§ 24 ob. z. obč. má zníti:

Smrt nepřítomného se předpokládá: 1. uplynulo-li sedmdesát let od jeho narození a pět let od poslední zprávy o jeho životě nebo třicet let od jeho narození a deset let od poslední zprávy – počítajíc lhůty pěti a desíti let od konce posledního roku, ve kterém podle jsoucích tu zpráv byl ještě na živu; 2. byl-li těžce zraněn ve válce nebo pohřešen jako účastník ve válce a uplynula-li od konce roku, kterého se válka skončila, tři léta, aniž došla až do té doby nějaká zpráva o jeho životě; 3. nalézal-li se na potopené lodi nebo v některém jiném blízkém nebezpečí smrti a je-li od konce roku, kterého tato událost nastala, po tři léta pohřešován. Potopení lodi se předpokládá, nedoplula-li na místo svého určení nebo nemajíc pevného cestovního cíle se nevrátila a uplynula-li od poslední zprávy tři léta. Za den potopení považuje se poslední den této lhůty. Ve všech těchto případech může se žádati za prohlášení za mrtvého.

Ustanovení § 1 vztahují se též na případy, ve kterých při počátku působnosti tohoto císařského nařízení jest již zahájeno řízení o prohlášení za mrtvého, rozhodnutí o prohlášení za mrtvého nebylo však ještě vydáno.

V § 7, odstavci 2, zákona ze dne 16. února 1883, Z. Ř. č. 20, buď citát § 24, č. 3, ob. z. obč. změněn na „§ 24, č. 2 a 3, ob. z. obč.

Ženy mohou býti svědky při zřizování písemných listin a při posledních pořízeních i svědky děje při zřizování notářských spisů rovněž může se jich použiti jako prvního nebo jediného svědka totožnosti při soudních a notářských ověřeních nebo při jinakých notářských osvědčeních. Jejich spolupodpis jako svědka na soukromých listinách v nepatrných knihovních věcech může nahraditi mužského svědka.

§ 178 ob. z. obč. má zníti:

Jestliže by otec zneužíval své moci nebo neplnil spojených s ní povinností nebo dopustil se nečestného nebo nemravného chování, může netoliko dítě samo, nýbrž i každý, kdo o tom ví, zejména nejbližší příbuzní, dovolávati se pomoci soudu. Soud má předmět stížnosti vyšetřiti a učiniti opatření okolnostem přiměřená;, zejména může naříditi, aby otec v příčině správy majetku nebo v příčině péče o osobu dítěte byl podřízen dozoru soudu a na roveň kladen poručníku.

Po § 178 ob. z. obč. buď vloženo:

§ 178 a.

Převzal-li některý ústav nebo spolek pro ochranu dětí nebo pro péči o děti ošetřování o výchovu trýzněného, opuštěného nebo zanedbaného dítěte nebo dítěte, jemuž rodiče nevěnují potřebného dozoru a výchovy, může poručenský soud k návrhu ústavu nebo spolku vyšetřiv případ a vyslechnuv rodiče vyřknouti, že dítě před dokončením své výchovy toliko se soudním svolením ústavu nebo spolku proti jejich vůli může býti odňato.

§ 142 ob. z. obč. má zníti:

Jestliže při rozvodu nebo rozloučení manželství manželé bez souhlasu soudu učinili úmluvu o péči o děti a o jejich výchově, má soud přihlížeje ke zvláštním poměrům případu se zřetelem na zájmy dětí, na povolání, osobnost a vlastnosti rodičův a na příčiny rozvodu nebo rozloučení rozhodnouti, zda všechny děti nebo které z nich otci nebo matce mají býti ponechány. Druhý manžel podrží však přece právo, osobně s dítětem se stýkati. Soud může styk podrobněji upraviti. Náklady na výchovu nese otec.

Změní-li se poměry, může soud bez ohledu na svoje dřívější nařízení neb úmluvy manželů vydati nová nařízení, kterých v zájmu dětí jest třeba.

Ustanovení § 6, odstavce 2, platí i tehdy, když výchova dětí před počátkem působnosti tohoto císařského nařízení úmluvou manželů nebo soudním opatřením byla upravena.

§ 165 ob. z. obč. má zníti:

Nemanželské děti nemají práva ani ke jménu rodiny otcovy, ani ke šlechtictví, ani k erbu nebo k jiným přednostem rodičů; mají toliko rodné jméno matčino.

Manžel matčin může prohlášením u politického zemského úřadu dítěti se svolením matky a dítěte nebo, je-li dítě nezletilé, zákonitého zástupce a soudu dáti svoje jméno. Aby toto prohlášení bylo účinným, jest třeba, aby bylo předloženo veřejnou nebo soudně neb notářsky ověřenou listinou.

§ 166 ob. z. obč. má zníti:

Avšak i dítě nemanželské má právo, žádati na svých rodičích, aby je podle jmění svého vyživovali, vychovali a zaopatřili, a práva rodičů k němu vztahují se dotud, pokud toho účel vychování vyhledává. Jinak dítě nemanželské není pod otcovskou mocí svého zploditele, nýbrž jest zastupováno poručníkem.

K výživě jest zavázán především otec; není-li však otec s to, aby dítě živil, připadne tato povinnost na matku a po ní na mateřského děda a bábu.

§ 167 ob. z. obč. má zníti:

Otec jest povinen, nahraditi matce útraty porodu rovněž i útraty její výživy za prvních šest neděl po slehnutí a, byly- li následkem slehnutí další výlohy nutny, musí i tyto nahraditi.

Pohledávka promlčí se uplynutím tří let po slehnutí.

§ 168 ob. z. obč. má zníti:

Již před narozením dítěte může soud k návrhu matčinu, je-li toho potřebna a nevede-li necudného života, přidržeti toho, jehož otcovství podle § 163 věrohodně bude prokázáno, aby složil u soudu obnos výživy, kterou má dítěti v prvních třech měsících poskytnouti, rovněž i obvyklý obnos útrat, které má matce podle § 167 nahraditi.

§ 169 ob. z. obč. má zníti:

Dokud matka svoje nemanželské dítě, podle budoucího určení, sama chce a může vychovávati, nesmí jí otcem býti odňato; přes to musí otec zapravovati náklady na výživu. Bylo-li by se však obávati, že vychováváním matčiným blaho dítěte vezme škodu, jest otec povinen, dítě od matky vzíti a buď u sebe nebo na jiném bezpečném a slušném místě je chovati.

§ 171 ob. z. obč. má zníti:

Povinnost nemanželské děti vyživovati a zaopatřiti, přechází jako jiný dluh na dědice otcovy.

Bylo-li otcovství otcem uznáno nebo soudně zjištěno, mohou nemanželské děti, které v čas úmrtí otcova v jeho domě jsou ošetřovány a vychovávány, ošetřování a výchovu až do té doby, kdy samy budou moci se vyživovati, i na dále touž měrou jako doposud požadovati, nikoli však ve větším rozsahu, než se toho podle pozůstalého jmění manželským dětem může dostati.

Předpis § 10 platí pro všechny po začátku působnosti tohoto císařského nařízení nastalé porody nemanželských matek.

Ustanovení § 13, odstavce 2, nemá místa, zemřel-li otec nemanželského dítěte před začátkem působnosti tohoto císařského nařízení.

Správcové matrik mají okresnímu soudu svého úředního sídla a, vztahuje-li se matriční okres na několik soudních obvodů, každému jednotlivému z těchto soudů sdělovati periodické seznamy nemanželských porodů v obvodu nastalých.

Podrobnější ustanovení vydána buďte nařízením.

Vyžaduje-li toho hájení práv dítěte, má soud o to pečovati, aby otcovství cestou dobrovolného soudnictví bylo uznáno nebo procesní cestou soudně bylo zjištěno.

Bude-li otcovství uznáno, má soud v nesporném řízení z úřední moci stanoviti výměru dávek, k nimž otec podle zákona jest povinen, závisí-li však rozhodnutí od vyšetřování sporných skutečností, kterých prostředky nesporného řízení nelze zjistiti, má vyzvati poručníka, aby podal žalobu. Od stanovení výměry závazku k výživě buď upuštěno, dokud nemanželský otec svoje povinnosti plnou měrou dobrovolně plní nebo dle jeho poměrů zcela jest vyloučeno, že by mohl k výživě něčím přispívati.

Musí-li se podle okolností případu pro nemanželské dítě použiti chudinského zaopatření, má soud poručníka při tom podporovati a dle potřeby z úřední moci opatřiti, aby o domovském právu dítěte bylo rozhodnuto.

§ 180 ob. z. obč. má zníti:

Zvolitel nebo zvolitelkyně musí míti přes čtyřicet let, a zvolenec musí býti alespoň o osmnácte let mladší než jeho zvolitelé. Ženatá nebo vdaná osoba může toliko za souhlasu svého manžela dítě přijmouti nebo za vlastní vzíti. Tohoto svolení není třeba, je-li manžel prohlášen za choromyslného, je-li jeho pobyt neznámým nebo je-li manželství rozvedeno.

§ 182 ob. z. obč. má zníti:

Podstatným právním účinkem přijetí za vlastního jest, že přijatá osoba obdrží jméno zvolitelovo nebo rodné jméno zvolitelkyně. Může však býti smluveno, že má s tímto jménem spojiti svoje předešlé rodinné jméno a že podrží náležející jí snad šlechtictví. V posléz uvedeném případě musí podržeti jméno své rodiny a přijaté jméno spojí se bezprostředně s tímto jménem. Chtějí-li zvolitelé, aby jejich šlechtictví a erb na zvolence se přenesly, potřebí jest k tomu povolení zeměpána.

Dvorní dekret ze dne 28. ledna 1816, sb. z. s. čís. 1206, se zrušuje.

§ 192 ob. z. obč. má zníti:

Také řeholníkům a cizozemcům nebudiž zpravidla žádné poručenství svěřováno.

§ 193 ob. z. obč. má zníti:

Manželky potřebují ku převzetí poručenství souhlasu svého manžela, leč by šlo o jejich vlastní dítě nebo byl-li manžel prohlášen choromyslným, je-li jeho pobyt neznámý nebo je-li manželství rozvedeno.

Nadpis „neb k určitému poručenství“ vložen buď mezi § 193 a § 194 ob. z. obč.

§ 194 ob. z. obč. má zníti:

K určitému poručenství nebuďte připuštěni ti, které otec nebo matka oprávněná poručníka povolati (§ 196) výslovně z poručenství vyloučili, pak ti, kteří s rodiči nezletilého nebo s nezletilcem samým, jak známo, žili v nepřátelství nebo kteří s nezletilcem v rozepři jsou zapleteni. Pokud některá osoba následkem nezapravených pohledávek mezi ní a nezletilcem jest nezpůsobilou převzíti poručenství, posoudí soud.

§ 195 ob. z. obč. má zníti:

Mimo vůli svou nemohou k poručenství býti přidržováni: ženy, kromě matky a báby, pak duchovní, vojáci v trvalé aktivní službě se nacházející a veřejní úředníci, rovněž ten, kdo jest šedesát let stár, ten komu náleží pečovati o pět dětí nebo vnuků, nebo jenž spravuje již jedno obtížné poručenství nebo troje menší, nebo kdo by tento úřad pro vzdálenost svého bydliště od poručenského soudu toliko těžce nebo se značnými výlohami mohl zastávati.

§§ 196 a 197 ob. z. obč. mají zníti:

§ 196.

Přede vším náleží poručenství tomu, koho otec nebo, neučinil-li otec o tom žádného opatření, matka k tomu povolala, není-li mu na závadu žádná z překážek v §§ 191 až 194 uvedených.

§ 197.

Určila-li matka kromě případu v § 196 uvedeného nebo některá jiná osoba nezletilému dědičný podíl a jmenovala-li zároveň poručníka, musí tento toliko ve vlastnosti opatrovníka pro pozůstalé jmění býti přijat.

§ 198 ob. z. obč. má zníti:

Nebyl-li posledním pořízením povolán žádný nebo žádný způsobilý poručník, svěřeno buď poručenství přede všemi manželské matce, pak dědovi se strany otcovské, potom bábě se strany otcovské, konečně nejbližším příbuznému, z několika stejně blízkých však zpravidla staršímu.

§ 211 ob. z. obč. má zníti:

Soud má ženě, která byla ustanovena poručnicí, přidati nějakého muže jako spoluporučníka:

Při volbě spoluporučníka hleděno buď především ku projevené vůli otcově, pak k návrhu poručnice, konečně k příbuzným nezletilého.

§ 255 ob. z. obč. má zníti:

Poručenský soud může naříditi, aby žena k poručenství povolaná byla propuštěna, když se žena provdá. K poručenství povolané provdané ženy buďte propuštěny, bude-li souhlas manželův, aby poručenství vedly, odvolán.

Na místě poručníka neb opatrovníka před počátkem působnosti tohoto císařského nařízení jmenovaného může matka nebo manželka opatrovancova k svému návrhu býti ustanovena poručnicí neb opatrovnicí.

Spoluporučníci přidaní matkám a bábám buďte soudem propuštěni, pokud podle předcházejících ustanovení spoluporučník nemusí býti zřízen.

Ku podpoře soudů při výkonu poručenské a opatrovnické soudní pravomoci buďte zřízeny poručenské rady.

Úkolem poručenské rady jest, sdělovati soudu skutečnosti pro zahájení a vedení poručnických prací důležité, podporovati soud při dozoru na poručníky a opatrovníky a oznamovati jemu nedostatky a nepřístojnosti, které při tom shledá a které poučením a napomenutím nemůže odstraniti.

Zejména náleží poručenské radě:

Soud může poručenské radě naříditi, aby přijímala a potvrzovala slib poručníků, spoluporučníků a opatrovníků; rovněž může soud vyzvati poručenskou radu, aby podala dobré zdání o účelnosti a přiměřenosti navrhovaných nebo zamýšlených opatření v příčině osoby nebo jmění poručence.

Poručenské radě může býti soudem svěřeno poručenství nad nezletilými, pro něž nebyl zřízen jiný poručník.

Bez ujmy jinakých zákonných nařízení může se nařízeními svěřiti poručenské radě dozor nad dětmi ve stáří pod čtrnácti léty, které byly dány soukromým osobám do stravy a ošetřování (schovanci), a oprávnění přejímati schovance učiněno býti závislým na povolení poručenské rady.

Poručenská rada podřízena jest soudu svého obvodu. V místech, kde se nachází sborový soud první instance, má okresní soud a, nachází-li se v místě několik okresních soudů, okresní soud obvodu jednotlivé poručenské rady vykonávati dozor nad poručenskou radou.

Poručenská rada má v příčině opatrovanců v jejím obvodu se zdržujících všem v oboru její působnosti na ni docházejícím soudním příkazům a dotazům vyhověti. Soud může poručenskou radu dle potřeby svolati k poradám.

Bude-li pobyt opatrovancův přeložen do obvodu jiné poručenské rady, budiž to od jeho zákonitého zástupce oznámeno poručenské radě dosavadního pobytného místa a touto poručenskou radou poručenské radě nového pobytného místa.

Za účelem provedení svých úkolů může poručenská rada vejíti ve styk s veřejnými korporacemi, ústavy a spolky a pověřiti funkcionáře a členy takových spolků nebo jiné osoby, aby pod jejím vedením a dozorem obstarávaly jednotlivé mu svěřené úkoly nebo skupiny úkolů (opatrovatelé sirotků, opatrovatelkyně sirotků). Těmto osobám buď vydána ustanovovací listina.

Těchto opatrovatelů může se zejména užívati k poptávkám a k periodické prohlídce a dozoru. Dozor na děti pod sedmi léty a dohled na ženské opatrovance buď svěřen zpravidla opatrovatelkyním sirotků.

Opatrovatelé sirotků (opatrovatelkyně sirotků) mohou býti přibíráni k jednáním poručenské rady s hlasem poradním.

Členové poručenské rady mají šetřiti mlčelivosti o tom, co při výkonu svého úřadu shledali, pokud splnění jejich úkolů něčeho jiného nevyžaduje.

Obvod poručenské rady má zaujímati zpravidla území obce (statkového obvodu); v téže obci může se však zříditi též několik poručenských rad.

Pro sousední obce téhož okresního soudního obvodu nebo pro části takových obcí, pak pro sousední statkové obvody (části statkových obvodů) a obce (části obcí) může býti zřízena společná poručenská rada.

Obvody poručenských rad buďte ustanoveny po vyslechnutí účastných obcí (statkových obvodů) politickými úřady v dohodě s presidentem zemského (krajského) soudu a v zemském zákonníku a nařizovacím věstníku vyhlášeny. Totéž platí pro změny obvodů. Při různostech mínění mezi politickými úřady a presidentem zemského (krajského) soudu rozhodne náčelník zemského politického úřadu v dohodě s presidentem vrchního zemského soudu.

Za politický úřad buď považováno okresní hejtmanství, je-li však v poručenské radě účastněna obec s vlastním statutem, zemský politický úřad.

Náčelník politického úřadu zemského může v dohodě s presidentem vrchního zemského soudu naříditi, aby v některém soudním okresu nebo v jednotlivých částech některého soudního okresu pro nedostatek nutných předpokladův od zřízení poručenských rad bylo dočasně upuštěno.

Členy poručenské rady mohou býti svéprávní osoby obojího pohlaví, které mají rakouské státní občanství a požívají občanských práv.

Pozbude-li některý člen poručenské rady zákonité způsobilosti ke členství, úřad jeho zanikne.

Za členy poručenské rady buďte ustanovovány kromě zástupců zákonitě uznaných církví a náboženských společností, školy a zúčastněných obcí (statkových obvodů) takové osoby, které majíce dostatečnou znalost místních poměrů projevují trvalý zájem pro otázky péče o mládež a jsou s to, práce s úkoly poručenské rady spojené na sebe vzíti. Při tom buď zejména hleděno ku příslušníkům sdružení neb institucí věnovaných péči o sirotky nebo jiným odvětvím ochrany mládeže.

Členové poručenské rady povolávají se na dobu pěti let. Jejich úřad jest čestným úřadem. Po dobu své funkce jsou oprávněni užívati titulu „sirotčí rada“.

Členy poručenské rady, kteří svoje povinnosti trvale zanedbávají, může soud prohlásiti za zbavené členství. Pokud jde o zástupce církví a náboženských společností nebo škol, má soud v takovém případě u místa ku jmenování povolaného navrhnouti, aby vyslalo jiné osoby.

Zástupcové zákonitě uznané církve nebo náboženské společnosti nebo školy nemohou povolání do poručenské rady odmítnouti. Všechny ostatní osoby mohou vstup do poručenské rady odmítnouti, jsou-li oprávněny odmítnouti poručenství nebo byly- li již po jedno období činnými jako členové poručenských rad. Nastane-li dodatečně nějaký odmítací důvod, může členství býti složeno.

O přípustnosti odmítnutí nebo složení rozhodne soud, jemuž poručenská rada jest podřízena.

Vysílání zástupcův obcí děje se v přeneseném oboru působnosti obce usnesením obecního zastupitelstva.

Počet členů poručenské rady a míst vyhrazených zástupcům církví a náboženských společností, škole a obci, orgány a korporace, které jsou oprávněny členy jmenovati, a způsob jejich výběru, doplnění poručenské rady při předčasném odchodu jednotlivých členů, předpisy pro ustavení se a pravidelné obnovování poručenské rady rovněž i předpisy o vedení prací v poručenské radě a jejím styku se soudy buďte stanoveny nařízením.

Obce (statkové obvody) jsou povinny, poskytnouti poručenským radám potřebné úřední místnosti.

Zřídí-li se společná poručenská rada pro několik obcí (statkových obvodů), ustanoví, nedojde-li k dohodě, politický úřad (§ 40, odstavec 4), která obec (statkový obvod) úřední místnosti má poskytnouti.

§ 284 ob. z. obč. obdrží nadpis „Poručenská rada“ a má zníti:

Poručenské rady jsou povolány, aby podporovaly soudy při výkonu poručenské a opatrovnické soudní pravomoci. Zvláštním zákonem bude ustanoveno, kterak mají býti složeny a jaké mají úkoly.

Nařízením bude ustanoveno, jakým způsobem má se u poručenského soudu zjednati přehled poměrův a jmění nezletilcův a opatrovancův a o okolnostech pro vedení poručenství a opatrovnictví jinak podstatných.

Ustanovení §§ 207 a 208 ob. z. obč. i s jejich nadpisem jsou zrušena; na jejich místo nastoupí ustanovení v §§ 50 a 54 tohoto císařského nařízení obsažená.

§ 207 ob. z. obč. obdrží nadpis „Ústavní poručenství“ a má zníti:

Od zřízení poručníka může býti upuštěno, pokud se nezletilec, který nemá ani nemovitého, ani značného movitého jmění, nachází v donucovací pracovně nebo polepšovně nebo v nějakém veřejném nebo soukromém ústavu, věnovaném péči o výchovu, jehož stanovy jsou státem schváleny. Totéž platí o chovancích, kteří pod dozorem představenstva ústavu jsou vychováváni v rodině. V tomto případě náležejí práva a povinnosti poručníkovy představenému ústavu. Jsou-li tu důvody, které by ho pro jeho osobu podle zákona z ustanovení poručníkem vylučovaly, je-li jako představený ústavu nezpůsobilým převzíti tato oprávnění a tyto povinnosti.

Soud může přes to, že byl nezletilý přijat do některého ústavu, v jeho zájmu poručníka zříditi nebo zřízeného již poručníka v jeho úřadě ponechati. Na výchovu nezletilého v ústavu nesmí tento poručník vykonávati žádného vlivu.

Ústavy v § 50 uvedené mají soudu včas podati zprávu, když nezletilý vstupuje do zaopatření ústavu nebo je opouští.

Pokud po vystoupení nezletilého, který nenachází se pod mocí otcovskou, jiný poručník není jmenován, má představený ústavu poručenství dále vésti.

K návrhu představeného některého z ústavů v § 50 uvedených a po vyslechnutí poručníka může soud naříditi, aby poručenství nad nezletilými, kteří v době počátku platnosti tohoto císařského nařízení v některém takovém ústavu se nacházejí, přešlo na ústav.

Předpisy dvorního dekretu ze dne 17. srpna 1822, sb. z. s. čís. 1888, zůstávají v platnosti. Ředitelství sirotčince se nacházejících v plném rozsahu práva a povinnosti poručníka, pokud soud nezřídí jiného poručníka.

§ 208 ob. z. obč. obdrží nadpis „Generální poručenství“ a má zníti:

Pokud tu není vhodných poručníků, kteří by byli ochotni převzíti tento úřad, nebo pokud jest to nutno, aby se účinným způsobem hájily práva a zájmy nemajetných opatrovanců, může poručenství býti svěřeno vhodnému orgánu veřejné správy nebo některému združení pro ochranu mládeže. Toto přenesení může se obmeziti též na jednotlivá práva a povinnosti poručníkovy. Podrobnější ustanovení o tom budou vydána nařízením.

Soud může přenesení odvolati, vyžaduje-li toho zájem opatrovancův.

§ 586 ob. z. obč. má zníti:

Ústní poslední pořízení budiž k žádosti jednoho každého, komu na tom záleží, stvrzeno souhlasným přísežným seznáním těchto tří svědků nebo, nemohl-li by jeden z nich přísežně býti slyšen, alespoň dvou ostatních, jinak by toto prohlášení poslední vůle bylo bez účinku (§ 601).

§ 591 ob. z. obč. má zníti:

Osoby nemající osmnácte let, smyslů zbavení, slepí, hluší nebo němí, pak ti, kdož nerozumí jazyku zůstavitelovu, nemohou býti svědky posledních pořízení.

§ 592 ob. z. obč. jest zrušen.

§ 597 ob. z. obč. má zníti:

Při posledních pořízeních, která se učiní za plavby nebo v místech, kde řádí mor nebo podobné nakažlivé nemoci, jsou také osoby, které dokonaly čtrnáctý rok, platnými svědky.

Předcházející ustanovení nevztahují se na poslední pořízení, která byla učiněna před počátkem působnosti tohoto císařského nařízení.

§ 731 ob. z. obč. má zníti:

K prvnímu pokolení náležejí ti, kdož se zůstavitele jako ze svého kmene pošli, totiž: jeho děti a jejich potomci.

K druhému pokolení náležejí zůstavitelův otec a zůstavitelova matka jakož i ti, kdož jsou od jeho otce neb matky, totiž jeho bratři a sestry a jejich potomci.

Ke třetímu pokolení náležejí dědové a báby, též bratři a sestry rodičův a jejich potomci.

Ze čtvrtého pokolení jsou toliko první pradědové a prabáby zůstavitelovi k posloupnosti dědické povoláni.

§ 741 ob. z. obč. a příslušný k tomu nadpis mají zníti:

Čtvrté pokolení: praděd a prabába.

§ 741.

Vymřelo-li zcela pokolení třetí, jsou pradědové a prabáby zůstavitele povoláni k zákonné dědické posloupnosti. Na dědy a báby otce zůstavitelova připadá jedna polovice dědictví, na dědy a báby matky druhá polovice. O každou polovici dědictví rozdělí se obojí dědové a báby rovnými díly. Není-li tu jednoho děda nebo báby, připadne osmina dědictví této straně náležející pozůstalému dědovi nebo bábě. Není-li tu jednoho děda a báby, povoláni jsou k jejich čtvrtině druhý děd a bába téhož rodiče zůstavitelova.

Není-li tu obou dědův a báb jednoho rodiče zůstavitelova, povoláni jsou k polovici pozůstalosti na ně připadající dědové a báby druhého rodiče touž měrou jako k polovici pozůstalosti, která jim bezprostředně připadne.

§§ 742 až 749 ob. z. obč. jsou zrušeny.

§ 751 ob. z. obč. má zníti:

Na tato čtyři pokolení manželského příbuzenstva obmezuje se právo dědické posloupnosti v příčině jmění volně děditelného.

Předcházejíc ustanovení nemají platnosti, nastal-li nápad dědictví před počátkem působnosti tohoto císařského nařízení.

§ 754 ob. z. obč. má zníti:

Co se týče matky a příbuzných matčiných, mají nemanželské děti při zákonité dědické posloupnosti ku jmění volně děditelnému táž práva jako děti manželské. K pozůstalosti otcově a otcovských příbuzných nemají nemanželské děti žádné zákonité dědické posloupnosti.

§ 756 ob. z. obč. má zníti:

Rodiče mají k pozůstalosti svých legitimovaných nebo před zákonem zvláštní výhody požívajících nemanželských dětí totéž vzájemné právo, které propůjčeno jest dětem k pozůstalosti jejich rodičů (§§ 752 – 754). Ke jmění dítěte mimo manželství zůstalého náleží dědická posloupnost toliko matce a jejím příbuzným. Otec a jeho příbuzní jsou z této posloupnosti vyloučeni. Též zvolitelé nemají žádného zákonného dědického práva k pozůstalosti zvoleného dítěte. Tato pozůstalost připadne podle zákonité dědické posloupnosti jeho příbuzným.

Zákonité dědické právo mezi nemanželským dítětem a matčinými příbuznými nemůže býti uplatněno, nastal-li nápad dědictví před počátkem působnosti tohoto císařského nařízení.

§ 757 ob. z obč. má zníti:

Manžel, jenž zůstavitele přečká, jest vedle dětí zůstavitelových a jejich potomků zákonným dědicem čtvrtiny pozůstalosti. Vedle rodičů zůstavitelových a jejich potomků nebo vedle děda a báby jest zákonným dědicem polovice pozůstalosti. Jsou-li tu vedle děda a báby potomci zemřelého děda a báby, obdrží mimo to manžel z druhé polovice dědictví onen díl, který by podle §§ 739 a 740 připadl potomkům zemřelého děda a báby. Ve všech případech započte se do dědického podílu manželova to, co mu náleží ze jmění zůstavitelova podle svatebních smluv nebo dědické smlouvy.

Není-li tu ani zákonných dědiců prvního a druhého pokolení, ani děda a báby, obdrží manžel, který zůstal na živu, celé dědictví.

§ 758 ob. z. obč. má zníti:

Vedle dědického podílu náležejí manželu na živu zůstalému jako přední odkaz movité věci k manželské domácnosti patřící, vedle dětí zůstavitelových však toliko to, čeho k vlastní potřebě jest mu třeba.

§ 759 ob. z. obč. má zníti:

Manžel z vlastní viny rozvedený nemá žádného zákonného dědického práva a žádného nároku na zákonný přední odkaz.

Obé jest manželu na živu zůstalému odepřeno i tenkráte, když zůstavitel podal již žalobu na rozvod nebo rozloučení manželství na základě viny druhého a žalobě se vyhoví.

§ 796 ob. z. obč. má zníti:

Manžel nemá sice práva na povinný díl, náleží mu však, pokud nevstoupí do druhého manželství, nedostávající se slušná výživa, pokud není uhrazena jeho zákonitým dědickým podílem nebo zaopatřením, které bylo smluveno pro případ, když by druhého manžela přečkal, nebo posledním pořízením bylo mu poskytnuto. V případech v § 759 uvedených nemá též žádného nároku na výživu z pozůstalosti.

Předcházející ustanovení nemají platnosti, nastal-li nápad dědictví před počátkem působnosti tohoto císařského nařízení.

§ 760 ob. z. obč. má zníti:

Není-li tu žádné k dědické posloupnosti oprávněné osoby nebo nezíská-li někdo dědictví, připadne pozůstalost jako statek bez dědiců státu.

Ustanovení tohoto císařského nařízení nabývají moci dnem vyhlašovacím.

Tímto dnem pozbývají platnosti, pokud nic jiného není nařízeno, veškerá s předpisy tohoto císařského nařízení v odporu se nacházející, dosud platná zákonitá ustanovení.

Mému ministru práv jest uloženo, aby ve skutek uvedl toto císařské nařízení, a to v dohodě s účastnými ministry.

Ve Vídni, dne 12. října 1914.