

Tradičně tak v praxi tohoto soudu fungovaly vedle sebe dvě různé verze anonymizace. Původní verze anonymizace konkrétního textu rozhodnutí byla nastavena pouze pro listinnou sbírku nálezů a striktně se řídila zákonným požadavkem.

Pozdější verze určená pro elektronický evidenční systém byla ve svém nastavení mírnější. V praxi ji používal jako základní verzi i editor sbírky nálezů a pak ji následně zpřísňoval pro potřeby publikace ve sbírce. Listinná verze ze sbírky se po vydání opět překlopila do elektronického systému, kde tak zůstala zachována ve své přísnější podobě.

Následný nový přístup soudu sjednotil formy anonymizace pro oba publikační procesy. Jelikož platila určitá pravidla pro anonymizaci „sbírkových“ rozhodnutí, nebyl shledán praktický důvod pro vytváření odlišných pravidel pro ostatní rozhodnutí.

Aktuální pravidla anonymizace jsou rozvedena v interním rozhodnutí předsedy soudu upravujícím proces uveřejňování rozhodnutí jako celku. Anonymizace má probíhat formou užití iniciál nebo pseudonymizace a vztahuje se pouze na fyzické osoby. Kontrolu celého procesu anonymizace zajišťuje generální sekretář soudu, který rozhoduje v pochybnostech o rozsahu anonymizace.⁶⛘

Po technické stránce provádí anonymizaci analytické oddělení soudu ve třech krocích. Analytik nejprve označí údaje určené k anonymizaci, následně referentka tyto údaje odstraní, a nakonec další zaměstnanec provede kontrolu (tzv. pravidlo šesti očí).

Existují dvě základní úrovně anonymizace – tzv. částečná anonymizace probíhá automaticky u všech textů rozhodnutí. Zachováno zůstává jméno a příjmení i s akademickými či pedagogickými tituly a hodnostmi. Naopak jsou odstraňovány údaje o datu narození, rodném čísle, bydlišti a případně další osobní a kontaktní údaje vedoucí k jednoznačné identifikaci totožnosti, jako např.:

Důležitá je nastavená podmínka, kdy se má jednat o údaje, které nejsou – po obsahové stránce – podstatné pro porozumění rozhodnutí. Poměrně neurčitě formulovaná podmínka tak v praxi poskytuje editorům značnou diskreci při posuzování, které údaje jsou v konkrétním případě skutečně významné pro porozumění rozhodnutí.

V rámci tzv. úplné anonymizace je pak navíc odstraňováno i jméno a příjmení, včetně akademických či pedagogických titulů a hodností a nahradí se iniciálami nebo smyšleným jménem a příjmením (pseudonymem). U prvního výskytu pseudonymu v textu rozhodnutí se má uvádět vysvětlující poznámka.

Úplná anonymizace je automaticky prováděna v režimu publikace sbírkových rozhodnutí. Uplatňuje se také v případě údajů o totožnosti i dalších fyzických osob, pokud z nich lze dovodit totožnost anonymizované osoby. Odstraňují se přitom i jiné než osobní údaje (např. katastrální území, název obce, ulice či instituce), pokud by zasazeny do „mozaiky“ v kontextu s dalšími údaji mohly vést ke zjištění totožnosti anonymizované osoby.⁷

K úplné anonymizaci s pseudonymem dochází na základě speciálních zákonných požadavků, jako v trestních věcech u mládeže.⁸ V těchto věcech probíhá anonymizace i u zástupců mládeže, svědků, ostatních účastníků a vedlejších účastníků řízení, jejich zástupců, případně dalších fyzických osob zmíněných v rozhodnutí, lze-li z nich dovodit totožnost mládeže. Obdobně se postupuje v režimu trestních procesních předpisů v případě poškozeného mladšího 18 let nebo pokud byl objektem taxativně vyjmenovaných trestných činů.⁹

V praxi soudu je rozlišována anonymizace na návrh nebo bez návrhu. V případě návrhů k nezveřejnění údajů o totožnosti fyzických osob pak rozhoduje předseda soudu usnesením. I bez návrhu může zpracovatel rozhodnutí určeného k zveřejnění zvážit, zda by nebylo vhodné nezveřejnit údaje specifikované zákonem o ústavním soudu z důvodů ochrany důležitých zájmů osob, státu nebo mravnosti. V takovém případě musí informovat svého nadřízeného, který může učinit podnět předsedovi soudu.

Úplná anonymizace (s iniciálami) i bez návrhu, aniž by se vydávalo zvláštní usnesení, má být také prováděna ve zvláštních případech, kdy se jedná o:

Naopak výslovně jsou vyloučeny z anonymizace údaje v případech, kdy nemůže převažovat zájem na ochraně soukromí jako:

Je-li učiněn v průběhu řízení před soudem návrh k neuveřejnění údajů o totožnosti účastníků, vedlejších účastníků, jejich zástupců, svědků, znalců a tlumočníků, vyznačí tuto skutečnost soudce zpravodaj nebo jím pověřený asistent v referátu, jímž uděluje pokyn k vypravení rozhodnutí přijatého v daném řízení. Usnesl-li se předseda soudu o neuveřejnění údaje o totožnosti, opatří se spisový obal zřetelným červeným razítkem s nápisem „ANONYMIZACE“ a tato skutečnost se vyznačí též v evidenci podání poznámkou.

Nejvyšší správní soud není omezen speciálním zákonným rámcem, který by mu výslovně přikazoval nezveřejňovat či anonymizovat určité údaje. Obdobně jako ostatní vrcholné soudy řeší otázku anonymizace zejména v souvislosti s publikací soudních rozhodnutí (ve sbírce nebo v elektronické databázi) a při jejich zpřístupňování podle informačního zákona. Rozhodnutí zveřejňovaná na internetových stránkách soudu se uveřejňují v anonymizovaném znění, nestanoví-li soudce jinak.

Konkrétní postup v rámci evidenčního procesu jednotlivých rozhodnutí začíná pokynem k uveřejnění a anonymizaci rozhodnutí. Tento pokyn uděluje soudce zpravodaj v závěrečném referátu, v němž ukládá soudní kanceláři vypravit rozhodnutí a současně uvede, které údaje mají být anonymizovány a jakým způsobem má být anonymizace provedena. Následně soudní kancelář provádí samotnou anonymizaci, a to výhradně v elektronické podobě.⛘

Při anonymizaci se soudní kancelář řídí pravidly (pokyny) pro provádění anonymizace, která jsou uvedena v aktuálním pokynu ředitele soudních kanceláří. Formálně jsou to pouze interní pokyny, které nejsou vydány jako vnitřní předpis nebo interní řídicí akt, ale mají spíše charakter neformální interní metodiky. Tento způsob zakotvení pravidel anonymizační praxe je přitom pro tento soud typický již od jeho počátků.

Při anonymizaci jsou nahrazována v záhlaví rozhodnutí jména a příjmení iniciálami. Ostatní údaje týkající se těchto osob mají být zcela smazány. V odůvodnění se nahradí veškeré anonymizaci podléhající údaje u fyzických osob iniciálami, případně jinými vhodnými zkratkami, které znemožní jejich ztotožnění; namísto údajů týkajících se utajovaných informací a tvořících obchodní tajemství se uvede text „...utajovaná informace…” nebo „…obchodní tajemství…”.¹¹

Historicky v praxi tohoto soudu podléhají anonymizaci pouze fyzické nepodnikající osoby jako zejména:

I další údaje vedoucí k identifikaci fyzické osoby, která nepodniká, se považují za osobní údaje a mají být anonymizovány. Anonymizaci podléhají rovněž další chráněné informace, zejména utajované informace nebo obchodní tajemství.

Anonymizaci naopak nepodléhají ostatní osoby (s výjimkou údajů soukromého charakteru vztahujících se k níže uvedeným osobam) jako právnické osoby zapsané ve veřejných rejstřících, orgány veřejné moci a podnikající fyzické osoby zapsané ve veřejných rejstřících. Stejně tak nejsou chráněna jména a příjmení členů statutárních orgánů (a to i v případě, že jejich činnost již byla ukončena a byli vymazáni z obchodního rejstříku) nebo vedoucích orgánů veřejné moci, stejně jako úředních osob.

Klasicky nejsou také chráněny osoby veřejně činné nebo vykonávající specifické svobodné profese nebo i lokální údaje jako:

Historicky byla anonymizována i jména úředníků, s výjimkou osob ve vedoucích funkcích, jako je tajemník městského úřadu, nebo osob vykonávajících volené funkce, například starosta či místostarosta. V současnosti jsou však všechny úřední osoby z anonymizace vyloučeny. Praxe tohoto soudu v oblasti pravidel anonymizace je zjevně obecně liberálnější, neboť výslovně předpokládá ochranu pouze u fyzických osob, které nevystupují v postavení podnikatelů.

Ani v případě vrcholného soudu obecného soudnictví nenalezneme zvláštní zákonnou úpravu znepřístupňování určitých chráněných údajů v publikovaných textech. Pravidla anonymizace (v tomto případě výslovně označovaná jako „pseudonymizace“) jsou tak upravena pouze na úrovni vnitřních předpisů,¹² přičemž jejich podrobnosti stanoví ještě zvláštní interní akt.¹³

Obecnou zásadou v rámci publikace je postup, podle něhož je třeba rozhodnutí zveřejňovaná na internetových stránkách soudu nebo poskytovaná veřejnosti v rámci svobodného přístupu k informacím, případně i další dokumenty, před jejich uveřejněním pseudonymizovat.¹⁴

Základní postup, tzv. běžná pseudonymizace se provádí u fyzických osob ve vztahu k jejich osobním údajům. Pseudonymizace iniciálami se provádí tak, že se v záhlaví i odůvodnění rozhodnutí odstraní tituly či hodnosti a jméno a příjmení se nahradí iniciálami. Ostatní osobní údaje fyzické osoby, zejména v záhlaví rozhodnutí, jsou odstraňovány. Je-li to pro zajištění srozumitelnosti textu žádoucí, pak jsou nahrazeny osobní údaje písmeny XY.

Děti, mladiství a nezletilí se pojmenovávají pseudonymem v celém textu rozhodnutí, kdy je jméno a příjmení fyzické osoby nahrazováno smyšleným jménem a příjmením, konkrétně smyšlenými písmeny abecedy ve tvaru XXXXX (např. AAAAA), přičemž pro každou další fyzickou osobu v tomto textu je vytvořen obdobným způsobem jiný pseudonym. U každého prvního výskytu pseudonymu v textu rozhodnutí se navíc uvede vysvětlující poznámka, že jde o pseudonym [např. BBBBB (pseudonym)].⛘

Fyzické osoby vykonávající veřejné funkce (např. i generální ředitel Vězeňské služby, České televize, Českého rozhlasu, veřejný ochránce práv, prezident NKÚ nebo i tiskový mluvčí vystupující za tyto orgány) a právnické osoby nejsou naopak pseudonymizovány. Výjimkou jsou situace, kdy se řízení netýká výkonu jejich funkce nebo kdy vystupují v postavení poškozeného. Obdobně je tomu u statutárních orgánů právnických osob (jako jednatel, předseda představenstva apod.) či u jiných osob zastupujících právnickou osobu (jako např. ředitel).¹⁵

Jako v praxi dalších vrcholných soudů nejsou chráněny ani fyzické podnikající osoby (včetně osob vykonávajících svobodná povolání), pokud se řízení netýká jejich podnikatelské či profesní činnosti nebo vystupují v postavení poškozeného.

Právnické osoby, soudy a státní zastupitelství, policejní orgány a ostatní státní orgány, stejně jako územní samosprávné celky a jejich orgány (např. jméno starosty obce, hejtmana či členů zastupitelstva obce nebo kraje) nejsou chráněny. Obdobně i konkrétní osoby soudců, státních zástupců, notářů či exekutorů (název a sídlo instituce, u které působí, popř. umístění organizační složky nebo jejich sídlo) a jejich osobní údaje nejsou zpravidla pseudonymizovány.

Výjimečnou situací je pak u právnických osob, pokud lze na základě údaje identifikovat:

V takovém případě je název právnické osoby odstraněn (s výjimkou právní formy) a je nahrazen počátečním písmenem jejího názvu, přičemž ostatní údaje jsou rovněž odstraněny.

Další údaje pak mají specifický režim, kdy některé z nich jsou pseudonymizovány a jiné nikoli – například číselné údaje vztahující se ke konkrétní fyzické osobě. Číslo bankovního účtu, výrobní číslo, SPZ a VIN (číslo karoserie vozidla) či registrační číslo jsou chráněny, zatímco výše mzdy, výživného nebo státní podpory, zpravidla také číslo smlouvy nebo faktury, chráněny nejsou.

Podobně u nemovitostí ve vlastnictví fyzické osoby jsou pseudonymizována čísla listu vlastnictví, čísla parcel, čísla popisná a orientační budov, označení katastrálního pracoviště, katastrální území a obec, případně další údaje, které by mohly vést k identifikaci fyzické osoby. Na rozdíl od praxe nejvyššího správního soudnictví se však v případě místa, kde se stal skutek, pseudonymizuje název ulice, restaurace, kavárny, nemocnice, úřadu, pracoviště či obce (s výjimkou hlavního města a krajských měst).

Ve specifických případech průmyslového vlastnictví, jako jsou ochranné známky, průmyslové a užitné vzory, zeměpisná označení a označení původu, nejsou pseudonymizovány ani osobní údaje jejich majitelů ani samotné znění či popis vzhledu.

Oproti tomu tzv. zvláštní pseudonymizace označuje postup, kdy jsou pseudonymizovány další údaje nad rámec základních pravidel, pokud by mohly vést k identifikaci konkrétní fyzické osoby, jíž se rozhodnutí týká, nebo pokud existují zvláštní důvody pro ochranu dotčeného subjektu.

Soudce nebo předseda senátu posuzuje, zda každé rozhodnutí určené ke zveřejnění obsahuje údaje podléhající zvláštní pseudonymizaci. Pokud dospěje k závěru, že rozhodnutí takové údaje obsahuje, udělí v závěrečném referátu pokyn ke zvláštní pseudonymizaci, který musí obsahovat konkrétní specifikaci údajů, jež mají být pseudonymizovány.

Pokud se jedná o mediálně sledovaný případ, může soudce nebo předseda senátu udělit pokyn ke zveřejnění jména a příjmení fyzické osoby, která je účastníkem řízení nebo obviněným, pokud převažuje zájem na transparentnosti soudního rozhodování a veřejné diskusi nad ochranou těchto osobních údajů. Pokyn soudce nebo předsedy senátu se následně zakládá do příslušného pomocného spisu.

Soudní kancelář provádí pseudonymizaci rozhodnutí na základě pokynu předsedy senátu nebo soudce. Má-li soudní kancelář pochybnosti o rozsahu pseudonymizace, vyžádá si upřesňující pokyn od příslušného předsedy senátu nebo soudce. Základní úkony pseudonymizace v soudní kanceláři provádí zapisovatel nebo protokolující úředník a kontrolu pseudonymizace následně provádí vedoucí kanceláře a referent Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.¹⁶

Soud má dokonce zřízenu speciální pozici – referenta pro pseudonymizaci rozhodnutí, který provádí kontrolu pseudonymizovaného textu soudních rozhodnutí a zajišťuje případné úpravy. Vedle toho tuto činnost vykonává také odborný referent oddělení Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Při vyřizování žádostí subjektů údajů o výmaz osobních údajů může příslušná pověřená osoba shledat, že subjekt údajů má právo na výmaz. Pak udělí prostřednictvím formuláře speciální Pokyn k provedení výmazu osobních údajů a provede záznam o jeho realizaci. Výmaz osobního údaje musí být proveden bez zbytečného odkladu tak, aby bylo možné subjektu údajů sdělit informaci o přijatých opatřeních.

Zjistí-li následně pověřenec pro ochranu osobních údajů při výkonu své působnosti případné nedostatky v postupu při vyřizování žádosti subjektu údajů o výmaz, vyrozumí o tom předsedu soudu a současně doporučí způsob nápravy.

Vnitřní proces pseudonymizace tohoto soudu má dokonce taxativně stanovené interní lhůty. Pseudonymizaci meritorních rozhodnutí („konečné rozhodnutí“) je třeba provést nejpozději do 60 dnů od odškrtnutí v příslušných rejstřících ve vnitřním informačním systému. U ostatních rozhodnutí je lhůta stanovena na 15 dnů od jejich předání příslušným vedoucím kanceláře do systému.¹⁷

V denní praxi obecných soudů upravuje základní proces anonymizace vnitřní a kancelářský řád jako vnitřní předpis státní správy soudů. Proces „znepřístupnění“ osobních údajů se provádí pomocí příslušného programového vybavení. Dotčené údaje mají být zcela překryty („začerněny“) takovým způsobem, aby je nebylo možné je přečíst. Není-li z textu jednoznačně identifikovatelný obsah znepřístupněného údaje, má být připojen k znepřístupněnému údaji i obecný pojem (popis znepřístupněné entity).¹⁸⛘

Osobní údaje fyzické osoby, která učinila příslušné podání, jsou znepřístupněny na její žádost na pokyn soudce, vyššího soudního úředníka, asistenta soudce či soudního tajemníka. Ale osobní jméno a příjmení takové fyzické osoby se zveřejňuje. I bez žádosti má soud znepřístupnit osobní údaje v ověřovací doložce podpisů, přiložené osobní doklady, lékařské a další zprávy o zdravotním stavu a rozsudky v trestních věcech. Osobní údaje ostatních fyzických osob uvedené v podání nebo jeho přílohách jsou pokaždé znepřístupněny, s výjimkou osobního jména a příjmení.

Znepřístupnění naopak nepodléhaly zejména údaje o dlužníkovi, nestanoví-li soudce, vyšší soudní úředník, asistent soudce či soudní tajemník v konkrétní věci jinak, zejména v případě rozhodnutí v trestních věcech.

Zvláštní pravidla pro speciální publikační procesy v rámci databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů u rozhodnutí schválených k zařazení do centrální evidence vedenou ministerstvem spravedlnosti byla již tradičně zakotvena na úrovni dalšího vnitřního předpisu státní správy soudů.¹⁹

V původní úpravě ministerské evidenční instrukce byla převzata pravidla pro anonymizaci od nejvyššího soudu. U rozhodnutí schválených k zařazení do centrální evidence prováděl odborný referent v programu JUDIKATURA jejich pseudonymizaci a úpravy a odpovídal za správnost provedení anonymizace, shody zveřejňovaného rozhodnutí s originálem, popřípadě event. dalších změn a úprav. Při pochybnostech si měl vyžádat pokyn od předsedy evidenčního senátu nebo pověřeného člena evidenčního senátu.

Po revoluční změně zavádějící koncepci povinného hromadného zveřejňování rozhodnutí nižších soudů ze září 2020, zatím zavedené pouze na úrovni interní ministerské instrukce, byla do novely evidenční instrukce vetknuta nová specializovaná ministerská pravidla pseudonymizace.²⁰

Pseudonymizace se měla nově provádět prostřednictvím k tomu určeného elektronického nástroje. Ten automaticky navrhuje k nahrazení obecným pojmem (popisem entity) výchozí údaje podléhající pseudonymizaci. Následně odpovědná osoba provede kontrolu rozhodnutí tak, aby byly z rozhodnutí odstraněny v plném rozsahu údaje.

Změnu rozsahu pseudonymizovaných údajů zveřejněného rozhodnutí lze provést na základě práva uplatněného subjektem osobních údajů podle předpisů upravujících ochranu osobních údajů nebo na základě pokynu orgánu soudního dohledu či podnětu dozorového úřadu.

Pseudonymizaci je třeba provést tak, aby ani ve spojení s dalšími okolnostmi vyplývajícími z rozhodnutí nebylo možno identifikovat fyzické osoby, případně spojit jakékoliv osobní údaje v rozhodnutí obsažené s konkrétní fyzickou osobou. Konkrétní postup pseudonymizace má stanovit ministerstvo spravedlnosti formou sdělení.²¹

Pseudonymizaci podle instrukce podléhají osobní identifikovatelné údaje fyzických osob a dále také:

Sběrná kategorie případů „hodných zvláštního zřetele“ je záměrně koncipována jako velmi obecné zmocnění k široké diskreci konkrétních odpovědných osob provádějících znepřístupnění údajů.

Standardní pseudonymizace výrazů obsažených v tzv. black listu (anonymizační aplikace automaticky navrhuje předem vymezené údaje) či grey listu (údaje nejsou plošně vymazávány black listem, ale jsou označovány jako potenciálně problematické) nemusí pokaždé vést k dosažení stavu neidentifikovatelnosti. V takovém případě pak mohou být označeny k znepřístupnění další údaje nad rámec klasických pravidel.

Nadstandardní pseudonymizace se měla zejména týkat osob právních profesionálů zapsaných ve veřejných seznamech. Při použití dalších zdrojů by totiž mohlo docházet k propojení s chráněnými údaji fyzických osob. Reálným výsledkem a dopadem v praxi pak ale může být situace, kdy jsou v rozhodnutí znepřístupněny údaje prakticky všech osob, kromě soudců.

Taková plošná anonymizace má za účel podle tvůrců metodiky záměrné odbřemenění editorů od složitého právního posuzování kontextu jednotlivých případů. Jinak by museli v případě především zástupců právnických profesí pečlivě v textu rozhodnutí posuzovat:

Zejména v případě advokátů jsou v mediálně sledovaných případech jejich jména publikována, často se i oni ve veřejném prostoru ohledně svých kauz vyjadřují a přes jména a skutkové okolnosti lze pak prostřednictvím těchto veřejných výstupů ztotožnit i účastníka řízení.

Podobně přísný režim byl zaveden i na úrovni právnických osob, kdy se musí povinně pseudonymizovat názvy i další údaje vztahující se k právnickým osobám či orgánům veřejné moci. Takový postup u právnických osob je zásadně odlišný a mnohem striktnější než v praxi vrcholných soudů.

Pseudonymizaci podle ministerské evidenční instrukce zpravidla nepodléhají zejména údaje jako:⛘

Změnu rozsahu pseudonymizovaných údajů zveřejněného rozhodnutí lze provést na základě práva uplatněného subjektem osobních údajů podle předpisů upravujících ochranu osobních údajů, nebo na základě pokynu orgánu soudního dohledu či podnětu dozorového úřadu. ²²

Předseda soudu v rozvrhu práce má určit osobu (osoby) odpovědnou za provádění pseudonymizace rozhodnutí a jejich vkládání do databáze soudních rozhodnutí.²³ Pseudonymizaci a zveřejnění rozhodnutí provede odpovědná osoba bezprostředně po vydání pokynu, zpravidla nejpozději zároveň s vyhotovením statistického listu, jedná-li se o agendu, v níž se statistický list vyhotovuje.

Konkrétní určení osob je podle nastavené koncepce zcela v diskreci předsedy soudu, i to, zda mají mít alespoň částečné právnické vzdělání, což by bylo vzhledem k problematice ochrany osobních údajů sice vhodné, ale vzhledem k realitě personálního obsazení soudních kanceláří nelze takovou kvalifikaci v praxi předpokládat.

Soud zásadně pseudonymizuje pouze svá vlastní rozhodnutí. Toto pravidlo výslovně odlišuje nový systém zveřejňování od centrální evidence, kdy bylo teoreticky možno evidovat i rozhodnutí okresního soudu evidenčním senátem nadřízeného krajského soudu.

Nově nastavený ministerský systém v instrukci tak jednoznačně nastavil odpovědnost za veškerý výběr, editaci i pseudonymizaci na úroveň jednotlivých obecních soudů, resp. soudů se zřízenými evidenčními senáty.

Zásadní změna v celkové koncepci publikace soudních rozhodnutí zavádějící povinné zákonné zveřejňování v určitých agendách přinesla další rozměr a nová pravidla anonymizace těchto textů.²⁴

Nově sepsaná prováděcí vyhláška o zveřejňování soudních rozhodnutí rozepsala detaily novelizovaného zákonného ustanovení o povinném zveřejňování. Poprvé v historii byla taková pravidla pseudonymizace soudních rozhodnutí kodifikována alespoň na úrovni podzákonného právního předpisu. Formálně mají být podle její textace pravomocná rozhodnutí zveřejňována v plném rozsahu, vyjma údajů, které podléhají pseudonymizaci, aby z textu zveřejňovaného rozhodnutí nebylo možné identifikovat konkrétní fyzickou nebo právnickou osobu a orgán veřejné moci.²⁵

Pseudonymizace se provádí tak, aby z textu zveřejňovaného rozhodnutí nebylo možné identifikovat konkrétní fyzickou ani právnickou osobu či orgán veřejné moci. Je prováděna prostřednictvím určeného informačního systému, který automaticky navrhuje nahrazení údajů podléhajících pseudonymizaci obecným pojmem. Automatizovaný proces má však své limity, neboť konečnou kontrolu a případnou další dodatečnou pseudonymizaci provádí vždy konkrétní odpovědná fyzická osoba.²⁶

Rozsah pseudonymizace je taxativně stanoven přímo v textu vyhlášky, která obsahuje katalog povinně pseudonymizovaných údajů, a naopak pouze demonstrativní výčet údajů, které pseudonymizaci nepodléhají.

Pseudonymizace fyzických osob odpovídá kategorii osobních údajů chráněných evropským právním rámcem a vztahuje se i na další identifikovatelné či chráněné údaje podle zvláštních předpisů. Zajímavostí je výslovné uvedení identifikátoru používaného u internetových protokolů k jednoznačnému určení koncového bodu komunikace, který je jedinečný v době komunikace.

Vyhláška oproti evidenční instrukci výslovně doplňuje kategorii spisové značky katastru a spisové značky soudních exekutorů, pokud vystupují jako strany nebo účastníci řízení, a zahrnuje také utajované informace.

Naopak u právnických osob a orgánů veřejné moci vyhláška v zásadě přebírá katalog údajů z původní evidenční instrukce. Pseudonymizaci podléhají i jejich základní identifikátory, jako jsou název, sídlo, identifikační číslo nebo označení územní působnosti orgánu veřejné moci.

Koncepce rozsahu znepřístupňovaných údajů ve vyhlášce o zveřejňování v zásadě navazuje na pravidla původní ministerské instrukce k evidenci rozhodnutí. Vyhláška je však formulována úžeji a taxativněji, zatímco instrukce poskytovala širší diskreci při rozšiřování okruhu anonymizovaných údajů.

Proces povinné anonymizace je ve slovenském prostředí upraven přímo na zákonné úrovni pro všechny soudy při zveřejňování soudních rozhodnutí. Pravidla jsou nastavena – na rozdíl od české úpravy – pro celé soudnictví, včetně vrcholných soudů. Podrobnosti stanoví prováděcí vyhláška, která definuje anonymizaci jako postup, jímž se z rozhodnutí vyloučí údaje, jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit nebo porušit práva a právem chráněné zájmy. ²⁷

Obecně ve slovenské soudní praxi platí princip, že soud anonymizuje pouze ta rozhodnutí, která sám vydal, a to prostřednictvím speciální aplikace. Technické provedení je založeno na použití iniciál, přičemž číslice se nahrazují znakem X. Po personální stránce anonymizaci provádí osoba vyhotovující stejnopis rozhodnutí nebo pověřený zaměstnanec soudní kanceláře s přístupovým oprávněním ke spisům.

Rozsah anonymizace chráněných údajů je v zásadě obdobný české praxi, avšak slovenský přístup je v některých ohledech liberálnější. Určité údaje se totiž zásadně neanonymizují (jako např. IČO, DIČ, peněžní částky, čísla smluv, faktur, pojistek či jiných obdobných dokladů).

Jiné údaje o fyzické osobě, než které jsou výslovně uvedeny ve vyhlášce, mohou být anonymizovány pouze tehdy, jsou-li soukromé povahy a pouze na základě písemného⛘pokynu soudce nebo soudního úředníka, který rozhodnutí vydal.

Ještě výraznější rozdíl se projevuje v oblasti právnických osob a orgánů veřejné moci, neboť údaje o těchto subjektech, stejně jako jména jejich statutárních orgánů a členů, se zásadně neanonymizují. Oproti tomu česká vyhláška odstraňuje i základní identifikátory těchto subjektů.

Významným pravidlem slovenské úpravy je také výslovně zakotvený požadavek, aby anonymizace nenarušila srozumitelnost rozhodnutí, který v českém prostředí výslovně formulován není. Zajímavým institutem je rovněž zřízení funkce konzultanta pro anonymizaci v obvodu každého krajského soudu, který poskytuje metodickou pomoc pověřeným zaměstnancům nižších soudů.

Slovenský ústavní soud má pak jako jediný nastaveno vlastní zákonné vymezení anonymizace. I jeho pravomocná rozhodnutí musí být povinně zveřejňována a současně anonymizována, aby byla zajištěna ochrana práv a zákonem chráněných zájmů. Kategorie údajů určených k anonymizaci i postup zveřejňování stanoví plénum soudu ve svém jednacím řádu.²⁸

Pravidla anonymizace ústavního soudu v zásadě odpovídají pravidlům pro všeobecné a správní soudnictví. Neanonymizují se například spisové značky rozhodnutí nebo řízení před soudem či jiným orgánem veřejné moci, údaje o datu a čase ani jména osob uvedených v citacích rozhodnutí mezinárodních soudních orgánů. Po technické a personální stránce anonymizaci rozhodnutí zajišťuje soudní tajemník předsedajícího soudce nebo jiný pověřený zaměstnanec soudní kanceláře, přičemž anonymizované údaje mají být v textu výslovně „začerněny“. ²⁹

V praxi slovenského nejvyššího správního soudu není anonymizace upravena na zákonné úrovni zvláštní úpravou. Na úrovni vnitřních předpisů je stanoveno pouze to, že asistenti soudců plní odborné úkoly podle pokynů soudců a zejména kontrolují provedenou anonymizaci rozhodnutí.³⁰

V prostředí centrálních soudních institucí práva EU nejsou na úrovni základních dokumentů ani vnitřních předpisů konkrétní pravidla znepřístupňování chráněných údajů nijak systematicky zakotvena.

V průběhu řízení může například Tribunál z vlastního podnětu nebo na základě odůvodněné žádosti strany rozhodnout o vynechání údajů jiných než osobních údajů fyzických osob uvedených v dokumentech a informacích, k nimž má veřejnost přístup, pokud existují oprávněné důvody, proč by tyto údaje neměly být zveřejněny.

Pokud byla již anonymizována žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nebo byly vynechány údaje týkající se fyzických osob či subjektů dotčených v hlavním řízení, ať už jde o strany nebo třetí osoby tohoto řízení, je takový postup v rámci dalšího řízení respektován.³¹

Původní tradiční liberální praxe anglosaského stylu, známá označováním jednotlivých kauz jmény účastníků, byla po zavedení nových obecných pravidel ochrany osobních údajů na evropské úrovni postupně značně zpřísněna.

Nejprve byla jména účastníků nahrazována postupně iniciálami a v následné etapě, od počátku roku 2023, byl zaveden již nový systém označování anonymizovaných případů. Novým anonymizovaným případům osob, jejichž název nemá dostatečnou rozlišovací způsobilost, je automaticky přidělován tzv. fiktivní název generovaný počítačovým systémem.

Fiktivní názvy nemají odpovídat skutečnému jménu žádného z účastníků řízení ani jiným existujícím jménům. Uvádějí se v záhlaví rozsudku a na první straně rozhodnutí za číslem věci. Generátor fiktivních názvů funguje na principu náhodného spojování slabik, z nichž vznikají nová, uměle vytvořená slova. Tento systém existuje ve všech úředních jazycích EU a podle potřeby může být rozšířen i na jazyky třetích zemí.

Přidělování fiktivních názvů se však nevztahuje na všechny typy řízení, jako zejména na:

Institut fiktivního názvu byl zaveden především za účelem usnadnění identifikace anonymizovaných případů. Na evropské úrovni tak zjevně převážila snaha zachovat tradici pojmenovávání jednotlivých kauz, byť nyní již prostřednictvím názvů fiktivních. Specifické označení případu je totiž z praktických důvodů snadněji zapamatovatelné a usnadňuje i citaci rozhodnutí.

Anonymizace soudních rozhodnutí představuje nezbytný nástroj pro vyvažování dvou základních hodnot demokratického právního státu – principu veřejnosti soudního rozhodování a ochrany soukromí jednotlivce.

Ačkoli je anonymizace v českém prostředí dlouhodobě využívána, její právní zakotvení a metodika zůstávají roztříštěné a do značné míry závislé na interních předpisech jednotlivých soudů. Výsledkem je značná variabilita postupů, která se promítá jak do rozsahu anonymizace, tak do srozumitelnosti a využitelnosti zveřejňovaných rozhodnutí.

Srovnání přístupů jednotlivých vrcholných soudů i pohled na evropskou úroveň současně ukazují, že anonymizace není pouze technickou úpravou textu, ale komplexním procesem zahrnujícím právní posouzení, organizační pravidla i technologická řešení. Vývoj v prostředí evropského soudnictví, včetně zavedení systémů fiktivních názvů případů, potvrzuje snahu zachovat identifikovatelnost judikatury při současném respektování požadavků ochrany osobních údajů. Tento trend zároveň zdůrazňuje význam jednotných a předvídatelných pravidel anonymizace.

Do budoucna se proto jeví žádoucí usilovat o větší sjednocení pravidel anonymizace soudních rozhodnutí, a to jak na normativní, tak metodické úrovni. Jasněji formulovaná pravidla by mohla přispět nejen k posílení ochrany soukromí, ale také k vyšší kvalitě zveřejňovaných rozhodnutí a k posílení transparentnosti soudní moci. Anonymizace by tak měla být vnímána nikoli jako pouhá administrativní operace, ale jako integrální součást moderní infrastruktury otevřeného a důvěryhodného soudnictví.⛘