Paragraf 43 ob. z. obč. bude nadepsán: „VIII. Ochrana jména” a měj toto znění:

Upírá-li se někomu právo, aby užíval svého jména nebo je-li poškozen tím, že se užívá jeho jména (krycího jména) neprávem, může žalovati, aby toho bylo zanecháno a je-li tu zavinění, aby byla škoda nahrazena.

Paragraf 152 ob. z. obč. měj toto znění:

Děti v moci otcovské nemohou se platně zavazovati bez přivolení otcova, daného výslovně neb aspoň mlčky. Dítě, jež není v opatření rodičů, může se však samostatně smlouvou zavazovati k službám. O takovýchto závazcích jakož i o závazcích nezletilců vůbec, platí, co v kapitole následující (§§ 246 až 248) je stanoveno o závazcích, ve které vejdou osoby postavené pod poručenstvím. Otec je také povinen své nezletilé děti zastupovati.

Paragraf 246 ob. z. obč. měj toto znění:

I bez přivolení svého poručníka může se nezletilec smlouvou samostatně zavázati k službám, a toliko z důležitých příčin může poručník před časem zrušiti smlouvu, kterou nezletilec uzavřel. Čeho nezletilý takto neb jinak nabude svou pílí, tím může svobodně nakládati, právě tak jako věcmi, které mu k vlastní potřebě budou vydány, když dojde dospělosti a může se o tom také zavazovati.

Paragraf 248 ob. z. obč. měj toto znění:

Vydával-li by se nezletilý, dokonav dvacátý rok, při nějakém jednání za zletilého a nemohla-li by druhá strana, prvé než věc bude dojednána, získati práv o pravém stavu, bude nezletilý zodpověden za veškerou škodu.

Dospělý nezletilec odpovídá veškerým svým jměním také za jiné činy zapovězené a za škodu, kterou způsobil svou vinou.

Ustanovení §§ 2 až 4 platí také o činech nezletilých, které se udály před 1. lednem 1917.

Paragraf 158 ob. z. obč. měj toto znění:

Manželskému původu dítěte zrozeného v zákonné lhůtě může odpírati manžel nejdéle do tří měsíců od toho času, kdy nabyl vědomosti, tím, že dokáže proti opatrovníku zřízenému k obhájení manželského zplození, že není možno, aby dítě od něho bylo zplozeno. Ani cizoložství matčino, ani její tvrzení, že dítě je nemanželské, nemohou o sobě zbaviti dítě práv dítěte manželského. Upadl-li manžel před uplynutím popěrné lhůty v choromyslnost, může vykonati právo popěrné jeho zákonný zástupce do tří měsíců od toho času, kdy nabyl vědomosti a zvěděl-li o narození dítěte již dříve, do tří měsíců od svého ustanovení.

Paragraf 159 ob. z. obč. měj toto znění:

Zemřel-li manžel před uplynutím popěrné lhůty, nebo je-li od narození dítěte jeho pobyt trvale neznám, může i dítě, ale, žije-li matka, jen s jejím svolením, popříti, že bylo zplozeno v manželství, a to tím, že podá žalobu na opatrovníka k tomu konci zřízeného. Právo zanikne uplynutím jednoho roku po té, co dítě stalo se zletilým. Zemřel-li manžel dříve, než uplynula popěrná lhůta, mohou i dědicové jeho, jímž by se stala v právech újma, do tří měsíců od smrti manželovy z příčiny výše položené popříti, že dítě zplozeno bylo v manželství.

Za § 159 ob. z. obč. budiž vloženo:

§ 159a

Právo zákonného zástupce manželova nebo právo dítěte popříti manželské zplození pomine, uzná-li manžel k jednání způsobilý, dříve než rozsudek nabude právní moci, před soudem, že dítě je zplozeno v manželství.

Předcházející ustanovení platí i o dětech zrozených před 1. lednem 1917, neuplynula-li lhůta, v níž lze popříti manželské zplození, před 1. lednem 1917; právo popírati přísluší však jen dětem, kterým téhož dne není více než tři léta.

Za § 297 ob. z. obč. buď vloženo:

Stroje

§ 297a

Spojí-li se s nemovitou věcí stroje, nepokládají se za příslušenství bude-li se svolením vlastníka nemovitosti ve veřejné knize poznamenáno, že stroje jsou vlastnictvím někoho jiného. Nahradí-li se těmito stroji jiné, které bylo pokládati za příslušenství, vyhledá tato poznámka přivolení těch, jimž dříve práva v knihách byla zapsána. Poznámka pozbude účinku, když uplyne pět let od zápisu; konkursním řízením a vnuceným dražebním řízením staví se běh lhůty.

K § 364 ob. z. obč. buď jako druhý odstavec připojeno:

Vlastník pozemku může sousedovi zakázati, co působí vnikání odpadkové vody, kouře, plynů, tepla, zápachu, hřmotu, otřesů a podobných nepříležitostí, převyšují-li míru podle místních poměrů obvyklou a ztěžují-li podstatně užívání pozemku v místě obvyklé. Přímo je přiváděti se nepřipouští, není-li k tomu zvláštního důvodu právního.

Za § 364 ob. z. obč. buď vloženo:

§ 364a

Jsou-li však příčinou újmy nepříležitosti tuto míru převyšující způsobené zařízením horním nebo zařízením na sousedním pozemku úředně schváleným, je vlastník oprávněn požadovati na soudě jen náhradu škody, a to i tehdy, když škoda způsobena byla okolnostmi, ku kterým při jednání úředním nebylo přihlíženo.

§ 364b

Pozemek nesmí býti prohlouben tak, aby půda nebo stavení sousedovy pozbyly náležité opory, leda že držitel pozemku postará se o jinaké dostatečné upevnění.

Za § 364b buď v obecném zákonníku občanském vložen:

§ 364c

Smluvený nebo v posledním pořízení daný zákaz zcizení nebo zavazení nějaké věci nebo nějakého věcného práva zavazuje toliko prvního vlastníka, nikoli však jeho dědice nebo jiné právní nástupce. Proti třetím osobám působí tehdy, byl-li dán mezi manžely, rodiči a dětmi, zvolenci nebo opatrovanci nebo jejich manžely a byl-li zapsán ve veřejné knize.

Zákaz zcizovati nebo zadlužovati působící zápisem do veřejné knihy proti třetím osobám, lze dáti také ve prospěch státního fondu péče bytové pro malé byty nebo ve prospěch jiných fondů nařízením ustanovených.

Nadpis § 431 ob. zák. obč. měj toto znění:

2. Při nemovitých věcech a stavbách

Paragraf 432 ob. z. obč. bude nadepsán: „Obzvláště, když se nabývá něčeho a) smlouvou” a měj toto znění:

Za tou příčinou buď o nabývacím jednání zřízena ověřená listina ve formě předepsané k platnosti jednání nebo listina veřejná.

Paragraf 433 ob. z. obč. - jenž nebude míti nadpisu - měj toto znění:

Listina obsahuj přesné označení osob, které vlastnictví odevzdávají a je přejímají; nemovitosti, která se odevzdává, i jejích součástí; právního důvodu odevzdání; pak místa a doby, kde a kdy byla smlouva uzavřena, a v této listině nebo v listině zvláštní nechť odevzdávající výslovně prohlásí, že ke vkladu přivoluje.

Paragraf 434 ob. z. obč. měj toto znění:

Vlastnictví k nemovitostem, které nejsou zapsány v žádné knize pozemkové, převádí se soudním uložením listiny opatřené náležitostmi §§ 432 a 433. Na místo doložky vkladné nastoupí doložka, že se přivoluje, aby listina byla uložena.

Paragraf 435 ob. z. obč. měj toto znění:

Totéž platí, převádí-li se vlastnictví ke stavbám, jež jsou na cizím pozemku vystaveny s úmyslem, aby tam nezůstaly trvale, pokud nejsou příslušenstvím stavebního práva.

Paragraf 436 ob. z. obč. měj toto znění:

Má-li přejíti vlastnictví nemovitých věcí nebo stavby podle platného rozsudku, soudního rozdělení nebo odevzdání pozůstalosti, je rovněž potřebí vkladu (§§ 431 až 433), nebo uložení listiny (§§ 434, 435).

Paragraf 437 ob. z. obč. měj toto znění:

Stejně je potřebí k nabytí vlastnictví odkázané nemovitosti nebo stavby, aby byla věc odevzdána odkazovníku podle §§ 431 až 435.

K § 451 ob. z. obč., jenž bude nadepsán „O nabytí práva zástavního: a) hmotným odevzdáním; b) vkladem nebo uložením listin u soudu”; buď připojen druhý odstavec:

Zástavní právo k nemovitostem, jež nejsou zapsány v knihách (§ 434) nebo ke stavbám (§ 435) nabývá se soudním uložením ověřené listiny o zřízení zástavy. Listina obsahuj přesné označení zástavy a pohledávky ciferně určené, při pohledávce zúročitelné i výši úroků; pak výslovné přivolení zástavcovo k uložení listiny u soudu.

Paragraf 481 ob. z. obč. měj toto znění:

Věcného práva služebnosti k věcem, které jsou zapsány ve veřejných knihách, lze nabýti toliko knihovním zápisem.

K nemovitostem v knihách nezapsaným (§ 434) nebo k stavbám (§ 435) nabýti lze věcného práva soudním uložením ověřené listiny o zřízení služebnosti; k jiným věcem však způsoby odevzdání výše uvedenými (§§ 426 až 428).

Listiny uvedené v §§ 18 až 23 buďtež uloženy u soudu, který vede pozemkovou knihu o pozemcích ležících v katastrální obci a nezapsaných v deskách zemských.

Každému jest volno nahlédnouti do listin u soudu uložených.

Bližší předpisy o přijímání, spořádání a uschování těchto listin budou vydány nařízením.

Na zástavní práva, jichž někdo nabyl exekucí (výkonem exekuce) před 15. dubnem 1916 k věcem označeným v § 19, nebuď použito § 256 odstavce 2, exekučního řádu.

Předpisy platící v Tyrolsku, Vorarlbersku a Dalmácii o nabytí věcných práv k nemovitostem v pozemkové knize nezapsaným, zůstávají v platnosti.

Paragraf 485 ob. z. obč. měj toto znění:

Služebnosti nelze svémocně ani od věci služebné odděliti ani na jinou věc neb osobu převésti. Vedle toho pokládá se každá služebnost za nedílnou potud, že nehledíc ku případu jmenovanému v § 847, nelze práva na pozemku váznoucího ani změniti ani rozděliti zvětšením, zmenšením nebo rozdělením pozemku.

Paragraf 844 ob. z. obč. měj toto znění:

Služebností, mezníků a listin, jichž třeba společně užívati, nelze děliti. Listiny uloží se, není-li nějaké závady, u nejstaršího účastníka. Ostatní účastníci obdrží na svůj náklad ověřené opisy. Není-li jinaké dohody, trvají pozemkové služebnosti ve prospěch všech účastníků dále; služebnost však nesmí se tím rozšířiti nebo státi se pro služebný statek obtížnější. Prospívá-li výkon služebnosti toliko jednotlivým částem, ostatní části práva pozbudou.

Paragraf 847 ob. z. obč. měj toto znění:

Rozdělení jakéhokoliv společného statku o sobě nemůže třetí osobě býti na újmu; osoba ta může užívati zástavního práva služebnosti a jiných práv věcných, jež jí příslušejí, po rozdělení jako dříve. Týká-li se však výkon pozemkové služebnosti toliko části věci, zanikne právo k ostatním částem.

Paragraf 848 ob. z. obč. měj toto znění:

Také osobní práva, která příslušejí třetí osobě, proti společenství, zachovají přes nastalé vystoupení některého ze společníků svoji moc. Rovněž nemůže ten, kdo společenství něco dluhuje, zapraviti dluh jednotlivým společníkům. Takové dluhy odvésti jest celému společenství nebo tomu, kdo společnost řádně představuje.

Za § 848 ob. z. obč. buď vložen:

§ 848a

Poskytuje-li nějaká služebnost nebo jiné reálné břemeno právo k užitkům, může, když dělí se panující pozemek, každá z oprávněných osob a když dělí se zmíněný pozemek, každá z obtížených osob žádati, aby vykonávání upraveno bylo soudem. Vykonávání buď upraveno hledíc k povaze a k účelovému určení práva jakož i k poměru velikosti a hospodářské zvláštnosti jednotlivých částí nemovitosti beze stížení břemene, tak, aby se to srovnávalo slušně s veškerými zájmy.

Úpravu dle § 30 nechť provede dle předpisů o řízení nesporném okresní soud, v jehož obvodu jest zatížená nemovitost.

Dohodnou-li se účastníci, buď o tom sepsána listina; o sporných kusech rozhodne soud usnesením s vyloučením řádného pořadu práva.

Úprava buď podle listiny a usnesení poznamenána ve veřejné knize.

Předchozí ustanovení platí i o pozemkových služebnostech a reálných břemenech, zřízených před 1. lednem 1917.

Paragraf 469 ob. z. obč. měj toto znění:

Zapravením dluhu zástavní právo zaniká. Zástavce však je povinen dluh zapraviti jen tehdy, když mu zároveň bude vrácena zástava. Ke zrušení hypotéky zaplacení dluhu nestačí. Statek hypotekární zůstane zavazen, pokud se dluh z veřejných knih nevymaže. Až dosud může vlastník statku podle kvitance nebo jiné listiny prokazující zánik zástavního dluhu převésti právo zástavní na novou pohledávku, která nepřevyšuje zástavní pohledávky zapsané.

Za § 469 ob. z. obč. buď vložen:

§ 469a

Při zřízení práva zástavního nelze se vzdáti tohoto práva jím nakládati. Zaváže-li se vlastník jinému, že dá určitou hypotéku vymazati, nemůže hypotékou nakládati, je-li tento závazek ve veřejné knize při hypotéce poznamenán.

Paragraf 470 ob. z. obč. - jenž nebude míti nadpisu - měj toto znění:

Jestliže po zapravení dluhu (§ 469) nebo nastalém sloučení (§ 1466) bude statek hypotékou obtížený prodán vnucenou dražbou nebo bude-li povolena vnucená správa, a to dříve, než bylo z knih vymazáno právo zástavní, nebo než byly převedeny nemovitosti nebo právo zástavní, nesluší při rozvržení výtěžku přihlížeti k tomuto zástavnímu právu. Jen pokud pohledávka zajištěná právem zástavním pozůstává ještě proti osobě třetí nebo náleží vlastníku náhrada za její zapravení (§ 1358), přikáže se díl na ni vypadající vlastníku.

Paragraf 1446 ob. z. obč. měj toto znění:

Sloučí-li se práva a závazky vložené do knih veřejných, nezaniknou, pokud se z veřejných knih nevymaží (§ 526). Až do té doby může zapsané zástavní právo býti převedeno na třetí osobu vlastníkem nebo exekucí (§§ 469 až 470).

Vymaže-li se zástavní právo, může si vlastník vymoci současně knihovní poznámku, že se vyhrazuje zápis nového zástavního práva v pořadí a do výše vymazaného zástavního práva do tří let po tom, co byla poznámka povolena. Tato výhrada působí, když dojde ke změně v osobě vlastníkově, ve prospěch nového vlastníka. Při vnucené dražbě se však k výhradě nepřihlíží, nebylo-li jí užito až do doby poznámky zahájeného řízení dražebního.

Vlastník nemovitosti může žádati, aby v pořadí a do výše zástavního práva váznoucího na nemovitosti zapsáno bylo zástavní právo na novou pohledávku s omezením, že nabude právní účinnosti, bude-li do roka po tom, co byl povolen zápis nového zástavního práva, vložen výmaz zástavního práva staršího.

Splnění této podmínky budiž ve veřejné knize poznamenáno zároveň s výmazem staršího práva zástavního.

Nebude-li do této lhůty za výmaz žádáno nebo nebude-li výmaz povolen, zanikne nové zástavní právo uplynutím lhůty a budiž z úřední moci vymazáno s veškerými zápisy, jež se k němu vztahují.

Žádati za výmaz staršího zástavního práva jest kromě hypotekárního dlužníka oprávněn i věřitel, pro něhož je zapsáno zástavní právo pojišťující novou pohledávku.

Vázne-li na starším zástavním právu závada, stane se nové zástavní právo, zapsané v jeho pořadí, právně účinným toliko za další podmínky (§ 38), že bude závada vymazána nebo se souhlasem účastníků převedena na zapsané nové právo zástavní.

Vázne-li starší zástavní právo simultánně na několika knihovních předmětech, stane se nové zástavní právo právně účinným toliko za další podmínky (§ 38), že bude starší zástavní právo vymazáno na veškerých předmětech knihovních.

Ustanovení §§ 37 až 40 buď obdobně užito, má-li nová pohledávka nastoupiti na místo dvou nebo více hypotekárních pohledávek, jdoucích v pořadí přímo za sebou.

Článek XXVIII uvozovacího zákona k řádu exekučnímu ze dne 27. května 1896, Z. Ř. č. 78, již neplatí.

Předchozí ustanovení vztahují se také na zástavní práva, jež vznikla před 1. lednem 1917. Vlastník může však na újmu práva zapsaného před tímto dnem nakládati právem zástavním po zaplacení dluhu nebo po spojení práva zástavního s vlastníkem toliko potud, pokud zástavní dluh dne 1. ledna 1917 nebyl ještě splacen.

Prvním lednem 1917 pozbude moci zákon ze dne 22. února 1907, Z. Ř. č. 48.

Paragrafy 53 a 55 obecného zákona knihovního ze dne 25. července 1871, Z. Ř. č. 95, se pozměňují, a to takto:

Paragraf 53 odstavec 1, měj toto znění:

Vlastník jest oprávněn žádati za knihovní poznámku, že zamýšlí zciziti nemovitost nebo zříditi k ní právo zástavní za dluh, jehož výši jest udati, a to k tomu účelu, aby právům, která podle těchto jednání budou zapsána, opatřil pořadí od okamžiku oné žádosti.

Paragraf 55 měj toto znění:

Poznámka pořadu pozbude účinnosti, týká-li se zamýšleného zavazení, uplynutím jednoho roku, v ostatních případech jmenovaných v § 53 uplynutím šedesáti dnů od té doby, co byla povolena. Toto časem omezené působení budiž ve výměru vysloveno, a to tak, že uveden bude konečný den lhůty podle kalendáře.

Vkladem nebo záznamem postoupení přednosti lze změniti pořad práv zapsaných na nemovitosti. K tomu je potřebí přivolení oprávněnce ustupujícího i předstupujícího, pak, je-li právo ustupující hypotékou, přivolení vlastníkova a vázne-li na něm právo osoby třetí, také přivolení této osoby. Rozsah a pořadí ostatních zapsaných práv nebudou tím dotčeny.

Předstupující právo vstoupí bez omezení na místo práva ustupujícího, stojí-li v knihách přímo za tímto, nebo byla-li mu přednost postoupena ode všech, kteří mají práva mezi oběma.

Jestliže byl vyměněn pořad práv, která nejdou přímo za sebou a jestliže nepřivolili, kdo mají práva mezi oběma, získá právo předstupující pořadí práva ustupujícího podle jeho rozsahu a povahy.

Je-li ustupující právo podmíněno nebo doloženo lhůtou, dostane se před splněním výminky nebo uplynutím lhůty na předstupující pohledávku v exekuci jen tolik, kolik na ni připadá v jejím původním pořadí.

Musí-li vydražitel ustupující právo podle jeho dřívějšího pořadí převzíti beze srážky s nejvyššího podání, je při rozvrhu tohoto přihlížeti k právu předstupujícímu na jeho původním místě.

Právo předstupující jde, není-li ujednáno jinak, před právem ustupujícím i na svém původním místě.

Vstoupí-li výměnou pořadu současně zapsanou několik práv na místo jiného, má, nebylo-li ujednáno jinak, na tomto místě přednost ono, které mělo přednost dotud.

Dodatečné změny týkající se bytí nebo rozsahu práva ustoupivšího nepůsobí, není-li ujednáno jinak, na pořad práva předstoupivšího.

Předchozí ustanovení nevztahují se na postoupení pořadí, jež byla zapsána přede dnem 1. ledna 1917.

Ustanovení § 30 obecního zákona knihovního a § 218 odstavec 2, řádu exekučního již neplatí.

Paragraf 471 ob. z. obč. měj toto znění:

Je-li někdo povinen vydati věc, může jí k zajištění svých dospělých pohledávek na náhradu nákladu učiněného na věc nebo škody způsobené věcí zadržeti s tím účinkem, že může býti odsouzen vydati věc jen za vzájemné plnění z ruky do ruky.

Výkon práva zadržovacího může býti odvrácen poskytnutím jistoty; poskytnutí jistoty rukojmími nemá místa.

Paragraf 1440 ob. z. obč. měj toto znění:

Rovněž nedají se navzájem zrušiti pohledávky, jejichž předmětem jsou věci různého druhu nebo věci určité a neurčité. Kusů odňatých svémocně nebo lestně, vypůjčených, v uschování vzatých nebo najatých, nelze užíti k výkonu práva zadržovacího nebo ke kompensaci.

Paragraf 551 ob. z. obč. měj toto znění:

Kdo může platně nakládati svým právem dědickým, je též oprávněn předem se ho vzdáti smlouvou učiněnou se zůstavitelem. Smlouva vyhledává ke své platnosti zřízení notářského aktu nebo sepsání soudního protokolu. Toto vzdání se působí, není-li nic jiného smluveno, také proti potomkům.

Paragraf 579 ob. z. obč. měj toto znění:

Dal-li zůstavitel svou poslední vůli napsati někým jiným, nechť podpíše jí vlastní rukou. Mimo to nechť prohlásí výslovně přede třemi způsobilými svědky, z nichž aspoň dva buďte zároveň přítomni, že spis obsahuje jeho poslední vůli. Konečně nechť podpíší se také svědkové, buď uvnitř nebo zevnitř, ale vždy na listině samé a nikoli snad na obálce, s dodatkem, který ukazuje na jejich vlastnost jakožto svědků. Není třeba, aby svědek znal obsah závěti.

Paragraf 581 ob. z. obč. měj toto znění:

Nemůže-li zůstavitel čísti, dej sobě listinu přečísti jedním svědkem u přítomnosti druhých dvou svědků, kteří nahlédli co obsahuje a potvrď pak, že spis se srovnává s jeho vůlí. Pisatel poslední vůle může býti vždy také svědkem, jest však vyloučeno, nemůže-li zůstavitel čísti, aby předčítal spis.

Paragraf 722 ob. z. obč. měj toto znění:

Byla-li listina řečeným způsobem porušena toliko náhodou, nebo ztratila-li se listina, nestane se poslední vůle bezúčinnou, budou-li prokázány náhoda a obsah listiny.

Ustanovení § 55 buď také užito na poslední pořízení, jež byla zřízena před 1. lednem 1917.

Ustanovení § 56 nevztahují se na poslední pořízení, jež byla zřízena před 1. lednem 1917.

Ustanovení § 57 buď užito na všechny právní případy, jež nebyly před 1. lednem 1917 spořádány pravoplatným rozsudkem neb odevzdáním nebo dohodou stran.

Paragraf 615 ob. z. obč. měj toto znění:

Obecná substituce pomine, jakmile ustanovený dědic přijme dědictví; fideikomisární substituce pomine, když z ustanovených substitutů již nikoho není nebo když přestane případ, pro který substituce byla zřízena.

Pokud není za to míti, že chtěl zůstavitel něco jiného, přechází právo fideikomisářovo i tehdy na jeho dědice (§ 537), když nedožije se případu substituce.

Předchozí ustanovení neplatí, zemřel-li zůstavitel před 1. lednem 1917.

Paragraf 716 ob. z. obč. měj toto znění:

Byla-li v testamentu nebo v kodicilu připojena doložka, že každé pozdější pořízení vůbec, anebo takové, které není opatřeno určitým znamením, má býti neplatné, sluší k věci hleděti tak, jakoby doložky nebylo.

Předchozí ustanovení platí ve prospěch posledního pořízení, zřízeného po 1. lednu 1917, i tehdy, když bylo pořízení, jež obsahuje doložku toho způsobu, zřízeno ještě před tímto dnem.

Paragraf 540 ob. z. obč. měj toto znění:

Kdo se proti zůstaviteli dopustil zločinu, jest nehoden dědického práva, pokud z okolností nevychází na jevo, že mu zůstavitel odpustil.

Paragraf 541 ob. z. obč. měj toto znění:

Při zákonné posloupnosti dědické, jsou potomci toho, kdo stal se nehodným práva dědického, povoláni k dědické posloupnosti na jeho místě i když zůstavitele přežil.

Paragraf 780 ob. z. obč. měj toto znění:

Potomci vyděděného dítěte mohou žádati toliko povinný díl, a to i tehdy, když vyděděný zůstavitele přežil.

Předchozí ustanovení neplatí, napadlo-li dědictví před 1. lednem 1917.

Paragraf 784 ob. z. obč. měj toto znění:

Správné vypočtení povinného dílu vyhledává, aby byly přesně popsány a odhadnuty všechny věci movité a nemovité k pozůstalosti náležející, všechna práva i pohledávky, které zůstavitel směl svobodně zanechati svým nástupcům, ba i vše, co dědic nebo odkazovník pozůstalosti dluhuje. Nepominutelní dědicové mají na vůli, účastniti se odhadu a činiti při tom připomínky. Nemohou však naléhati, aby věci pozůstalostní byly prodány dražbou k účelu vyhledání pravé jejich hodnoty. Dluhy a jiné závazky, které vázly na jmění již za života zůstavitelova, buďtež od podstaty odpočteny.

Paragraf 785 ob. z. obč. měj toto znění:

Žádá-li za to dítě mající právo k dílu povinnému, buďte při výpočtu pozůstalosti připočtena darování, která zůstavitel učinil mezi živými. Dar budiž připočten k pozůstalosti hodnotou, která je rozhodna pro započítání podle § 794.

Nesluší hleděti k darováním, která zůstavitel učinil v době, kdy neměl dětí majících právo k dílu povinnému, pak k darováním, která učinil zůstavitel z důchodů jmění bez ztenčení jmění kmenového, jakož i k darováním, kterými bylo dostiučiněno povinnosti mravní nebo zřetelům slušnosti nebo k darováním k účelům obecně prospěšným, konečně k darováním, která byla poskytnuta osobám nemajícím práva k dílu povinnému více než dvě léta před smrtí zůstavitelovou. Při darováních mezi manžely nezačne se lhůta před rozloučením manželství nebo rozvodem.

Ku § 787 ob. z. obč. buď jako druhý odstavec připojen:

Sluší-li při vyměření dílu povinného připočítati darování, musí si každý nepominutelný dědic dáti započísti na zvýšení dílu povinného tím způsobené, dary podle § 785 vpočítatelné, které byl obdržel od zůstavitele sám.

Paragraf 789 ob. z. obč. měj toto znění:

Na povinný díl rodičů buď započtena záloha jen pokud nebyla poskytnuta jako zákonná podpora (§ 154).

Paragraf 951 ob. z. obč. měj toto znění:

Jestliže při vyměření dílu povinného připočtou se darování (§ 785), avšak pozůstalost nestačí k jeho krytí, může zkrácený nepominutelný dědic žádati na obdarovaném za vydání daru ke krytí schodku. Obdarovaný může vydání odvrátiti zaplacením schodku.

Má-li obdarovaný sám právo na díl povinný, ručí jen pokud by důsledkem darování obdržel více než činí díl povinný připadající naň z pozůstalosti zvětšené připočtením darování.

Je-li obdarovaných více, ručí ten, který byl obdarován dříve, jen pokud ten, který byl obdarován později, není k vydání povinen nebo není s to, aby tak učinil. Osoby obdarované současně ručí poměrně.

Pokud při vypočtení povinného dílu hledí se k darováním, která byla učiněna před 1. lednem 1917 nebo pokud lze žádati za jejich vrácení pro zkrácení dílu povinného, budiž posouzeno podle ustanovení dotud platících.

Paragraf 822 ob. z. obč. měj toto znění:

Před odevzdáním pozůstalosti mohou věřitelé dědicovi vésti exekuci jen na jednotlivé části pozůstalosti, jimiž soud pozůstalostní dovolil dědici volně nakládati.

Věřitelům dědicovým, kteří osvědčivše svoji pohledávku, zažádali za to již před odevzdáním pozůstalosti, buďte doručeny opis usnesení, kterým soud povolil dědici volně nakládati jednotlivými částmi pozůstalosti a opis odevzdací listiny. Toto doručení staniž se současně s doručením týchž usnesení dědici.

K zajištění pohledávek za dědicem lze za podmínek § 379, odstavec 2, exekučního řádu postihnouti ve prospěch věřitelů dědicových pozůstalost jemu napadlou prozatímními opatřeními již před odevzdáním. Podle povahy účelu, kterého má býti dosaženo, buďte prozatímním opatřením nařízeny potřebné zajišťovací prostředky (§§ 379 a 382 exekučního řádu).

Paragraf 860 ob. z. obč. bude nadepsán „Veřejné přislíbení” a měj toto znění:

Přípověď odměny za nějaký výkon nebo výsledek, jež nesvědčí určitým osobám (veřejné přislíbení) stává se závaznou, když se veřejně oznámí. Veřejné přislíbení, jímž se vypisuje cena, jest platno toliko tehdy, je-li v oznámení stanovena lhůta, ve které lze se o cenu ucházeti.

Za § 860 ob. z. obč. buď vloženo:

§ 860a

Až do provedení výkonu lze veřejné přislíbení odvolati formou, kterou bylo učiněno nebo formou stejně působivou nebo zvláštním sdělením, pokud přislibitel odvolacího práva v oznámení se nezřekl výslovně nebo doložením lhůty. Odvolání však nepůsobí proti tomu, kdo výkon provedl, hledě k veřejnému přislíbení, prokáže-li, že o odvolání v této době neměl vědomosti beze své viny.

§ 860b

Byl-li výkon proveden několika osobami, náleží odměna, nejde-li z veřejného přislíbení jiná vůle na jevo, tomu, kdo výkon provedl nejprve a byl-li proveden několika současně, všem rovným dílem.

Kapitola 17. dílu II. obecného zákoníku občanského měj toto znění:

O smlouvách a právních jednáních vůbec

Paragraf 859 ob. z. obč. měj toto znění:

Osobní práva věcná, podle nichž jeden zavázán je druhému něco plniti, vznikají buď přímo ze zákona nebo z právního jednání nebo ze vzaté škody.

Paragraf 861 ob. z. obč. bude míti nadpis:

Uzavření smlouvy

Paragraf 862 ob. z. obč. měj toto znění:

Slib (nabídka) budiž přijata ve lhůtě nabizečem určené. Není-li lhůta určena, budiž nabídka učiněná mezi přítomnými nebo telefonem mezi smlouvci přijata ihned, jinaká nabídka učiněná mezi nepřítomnými budiž přijata nejdéle do okamžiku, ve kterém nabízeč předpokládaje, že nabídka došla včas, může očekávati odpověď vypravenou včas a řádně; jinak nabídla uhasne. Před uplynutím lhůty přijímací nelze nabídku odvolati. Nabídka neuhasne, jestliže jedna ze stran ve lhůtě přijímací zemře nebo se stane nezpůsobilou k právním činům, pokud nevychází z okolností jinaká vůle nabizečova.

Za § 862 ob. z. obč. budiž vložen:

§ 862a

Nabídka přijata je včas, jestliže projev došel nabízeče ve lhůtě přijímací. Dojde-li projev později, je smlouva skutkem, když nabízeč musil poznati, že přijetí bylo vypraveno včas a přece druhému neohlásí bez prodlení, že odstupuje.

Paragraf 863 ob. z. obč. - jenž pozbude nadpisu - měj toto znění:

Vůli lze projeviti nejen výslovně slovy nebo znameními vůbec obvyklými, nýbrž i mlčky takovými činy, které, uváží-li se všechny okolnosti, nedávají rozumné příčiny pochybovati, že vůle jest.

Strany významu a účinku činů a opominutí hleděti jest k obyčejům a zvyklostem poctivého obchodu.

Paragraf 864 ob. z. obč. měj toto znění:

Jestliže podle povahy jednání nebo zvyklosti obchodu nelze očekávati výslovného přijetí, smlouva je skutkem, když ten, komu nabídka svědčí, podle ní se zachoval ve lhůtě k tomu určené nebo okolnostem přiměřené.

Paragraf 870 ob. z. obč. měj toto znění:

Kdo byl druhou stranou přiveden ke smlouvě lstí nebo nespravedlivou a důvodnou bázní (§ 55), není povinen státi ve slově.

Paragraf 871 ob. z. obč. měj toto znění:

Byla-li jedna ze stran, pokud se týká obsahu projevu, který učinila nebo který došel strany druhé, na omylu týkajícím se věci hlavní nebo podstatné její vlastnosti, ke které úmysl po výtce se nesl a byl projeven, nevznikne jí povinnost, když druhá strana k omylu zavdala podnět nebo jí z okolností patrně musil napadnouti nebo ještě zavčas byl vysvětlen.

Paragraf 875 ob. z. obč. měj toto znění:

Jestliže třetí osoba některého ze smlouvců přivedla ke smlouvě lstí nebo nespravedlivou důvodnou bázní, nebo přiměla ho k omylnému projevu, je smlouva platna. Jen tehdy, když druhý smlouvce měl účast na jednání třetí osoby nebo o něm patrně musil věděti, platí §§ 870 až 874.

Paragraf 876 ob. z. obč. měj toto znění:

Předchozích ustanovení (§§ 869 až 875) budiž přiměřeně užito na jinaké projevy svědčící jiným osobám.

Paragraf 878 ob. z. obč. bude nadepsán „3. Možný a dovolený obsah” a měj toto znění:

Co je přímo nemožné, nemůže býti předmětem platné smlouvy. Je-li vymíněno zároveň možné i nemožné, bude smlouva, pokud týká se prvého, platna, nejde-li ze smlouvy na jevo, že nelze žádný článek od druhého odděliti. Kdo při uzavření smlouvy o nemožnosti věděl nebo musil věděti, je povinen druhé straně, pokud o ní neplatí totéž, nahraditi škodu, kterou vzala důvěřujíc v platnost smlouvy.

Paragraf 879 ob. z. obč. měj toto znění:

Smlouva, jež se příčí zákonnému zákazu nebo dobrým mravům, jest neplatna.

Neplatny jsou zejména tyto smlouvy:

Za § 880 ob. z. obč. buď vložen:

§ 880a

Jestliže někdo druhému slíbil plnění třetího, znamená to přípověď přímluvy u třetího, jestliže však projevil, že stojí za výsledek, je také povinen plným dostiučiněním, jestliže třetí nesplní.

Paragraf 884 ob. z. obč. měj toto znění:

Když strany si vyhradily užíti určité formy, platí domněnka, že před splněním této formy nechtějí býti vázány.

Paragraf 885 ob. z. obč., - jenž nebude již míti nadpisu - měj toto znění:

Nebyla-li sice ještě sdělána řádná listina, byl-li však zřízen spis o hlavních kusech smlouvy a stranami podepsán (punktace), vzejdou tím ona práva a ony závazky, o kterých spis se vyjádřil.

Paragraf 886 ob. z. obč. měj toto znění:

Smlouva, pro niž zákon nebo vůle stran nařizují písemnou formu, bude skutkem podpisem stran, nebo neumějí-li nebo pro vadu nemohou psáti, připojením znamení ruky ověřeného soudně nebo notářsky, nebo připojením znamení ruky přede dvěma svědky, z nichž jeden připíše jméno strany. Zřízení listiny soudní nebo notářské nahrazuje písemné uzavření smlouvy. Napodobení vlastnoručního podpisu cestou mechanickou stačí jen tam, kde je v obchodu obvyklé.

Ustanovení § 887 ob. z. obč. již neplatí.

Paragrafu 1278 ob. z. obč. budiž připojen druhý odstavec:

Platnost smlouvy o koupi dědictví vyhledává zřízení notářského aktu nebo sepsání soudního protokolu.

Paragrafu 1346 ob. z. obč. budiž připojen druhý odstavec:

Platnost smlouvy rukojemské vyhledává, aby prohlášení, který rukojmí se zavazuje, bylo dáno písemně.

Paragraf 902 ob. z. obč. měj toto znění:

Lhůta určená zákonem nebo smlouvou počítá se, není-li ustanoveno jinak, tak, že při lhůtě určené podle dní nepočítá se den, na který připadá událost, od níž počíná běžeti.

Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na onen den posledního týdne nebo posledního měsíce, který pojmenováním nebo číslem se shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná běžeti. Není-li takového dne v posledním měsíci, dobíhá lhůta posledním dnem tohoto měsíce.

Polovinou měsíce rozuměti je patnáct dní, středem měsíce patnáctý jeho den.

Paragraf 903 ob. z. obč. měj toto znění:

Práva, jehož nabytí vázáno je na určitý den, nabýváme počátkem tohoto dne. Právní následky nesplnění závazku nebo zmeškání nastanou teprve uplynutím posledního dne lhůty. Připadne-li poslední den, určený k projevu nebo plnění, na neděli nebo uznaný svátek, bude posledním dnem lhůty, pokud není ustanoveno jinak, nej blíže příští den všední.

Paragraf 905 ob. z. obč. měj toto znění:

Nelze-li místo splnění zjistiti ani z úmluvy ani z povahy nebo účelu jednání, je plniti v místě, kde dlužník měl v době uzavření smlouvy své bydliště nebo, jestliže závazek vznikl při provozování podniku živnostenského nebo obchodního, v místě závodu. V příčině míry, váhy a druhu peněz hleděti jest k místu plnění.

Jde-li o platy peněžité, je dlužník v pochybnostech povinen, dodati je na své nebezpečenství a útraty věřiteli do jeho bydliště (závodu). Jestliže po vzniku pohledávky toto bydliště se změnilo, nese věřitel zvýšení nebezpečenství a útrat tím způsobené.

Paragraf 1420 ob. z. obč. měj toto znění:

Jestliže místo a způsob plnění nejsou určeny, sluší se říditi předpisy danými výše (§ 905).

Paragraf 914 ob. z obč. měj toto znění:

Při výkladu smluv nesluší lpěti otrocky na slovním znění, nýbrž sluší vyšetřiti úmysl stran a rozuměti smlouvě tak, jak toho žádá obyčej poctivého obchodu.

Paragraf 916 ob. z. obč. měj toto znění:

Projev vůle, který byl ve srozumění s osobou, již svědčí, učiněn na oko, je neplatný. Má-li tím býti zakryto jednání jiné, budiž ono posuzováno podle své pravé podstaty.

Nabyla-li osoba třetí důvěřujíc v projev, práv, nelze ji namítati, že jednání bylo učiněno na oko.

Ustanovení §§ 81 a 82 netýkají se nabídek, které byly učiněny před 1. lednem 1917, ustanovení §§ 92 a 94 až 101 smluv a listin, které byly zřízeny před týmž dnem nebo závazků, které vznikly před týmž dnem.

Ustanovení §§ 83 až 88, 102 a 103 týkají se také projevů vůle, které byly učiněny před 1. lednem 1917, podobně týkají se ustanovení §§ 89 až 91 smluv, které byly uzavřeny před 1. lednem 1917, pokud nebyly před týmž dnem již splněny nebo určeny soudcovským rozsudkem nebo soudním narovnáním.

Paragraf 881 ob. z. obč. bude nadepsán „Smlouvy ve prospěch osob třetích” a měj toto znění:

Dal-li si někdo slíbiti, že bude plněno třetí osobě, může žádati, aby bylo plněno třetí osobě.

Zdali a kdy také třetí osoba nabývá přímo práva, žádati od slibujícího splnění, buď posuzováno podle úmluvy, povahy a účelů smlouvy. V pochybnosti nabývá třetí osoba tohoto práva, když plnění má hlavně jí býti ku prospěchu.

Právo na plnění, které slíbil při postoupení statku přijímatel ve prospěch osoby třetí, nabývá třetí osoba, pokud není umluveno jinak, odevzdáním statku.

Paragraf 882 ob. z. obč. měj toto znění:

Odmítne-li třetí osoba právo nabyté ze smlouvy, hledí se k věci tak, jakoby práva nebyla nabyla.

Námitky ze smlouvy má slibující také proti osobě třetí.

Paragraf 1019 ob. z. obč. již neplatí.

Paragraf 917 ob. z. obč. bude nadepsán: „Všeobecná ustanovení o úplatných smlouvách a jednáních” a měj toto znění:

Při úplatné smlouvě oplácejí se buď věci věcmi, nebo jednání, k nimž náležejí i opominutí, jednáními, nebo konečně věci jednáními a jednání věcmi.

Paragraf 918 ob. z. obč. měj toto znění:

Nesplní-li jedna strana úplatnou smlouvu buď v náležité době, na náležitém místě nebo tak jak bylo smluveno, může druhá strana žádati buď za splnění a náhradu škody pro opoždění, nebo může, stanovíc přiměřenou lhůtu k dodatečnému plnění, prohlásiti, že od smlouvy odstupuje.

Jde-li o splnění pro obě strany dílné, může, když jedna strana prodlévá s plněním částečným, druhá strana odstoupiti buď v příčině jednotlivých nebo všech dluhovaných částečných plnění.

Paragraf 919 ob. z. obč. měj toto znění:

Jsou-li přesně ustanoveny čas, kdy, nebo lhůta, do které je splniti, s tím, že by jinak došlo na odstoupení, jest osoba, která jest oprávněna odstoupiti, chce-li trvati na splnění, povinna ohlásiti to, jakmile čas mimo, bez prodlení osobě druhé; pakli tak neučiní, nemůže již později trvati na splnění. Totéž platí, lze-li z povahy jednání nebo účelu plnění povinovanému známého usouditi, že na plnění opožděném, nebo jde-li o opoždění se s plněním částečným, na zbývajících ještě plněních příjemce nemá zájmu.

Paragraf 920 ob. z. obč. měj toto znění:

Bude-li splnění zmařeno vinou povinovaného nebo náhodou, za kterou odpovídá, může druhá strana žádati za náhradu pro nesplnění neb odstoupiti od smlouvy. Bude-li splnění zmařeno z části, může odstoupiti, když lze usouditi z povahy jednání nebo z účelu plnění známého povinovanému, že na částečném plnění nemá zájmu.

Paragraf 921 ob. z. obč. - jenž nebude míti nadpisu - měj toto znění:

Odstoupení od smlouvy nedotýká se nároku na náhradu škody způsobené zaviněným nesplněním. Úplata již přijatá buď vrácena nebo nahrazena tak, aby žádná strana neměla zisku ze škody strany druhé.

Paragraf 1047 ob. z. obč. měj toto znění:

Směňující jsou dle smlouvy povinni, věci směněné dle úmluvy s jejich součástmi i se vším příslušenstvím v pravý čas, na místě náležitém a ve stavu, ve kterém byly, když se uzavřela smlouva, ve svobodné držení odevzdati a převzíti.

Paragraf 1052 ob. z. obč. měj toto znění:

Kdo se chce na jiném dožadovati odevzdání, splň dříve závazek svůj nebo buď hotov jej splniti. I ten. kdo je povinen plniti napřed, může své plnění odepříti až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zajištěno plnění vzájemné, když jest ohroženo špatnými poměry majetkovými strany druhé, jež mu v době uzavření nemusily býti známy.

Následky nesplnění úplatných smluv, uzavřených před 1. lednem 1917, řídí se dle práva dosud platného.

Předpisy císařského nařízení ze dne 12. června 1915, Z. Ř. č. 158, o vojenských smlouvách dodávkových zůstávají nedotčeny.

Ustanovení § 924 ob. z. obč. pozbývá moci a buď ho užito po 1. lednu 1917 toliko tehdy, když zvíře bylo převzato již před tímto dnem.

Paragraf 925 ob. z. obč. měj toto znění:

Nařízením bude ustanoveno, kdy nastane domněnka, že zvíře bylo nemocno, již před odevzdáním, když do určitých lhůt objeví se některé nemoci a vady.

Paragraf 926 ob. z. obč. měj toto znění:

Právní domněnka, že zvíře mělo vadu již před odevzdáním, prospěje přejímateli jen tehdy, když odevzdateli nebo, není-li on přítomen, obecnímu představenému dá ihned věděti o shledané vadě, nebo dá zvíře prohlédnouti znalcem nebo navrhne soudní provedení důkazu k zajištění důkazu.

Paragraf 927 ob. z. obč. měj toto znění:

Zanedbá-li přejímatel této opatrnosti, je na něm, aby dokázal, že zvíře bylo vadné již před odevzdáním. Avšak odevzdateli jest vždy volno, aby dokázal, že vytýkaná vada vzešla teprve po odevzdání.

Paragraf 928 ob. z. obč. měj toto znění:

Bijí-li vady věci nějaké v oči, nebo lze-li seznati břemena na věci váznoucí z knih veřejných, nemá správa (§ 443) místa, leč by byly lstivě zamlčeny nebo bylo výslovně připověděno, že věc je všelikých vad a břemen prosta. Dluhy a nedoplatky na věci váznoucí buďte vždy vypořádány.

Paragraf 931 ob. z. obč. měj toto znění:

Chce-li přejímatel užíti správy, protože někdo jiný činí nárok na věc, je povinen, svému předchůdci odpověděti spor. Neučiní-li toho, nepozbude tím sice práva na náhradu škody, ale jeho předchůdce může proti němu užíti všech námitek, kterých proti osobě třetí nebylo užito a může se tím povinnosti k náhradě škody sprostiti potud, pokud bude nalezeno, že by proti osobě třetí byl býval vynesen jiný rozsudek, kdyby se oněch námitek bylo náležitě užilo.

Paragraf 932 ob. z. obč. měj toto znění:

Je-li vada, jež je příčinou povinnosti ke správně, taková, že ji nelze již napraviti a že pro ni věci nelze řádně užívati, může přijímatel žádati za úplné zrušení smlouvy, nepřekáží-li však vada řádnému užívání věci nebo lze-li ji odstraniti, může žádati buď za přiměřené snížení úplaty nebo na opravu, nebo za doplnění toho, co schází. Každým způsobem ručí odevzdatel za zaviněnou škodu.

K nepatrnému snížení hodnoty se nepřihlíží.

Za § 932 ob. z. obč. buď vložen:

§ 932a

Za sporu o zrušení smlouvy pro vadu dobytka nařídí soud k návrhu některé smlouvy, jakmile není již třeba ohledání, prozatímním opatřením, aby zvíře bylo soudně prodáno a výtěžek složen u soudu.

Paragraf 933 ob. z. obč. měj toto znění:

Kdo chce žádati za správu, nechť přivede věc na soud, jde-li o věci nemovité, do tří let, jde-li o věci movité, do šesti měsíců a jde-li o vady dobytka, do šesti týdnů, ježto by jinak právo žalobní uhaslo. Lhůta se počíná dnem odevzdání věci; jde-li o správu pro vady dobytka, při nichž po určitou dobu platí domněnka vadnosti, uplynutím této doby; jde-li však o správu pro nárok vznesený na věc třetí osobou, dnem, kdy nabyvatel zvěděl o nároku.

Námitkou může nabyvatel nároku ze správy zjednati průchod, když ve lhůtě výše vzpomenuté oznámil vadu odevzdateli.

Dokud nepočne působiti nařízení, které bude dáno podle § 118, platí i nadále dosud platící ustanovení § 925 o. z. obč. Mimo to i v případech, ve kterých zvíře bylo odevzdáno dříve, než ono nařízení počne působiti.

Ustanovení §§ 119 až 125 platí i tehdy, když smlouva byla uzavřena před 1. lednem 1917.

Paragraf 970 ob. z. obč. bude nadepsán „O přijetí hosta” a měj toto znění:

Hostinští, kteří poskytují cizincům bydlo, ručí jako schovatelé za věci, které byly vneseny od přijatých hostů, pokud nedokáží, že škoda není ani zaviněna jimi nebo jejich lidmi ani způsobena cizími osobami, jež z domu odcházejí a do něho přicházejí. Působilo-li na vznik škody spolu zavinění poškozeného, rozhodniž soudce podle okolností, zda a jakou výší přísluší náhrada.

Za vnesené pokládají se věci, jež byly hostinskému nebo některému z jeho lidí odevzdány nebo přineseny na místo jimi vykázané nebo k uložení věcí určené. Právě tak ručí podnikatelé, kteří mají stáje a skladní místnosti, za postavená u nich zvířata a vozidla a věci na nich se nalézající.

Hostinským za rovny pokládají se držitelé lázní v příčině věcí lázeňských hostů, které podle zvyku se vnášejí.

Za § 970 ob. z. obč. buď vložen:

§ 970a

Odmítnutí ručení vyhláškou nemá právního účinku. Za věci drahocenné, peníze a cenné papíry ručí hostinský jen do 1 000 K, leda že by byl tyto věci převzal v uschování, znaje jejich povahu nebo že škodu zavinil on sám nebo jeho lidé.

§ 970b

Nárok na náhradu ze smlouvy o přijetí hosta zanikne, jestliže poškozený zvěděv o škodě neohlásí ji hostinskému bez prodlení. Ustanovení to však neplatí, když hostinský věci vzal v uschování.

§ 970c

Osoby jmenované v § 970 mají právo, zadržeti věci vnesené k zajištění svých pohledávek za ubytování a stravování, jakož i svých vydání za hosty.

Předchozí ustanovení neplatí, byli-li hosté přijati před 1. lednem 1917.

Paragraf 1070 ob. z. obč. měj toto znění:

Právo zpáteční koupě může sobě prodatel vyhraditi jen tehdy, když jde o nemovité věci, a přísluší mu toliko doživotně. Nemůže svého práva převésti ani na dědice, ani na někoho jiného. Je-li právo vloženo do veřejných knih, může býti věc požadována i od třetí osoby a tato bude posuzována dle povahy své poctivé nebo nepoctivé držby.

Ustanovení §§ 133 posledního odstavce, a 150 odstavce 2, exekučního řádu platí nadále.

Paragraf 1080 ob. z. obč. měj toto znění:

Koupě na zkoušku učiněna jest pod podmínkou schválení zboží kupcem, závislou na jeho libovůli. Podmínka jest v pochybnosti odkládací; kupec není před schválení koupí vázán. Prodatel přestává býti vázán, když kupec neschválí do konce doby zkušební.

Paragraf 1081 ob. z. obč. měj toto znění:

Byla-li věc odevzdána ku prohlédnutí nebo ke zkoušení, sluší v mlčení kupcově přes dobu zkušební spatřovati schválení.

Ustanovení §§ 132 a 133 neplatí o smlouvách, jež byly uzavřeny před 1. lednem 1917.

Paragraf 1096 ob. z. obč. měj toto znění:

Pronajímatelé a propachtovatelé jsou povinni, odevzdati a udržovati věc pronajatou (propachtovanou) na své útraty v upotřebitelném stavu a nerušiti nájemce a pachtéře v umluveném užívání nebo požitku. Má-li věc pronajatá nebo propachtovaná při odevzdání takové vady, nebo stane-li se za trvání nájmu (pachtu) bez viny nájemníkovy (pachtéřovy) tak vadnou, že se nehodí ke smluvenému užívání, není nájemce (pachtéř) po dobu neupotřebitelnosti a podle jejího rozsahu povinen, platiti nájemné (pachtovné). Tohoto osvobození nelze se předem vzdáti, když jde o nájem nemovitých věcí.

Pachtéř musí nésti ze svého obyčejné opravy hospodářských budov, pokud lze je opatřiti stavebními hmotami nalézajícími se na statku a službami, které může požadovati podle povahy statku.

Paragraf 1097 ob. z. obč. měj toto znění:

Objeví-li se potřeba oprav, které náležejí na pronajímatele (propachtovatele), je nájemce (pachtéř) povinen ohlásiti to bez prodlení pronajímateli (propachtovateli), ježto by jinak byl povinen nahraditi škodu. Nájemce (pachtéře) pokládati je za jednatele bez příkazu, učinil-li na věc náklad náležející na pronájemce (propachtovatele) (§ 1036) nebo náklad užitečný (§ 1037); za náhradu škody musí však žádati do šesti měsíců po navrácení věci v nájem (pacht) dané, ježto by jinak právo žalobní uhaslo.

Paragraf 1098 ob. z. obč. měj toto znění:

Nájemci a pachtéři jsou oprávněni, věcí najatých a pachtovaných podle smlouvy po určitý čas upotřebiti a užívati, nebo je i v podnájem dáti, lze-li tak učiniti beze škody vlastníkovy a není-li to ve smlouvě výslovně zapovězeno.

Paragraf 1100 ob. z. obč. měj toto znění:

Není-li ujednáno jinak a není-li ani jinakého místního obyčeje, buď činže zapravována, když věc byla najata nebo pachtována na jeden rok nebo více let, pololetně, když jde o kratší dobu nájemní (pachtovní), po uplynutí této.

Paragraf 1101 ob. z. obč. měj toto znění:

K zajištění nájemného má pronájemce věci nemovité zástavní právo k zařízení a svrškům nájemcovým nebo členů jeho rodiny, žijících s ním ve společné domácnosti, které byly vneseny, pokud nejsou vyloučeny ze zabavení. Zástavní právo zanikne odstraněním předmětů před jejich zájemným popsáním, leda že by odstranění stalo se z nařízení soudního a pronájemce ohlásil své právo na soudě do tří dnů po výkonu.

Stěhuje-li se nájemce nebo zavlékají-li se věci, ač nájemné není ani zapraveno ani zajištěno, může pronájemce věci zadržeti na vlastní nebezpečenství, musí však do tří dnů zažádati za zájemné popsání nebo věci vydati.

Propachtovatel pozemku má zástavní právo stejného rozsahu a stejného účinku k dobytku, který je na propachtovaném statku i k hospodářskému nářadí i k plodům, které tam ještě jsou.

Paragraf 1102 ob. z. obč. bude zníti:

Pronájemce (propachtující) může si vymíniti placení činže předem. Jestliže však nájemce (pachtéř) zaplatil předem více než jednu lhůtu, může ji namítati věřiteli zapsanému nebo novému vlastníku jen tehdy, když je vyznačen ve veřejné knize.

Paragraf 1104 ob. z. obč. měj toto znění:

Když věci najaté nebo pachtované nelze upotřebiti nebo užívati pro mimořádné náhody, jako oheň. válku nebo nákazu, velké povodně, stržení povětrnosti nebo úplnou neúrodu, není pronájemce (propachtující) povinen ji znovu zříditi; nemůže však požadovati placení nájemného nebo pachtovného.

Paragraf 1105 ob. z. obč. měj toto znění:

Může-li nájemce před takovou náhodu věci najaté obmezeně užívati, sleví se mu také poměrná část nájemného. Pachtéři náleží sleva z pachtovného, když užitky statku najatého jen na rok klesly o více než o polovinu obyčejného výnosu. Propachtovatel je povinen sleviti tolik, kolik se tímto úbytkem nedostává na pachtovném.

Paragraf 1107 ob. z. obč. měj toto znění:

Nemůže-li nájemce (pachtéř) věci upotřebiti nebo užívati nikoli pro poškození věci nebo proto, že věc jinak stala se neupotřebitelnou, nýbrž pro překážku nebo neštěstí, které se sběhly jemu, nebo byly-li v době poškození plody od pozemku již odděleny, postihne nepříznivá událost jen nájemce (pachtéře) a musí on zaplatiti činži. Pronájemci (propachtovateli) sluší však započítati uspořený náklad a výhody, kterých dosáhne jinakým užitím věci.

Paragraf 1109 ob. z. obč. měj toto znění:

Po skončení smlouvy o nájem (pacht) je nájemce (pachtéř) povinen vrátiti věc podle inventáře snad zřízeného neb aspoň v tom stavu, v jakém ji převzal, pachtované pozemky však zřetelem k roční době, ve které pacht skončil, tak vzdělané, jak té doby bývají. Ani právo zadržovací, ani námitky kompensace, ani konečně námitka dřívějšího práva vlastnického nemohou ho ochrániti před vrácením věci.

Za § 1116 ob. z. obč. buď vloženo:

§ 1116a

Smrtí jednoho ze smlouvcův smlouva nájemní (pachtovní) se neruší. Nájmy bytů mohou však, zemře-li nájemce, býti rozvázány beze zřetele k smluvené době jak dědici nájemcovými tak pronájemcem, šetříc zákonné lhůty výpovědní.

Paragraf 1117 ob. z. obč. měj toto znění:

Nájemce (pachtéř) jest oprávněn, odstoupiti od smlouvy bez výpovědi i před uplynutím smluvené doby, když byla odevzdána ve stavu nebo později bez jeho viny octne se ve stavu k smluvenému užívání nezpůsobilém, nebo když značná část náhodou bude odňata nebo stane se neupotřebitelnou na delší dobu. Jde-li o místnosti obytné zdraví škodlivé, má nájemce toto právo i tehdy, když ve smlouvě se ho zřekl nebo když znal povahu místností při uzavření smlouvy.

Paragraf 1121 ob. z. obč. měj toto znění:

Při vnuceném prodeji soudním buď právem nájemním (pachtovním), je-li zapsáno ve veřejných knihách, nakládáno jako služebností. Není-li na vydražiteli, aby nájemní (pachtovní) právo převzal, musí mu nájemce (pachtéř) ustoupiti obdržev řádnou výpověď.

Ustanovení §§ 135, 138 a 145 nevztahují se na smlouvy nájemní (pachtovní), jež byly uzavřeny před 1. lednem 1917, ustanovení § 140 na platy poskytnuté předem, jež byly vykonány před týmž dnem, ustanovení § 147 na smlouvy nájemní (pachtovní), jež byly před týmž dnem zapsány do knih.

Ustanovení §§ 136, 137, 139, 141, 142, 143, 144 a 146 vztahují se také na smlouvy nájemní (pachtovní), jež byly uzavřeny před 1. lednem 1917, s výjimkou, že obmezení § 139 v příčině předmětů, jež jsou podrobeny zákonnému zástavnímu právu pronájemcovu (propachtovatelovu), platí toliko pro pohledávky činžovní, které vznikly po uplynutí doby, v níž po 1. lednu 1917 nájemní (pachtovní) poměr mohl býti nájemcem (pachtéřem) zrušen.

Nařízením lze pro jednotlivá místa nebo území a pro jednotlivé skupiny služebních poměrů blíže určiti dobu, kterou dlužno po výpovědi povoliti zaměstnanému, aby si mohl vyhledati jiné místo.

Ustanovení § 150 platí o poměrech služebních trvajících dne 1. ledna 1917. Paragrafy 1162 až 1162d, ob. z. obč. však neplatí, byl-li poměr služební předčasně rozvázán před 1. lednem 1917.

Ustanovení § 150 neplatí o služebním poměru osob, jež jsou ustanoveny za úředníky nebo zřízence dvora, státu, státního ústavu, země, okresu, obce nebo veřejného fondu, pokud nejde o služební poměr vzešlý ze smlouvy soukromého práva. Dotčeny nejsou zvláštní zákonné předpisy, jež platí o určitých služebních poměrech, obzvláště předpisy obecného, horního zákona, živnostenského řádu a zákona ze dne 28. července 1902, Z. Ř. č. 156, jakož i zákona o obchodních pomocnících, zákonů o úřednících na statcích, služebních a čeledních řádů, pak předpisy železničního řádu provozního a organisačního statutu pro státní železniční správu, pokud se týká dozorčího a kázeňského práva železničních dozorčích úřadů vůči zřízencům státních a soukromých drah.

Pokud ve zvláštních zákonných předpisech, daných pro určité služební poměry, nejsou obsažena ustanovení o služební smlouvě, buď užito ustanovení § 150.

Paragraf 1295 ob. z. obč. měj toto znění:

Každý má právo, žádati na škůdci náhradu škody, kterou mu způsobil zaviněním; bez rozdílu, zda-li škoda byla způsobena přestoupením povinnosti smluvní či mimo případ smlouvy.

I ten, kdo způsobí úmyslně škodu způsobem příčícím se dobrým mravům, odpovídá za ni, stalo-li se však uškození při výkonu práva jen tehdy, když poškození bylo patrně účelem výkonu práva.

Paragraf 1305 ob. z. obč. měj toto znění:

Kdo užije práva svého v mezích právních (§ 1295, odstavec 2), neodpovídá za škodu, která z toho vzejde jinému.

Za § 1306 ob. z. obč. buď vložen:

§ 1306a

Způsobil-li kdo škodu v nouzi, aby odvrátil od sebe nebo jiných nebezpečenství přímo hrozící, rozhodni soudce, zdali a jakou měrou poskytnouti je náhrada škody, uváživ jednak, zda-li poškozený nezanechal obrany zřetelem k nebezpečenství jinému hrozícímu, jednak poměr výše škody k tomuto nebezpečenství, jednak majetkové poměry škůdcovy a poškozeného.

Paragraf 1307 ob. z. obč. měj toto znění:

Uvedl-li se však někdo svým zaviněním v pomatení smyslů nebo v nouzi, sluší přičítati škodu v těchto stavech způsobenou jeho zavinění. Totéž platí o třetí osobě, která dala podnět k takovým stavům škůdcovým.

Paragraf 1308 ob. z. obč. měj toto znění:

Kdo jakýmkoliv zaviněním sám dal podnět, že ho poškodily osoby šílené nebo blbé nebo nedospělé, nemůže žádati za náhradu.

Za § 1313 ob. z. obč. buď vložen:

§ 1313a

Kdo je povinen jinému plniti, ručí mu za zavinění svého zákonného zástupce jakož i osob, jichž ke splnění použije, jako za zavinění vlastní.

Paragraf 1314 ob. z. obč. - jenž nebude míti nadpisu - měj toto znění:

Jestliže někdo přijme služebnou osobu bez vysvědčení, nebo vědomě podrží ve službách nebo přechovává osobu nebezpečnou vlastnostmi těla nebo mysli, ručí domácímu a domácím lidem za náhradu škody způsobené nebezpečnými vlastnostmi oněch osob.

Paragraf 1315 ob. z. obč. měj toto znění:

Vůbec ručí, kdo užívá osoby neschopné nebo vědomě osoby nebezpečné k opatření svých věcí, za škodu, kterou tato osoba opatřuje tyto věci, způsobila osobě třetí.

Paragraf 1316 ob. z. obč. měj toto znění:

Hostinští, kteří poskytují cizincům bydla, pak ostatní osoby jmenované v § 970, konečně plavci a provozníci ručí za škodu, kterou způsobí služebné osoby jejich neb jimi přikázané na věcech vnesených nebo přejatých hostu nebo cestujícímu v jejich domě, ústavu nebo vozidle.

Paragraf 1319 ob. z. obč. bude nadepsán „6. stavbou” a měj toto znění:

Bude-li někdo poraněn nebo bude-li způsobena jinaká škoda tím, že zřítily se budova nebo jiné dílo, vyvedené na pozemku, nebo že se oddělily části od nich, je držitel povinen náhradou, je-li událost následkem vadné povahy díla a neprokáže-li, že užil veškeré péče nutné k odvrácení nebezpečenství.

Paragraf 1320 ob. z. obč. bude nadepsán „7. zvířetem” a měj toto znění:

Poškodilo-li někoho zvíře, odpovídá za to ten, kdo je k tomu popouzel, dráždil, neb opominul je opatrovati. Kdo zvíře chová, odpovídá, nedokáže-li, že se postaral o potřebné opatrování a dohled.

Paragraf 1327 ob. z. obč. měj toto znění:

Vzejde-li z ublížení na těle smrt, nahrazeny buďte nejen všechny útraty, nýbrž buď i pozůstalým, o jichž výživu usmrcený dle zákona byl povinen pečovati, nahrazeno vše, co jim tím ušlo.

Paragraf 1328 ob. z. obč. měj toto znění:

Kdo přiměje ženu ke snášení mimomanželského obcování činem trestným, nebo lstí, vyhrůžkami nebo zneužitím poměru odvislosti, povinen je nahraditi jí škodu, kterou utrpěla, a zisk který jí ušel.

Paragraf 1329 ob. z. obč. měj toto znění:

Kdo jiného připraví o svobodu násilným únosem, soukromým zajetím nebo úmyslně protiprávním uvězněním, je povinen poškozenému sjednati dřívější svobodu a dáti mu úplné zadostiučinění. Nemůže-li mu již sjednati svobodu, musí dáti náhradu pozůstalým jako při usmrcení.

Paragraf 1330 ob. z. obč. měj toto znění:

Byl-li kdo uražen na cti a byla-li mu tím způsobena skutečná škoda, neb ušel-li mu tím zisk, jest oprávněn, žádati za náhradu.

To platí také, rozšiřuje-li někdo skutečnosti, jež ohrožují úvěr, výdělek nebo budoucnost někoho jiného a věděl-li nebo musil-li věděti, že jsou nepravdivé. V tomto případě lze žádati také za odvolání a jeho uveřejnění. Za sdělení neveřejně pronesené, jehož nepravdivosti sdělující nezná, neručí, měl-li on nebo příjemce sdělení na něm oprávněný zájem.

Paragraf 1336 ob. z. obč. měj toto znění:

Smlouvající se strany mohou učiniti zvláštní dohodu, že ten, kdo by slibu nesplnil, buď vůbec nebo by ho nesplnil jak náleží, nebo by ho splnil příliš pozdě, povinen bude zapraviti na místě škody, kterou by měl nahraditi, určitou částku peněz nebo něco jiného (§ 912). Dlužník nenabude, není-li zvláštní úmluvy, práva osvoboditi se zaplacením smluvené náhrady od plnění. Byla-li konventionální pokuta slíbena pro případ, že nebudou dodrženy čas nebo místo plnění, může býti požadována i vedle plnění.

Ve všech případech zmírní soudce, vyslechna po případě znalce, smluvenou náhradu, prokáže-li dlužník, že je přílišná.

Na poškození jež se přihodila před 1. lednem 1917, nevztahují se předchozí ustanovení.

Paragraf 1358 ob. z. obč. měj toto znění:

Kdo zaplatí cizí dluh, za který ručí osobně nebo určitými kusy majetku, vstoupí v práva věřitelova a může na dlužníkovi žádati náhradu zaplaceného dluhu. K tomu konci je uspokojený věřitel povinen, vydati plátci všechny právní pomůcky a prostředky zajišťovací, které má.

Paragraf 1422 ob. z. obč. měj toto znění:

Kdo zaplatí cizí dluh, za který neručí (§ 1358), může před placením nebo při něm na věřiteli žádati, aby mu postoupil svá práva; učinil-li tak, působí placení jeho výkup pohledávky.

Paragraf 1423 ob. z. obč. měj toto znění:

Nabízí-li se výkup za souhlasu dlužníkova, musí věřitel placení přijmouti, neručí však za dobytnost a správnost pohledávky, leč by se dopustil podvodu. Bez přivolení dlužníkova nemůže třetí osoba zpravidla (§ 462) věřiteli placení vnutiti.

Paragrafu 1426 ob. z. obč. buď připojeno jako poslední věta:

Náklady kvitance nese, není-li jinak umluveno, věřitel.

Předchozí ustanovení nevztahují se na platy, jež byly vykonány před 1. lednem 1917.

Paragraf 1400 ob. z. obč. měj toto znění:

Poukázkou na plnění třetí osoby zmocňuje se příjemce poukázky (asignatář), vybrati plnění u poukázaného (asignáta) a tento zmocňuje se plniti onomu na účet poukazatelův (asignantův). Přímého nároku nabude příjemce poukázky proti poukázanému teprve tehdy až dojde ho prohlášení poukázaného, že poukázku přijímá.

Paragraf 1401 ob. z. obč. - jenž nebude míti nadpisu - měj toto znění:

Pokud poukázaný to, co má plniti, již poukazateli dluhuje, jest proti němu povinen, poukázce vyhověti. Má-li poukázkou býti splacen dluh poukazatelův u příjemce, jenž poukázku přijal, je příjemce povinen, poukázaného vybídnouti, aby plnil.

Nechce-li příjemce užíti poukázky neb odpírá-li poukázaný poukázku přijmouti nebo podle ní plniti, je na příjemci, aby to oznámil neprodleně poukazateli.

Není-li jinak umluveno, zanikne dluh teprve plněním.

Paragraf 1402 ob. z. obč. - jenž nebude míti nadpisu - měj toto znění:

Přijal-li poukázaný poukázku vůči příjemci, může mu činiti jen takové námitky, jež se týkají platnosti přijetí nebo vyplývají z obsahu poukázky nebo z jeho osobních vztahů ku příjemci.

Paragraf 1403 ob. z. obč. měj toto znění:

Dokud poukázaný nepřijal poukázky, proti příjemci, může ji poukazatel odvolati. Není-li mezi poukazatelem a poukázaným jiného právního důvodu, platí pro právní poměr, mezi oběma předpisy o zmocňovací smlouvě; poukázka nezanikne však smrtí poukazatelovou nebo poukázaného. Pokud zrušení poukázky působí také proti příjemci, řídí se právním poměrem mezi ním a poukazatelem.

Nárok příjemců proti poukázanému promlčuje se ve třech letech.

Předchozí ustanovení nevztahují se na poukázky, jež byly dány před 1. lednem 1917.

Paragraf 1404 ob. z. obč. bude nadepsán „5. O převzetí dluhu” a měj toto znění:

Kdo přislíbí dlužníkovi, že opatří plnění jeho věřiteli (převzetí splnění), ručí dlužníkovi za to, že věřitel naň nedokročí. Věřiteli odtud přímé právo nevznikne.

Paragraf 1405 ob. z. obč. měj toto znění:

Kdo prohlásí dlužníkovi, že přijímá jeho dluh (převzetí dluhu), nastoupí jako dlužník na místo onoho, přivolí-li k tomu věřitel. Než přivolení bude dáno nebo když bude odepřeno, ručí jako při převzetí splnění (§ 1404). Své přivolení může věřitel prohlásiti buď dlužníkovi nebo příjemci.

Paragraf 1406 ob. z. obč. měj toto znění:

Též bez úmluvy s dlužníkem může třetí osoba smlouvou s věřitelem dluh převzíti.

V pochybnostech buď převzetí věřiteli prohlášené pokládáno za ručení vedle dosavadního dlužníka, nikoliv však za ručení na jeho místě.

Paragraf 1407 ob. z. obč. měj toto znění:

Závazky příjemcovy rovnají se závazkům dosavadního služníka. Příjemce může věřiteli činiti námitky, jež vznikají z právního poměru mezi tímto a dosavadním dlužníkem.

Výměna služníka nedotýká se vedlejších práv s pohledávkou spojených. Rukojmí a zástavy třetími osobami zřízení ručí však nadále jen tehdy, když rukojmí nebo zástavce přivolili k výměně dlužníka.

Paragraf 1408 ob. z. obč. měj toto znění:

Převezme-li při zřízení nemovitosti nabyvatel zástavní právo na ní váznoucí, sluší tím v pochybnostech rozuměti převzetí dluhu. Zcizitel může, když byl převod vlastnictví proveden, vybídnouti věřitele písemně, aby zaň přijal nového dlužníka. Nebude-li přivolení odepřeno do šesti měsíců, jest k věci hleděti, jako by bylo dáno. K tomuto účinku buď ve vybídnutí výslovně ukázáno.

Paragraf 1409 ob. z. obč. měj toto znění:

Převezme-li někdo jmění nebo podnik, odpovídá bez újmy dalšího ručení zcizitelova, věřitelům přímo za dluhy náležející ke jmění nebo podniku, o kterých při odevzdání věděl nebo musil věděti. Ručení jeho však pomine, jakmile zaplatí na takových dluzích tolik, kolik činí hodnota převzatého jmění nebo podniku.

Úmluvy mezi zcizitelem a nabyvatelem tomu se příčící a věřitelům škodící, jsou naproti těmto bezúčinny.

Převezme-li blízký příbuzný zcizitelův (§ 32 konkursního řádu) jmění nebo podnik, odpovídá bez újmy dalšího ručení zcizitelova, věřitelům za dluhy náležející ke jmění nebo podniku, přímo a bez obmezení na hodnotu převzatého jmění nebo podniku, pokud nedokáže, že o dluzích při převzetí ani nevěděl, ani nemusil věděti.

Ustanovení §§ 186 (1409 ob. z, obč.) a 187 neplatí o převzetí jmění nebo podniku v konkursu nebo v exekuci.

Paragraf 1410 ob. z. obč. měj toto znění:

Umluví-li se vstup nového dlužníka na místo dosavadního dlužníka tím způsobem, že na místo zrušeného dlužního poměru postaví se závazek nového dlužníka ze samostatného právního důvodu nebo závazek k plnění jiného hlavního předmětu, nenastanou účinky převzetí dluhu, nýbrž smlouvy novační (§§ 1377, 1378).

Předchozí ustanovení nevztahují se na prohlášení o převzetí a odevzdání, k nimž došlo před 1. lednem 1917.

Nadpis § 1478 ob. z. obč. měj toto znění:

O lhůtě promlčecí. Obecné

Paragraf 1480 ob. z. obč. měj toto znění:

Pohledávky zadržených ročních platů, jako úroků, rent, příspěvků vyživovacích, dávek výměnkových a annuit smluvených k umoření jistiny zanikají ve třech letech. Právo samo se promlčí, když nebude vykonáno po třicet let.

Paragraf 1485 ob. z. obč. měj toto znění:

Pokud se týká osob požívajících podle § 1472 zvláštních výhod, vyhledává se jako při vydržení i při promlčení, uplynutí čtyřiceti let.

Obecné pravidlo, že právo, které nebylo vykonáno, zanikne teprve uplynutím třiceti nebo čtyřiceti let, platí jen tam, kde zákon nevyměřil lhůty kratší (§ 1465).

Paragraf 1486 ob. z. obč. bude nadepsán: „Zvláštní doba promlčení” a měj toto znění:

Ve třech letech se promlčují: pohledávky

Paragraf 1487 ob. z. obč. měj toto znění:

Práva, zavrhnouti poslední pořízení; žádati za díl povinný nebo jako doplněk; odvolati dar pro nevděk obdarovaného nebo dokročiti na obdarovaného pro zkrácení dílu povinného, zrušiti úplatnou smlouvu pro zkrácení přes polovici, odpírati provedenému rozdělení společného statku, pak pohledávku, která vznikla tím, že při smlouvě sběhly se bázeň neb omyl, pokud druhé straně nelze vytknouti lstivého jednání, sluší vymáhati do tří let. Po uplynutí této lhůty jsou promlčeny.

Paragraf 1489 ob. z. obč. měj toto znění:

Každá žaloba na náhradu škody promlčuje se ve třech letech od té doby, kdy poškozený zvěděl o škodě a osobě škůdcově a to bez rozdílu, byla-li škoda způsobena porušením povinnosti smluvní, či mimo případ smlouvy. Když poškozený nezvěděl o škodě neb o osobě škůdcově nebo když škoda vzešla zločinem, zanikne žalobní právo uplynutím třiceti let.

Paragraf 1490 ob. z. obč. měj toto znění:

Žaloby pro urážky na cti, jež záležejí toliko v pohaněních slovy, spisy nebo posuňky, nemohou býti po roce již vzneseny. Záleží-li však urážka ve skutcích, trvá právo žaloby na dostiučinění po tři léta.

Žaloby na náhradu škody, způsobené tím, že rozšiřováním nepravdivých skutečností byly ohroženy něčí úvěr, výdělek nebo budoucnost, spravují se ustanovením § 1489.

Ustanovení § 1 odstavce 3, císařského nařízení ze dne 9. června 1915, Z. Ř. č. 156, o ručení za náhradu škody při zrádných činech, spáchaných za válečných dob, zůstávají beze změny.

Započalo-li se promlčení před 1. dubnem 1916, platí předchozí ustanovení tak, že promlčení počítá se od 1. dubna 1916. Projde-li však lhůta v zákoně dosud stanovená dříve, je promlčení dokonáno projitím této lhůty.

Předpisy o zkrácení promlčecích lhůt nedotýkají se níže uvedených ustanovení, pokud tato ustanovení jinak rozhodují o promlčení a to:

Paragrafy 1467 a 1469 ob. z. obč. jsou zrušeny.

V § 120 ob. z. obč. buď na místě slov „prve než projde šest měsíců” vloženo „prve než projde 180 den”; v § 138 ob. z. obč. buď na místě slov „v sedmém měsíci po tom, když vstoupila v manželství nebo v desátém měsíci” vloženo „po projití 180 dnů po tom, kdy vstoupila v manželství a před projitím 300 dne”; v § 163 ob. z. obč. buď na místě slov „méně šesti ani více deseti měsíců” vloženo „méně než 180 a nikoliv více než 300 dnů”.

Ustanovení třetí částečné novely k obecnému občanskému zákonníku o promlčení (§§ 191 až 201) vstoupí v platnost dnem 1. dubna 1916, ustanovení o nabývání věcných práv k nemovitostem a stavbám v pozemkových knihách nezapsaným dnem 15. dubna 1916, všechna ostatní ustanovení třetí částečné novely dnem 1. ledna 1917.

Tímto dnem pozbudou moci, pokud v tomto císařském nařízení není nařízeno jinak, všecka dosud platná zákonná ustanovení, jež jeho předpisům odporují.

Svému ministru práv ukládám, aby uvedl toto císařské nařízení ve skutek. Na něm je, aby vydal veškerá nařízení, jichž je třeba k jeho zavedení a provedení a to, pokud se dotýkají oboru působnosti jiných ministrů, ve shodě s nimi.

Ve Vídni, dne 19. března 1916.