Zavedením konkursu odejme se dlužníkovi k placení nespůsobilému, veškeré jmění exekuci poddané, které má nebo které mu po čas konkursu připadne, že jím nemůže volně vládnouti.

Všichni věřitelové vespolek, kteří v čas započetí konkursu měli něčeho pohledávati, nabudou práva, toto jmění dle vyměření řádu konkursního, ve schování a spravování vzíti a ku svému spokojení ho užiti.

Právní účinkové zavedení konkursu nastanou početím toho dne, kterého byl u konkursního soudu přibit edikt konkursní na domě soudním (§ 69.).

Všeliké opatření nebo jednání právní obecného dlužníka po započatém konkursu, které se týče jmění jeho k mase konkursní náležejícího, jmenovitě všeliký prodej, všeliké zastavení nebo zavazení jest naproti věřitelstvu neplatné.

Zaplatil-li někdo obecnému dlužníkovi po započatém konkurse něco, co mu byl dlužen, nebude povinen, poznovu toho do masy konkursní platiti, když prokáže, že toho času, když dluh platil, nemohl věděti, že konkurs byl zaveden; to rozumí se i tehda, kdyby obecný dlužník to, co byl obdržel, nebyl do masy odvedl nebo k dobrému jejímu obrátil.

Zapravil-li obecný dlužník po započetí konkursu některému věřiteli dluh nějaký, platí to jen do té sumy, kterou by byl měl při rozdělení masy konkursní obdržeti.

Věřitelstvo má právo, přihlašovati se jménem dlužníka obecného s výhradou právního dobrodiní inventáře k dědictví a přijímati odkazy.

Dlužníkovi obecnému budiž ponecháno to, čeho svou pilností nabude, pokud toho má zapotřebí k vyživení sebe a osob, které dle zákona mají právo, žádati na něm výživy.

Dlužník obecný nemá však práva, žádati výživy z jmění k mase konkursní náležitého.

Zdali se mu má takové výživy dopřáti, záleží na vůli těch věřitelů, kteří by tím škodu vzali.

Po započetí konkursu nemohou se rozepře právní, jimiž se má nějakému pohledávání na majetnosti k mase konkursní náležející platnost zjednati nebo pohledávání na ní pojistiti, proti dlužníkovi obecnému na soud vznášeti, a byly-li by již naň vznešeny, nemůže se v nich dále předsejíti.

Řízení vede se ve všech případnostech proti věřitelstvu. V řízení konkursním ustanoví se, má-li se nějakému pohledávání spůsobem opovědi v konkursu průchod zjednati.

Jestli pohledávání takové, že se má v konkurse opověditi, budiž řízení již před početím konkursu v první instanci zavedené za příčinou opovědi přerušeno, i kdyby rozepře právní byla dospěla již k výroku.

Odpírá-li se pohledávání při opovídání, budiž řízení před soudem konkursním zase obnoveno (§ 134.).

Byl-li v rozepři právní již před početím konkursu v první instanci nález vynešen, nemění se zavedením konkursu příslušnost soudu, u něhož se vede rozepře. Řízení přerušuje se jen dotud, pokud toho dle řádu soudního potřebí, by na místě dlužníka obecného v proces vejíti mohlo věřitelstvo aneb bylo- li opovězené pohledávání v konkursu již zkoušeno, aby v něj mohli vejíti věřitelé, kteří odpírali, že pohledávání jest pravé. Věřitelstvu, které v proces vchází, přísluší k užití prostředků právních dle řádu soudního dovolených, přihlášení se k důkazu a k podání obran úplná lhůta zákonem vyměřená, ne jináč než jakoby lhůta k tomu byla počata jíti teprv od toho dne, kdy byl prohlášen konkurs.

V příčině rozepře právní, která byla v první instanci rozhodnutá, rozhodne v instanci druhé onen vrchní soud zemský, jemuž příslušelo rozhodovati před početím konkursu.

Opovědí v konkursu přerušuje se promlčení týmž spůsobem, jako žalobou právní (§ 1497. ob. zák. obč.).

Zváště má opověď pohledávání směnečných týž účinek, jako dodání žaloby dle článku 80. řádu směneč., vyd. 25. ledna 1850, č. 51 zák. říšsk.

Odpírá-li se při řízení konkursním, že pohledávání opovězené jest pravé, a zavede-li se k vyřízení toho zvláštní proces aneb obnoví-li se řízení před početím konkursu zavedené, pokládá se promlčení toliko za zastavené, a nepočítá se ve lhůtu promlčení čas, který projde od toho dne, které byla podána opověď, až do toho dne, kterého byly věřiteli vydány doklady, jichž má k zavedení nebo obnovení rozepře právní zapotřebí (§ 125.).

Rozepře právní, jimiž se na obecném dlužníku pohledává, aby něco osobně konal, opominul nebo snášel, aneb které se vztahují ke jmění, v příčině kteréhož mu vládnutí zavedením konkursu nebylo odňato, mohou se také po zavedeném konkursu, jako kromě konkursu, proti němu na soud vznésti nebo v nich dále předsejíti.

Byla-li nějaká rozepře právní toho času, když konkurs se započal, již na soud vznešena, a žaluje-li v ní dlužník obecný z nějakého důvodu právního k jmění se vztahujícího, má věřitelstvo právo, vejíti v ni na místě dlužníka.

Užije-li tohoto práva, stane se co se dotýče lhůty k předložení prostředků právních, přihlášení-se k důkazu a k podání obran, účastným výhody, připomenuté v § 7.

Od započetí konkursu nemůže nikdo z příčiny toho, čeho má na obecném dlužníku pohledávati, k jmění do masy konkursní náležitému práva zástavního nebo zadržovacího nabyti, ani obstávky nebo nějakého jiného prostředku zajišťovacího anebo exekuce obdržeti, aniž se může v příčině jeho exekuce již povolená vykonati.

Právo zadržovací, jehož kdo nabyl před zavedením konkursu, pokládá se v konkursu za právo zástavní.

Z toho, co v předešlém paragrafu ustanoveno, mají místo tyto výjimky:

Předpisy zvláštními ustanovuje se, pokud se může v čas konkursu za příčinou vydobytí nebo zjištění císařských daní, cel, dávek zpotřebovacích a jiných nebo pokut na majetnosti, exekuce vésti na věci, na kterých tyto daně nebo pokuty předního práva požívají, anebo může-li se v této exekuci dále předsejíti.

Započetím konkursu pokládá se vše, čeho má kdo na dlužníku obecném pohledávati, až na důchody roční, plat na výživu a jiné platy se opakující, za prošlé tím spůsobem, že masa konkursní má právo, nehledíc ke lhůtě k tomu vyměřené, ihned platiti, a věřitel že jest povinen plat přijmouti.

Co se týče té části pohledávání na věcech nemovitých pojištěného, která uhražena jest sumou trhovou za nemovitou věc došlou, zachovávají se v platnosti lhůty k placení, dříve s věřitelem umluvené.

Kdo má právo, bráti důchody roční, plat na výživu nebo jiné platy se opakující, může v konkursu žádati za zjištění, že se tyto platy, jak mile dospěj k placení, zapraví (§ 182.).

Kdo má čeho pohledávati pod výminkou, může žádati, jestli výminka odkladací, aby se mu zjistilo, že se mu to zaplatí, když výminka nastane, jestli ale výminka rušící, může žádati, aby se mu dluh zaplatil ihned, ač dá-li se strany své jistotu, že výminka nastane.

Úroky, kterých by mohli věřitelové obecného dlužníka pohledávati mimo konkurs, příslušejí jim také v konkursu.

Úroky z prodlení, které před početím konkursu ještě nešly, počítány buďte ode dne opovězení, není-li ustanovena nějaká jiná lhůta, kdy pohledávání projde.

Spoludlužníci rukou společnou a nerozdílnou zavázaní a rukojmové obecného dlužníka mohou v konkursu žádati za náhradu toho, co před početím nebo po početí konkursu na pohledávání zapravili, pokud jim přísluší právo postíhací proti obecnému dlužníku.

Co se týče toho, co by dle svého závazku měli snad příště platiti, zůstavuje se jim na vůli, opověditi to v konkursu pro ten případ, že by věřitel pohledávání svého v konkursu nevymáhal.

Zavedou-li se v příčině jmění několika osob, které z téhož pohledávání právy jsou rukou společnou a nerozdílnou, konkursy zvláštní, může věřitel celému pohledávání svému zjednati platnost při každém konkursu o sobě, a bráti při rozdělování v jedné každé konkursní mase částky na celé pohledávání vycházející, až bude úplně zaplacen.

Toliko kdyby po úplném zaplacení věřitele něco přebylo, mají masy konkursní právo postíhací mezi sebou, však jen do polovice tohoto přebytku a v tom poměru, v kterém dlužníci rukou společnou a nerozdílnou zavázaní mohou kromě konkursu obapolně žádati za náhradu toho, co k zapravení dluhu přes míru byli zaplatili.

Pohledávání, která z příčiny kompensace před početím konkursu nastalé pokládají se dle zákona za pominulá, netřeba v konkursu opovídati. Kompensaci tím se nepřekáží, že pohledávání věřitele nebo pohledávání dlužníka obecného času započetí konkursu nebylo k placení dospělo. Věřitel však, není- li jeho pohledávání ještě k placení dospělé a zúročné, povinen jest, nechati si za to, že mu dluh byl dříve zapraven, úroky zákonem ustanovené odraziti.

Byl-li někdo dlužníkovi společnému před zavedením konkursu něco dlužen, nemůže se to kompensovati s tím, čeho má vzájemně na něm pohledávati, když pohledávání vzájemné vzešlo teprv po započetí konkursu aneb když ho dlužník teprv po započetí konkursu spůsobem postoupení od někoho nabyl.

V příčině závazků právních, které směřují ke konání obapolnému a které toho času, když byl prohlášen konkurs, nebyly ještě od obojí strany vyplněny, mají vůbec platnost tato pravidla:

Jestli tu smlouva nájemní a pachtovní a jestli dlužník obecný najímatelem nebo pachtéřem, vejde masa konkursní od prohlášení konkursu v tuto smlouvu. Mohouť však obě strany ze smlouvy té, i kdyby je na delší čas zavazovala, ve lhůtě obyčejné, zákonem nebo obyčejem místním vyměřené, dáti výpověď, bez ujmy práva k náhradě, mají-li jaké.

Jestli dlužník obecný pronajimatelem nebo propachtovatelem, vstoupí masa konkursní na jeho místo, aniž se tím co změní ve lhůtě, po kterou smlouva má trvati; má však také dobrovolný prodej pronajaté věci v konkurse, co se týče zrušení smlouvy, účinek takový jako prodej nucený.

Tímto se nic nemění v ustanoveních, obsažených v §§ 1117. a 1118. obecného zákonníka občanského.

Pokud činy právní, od dlužníka obecného před početím konkursu na ujmu věřitelům předsevzaté, mohou se za příčinou lstivého srozumění, za neplatné odporem stíhati aneb pokud lze darů pro zkrácení věřitelů nazpět žádati, uvažováno buď dle pravidel obecného práva občanského.

Účinkové, jež má početí konkursu na občanská, politická a čestná práva dlužníka obecného po ten čas, co konkurs trvá, uvažováni buďte, pokud se v příčině jich v řádě konkursním ničeho neustanovuje, dle zákonů občanských, politických a trestních.

Jsou-li v mase konkursní jisté věci, které zcela nebo z části obecnému dlužníku nenáležejí, uvažováno buď, zdali má kdo právo žádati, aby byly navráceny nebo aby byla čásť do masy konkursní nenáležitá vyloučena, dle obecných pravidel právních. Byla-li věc taková po prohlášení konkursu prodána, nastoupí na její místo peníze za ni stržené. Ten, kdo věci žádá nazpět, má právo, žádati peněz buď z masy, když do ní již byly odvedeny, anebo na tom, kdo je ještě jest dlužen.

Věc nazpět žádaná může se žádajícímu vrátiti nebo z masy vyloučiti, peníze do masy za ni zapravené, též listy dlužní na peníze ještě nezapravené mohou se mu vydati jen tehda, když zapraví výlohy, od obecného dlužníka nebo od masy konkursní v příčině věci, která se má vrátiti nebo peněz za ni stržených učiněné, kteréž výlohy nahraditi povinen jest.

Z jmění dlužníka obecného zapraveny buďte nejprvé dluhy masy konkursní, a to z té masy, ku které se vztahují (§§. 30. a 42.).

Vzejde-li pochybnost, vztahují-li se takové dluhy k mase společné nebo k mase zvláštní, má se za to, že se vztahují k mase společné.

Za dluhy masy konkursní pokládají se:

Věřitelové, kteří mohou z nějakého práva věcného žádati, aby byli před jinými z jistého jmění dlužníka obecného zapraveni (věřitelové reální), vylučují, pokud tato jejich pohledávání stačí, v konkursu věřitele osobní (věřitele konkursní), že nemohou z tohoto jmění (z mas zvláštních) zaplaceni býti.

Jenom to, co po zaplacení věřitelů reálních ze zvláštních mas zbude, jde do společné masy konkursní, ustanovené k zaplacení věřitelů konkursních.

Věřitelové reální mohou však, pokud jim přísluší zároveň osobní právo proti dlužníkovi obecnému, touž dobou také co věřitelové konkursní žádati, aby byli ze společné masy konkursní spokojeni.

Z toho, co se utrží za nějakou věc nemovitou k mase konkursní náležející, a z užitků, které po čas konkursu dojdou z této věci nebo z peněz za ni utržených, zapraveny buďte nejprvé dluhy ke zvláštní mase se vztahující (§ 29.). Z nákladů však na masu učiněných, které vzejdou na jisto postavením pohledávání reálních, ježto se stalo z příčiny opovědi v konkursu, povinna jest zvláštní masa zapraviti jen tu čásť, která se vztahuje k takovému pohledávání reálnímu, kteréž jest prodejem věci nemovité zjištěno a v té míře pokud jest zjištěno.

Potom se zvláště zapraví pohledávání níže jmenované v pořádku tuto poznačeném:

Služebnosti buďte co břemeno věci nemovité, na které záležejí, zachovány a na toho, kdo té věci vnově nabude, převedeny, pokud se tím předcházejícím pohledáváním hypotečním ujmy nečiní.

Stala-li by se tím těmto pohledáváním ujma, nastoupí na místo této služebnosti právo k náhradě za služebnost nepřevedenou jakožto pohledávání hypoteční (§ 31., post. 2.).

Právo zástavní za úroky, za kratší dobu nežli za tři léta nezapravené a za úroky po čas konkursu jdoucí, má touž přednost jako právo zástavní za kapitál.

Také ročním důchodům, platu na výživu nebo jiným platům se opakujícím, zadrželým za méně než za tři léta před početím konkursu, též důchodům a platům takovým po čas konkursu k placení dospělým, náleží táž přednost, kterou má právo samo, tyto důchody a platy bráti.

Nezbude-li z peněz za statek zastavený utržených fond dostatečný na zapravení důchodů zadrželých a jdoucích (§. 182.), žádati může ten, kdo má právo tyto důchody bráti, aby se mu nejprvé zaplatil rešt, který požívá stejné priority a pak aby se mu doplnilo, co mu náleží z kapitálu samého dotud, až bude kapitál vybrán.

Úroky, důchody, plat na výživu a jiné platy se opakující, zadrželé za déle než za tři léta před početím konkursu, zapraví se, pokud jim přísluší právo zástavní, teprv po zaplacení pohledaností, v §§ 31. až do 34. přivedených, a to podlé priority kapitálů nebo práva, bráti úroky a platy.

Náklady na proces a na exekuci, a to náklady na exekuci dotud, pokud nejsou náklady masy konkursní zapraveny, budou zároveň s pohledáváním, ač mají-li s ním totéž právo zástavní.

Jestli pojištěno některé pohledávání nerozdílně na několika věcech nemovitých k mase konkursní náležejících, přispěje každá tato věc k zaplacení jeho tou částí, která se má k pohledávání tak, jako rešt peněz stržených, k jedné každé věci po zapravení předcházejících pohledávání zbývající, k sumě všech těchto reštů. Věřitel má toho vůli, žádati, aby byl zaplacen z jedné nebo z několika věcí; však věřitelové na těchto věcech za ním jdoucí, kteří proto, že byl zaplacen z několika věcí; však věřitelové na těchto věcech za ním jdoucí, kteří proto, že byl zaplacen z několika věcí, méně obdrží, nežli kdyby byl býval poměrně zaplacen ze všech věcí, mohou žádati, aby z peněz za ostatní věci stržených ona suma, která by z nich dle poměru výše dotčeného byla vyšla na jeho pohledávání, se vyloučila a nezavazená jim odvedla.

Nejsou-li ostatní věci již prodány, nastoupí toto pohledávání na místo pohledávání zapraveného, a vloží se, jestli v knihách veřejných zapsáno, do těchto knih v tom pořádku, v kterém jest zapsáno zapravené pohledání, ježto se zároveň vymaže.

Z peněz, které se utrží za nějakou věc movitou do masy konkursní náležející, pohledáváním zástavním stíženou, a z užitků, které po čas konkursu jdou z věci této nebo z peněz za ni stržených, sraženy buďte nejprv dle pravidel v § 31 – v příčině věcí nemovitých daných dluhy masy konkursní k věci se vztahující a potom zapravena buďte pohledávání zástavní.

Co se dotýče služebností, úroků a platů se opakujících, též nákladů za proces a za exekuci vzešlých, spravovati se jest dle pravidel, daných v §§ 33. až do 37. v příčině věcí nemovitých.

Předpisy zvláštními ustanoví se, pokud cla, dávky zpotřebovací a jiné dávky veřejné záležejí na zboží nebo na plodinách, z kterých se mají zapravovati, a pokud pokuty na majetnosti záležejí na věcech a prostředcích, kterými byl přestupek důchodkový vykonán, a zdali na nich mají přednost i před věřiteli zástavními.

V kterém pořádku se mají komisionáři, speditéři a voziči nákladu v příčině práv zástavních spokojiti ze zboží a věřitelé lodní z lodí a z nákladu, ustanovuje se právem obchodním a námořským.

Z toho, co se utrží za hory k mase konkursní náležející nebo za nějaké jiné jmění pod soudní mocí horní postavené, a z užitku, který z tohoto jmění nebo z peněz za ně stržených po čas konkursu vzejde, zapraví se zvláště po srážce dluhů masy konkursní ke zvláštní mase horní se vztahující dle § 31. uvažovaných, níže jmenovaná pohledávání v tomto pořádku:

Veškeré jmění konkursní, pokud se jím nemají spokojiti věřitelové reální a zapraviti dluhy mas zvláštních, jde do společné masy konkursní a má se ho po zapravení dluhů k ní se vztahujících užiti ku spokojení věřitelů konkursních v tomto pořádku:

Do první třídy náležejí:

Do druhé třídy náleží, a nestačí-li masa konkursní, zapraví se poměrně:

Do třetí třídy položí se všichni věřitelové, kteří nejsou výslovně k některé jiné třídě přikázáni a zaplatí se, nestačí-li masa konkursní, podlé poměru.

Úroky od věřitelů konkursních pohledávané, platy se opakující a náklady na proces a exekuci pokládají se za rovné kapitálu nebo právu je bráti, dle týchž pravidel, ježto vyměřena jsou v §§ 33. až do 37. v příčině pohledávání věřitelů reálních.

Ve čtvrté třídě zapraví se zadrželé úroky a platy se opakující, které nepožívají též posloupnosti jako kapitál nebo právo je bráti; nestačila-li by masa konkursní, zapraví se podlé poměru.

Totéž rozumí se o úrocích zástavou pojištěných a o platech se opakujících, kterým nepřísluší táž posloupnost jako kapitálu nebo právu, tyto úroky a platy bráti, pokud zástava ke zjištění jich nestačí.

Do páté třídy náleží:

Vydal-li manžel před početím konkursu od sebe vyjádření písemné nebo ústní, že obdržel věno, a má-li toto vyjádření k dobrému manželky nebo jejich nástupců právních býti proti mase konkursní důkazem (§ 1226. ob. zák. obč.), tedy potřebí, aby bylo vydáno buď již toho času, kdy věno přijal, nebo nejdéle rok před tím dnem, kterého byl konkurs prohlášen, a aby bylo naproti mase prokázáno, že toho dne dotčené vyjádření od sebe vydal. Datum na listině samo o sobě není toho průkazem.

Pokud jest zapotřebí, aby práva manželce kupcově ze smluv svadebních příslušejících zapsána byla za tou příčinou, by měla proti obchodním věřitelům manželovým moc a platnost, do rejstříku obchodního, vyměřuje se právem obchodním.

Manželka kupcova, jejíž smlouvy svadební jsou do rejstříku obchodního zapsány (§ 16. úvodního zákona k zákonu obchodnímu), jest povinna, nahraditi věřitelům obchodním před těmito smluvami v rejstříku zapsaným z peněz, které vedlé smluv svadebních obdrží to, oč by byli z masy konkursní jejího manžela dostali více k zaplacení jejich pohledanosti, nehledíc k smluvám svadebním.

Jak se zachovati jest, když mají cizozemci na některé zdejší mase konkursní něčeho pohledávati, v tom pravidlem jsou předkem smlouvy státní s strany toho učiněné.

Není-li smluv takových, budiž pravidlem, že cizozemci požívají v konkurse týchž práv jako obyvatelé zdejší, pokud obyvatelům zdejším v tom státě, k němuž příslušejí, zákonem dopřáno jest v případech konkursu týchž práv jako občanům tamějším, což vůbec za pravé se pokládá.

Má-li zdejší soudce zvláštní příčinu, domýšleti se, že tomu tak není, uloženo buď cizozemci, který na mase konkursní něčeho pohledává, aby v určité lhůtě listinami veřejnými prokázal, dle kterých pravidel se soudové v tom státu, k němuž náleží, v témž případě ke státním občanům rakouským zachovávají. Týmiž pravidly spravuj se také konkursní soudce rakouský v příčině pohledávání cizozemcova.

Bylo-li by toho potřeba, požádáno b uď ministerium práv za vysvětlení.

Co v předešlém paragrafu ustanoveno, vztahuje se také k pohledávání, jehož některý cizozemec některému obyvateli zdejšímu postoupil, když postoupení se stalo teprv po započetí konkursu.

Konkurs budiž krom zvláštních případností zaveden a vyjednáván u toho soudu sborového, v jehož okršlku dlužník obecný má své řádné bydlení. Bylo-li by několik soudů příslušných, rozhodne to, který z nich konkurs dříve rozepíše.

Jednání konkursní u instance konkursní zavedené vztahuje se k veškerému jmění movitému dlužníka obecného, nechť toto jmění jest kde koli a k tomu jmění nemovitému, které leží v těch zemích, v nichž má platnost tento řád konkursní.

Byl-li konkurs prohlášen sice v zemích zdejších, však v některé krajině, kde tento řád konkursní nemá platnosti, a má- li dlužník obecný v některé zemi, v níž tento řád má moc, nějaký statek nemovitý, tedy se zavede na tento statek konkurs zvláštní, a to od toho soudu, který by k tomu byl příslušný, kdyby dlužník na tom statku bydlel.

Má-li dlužník obecný nemovité statky v několika zemích, v nichž tento řád konkursní má platnost, nebo ve více nežli jednom soudním okresu země takové, tedy rozhodne v příčině zavedení konkursu to, který soud jiné v tom předstihne.

Není-li smluvami státními nebo zvláštními nařízeními jiné řízení naproti některým státům ustanoveno, tedy budiž

Konkurs buď ihned zaveden, když

Soud rozhodne ve všech případech (od 1 až do 4) výměrem, dolože příčiny toho, proti kterémuž výměru prostředky opravné, užilo-li by se jich, nemají odkladacího účinku.

O rozhodnutí z příčiny užitého prostředku opravného vydaném dá se věděti dlužníkovi, rekurentovi, správcovi masy konkursní a stranám, které žádaly za prohlášení konkursu.

Shledá-li se při usnášení o návrhu, aby konkurs byl prohlášen, že tu jest jen jediný věřitel osobní, aneb že jmění jest příliš nepatrné, tak že by se náklady na jednání konkursní neuhradily, nebudiž návrhu na zavedení konkursu místa dáno.

Nebylo-li návrhu, aby konkurs byl zaveden, pro nepatrnost jmění od dlužníka pojmenovaného místo dáno, přidržiž soud dlužníka k požádání některého věřitele, aby vykonal přísahu, že ze svého jmění ničeho nezatajil, aniž buď povoleno řízení kontradiktorní.

Nechtěl-li by dlužník přísahy vykonati, budiž to oznámeno státnímu zastupitelství.

Zavedení konkursu buď ediktem vyhlášeno.

Tento edikt obsahuj:

Když při rozepisování konkursu jest se nadíti, že všichni věřitelové k tomu svolí, aby masa konkursní bez řádného jednání dle poměru se rozdělila; zvláště když jest viděti, že jmění masy konkursní není velké nebo že se jen skládá z věcí movitých, které se snadno mohou zpeněžiti, anebo že celá masa se vybere pohledanostmi, které mají beze vší pochybnosti přednost, obesláni buďte v ediktě všichni věřitelové ke stání vyrovnacímu.

Toto stání nemůže se konati dříve než projde lhůta k opověděm vyměřená, může se však odbývati zároveň se stáním likvidačním.

Edikt konkursní budiž téhož dne, kterého se soud usnesl, že se má prohlásiti konkurs, bez prodlení vydán a na soudním domě přibit a budiž přiloženo ke spisům konkursním úřední potvrzení, kterého dne byl přibit.

Kromě toho buď edikt konkursní co možná nejdříve třikrát vložen do novin zemských k vyhlašování soudnímu ustanovených.

Bylo-li by se domnívati, že se věřitelé někteří zdržují v jiných zemích nebo v cizozemsku, aneb že tam má dlužník nějaké jmění, může se zavedení konkursu také novinami těchto zemí vyhlásiti.

Při zavádění konkursu ustanoví soud některého ze svých radních nebo některého jiného úředlníka k vykonávání sudství spůsobilého za soudního komisaře konkursního.

Na komisaře soudního náleží, aby jednání konkursní samostatně řídil a přihlížel k činnosti úřední těch, jimž svěřeno jest spravování jmění.

Za tou příčinou přísluší mu zvláště činiti všeliká opatření a rozhodovati v příčině všeho, co tímto řádem konkursním není vyhraženo soudu konkursnímu, aby se o to usnesl.

Aby komisař konkursní mohl nařízení svá vykonávati, jsou všichni soudové a úřadové povinni, činiti mu pomoc náležitou.

Kdo by se měl nějakým opatřením komisaře konkursního za stížena, může žádati, aby o tom rozhodl soud konkursní.

Soud konkursní může každé chvíle nahlédnouti, jak soudní komisař práce vede, může mu uložiti, aby o nich zprávu podal, může ho z příčin důležitých odvolati a na jeho místě jiného komisaře zříditi.

Jestli místo, kde dlužník obecný bydlí nebo živnost svou nejvíce provozuje, tuze vzdáleno od sídla soudu sborového, u něhož se konkurs zavádí, může soud konkursní, vidí-li se mu pro zrychlení jednání konkursního příhodno, ustanoviti za konkursního komisaře soudce okresního toho soudu v jeho okršlku ležícího, v jehož sídle nebo na blízku něho jest místo, kde dlužník obecný bydlí nebo živnost svou provozuje.

V takové případnosti budiž edikt konkursní také přibit v úředním sídle komisaře konkursního.

Soud konkursní zřiď kromě toho z povinnosti úřadu prozatím správce masy konkursní.

Komisař konkursní může také vydati věřitelům, kteří jsou v sídle soudním, dle zdání svého zvláštní obeslání ke stání, dle § 67., post. 4. nařízenému.

Soud konkursní má podlé návrhů, učiněných při stání většinou hlasů věřitelů přítomných, která se počítá dle velikostí pohledávání spůsobem hodnověrným vysvědčených, ku zprávě komisaře soudního, není-li proti těmto návrhům důležitých námitek, správce masy konkursní prozatím ustanoveného potvrditi anebo nového správce jmenovati, též má náměstka správce masy konkursní zříditi a jména osob k těmto úřadům povolaných v obecnou známost uvésti.

Vyhledává-li toho povaha masy konkursní, může se výjimkou zříditi také několik správců masy konkursní, kteří pak jednají společně.

Při témž stání zvolí se většinou hlasů věřitelů přítomných, která se počítá tak, jak výše dotčeno, výbor věřitelů, a komisař konkursní vydá zvoleným členům, není-li proti jich zvolení nijaké patrné závady, ihned náležité listiny zřizovací. Shledal-li by v tom nějakou patrnou závadu, požádej před vydáním listiny zřizovací, aby soud konkursní v příčině toho rozhodl.

Věřitelové zástavní statku k mase konkursní náležitého mají toho vůli, zvoliti si zvláštního správce tohoto statku, a žádati, aby soud reální k tomu konci ustanovil stání, k němuž se pozvou všichni věřitelové na tom statku v knihách zapsaní.

Správce statku, zvolený většinou věřitelů přítomných, spůsobem výše dotčeným počítanou, budiž od soudu za správce ustanoven a soudu konkursnímu, není-li tento soud zaroveň soudem reálním, pojmenován.

Tento správce uvažován buď, co se týče jeho práv a povinností, podlé § 82.

Za správce masy konkursní zřízen buď muž dobře zachovalý, spolehlivý a v prácech zběhlý. Správce ten má krom zvláštních případů, stále přebývati nebo až do skončení konkursu se zdržovati v tom místě, kde jest komisař konkursní aneb nablízku tohoto místa.

Správce masy konkursní zříditi se může z počtu známých věřitelů nebo také odjinud.

On nemá býti spojen s dlužníkem obecným ani svazkem manželství, ani příbuzenstvím neb švakrovstvím až do čtvrtého stupně.

Správce masy konkursní budiž dekretem jmenovacím opatřen a od komisaře konkursního rukou dáním v závazek vzat, že chce práce úřední svědomitě plniti.

Správce masy konkursní jest zástupcem věřitelstva a správcem jmění v konkurs náležejícího.

Jeho úkolem jest, aby jmění a dluhy masy konkursní vyhledal, jmění vydobyl a pojistil, dluhy pak, zvláště zkoušením pohledaností opovězených, na jisto postavil, též aby vedl procesy aktivní i pasivní, týkající se masy konkursní nebo zvláštních částí jejich.

Správce masy konkursní jest povinen, vynaložiti při svých prácech péči takovou jako bezelstný a pilný hospodář a vésti a klásti ze svého spravování správné počty.

Zvláště má správce masy konkursní, není-li sám advokát, užiti advokáta k procesům, ku kterým jest pomoci advokátské potřebí.

Též může k některým prácem zříditi zvláštního plnomocníka.

Dlužník obecný jest povinen, dávati mu všeliká vysvětlení, jichž má k vedení svých prací zapotřebí, a býti mu, jsa od něho vybídnut, při vykonávání opatření učiněných skutkem nápomocným.

Správce masy konkursní má právo, žádati odměny za svou práci a náhrady nákladů od něho učiněných.

Co se týče postavení jeho k osobám jiným, má správce masy konkursní mocí zřízení svého právo, předsebráti všeliká jednání a všeliké činy právní, které s sebou přináší plnění povinností úřadu jeho.

Toto právo vztahuje se také ku všelikým jednáním, k nimž dle obecného práva občanského potřebí plnomocenství zvláštního na druh jednání svědčícího, jmenovitě pak k přijímání a kvitování peněz a věcí cenu peněžitou majících, kteréž se správou masy konkursní jest spojeno.

Když má správce masy konkursní přijímati k sobě peníze, drahé věci nebo papíry cenné u veřejných kas neb úřadů, vydá mu k tomu konci komisař konkursní v jedné každé případnosti listinu legitimační.

V §§ 147. a 148. ustanoveno jest, v kterých případech se obmezuje právo jeho, mocí jeho zřízení za správce mu příslušející.

Pokud správce masy konkursní naproti věřitelstvu ve svých opatřeních vázán jest usnešením výboru věřitelského, vyměřuje se v § 140.

K činnosti úřední správce masy konkursní přihlížeti má nejprvé komisař konkursní.

K tomu konci má vždy věděti, jak práce jdou předse a v jakém jsou spůsobu, a má si tuto vědomost zjednati vůbec ústním poptáním, dle potřeby také slyšením správce masy konkursní do protokolu nebo požádáním od něho zprávy písemné; byla-li by pak k tomu příčina, může si náležité vysvětlení opatřiti nahlédnutím v počty a v jiné spisy ku spravování masy náležející a zavedením úředního vyšetření.

Neplnil-li by správce masy konkursní náležitě svých povinností, může jej soud konkursní k návrhu komisaře konkursního i pokutami peněžitými k pilnému jich plnění přidržeti.

Soud konkursní může správce masy k návrhu komisaře konkursního nebo výboru věřitelského nebo také z povinnosti úřední, z úřadu propustiti. Nebyl-li však návrh k tomu od komisaře konkursního nebo od výboru věřitelského učiněn, budiž prvé ten i onen vyslyšen, a pokud možné, také správce masy konkursní. Prostředek opravný, jehož by se proti takovému usnešení užilo, nemá zastavující moci.

Co ustanoveno v příčině správce masy konkursní, vztahuje se také k náměstkovi jeho, který ho v případech zaměstnání zastupuje.

Bylo-li by toho pro množství práce potřeba, může soud konkursní správcovi masy, slyšev ho prvé, když k tomu výbor věřitelský přivolí, přidati pro určitá oddělení správy správce zvláštní, zejména ku spravování statků nemovitých a majetnosti horní. Práva a povinnosti těchto správců zvláštních řídí se pak v mezech oboru prací jim přikázaného dle ustanovení v příčině správce masy konkursní učiněných, až na to, co se vztahuje k místu, v kterém má bydleti nebo se zdržovati.

Správce masy konkursní neodpovídá z prací od zvláštních správců konaných, má však právo, žádati na nich vysvětlení všelikých správy se týkajících a vidělo-li by se mu toho potřebí, navrhnouti soudu konkursnímu, aby jim byl úřad odňat.

Vyžádal-li sobě kdo již před prohlášením konkursu sekvestrace exekuční nějakého statku nemovitého, zůstane zřízený sekvestr ve svém postavení co správce zvláštní, nevyhledávají-li toho důležité příčiny, aby byl ustanoven někdo jiný.

Vyžádali-li však sobě věřitelové reální exekuční sekvestrace, když konkurs byl již prohlášen, přenešen buď vůbec na správce zvláštního již zřízeného také úřad sekvestrovský.

Za členy výboru věřitelského zvoleni buďte, pokud možné, tři věřitelé a nanejvýš pět, kteří mají stále bydleti nebo se zdržovati tu, kde dle § 75. má bydleti neb se zdržovati správce masy konkursní.

Věřitel za člena výboru zřízený nemůže se bez důležitých příčin z úřadu naň vznešeného vytáhnouti.

Vidělo-li by se pro důležitost případu příhodno, mohou se výboru přidati náhradníci, kolik jich žádá potřeba.

Kdy koli jest k nějakému opatření správnímu potřebí spolupůsobení členů výborových, mají tito členové k vyzvání správce masy konkursní v příčině toho hlasy své vydati (§. 140.), a kromě toho, kdy koli soud nebo komisař konkursní nařídí, aby byli slyšeni, mínění své o otázkách jim předložených pronésti.

Mimo to mají právo, žádati každé chvíle na správci masy konkursní, aby jim dal vysvětlení v příčině vedení prací, a shledali-li by v něm nějaké nepravidelnosti, mají to komisaři konkursnímu oznámiti.

Členové výboru nemají práva, žádati nějaké odměny, mohou však žádati náhrady za výlohy učiněné.

Soud zaváděje konkurs, má naříditi, aby se masa konkursní neprodleně zapečetila a popsala či inventovala, a to, není-li v tomto zákoně nic jiného vyměřeno, dle řízení soudního u věcech mimosporných, skrze komisaře konkursního nebo některého jiného vyslaného tohoto soudu.

K pečetění budiž, pokud možné, přivzat správce masy konkursní prozatím zřízený.

Jemu odevzdány buďte ku schování knihy a zápisy ku spravování majetnosti dlužníka obecného se vztahující, když byly prvé popsány v protokole.

Věci drahé, papíry cenné a hotové peníze, které jsou před rukama, složeny buďte u soudu, pokud jich není k pilným opatřením potřebí.

Co se týče nemovitých věcí a pohledávání dlužníka obecného, které jsou zapsány do knih pozemkových, desk zemských a knih městských, budiž bez odkladu učiněno opatření, aby se v těchto knihách na místě náležitém poznamenalo, kterého dne byl konkurs prohlášen. Opominulo-li by se však, toto poznamenání učiniti, nemůže tím nikomu v příčině soukromého práva škoda vzejíti.

Soud konkursní má hned po zavedení konkursu úřadům poštovským a telegrafickým o tom dáti věděti, a tito úřadové jsou povinni, vydávati psaní, depeše a jiné věci, které pod adresou dlužníka obecného dojdou, správci masy konkursní, a to dotud, pokud se toho pro zachování práv věřitelů vidí potřebí. Správce masy má dlužníkovi obecnému dovoliti, aby nahlédl v psaní a v depeše, ježto pod jeho adresou dojdou, a má mu vydati ty z nich, které se netýkají masy konkursní.

Jestli dlužník obecný postaven ve službě veřejné, a má-li dle toho ve svých rukou kasy, zálohy neb jiné věci, buďtež tyto věci odděleny, ku kterémuž oddělování přivzat buď vyslaný toho úřadu, jemuž přísluší k tomuto jmění přihlížeti.

Inventář sepsán budiž co možná nejdříve skrze komisaře konkursního nebo některého jiného vyslaného soudního, s přivzetím k tomu správce masy konkursní, a pokud možné, u přítomnosti dlužníka obecného.

Komisař užij při popisování a odhadování věcí znalců náležitých.

Jestli pochybno, zdali některá věc do masy konkursní náleží, budiž do inventáře zapsána, spolu ale připomenuto, že se k ní táhne vyslaný úřadu (§ 90.) nebo někdo jiný a jaké právo si k ní osobuje.

Co se týče popisování a odhadování movitých věcí dlužníka obecného, které jsou z příčiny práva zástavního nebo zadržovacího, v rukou některého věřitele, zachovati se jest dle § 164.

K tomu konci, aby se do inventáře položila cena nějaké věci nemovité, netřeba soudního odhadu. Zdali bude později potřebí ji odhádati aneb kterým jiným spůsobem se bude moci cena její vyhledati, o to se usnese výbor věřitelů a dle případností věřitelstvo (§ 144.). Učiní-li se odhad, pokládati se budou výlohy naň za společné náklady masy konkursní a nikoli za náklady zvláštní.

Dle týchž pravidel má se také předsejíti, když se mají zapisovati a odhadovati věci movité, k jichž popsání a ceny vyhledání jest potřebí většího času nebo nákladu, na př. když jde o nějakou biblioteku, sbírku uměleckou atd.

Připadlo-li dlužníkovi společnému prvé než byl konkurs zaveden, nějaké dědictví nebo nějaký dědičný podíl, a nebylo-li mu to do toho dne, kterého byl konkurs zaveden, odevzdáno, zapsáno buď do inventáře masy konkursní jenom to, co dlužníkovi obecnému přísluší, dle toho, jak vypadne vyjednávání pozůstalosti.

Prohlásí-li se konkurs také v příčině dědictví, pokládán buď za konkurs zvláštní.

Co tuto vyměřeno, vztahuje se také k dědictví a k podílům dědičným, které dlužníkovi obecnému připadnou mezi konkursem.

Nepodal-li dlužník obecný před početím konkursu zevrubného seznamenání jmění a dluhů, má jej komisař konkursní k tomu přidržeti, aby je podal.

Dlužník obecný má se v tomto seznamenání svou rukou podepsati a zaroveň se nabídnouti ku přisaze, že v pojmenovaném jmění ničeho nezamlčel a v dluzích ničeho si nesmyslil.

Když jest jmění inventářem na jisto postaveno, uloží komisař konkursní dlužníkovi obecnému, když za to požádá správce masy konkursní nebo i jen jediný věřitel, aby vykonal přísahu, a přivezma věřitele v místě se nacházející, nařídí k tomu konci stání, při kterémž má dlužník obecný, opraviv neb doplniv dle potřeby seznamenání majetnosti a dluhů, přísahu v § 96. připomenutou vykonati.

Dlužník obecný má právo, žádati ve třech dnech, aby v příčině přísahy jemu od komisaře konkursního uložené rozhodl soud konkursní, proti kterémuž rozhodnutí není dalšího prostředku opravného.

Soud konkursní má hned při početí konkursu uvážiti a se usnésti o to, má-li dlužník obecný pro podezření útěku vzat býti ve vazbu.

Nebyl-li dlužník obecný vzat ve vazbu hned při početí konkursu, může jej soud konkursní, pokud není zřízen výbor věřitelský, pro podezření útěku dáti zatknouti jen k návrhu jednoho nebo několika věřitelů aneb k návrhu zástupce masy konkursní, po zvolení výboru věřitelského však jediné k návrhu tohoto výboru nebo dle případností k návrhu věřitelstva (§ 144.).

Kromě toho může soud konkursní dlužníka obecného uvazbu vzíti, když se zpěčuje, předložiti seznamenání majetnosti a dluhů, nebo když nechce vykonati přísahy jemu uložené (§. 96.), anebo když trvalý odpor činí příkazům od soudu konkursního mu daným.

Nechce-li dlužník obecný vykonati přísahy, oznámeno to buď státnímu zastupitelství.

Co se týče vykonávání vazby, má platnost to, co nařízeno v řádu soudním v příčině vězení osobního z opatrnosti na někoho vzloženého (§ 98.) a v příčině vězení, jehož se užije co prostředku donucovacího (§ 99.). Vazba od prohlášení konkursu na někoho vzložená nemůže všeho všudy činiti více nežli 6 měsíců. Náklady na opatřování dlužníka náležejí mezi náklady masy konkursní.

K návrhu výboru věřitelského nebo věřitelstva (§ 144.) vykoná se vazba tím, že se dlužník obecný střeže ve svém bytu.

Totéž opatření může také soud konkursní dle svého zdání učiniti, však nedopouští se, aby v takové případnosti bez přivolení výboru věřitelského na masu konkursní větší náklady se uvalily.

O tom, má-li se vazba zdvihnouti, rozhodne soud konkursní dle svého uvážení, slyšev prvé zprávu komisaře konkursního a zření maje k tomu, proč dlužník byl uvězněn.

Usnese-li se soud konkursní o to, aby vazba byla zdvižena, dá o tom věděti státnímu zastupitelství.

Když se prohlásí konkurs, budiž to neprodleně oznámeno státnímu zastupitelství, aby se ihned zavedlo vyšetřování trestní, z kterých příčin dlužník obecný stal se nespůsobilým platiti.

Věřitelové konkursní (§ 42.) jsou povinni, pohledávání svá dle předpisů nížepoložených v konkurse opovídati a likvidovati a posloupnost jich na jisto postavovati.

Není-li již v ediktě konkursním vyměřena lhůta (§. 67., 5), v které mají věřitelové konkursní pohledávání svá opověditi a není-li v něm ustanoveno stání, při kterém je mají likvidovati, tedy ustanoví oboje potomně komisař konkursní a vyhlásí to nejdéle v osmi dnech od přibití ediktu.

Obecná lhůta opovídací, hledíc k místu, kde známí věřitelové obývají, nemá činiti méně 30 a ne více 90 dní, ode dne vyhlášení.

Obecné stání likvidační nebudiž vyměřováno na déle než na 30 dní od toho dne, kdy dojde lhůta opovídací.

O vyhlášené lhůtě opovídací a o stání likvidačním budiž mimo to zvláště věděti dáno domnělým věřitelům, o kterých se ví, kde bydlejí nebo se zdržují, a zastupitelstvu úřadu berničného.

Pohledávání opovídána buďte písemně nebo ústně do protokolu u soudu konkursního, v případu § 72. však buď u soudu konkursního nebo u toho soudu okresního, kde uřaduje komisař konkursní.

Má-li některý věřitel několik pohledávání, může je opovědíti jedním a týmž spisem.

Aby ve spise byl podepsán advokát, toho netřeba.

V opovědi žádáno buď netoliko, aby pohledávání uznáno bylo za pravé, nébrž aby uznána byla i posloupnost, v které má pohledávání podlé žádosti jíti, a to i tehda, kdyby o ně byla bývala již rozepře vedena a v hlavní věci rozhodnuta.

Žádají-li v opovědi ti, jenž mají právo, nějaké věci nazpět žádati, nějaké náhrady eventuální, aneb stanou-li se věřitelové reální za příčinou nějakého nezjištěného reštu svého pohledávání zaroveň věřiteli konkursními, nechť vyloží, jak se věc má, pojmenujíce náležitě věc, které nazpět žádají nebo na které právo reální záleží; mohou však žádati, aby jejich pohledávání osobní v plné sumě se likvidovalo a celému pohledávání posloupnost se ustanovila.

V opovědi přivedeno buď jméno, stav a místo, kde opovídající bydlí, suma pohledávaná, právní důvod, na němž pohledávání se zakládá a průvody, na kterých žádost jest založena, též buďte předloženy listiny k tomu se vztahující buď v prvopise nebo v přepisech.

Vede-li se z příčiny pohledávání opovězeného již rozepře právní, má opovídající přiložiti spisy, které má v rukou, a navrhnouti, aby komisař konkursní žádal spisů sporných od toho soudu, u kterého se nacházejí.

Podá-li se opověď písemně, přiložen buď také opis opovědi i příloh jejich.

Věřitelové, kteří nebydlejí v místě nebo na blízka místa, v němž má komisař soudní své sídlo úřední, mají v opovědi pojmenovati plnomocníka tam obývajícího, který by přijímal vyřízení, sice by jim soud konkursní k návrhu komisaře konkursního na jejich náklady a nebezpečenství zřídil kurátora.

Opovědi písemné i protokoly v příčině jich vzdělané dodány buďte s přílohami a spisy spornými, bylo-li jich žádáno (§ 110.), komisaři konkursnímu, u něhož může každý jak v opovědi tak i v přílohy a jiné spisy nahlédnouti.

Správci masy konkursní dodá se i hned úřední přepis každé opovědi protokolem zapsané a přepis každé písemné opovědi a příloh jejích, jejž byla strana podala.

Správce masy konkursní má bedlivým zkoušením těchto spisů, též knih, písemností, jednání a listin, rozmluvami s dlužníkem obecným a s výborem věřitelským a jinými prostředky, k důkladnému vyhledání dluhů a povahy jednoho každého pohledávání příhodnými připraviti se ke stání likvidačnímu, aby se při něm mohl určitě vyjádřiti, zdali pohledávání opovězená jsou pravá a v kterém pořádku mají jíti po sobě.

Když dojde lhůta opovídací, vzdělá správce masy konkursní bez odkladu tabulku odpovědí a předloží ji komisaři konkursnímu, aby ji zkoušel a dle potřeby opravil.

Tato tabulka zřídí se dle tříd v konkursu a zapíší se opovědi do náležitých oddělení v tom pořádku, který se srovnává s posloupností od věřitele vyhledávanou, a jestli posloupnost stejná, zapíší se dle času, kdy došly.

V každé opovědi přivedeno buď jméno, obydlí a stav opovídajícího a jeho plnomocníka, den, kdy a číslo, pod kterým byla opověď podána, suma opovězeného kapitálu a náležitostí vedlejších, právní důvod pohledávání a posloupnosti žádané; kromě toho buď ponechána rubrika prázdná, do které se napíše rozhodnutí o jednání likvidačním a jiná rubrika pro připomenutí.

Ke stání likvidačnímu má správce masy nebo jeho náměstek (§ 74.) sám přijíti, a pokud možné, také dlužník obecný obeslati. Též mají býti k nahlédnutí pohotově tabulka s opovědmi původními a přílohami, spisy sporné, bylo-li kterých žádáno a obchodní neb živnostenské knihy dlužníka obecného.

Komisař konkursní má při stání jednání likvidační říditi a zkoušeti k tomu konci ústním vyptáváním nejprvé pohledávání, která se týkají věřitelů, jenž nejsou do seznamů dluhů (§ 96.) zapsáni, a potom ostatní pohledávání, a to, nevyhledává-li zrychlení práce nějakého jiného pořádku, v tom pořádku, v kterém jsou v tabulce uvedena (§ 113.); při tom má komisař dotčený při každém pohledávání přítomné strany proti sobě slyšeti, dlužníka obecného vyzvati, aby dal vysvětlení, jichž potřebí a přičiniti se dle možnosti, aby k místu přišlo nějaké umluvení.

Zvláště zapotřebí, i kdyby se popíralo, že pohledávání jest pravé, aby se vyjednalo, v kterém pořádku takové pohledávání jíti má, pro případ, že by se potomně uznalo za pravé.

Byl-li v příčině pohledávání opovězeného již nález soudcovský v hlavní věci vynešen, vztahovati se má jednání, co se týče pravosti pohledávání jen k takovým příběhům, které se staly po vynešení nálezu.

O stání vzdělá se protokol, v němž se při jednom každém pohledávání připomene, zdaliž a pokud pravost a posloupnost jeho jest bez sporu, aneb zdali se té neb oné odpírá, skrze koho a v které míře.

Resultat vyjednávání buď připomenut také v tabulce.

Pokud řízení likvidační o některém pohledávání není skončeno, může opovídající žádati, aby bylo dáno do jiné třídy, kteréž v opovědi nebyl žádal.

Jiným spůsobem žádosti rozšiřovat se nedopouští, však opovídající může, chce-li žádati více, dle § 123. novou opověď podati.

Nepřišel-li by některý věřitel nebo jeho plnomocník nebo zástupce zákonem zřízený ke stání, není to na překážku, aby se předsevzala likvidace pohledanosti od něho opovězené.

Nedokončí-li se likvidace za jeden den, ustanoví komisař konkursní některý den příští, aby se v práci dále šlo předse, oznámí to, když se likvidace přeruší stranám přítomným, a připomene v protokole, že se to stalo.

Aby se strany k dalšímu stání obesílaly, toho netřeba.

Správce masy konkursní má se při každém pohledávání vyjádřiti, zdali a z kterých příčin je uznává za pravé a do které třídy se má pohledávání položiti aneb proč pohledávání neuznává za pravé.

Každý věřitel při stání přítomný, jehož pohledávání bylo zkoušeno a pravost jeho nebylo odpíráno nebo které jest zapsáno do seznamenání dluhů (§ 96.), má právo, popírati pravosti i třídy každému jinému pohledávání, v příčině kteréhož opovídající žádá tétéž třídy nebo třídy vyšší.

Každé pohledávání v konkursu pokládá se za pravé beze sporu a posloupnost za bezespornou, když a pokud správce masy konkursní oboje výslovně uzná a žádný z dotčených výše věřitelů přítomných tomu neodporuje.

Odporuje-li obecný dlužník sám jediný, nemá to, co se týče jmění do konkursu náležejícího, právního účinku; odpor takový jest však na překážku, že se pohledávání v konkurse na jisto postavenému nemůže hned zjednati platnosti spůsobem exekuce na jmění, jehož dlužník po skončeném konkursu nabude nebo které mu k volnému s ním nakládání zbude (§ 55.).

V příčině opovědí od správce masy konkursní co věřitele podaných, dá od sebe náměstek jeho vyjádření, zdali pohledávání opovězená uznává za pravá a která třída jim náleží.

Věřitelové, jichž pohledávání nepotkávají se s odporem, mohou žádati, aby se jim ihned vrátily listiny původní. Komisař konkursní poznamená na nich, že bylo pohledávání v konkursu za pravé shledáno, v které sumě a která třída mu byla přiřknuta. Požádají-li věřitelé za to, vzdělá a vydá jim komisař konkursní také úřední výpisy z protokolu o likvidaci a o posloupnosti pohledaností jejich. Jde-li z takových výpisů na jevo, že ani dlužník obecný pravosti jich neodporoval, může se z nich proti němu exekuce vésti jako ze soudního narovnání (§ 55.).

Kdy koli se vydá takový výpis z likvidace, budiž to v tabulce opovědí poznamenáno.

Náklady na svolání věřitelů a na zkoušení pohledávání náležejí k nákladům masy konkursní. Jiné náklady, spojené s podáním opovědi, zapraviti povinen jest opovídající.

Neopověděl-li někdo pohledávání svého ve lhůtě řádné v § 105. k tomu položené, může je bez ujmy toho, co ustanoveno v § 186., opovědíti později.

K likvidaci pohledanosti takové potomně opovězené ustanoví se zvláštní stání.

Na komisaře konkursního náleží, aby uvážil, mají-li se věřitelé k tomu stání zvláštnímu svolati veřejným vyhlášením nebo dodáním obsílek, nebo má-li se obojího spůsobu ohlášení užiti, též má-li se při tom stání několik opovězených opovědí zaroveň vyříditi.

Věřitelé, kteří řádné lhůty opovídací zameškají, jsou v každé případnosti povinni, zapraviti náklady, které novým svoláním věřitelům a zkoušením takových opovědí jak věřitelům tak i mase konkursní vzejdou.

Věřitelové, o jichž pohledanostech zůstalo při stání likvidačním sporné, zdali jsou pravé a do které třídy náležejí, mají takovým pohledanostem e zvláštních rozepřech platnost zjednati proti těm, kteří jim odpírali, ač hodí-li se vůbec tyto pohledanosti k vyřízení pořadem práva (§ 115.).

Rozepře vedena buď proti těmto osobám jako soupeřům.

Tito odporníci nastoupí co strany v rozepři na místo věřitelstva, a správce masy konkursní, měl-li v odporu účastenství, pojmenuje se za prvního žalovaného.

Právo popírací každého žalovaného až na správce masy konkursní pomine, když se s platností konečnou na jisto postaví, že mu od nynějška dle zákona nenáleží pohledanosti odpírati (§ 119., post. 2.).

K tomu konci vrátí komisař konkursní věřitelům ihned listiny od nich předložené a vydá jim co možná nejdříve věrou opatřený přepis opovědi jejich a výpisy z protokolu a z tabulky (§§ 113. a 115.), pokud jim na nich záleží.

Také spisy rozepře se týkající, bylo-li jich žádáno (§ 110.), dodají se soudci nalezajícímu.

Rozepře zvláštní, vedené o pravost pohledávání, buďtež u soudu konkursního líčeny a rozhodovány.

Jestli nenáležité, aby se k nějakému pohledávání opovězenému, které zůstalo sporné, vůbec platnost zjednávala pořadem práva, rozhodne o pravosti jeho příslušný úřad správní.

V příčině posloupnosti sporné má v každé případnosti soud konkursní řízení předsebráti a rozhodovati.

Aby se zavedla rozepře zvláštní, zůstaveno jest jediné věřiteli, jehož pohledávání bylo odpíráno.

Věřitel tento má komisaři konkursnímu předložiti průkaz, že rozepři zavedl, sice vezme škodu, která s takovým obmeškáním dle zákona jest spojena (§ 175.).

Komisař konkursní má o tom neprodleně správci masy konkursní dáti věděti.

Rozepře či proces zvláštní zavede se řádnou žalobou, k níž se v každé případnosti přiloží přepisy a výpisy, dotčené v § 125.

V této žalobě nemůže se, ani co se týče sumy, ani co se týče přednosti, žádati více, nežli se žádalo v opovědi.

Chtěl-li by kdo žádati více, nechť podá novou opověď.

Rozepře zvláštní líčeny a rozhodovány buďte také v případech, k zavedení rozepře exekuční, mandátní a směnečné příhodných, co se dotýče hlavní věci, poplatků vedlejších a nákladu rozepře, podlé toho, co vyměřeno v předpisech o řízení řádném.

Odpíralo-li se netoliko pravosti pohledávání, ale i posloupností, rozhodnuto budiž, i kdyby se neuznalo, že pohledávání jest pravé, nicméně zaroveň i s strany posloupnosti pro případ, že by pohledávání bylo ve vyšší instanci za pravé uznáno. Přísluší-li však rozhodovati o pravosti pohledávání některému úřadu správnímu, zaveden buď proces o posloupnost u soudu konkursního teprv potom, když bude pohledávání od úřadu správního s mocí právní přiřknuto.

Náklady rozepře pokládány buďte, popíral-li správce masy spolu, že pohledávání jest pravé, za náklady masy konkursní, leč že by mu bylo pro svévolné vedení pře uloženo, aby náklady nahradil ze svého.

Neodpíral-li správce masy spolu pravosti pohledávání, žádati mohou věřitelové, kteří pravost odpírali, aby jim byly náklady rozepře z masy konkursní nahraženy, jen dotud, pokud stačí užitek, který vedením rozepře mase konkursní vzešel.

Co ustanoveno v předešlých §§ 124. až do 133., má platnost také v příčině dalšího líčení a rozhodování rozepří, proti obecnému dlužníku před početím konkursu zavedených a přerušených, které nebyly ještě v hlavní věci rozhodnuty (§. 7., post. 1).

Aby se v těchto případnostech na jisto postavilo, že pohledávání, jemuž bylo odpíráno, jest pravé, má věřitel řízení u soudu konkursního obnoviti tím spůsobem, aby v příčině pojmenování strany druhé, ustanovení toho, čemu se může žádati, a v příčině řízení platnost mělo, co vyměřeno v §§ 124., 130. a 131.

Bylo-li kromě pravosti pohledávání odpíráno také posloupnosti, žádáno buď, aby se také ustanovila posloupnost.

Zavede-li se znovu rozepře nějaká, v které byl již před početím konkursu od první instance nález v hlavní věci vynešen (§ 7., post. 3), žádáno buď za ustanovení posloupnosti popírané spůsobem žaloby zvláštní.

Nálezy v příčině pravosti a posloupnosti pohledávání popíraných v rozepřech zvláštních vynešené, mají účinek právní naproti všem věřitelům, nechť zástupce masy konkursní měl v popírání účastenství čili nic.

Soud, který nález vynesl, má ihned přepis nálezu komisaři konkursnímu poslati a spůsobiti, aby se to v tabulce opovědí v náležité rubrice příhodně poznamenalo.

Kdo jen žádá, aby se mu něco z masy konkursní vrátilo nebo kdo má nějaké pohledávání co věřitel masy aneb co věřitel reální, má právu svému platnost zjednati tak jako kromě případu konkursu, však proti správci masy konkursní.

Řízení zavedeno buď krom zvláštních případností u soudu konkursního.

Jde-li však o nějakou věc právní, o kteréž rozhodovati přísluší některému jinému soudu reálnímu, tabulárnímu nebo hornímu, aneb byla-li nějaká rozepře již před početím konkursu u některého jiného soudu zavedena, anebo týče-li se rozepře pohledávání nějakého právem zástavním pojištěného, kteréž se dle žádosti zapraviti má jediné z věci za hypoteku dané, tedy spravovati se jest dle předpisů o příslušnosti soudní, které mají platnost kromě konkursu.

Správce masy konkursní má, pokud možné, k tomu přihlížeti, aby peníze k mase náležející pod úrok uložil. Mají- li se peníze, drahé věci nebo papíry cenné k mase konkursní náležející složiti u soudu, záleží, pokud není zřízen výbor věřitelský, na komisaři konkursním, když pak se zvolí výbor věřitelský, na tomto výboru.

Správce masy konkursní jest povinen, kdy koli jde o nějakou důležitější záležitost správní, vyžádati sobě k ní usnešení výboru věřitelského.

K tomu konci má všem údům výboru až na ty, kde mu toho pro jich nepřítomnost nebo pro nějakou nepřemožitedlnou překážku učiniti nelze, v každé případnosti však většině údů výborových a na místě těch, kteří pro překážku přijíti nemohou, jich náhradníkům dáti věděti, jak se věc má.

Usnešení činí se dle většiny hlasujících údů výboru a náhradníků. Jsou-li hlasové počtem sobě rovni, rozhoduje mínění, ku kterému se přidá správce masy konkursní.

Usnešení učiněná má správce masy konkursní ihned vykonati, leč že by se týkala jednání a činů právních, ku kterýmž potřebí jest zmocnění se strany komisaře nebo soudu konkursního (§§ 147. a 148.).

Pokud se neodbývalo obecné stání likvidační, má se správa vůbec vztahovati jen k tomu, aby se jmění masy konkursní vyhledalo, zjistilo a prozatím se ho užilo.

Dlužníkovi obecnému může se dovoliti, aby živnost dále vedl, když by to bylo ku prospěchu masy konkursní nebo by se zastavením živnosti zmařila neb zmenšila odůvodněná naděje, že se věc vyrovná.

Když dlužník obecný živnost dále vede, rozumí se samo sebou, že může věci nemovité prodávati; kromě toho však mají se věci takové ihned prodati také tehda, když se toho vidí pro odvrácení škody nastávající potřebí; může se pak každé chvíle naříditi, aby se prodaly, když by tím patrný užitek vzešel a nebylo by tomu na překážku, že někdo věci nějaké nazpět žádal nebo se ví, že jí může nazpět žádati.

Nemovité věci však mohou se před obecným stáním likvidačním prodati jen tehda, když neobyčejné případnosti pilně toho vyhledávají, by se tím velká škoda předešla; ale také v tomto případu prodati se mají tak, jak v řízení exekučním nařízeno, leč že by se z příčin velmi důležitých příhodno vidělo, aby se prodaly jiným spůsobem.

Po skončené likvidaci při obecném stání likvidačním mají věřitelové, nechť přišli sami nebo jejich zástupcové, toho vůli, zvoliti své důvěrníky na místě posavadního správce masy konkursní, jeho náměstka a členů výboru věřitelského, kteráž volba se koná nadpoloviční většinou hlasů, ježto se počítají podlé sumy, v níž pohledávání opovězená jsou na jisto postavena nebo jsou ještě sporné.

Neučiní-li nikdo z věřitelů přítomných návrh, aby se volba tato předsevzala anebo nedojdou-li jiné osoby náležité většiny hlasů, tedy zůstanou posavadní funkcionáři ve svých úřadech.

Svazek příbuzenství nebo švakrovství s dlužníkem obecným není překážkou, aby kdo byl zvolen za správce masy konkursní nebo za jeho náměstka.

Když správce masy i členové výboru bydlejí nebo se zdržují tu, kde dle §§ 75. a 84. bydleti a zdržovati se mají, vydá soud konkursní správcovi, a komisař konkursní členům výboru dekrety zřizovací, a komisař konkursní vezme nového správce masy rukou dáním pod přísahu.

Týmž spůsobem jde se předse, když některé místo se uprázdní a jest potřebí nové volby, aneb když několik věřitelů, kteří zastupují alespoň čtvrtinu veškeré sumy pohledaností na jisto postavených nebo posud sporných, žádá, aby se znovu volilo.

O stání k volbě ustanoveném dá se účastníkům věděti buď obsílkami nebo náležitým vyhlášením.

Obecným stáním likvidačním nabude věřitelstvo práva, vésti samostatně, a krom zvláštních případů bez přičinění soudu, správu majetnosti skrze osoby k tomu zvolené nebo v posavadním svém úřadě mlčky potvrzené a realisovati ji.

K tomu konci může věřitelstvo správci masy konkursní a výboru vydati pravidla zvláštní, kterými se spravovati mají, nezkracujíc jich však v právích mocí zákona jim příslušejících.

Věřitelstvo byvši veřejným a zvláštním oznámením ke shromáždění svoláno, činí usnešení za předsedání komisaře konkursního většinou hlasů věřitelů přítomných, kteráž většina se počítá dle sumy jejich pohledávání opovězených, již na jisto postavené nebo posud sporné.

Chce-li několik věřitelů, kteří zastupují nejméně čtvrtou část veškeré sumy pohledávání na jisto postavených nebo posud sporných, aby věc některou, která dle zákona přikázána jest k výboru věřitelů a potahmo k věřitelstvu, v poradu vzalo a usnešení o ni učinilo věřitelstvo, povinen jest výbor věřitelů, když za to požádají, zvolati k tomu konci ihned shromáždění věřitelů.

Po odbytém obecném stání likvidačním budiž realisace co možná nejrychleji dále vedena a ku konci přivedena.

Však i po odbytém stání prodávány buďte věci movité i nemovité tím spůsobem, jak ustanoveno v řízení exekučním, leč by byla naděje, že jiným spůsobem prodeje vzejde mase konkursní patrný užitek.

Náleží-li ke konkursní mase pohledávání nějaké, jehož, jakož předvídati jest, až do té doby, kdy bude ostatní jmění rozděleno, buď naprosto nebude lze dobyti, nebo ho bude lze dobyti tolik s příliš velkým nákladem, nebo má-li dlužník obecný právo, bráti užitky nebo příjmy z jmění nějakého, které nepřísluší do masy konkursní, aneb důchody roční, plat na výživu nebo plat se opakující, budiž krom zvláštních případů konečné usnešení v příčině toho, jak se takové pohledávání nebo právo realisovati má, učiněno teprv potom, když bude všechno jiné jmění zpeněženo.

K tomu konci obešlou se správce masy konkursní, výbor věřitelský a, pokud možné, dlužník obecný, též věřitelové, kteří zaplacením nebo pojištěním posud nejsou úplně spokojeni, ke stání, při kterém se tito věřitelové většinou hlasů, která se počítá dle sumy jejich pohledávání na jisto postavených a posud nezapravených nebo posud sporných, usnesou o to, mají-li se sumy částečné, které by došly, dále rozdělovati a má-li se veškerých pohledávání dále dobývati, aneb mají-li se tato pohledávání a právo je bráti za jistou cenu, aniž by masa konkursní z jich pravosti a dobytnosti práva byla, některému kupci postoupiti nebo spůsobem veřejného prodeje zpeněžiti.

Odpírá-li dlužník obecný k tomu, aby se nějaké pohledávání, jakož se zamýšlí spůsobem dobrovolným pod cenou nominální prodalo, zpeněženo buď jediné spůsobem veřejné licitace.

Nížejmenovaná jednání a činy právní mohou se před obecným stáním likvidačním předsebráti jen tehda, když k tomu konkursní komisař dá zmocnění:

Nížejmenovaná jednání a činy právní mohou se před obecným stáním likvidačním předsebráti jen tehda, když k tomu soud konkursní dá své zmocnění a po odbytém stání likvidačním jen tehda, když se o to věřitelstvo usnese (§ 144.):

Když správce masy konkursní odstoupí, povinen jest učiniti počty ze správy své.

Tyto počty má podati komisaři konkursnímu, který je odevzdá nově nastupujícímu správci a výboru věřitelů, ke zkoušení a ustanoví stání, k němuž kromě nového správce a výboru obeslati se má, pokud možné, také dlužník obecný.

Mimo to oznámí se věřitelům návěštím, které se přibije na dům soudní, že mohou ke stání přijíti, do počtů nahlédnouti a co by se jim vidělo, připomenouti.

Novému správci masy konkursní a výboru věřitelskému přísluší počty schváliti nebo v nich výtky činiti, při čemž mají náležitě užiti toho, co v příčině počtů připomenuli věřitelové a dlužník obecný.

Komisař konkursní má se při stání přičiniti, aby se věc spůsobem přátelským vyrovnala.

Nestane-li se toho, poukáže se to k soudu konkursnímu, aby se to u něho vyřídilo pořadem práva.

Trvá-li konkurs dlouho, má správce masy konkursní i kromě případu, že by odstoupil, nejdéle ve 30 dnech, když dojde každý rok správní, a vidí-li se komisaři konkursnímu toho potřebí, také i v kratších lhůtách počty činiti. Vytýkati v nich vady, přísluší výboru věřitelskému. Vyřizovati se mají počty dle toho, co vyměřeno v § 150.

V příčině každé věci nemovité a peněz za ni utržených klásti se mají počty zvláštní, a má se přihlížeti k tomu, aby se věřitelům, kteří mají z takové věci nejprvé zaplaceni býti, dalo o nich zvláště věděti, by do nich ještě před stáním k vytýkání vad ustanoveným, nahlédnouti a při stání výtky v nich činiti mohli.

Přísluší-li moc soudní nad jměním spravovaným soudu konkursnímu, podati má správce masy konkursní nebo správce zvláštní tyto počty k tomu soudu, u kterého má komisař konkursní své sídlo úřední.

Nepřísluší-li však soudu konkursnímu v příčině statku spravovaného soudní moc reální nebo horní, předloženy buďte počty příslušnému soudu reálnímu nebo hornímu, který nařídí stání, při němž mohou reální věřitelé výtky v nich činiti, a pošle pak počty i s protokolem tomu soudu, u kterého má komisař konkursní své sídlo úřední, a to k tomu konci, aby se zavedlo další řízení dle §§ 149. až do 151.

Když teprv mezi řízením konkursním přijde na jevo případnost některá přivedená v § 66., budiž konkurs neprodleně zdvižen.

Když se odbylo obecné stání likvidační (§ 106.), a všichni věřitelové masy konkursní (§ 29.), a taktéž všichni věřitelové konkursní, kteří svá pohledávání opověděli, v to svolí, aby konkurs se zdvihl, budiž konkurs ihned zdvižen.

Nebyla-li již v ediktě konkursním lhůta k narovnání položena (§ 67.) a nastanou-li teprv později případnosti, z kterých se jest nadíti, že konkurs narovnáním se skončí, nařídí komisař konkursní, když se obecné stání likvidační již bylo konalo (§ 106.), stání narovnací, obešle nařízením, v němž se připomíná účel stání, věřitele masy konkursní (§. 29.), věřitele konkursní, kteří svá pohledávání opověděli (§. 42.) a dlužníka obecného, a přičiní se při stání, aby stalo se narovnání.

Nepřivolí-li někteří z věřitelů v předešlém paragrafu jmenovaných výslovně k narovnání, může se konkurs dle umluvení ostatních věřitelů bez dalšího jednání skončiti jen tehda, když se věřitelům, kteří nepřivolují to, čeho mají pohledávati, v plné sumě opovězené vyplatí, nebo činí-li se odpor proti tomu, v též plné sumě dle zákona pojistí.

Věřitelům pojištěným položí se lhůta přiměřená, v které mají svým pohledáváním ve zvláštních procesech spůsobem žaloby proti věřitelům odporujícím platnost zjednati. Též se mají v narovnání pojmenovati ti, jimž se má vydati suma pojištěná závazku zproštěná, kdyžby se žaloba v pravý čas nepodala nebo by se žádosti v žalobě pronešené zcela neb z části místa nedalo.

Když není pochybnosti, že se při narovnávání šlo pravidelně předse, potvrdí konkursní soud narovnání a zdvihne konkurs. Z narovnání od soudu potvrzeného může se exekuce vésti.

Jak mile jest s konečnou platností rozhodnuto, že se má věc nějaká v mase konkursní se nacházející, která ani zcela ani z části nenáleží dlužníkovi obecnému, tomu, kdo jí nazpět žádá, navrátiti nebo že se má podíl, který v této věci má, k jeho dobrému odděliti, má se věc tato vydati nebo čásť její odděliti, nehledíc, jak daleko jednání konkursní postoupilo, proti tomu, že se zapraví, čeho má konkursní masa ze své strany pohledávati (§ 27.).

Když se pohledanosti věřitelů masy konkursní na jisto postaví a k placení dospějí, vyplatí se jim, nehledíc k tomu, jak daleko řízení konkursní postoupilo.

Na správce masy konkursní náleží, aby o to měl péči, by sumy náležité byly tu v pravý čas k disposici.

Nechtěl-li by správce masy věřitelům pohledávání vyplatiti, mohou právu svému dle vůle své platnost zjednati buď spůsobem představení u komisaře konkursního, který v příčině toho, čeho potřebí, z povinnosti úřadu opatří, aneb spůsobem žaloby. Žaloba vzdělá se proti správci masy konkursní, a není-li správce osobně práv z pohledávání, provede se s obmezením na jmění k mase konkursní náležející.

Náklady masy konkursní, pokud záležejí v odměně správce té masy a jeho náměstka, vyměřeny buďte dle slušného uvážení, hledíc zvláště k tomu, jak velké a důležité práce vykonali a jakou činnost a rozšafnost v nich dali na jevo.

Odměna správci masy konkursní a jeho náměstkovi a náhrada výloh od nich zapravených ustanoví se k návrhu výboru věřitelského a komisaře konkursního usnešením věřitelstva, učiněným dle §. 144.

O tom, jak tato odměna a náhrada byla vyměřena, dá se správci masy a jeho náměstkovi písemně věděti.

Na toto vyměření může správce masy a jeho náměstek ve 14 dnech od toho dne, kterého jim bylo o tom věděti dáno, u soudu konkursního stížnost vésti, který v příčině toho s konečnou platností rozhodne.

Správci masy konkursní a jeho náměstkovi může se na odměnu nebo náhradu výloh dříve ještě než se s konečnou platností ustanoví, dáti čásť peněz zálohou nebo na srážku, když se výbor věřitelský za předsedání komisaře konkursního o to usnese.

Jsou-li náklady masy konkursní výlohy takové, jichž nahražení žádají údové výboru věřitelského co údové tohoto výboru, má správce masy konkursní, přivzav k tomu údy výboru, kteří v pohledávání nemají účastenství, náklady tyto zkoušeti a s přivolením komisaře konkursního na jisto postaviti.

Věřitelstvo nemá v příčině majetnosti dlužníka obecného ničeho činiti, co by bylo na ujmu právu věřitelů reálních, předkem a nejprvé z věci movitých a nemovitých jim zavazených se spokojiti.

Ústavové, jimž statuty od státu schválenými propůjčeno jest právo, zaplatiti se bez přičinění soudu z věcí zastavených u nich chovaných, jsou toliko povinni, dávati správci masy konkursní vysvětlení, jichž s strany toho na nich žádá.

Jiní věřitelové zástavní, nechť dle zákona mají právo, bez přičinění soudu z věcí zastavených se spokojiti čili nic, mají správci masy konkursní nebo komisaři konkursnímu oznámiti, jak věc se má.

Věřitelové zástavní, kteří zpráv žádaných dle povinností nedají nebo opominou oznámení dle povinnosti učiniti, jsou povinni, nahraditi mase konkursní škodu, která jí tím vzejde.

Každý věřitel zástavní jest však zavázán, předložiti komisaři vyslanému věci zastavené, aby je sepsal a odhádal.

Právo, žádati za právní prodej věcí movitých nebo nemovitých, má jak správce masy konkursní, bez ujmy tomu, co ustanoveno v §§ 147. a 148., tak i pořadem exekuce každý věřitel reální, za jehož pohledávání věc jest zavazena.

Správce masy konkursní má zvláště právo, vykoupiti každou zastavenou věc movitou každé chvíle k ruce masy konkursní tím, že zaplatí celý dluh zástavní. Žádati však na věřiteli zástavním, by mu vydal věc zastavenou k tomu konci, aby se prodala, má právo jen tehda, když věřitel zástavní z příčiny nezjištěného reštu svého pohledávání zaroveň jest věřitelem konkursním.

Správce masy konkursní může vejíti v řízení exekuční na místě každého věřitele hypotečního, jemuž byl exekuční prodej nějaké věci nemovité povolen, když mešká s prodejem nebo s rozdělením peněz z prodeje utržených.

Masa věcní rozdělí se mezi věřitele reální dle pravidel v §§ 31. – 37. v příčině priority vyměřených.

Týmiž pravidly spravovati se jest, když mezi řízením konkursním o sobě rozdělují se úroda neb příjmy ze statku ještě neprodaného buď spůsobem exekuce nebo z nařízení správce masy konkursní.

V této druhé případnosti má správce masy konkursní, byv k tomu od komisaře konkursního zmocněn, příjmy v čas početí konkursu zadrželé, též úrodu od početí konkursu sklízenou a příjmy od tohoto času došlé vyloučiti, aby jimi zvláště byli zaplaceni věřitelové reální.

Při všelikém jednání, ježto se týče provedení práva věřitelů reálních jakožto takového v řízení sporném nebo exekučním a zejména při rozdělování peněz za nějakou věc v licitaci prodanou stržených, opatřuje a zastupuje právo věřitelů konkursních a dlužníka obecného správce masy konkursní.

Na správce masy konkursní zvláště náleží, by k tomu přihlížel, aby z peněz za věc prodanou utržených to, čeho není k zaplacení věřitelů reálních potřebí , odvedlo se do společné masy konkursní.

S vyplácením věřitelů konkursních ze společné masy konkursní může se započíti teprv po obecném stání likvidačním (§ 106.).

Od této chvíle mohou se věřitelové konkursní podělovati a vypláceti kdy koli, jak mile jest v mase dostatečná suma peněz.

Jestli v mase tolik peněz vydajných, že se jimi mohou veškerá pohledávání, do první i také do druhé třídy opovězená (§§ 43. a 44.) beze srážky zaplatiti, a jestli tu kromě toho dostatečné hotovosti na zapravení nákladů a jiných dluhů masy konkursní, nemůže se s vyplácením věřitelů, jichž pohledávání, co se týče jich pravosti a položení do první a potahmo do druhé třídy, jsou již s konečnou platností na jisto postavena, odkládati proto, že pohledávání jiných věřitelů, kteří žádají tétéž anebo lepší přednosti, jsou posud sporná.

Když jest v mase konkursní dostatečná zásoba peněz, aby se jimi zapravily dluhy masy konkursní a všechna opovězená pohledávání třídy 1. a 2. a aby se všem opovězeným věřitelům třídy 3. splatilo něco na srážku, může se jim něco na srážku dáti i tehda, když o některá pohledávání posud spor trvá, ježto se to, co vychází na sporné pohledanosti přední, i srážky na sporné pohledanosti třídy 3. vycházející, složí u soudu.

Jsou-li věřitelové reální, jenž mají právo žádati, aby se z peněz za nějakou věc movitou nebo nemovitou stržených čásť oddělila, spolu věřiteli konkursními nebo jsou-li spolu věřiteli konkursními věřitelové lodní, tedy se při rozdělování, kteréž se činí před rozdělením peněz za věc stržených, položí do počtů veškerá suma pohledávání jejich a zaplatí se jim jako jiným věřitelům konkursním.

Když pak na takového věřitele později při rozdělování sumy za věc prodanou stržené přijde pořádek, aby byl zaplacen, a masa věcní sama o sobě k zapravení jeho pohledanosti původní postačuje, tedy se mu to, co z masy konkursní obdržel napřed, strhne a masa věcní nahradí to mase konkursní; nestačí-li však masa věcní k zapravení veškeré jeho pohledanosti, tedy se věřiteli z podílu v mase věcní na jeho pohledanost vycházející tolik strhne a masa věcní nahradí to mase konkursní, aby masa konkursní byla konečně povinna zapraviti jen tu čásť, která vyjde na rešt pohledanosti, k jehož zaplacení masa věcní nestačí.

V případech předešlých paragrafů 169., 170. a 171. navrhne správce masy konkursní po umluvení s výborem věřitelským, předloživ průkazy náležité jak se peníze mají rozděliti, a když komisař konkursní k tomu svolí, vykoná se toto rozdělení, aniž potřebí, aby se vzdělal žádný návrh rozdělovací a slyšeni byli ti, jichž se to přímo týče aneb věřitelové, kteří jdou za nimi.

Nepřivolí-li komisař konkursní a v případu stížnosti ani soud konkursní k rozdělení dle § 172. navrženému, aneb nejsou-li tu případnosti, přivedené v §§ 169. a 170., tedy má správce masy konkursní vzdělati zvláštní návrh rozdělovací.

Při vzdělávání tohoto návrhu vykázáno buď nejprvé, mnoho-li jmění potřebí na zapravení vzešlých nákladů a jiných dluhů masy konkursní, a mnoho-li jmění tu jest, které se může rozděliti.

Potom přivedeno buď zevrubně, mnoho-li veškeré pohledanosti věřitelů konkursních, co se týče kapitálu a náležitostí vedlejších, činí a to v témž pořádku a týmž spůsobem, jak se to činí v tabulce opovědí (§ 113.).

Konečně buď vypočteno, mnoho-li z jmění k rozdělení ustanoveného vyjde na každé pohledávání.

Pohledanosti, kterém jsou, co do sumy nebo do posloupnosti, sporné (§§ 124. a 127.), pokládají se při vzdělávání návrhu rozdělovacího prozatím tak jako by byly v příčině celé pohledávané sumy pravé a jako by o jich posloupnost sporu nebylo.

Toliko budiž vytknuto, že jsou sporné a pokud jsou sporné.

K pohledanostem, kterým se má ve zvláštních rozepřích platnost zjednati, nemá se při vzdělávání návrhu rozdělovacího zření, když do té doby není náležitě prokázáno, že proces jest zaveden (§ 129.). Podá-li se později tento průkaz spůsobem připomenutí proti návrhu rozdělovacímu v pravý čas učiněného, opraví se návrh při stání tím, že se doň vloží pohledávání na místě náležitém.

V návrhu rozdělovacím mají se správce masy konkursní a výbor věřitelský podepsati a návrh podepsaný má se ve dvojím sepsání komisaři konkursnímu předložiti.

Není-li návrh rozdělovací ve všech kusech dle předešlého §. 174. vzdělán, má komisař konkursní pokud možná, kratičkým spůsobem spůsobiti, aby jej správce masy konkursní opravil. V příčině tohoto opatření nemá místa prostředek opravný, v §. 257. přivedený.

Jedno sepsání návrhu buď u komisaře konkursního chováno a druhé buď navráceno správci masy konkursní.

Komisař konkursní má zaroveň věřitelům konkursním, kteří až po tu dobu pohledávání svá byli opověděli, spůsobem veřejného vyhlášení a mimo to zvláštním věděti dáním oznámiti, že mohou u něho nebo u správce masy konkursní v návrh rozdělovací nahlédnouti a přepis z něho si vzíti, a že mají námitky své proti němu, ač mají-li jaké, až do jistého dne ústně nebo písemně komisaři konkursnímu podati; mimo to má jim komisař dotčený připomenouti, podají-li námitky, že mají přijíti ke stání zaroveň ustanovenému, ježto se bude před komisařem konkursním odbývati, a při němž se bude o námitkách jednati a ustanoví se, jak se mají peníze rozděliti.

Ke stání obešlou se správce masy konkursní, jeho náměstek a členové výboru věřitelského.

Lhůta k podání námitek položena buď nejdéle na 14 dní a stání buď ustanoveno nejdéle na 8. den po projití té lhůty. Námitky podané propůjčí se dříve ještě, než lhůta dojde, správci masy konkursní, aby jich vzal vědomost.

Byly-li podány námitky, má komisař konkursní při stání říditi jednání o jedné každé položce, k niž se námitky vztahují, a v tom pořádku, v kterém jdou po sobě položky v návrhu rozdělovacím, a má zapsati protokolem, jak jednání vypadlo.

Vůbec na něho náleží, aby při každé položce na jisto postavil, jestli tu nějaká námitka proti ní čili nic, aby při položkách, proti nimž se činí námitky, dle možností se přičinil, by se stalo přátelské narovnání, a vůbec aby k tomu působil, by se neprodlenému vykonání návrhu rozdělovacího nečinilo překážek v příčině oněch částí, jichž se resultát jednání o námitkách podaných nedotkne.

Co se týče vedení protokolu a prodloužení stání, pravidlem jest to, co nařízeno v §§ 115. a 116.

Projde-li lhůta v § 177. vyměřená a nenamítá-li se v ní ničeho proti návrhu rozdělovacímu, anebo shodnou-li se při stání strany, jichž se věc dotýče a odvarují-li námitky činěné, má komisař konkursní správci masy o tom dáti věděti, a tento má ihned ustanovené rozdělení vykonati; k tomu konci má spůsobiti, aby se věřitelům, o jichž pohledávání není sporu, podíly vypočtené vyplatily a podíly těch, jichž pohledávání jest sporné, neustanoví-li se umluvením něco jiného, složením náležité sumy u soudu pojistily, což oboje že se stalo, má se v určité lhůta prokázati.

Nestane-li se při stání s strany námitek sjednocení, má komisař konkursní ty, jichž se týče, vyzvati, aby ihned mínění své o sporných kusech pronesli, má v příčině toho zvláštní protokol vzdělati a poslati jej i s doklady náležitými soudu konkursnímu, kterýž v příčině toho výměrem rozhodne.

Peníze, jichž vyplacení na tomto rozhodnutí závisí, uloží se do té doby, až toto rozhodnutí právní moci nabude, u soudu, ač neusnesou-li se strany o něco jiného.

Rozdělení, může-li se jináč vykonati, stane se dle toho, co vyměřeno v § 179.

Nepřijde-li ke stání některý věřitel, který v pravý čas podal nějaké námitky, hleděno k nim buď jen tehda, když je správce masy konkursní přijme a uzná je za platné.

Důchody roční, výživné nebo jiné platy se opakující (§ 15.), jež má někdo právo bráti, zapraví se, byvše vypočítány na kapitál, tím, že čásť kapitálu, která při rozdělování na ně vypadne, uloží se pod úrok a poukáží se mu z ní úroky.

Úroky z poukázané části kapitálu počítají se až do toho dne, kteréhož, jakož podobno, věřitelové budou zaplaceni.

Když se někomu zaplatí dluh v plné sumě, stane se to na kvitanci a proti tomu, že se navrátí listy dlužní, nálezy a výpisy z likvidace, spůsobené k exekuci (§ 121.).

Když se něco zaplatí na srážku, dá se na to kvitance a poznamená se to na listě dlužním a na nálezech, ježto se věřitelovi zůstaví v rukou.

Věřitelům, kteří obmeškají sumy jim poukázané k sobě přijmouti, složí se takové sumy u soudu.

Co se však týče věřitelů, jichž pohledanosti sporné, výminečné nebo se opakující se mají zjistiti, povinen jest správce masy konkursní, vklady a zaznamenání knihovní nebo depositní, jichž potřebí vykonati a jiná opatření k pojištění jich učiniti.

Když se všechno rozdělí, má o tom správce masy komisaři konkursnímu zprávu podati a prokázati v ní, že všecky tyto povinnosti vyplnil, za kterouž příčinou má předložiti náležité doklady, jmenovitě kvitance od věřitelů vydané a spisy od nich odevzdané, aby se tyto věci schovaly v aktách.

Nevybeře-li se při prvním rozdělování celé jmění konkursní, rozděluje se znovu, jak mile se sejde dostatečná suma peněz.

V každém pozdějším návrhu rozdělovacím budiž ukázáno, mnoholi bylo již na každé pohledávání zaplaceno nebo mnoholi bylo pojištěno a v příčině kterých pohledávání bylo až do té doby s konečnou platností rozhodnuto a jakým spůsobem.

Věřitelové, kteří pohledávání svá opovědí teprv, když lhůta v § 105. vyměřená byla prošla, vyloučeni jsou z toho, co bylo při rozdělování dle řádného návrhu rozdělovacího (§ 173.) již vyplaceno.

Při pozdějším rozdělování hledí se k nim jen potud, pokud pohledávání svá opověděli dříve (§ 123.), než prošla lhůta k námitkám vyměřená (§ 177.).

K tomu konci, aby se vyhledala suma, která z peněz, ježto se mají rozděliti, na pohledanosti takové vyjde, položeny buďte tyto pohledanosti při onom rozdělování, při kterém se k nim má ponejprv zření, v plné sumě, co se však týče pohledaností, k nimž se mělo zření již při rozdělování předešlém, položen tu buď jen rešt posud nezapravený.

Když bylo rozdělováno a na srážku placeno dle §§ 169. – 172., budiž věřitelům, kteří pohledávání svá opověděli po prošlé již lhůtě v § 105. vyměřené, při dalším rozdělování ze sumy, k rozdělení určené, pokud stačí, předkem poukázáno tolik, aby byli na roveň postaveni věřitelům, kteří již při předešlém rozdělování něco obdrželi, což stane se spůsobem vyplacení nebo složení u soudu (§ 170.).

Když známé jmění konkursní úplně jest zpeněženo a v příčině všech pohledávání sporných s konečnou platností rozhodnuto tím spůsobem, že připadnou sumy pojištěné jedné sporné straně, aby jimi došla zaplacení, nebo mase konkursní, aby se dále rozdělily, tedy se dle § 161. závěrečně ustanoví, čeho má pohledávati správce masy konkursní a jeho náměstek, požádají se na správci masy konkursní počty závěrečné, upraví se dle § 151., a přikročí se bez průtahu k rozdělování závěrečnému dle toho, co vyměřeno v příčině jiného rozdělování.

S rozdělováním závěrečným nebudiž odkládáno proto, že není ještě na jisto postaveno, zdaliž a pokud zjištění, dané v příčině pohledaností výminečných nebo příjmů se opakujících, připadne nazpět mase konkursní.

K tomuto nazpět připadnutí jistoty má se při rozdělování závěrečném zření míti tím spůsobem, aby se ustanovilo, kolik procent ze sum závazku prostých, časem svým se rozdělí mezi věřitele, kteří se mají jménem pojmenovati, a kterýmž jest zůstaveno, aby právu svému zjednali platnost.

Když se prokáže, že rozdělení závěrečné jest vykonáno, vyřkne soud konkursní k návrhu komisaře konkursního nařízením, že konkurs jest skončen a oznámí to návěštím, ježto se přibije na domě soudním a v případech důležitějších vloží se také do veřejných novin.

Zaroveň zprostí se správce masy konkursní, jeho náměstek a údové věřitelského výboru úřadu, jejž posud spravovali, a učiní se, čeho potřebí, aby zrušeno bylo všeliké opatření zjišťovací, jímž dlužník obecný byl obmezen, že nemohl svou majetností volně vládnouti.

Přijde-li teprv po skončení konkursu na jevo jmění nějaké k mase konkursní náležející, má se v příčině pojištění, spravování a zpeněžení jeho, též v příčině rozdělení jeho mezi věřitele, jenž s strany pohledávání svých v konkurse opovězených a na jisto postavených nebyli ještě úplně spokojeni, vyloučíc všeliké jiné věřitele osobní, předsejíti týmž spůsobem, jako se jde předse v příčině jmění, o kterém se vědělo před skončením konkursu.

Aby se učinila opatření, jichž s strany nové majetnosti potřebí, uloží se předešlému správci masy konkursní a předešlému výboru věřitelskému, aneb nešlo-li by to již, zřídí se k tomu nový správce masy a nový výbor věřitelský.

Nařízení zvláštní, týkající se konkursu kupeckého, vztahují se ke konkursu společnosti obchodnických a takových kupců, jichž firma zapsána jest do rejstříka obchodníka.

Co ustanoveno v příčině řádného řízení konkursního, má platnost v příčině těchto společností a kupců jen dotud, pokud ve zvláštních nařízeních o konkursu kupeckém není nic jiného vyměřeno.

Toho, co nařízeno o konkurse kupeckém, užiti lze také tehda, když konkurs byl prohlášen teprv potom, když kupec obchodu se vzdal nebo zemřel, pokud konkurs počal se v oné případnosti před skončením likvidace a v případnosti této před odevzdáním pozůstalosti.

Zvláště má konkurs kupecký při společnostech obchodnických místo dotud, pokud není skončena likvidace a není rozděleno jmění společnosti.

Konkurs kupecký prohlašuje a vyjednává se u soudu k vykonávání soudní moci obchodní ustanoveného, v jehož okršlku má společnost obchodnická sídlo nebo kupec bydlení své.

Když kupec přestane platiti, má to téhož dne soudu konkursnímu ústně nebo písemně oznámiti.

Když kupec oznámí, že přestal platiti, má zaroveň soudu konkursnímu knihy obchodní k disposici odevzdati a podati mu bilanci.

Bilance má v sobě obsahovati se strany jedné seznamenání pohledaností s doložením, jsou-li dobytné, pochybné nebo nedobytné, a krátké sestavení jiných kusů majetnosti a jejich ceny, se strany druhé pak zevrubné sestavení dluhů, v němž se má připomenouti, kde věřitelové bydlejí a jsou-li s dlužníkem obecným příbuzní nebo sešvakřeni, mimo to má bilance obsahovati závěrek, z něhož viděti, jak se má jmění ke dluhům, a nabídnutí obecného dlužníka dle § 96., že chce vykonati přísahu.

Nemohl-li by dlužník obecný, když oznamuje, že přestal platiti, zaroveň vyplniti toho, co v předešlém paragrafu nařízeno, má v oznámení, že přestal platiti, přivésti překážky, pro které onoho nařízení dokonale zachovati nemůže, a když tyto překážky pominou, má tomu, co zákon nařizuje, i v kusech posud nevyplněných neprodleně dosti učiniti.

Z toho, aby se dokonale všechno zachovalo, co nařízeno v §§ 194. – 196., odpovídají, přestane-li platiti nějaká společnost veřejná a komanditní, nebo komanditní společnost na akcie zřízená, společníci osobně zavázaní, a přestane-li platiti která koli společnost obchodnická, teprv když jest rozpuštěna, odpovídají z toho likvidátoři.

Oznámení, že společnost přestala platiti, mají podati a v bilanci mají se podepsati ti, kdož mají právo, společnost před soudem zastupovati.

Také společnosti akcionářské jsou povinny, nabídnouti se ku přísaze v příčině bilance a vykonati přísahu tuto, a mají to učiniti ti, kteří se podepsali v oznámení, že společnost přestala platiti, anebo v bilanci.

I když tu nejsou případnosti, přivedené v §§ 62. až do 64., prohlášen buď konkurs kupecký na jmění některého kupce nebo některé společnosti obchodnické, když soud k tomu příslušný z oznámení kupce nebo společnosti obchodnické se doví, že kupec neb společnost přestali platiti, nebo když v té příčině věřitel nějaký, jenž má pohledávání hodnověrně vysvědčené, učiní návrh, doklady dostatečnými opatřený.

Když se prohlásí konkurs na jmění některé společnosti veřejné, společnosti komanditní nebo společnosti komanditní na akcie zřízené, zavede se u téhož soudu zaroveň z povinnosti úřadu také započetí konkursu na jmění soukromé každého společníka osobně zavázaného.

Když se prohlásí konkurs na jmění nějakého společníka osobně zavázaného, nemá to dle práva za účinek, aby se také prohlásil konkurs na jmění společnosti.

Společnost má v případnosti takové, nechť trvá dále nebo vejde v likvidaci, vydati společníkově mase konkursní spůsobem umluvení se správou masy konkursní podíl společníkův v jmění společnosti po srážce jeho podílu v dluzích společnosti. Aby společnost k tomu konci v konkurs společníkův se pouštěla, toho netřeba.

Takové umluvení či rozečtení má místo také tehda, když se zaroveň prohlásí konkurs na jmění společnosti.

Věřitelové společnosti mohou pohledávání svá v plné sumě zaroveň opovědíti v konkurse společníků osobně zavázaných.

Pokud pohledávání uznáno jest za pravé v konkurse společnosti, nemůže se mu v konkurse společníků dále odpírati.

Soukromí věřitelové společníka, který upadl v konkurs, nemohou se však státi věřiteli v konkurse společnosti.

Edikt, kterým se prohlašuje konkurs kupecký, má v sobě obsahovati jméno a příjmení dlužníka obecného, jeho stav a místo, kde bydlí (§ 67., 2.), též jeho firmu a sídlo jeho živnosti.

Týž edikt také se vloží do novin veřejných k ohlašování zápisů do rejstříka obchodního ustanovených, a jestli v místě bursa, přibije se též na burse.

Upadne-li v konkurs společnost obchodnická, přivedeno buď v ediktě kromě firmy a obchodního sídla společnosti jméno a příjmení každého společníka osobně zavázaného, též jeho stav a místo, kde bydlí, a to i tehda, když byl již dříve konkurs na soukromé jmění každého společníka u jiného soudu prohlášen.

Vydá-li se v příčině konkursu společnosti a jednoho každého společníka edikt jen jeden, budiž v něm určitě připomenuto, že se bude každý tento konkurs o sobě vyjednávati.

Když se prohlásí konkurs na jmění některého obchodníka, některé společnosti obchodnické nebo někoho, kdo má v této společnosti účastenství co společník o sobě zavázaný anebo jde-li o společnost komanditní, i jen co komanditista, poznamená se to z povinnosti úřadu v rejstříku obchodním.

Nevede-li se rejstřík obchodní, v kterém se toto poznamenati má, u toho soudu, který vydal edikt konkursní, budiž to neprodleně oznámeno onomu soudu, u kterého se rejstřík vede, aby to v něm poznamenal.

Když dlužník obecný podá bilanci, má ji správce masy konkursní zkoušeti a opraviti.

Nepodal-li dlužník bilance, má ji vzdělati správce masy konkursní.

V té i oné případnosti má správce masy konkursní, pokud možné, dlužníka obecného přivzíti a vždy společně s výborem věřitelů předsejíti.

Bilance schová se u spisů konkursních a každému účastníku dovolí se k požádání do ní nahlédnouti a vydá se mu přepis.

Když jest po obecném stání likvidačním, předloží správce masy konkursní po umluvení s výborem věřitelů komisaři konkursnímu bilanci upravenou, aby jí zkoušel.

Po odbytém obecném stání likvidačním (§ 106.) může se konkurs kupecký, když to dlužník obecný navrhne a věřitelové konkursní většinou hlasů v zákoně ustanovenou v to svolí, soudním vyrovnáním zase zrušiti, kteréhož vyrovnání účinkové právní vztahují se také k takovým věřitelům, kteří svých pohledaností v konkurse neopověděli aneb ve výminky vyrovnání nesvolili (vyrovnání nucené).

Řízení vyrovnavací zaváděti nelze v těchto případnostech:

Při jednání vyrovnavacím mají právo hlasovati jen takoví věřitelové konkursní, jichž pohledávání, hledíc k posloupnosti, které žádali, a ke spůsobu, v kterém jest masa konkursní, jen z části přijdou k zaplacení nebo docela k zaplacení nepřijdou.

Přísluší pak jim hlasovati jen v příčině těch pohledávání opovězených, kteráž byla v konkurse s konečnou platností aneb alespoň výrokem prvního soudu za pravá uznána, aneb nebyla-li uznána za pravá, kteráž byla zvláštním nálezem soudu konkursního za taková prohlášena, že se může věřiteli v příčině jich při jednání vyrovnavacím práva hlasovacího propůjčiti.

K tomu konci, aby se vynesl nález v předešlém paragrafu připomenutý, nařídí konkursní komisař nejdéle na 14 dní stání, při němž se v příčině každé pohledanosti, která nebyla ještě za pravou uznána, podá vysvětlení slyšením stran sporných po řízení likvidačním vzešlých (§ 115.) a v každé případnosti také slyšením správce masy konkursní. Co se při stání vyjedná, zapíše se protokolem a protokol předloží se soudu konkursnímu.

Při rozhodování, zda-li některé pohledávání jest takové, aby se mohlo věřiteli prozatím propůjčiti práva hlasovati při jednání vyrovnavacím v příčině jeho vůbec a v které sumě, má soud konkursní jedině uvážiti, zda-li toto pohledávání může se vůbec s podobností k pravdě za pravé pokládati, a až do které sumy.

Proti tomu rozhodnutí není nižádného prostředku opravného.

Bylo-li pohledávání nějaké dle § 210. prozatím z vyjednávání vyrovnavacího vyloučeno, potomně však třeba jen nálezem prvního soudu, z něhož se lze ještě odvolati, uznáno za likvidní, nabude věřitel práva, od té chvíle při vyjednávání vyrovnavacím hlasovati.

Ti, kdož mají právo, žádati něčeho nazpět, věřitelové masy konkursní a věřitelové reální, též věřitelové konkursní, jichž pohledávání pro nějakou přednost, ač nevzdají-li se jí, přijdou ouplně k zapravení, nemají proto práva, hlasovati při jednání konkursním.

Vzdají-li se ti, kdož mají právo, věci nějaké nazpět žádati, práva tohoto, nebo vzdají-li se věřitelové reální práva, aby byli zaplaceni ze zástavy, pokládají se, mají-li vůbec ještě nějaké právo co věřitelé konkursní, co se týče hlasování při jednání konkursním, za rovné jiným věřitelům konkursním.

Nevzdají-li se věřitelové reální takto práva svého, pokládá se za to, stanou-li se věřiteli konkursními, že mají právo hlasovati jen dotud, pokud dle usnešení výboru věřitelského nejsou pojištěni penězi za věc prodanou strženými nebo soudní cenou odhadní.

Komisař konkursní ustanoví stání, při kterém se má o vyrovnání jednati, a usnešení učiniti.

Toto stání se veřejnými novinami vyhlásí a dá se o něm mimo to věděti dlužníkovi obecnému, správci masy konkursní, členům výboru věřitelského a všem jiným věřitelům, kteří mají právo hlasovati, při čemž se jim připomene, že mohou u správce masy konkursní nahlédnouti v návrh vyrovnání, jejž dlužník obecný prozatím podal.

Dlužník obecný má se ku stání svou osobou dostaviti. Plnomocníkem může se dáti zastoupiti jen tehdá, když by mu nebylo lze, aby sám přišel a věřitelové hlasující uznali by průkaz v příčině toho předložený za dostatečný, anebo když by komisař konkursní, vzešel-li by o to spor, prohlásil jej za omluvena, že nepřišel.

Jednání řídí komisař konkursní.

Správce masy konkursní má podati zprávu, jak se posud práva vedla a čeho se jest nadíti, když se v konkurse půjde předse, při čemž má předložiti knihy obchodní, bilanci, počty a jiné doklady. Pak se vezme v poradu a vyjednávání návrh dlužníka obecného a nabídnutí jiných osob, bylo-li jaké učiněno, jak by se mohlo státi vyrovnání.

Co jednání v podstatě v sobě obsahuje a jak vypadlo jedno každé hlasování, zapíše se protokolem.

Aby vyrovnání s účinkem v § 207. přivedeným přišlo k místu, potřebí, co se týče poměru hlasů:

Jest-li tu při prvním stání vyrovnavacím náležitý poměr hlasů, aby se vyrovnání mohlo učiniti, co se týče osob (§ 217., č. 1) nebo co se týče veškeré sumy pohledaností, nařídí komisař konkursní nejdéle na osm dní stání druhé, oznámí to před skončením sezení účastníkům přítomným, a poznamená v protokole, že se tak stalo.

Účastníkům, kteří nejsou přítomní, dá se věděti, že jest druhé stání nařízeno.

Co vyměřeno v §§ 215. až do 217., má také platnost v příčině toho, jak se má při druhém stání vyrovnavacím předsejíti.

Návrhy, učiněné při prvním stání vyrovnavacím, při druhém stání nezavazují, aniž jest kdo při druhém stání zavázán tím, co při prvním stání povolil nebo tím, jak hlasoval.

Když se vyrovnání stane, zapíše jej komisař konkursní zřetedlně a úplně do protokolu, a taktéž zapíše se, když se za to požádá, připomenutí věřitelů odporujících, a předloží pak protokol i se spisy, řízení konkursního i vyrovnavacího se týkajícími, spůsobem zprávy soudu konkursnímu.

Vyrovnání vztahovati se má k veškerým pohledanostem věřitelů konkursních, až do dne vyrovnání opovězeným.

Věřitelové konkursní, kterým přísluší nějaká přednost, nemohou přidržováni býti, aby ze svých práv něčeho popustili, nébrž nevzdají-li se práv svých, má se jim to, čeho mají pohledávati, jakmile to dospěje k placení, z vydajného jmění společné masy konkursní beze srážky zaplatiti.

Věřitelové konkursní, kterým dle tohoto řádu konkursního táž posloupnost náleží, mají u vyrovnání týchž práv požívati, leč že by ti, jenž byli na zad postavení, výslovně v to svolili, aby nebyli jiným za rovné pokládáni.

K věřitelům konkursním, kteří v posloupnosti zákonem ustanovené postaveni jsou za jinými věřiteli, nemůže se, pokud se těmto věřitelům z jejich pohledávání sráží, bez jich přivolení u vyrovnávání žádného zřetele míti.

Pohledanosti, jichž suma nebo posloupnost není ještě s konečnou platností na jisto postavena, zjištěny buďte pro případ, že by někdy byly zapraveny, dle téhož pravidla, kteréž přijato jest v příčině pohledaností nesporných.

Práva věřitelů naproti rukojmům dlužníka obecného, též proti jeho spoludlužníkům nerozdílným, jmenovitě proti žirantům regresem povinným, nemohou bez výslovného přivolení věřitelů právo majících vyrovnáním obmezována býti.

Vyrovnání netýče se ani toho, čeho mají pohledávati věřitelové masy konkursní, ani jak daleko jde právo oddělovací věřitelů, kteří mají právo něčeho nazpět žádati, aniž se dotýče věřitelů reálních.

Každá úmluva, mimo vyrovnání učiněná, kterou by se jmění do masy vyrovnací náležité k něčemu jinému obrátilo, nežli k čemu jest ustanoveno, nebo kterou by se některému věřiteli, k jehož pohledanosti se vyrovnání vztahuje, dopřálo větších výhod nebo lepších výminek, nežli se v předešlých §§. 222. a 223. povolují, jest neplatná, a to i tehda, kdyby se nezakládala na činu nějakém, na nějž v obecném zákoně trestním uložena jest pokuta.

Aby vyrovnání mělo právní platnost, potřebí, aby bylo od soudu konkursního potvrzeno.

Byly-li by tomuto potvrzení na překážku jen takové vady formální nebo nedostatky, které se bez nového stání vyrovnavacího zdvihnouti mohou, tedy má soud učiniti, aby je komisař konkursní odvaroval.

Soud má potvrzení odepříti v těchto případech:

Usnešení soudu pošle se komisaři konkursnímu, který učiní, aby se neprodleně dodalo dlužníkovi obecnému, správci masy konkursní a výboru věřitelskému, též všem těm, kterým jest zůstaveno právo, podati rekurs.

Bylo-li vyrovnání potvrzeno, může proti němu podati rekurs každý účastník, který k vyrovnání výslovně nepřivolil, a to ve 14 dnech, když mu bylo o tom věděti dáno; bylo-li však potvrzení odepřeno, může proti tomu rekurovati dlužník obecný a každý věřitel konkursní, který vyrovnání neodporoval.

Vyššímu soudu zůstaveno jest, aby dal vysvětlili a vyhledati, co se mu vidí býti příhodno.

O usnešení soudu vyššího dá se všem účastníkům věděti tím, že se usnešení toto na domě soudním přibije, stížnost vedoucímu pak dlužníkovi obecnému, správci masy konkursní a výboru věřitelskému dá se kromě toho o něm věděti intimací zvláštní.

Když soud vyrovnání nepotvrdí a rozhodnutí nabude konečné platnosti, náleží na komisaře konkursního, by učinil, čeho potřebí, aby se v řízení konkursním dále šlo předse.

Když soud vyrovnání s konečnou platností potvrdí, vydá je komisař konkursní ve spůsobě a s právním účinkem narovnání soudního, učiněného mezi věřiteli konkursními se strany jedné, a mezi dlužníkem obecným a těmi, kteří k vyrovnání co rukojmové, platitelé atd. přistoupili, se strany druhé.

Vyrovnáním od soudu potvrzeným zprošťuje se dlužník obecný závazku, nahraditi věřitelům svým, čeho se jim nedostalo, nechť svá pohledávání opověděli a k vyrovnání přivolili čili nic.

Ustanovilo-li by se ve vyrovnání něco, čím by se tento účinek právní obmezoval, může to platnost míti jen dotud, pokud to neodporuje pravidlům v §§ 222. a 223. daným, dle kterých mají věřitelové za rovné pokládáni býti.

Dopustil-li by se dlužník zločinu podvodu dle § 199. lit. f) nebo přečinu, přivedeného v § 486., lit. g) zák. tr., nebude naproti žádnému věřiteli svému zproštěn závazku v předešlém paragrafu dotčeného.

Nebylo-li v takové případnosti vyrovnání již dle §§ 241. a 242. prohlášeno za neplatné, může každý věřitel tomu, čeho měl na dlužníkovi před vyrovnáním pohledávati, bez obmezení platnost zjednati, však bez újmy práv, která z vyrovnání vzešla věřitelům mezi sebou, též naproti dlužníku a jiným osobám, které k vyrovnání přistoupili za rukojmě, platitele atd.

Soud konkursní vyřkne a vyhlásí dle § 189., že konkurs jest skončen, teprv tehdá, když správce masy konkursní předloží výkaz, že učinil opatření, co se týče pojištění věřitelů masy konkursní a těch, kteří mají právo, nějaké věci nazpět žádati, též co se týče zjednání kapitálů zjišťovacích a vyrovnání jinak ustanovených.

Věřitelové, k nimž se u vyrovnávání bez viny jejich nemělo zřetele, mají právo, žádati po zdvižení konkursu na dlužníkovi obecném, aby jim zaplatil tolik procent z toho, čeho mají na něm pohledávati, kolik z něho obdrželi ti, jenž měli účastenství u vyrovnání. Věřitelové nemohou však na dlužníku obecném žádati, ani aby je zaplatil z toho jmění, které po zdvižení konkursu má zůstat v rukou věřitelů nebo jejich zřízenců k tomu konci, aby se jím vyplnilo vyrovnání, ani z užitku živnosti dlužníka obecného, pokud se živnost podlé vyrovnání provozuje za tou příčinou, aby z ní byli zaplaceni ti, kteří v ní mají účastenství.

Byl-li však dlužník obecný sám tím vinen, že pohledanost u vyrovnávání byla pominuta, může se na něm v plné sumě vydobyti z jmění dle předešlé postávky nezavázaného.

Kompetence, soudu konkursnímu dle § 126. u věcech sporných příslušející, zachovává se v platnosti také po zrušení konkursu v příčině rozepří, které věřitelové proti dlužníku obecnému teprv zavedou nebo v nichž budou proti němu dále pokračovati (§§ 223., 234. a 236.).

Vyrovnání konkursu veřejné společnosti obchodnické, společnosti komanditní nebo komanditní společnosti na akci zřízené učiniti se může toliko s přivolením všech společníků osobně zavázaných, a účinkové právní toho vyrovnání prospívají každému takovému společníku naproti věřitelům společnosti.

Stalo-li se vyrovnání v konkurse, v nějž upadla některá společnost obchodnická v předešlém paragrafu jmenovaná, zdvihne se konkurs dle § 199. v příčině soukromého jmění společníků osobně zavázaných prohlášený, když po vyslyšení věřitelů soukromých vyjde na jevo, že tu není příčin konkursu zákonem ustanovených, hledíc výhradně k poměru dlužníka obecného i k věřitelům soukromým.

Konkurs, prohlášený na jmění soukromé každého společníka osobně zavázaného může se skončiti vyrovnáním.

Toto vyrovnání vztahuje se rovnou měrou k pohledanostem věřitelů soukromých i věřitelů společnosti, pokud věřitelové společnosti postíhají toho, čeho se jim v konkurse společnosti nedostalo, na jmění soukromém.

Věřitelové společnosti mají při jednání vyrovnavacím, co se týče plného pohledávání každému z nich příslušejícího, totéž právo hlasovací jako věřitelové soukromí.

Vyrovnání vztahuje se jedině k soukromému jmění společníkovu; však společník zproštěn bude vyrovnáním závazku solidárního za dluhy společnosti.

Jinak se vyrovnáním v jednání o konkursu společnosti ničeho nemění.

Byl-li dlužník obecný s mocí práva vinen nalezen zločinem podvodu dle § 199., lit. f) ob. zák. tr., když konkurs, k němuž zločin se vztahuje, již byl vyrovnáním skončen, nebylo však ještě všechno, co v něm ustanoveno, vyplněno, tehdy jest vyrovnání moci zákona neplatné.

Za prohlášení, že vyrovnání jest neplatné, žádati mohou účastníci ve lhůtě dotčené i také jinak dle ustanovení obecného práva občanského spůsobem žaloby proti žalobníkovi obecnému, kteréž prohlášení má účinky právní níže přivedené.

Na takovou žalobu ustanoví se stání, aby se na jisto postavily strany sporné a dá se o tom všem věřitelům, kteří měli u vyrovnávání účastenství, věděti ediktem dle § 69. vyhlášeným, v kterém se jim připomene, že mohou v rozepři co soupeřové strany žalující nebo žalované vejíti a k tomu konci v exemplář žaloby a příloh jejich u soudu nahlédnouti.

Nález, který se po takovém řízení vydá a kterým se vyrovnání za neplatné prohlásí nebo v platnosti zachová, zavazuje všechny věřitele, kteří ve vyrovnání měli účastenství.

Aby se vedlo několik rozepří zvláštních o neplatnost vyrovnání s právním účinkem, vztahujícím se k osobám, které ve vyrovnání měly účastenství a nebyly v rozepři zastoupeny, nedovoluje se.

Prohlásí-li se vyrovnání za neplatné (§§ 241. a 242.), zavede se z povinnosti úřadu znovu konkurs a vyhlásí se to dle § 69.

Takový konkurs znovu zavedený nemůže se novým vyrovnáním nuceným skončiti.

V konkursu nově zavedeném mají účastenství také věřitelové, jichž pohledanosti vzešly v době od zdvižení konkursu až do jeho znovu zavedení.

V nově zavedeném konkurse mohou se předešlá pohledávání v plné sumě opovědíti; v návrhu rozdělení majetnosti však připočítají se k novým dluhům dluhy staré, pokud jsou opět opovězeny a k nynějšímu jmění připočítá se jmění mocí vyrovnání nově opovězeným věřitelům již vyplacené a tím ustanoví se podíl na každého předešlého věřitele vycházející.

Předešlí věřitelé nejsou v nižádné případnosti povinni, navrátiti toho co bezelstně byli na víc obdrželi, mají však právo, bráti z jmění, které jest před rukama, rešt podílu, který ještě na ně vyšel.

Není-li vyrovnání neplatné a zavede-li se nicméně konkurs znovu, prvé než vyrovnání úplně bylo vykonáno, nejsou předešlí věřitelové též povinni navrátiti, co bezelstně obdrželi; jejich pohledávání pokládá se však za úplně zaplacené, když jest dle měřidla v příčině vyrovnání přijatého již ouplně odbyto; kromě této případnosti má se za to, že jest tolik procent pohledanosti zaplaceno, kolik procent sumy dle vyrovnání na pohledanost vycházející již bylo vyplaceno.

Když se konkurs na jmění kupcovo zdvihne, nemůže kupec, pokud nenabude nová spůsobilost, užívati práv níže tuto položených:

Když dlužník obecný prokáže, že veškerá pohledávání věřitelů osobních, nechť byla v konkursu opovězena čili nic, co se týče kapitálů i náležitostí vedlejších, úplně jsou zapravena buď zaplacením, nebo prominutím dluhu nebo nějakým jiným spůsobem, kterým dluh dle obecného práva občanského pomíjí, tehdy se mu propůjčí nové spůsobilosti.

Nové spůsobilosti může se dlužníkovi obecnému, šetříc opatrnosti zvláštní v § 251. nařízené, propůjčili také tehda, když nemohl některým věřitelům svým nebo jejich nástupcům právním zaplatiti, nevěda, kde se zdržují, nebo když si nemohl zjednati průkazů, že jim zaplatil, pokud spůsobem hodnověrným prokáže jak tyto případnosti tak i to, že má dostatečných prostředků, by i takovým věřitelům zaplatil.

Propůjčovati nové spůsobilosti, přísluší úřadu konkursnímu.

Dlužník obecný má ve své žádosti, předloživ náležité kvitance, náležitá prohlášení a jiné listiny v hodnověrné formě vydané prokázati, jak vypadlo trestní vyšetřování, jakou ztrátu měli věřitelové v konkurse, jak tuto ztrátu zapravil, nebo jaké tu jsou překážky, že některých pohledaností zapraviti nemohl (§. 248.).

Soud konkursní vyhlásí pak návěštím veřejným, na domě soudním a jestli bursa v tom místě, na burse přibitým i do novin vloženým a uvede o sobě komoře obchodní v známost, že dlužník obecný žádal za propůjčení nové spůsobilosti; že každý věřitel, který měl již toho času, když byl konkurs prohlášen, něčeho na něm pohledávati, může v žádost a její přílohy v kanceláři soudní nahlédnouti a pokud se týče jeho pohledávání, námitky své proti pravosti průkazu ve lhůtě nejdéle na tři měsíce vyměřené k soudu konkursnímu podati, též že se po projití této lhůty učiní o žádosti usnešení.

Nemůže-li se prokázati, že se některým věřitelům nemohlo zaplatiti, poněvadž se neví, kde se zdržují (§ 248.), vydá a uveřejní se vyhlášení vždy spůsobem ediktu a připomene se věřitelům dotčeným zvláště, jestližeby až do té doby, kde se v příčině žádosti dlužníka obecného učiní usnešení, soudu neoznámili, kde se zdržují, že pohledanost jejich, zachováli dále platnost, nebude na překážku, aby se dlužníkovi propůjčilo nové spůsobilosti.

Když lhůta projde, vyšetří soud konkursní, bude-li se viděti toho potřebí, z povinnosti úřadu vyslyšením dlužníka obecného, věřitelů, kteří podali námitky, nebo jiných osob, též podlé okolnosti vyslyšením komory obchodní a státního zastupitelství a učiní se usnešení, má-li se dlužníkovi nové spůsobilosti propůjčiti čili nic a dá se o tomto usnešení jak dlužníkovi obecnému tak i věřitelům odporujícím věděti.

Proti tomu usnešení může se podati rekurs k vyššímu soudci.

Vyhoví-li se žádosti s konečnou platností, vyhlásí se usnešení novinami.

Když jest konkurs kupecký vyrovnáním nuceným ukončen, vejde dlužník obecný, nejsou-li tomu na závadu účinky trestního vyšetřování od toho dne, kdy bylo vyrovnání s konečnou platností potvrzeno, znovu a požívání práva v § 246. pod lit. a) jmenovaného.

Spůsobilosti, spravovati místa a úřady v § 246. pod lit. b) a c) přivedené může dlužník obecný vnově nabyti, jediné spůsobem řízení v příčině této vedeného, když totiž prokáže, že také ta ztráta jest zapravena, s strany kteréž věřitelové konkursní mocí vyrovnání pozbudou práva, žádati za ni potomně náhrady (§. 233.).