Průmyslová a stavební výroba ústředně řízená je zpravidla organizována ve výrobních hospodářských jednotkách, které vykonávají činnosti potřebné k tomu, aby v nich probíhal ucelený hospodářský proces a aby byly vytvořeny podmínky pro jejich rozvoj, a které jsou k tomu vybaveny příslušnými prostředky.

Při vytváření výrobních hospodářských jednotek se vychází především z hlediska hospodářské účelnosti, zejména technologické příbuznosti nebo návaznosti výrob, sepětí výzkumu s výrobou, plánovaných základních změn struktury výroby a z obchodně technických a územních hledisek.

Výrobní hospodářské jednotky jsou v soustavě státních hospodářských organizací nejvyšším stupněm organizačního uspořádání výrobně technické základny zabezpečující komplexní realizaci úkolů a cílů národohospodářských plánů a státní hospodářské politiky.

Výdaje výrobní hospodářské jednotky se uhrazují v zásadě z jejích vlastních příjmů, popřípadě z příjmů plynoucích z činností organizací tvořících výrobní hospodářskou jednotku.

Formy výrobních hospodářských jednotek jsou:

Vláda Československé socialistické republiky může podle potřeby určit i jiné formy výrobních hospodářských jednotek.

Účelové organizace, jakož i koncernové účelové organizace se podle potřeby zřizují pro výkon soustředěných odborných činností (projekce, výzkumu a vývoje, odbytu, zásobování apod.).

Organizační uspořádání výrobně technické základny do výrobních hospodářských jednotek a jeho změny určuje příslušný ministr nebo vedoucí ústředního orgánu státní správy (dále jen "ministr").

Jde-li o výrobní hospodářskou jednotku v působnosti ústředního orgánu státní správy federace, činí tak ministr po projednání s příslušnými orgány republik; případné rozpory řeší vláda Československé socialistické republiky.

Jde-li o výrobní hospodářskou jednotku v působnosti ústředního orgánu státní správy republiky, rozmístěnou na území obou republik, činí tak ministr v dohodě s příslušným ministrem druhé republiky.

V čele odborového podniku, koncernu a generálního ředitelství trustu stojí generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr po vyjádření příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí.

Generální ředitel pověřuje po vyjádření příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí a se souhlasem ministra odborné ředitele řízením ucelených úseků činnosti. Jednoho z odborných ředitelů ustanovuje generální ředitel svým zástupcem, který jej zastupuje v plném rozsahu jeho působnosti.

Ředitele národních podniků, účelových organizací, koncernových podniků a koncernových účelových organizací, které tvoří výrobní hospodářskou jednotku, jmenuje a odvolává po vyjádření příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí generální ředitel, pokud si tuto pravomoc nevyhradil ministr.

Poradním orgánem generálního ředitele je ředitelská rada. Členy ředitelské rady jsou odborní ředitelé (§ 5 odst. 2), ředitelé národních podniků a účelových organizací, koncernových podniků a koncernových účelových organizací, vedoucí (ředitelé) závodů odborného podniku, zástupce příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí, jakož i další členové, které jmenuje generální ředitel.

Ředitelská rada zejména posuzuje návrhy hospodářských plánů výrobní hospodářské jednotky, jejich rozpisů a změn, zprávy o plnění úkolů výrobní hospodářské jednotky a závěry z komplexního hodnocení jejího celoročního hospodaření, návrhy na zdokonalování organizace a řízení výrobní hospodářské jednotky a ostatní zásadní otázky jejího hospodaření a rozvoje.

Podrobnosti o činnosti ředitelské rady stanoví statut výrobní hospodářské jednotky, popř. organizační řád.

Koncernové podniky a koncernové účelové organizace (dále jen "koncernové podniky") jsou organizačními jednotkami koncernu; vyvíjejí hospodářskou činnost v rozsahu vymezeném předmětem činnosti stanoveným ve zřizovací listině koncernu (§ 15 odst. 2). Pro jejich hospodářskou činnost platí též ustanovení § 18a hospodářského zákoníku.

V rozsahu stanoveném ve statutu koncernu vystupují koncernové podniky v hospodářských vztazích svým jménem a nesou majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající; statut také určí, v kterých případech vystupují koncernové podniky svým jménem ve vztazích pracovněprávních a občanskoprávních a ve vztazích upravených právními předpisy v oblasti státní správy. Překročí-li koncernový podnik rozsah oprávnění jednat vlastním jménem, avšak jedná-li v rámci předmětu činnosti koncernového podniku, je jeho jednáním vázán koncern.

Pro právní úkony koncernových podniků a pro jejich závazkové vztahy platí ustanovení hospodářského zákoníku a prováděcích, popř. zvláštních předpisů, týkající se socialistických organizací.

Koncernové podniky mohou nabývat práv a zavazovat se ode dne zápisu koncernu do podnikového rejstříku nebo zápisu změny jeho organizačního členění.

Závazky mezi koncernovými podniky uvnitř koncernu vznikají též z opatření generálního ředitele, popř. orgánu jím pověřeného.

Hospodářské spory mezi koncernovými podniky uvnitř koncernu rozhoduje generální ředitel, popř. orgán jím pověřený.

Koncernové podniky vyvíjejí hospodářskou činnost podle svého hospodářského plánu v rámci hospodářského plánu koncernu; v rozsahu, v němž vystupují svým jménem (§ 8 odst. 2), činí též svým jménem právní úkony související se správou národního majetku, jehož správcem je koncern.

Pro vypracování územních průřezů plánů republik platí pro koncernové podniky ustanovení zákona č. 145/1970 Sb., týkající se socialistických organizací.

Úkol státního plánu dovedený na koncernový podnik, z něhož vyplyne pro koncernový podnik povinnost dodávky výrobků, prací nebo výkonů pro určitého odběratele mimo koncern, je plánovacím aktem podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku.

Způsob hospodaření, jakož i práva a povinnosti koncernu a koncernových podniků v jednotlivých oblastech plánovitého řízení, zejména v oblastech plánování, financí, měny, cen, práce a mezd, sociálně ekonomických informací, kontroly a revizní činnosti, stanoví zvláštní předpisy.

Generální ředitelství trustu jako orgán hospodářského řízení řídí činnost a rozvoj výrobní hospodářské jednotky v rozsahu a způsobem stanoveným v právních předpisech a ve statutu výrobní hospodářské jednotky. Obdobné postavení má oborový podnik vůči přidruženým národním podnikům, popř. účelovým organizacím.

Generální ředitel koncernu řídí činnost a rozvoj výrobní hospodářské jednotky v rozsahu a způsobem stanoveným v právních předpisech a ve statutu výrobní hospodářské jednotky. Generální ředitel, popřípadě další pracovníci určení statutem koncernu, jsou oprávněni jednat jménem koncernových podniků ve věcech, v nichž vystupují koncernové podniky vlastním jménem (§ 8 odst. 2). Postavení generálního ředitelství koncernu upraví statut (§ 13).

Statut výrobní hospodářské jednotky upraví v souladu se zvláštními předpisy podrobněji vztahy uvnitř výrobní hospodářské jednotky, zejména:

Statut koncernu upraví v souladu se zvláštními předpisy též:

Statut trustu podniků a oborového podniku s přidruženými podniky, popř. účelovými organizacemi upraví v souladu se zvláštními předpisy též:

Orgán, který zřizuje koncern, určí též jeho členění na koncernové podniky. Pro slučování, rozdělování a zrušování koncernových podniků platí přiměřeně § 49 a 50 hospodářského zákoníku.

Zřizovací listina koncernu musí obsahovat kromě náležitostí stanovených v § 43 hospodářského zákoníku též název a sídlo koncernových podniků a předmět jejich činnosti.

U koncernu se zapisuje do podnikového rejstříku kromě skutečností uvedených v § 108 odst. 1 hospodářského zákoníku též název a sídlo koncernových podniků, na něž se koncern člení.

Koncernové podniky se zapisují do podnikového rejstříku, a to u rejstříkového soudu příslušného podle sídla koncernového podniku.

U koncernového podniku se zapisuje do podnikového rejstříku způsob zřízení podniku, den jeho vzniku, název, sídlo, označení statuárních orgánů (s uvedením funkcí a jmen) a způsob, jak za podnik podepisují, a dále název a sídlo koncernu, jehož součástí je koncernový podnik, a den zápisu koncernu do podnikového rejstříku nebo den zápisu změny jeho organizačního členění.

Do podnikového rejstříku se zapisuje i změna nebo zánik skutečností uvedených v odstavcích 1 až 3 a zrušení koncernového podniku.

Vnitřní organizaci národních podniků, účelových organizací a koncernových podniků určuje organizační řád, který vydává jejich ředitel po schválení generálním ředitelem. Organizační řád generálního ředitelství trustu a oborového podniku vydává generální ředitel; pokud jde o oborový podnik bez přidružených národních podniků, popř. účelových organizací, lze jej vydat po schválení ministrem.

V organizačních řádech musí být stanoveny zásady pro vyjadřování výsledků hospodaření jednotlivých vnitropodnikových útvarů. Dále musí být určeno, který orgán a podle jakých zásad v organizaci rozhoduje o majetkových úhradách mezi vnitropodnikovými útvary a o rozvržení majetkové újmy, kterou organizace utrpěla zaplacením majetkových sankcí, náhrady škody apod., na jednotlivé vnitropodnikové útvary.