Vyhláška federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj (dále FMTIR) o obecných technických požadavcích na výstavbu

83/1976 Sb.: 17. 7. 1992 - 30. 6. 1998

Budoucí znění

Neúčinné znění

83/1976 Sb. znění účinné od 17. 7. 1992 do 30. 6. 1998

změněno	s účinností od	poznámka
vyhláškou č. 137/1998 Sb.	1.7.1998	zrušeno
vyhláškou č. 376/1992 Sb.	17.7.1992
vyhláškou č. 45/1979 Sb.	1.5.1979

VYHLÁŠKA

ze dne 18. června 1976

federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj o obecných

technických požadavcích na výstavbu

Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj stanoví podle § 143 odst. 1 písm. k) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona):

ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1-2)

§ 1

Účel vyhlášky

Obecné technické požadavky na výstavbu (dále jen "obecné technické požadavky") stanoví základní požadavky na územně technické a urbanistické řešení výstavby, účelové, architektonické a stavebně technické řešení staveb a jejich prostředí s cílem uplatnění zásad jednotné státní technické politiky ve výstavbě a péče o životní prostředí.

§ 2

Rozsah platnosti

(1)	Podle vyhlášky postupují orgány, organizace a občané zejména v územně plánovací přípravě, při navrhování a povolování staveb, při provádění staveb, při kolaudaci, užívání, popřípadě odstraňování staveb a při výkonu státního stavebního dohledu.
(2)	Při nástavbách, stavebních úpravách a udržovacích pracích na stavbách se postupuje podle této vyhlášky přiměřeně.
(3)	Ustanovení části třetí této vyhlášky "Organizace území" se uplatní při dostavbě, přestavbě nebo výstavbě sídelních útvarů, jejich zón a jejich sítí.

ČÁST DRUHÁ

OBECNÁ USTANOVENÍ O STAVBÁCH (§ 3-10)

§ 3

Stavby

(1)

Stavby se navrhují, provádění, upravují, užívají a udržují v souladu s požadavky na stanovený účel užívání a s požadavky na ochranu zájmů společnosti i právem chráněných zájmů organizací a občanů. Musí spoluvytvářet zdravé, bezpečné a kulturní životní prostředí.

(2)

Při navrhování a provádění staveb se uplatňují zejména

a)	zásady funkčního poslání,
b)	architektonické zásady a zásady urbanistického začleňování staveb do území,
c)	požadavky hygienické a ochrany životního prostředí,
d)	požadavky požární bezpečnosti a civilní obrrany,
e)	požadavky bezpečnosti práce a technických zařízení,
f)	pokrokové směry v řešení a v použité technologii při plném využití typových a opakovaných projektů,
g)	vhodné výrobky a materiály,
h)	požadavky na užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu.

§ 4

Stavební pozemky

(1)	Pozemky určené k zastavění musí svými vlastnostmi, zejména polohou, tvarem, velikostí a základovými poměry umožňovat účelnou i hospodárnou realizaci a bezpečné užívání staveb.
(2)	Jako stavební pozemek se neurčí takový pozemek, jehož zastavění by způsobilo nepřiměřenou újmu na zájmech společnosti, popřípadě na právem chráněných zájmech organizací nebo občanů (například porušení nebo ohrožení vodního hospodářství, porušení urbanistického a architektonického rázu krajiny, porušení životního prostředí, ohrožení zájmů obrany státu).
(3)	Zeleň na nezastavěných plochách stavebních pozemků se musí v nejvýše možné míře zachovat a při provádění staveb náležitě ochraňovat.
(4)	Nezastavěné plochy stavebních pozemků se vhodně upraví, zejména doplní novou zelení. Nová zeleň se musí založit nejpozději do kolaudace stavby, výjimečně před nejbližším vegetačním obdobím po kolaudaci stavby.
(3)	Ornice, popřípadě hlouběji uložená zúrodnění schopná zemina stavebních pozemků se z ploch určených k zastavění odborně sejme a použije v souladu s požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu.
(6)	Stavební pozemky se mohou oplotit nebo ohradit, je-li to žádoucí zejména v důvodů bezpečnosti, ochrany majetku, zvláštní povahy stavby nebo celkového uspořádání při začlenění stavby v území.
(7)	Pro určení stavebních pozemků pro jednotlivé druhy staveb se použije ustanovení části třetí a čtvrté této vyhlášky.

§ 5

Umisťování staveb

(1)	Zasahují-li stavební pozemky do ochranného pásma nebo chráněného území nebo jsou-li na stavebních pozemcích jinak chráněná zařízení, musí stavba dodržet podmínky ochranného pásma, chráněného území nebo ochrany těchto zařízení.
(2)	Zasahují-li stavební pozemky do ochranných pásem nebo chráněných území vzájemně se překrývajících, musí stavba splňovat podmínky všech dotčených ochranných pásem nebo chráněných území.
(3)	Technické podmínky ochranných pásem staveb, technické podmínky pro stavby v ochranných pásmech a chráněných územích a zvláštní technické podmínky pro umisťování staveb na stavebních pozemcích v dosahu negativních účinků báňských těžeb nebo podzemních staveb se stanoví v územním rozhodnutí.
(4)	Mimo stavební pozemky lze trvale umístit jen přípojky staveb na veřejné energetické, telekomunikační, vodovodní, kanalizační a dopravní sítě.
(5)	Výšková poloha a výška staveb musí umožňovat jejich napojení na veřejné energetické, vodovodní a kanalizační sítě a na veřejné pozemní komunikace, popřípadě veřejná prostranství.

§ 6

Přístupy ke stavbách

(1)	Všechny stavby musí mít zajištěn přístup z veřejné pozemní komunikace kapacitně vyhovující komunikační přípojkou.
(3)	Komunikační přípojky a účelové komunikace musí svými vlastnostmi a způsobem napojení na veřejné pozemní komunikace vyhovovat požadavkům bezpečného, plynulého a hygienického provozu a podle druhu a potřeby stavby také přístupu požární techniky. Podle potřeby se opatří vyhovujícím umělým osvětlením.
(3)	Komunikační přípojky a účelové komunikace staveb se musí dokončit před kolaudací stavby.

§ 7

Připojení staveb na rozvodné sítě a kanalizace

(1)	Stavby podle druhu a potřeby se zajistí již před kolaudací pitnou, popřípadě požární nebo užitkovou vodou, energiemi a odpovídající kanalizací.
(2)	Stavby se napojí na místní veřejný vodovod, kanalizaci a rozvod elektřiny, jsou-li kapacity těchto sítí v místě dostatečné. Podle potřeby se stavby napojí popřípadě i na jiné energetické sítě. Způsob připojení se stanoví podle požadavků příslušné oprávněné organizace.
(3)	V místech, kde není veřejný vodovod nebo jeho kapacita nedostačuje, musí mít stavby dostatečný vlastní zdroj pitné vody, podle potřeby požární, popřípadě i užitkové vody.
(4)	V místech, kde není veřejná kanalizace nebo její kapacita nedostačuje, musí mít stavby vlastní kapacitně a hygienicky vyhovující kanalizační zařízení.
(5)	Odpadní vody vypouštěné do veřejné kanalizace musí splňovat požadavky na vlastnosti odpadních vod podle kanalizačního řádu.
(6)	Stavby podle druhů a potřeby se napojí na veřejné nebo zvláštní telekomunikační sítě, popřípadě na samostatnou síť pro ohlašování požáru.
(7)	Každá přípojka staveb na veřejný vodovod a energetické sítě musí být samostatně uzavíratelná nebo odpojitelná. Místa uzávěrů nebo odpojení musí být snadno přístupná, trvale označená a bezpečně vybavená.

§ 8

Ochrana životního prostředí

(1)	Stavby podle druhů musí zabezpečovat požadované podmínky pohody prostředí vytvářené zejména umístěním, prostorovým a funkčním řešením, vybavením a zařízením.
(2)	Negativní účinky a vlivy staveb a jejich zařízení, zejména škodlivé exhalace, hluk, teplo, otřesy, vibrace, prach, zápach, znečišťování vod, oslňování a zastínění nesmí zhoršovat životní prostředí ve stavbách a v okolí jejich dosahu nad přípustnou míru. Splnění těchto požadavků se prokazuje výsledky měření.
(3)	Stavby, při jejichž provozu nebo užívání vznikají odpady nebo odpadky, se musí vybavit zařízením pro jejich zachycování, zneškodňování nebo odstraňování.
(4)	Zařízení staveb uvedená v odstavcích 1 až 3 musí být spolehlivá, bezpečná, hygienicky nezávadná a musí se dokončit nejpozději se stavbou.

§ 9

Ochrana staveb

(1)

Stavby se navrhují, provádějí a udržují tak, aby se náležitě ochránily před škodlivými vlivy a účinky, zejména:

a)	klimatickými,
b)	podzemních vod a zemní vlhkosti,
c)	bludných proudů,
d)	výbojů statické elektřiny,
e)	půdních otřesů a deformací,
f)	otřesů nebo chvění zařízení,
g)	hluku,
h)	chemického působení ovzduší.

(2)

Stavby, při jejichž provozu mohou bludné proudy ohrozit jiné stavby a jejich zařízení, se vybaví zařízením aktivní ochrany.

(3)

Stavby se musí navrhovat, provádět, užívat a udržovat tak, aby se předcházelo vzniku a šíření požáru a aby v případě požáru nebo jiného ohrožení staveb

a)	umožňovaly bezpečnou evakuaci osob, popřípadě zvířat nebo věcí,
b)	zabraňovaly šíření požáru mezi jednotlivými požárními úseky a mimo stavbu,
c)	umožňovaly účinný zásah při likvidaci požáru a při záchranných pracích.

(4)

Stavby musí mít předepsané únikové cesty, popřípadě zvláštní vnitřní požární zařízení a vybavení.

(5)

Stavby, u nichž vzhledem k jejich poloze, konstrukci nebo způsobu užívání je zvýšené nebezpečí zásahu bleskem, nebo u nichž zásah bleskem může vést k vážným následkům, se opatří ochrannou proti blesku.

§ 10

Staveniště

(1)	Staveniště se musí zařídit, uspořádat a vybavit přísunovými cestami materiálu tak, aby se stavby mohly řádně a bezpečně provádět, upravovat nebo odstraňovat. Nesmí přitom docházet k ohrožování a nadměrnému nebo zbytečnému obtěžování okolí staveb, ke znečišťování komunikací, ovzduší a vod, k zamezování přístupů k přilehlým stavbám nebo pozemkům a k porušení podmínek ochranných pásem nebo chráněných území.
(2)	Zařízení staveniště, pomocné konstrukce a jiná technická zařízení musí být bezpečná.
(3)	Staveniště, popřípadě jeho oddělená pracoviště se vhodným způsobem oplatí nebo jinak zajistí, vyžadují-li to bezpečnost osob, ochrana majetku nebo jiné zájmy společnosti.
(4)	Stavební výrobky a materiály se musí na staveništi řádně a bezpečně uskladňovat a ukládat a přitom dbát veřejného pořádku.
(5)	Podzemní energetické, telekomunikační, vodovodní a kanalizační sítě v prostoru staveniště se vyznačí polohově a výškově nejpozději před předáním staveniště. Musí se, včetně měřických značek v prostoru staveniště, po dobu stavebních prací náležitě chránit a podle potřeby zpřístupnit.
(6)	Stavby, veřejná prostranství, komunikace a zeleň, které jsou v dosahu účinků zařízení staveniště, se musí po dobu provádění nebo odstraňování stavby bezpečně ochránit.
(7)	Veřejná prostranství a pozemní komunikace se pro staveniště použijí jen v nezbytném rozsahu a době. Před ukončením jejich užívání se musí uvést do původního stavu, jestliže se užíváním narušuje plynulost dopravy, musí se včas zabezpečit náhradní dopravní řešení.
(8)	Veřejná prostranství a pozemní komunikace dočasně užívané pro staveniště a současně ponechaná v užívání veřejnosti (chodníky pod lešením, podchody, přechody apod.) se musí po dobu užívání bezpečně ochraňovat a udržovat.
(9)	Nebezpečná místa staveniště se podle potřeby zabezpečí nebo označí výstražnými nápisy a zajistí proti přístupu nepovolaných osob.
(10)	Staveniště, staveništní zařízení, oplocení stavenišť, která jsou zcela nebo zčásti umístěna na veřejných pozemních komunikacích a veřejných prostranstvích, se musí zabezpečit, výrazně označit a za snížené viditelnosti náležitě osvětlit a opatřit výstražnými světly.
(11)	Staveništní zařízení v zastavěném území nesmí svými účinky, zejména exhalacemi, hlukem, otřesy, prachem, zápachem, oslňováním, zastíněním působit na okolí nad přípustnou míru. Nelze-li účinky na okolí omezit na tuto míru, smí se tato zařízení provozovat jen ve vymezené době.
(12)	Provádí-li se stavební práce nebo jsou-li v provozu staveništní zařízení za snížené viditelnosti nebo v noci, musí se staveniště na všech potřebných místech dostatečně osvětlit.

ČÁST TŘETÍ

ORGANIZACE ÚZEMÍ (§ 11-37)

§ 11

Velké územní celky, sídelní útvary a jejich zóny musí na sebe vzájemně organicky navazovat a zabezpečovat trvalý soulad všech přírodních a civilizačních prvků a tím vytvářet vhodné společné podmínky pro jejich hospodářské využití a pro rozvoj životního prostředí.

DÍL PRVNÍ

SÍDELNÍ ÚTVARY (§ 12-16)

§ 12

Základní ustanovení

Urbanistický rozvoj sídelních útvarů a jejich velikostní proporce musí být v souladu s předpokládaným rozvojem osídlení.

§ 13

Vztahy sídelních útvarů k zájmovým územím

Rozvoj sídelního útvaru musí zabezpečovat vztahy a závislost k zájmovému území tak, aby rozvoj sídelního útvaru byl cílevědomě koordinován s rozvojem území, zejména s ohledem na

a)	územně technické podmínky, hospodářsko-společenské cíle a demografické bilance,
b)	umisťování nových výrobních zařízení průmyslové a zemědělské výroby,
c)	utváření dopravní sítě,
d)	utváření občanského vybavení a optimální rozmístění staveb občanského vybavení nadmístního významu,
e)	utváření nadmístních systémů technických zařízení využívajících zdrojů území,
f)	utváření soustavy rekreačních zařízení,
g)	ochranu a tvorbu životního a přírodního prostředí,
h)	zájmy ochrany a bezpečnosti státu a civilní obrany.

§ 14

Struktura sídelních útvarů

(1)	Sídelní útvary zahrnují zóny obytné, výrobní a rekreační. Rozsah a četnost jednotlivých zón se řídí zejména velikostí a povahou sídelního útvaru, jeho společenským a hospodářským významem, urbanistickým pojetím, přepravními vztahy, terénními, geologickými, hydrologickými a klimatickými podmínkami.
(2)	V zónách musí být dopravní, energetické, telekomunikační, vodovodní a kanalizační sítě v rozsahu přiměřeném potřebám druhu zón.
(3)	Zóny a jejich sítě musí vytvářet vyváženou strukturu sídelního útvaru ve všech etapách jeho rozvoje.
(4)	Sídelní útvary s převažující funkcí rekreační a nezbytnou funkcí obytnou nesmí zahrnovat ucelenou zónu pro průmyslovou výrobu.
(5)	Sídelní útvary, resp. jednotliví původci odpadů musí mít vyřešeno ukládání, likvidaci, popř. druhotné využití odpadů podle zvláštních předpisů. ¹ Kapacita těchto prostorů a zařízení musí odpovídat potřebám sídelního útvaru, popř. potřebám seskupení sídelních útvarů nebo původců odpadů a umístění musí být v souladu s urbanisticko-provozními a hygienickými požadavky a s požadavky ochrany životního prostředí. Prostory vymezené pro řízenou skládku se musí postupně se zaplňováním prostoru rekultivovat.

§ 15

Zóny sídelních útvarů

(1)	Zóny nemají vytvářet izolovaná území. Mají do sebe vzájemně pronikat těmi druhy staveb, které neruší funkci zón, ale vytváření komplexní podmínky pro bydlení, zaměstnání a rekreaci obyvatelstva.
(2)	Stávající výrobní závody umístěné v obytných, popřípadě rekreačních zónách se mohou ponechat, pokud neruší funkci zón.
(3)	Na území sídelních útvaru mohou se dočasně ponechat též pozemky pro zemědělskou rostlinnou výrobu do doby výstavby nebo dostavby funkčního zón.

§ 16

Dopravní a rozvodné sítě sídelních útvarů

(1)	kapacita a rozložení dopravních a rozvodných sítí musí odpovídat potřebám sídelních útvarů a jejich zón. Sítě sídelních útvarů se vhodně napojí na sítě mimo sídelní útvary. Vytvářejí s nimi ucelenou soustavu.
(2)	Napojení místních komunikací sídelních útvarů na silniční síť musí umožnit plynulé rozptýlení intenzivního proudu motorových vozidel na přechodu mezi sídelními útvary a volnou krajinou.
(3)	Dopravní síť spojující sídelní útvary se zájmovým územím musí kapacitně odpovídat špičkovým nárokům na přepravu osob a zboží.

DÍL DRUHÝ

OBYTNÉ ZÓNY SÍDELNÍCH ÚTVARŮ (§ 17-23)

§ 17

Struktura obytných zón

(1)	Obytné zóny sídelních útvarů musí zahrnovat obytné části, stavby občanského vybavení, sítě místních komunikací, rozvodné sítě a zeleň. Struktura obytných zón musí zajišťovat funkční potřeby v každé etapě jejich rozvoje.
(2)	Územní a kapacitní uspořádání jednotlivých složek obytné zóny musí vycházet ze struktury a požadavků obytné části, zejména z hustoty obyvatelstva, druhu staveb pro bydlení a jejich výškového uspořádání, docházkových vzdáleností a přístupnosti, z požadavků na vytváření klidných prostorů a snadné orientace.
(3)	Dostavba obytných zón sídelních útvarů musí vhodně navazovat na stávající stavby pro bydlení, občanské vybavení a na síť místních komunikací a rozvodné sítě.

§ 18

Obytná část

(1)	Obytná část musí odpovídat charakteru městského nebo venkovského sídelního útvaru, rázu krajiny a jejím klimatickým podmínkám a zjišťovat zdravé bydlení a pohodu životního prostředí.
(2)	Hustota, členění a výška staveb pro bydlení musí umožňovat zejména dodržení odstupů a vzdáleností nutných pro oslunění bytů, pro zachování soukromí bydlení, pro požární ochranu a civilní obranu a pro vytváření zeleně.

§ 19

Občanské vybavení

(1)	Občanské vybavené obytných zón zahrnuje v souladu s významem a potřebami sídleních útvarů stavby pro školství, kulturu, zdravotnictví a sociální péči, spoje, služby, obchod a veřejné stravování, dočasné ubytování, tělesnou výchovu, stavby pro správu a řízení, stavby pro veřejnou hygienu a stavby pro požární bezpečnost.
(2)	Základní občanské vybavení musí skladbou a kapacitou odpovídat velikostí a funkcí sídelního útvaru a některá občanská vybavení i potřebám zájmového území.
(3)	Pro stavby občanského vybavení v obytné zóně se podle jejich druhů a potřeby zřizují ochranná pásma.

§ 20

Docházkové vzdálenosti

Při výstavbě, dostavbě nebo přestavbě obytných zón městských sídelních útvarů se přihlíží k přiměřeným docházkovým vzdálenostem ke stavbám občanského vybavení, zejména k jeslím, mateřským školám, základním školám, poštám, ke hřištím pro děti předškolního věku, ke hřištím pro děti s povinnou školní docházkou, ke zdravotnickým, obchodním a kulturním střediskům.

§ 21

Pozemní komunikace a rozvodné sítě

(1)	Pozemní komunikace musí zabezpečovat přístup ke všem stavbám v obytné zóně.
(2)	Odstavné a parkovací plochy pro motorová vozidla se musí zřizovat v kapacitně odpovídající potřebám obytné zóny a výhledovému stupni motorizace. Vzdálenost okraje odstavných ploch přilehlého k bytovým domům nesmí být menší než 15 m.
(3)	Rychlostní silnice, rychlostní místní komunikace a průběžná dálková vedení nadřazených energetických sítě nesmí procházet obytnou částí obytné zóny.

§ 22

Ochranné pásmo

(1)	Obytné zóny sídelních útvarů se mají izolovat od výrobních zón ochranným pásmem širokým nejméně 50 m.
(2)	V ochranném pásmu se umísťují především zeleň. Mohou se v něm umisťovat také hřiště, zahrádkové osady, odstavné plochy a garáže, místní komunikace a takové stavby pro výrobu a skladování, které esteticky nenarušují charakter přilehlé obytné zóny a svými účinky nesnižují působení ochranného pásma.

§ 23

Zeleň

Nedílnou součástí obytné zóny musí být zeleň v rozsahu odpovídajícím estetickým a hygienickým potřebám. V této zeleni se mohou umisťovat hřiště pro děti.

DÍL TŘETÍ

VÝROBNÍ ZÓNY SÍDELNÍCH ÚTVARŮ (§ 24-26)

§ 24

Zóny pro průmyslovou výrobu

(1)	Zóny pro průmyslovou výrobu se zřizují v sídelních útvarech s velkým objemem průmyslové výroby a přepravy. Kapacita a řešení dopravních a rozvodných sítí v této zóně musí zabezpečovat požadavky výroby na přepravu osob, zboží, surovin a energií.
(2)	V zóně pro průmyslovou výrobu se stavby s hygienicky nezávadným provozem a s největší koncentrací pracovních sil umisťují na straně přilehlé k obytné zóně. Do odlehlých poloh se umisťují stavby, jejichž provoz je sice hygienicky závadný, avšak míra závadnosti vzhledem k účinkům na okolí nevyžaduje odsunout stavbu až za hranice sídelního útvaru.
(3)	V sídelních útvarech s intenzívní investiční výstavbou se umísťují v zóně pro průmyslovou výrobu také trvalé stavební dvory.
(4)	Plochy zeleně, které jsou součástí zóny, musí co nejúčinněji přispívat k ozdravění pracovního prostředí a umožňovat odpočinek.
(5)	V ochranných pásmech průmyslových závodů se zřizuje především zeleň. Podle povahy škodlivých účinků průmyslových závodů a funkce ochranného pásma mohou se v něm umístit i hygienicky nezávadné stavby (provozovny, sklady, garáže apod.).

§ 25

Zóny pro zemědělskou výrobu

(1)	Zóny pro zemědělskou výrobu se zřizují v sídelních útvarech v souladu s rozvojem osídlení a v souladu s podmínkami pro kapacitní a druhový rozvoj zemědělské produkce.
(2)	Ve venkovských sídelních útvarech se v této zóně umisťují všechny stavby a zařízení zemědělské výroby rostlinné a živočišné, pokud při jejich provozu nevznikají hygienické a bezpečnostní závady přesahující přípustnou míru.
(3)	V městských sídelních útvarech mohou být v zónách pro zemědělskou výrobu pozemky pro rostlinnou výrobu s příslušejícími stavbami a zařízeními, pokud provoz těchto staveb a zařízení nemá škodlivé účinky přesahující přípustnou míru a výroba zásobuje sídelní útvar výrobky rychle podléhajícími znehodnocení.
(4)	Stavby pro zemědělskou výrobu, při jejichž provozu nelze omezit na přípustnou míru vznik škodlivých účinků, zejména zápachu a hluku, hygienicky a veterinárně závadných odpadků, se musí umístit mimo území sídelního útvaru.

§ 26

Zóny pro skladovací okrsky

(1)	Skladovací okrsky jako součást výrobních zón se zřizují jen v případech velkého obratu skladovaného zboží a surovin. Umisťují se ve výrobních zónách, popřípadě i v ochranných pásmech.
(2)	Skladovací okrsky musí zabezpečovat potřeby materiálně technického zásobování sídelních útvarů, popřípadě odpovídat i potřebám okresním, krajským nebo celostátním.
(3)	Skladby a skladovací plochy sloužící výlučně pro potřeby výrobních závodů se zpravidla umísťují na pozemcích těchto závodů.

DÍL ČTVRTÝ

REKREAČNÍ ZÓNY SÍDELNÍCH ÚTVARŮ (§ 27)

§ 27

(1)	Rekreační zóny sídelních útvarů zabezpečují požadavky každodenní rekreace. Podstatnou část rekreačních zón musí tvořit zeleň, zejména lesy a sady, ovocné sady, zahrady a zahrádkové osady, travní plochy a popřípadě též vodní toky a jiné vodní plochy. Do rekreační zóny se mohou umístit sportovní zařízení, hřiště, koupaliště, zařízení veřejného stravování a některých služeb.
(2)	V rekreační zóně není přípustné zřizovat stavby pro průmysl a zemědělství. Stavby pro bydlení se umisťují v rekreační zóně jen v případě, že doplňují zařízení pro tělesnou výchovu, rekreaci a veřejné stravování umístěná v rekreační zóně.
(3)	Při zřizování rekreační zóny sídelních útvarů se musí využít stávajících přírodních prvků. Přitom zejména tvar terénu, vodní toky a jiné vodní plochy a porosty trvalé zeleně musí být v nejvyšší míře zachovány.
(4)	Rozsah a ráz zeleně musí odpovídat charakteru krajiny a klimatickým podmínkám a působit při zabezpečování estetických, ochranných a bioklimatických potřeb sídelních útvarů.
(5)	Rekreační zóny mají zpravidla plynule navazovat na pásma zeleně, případně lesní porosty v okolí sídelních útvarů. V sídelních útvarech mají rekreační zóny přiléhat především k obytným zónám. Ve velkých městských sídelních útvarech má být rekreační zóna včleněna do obytné zóny, popřípadě i tvořit oddělené sady, obklopené stavbami pro bydlení. Přitom velikost těchto oddělených celků zeleně musí zabezpečit podmínky pro každodenní rekreaci.
(6)	Při dostavbě sídelních útvarů se smí využít pozemků z existující rekreační zóny jen tehdy, zabezpečí-li se v předstihu každodenní rekreace na jiných plochách.

DÍL PÁTÝ

DOPRAVNÍ SÍTĚ SÍDELNÍCH ÚTVARŮ (§ 28-31)

§ 28

(1)	Dopravní sítě musí zabezpečovat požadavky na plynulou přepravu v každé etapě rozvoje sídelních útvarů. Základní funkční poslání jednotlivých tras se nesmí trvale změnit řízením silničního provozu.
(2)	Hlavní místní komunikace, dráhy a vodní toky se musí navrhovat ve vzájemném souběhu nebo tak, aby se na území mezi jejich trasami mohly umístit dostatečně velké části sídelních útvarů.

§ 29

Místní komunikace

(1)	Vzdálenost okraje vozovky místních komunikací v sídelních útvarech nesmí přesáhnout 20 m od vstupu do jednotlivých staveb nebo od vstupu na stavební pozemek. Trasa místních komunikací musí umožnit napojení každé stavby komunikační přípojkou.
(2)	Součástí sítě místních komunikací musí být veřejné odstavné plochy pro motorová vozidla. Odstavné plochy zřizované u jednotlivých druhů staveb nenahrazují tyto veřejné odstavné plochy.
(3)	Mezi trasami hlavních místních komunikací se mohou zřizovat pouze komunikace vedlejší, které zpřístupňují stavby na tomto území.
(4)	Hustá síť vedlejších místních komunikací se silnou frekvencí dopravy se musí zaústit do hlavních místních komunikací sběrnou komunikací.
(5)	Na místní rychlostních komunikacích se musí zřizovat mimoúrovňové přechody pro pěší. Při silné intenzitě pěších proudů i proudů motorových vozidel se mají zřizovat mimoúrovňové přechody i na hlavních místních komunikacích.
(6)	Křížení místních komunikací pro pěší a pro motorová vozidla s celostátní dráhou musí být mimoúrovňová. Úrovňové křížení lze připustit pouze při křížení málo frekventované vedlejší místní komunikace s celostátní dráhou místního významu nebo s vlečkou.

§ 30

Celostátní dráhy

(1)	Celostátní dráhy nesmějí procházet obytnými částmi obytné zóny.
(2)	Osobní nádraží musí být spojena hlavními místními komunikacemi s obytnými a výrobními zónami.
(3)	Železniční zastávky ne území městských sídelních útvarů se mají zřizovat též u velkých závodů a poblíž rozsáhlých obytných částí.
(4)	Samostatná nákladová nádraží, třídící nádraží, odstavná nádraží, lokomotivní a vozové dílny se nesmějí zřizovat v obytných zónách ani v jejich ochranných pásmech.

§ 31

Letiště

Letiště se musí umisťovat tak, aby jejich vzletové a přibližovací prostory nevedly přes obytnou zónu sídelních útvarů. Spojení civilního letiště s centrem sídelního útvaru se musí zajistit hlavní místní komunikací popřípadě silnicí. Letecká odbavovací střediska se umísťují zpravidla v centru sídelního útvaru.

DÍL ŠESTÝ

ROZVODNÉ SÍTĚ SÍDELNÍCH ÚTVARŮ (§ 32-37)

§ 32

Kanalizace

(1)	Kanalizace na území sídelních útvarů se zřizuje jako podzemní s kapacitou odpovídající rozvoji sídelních útvarů. Její součástí musí být čistírna odpadních vod.
(2)	Čistírna se má umisťovat pod sídlením útvarem ve směru vodního toku v takové vzdálenosti, aby sídelní útvar nebyl obtěžován jejím provozem. Umístění čistírny odpadních vod má zabezpečovat přítok odpadních vod samospádem.

§ 33

Vodovody

(1)	Městské sídelní útvary musí mít vybudovány vodovody pro pitnou vodu. Venkovské sídelní útvary musí mít vodovod pro pitnou vodu, pokud nejsou vybaveny kapacitně vyhovujícími jinými zdroji pitné vody.
(2)	Pokud na území sídelního útvaru je vysoká koncentrace průmyslové výroby, má se kromě vodovodu pro pitnou vodu zajistit také samostatný přívod užitkové vody.
(3)	Umístění vodojemu musí zabezpečovat gravitační rozvod vody. Při velkých výškových rozdílech terénu a zástavby sídelního útvaru se rozdělí území do výškových pásem tak, aby tlak v potrubí odpovídal požadovaným hodnotám.
(4)	Vodovodní síť na území sídelního útvaru musí zabezpečovat požadavky požární ochrany, pokud není zajištěn jiný kapacitně vyhovující zdroj.

§ 34

Elektrické sítě

(1)	V obytných zónách městských sídelních útvarů se vede elektrická energie vysokého a nízkého napětí podzemními kabely. Vzdušné vedení může být ponecháno dočasně.
(2)	Vedení velmi vysokého napětí se umístí vždy mimo obytnou zónu sídelního útvaru. Přípojky velmi vysokého napětí k transformačním stanicím a měnírnám, pokud výjimečně procházejí obytnou zónou, se zpravidla provádějí podzemními kabely.
(3)	Transformační stranice nebo měnírny musí odpovídat urbanistickému a architektonickému řešení jednotlivých zón sídelních útvaru při dodržení zásad typizace.

§ 35

Rozvody tepla

(1)	V obytných zónách, především městských sídelních útvarů, se musí omezovat lokální vytápění tuhými palivy.
(2)	V obytných zónách, zejména městských sídelních útvarů se k vytápění má zpravidla používat tepla z ústředních tepelných zdrojů.
(3)	Rozvody tepla v obytné zóně sídelního útvaru se ukládají pod zem.

§ 36

Plynovody

(1)	Rozvody plynu v obytných zónách sídelních útvarů se ukládají pod zem.
(2)	Redukční stanice plynu musí svým umístěním a stavebním řešením odpovídat urbanistickému a architektonickému řešení jednotlivých zón sídelních útvarů při dodržení zásad typizace.
(3)	Plynojemy se umisťují vždy mimo obytné zóny.

§ 37

Telekomunikační sítě

(1)	Telekomunikační sítě v sídelních útvarech se mají ukládat pod zem.
(2)	Dálková telekomunikační vedení nemají procházet sídelními útvary, pokud do nich nejsou zaústěna.

ČÁST ČTVRTÁ

ÚZEMNĚ TECHNICKÉ A UŽITNÉ VLASTNOSTI STAVEB (§ 38-124)

§ 38

Umístění a technické řešení staveb musí být v souladu s uspořádáním velkých územních celků, sídelních útvarů a jejich zón.

§ 39

Pokud se do staveb začleňují užitné funkce více druhů staveb, musí jednotlivé části stavby splňovat vlastnosti požadované pro příslušné druhy staveb a nesmějí se vzájemně rušit nad přípustnou míru.

DÍL PRVNÍ

STAVBY PRO BYDLENÍ (§ 40-46)

§ 40

(1)	Stavby pro bydlení jsou bytové domy, u nichž převažuje funkce bydlení, a rodinné domy.
(2)	Stavby pro bydlení se umisťují v obytných zónách městských a venkovských sídelních útvarů a výjimečně ve volné krajině. V jiných zónách se mohou umístit jen v případech, že funkční potřeby těchto zón nevyhnutelně vyžadují stavby pro bydlení.
(3)	Umístění staveb pro bydlení musí odpovídat urbanistickému a architektonickému pojetí okolí nebo pojetí, které odpovídá předpokládanému rozvoji obytné zóny. Obdobná hlediska se uplatňují i ve vztahu k místním komunikacím a k rozvodným sítím.

§ 41

(1)

Vzájemné odstupy jednotlivých staveb pro bydlení musí splňovat požadavky hygienické, požární ochrany a civilní obrany. Jsou-li v některé z protilehlých částí stěn sousedících staveb pro bydlení okna obytných místností, nesmí být odstup staveb menší než výška vyšší stěny, s výjimkou vzájemných odstupů staveb rodinných domků podle § 44. Tyto odstupy mezi stavbami pro bydlení neplatí pro jednotlivé stavby umístěné ve stavebních mezerách řadové zástavby. Obdobně se určují odstupy mezi stavbami pro bydlení a jinými stavbami.

(2)

Vzdálenost mezi přilehlým okrajem vozovky silnice nebo místní komunikace v sídelním útvaru a průčelím nebo štítem staveb pro bydlení má být alespoň 6 m.

§ 42

(1)

Obytné místnosti a kuchyně ve stavbách pro bydlení musí dispozičním řešením a technickým vybavením splňovat požadavky na zdravé bydlení a bezpečné užívání. Ostatní prostory musí splňovat požadavky na bezpečné užívání.

(2)

Podíl podlahových ploch obytných místností z celkové plochy bytu musí být přiměřený požadavkům na užívání bytů.

(3)

Byt je soubor místností a prostorů pod společným uzavřením, který svým stavebně technickým a funkčním uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení. Byt musí mít obytný prostor, vlastní uzavíratelný vstup, předsíň, prostor pro vaření, pro uskladnění potravin, pro tělesnou hygienu a pro umístění záchodové mísy. Rozsah a druh vybavení jednotlivých prostorů musí odpovídat velikosti bytu.

(4)

Obytná místnost je místnost, jež je vzhledem ke svému stavebně technickému uspořádání a vybavení určena k trvalému bydlení a která splňuje následující podmínky:

a)	nejmenší podlahovou plochu 8 m²; pokud tvoří byt jediná obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 12 m²⁾;
b)	nejmenší světlou výšku 2,5 m, v podkroví 2,3 m; u místnosti se skosenými stropy musí být minimální výška splněna nejméně nad polovinou plochy místnosti;
c)	dostatečné přímé denní osvětlení;
d)	přímé nebo dostatečně účinné nepřímé větrání;
e)	přímé nebo dostatečné účinné nepřímé vytápění;
f)	dostatečnou tepelnou a zvukovou izolaci obklopujících konstrukcí.

Oddíl první

Bytové domy (§ 43)

§ 43

(1)	Pro každý bytový dům se zřídí zejména prádelna, sušárna a prostor pro ukládání kočárků. Podle potřeby se zřídí též zařízení pro vytápění a jiná vybavení bytového domu. Pro skupiny bytových domů charakteru jednoduchých staveb se tato domovní vybavení zpravidla sloučí v jednom z bytových domů nebo v samostatné stavbě umístěné v přiměřené vzdálenosti, pokud se dokončí před kolaudací prvního bytového domu této skupiny.
(2)	Každý bytový dům musí mít zařízení pro odstraňování odpadků. Pokud zařízení pro nádoby na odpadky není umístěno v domě, musí být v přiměřené vzdálenosti od bytového domu a pohledově kryté z pozemních komunikací. Toto zařízení musí být v přiměřené vzdálenosti od veřejných pozemních komunikací. Podle potřeby musí být na ně napojeno komunikační přípojkou.
(3)	V blízkosti bytových domů se musí zřídit veřejná hřiště pro děti předškolního věku.

Oddíl druhý

Rodinné domy (§ 44-46)

§ 44

(1)	Rodinný dům je stavba, která svým stavebním uspořádáním odpovídá požadavkům na rodinné bydlení, a v níž je více než polovina podlahové plochy všech místností určena k bydlení. Rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty a nejvýše dvě nadzemní podlaží a podkroví.
(2)	Vytváří-li rodinné domy mezi sebou volný prostor, vzdálenost mezi nimi má být 10 m, nesmí však být menší než 7 m.
(3)	Vzdálenost rodinných domů vytvářejících mezi sebou volný prostor nesmí být od společných hranic pozemků menší než 3 m. Pokud by rozměry stavebního pozemku znemožňovaly účelné dispoziční řešení stavby rodinného domu, může stavební úřad snížit jeho vzdálenost od společné hranice pozemků výjimečně až na 2 m.
(4)	Ve zvlášť stísněných územních podmínkách, kde nelze dodržet vzdálenosti podle odstavce 1, může stavební úřad snížit vzdálenost mezi rodinnými domy až na 4 m, pokud v žádné z protilehlých částí stěn nejsou okna obytných místností. V těchto případech se nemusí uplatnit ustanovení odstavce 2 o vzdálenostech rodinných domů od společných hranic pozemků.
(5)	Vzdálenosti se měří na nejkratší spojnici mezi vnějšími povrchy obvodových stěn, popřípadě od vnějších hran vstupů, balkónů, lodžií, teras, od hranic pozemků apod.

§ 45

(1)	Na stavebních pozemcích rodinných domů se mohou umísťovat také stavby, které plní doplňkovou funkci rodinných domů, popř. drobné a jednoduché stavby sloužící pro podnikatelskou činnost, není-li možno tuto funkci zabezpečit přímo v rodinném domě. Uvedené stavby musí splňovat podmínky této vyhlášky a požadavky zvláštních předpisů, zejména hygienických, požárních a bezpečnostních.
(2)	Stavby podle odstavce 1 se umisťují tak, aby vzhledově nenarušovaly rodinný dům a nezhoršovaly životní prostředí.
(3)	Stavby pro chov drobného zvířectva se mohou umisťovat na pozemcích rodinných domů, jen pokud provoz takových staveb je hygienicky nezávadný.
(4)	Pro stavby umisťované na stavebních pozemcích rodinných domů podle odstavce 1 neplatí ustanovení § 44.

§ 46

(1)	Stavební pozemky rodinných domů se mají oplotit.
(2)	Rodinné domy mají mít prostor pro ukládání paliva, potravin, praní a sušení prádla, popřípadě garáž. Musí mít vyhovující zařízení po ukládání odpadků.
(3)	Na nezastavěných plochách pozemků rodinných domů se zřídí především zeleň.

DÍL DRUHÝ

STAVBY CHAT PRO INDIVIDUÁLNÍ REKREACI (§ 47-58)

§ 47

(1)	Stavbami pro individuální rekreaci jsou rekreační chaty v krajině, rekreační chaty v zastavěném území venkovského sídelního útvaru a zahrádkářské chaty.
(2)	Rekreační chaty v zastavěném území sídelního útvaru se mohou budovat jako novostavby (dále jen "rekreační domek") nebo jako stavební úpravy existujících staveb, které nejsou využívány k trvalému bydlení (dále jen "rekreační chalupy").

§ 48

(1)

Rekreační chaty v krajině se mohou umístit pouze v rekreační oblasti, a to vždy v seskupení do chatové osady.

(2)

Chatové osady nesmějí narušovat ráz krajiny. Umísťují se v souladu s požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu nebo lesního půdního fondu a ochrany přírody na pozemcích hygienicky nezávadných a hospodářsky obtížně využitelných. Pozemky nesmějí být na příliš strmých svazích, na okraji strží a opuštěných lomů, v místech ohrožených sesuvy půdy nebo v zátopovém území.

§ 49

Rekreační domky jednotlivé nebo v seskupení se umisťují v obytné zóně venkovských sídelních útvarů, které vyhovují přírodním podmínkám pro rekreaci a nejsou vybrány pro bytovou výstavbu.

§ 50

Na rekreační chalupy se mohou upravit, popřípadě využít stavby bytové nebo hospodářské venkovského rázu, které jsou součástí venkovského osídlení a byla u nich povolena změna účelu užívání.

§ 51

Zahrádkářské chaty se umísťují především v zahrádkových osadách. Zahrádkové osady se umisťují na území sídelního útvaru v obytné nebo rekreační zóně, popřípadě v jejich ochranných pásmech nebo ve volné krajině.

§ 52

Chatové osady nebo zahrádkové osady, se mohou dočasně umístit i na pozemcích, které jsou výhledově určeny k jinému využití.

§ 53

(1)	Stavby rekreačních chat v krajině a stavby rekreačních domků musí být vzdáleny od společné hranice pozemků nejméně 5 m a od sousední stavby nejméně 10 m.
(2)	Výjimečně, zejména ve stavebních mezerách, může stavební úřad snížit vzdálenost těchto staveb od společné hranice pozemků až na 3 m.
(3)	Na nezastavěných plochách pozemků staveb rekreačních chat se musí zřídit zeleň, jejíž druh má vhodně doplňovat ráz krajiny.
(4)	Pozemky pro chatové osady, zahrádkové osady a pro seskupení rekreačních domků musí mít možnost napojení komunikační přípojkou nebo účelovou komunikací na veřejnou pozemní komunikaci.
(5)	Pro chatové a zahrádkové osady se podle místních podmínek mohou zřídit společně odstavné plochy pro motorová vozidla.
(6)	Stavby rekreačních chat musí mít zabezpečen zdroj pitné vody. Mohou se napojit na veřejný vodovod, popřípadě i na jiné veřejné rozvodné sítě, pokud kapacitně vyhovují.
(7)	Na stavebních pozemcích rekreačních chat v krajině se mohou umisťovat jen takové drobné stavby, které podstatně neovlivní životní prostředí a plní doplňkovou funkci rekreačních chat v krajině nebo vhodně doplňují jejich rekreační účel, a to jen pokud zajištění takové funkce ve stavbě hlavní není vhodné. Garáže pro osobní motorová vozidla se smějí zřizovat pouze jako vestavěné do rekreačních chat.
(8)	Chatové osady se mohou oplotit. Oddělení jednotlivých stavebních pozemků se zpravidla provede živým plotem.

§ 54

(1)	Trvalé rekreační chaty v krajině nesmějí mít zastavěnou plochu včetně verand, vstupů a podsklepených teras větší než 80 m². Smějí se podsklepit a mít jedno nadzemní podlaží a podkroví. Obestavěný prostor nadzemního podlaží a podkroví nesmí překročit 360 m³.
(2)	Hygienická zařízení se musí vystavět anebo umístit v samostatné stavbě společně pro chatovou osadu nebo její část. Odpadní žumpy rekreačních chat v krajině nebo společného hygienického zařízení musí být nepropustné a bez přepadu.
(3)	Použité konstrukce a materiály musí svým druhem odpovídat účelu užívání. Trvalé rekreační chaty v krajině musí mít základy nebo jinou základovou konstrukci.

§ 55

(1)	Dočasné rekreační chaty v krajině nesmějí mít zastavěnou plochu včetně verand, vstupů a teras větší než 36 m2 a nesmějí se podsklepit; smějí mít jedno nadzemní podlaží a podkroví. Obestavěný prostor nadzemního podlaží a podkroví nesmí překročit 165 m3.
(2)	Hygienická zařízení mají být zpravidla společná pro seskupení chat, jinak musí být do jednotlivých chat vestavěná. Musí mít nepropustnou žumpu bez přepadu.
(3)	Dočasné rekreační chaty v krajině s výjimkou základů nesmějí být zděné a pro jejich stavbu se musí použít rozebíratelných konstrukcí.

§ 56

(1)	Rekreační domky nesmějí mít zastavěnou plochu včetně verand, vstupů a podkslepených teras větší než 80 m2. Smějí se podsklepit a mít nejvýše dvě nadzemní podlaží, popřípadě jedno nadzemní podlaží a podkroví.
(2)	Hygienická zařízení musí být vestavěna. Je-li v místě stavby kapacitně vyhovující veřejná kanalizace, musí se na ni rekreační domky napojit. Jinak se musí zřídit nepropustná žumpa bez přepadu.
(3)	Na stavebních pozemcích rekreačních domků se mohou umisťovat jen takové stavby, které podstatně neovlivní životní prostředí a plní doplňkovou funkci rekreačních domků nebo vhodně doplňují jejich rekreační účel, a to jen pokud z důvodů stavebně technických není možno takovou funkci zajistit přímo v rekreačních domcích.
(4)	Pozemky rekreačních domků se mohou oplotit.

§ 57

(1)	Pro úpravy staveb na rekreační chalupy a pro umisťování staveb, které plní doplňkovou funkci k rekreačním chalupám platí ustanovení § 56 odst. 2 až 4.
(2)	Při úpravách se má zachovat původní ráz stavby.

§ 58

(1)	Zahrádkářské chaty nesmějí mít zastavěnou plochu včetně verand, vstupů a podsklepených teras větší než 25 m². Smějí se podsklepit, smějí mít jedno nadzemní podlaží a podkroví; obestavěný prostor části stavby nad upraveným terénem nesmí překročit 110 m³.
(2)	Hygienická, rekreační a jiná provozní zařízení se budují zpravidla jako společná. Jinak se musí hygienická zařízení vestavět do jednotlivých chat. Musí mít nepropustnou žumpu bez přepadu.
(3)	Pokud se zřizují dočasné zahrádkové osady na dobu kratší než pět let, může se v nich v odpovídající míře vybudovat jen společné zařízení pro úschovu nářadí, hygienu, popřípadě po úkryt před nepohodou.
(4)	Na pozemcích zahrádkových osad se nesmějí zřizovat jiné drobné stavby a garáže.
(5)	Zahrádkové osady se mohou oplotit průhledným, popřípadě živým plotem. Oplocení jednotlivých zahrádek se může provést jen živým plotem.

DÍL TŘETÍ

STAVBY OBČANSKÉHO VYBAVENÍ (§ 59-84)

§ 59

(1)	Stavby občanského vybavení a jejich jednotlivé prostory se musí dispozičně řešit tak, aby se plně zajišťovala jejich funkce, hygiena, požární bezpečnost, bezpečnost práce a technických zařízení a pohoda návštěvníků.
(2)	Všechny prostory staveb občanského vybavení musí mít vytápění a větrání odpovídající charakteru těchto prostorů.
(3)	Pro stavby občanského vybavení, v nichž se předpokládá shromažďování diváků nebo návštěvníků, se stanoví jejich nepřekročitelný limit. Tento limit se vyznačí před hlavním vstupem do každého shromažďovacího prostoru.

Oddíl první

Stavby pro školství a kulturu (§ 60-66)

§ 60

(1)	Stavby pro školství a kulturu se umisťují v obytných zónách městských a venkovských sídelních útvarů.
(2)	Mimo obytnou zónu lze umisťovat stavby pro školství jen v případě, kdy si to způsob výuky nezbytně vyžaduje.

§ 61

(1)	Stavby pro školství se umisťují ve zdravotně nezávadné poloze s příznivými klimatickými podmínkami. Mají být celodenně osluněny, chráněny proti vnějšímu hluku a začleněny do zeleně.
(2)	Stavby pro školství se nesmějí umisťovat při rychlostních silnicích nebo hlavních místních komunikacích.
(3)	Při umisťování školských staveb nadmístního významu, jako jsou odborná učiliště a učňovská střediska, střední školy všeobecné vzdělávací a odborné, vysoké školy a jiná speciální školská zařízení, se musí vedle obecných územně technických požadavků zvlášť přihlížet ke společenskému významu stavby při stanovení velikosti pozemku, situování stavby, nezastavěné plochy apod.

§ 62

(1)	Dispoziční řešení staveb pro školství musí zabezpečit požadavky na oslunění a osvětlení denním světlem v požadované době. Zastavěná plocha nemá přesahovat čtvrtinu stavebního pozemku. Na nezastavěných plochách se zřídí školní hřiště a zeleň.
(2)	Vzdálenost průčelí staveb pro školství, v nichž jsou umístěny učebny a odborná pracoviště, musí být od okraje vozovky silnice nebo místní komunikace nejméně 10 m.
(3)	Stavby pro školství musí mít samostatné vstupy do hospodářských zařízení a příjezdy k nim.
(4)	Pozemky zejména mateřských škol a škol všeobecně vzdělávacích se oplotí nebo ohradí.
(5)	Při stavbách pro školství se zřídí jako součást stavby odstavná plocha pro motorová vozidla v kapacitě odpovídající druhu školy.

§ 63

(1)	Stavby pro školství se musí uspořádat do provozních celků podle pedagogicko-provozních zásad a hygienických požadavků. Prostory učeben a odborných pracovišť musí odpovídat pedagogickým požadavkům a zabezpečovat vhodné mikroklimatické poměry.
(2)	Stavby pro školství se vybaví vlastními tělocvičnami a zařízeními pro podávání jídel a podle potřeby pro jejich úpravu.

§ 64

(1)	Umístění staveb pro kulturu musí odpovídat především společenskému významu těchto staveb.
(2)	Velikost pozemků staveb pro kulturu musí umožnit zřízení rozptylových ploch při odchodu obecenstva.
(3)	Při stavbách pro velký počet obecenstva se zřídí jako součást stavby odstavné plochy pro motorová vozidla.

§ 65

(1)	Osvětlení musí zajišťovat dobrou viditelnost v hledištích, v nástupních a ostatních účelových prostorách.
(2)	Umístění pokladen, šaten, kuřáren, hygienických zařízení a podobných prostorů nesmí narušovat vnitřní provoz a musí být v souladu s požadavky na únikové cesty.

§ 66

Pomníky, památníky a stavby podobného druhu se umisťují tak, aby se zvýraznil jejich společenský význam, vhodně doplňovaly architekturu okolí a působily esteticky.

Oddíl druhý

Stavby pro zdravotnictví a sociální péči (§ 67-69)

§ 67

(1)	Stavby pro zdravotnictví a sociální péči se umisťují v obytných zónách městských a venkovských sídelních útvarů.
(2)	Mimo obytnou zónu se umístí stavby pro zdravotní péči jen v případech, kdy si to způsob zdravotní péče nezbytně vyžaduje.

§ 68

(1)	Nemocnice, ústavy sociální péče a lázeňské domy se umisťují ve zdravotně nezávadné poloze s příznivými klimatickými podmínkami. Mají být celodenně osluněny, chráněny proti vnějšímu hluku a začleněny do zeleně.
(2)	Zdravotnická střediska, polikliniky, ústavy sociální péče, jesle a dětské domovy se umisťují v klidových plochách obytných zón v dostatečném odstupu od rychlostních silnic nebo hlavních místních komunikací.
(3)	Zdravotnická střediska uvnitř průmyslových závodů se musí umístit v nejpříznivější poloze. Hygienické požadavky, ve zdravotnickém středisku se musí zabezpečit jeho stavebně technickým řešením.
(4)	Jesle a dětské domovy a ústavy sociální péče pro mládež se musí umístit v dostatečné vzdálenosti od hranic stavebního pozemku. K hranici mohou přiléhat jen prostory staveb, v nichž jsou umístěna správní a hospodářská zařízení. Od hranic nezastavěné části pozemku určeného pro pobyt dětí musí mít stěny sousedních staveb odstup nejméně 10 m.
(5)	Napojení staveb pro zdravotnictví na síť místních komunikací a rozvodné sítě musí odpovídat funkci těchto staveb. Pro jízdu sanitních vozů se musí zajistit vyhovující napojení na síť místních komunikací.
(6)	Pro návštěvníky a pracovníky se zřídí jako součást stavby odstavné plochy pro motorová vozidla.

§ 69

(1)	Uspořádání staveb pro zdravotnictví a sociální péči musí zabezpečit dispoziční oddělení účelových provozů zdravotní a sociální péče, provozů hospodářské části a prostorů pro návštěvy.
(2)	Stavební pozemky nemocnic; popřípadě jiných staveb pro zdravotnictví a sociální péči se musí oplotit. Na nezastavěných plochách se zřídí sadová úprava.
(3)	Pro nemocnice a polikliniky se zřídí v požadovaných vzdálenostech od provozních prostorů zařízení pro uskladňování, zneškodňování a odstraňování odpadů ze zdravotnických zákroků. Prostory infekčních oddělení musí být bezpečně odděleny od ostatních nemocničních prostorů i od sousedních staveb.
(4)	Stavby pro sociální péči určené pro invalidní nebo staré osoby se musí ve funkčních prostorech řešit a vybavit v souladu s potřebami těchto osob.
(5)	Odpadní vody se zdravotnických zařízení se smějí vypouštět přímo do veřejné kanalizace jen v případech, že odpovídají podmínkám podle kanalizačního řádu. Jinak musí být předčištěny v samostatných zařízeních.
(6)	Stavby pro zdravotnictví, jejichž léčebný provoz vyžaduje stálý příkon elektrické energie, musí mít vlastní náhradní zdroj umístěný tak, aby nadměrně nerušil zdravotnický provoz.
(7)	Na pozemcích jeslí se nesmějí zřizovat bazény a brouzdaliště.
(8)	Stavební pozemky jeslí a dětských domovů se musí oplotit.

Oddíl třetí

Stavby pro služby, obchod a veřejné stravování (§ 70-72)

§ 70

(1)	Stavby pro služby, obchod a veřejné stravování se umísťují především v obytných zónách městských a venkovských sídelních útvarů.
(2)	V jiných zónách se tyto stavby umisťují, pokud se jimi funkce zón vhodně doplňují. Podobně se mohou umístit i ve volné krajině.
(3)	Provozovny služeb, zejména které mají charakter výrobního provozu, a skladové prostory obchodů se mohou umístit v obytných zónách, pokud svými vlivy a účinky nenarušují životní prostředí a splňují požadavky požární bezpečnosti, hygieny, bezpečnosti práce a technických nařízení.
(4)	Zařízení pro služby, obchod a veřejné stravování se zpravidla umisťují s samostatných stavbách. Mohou se také sdružit ve víceúčelových stavbách nebo začlenit do staveb bytových domů.
(5)	Stavby pro služby, obchod a veřejné stravování se mají umisťovat v obytných zónách při hlavních místních komunikacích. V jiných zónách se umisťují na místech koncentrované potřeby.
(6)	Stavby místních telefonních ústředen se mají umístit v těžištích místních telefonních sítí.

§ 71

(1)	Stavby pro služby, obchod a veřejné stravování musí mít před vstupem odpovídající rozptylové plochy.
(2)	Stavby pro služby, obchod a veřejné stravování s intenzívním přísunem zboží nebo výrobků musí mít samostatný vstup a zařízení pro zásobování. Tyto vstupy mají být z vedlejších místních komunikací.
(3)	Stavby obchodních domů a samostatných restaurací musí mít vlastní odstavné plochy pro motorová vozidla, odpovídající kapacitě těchto zařízení.

§ 72

(1)	Uspořádání staveb pro služby, obchod a veřejné stravování musí zabezpečit dispoziční oddělení provozu od prostorů pro návštěvníky.
(2)	Stavby pro služby, obchod a veřejné stravování musí mít vlastní hygienická zařízení a podle povahy provozu samostatná hygienická zařízení také pro návštěvníky.

Oddíl čtvrtý

Stavby pro dočasné ubytování (§ 73-76)

§ 73

(1)	Stavby pro dočasné ubytování se umisťují v sídelních útvarech nebo ve volné krajině.
(2)	Stavby pro dočasné ubytování s hlavní funkcí ubytovací se umisťují především v obytné zóně sídelních útvarů.
(3)	V průmyslové zóně sídelních útvarů se mohou umístit stavby pro dočasné ubytování jen v případech, že funkční potřeba zóny nebo její výstavby takové stavby vyžaduje.
(4)	Stavby pro dočasné ubytování s hlavní funkcí rekreační se umisťují především ve volné krajině.
(5)	Rozsah a úroveň vybavení staveb pro dočasné ubytování musí odpovídat druhu ubytování a potřebě služeb v daném zařízení.

§ 74

(1)	Stavby pro dočasné ubytování s úplným vybavením a s nejvyšším stupněm služeb (hotely apod.) se umisťují v místech urbanisticky výrazných.
(2)	Stavby mají mít před vstupem odpovídající rozptylovou plochu a musí mít na vlastním pozemku řešené odstavné plochy pro motorová vozidla, popřípadě garáže. Musí mít samostatný vstup pro pracovníky a pro zásobování.
(3)	Provozní prostory a prostory pro návštěvníky musí být od sebe dispozičně odděleny a vybaveny samostatným hygienickým zařízením.

§ 75

(1)	Stavby pro dočasné ubytování s úplným nebo základním vybavením a se základními službami (hotely, penzióny, ubytovny, zotavovny ROH a podnikové, motely apod.) se umisťují v sídelních útvarech nebo ve volné krajině.
(2)	Stavby mají mít před vstupem odpovídající rozptylové plochy a musí mít samostatný vstup pro zásobování. Musí mít na vlastním pozemku odstavnou plochu pro motorová vozidla.
(3)	Provozní prostory a prostory pro návštěvníky musí být od sebe dispozičně odděleny a vybaveny samostatným hygienickým zařízením.

§ 76

(1)	Stavby pro dočasné ubytování s částečným vybavením, popřípadě bez vybavení, s částečnými službami, popřípadě bez služeb (chatové tábory, vyhrazené prostory pro stanování, autokempinky apod.) se umisťují v rekreačních oblastech ve volné krajině. Výjimečně se mohou umístit v sídelních útvarech, avšak jen pro dočasné využití pozemků vhodných pro tyto stavby.
(2)	Musí mít hygienická zařízení v rozsahu odpovídajícím kapacitám těchto staveb. Pokud nejsou hygienická zařízení (umývárny, sprchy, záchody) vestavěna, musí se soustředit v samostatném zařízení.
(3)	Stavby se musí napojit na veřejný vodovod nebo jiný dostatečný zdroj pitné vody.
(4)	Pokud tyto stavby nejsou napojeny na veřejnou kanalizaci, odpadní vody z hygienických zařízení musí být svedeny do nepropustné odpadní žumpy bez přepadu.
(5)	Chatové tábory a prostory pro stanování, u nichž se předpokládá ustavování vozidel, musí se napojit na veřejnou pozemní komunikaci komunikační přípojkou. Mají mít vyhrazené plochy pro motorová vozidla.
(6)	Na pozemcích pro tyto stavby se vymezí plochy pro rekreační tělesnou výchovu, táborové ohně apod., oddělené od prostorů pro chaty nebo stanování.

Oddíl pátý

Stavby pro tělesnou výchovu (§ 77-79)

§ 77

(1)	Stavby pro tělesnou výchovu se umisťují v sídelních útvarech nebo ve volné krajině.
(2)	V sídelních útvarech se umisťují především v obytné nebo rekreační zóně. Ve volné krajině se umisťují jen v případech, když charakter tělesné výchovy vyžaduje zvláštní klimatické podmínky nebo druh stavby vyžaduje specifické přírodní podmínky.

§ 78

(1)	Otevřené stavby pro tělesnou výchovu se umisťují v obytné zóně v místech, kde nadměrný hluk nejméně obtěžuje okolí. Musí se u nich zřídit ochranná pásma zeleně, popřípadě jiná opatření, zabezpečující účinné tlumení hluku.
(2)	Uspořádání východů a rozptylových ploch před stavbami pro tělesnou výchovu musí umožnit plynulý a bezpečný odchod a rozptyl návštěvníků do okolí stavby.
(3)	V přiměřené vzdálenosti od těchto staveb se zřídí jako jejich součást odstavné plochy pro motorová vozidla.

§ 79

(1)	Plochy a prostory pro vlastní tělesnou výchovu musí stavebně odpovídat pravidlům pro jednotlivé druhy sportů.
(2)	Uspořádání prostorů pro návštěvníky musí umožňovat bezpečný přístup na všechna místa v hledišti, zabraňovat nežádoucímu shlukování a pohybu osob a zabezpečovat plynulý a bezpečný přístup k východům.
(3)	Prostory pro sportovce, prostory pro návštěvníky a prostory pro provozní a technická vybavení staveb se musí dispozičně oddělit a vybavit samostatným hygienickým zařízením.

Oddíl šestý

Stavby pro motorismus (§ 80-83)

§ 80

(1)	Stavby pro motorismus se umisťují v obytných nebo ve výrobních zónách sídelních útvarů, popřípadě ve volné krajině.
(2)	Odstavné plochy a garáže pro osobní vozidla se musí zřizovat jako součást obytné zóny v kapacitě odpovídající předpokládanému stupni motorizace.

§ 81

(1)	V obytné zóně sídelních útvarů se mohou umístit všechny druhy garáží pro osobní motorová vozidla. Mohou se umístit i v ochranných pásmech obytných zón.
(2)	Garáže pro nákladní automobily a jiná účelová vozidla (autobusy apod.) s výjimkou sanitních vozů, vozů Sboru národní bezpečnosti, Sborů nápravné výchovy a požární ochrany se umisťují ve výrobních zónách.
(3)	Mimo území sídelních útvarů se mohou umisťovat jen garáže účelově určené pro stavby umístěné ve volné krajině, popřípadě hromadné garáže pro autobusy a nákladní motorová vozidla.

§ 82

(1)	Garáže se zřizují jako samostatné stavby nebo jako součást jiných staveb.
(2)	Hromadné garáže se musí umístit v takové vzdálenosti od sousedních staveb, aby se v těchto stavbách nezhoršily podmínky prostředí nad přípustnou míru.
(3)	Napojení hromadných garáží a veřejné pozemní komunikace nesmí rušit plynulost dopravního proudu.

§ 83

(1)	Veřejné čerpací stanice pohonných hmot se umisťují u hlavních místních komunikací v obytné nebo výrobní zóně sídelních útvarů, popřípadě při hromadných garážích nebo hromadných odstavných plochách pro motorová vozidla a při silnicích nebo dálnicích.
(2)	Komunikační přípojky veřejných čerpacích stanic na veřejné pozemní komunikace nesmějí narušovat plynulost dopravního proudu.
(3)	Umístění, velikost a stavebně technické řešení čerpacích stanic pohonných hmot musí odpovídat požadavkům hygienickým, požární bezpečnosti a ochrany podzemních a povrchových vod.

Oddíl sedmý

Stavby pro správu a řízení (§ 84)

§ 84

(1)	Stavby pro správu a řízení se umisťují v obytné a výrobní zóně sídelních útvarů.
(2)	Stavby pro veřejnou správu se mají umisťovat na místech urbanisticky výrazných. Svou architekturou a úpravou okolí musí odpovídat společenskému významu stavby.
(3)	V přiměřené vzdálenosti do těchto staveb se zřídí jako jejich součást odstavné plochy pro motorová vozidla.

DÍL ČTVRTÝ

STAVBY A ZAŘÍZENÍ PRO INFORMACE, REKLAMU A PROPAGACI (§ 85-86)

§ 85

Stavby a zařízení pro informace, reklamu a propagaci, zejména zařízení pro plakátování, informační tabule, pamětní desky, popřípadě poutače, které slouží obchodním, společenským, kulturním a jiným účelům, se mohou umístit na stavbách nebo pozemcích ve všech zónách sídelních útvarů nebo ve volné krajině bez ohledu, zda informace a reklama se provádí písmem, obrazem, světelným zdrojem, rozhlasem, televizí apod.

§ 86

(1)	Stavby a zařízení pro informace, reklamu a propagaci svým provedením ani umístěním nesmějí porušovat vzhled místa nebo krajiny, ohrožovat veřejnou bezpečnost, pořádek a estetiku, bránit rozhledu na silnicích a místních komunikacích a nesmějí nadměrně obtěžovat okolí hlukem nebo světlem.
(2)	Tyto stavby a zařízení se nesmějí umisťovat v blízkosti značek a signálů optických i zvukových, které slouží pro řízení a regulaci silniční, železniční, vodní i letecké dopravy. Od těchto značek a signálů se musí úpravou výrazně odlišovat.
(3)	Nesmějí se umisťovat rovněž na chráněných památkách, chráněných přírodních výtvorech, na stavbách sloužících kultovým a pohřebním účelům, na pomnících, na památnících a pamětních deskách, měřících bodech geodetických sítí a v jejich nejbližším okolí.
(4)	Dále se nesmějí umisťovat na mostech, pobřežních zdech, zábradlích a jiných pevných zařízeních vodních toků, silnic a celostátních drah, na sloupech a stožárech telekomunikačního a energetického vedení.
(5)	V dosahu chráněných památek, chráněných míst přírody, jakož i v dosahu významných zařízení lázeňských a rekreačních se smějí umístit po předchozím posouzení vlivu na tyto stavby.

DÍL PÁTÝ

STAVBY PRO VÝROBU A SKLADOVÁNÍ (§ 87-113)

Oddíl první

Stavby pro průmysl (§ 87-94)

§ 87

(1)	Stavby pro průmysl se umisťují především ve výrobní zóně sídelních útvarů, popřípadě i v obytné zóně nebo ve volné krajině.
(2)	Ve výrobní zóně se soustřeďují stavby jejichž rušivé účinky lze ochranným pásmem snížit na přípustnou míru.
(3)	V obytné zóně se mohou umístit stavby nebo povolit změny staveb, jejichž rušivé účinky nepřesáhnou míru přípustnou pro obytnou zónu a jejichž nároky na přepravu zboží a surovin nevyvolávají nepřípustné přetížení dopravy.
(4)	Stavby, které k utlumení škodlivých účinků vyžadují tak rozsáhlé ochranné pásmo, že by rušilo urbanistické uspořádání sídelního útvaru, se umísťují ve volné krajině.

§ 88

(1)	Stavby a jaderně energetickým zařízením se podle stupně ochrany umísťují ve volné krajině nebo na území sídelních útvarů.
(2)	Stupeň ochrany a jemu odpovídající ochranné pásmo stanoví Československá komise pro atomovou energii .
(3)	V ochranném pásmu jaderně energetického zařízení se mohou zřizovat jen stavby nezbytné pro provoz tohoto zařízení a stavby dopravních a rozvodných sítí s výjimkou dálnic, rychlostních silnic, celostátních drah a veřejných vodovodů.
(4)	Navrhování, výstavba a užívání (provoz) staveb s jaderně energetickým zařízením podléhá státnímu dozoru nad jadernou bezpečností Československé komise pro atomovou energii.

§ 89

(1)	Uspořádaní staveb pro průmysl musí vyhovovat požadavkům výrobního procesu, mezioperační a závodové dopravy, přenosu energií, požadavkům požární ochrany a civilní obrany, bezpečnosti práce a technických zařízení a hygienickým požadavkům.
(2)	Stavby pro průmysl se mají členit tak, aby se na samostatných plochách soustředily provozy hlavní výroby, provozy pomocných výrob, provozy a zařízení energetická, sklady zásob a sklady expediční, stavby pro správu a řízení, pro zdravotnická a hygienická zařízení, pro společné stravování apod.
(3)	Na pozemcích staveb pro průmysl se nesmějí umístit stavby pro bydlení.
(4)	Stavebním pozemkem nesmějí procházet veřejné pozemní komunikace, dálková vedení energetická a telekomunikační a přivaděče veřejného vodovodu.

§ 90

(1)	Napojení staveb pro průmysl na síť silnic a místních komunikací musí zabezpečit plynulý a nerušený provoz závodové i veřejné dopravy. Napojení na rychlostní silnice se musí provést připojovacím pruhem.
(2)	Závodové komunikace musí zejména odpovídat potřebám výroby, požární bezpečnosti a civilní obrany a tvořit přehlednou dopravní síť. Mají být odděleny od železničních vleček, popřípadě od pozemních komunikací vyhrazených pro pěší.
(3)	Trasy nástupu pracovníků a hlavní trasy pohybu pracovníků uvnitř stavby nesmějí křižovat trasy intenzívní nákladové dopravy ve stejné úrovni. Nevyhnutelná křižování hlavních tras musí být mimoúrovňová.
(4)	U každé stavby pro průmysl se zřídí jako její součást odstavná plocha pro motorová vozidla. Její velikost se řídí počtem pracovníků nejsilnější směny a počtem návštěv. V případech, kdy dopravu surovin nebo výrobků zabezpečují nákladní motorová vozidla, musí se při stavbě zřídit jako její součást samostatná odstavná plocha také pro tato nákladní vozidla.
(5)	Každá stavba pro průmysl musí mít nejméně dva vjezdy napojené na síť závodových komunikací.

§ 91

(1)	Odpadní a srážkové vody se musí svádět do vlastní závodové kanalizace a před zaústěním do veřejné kanalizace musí odpovídat požadavkům kanalizačního řádu. Při zaústění do vodního toku musí odpadní vody odpovídat požadavkům na vody vypouštěné přímo do vodních toků.
(2)	Každá stavba pro průmysl musí mít pitnou vodu z veřejného vodovodu nebo z vlastního zdroje. Podle technologických potřeb nebo množství spotřeby vody má mít samostatný zdroj užitkové vody.
(3)	Pokud tyto vodovodní soustavy nestačí pokrýt potřebu vody pro požární účely, musí mít každá stavba pro průmysl pro požární účel zabezpečen další zdroj vody.
(4)	Stavby pro průmysl, při jejichž provozu vznikají zužitkovatelné odpady, musí se vybavit prostory a zařízeními pro hospodaření s těmito odpady. Opady, které se nezužitkují, se musí zneškodnit nebo bezpečně uložit.
(5)	Trasy nadzemních i pozemních vedení technologických a rozvodných sítí se mají sjednotit a umístit podél závodových komunikací. Souběžná nadzemní vedení se mají uložit na společných mostech, souběžná podzemní vedení v kolektorech.

§ 92

Na nezastavěných plochách stavebního pozemku se zřídí zeleň. Stromy a keře na těchto plochách mají vytvářet ochranu uvnitř průmyslových staveb a přispívat zejména k tlumení nepříznivých účinků hlučných a prašných provozů.

§ 93

(1)	Všechny prostory pracovišť musí splňovat požadavky hygienické, požární bezpečnosti, bezpečnosti práce a technických zařízení. V provozech s velkým vývinem tepla, páry, plynů, prachu apod. se musí světlá výška pracovišť přiměřeně zvýšit.
(2)	Šířky, podchodné výšky a dovolená zatížení pracovišť a vnitřních komunikací a vzájemné odstupy mezi technologickými zařízeními a mezi stavebními konstrukcemi musí umožňovat bezpečný pohyb pracovníků, obsluhu, údržbu, opravy, popřípadě i výměnu strojů a zařízení.
(3)	Vnitřní povrchy konstrukcí staveb pro průmysl zejména v provozech, které jsou zdrojem prachu, nebo v provozech s jedovatými nebo jinak škodlivými látkami, musí být snadno čistitelné.
(4)	Pracoviště bez denního osvětlení nebo s uměle vytvářeným mikroklimatem se mohou zřizovat jen při dodržení zvláštních podmínek hygienických, bezpečnosti práce a technických zařízení.

§ 94

(1)	Hygienická zařízení (šatny, umývárny, sprchy, záchody) a jiná zařízení (ohřívárny, kuřárny, oddechové místnosti a podobně) se musí zřídit v odpovídající kapacitě a vzdálenostech od pracovišť v samostatných budovách nebo přímo v provozních prostorech. Mohou se umístit i v prostorech bez denního osvětlení a přímého větrání, je-li v dostatečné míře zabezpečeno umělé osvětlení a větrání.
(2)	Závodní zdravotnická zařízení, zejména závodní zdravotnická střediska, ambulatoria, lůžkové ošetřovny, nemocnice, noční sanatoria se umisťují na plochách stavebního pozemku, pokud nejsou ohrožovány prachem, kouřem, chemickými škodlivinami, vlhkem, otřesy, zářením apod.
(3)	Závodní požární stanice se umísťují v místech s vhodným napojením na síť závodových komunikací.

Oddíl druhý

Stavby pro zemědělství (§ 95-102)

§ 95

(1)	Stavby pro zemědělství se umisťují v ucelených výrobních souborech nebo jednotlivě především ve výrobní zóně venkovských sídelních útvarů, popřípadě i ve volné krajině a podle druhu výjimečně také v obytné zóně.
(2)	Ve výrobní zóně venkovských sídelních útvarů se soustřeďují zemědělské stavby pro živočišnou a rostlinnou výrobu, u nichž působení ochranných pásem snižuje rušivé účinky na přípustnou míru. Nelze-li toho dosáhnout nebo vyplývá-li to z povahu staveb (salaše, seníky apod.), umísťují se ve volné krajině.
(3)	V obytné zóně venkovských sídelních útvarů se mohou umisťovat pouze takové stavby pro zemědělství, jejichž škodlivé účinky nepřesahují přípustnou míru. Existující stavby pro živočišnou výrobu se mají postupně v obytné zóně rušit.
(4)	Stavby pro rostlinnou a živočišnou výrobu umístěné v obytné zóně městských sídelních útvarů se musí postupně rušit.
(5)	Pokud se stavby pro zemědělství sdružují se stavbami pro navazující průmysl, musí sdružené stavby splňovat podmínky umístění a vnitřního uspořádání obou druhů staveb.

§ 96

(1)	Stavby pro zemědělství ve výrobní zóně, popřípadě ve volné krajině se mají uspořádat tak, aby se na samostatných plochách soustředily provozy zemědělské výroby, provozy pomocných výrob, sklady zásob a zemědělských výrobků, prostory pro odstavování zemědělských strojů a dopravních prostředků, popřípadě stavby pro správu a řízení, pro hygienická zařízení apod.
(2)	Jednotlivé stavby a zařízení se musí rozmístit v souladu s požadavky požárními, hygienickými a veterinárními. Rozmístění musí zajišťovat dostatečné osvětlí denním světlem a provětrání a umožňovat potřebnou závodovou dopravu.
(3)	Stavby pro zemědělství umístěné v souboru nebo jednotlivě musí mít ochranné pásmo odpovídající škodlivým účinkům.
(4)	Souborem zemědělských staveb nesmějí procházet veřejné pozemní komunikace, dálková energetická a telekomunikační vedení a přivaděče veřejného vodovodu.
(5)	Stavby pro bydlení se mohou zřídit pouze u zemědělských staveb ve volné krajině, jejichž provoz to nezbytně vyžaduje.

§ 97

Stavby pro zemědělství se musí napojit komunikační přípojkou nebo účelovou komunikací na síť silnic nebo místních komunikací. Nesmějí se napojit přímo na rychlostní silnice.

§ 98

(1)	Stavby pro zemědělství se podle potřeby zajistí pitnou vodou z veřejného vodovodu nebo z vlastního zdroje.
(2)	Při velké spotřebě vody, zejména ve stavbách pro živočišnou výrobu, se musí zajistit samostatný zdroj užitkové, podle potřeby veterinárně nezávadné vody.
(3)	Pokud tyto vodovodní soustavy nestačí pokrýt potřebu požární vody, musí mít zemědělské stavby, s výjimkou staveb nenáročných nebo odlehlých, zabezpečen další zdroj požární vody.
(4)	Při zřizování staveb pro speciální živočišnou výrobu (chov vodní drůbeže apod.) na veřejných tocích nebo nádržích se musí dodržet též požadavky vodohospodářské.

§ 99

(1)	Srážkové vody na pozemku staveb pro zemědělství se musí svádět do kanalizace, popřípadě odvádět upravenými povrchovými svody. Přitom se musí zabezpečit, aby srážkové vody nebyly znečišťovány fekáliemi, škodlivými chemikáliemi používanými pro ochranu rostlin a pro hnojení, silážními šťávami, zbytky krmiv, ropnými produkty apod.
(2)	Odpadní vody, odpadky živočišné výroby a odpadní látky ze silážování musí být svedeny do nepropustných jímek bez přepadu tak, aby se zabránilo vnikání vod z těchto jímek do veřejných kanalizací, do vodotečí nebo podzemních vod.
(3)	Jímky, do nichž jsou ukládány nebo sváděny výkaly zápachem nadměrně obtěžující okolí, musí být těsně zakryty úpravou výkalů se musí zabezpečit snížení zápachu na přípustnou míru.
(4)	Velkokapacitní stavby pro živočišnou výrobu musí mít zařízení pro odstraňování nebo další zužitkování fekálií.

§ 100

Ve stavbách pro zemědělství smějí být pouze rozvody elektrického proudu o nízkém napětí. Vzdušná vedení elektrického proudu se nesmějí vést nad závodovými komunikacemi a odstavnými plochami. Stavby pro zemědělství se napojí podle potřeby na telekomunikační síť.

§ 101

(1)	Všechny prostory pracovišť ve stavbách pro zemědělství musí splňovat požadavky hygienické a veterinární, požární bezpečnosti, civilní obrany, bezpečnosti práce a technických zařízení.
(2)	Šířky, podchodné výšky a dovolená zatížení pracovišť a vnitřních komunikací, vzájemné odstupy mezi technologickými zařízeními a stavebními konstrukcemi musí umožňovat bezpečný pohyb pracovníků, obsluhu, údržbu, opravy, popřípadě výměnu strojů a zařízení a podle druhu stavby i pohyb zvířat. Stanice požární ochrany se umístí tak, aby byly vhodně napojeny na síť závodových komunikací.
(3)	Stavby pro zemědělství podle svého druhu musí mít hygienická zařízení v odpovídající kapacitě. Karanténní a izolační zařízení staveb pro živočišnou výrobu musí mít hygienická zařízení samostatná.

§ 102

Na nezastavěných a provozně nevyužitých plochách staveb pro zemědělství se musí zřídit zeleň; keře a stromy mají tvořit ochranu uvnitř pozemku stavby. Keře a stromy se umisťují také v ochranných pásmech.

Oddíl třetí

Stavby pro skladování (§ 103-110)

§ 103

(1)	Stavby pro skladování se umisťují především ve výrobní zóně, popřípadě v ochranných pásmech nebo ve volné krajině jako součást staveb pro průmysl nebo zemědělství nebo jako samostatné stavby pro skladování.
(2)	Pro umisťování, uspořádání a vybavení staveb pro skladování, které jsou součástí průmyslových nebo zemědělských závodů, platí ustanovení této vyhlášky pro průmyslové nebo zemědělské stavby.
(3)	Samostatné stavby pro skladování se mohou umístit ve výrobní zóně, jestliže lze škodlivé účinky skladování a manipulace snížit ochrannými pásmy nebo jinými opatřeními na přípustnou míru, popřípadě i v ochranných pásmech.
(4)	Stavby pro skladování, u nichž škodlivé účinky skladovaných hmot nebo manipulace s nimi vyžadují ochranné pásmo, které by rušilo urbanistické uspořádání sídelního útvaru, musí se umístit ve volné krajině.
(5)	Ve volné krajině se mohou umístit též stavby pro skladování výrobků a hmot, které tvoří rezervy pro krytí potřeb národního hospodářství.

§ 104

(1)	Samostatné stavby pro skladování se musí napojit na silnici nebo místní komunikace, popřípadě na celostátní dráhu. Napojení na rychlostní silnice se musí provést připojovacím pruhem.
(2)	U staveb pro skladování napojených na pozemní komunikace se zřídí samostatné odstavné plochy pro motorová vozidla.

§ 105

(1)	Každá samostatná stavba pro skladování se stálou obsluhou musí mít pitnou vodu z veřejného vodovodu nebo z vlastního zdroje.
(2)	Podle technologie skladování a manipulace, popřípadě podle požadavků požární ochrany musí mít samostatný zdroj užitkové vody.

§ 106

(1)	Srážkové vody na pozemku samostatných staveb pro skladování se musí svést do kanalizace, popřípadě odvádět upravenými povrchovými svody. Přitom se musí zabezpečit, aby srážkové vody nebyly nad přípustnou míru znečišťovány skladovanými hmotami nebo manipulací s nimi.
(2)	Vody používané při manipulaci se skladovanými výrobky nebo hmotami nebo při čištění skladovacích ploch se musí podle povahy znečištění vyčistit.
(3)	Při skladování tekutých hmot, zejména ropných produktů a toxických látek, se musí zabránit jejich unikání do povrchových a podzemních vod.

§ 107

Samostatné stavby pro skladování se podle potřeby napojí na rozvodné sítě energetické a telekomunikační. Podle významu stavby se napojí i na zvláštní telekomunikační sítě.

§ 108

(1)	Uspořádání staveb pro skladování musí umožnit na samostatných plochách soustředění skladišť, staveb pro správu a řízení, pro hygienická zařízení apod.
(2)	Jednotlivá skladiště se musí účelně napojit na závodové komunikace a vlečky.
(3)	Stavebním pozemkem nesmějí procházet veřejné pozemní komunikace, dálková energetická a telekomunikační vedení a přivaděče veřejného vodovodu.
(4)	Stavby pro skladování se musí bezpečně oplotit nebo ohradit.
(5)	U staveb pro skladování hmot a výrobků, které mohou výbuchem ohrozit okolí, se musí zřídit odpovídající ochranný val nebo jiné odpovídající zařízení.
(6)	Pro stavby pro skladování se musí zřizovat podle druhu skladovaného materiálu ochranná pásma.

§ 109

(1)	Všechny prostory staveb pro skladování musí splňovat požadavky hygienické, požární bezpečnosti a bezpečnosti práce a technických zařízení.
(2)	Skladiště se vybaví mechanizačními zařízeními odpovídajícími druhu a obratu zboží.

§ 110

Hygienická zařízení se musí zřídit v odpovídající kapacitě. Mohou se umístit i v prostorech bez denního osvětlení a přímého větrání, je-li v dostatečné míře zabezpečeno umělé osvětlení a větrání.

Oddíl čtvrtý

Stavby pro těžební práce (§ 111-113)

§ 111

Stavbami pro těžební práce podle této vyhlášky se rozumějí stavby, těžební práce a zařízení pro těžbu nevyhrazených nerostů, jejichž ložiska nejsou vhodná k průmyslovému dobývání.

§ 112

Stavby pro těžební práce se umisťují zpravidla ve volné krajině, popřípadě ve výrobní zóně sídelního útvaru.

§ 113

(1)	Uspořádaní staveb pro těžební práce musí splňovat základní požadavky výrobního procesu, závodové dopravy, přenosu energií, požadavky požární ochrany a civilní obrany, bezpečnosti práce a technických zařízení a hygienické požadavky.
(2)	Vznikají-li při provozu staveb skrývkové, výsypkové nebo odvalové hmoty, musí se pro jejich ukládání vyčlenit a upravit zvláštní plochy v prostoru těžebních prací, popřípadě v jejich blízkosti.
(3)	Působí-li těžební práce rušivými účinky na okolí, zřídí se ochranné pásmo.
(4)	Prostorem staveb pro těžeb ní práce nesmějí procházet veřejné pozemní komunikace, dálková energetická a telekomunikační vedení a přivaděče veřejného vodovodu, ani se v něm nesmějí zřizovat stavby pro bydlení.
(5)	Stavby pro těžební práce se musí napojit komunikační přípojkou nebo účelovou komunikací na síť silnic nebo místních komunikací. Nesmějí se napojit přímo na rychlostní silnice. V případech, kdy dopravu vytěžených hmot nebo odpadů zabezpečují nákladová motorová vozidla, zřídí se jako součást stavby odstavné plochy.
(6)	Srážkové a odpadní vody se musí z prostoru staveb pro těžební práce vhodně a hygienicky odvádět. Zeleň na nezastavěných plochách neurčených k těžbě se musí ochraňovat a udržovat. Vyžaduje-li to bezpečnost, musí se prostory těžebních prací ohradit nebo oplotit.
(7)	Hygienická a jiná zařízení se zřídí v potřebné kapacitě a v přiměřené vzdálenosti od pracovišť

DÍL ŠESTÝ

STAVBY PRO DOPRAVU, ROZVOD ENERGIÍ A VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ (§ 114-119)

Oddíl první

Stavby pro dopravu (§ 114-116)

§ 114

(1)	Stavby pro dopravu umístěné ve volné krajině nesmějí výrazně porušovat ráz krajiny. Musí dodržovat podmínky ochrany vodních pramenů a toků, ochrany kulturních památek a přírodních výtvorů; nesmějí svými hlavními ochrannými pásmy bránit předpokládanému rozvoji sídelních útvarů a účinky dopravy (hlukem, výfukovými plyny a vibracemi) nadměrné zhoršovat životní prostředí.
(2)	Pro zmírnění účinků, kterými stavby pro dopravu ruší ráz krajiny, se má podél nich zřizovat zeleň, pokud to dovolují požadavky na bezpečnost provozu.
(3)	Polní a lesní cesty se nesmějí přímo napojit na rychlostní silnice. Napojení polních a lesních cest na ostatní silnice se musí provést úsekem cesty se zpevněným povrchem.

§ 115

(1)	Dálnice a rychlostní silnice se musí vybavit odpovídajícími náležitě vybavenými odpočívkami; všechna zařízení musí umožňovat též užívání občanům odkázaným na vozík pro invalidy.
(2)	Jako součást místních komunikací se má vytvořit vhodný prostor pro ukládání souběžných podzemních vedení, křižování podzemních vedení s místními komunikacemi se musí řešit podchody pro tato vedení.
(3)	Místní komunikace vyhrazené výlučně pro pěší se bezpečně oddělují od vozovek. Při zanedbatelném provozu vozidel se může zřídit vedlejší místní komunikace, především komunikační přípojka, společná pro pěší a vozidla.

§ 116

(1)	Místní komunikace včetně chodníků a veřejných prostranství městského sídelního útvaru musí mít bezprašný povrch a musí umožňovat čištění mechanizačními prostředky.
(2)	Povrchové vody s vozovek místních komunikací musí být svedeny do kanalizace. Pokud není zřízena, smějí se povrchové vody s vozovek místních komunikací odvádět otevřenými podélnými svody.

Oddíl druhý

Stavby pro rozvod energií (§ 117-118)

§ 117

(1)	Při ukládání pozemních vedení v krajině se musí po dokončení stavby uvést pozemky trasy do původního stavu.
(2)	Kde to vyžaduje bezpečnost rozvodů, musí se trasy podzemních vedení označit a související pomocné stavby a zařízení náležitě ohradit nebo oplotit.

§ 118

(1)	Stavby pro rozvod energií v sídelních útvarech se umisťují především pod ochranné pásy zeleně komunikací nebo pod chodníky. Výjimečně se smějí umístit pod vozovkou místních komunikací.
(2)	Podzemní vedení mají být v největší možné míře soustředěna ve společných nebo sdružených trasách (kolektorech).
(3)	Při ukládání podzemních vedení se musí dodržovat požadované bezpečností vzdálenosti od základů staveb, vzájemné vzdálenosti jednotlivých vedení a požadované krytí. Vstupní šachty do prostorů podzemních vedení nesmějí narušovat bezpečnost a plynulost dopravy.

Oddíl třetí

Stavby pro vodní hospodářství (§ 119)

§ 119

(1)

Umístění staveb pro vodní hospodářství jako jsou vodárenské a jiné vodní nádrže, vodojemy, stavby a zařízení pro jímání pramenů, vodovody, úpravny vod, čerpací stanice, hydromeliorační stavby apod., musí být v souladu s požadavky na řešení velkých územních celků. Kde je to nutné z hygienických důvodů, musí se stavby oplotit, popřípadě také opatřit odpovídající zelení.

(2)

Vodovody v sídelních útvarech se umisťují zpravidla ve společných trasách s jinými podzemními vedeními. Kanalizace v sídelních útvarech se může umisťovat pod vozovky místních komunikací.

DÍL SEDMÝ

ZELEŇ SÍDELNÍCH ÚTVARŮ (§ 120-121)

§ 120

(1)	Jednotlivé zóny sídelních útvarů se musí přiměřeně vybavit plochami zeleně.
(2)	Způsob úpravy ploch zeleně, volba druhů zatrávnění, keřů, stromů apod. se řídí účelovým posláním, přírodními podmínkami a významem místa.

§ 121

Ve veřejných sadech musí zeleň tvořit alespoň tři čtvrtiny celkové plochy pozemku. Veřejné sady se vybavují vodovodní sítí, sítí pro odvádění srážkových vod a umělým osvětlením. Cesty ve veřejných sadech musí mít zpevněný povrch.

DÍL OSMÝ

STAVBY A ZAŘÍZENÍ PRO CIVILNÍ OBRANU (§ 122-124)

§ 122

Stavby a zařízení civilní obrany se zpravidla umisťují v obytných a výrobních zónách sídelních útvarů. Ve zvláštních případech se umisťují i v rekreační zóně sídelních útvarů nebo i ve volné krajině.

§ 123

(1)	Ve stavbách zřízených pro jiné účely a vybraných podle zvláštních předpisů se určené prostory přizpůsobí též pro ochranu a ukrytí v době branné pohotovosti státu nebo se v nich umisťují zařízení civilní obrany.
(2)	Rozsah a druh vybavení prostorů a zařízení vybraných podle zvláštních předpisů musí odpovídat požadavkům na bezpečné užívání a požadavkům stanoveným pro dobu branné pohotovosti státu.
(3)	Stavby a zařízení civilní obrany a jejich technická a technologická zařízení včetně pomocných zařízení a rozvodů se navrhují a provádějí podle zvláštních předpisů.

§ 124

Docházkové vzdálenosti od staveb pro bydlení, staveb občanského vybavení a staveb pro výrobu a skladování k prostorům a zařízením civilní obrany ve vybraných stavbách nebo k samostatným stavbám civilní obrany určují zvláštní předpisy.

ČÁST PÁTÁ

PROVÁDĚNÍ A KONSTRUKCE STAVEB (§ 125-137)

§ 125

Zemní práce

(1)	Zemní práce pro všechny stavby podzemních sítí, prováděné ve stejném místě a čase, se musí vzájemně koordinovat.
(2)	Výkopy a skládky na veřejných pozemních komunikacích a veřejných prostranstvích nesmějí zabraňovat přístupu ke vchodům a vjezdům přilehlých staveb a pozemků.
(3)	Výkopy na veřejných pozemních komunikacích a veřejných prostranstvích se přiměřeně vybaví bezpečnými a dostatečně širokými a kapacitně vyhovujícími přechody nebo přejezdy.
(4)	Podzemní energetické, telekomunikační, vodovodní a kanalizační sítě, jejichž poškozením se může ohrozit bezpečnost při provádění zemních prací, nebo které mohou být zemními pracemi ohroženy, se musí náležitě zajistit.

§ 126

Zakládání staveb

(1)	Stavby se zakládají způsobem odpovídajícím základovým poměrům.
(2)	Při zakládání staveb se musí dbát na to, aby se neohrozila stabilita okolních staveb a pozemků. Zejména se musí posoudit změny vyvolané zakládáním staveb na základové podmínky okolních pozemků určených k zastavění a na režim podzemních vod.
(3)	Stavby, jejichž stabilita by se mohla novou stavbou ohrozit, se musí zabezpečit již před zahájením stavebních prací. Jestliže se nepředvídaně ohrozí stabilita nebo způsobí poruchy některých částí existujících staveb nebo okolních pozemků, musí se neprodleně provést opatření k zajištění jejich stability.
(4)	Naruší-li se při zakládání staveb existující podzemní vedení nebo odvodňovací systém, musí se bezodkladně provést jejich opětné a řádné propojení, popřípadě přeložení tak, aby se zachovala jejich funkce.

§ 127

Odstraňování staveb

(1)	Stavby nebo jejich části se musí bourat, demontovat a přemisťovat tak, aby se neohrožovala bezpečnost a stabilita jiných staveb, bezpečnost osob a aby okolí odstraňovaných staveb nebylo touto činností a jejími důsledky obtěžováno zbytečně nebo nad přípustnou míru.
(2)	Odstraňování staveb se provádí podle předem stanoveného technologického postupu.
(3)	Přípojky staveb na energetické, telekomunikační, vodovodní a kanalizační sítě se před odstraňováním staveb odborně odpojí a místa odpojení bezpečně zajistí.

§ 128

Základy

(1)	Základy staveb musí bezpečně přenášet do podloží staveb zatížení vyvozované stavebními konstrukcemi a užitným zatížením.
(2)	Základová spára, pokud je to třeba pro zajištění stability staveb, musí se založit v nepromrzající hloubce.

§ 129

Nosné konstrukce

(1)	Nosné konstrukce musí bezpečně odolávat zatížení vyvozovanému stavbou, užíváním stavby a vnějšími vlivy a tato zatížení přenášet do základů.
(2)	Stabilita staveb se prokazuje statickým výpočtem. U staticky nenáročných staveb se může zcela nebo zčásti upustit od tohoto průkazu, pokud vlastnosti základové půdy, způsob uložení, druh konstrukcí a technologie výstavby těchto staveb jsou obvyklé.
(3)	Stavby umisťované na pozemcích v dosahuu účinků báňské těžby nebo podzemních staveb musí splňovat zvláštní podmínky kladené na zakládání a konstrukce.
(4)	Stavby musí odpovídat stupni seismicity v daném území.

§ 130

Stěny, příčky a stropy

(1)	Stěny, příčky a stropy staveb musí podle druhu staveb vykazovat potřebné izolační vlastnosti.
(2)	Obvodové stěny staveb musí odolávat vnějším klimatickým vlivům.

§ 131

Střechy

(1)	Střechy staveb musí zachycovat a odvádět srážkové vody a zabraňovat jejich vznikání do konstrukcí staveb.
(2)	Střešní krytiny musí být odolné vůči klimatickým vlivům a účinkům.

§ 132

Schodiště

(1)	Schodiště musí být provozně bezpečná a příměrná druhu staveb.
(2)	Prostory schodišť se musí vybavit řádným osvětlením, větráním a zábradlím.
(3)	Počet schodišť ve stavbách musí odpovídat jejich provozním podmínkám.

§ 133

Komíny

(1)	Komíny musí bezpečně odvádět plynné zplodiny do volného ovzduší a odolávat účinkům spalin.
(2)	Komíny se musí podle druhu a účelu vybavit potřebným zařízením, které v předepsané míře oddělí a zachytí tuhé a plynné škodliviny.
(3)	Komíny musí být upraveny tak, aby bylo možno provádět jejich čištění.

§ 134

Vnitřní rozvody

Energetické a telekomunikační rozvody, vodovody a kanalizace ve stavbách musí být bezpečné a musí umožňovat užívání staveb podle jejich druhu a potřeby.

§ 135

Výtahy

(1)	Stavby podle druhu a potřeby se musí vybavit osobními, popřípadě nákladními výtahy v odpovídajícím počtu a kapacitě.
(2)	Výtahy musí být provozně bezpečné.

§ 136

Společné antény

Stavby podle druhu, potřeby a jejich umístění se musí vybavit společnými přijímacími anténami nebo jinými zařízeními téhož účelu.

§ 137

Technologická zařízení staveb

Technologická zařízení staveb včetně jejich pomocných technických zařízení a rozvodů se musí navrhovat, montovat a provozovat tak, aby plnila požadavky na technologický proces, bezpečnost práce a technických zařízení, požární bezpečnost, ochranu zdraví a ochranu životního prostředí.

ČÁST ŠESTÁ

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 138-139)

§ 138

(1)

Územně technické, urbanistické, architektonické, účelové a stavebně technické podmínky nestanovené touto vyhláškou, popřípadě jinými předpisy, zejména technickými normami, technicko-hospodářskými ukazateli, závaznými typizačními směrnicemi, předpisy hygienickými, požární ochrany, civilní obrany, bezpečnosti práce a technických zařízení stanoví stavební úřad v územním rozhodnutí, popřípadě ve stavebním povolení nebo jiném rozhodnutí.

(2)

Dnem účinnosti této vyhlášky pozbývají platnosti směrnice Státní komise pro techniku ze dne 12. srpna 1976 čj. 3501³² 66 zveřejněné jako směrnice č. 9 ve Sbírce směrnic pro národní výbory z r. 1966.

§ 139

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1976.

Ministr:

Ing. Šupka v. r.

Poznámky pod čarou:

Zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech.

Zákon ČNR č. 62/1992 Sb., o poplatcích za uložení odpadů.

Zákon ČNR č. 311/1991 Sb., o státní správě v odpadovém hospodářství.

Zákon SNR č. 494/1991 Sb., o státní správě v odpadovém hospodářství.

Vyhláška ministerstva životního prostředí ČR č. 401/1991 Sb., o programech odpadového hospodářství.

Vyhláška Slovenské komise pro životní prostředí č. 76/1992 Sb., o programech odpadového hospodářství.

Nařízení vlády ČR č. 521/1991 Sb., o vedení evidence odpadů.

Opatření Federálního výboru pro životní prostředí, kterým se vyhlašuje Kategorizace a katalog odpadů (vyhlášeno v částce 69/1991 Sb.).

Poznámky pod čarou:

Zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech.

Zákon ČNR č. 62/1992 Sb., o poplatcích za uložení odpadů.

Zákon ČNR č. 311/1991 Sb., o státní správě v odpadovém hospodářství.

Zákon SNR č. 494/1991 Sb., o státní správě v odpadovém hospodářství.

Vyhláška ministerstva životního prostředí ČR č. 401/1991 Sb., o programech odpadového hospodářství.

Vyhláška Slovenské komise pro životní prostředí č. 76/1992 Sb., o programech odpadového hospodářství.

Nařízení vlády ČR č. 521/1991 Sb., o vedení evidence odpadů.

Opatření Federálního výboru pro životní prostředí, kterým se vyhlašuje Kategorizace a katalog odpadů (vyhlášeno v částce 69/1991 Sb.).