110/1895 Ř. z.: 23. 9. 1895 - 31. 12. 1950
110/1895 Ř. z.
Druh
Zákon
Název
Zákon, jímž se uvádí zákon o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudců v občanských věcech právních (jurisdikční norma)
Autor
Říšská rada
Částka
57/1895 Sb.
Datum vyhlášení
9. 8. 1895
Účinný od
23. 9. 1895
Účinný do
31. 12. 1950
110
Zákon z 1. srpna 1895
týkající se zavedení zákona o výkonu moci soudní a příslušnosti řádných soudů v občanských věcech (jurisdikční normy)
Se souhlasem obou komor Říšské rady shledávám naříditi následující:
Článek I.
Zákon o výkonu moci soudní a příslušnosti řádných soudů v občanských věcech (jurisdikční norma) nabývá účinnosti v Říšské radě zastoupených královstvích a zemích současně se zákonem o soudním řízení v občanských právních sporech (civilní procesní řád).
Stejným dnem pozbývají své účinnosti, pokud tento zákon nebo jurisdikční norma neobsahuje výjimku, všechny v ostatních zákonných předpisech obsažená ustanovení o věcech, které jsou upraveny v jurisdikční normě.
Článek II.
Své účinnosti pozbývají zejména:
| 1. | předpisy §§ 200 a 282 obecného zákoníku občanského, pokud se jedná o soudní příslušnost pro právní spory ze správy soudně nařízené; |
| 2. | předpisy §§ 10 a 11 zákona z 20. května 1869, Ř. z. č. 78, týkající se působnosti vojenských soudů. |
Článek III.
Úřadu nejvyššího dvorního maršálka zůstává zachován výkon soudní moci:
| 1. | nad členy císařského domu; |
| 3. | nad osobami, na něž se soudní moc úřadu nejvyššího dvorního maršálka vztahovala nebo do budoucna vztahuje; |
| 3. | nad osobami, jimž přináleží exteritorialita, pokud se soudní moci úřadu nejvyššího dvorního maršálka podrobí. |
Nadto zůstává zachován dosavadní okruh působnosti úřadu nejvyššího dvorního maršálka pokud se týká doručování soudních výnosům osobám exteritoriálním a pokud se týká výkonu jiných soudních úředních úkonů proti takovým osobám.
Dvorský dekret z 14. října 1785, Sb. z. soud. č. 481, o pořadu instancí učiněná ustanovení, jakož i předpisy pro řízení v právních věcech náležejících do soudní moci úřadu nejvyššího dvorního maršálka zůstávají nedotčeny.
Článek IV.
Předpisy zákona z 30. srpna 1891, Ř. z. č. 136, jímž byla vydána ustanovení o výkonu konzulární soudní moci, zůstávají v účinnosti.
Na řízení v občanských soudních sporech před konzuláty, pověřenými výkonem civilního soudnictví, se předpisy civilního procesního řádu až na další nepoužijí.
Pokud tuzemské soudy v záležitostech konzulární soudnictví jsou povolány k rozhodnutí ve druhé a třetí instanci, mají přitom, pokud není nařízeno nic jiného, postupovati toliko podle dosud platných zákonných předpisů o soudní příslušnosti a o soudním řízení ve sporných a exekučních věcech.
Rozhodčí nálezy vzniklé podle § 17 ministerského nařízení z 31. března 1855, Ř. z. č. 58, mají moc tuzemského exekučního titulu.
Článek V.
Práva jednotlivým společnostem, ústavům a spolkům na základě jejich zákonem stanovených nebo státem schválených stanov ve vztahu k soudní příslušnosti a soudnímu řízení jakožto výjimečné výhody zřízené zůstávají nedotčena.
Článek VI.
Nedotčeny zůstávají:
| 1. | předpisy o pravomoci Říšského soudu a o rozhodování kompetenčních spor mezi Správním dvorem soudním a řádnými soudy; |
| 2. | předpisy § 3 zákona z 5. března 1869, Ř. z. č. 27, týkající se odpovědnosti železničních podniků za poranění na těle nebo zabití lidí příhodami na železnicích přivozená; |
| 3. | předpisy o soudnictví ve věcech labské plavby a zejména předpisy prezidiálního dekretu dvorní komory z 2. prosince 1845, Sb. z. soud. č. 912, a výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 9. srpna 1868, č. 9132, vyhlášeného vyhláškou vrchního zemského soudu v Čechách ze 31. srpna 1868, č. 26694 (z. z. pro Čechy 1868, č. 24); |
| 4. | předpisy §§ 8 a 17 zákona z 12. června 1872, Ř. z. č. 112 týkající se úpravy žalobního práva stran pro porušení způsobená práva soudními úředníky ve výkonu jejich úřední působnosti; |
| 5. | předpisy články 315 obchodního zákoníku o soudní příslušnosti pro žaloby na prodej zadržených věcí; |
| 6. | předpisy výnosu ministerstva spravedlnosti z 21. srpna 1856, Ř. z. č. 150, o soudní příslušnosti nemanželských dětí a nalezenců po jejich odchodu ze zaopatření veřejným ústavem. Pro děti, které budou předány do péče osobám žijícím v cizině, zůstává však soud, v jehož obvodu de nachází nalezinec, příslušný ke stanovení poručníka a k obsatrání všech úkonů opatrovnického úřadu. |
Článek VII.
V účinnosti zůstávají předpisy konkursního řádu o soudnictví v konkursu a zejména ustanovení o tom, nakolik mají býti vznášeny žaloby u konkursního soudu, pokud příslušnost konkursního soudu jest výlučnou, a v jakých případech zahájené řízení přerušené zahájením konkursu má pokračovati u konkursního soudu opět.
Článek VIII.
Stejně zůstávají nedotčeny:
| 1. | Německému rytířskému řádu patentem z 28. června 1840, Sb. z. soud. č. 451, propůjčené právo projednati volný vlastní majetek velmistra, řádových rytířů a řádových kněží; |
| 2. | předpisy císařského nařízení z 21. prosince 1855, Ř. z. č. 2 z 1856 o pravomoci obchodních soudů ve Vídni a Terstu k projednávání pozůstalostí po protokolovaných obchodnících a továrnících, jakož i k zaopatření poručenských a opatrovnických úkonů nad dětmi takových osob; od počátku účinnosti jurisdikční normy náleží obchodnímu soudu v Praze stejná pravomoc v právních věcech nesporných; |
| 3. | předpisy o soudní moci tuzemských soudů se zřetelem k pozůstalostem cizinců, zejména předpisy §§ 22 až 25 a 140 až 144 císařského patentu z 9. srpna 1854, Ř. z. č. 208, dále ta ustanovení o příslušnosti v poručenských a opatrovnických záležitostech cizinců v § 183 císařského patentu z 9. srpna 1854, Ř. z. č. 208, a obsažená v dalších předpisech, jakož ustanovení obsažená ve státních smlouvách o pozůstalostech a opatrovnictví; |
| 4. | předpisy zákona z 18. února 1878, Ř. z. č. 30, o příslušnosti soudů v případech vyvlastnění za účelem zřízení a provozu železnic; |
| 5. | předpisy o vedení obchodních a společenských rejtříků; |
| 6. | předpisy o sepisování směnečných protestů a o spolupráci soudů ve věcech notářství; |
| 7. | předpisy zákona z 16. února 1883, Ř. z. č. 20, o příslušnosti pro řízení za účelem prohlášení za mrtvého nebo provedení důkazu smrti. |
Článek IX.
Předpisy jurisdikční normy se mají použiti rovněž na občanské právní věci, které jsou státními smlouvami nebo dle zásad mezinárodního práva podřízeny tuzemskému soudnictví a nejsou zákonnými předpisy soudní odňaty soudnictví řádných soudů.
Tuzemské soudnictví se vztahuje i na osoby, jež podle zásad mezinárodního práva požívají exteritoriality, když a pokud se podrobí dobrovolně tuzemským soudům, nebo právní věc má ze předmět jejich v tuzemsku ležící nemovitosti nebo jejich věcná práva na tuzemské nemovitosti jiných osob.
Je-li sporné, zda tuzemské soudnictví nad exteritoriální osobou jest založena nebo zda exteritorialita ve prospěch nějaké osoby má býti uznána, má si soud o tomto vyžádati prohlášení ministerstva spravedlnosti. Toto prohlášení je pro soud při posouzení příslušnosti závazné.
Článek X.
Za tuzemsko ve smyslu jurisdikční normy se pokládá území na Říšské radě zastoupených království a zemí. Osoby, jež na tomto území nepožívají státního občanství, jest pokládati se zřetelem k předpisům jurisdikční normy za cizince.
Článek XI.
Nejvyšší soudní dvůr až do nabytí účinnosti nových zákonných ustanovení o jeho pravomoci, o složení senátů a o vnitřním vyřizování má vykonávati soudnictví v občanských právních věcech podle předpisů císařského patentu z 7. srpna 1850, Ř. z. č. 325, jestliže v jurisdikční normě nebo v civilním procesním řádu a v exekučním řádu něco jiného není nařízeno.
Článek XII.
Exekutoři jsou soudními úředníky ve smyslu zákona z 12. července 1872, Ř. z. č. 112.
Předpisy nezbytné k uvedení exekutorů, k úpravě jejich platů a k zřízení jejich služby vydají se v podobě nařízení.
Článek XIII.
Řádné soud mají živnostenským a rozhodčím soudům, jakož i rozhodců jmenovaných k rozhodování jednotlivých právních sporů na žádost poskytnouti právní pomoc, pokud je žádost zákonem odůvodněna, prováděný úřední úkon zákonem připuštěn a dožádaný soud jest k témuž příslušný (§ 37, odstavec 2 a 3 jurisdikční normy). K takovým žádostem o právní pomoc použijí se navíc přiměřeně ustanovení § 40 jurisdikční normy.
Článek XIV.
Právní věci přikázané okresním soudům, které podle § 79 jurisdikční normy mají býti vzneseny u soudu sborového prvního stupně, mají býti vyřízeny podle ustanovení platných pro řízené před soudy sborovými první instance. Avšak zůstávají:
| 1. | pro projednání a rozhodnutí bagatelních věcí (§ 448 c. ř. s.) a žalob z rušené držby (§ 454 c. ř. s.) předpisy § 448 a 460 c. ř. s. rozhodnými a tyto mají k projednání a rozhodnutí předsedou soudu předány členovi sborového dvora jako samosoudci. Strany nejsou povinny nechat se v tomto projednání zastoupiti advokátem; |
| 2. | platební příkaz v upomínacím řízení má býti vydán předsedou senátu. |
Článek XV.
Kde v zákonech a nařízeních, které nabytím účinnosti jurisdikční normy nejsou dotčeny, s ohledem na právní věci nemovitostního soudnictví, budiž na tyto vztaženy záležitosti vymezené v §§ 81, 83 a 117 jurisdikční normy.
Článek XVI.
Otcovství k nemanželskému dítěti za účelem legitimace téhož následným manželstvím (§ 161 o. z. o.) jest po smrti údajného otce určiti podle ustanovení císařského patentu z 9. srpna 1854, Ř. z. č. 208,.
To samé platí pro určení dodatečného odklizení nebo nezaviněné nevědomosti o překážkách manželství za účelem legitimace v manželství narozeného dítěte (§ 160 o. z. o.),
Článek XVII.
Příslušnost k povolení knihovních vkladů na nemovitý majetek, jakož k výkonu všech úřední úkonů vztahujících se k veřejným knihám se, pokud stran jednotlivých aktů nebo druhů řízení neexistují odchylné předpisy, určuje obecným knihovním zákonem.
Zvláštní předpisy o vedení horních a železničních knih a zejména v nich obsažená ustanovené o příslušnosti zůstávají nedotčeny.
Článek XVIII.
Přijetí soudní úschovy učiněné podle ustanovení občanského práva nemůže býti řádným soudem z důvodu nepříslušnosti odmítnuto.
Článek XIX.
Pro sporné věci již zahájené v den nabytí účinnosti jurisdikční normy, které podle ustanovení úvodního zákona k civilnímu řádu soudnímu mají pokračovati a býti ukončeny podle dosavadních procesních předpisů, zůstávají příslušnými soudy příslušné podle dosavadních zákonných předpisů až do pravomocného skončení řízení. To platí zejména také ohledně příslušnosti pro řízení ve druhé a třetí instanci.
Jestliže by v takových řízeních vydávané rozsudky nebo takových rozsudků vydaných přede dnem nabytí účinnosti civilního řádu soudního ve shodě s článkem LI úvodního zákona k civilnímu řádu soudnímu budou napadeny žaloby pro zmatečnost, budiž tato žaloba uplatněna u soudu označeném v § 532 c. ř. s.
Článek XX.
Sporné věci již zahájené v den nabytí účinnosti jurisdikční normy, které následkem ustanovení úvodního zákona k civilnímu řádu soudnímu nebo na základě dohody strany (článek XLVII až XLIX úvodního zákona k civilnímu řádu soudnímu) podle předpisů civilního řádu soudního mají býti vyřízeny, zůstávají přes to, že budou převedeny do nového řízené u soudů příslušných podle dosavadních zákonných předpisů, pakliže jim podle předpisů jurisdikční normy nechybí věcná příslušnost k projednání a rozhodnutí sporu.
Článek XXI.
Zvláštní bagetelní soudy v obchodních věcech mají své působení dnem zastaviti nabytím účinnosti jurisdikční normy; u nich zahájených právních věcech budiž předány na jejich místo nastupujícím okresním soudům a okresním soudům v obchodních věcech a těmito podle ustanovení úvodního zákona k civilnímu řádu soudního mají býti vyřízeny.
Článek XXII.
Všechna v den nabytí účinnosti jurisdikční normy již zahájena řízení věcí nesporných s výjimkou poručenství a opatrovnictví, mají býti vyřízeny soudy, jež podle dosavadních zákonných přepisů byly příslušné k vyřízení téhož. Stejně pořad instancí v těchto právních věcech má se říditi podle dosavadních zákonných předpisů.
Zahájené poručenské a opatrovnické věci mají dnem nabytí účinnosti jurisdikční normy býti z moci úřední přeneseny na soudy nadále podle této normy pro ně příslušné.
Ustanovením prvního odstavce se zřetelem k již zahájeným dědickým věcem není vyloučena delegace ve smyslu § 31 jurisdikční normy.
Článek XXIII.
Ustanovení článků XIII, XIV, XV, XVI a XVII vstupují v účinnost teprve účinností jurisdikční normy.
Článek XXIV.
Provedením tohoto zákona je pověřen ministr spravedlnosti.
Ministr tento má vydati všechna k zavedení a provedení tohoto zákona a jurisdikční normy potřebná nařízení, a sice, pokud tato do působnosti jiných ministrů spadají, ve srozumění s nimi.
Ischl 1. srpna 1895
František Josef m. p
Kielmansegg m. p.
Krall m. p.