Všeobecné dani výdělkové jsou podrobeny osoby nebo sdružení osob, které v tuzemsku svým jménem provozují výdělečný podnik nebo vykonávají zaměstnání směřující k dosažení zisku.

Pokud se v dalším mluví o podniku, rozumí se tím, nestanoví-li zákon jinak, také zaměstnání směřující k dosažení zisku.

Předmětem daně jest každý podnik, jenž jest samostatným hospodářským celkem.

Všeobecné dani výdělkové nejsou podrobeny:

Podniky, které jsou podrobeny zvláštní dani výdělkové podle hlavy III. tohoto zákona.

Zaměstnání, která se vykonávají ve služebním poměru za plat nebo za mzdu.

Zemědělské a lesní hospodářství, zahrnujíc v to zahradnictví, honitbu a rybářství. Z daňové povinnosti nejsou však vyňaty: honitba na cizích pozemcích, rybářství ve volných, najatých a veřejných vodách, dále výdělek z najatých pozemků a hospodářství (s výjimkou uvedenou v § 50, č. 1.), konečně obchodní zahradnictví provozované po živnostensku.

Do zemědělského a lesního hospodářství dlužno zahrnouti:

Vedlejší výrobu, spojenou se zemědělským a lesním hospodářstvím, pokud se omezuje na zpracování výrobků vlastního hospodářství a pokud taková výroba není zpravidla a převážně provozována samostatnými průmyslovými podniky (pily, mlýny, pekárny, pivovary, lihovary, cukrovary a podob.) anebo v daném případě není provozována po živnostensku v samostatném závodě (mlékárny, sýrárny, sušírny a podob.).

Dobývání podstaty parifikační půdy, pokud nedochází k dalšímu zpracování, za podmínek uvedených pod lit. a).

Prodej vlastních výrobků zemědělského a lesního hospodářství s výjimkou prodeje v drobném, provozovaného po živnostensku v trvale otevřených, zmíněnému účelu určených prodejnách nebo skladištích.

Rozšíří-li se provozování podniku, podrobeného všeobecné dani výdělkové, z provozovny ležící v tuzemsku nebo, není-li zvláštní provozovny, z poplatníkova bydliště do ciziny, vyměří se daň z celého rozsahu provozování.

Udržuje-li však tuzemský podnik v cizině trvalé provozování tím, že tam zřídí odbočku, výrobnu, nákupnu nebo prodejnu, jednatelství, nebo že užívá v cizozemsku provozovacích prostředků, nebo jiným způsobem, nezdaní se v tuzemsku tato část podniku, pokud podrobena je v cizině dani stejného druhu; vždy však budiž alespoň čtvrtina výtěžku dosaženého v celém podniku pokládána za výtěžek tuzemský.

Výdělek z najatých pozemků a hospodářství, které pachtýř a jeho rodina v obyčejném zemědělském hospodaření sami obdělávají, byť i přibírali občasně a výjimečně dělníky.

Ženy, které se zaměstnávají obyčejnými ručními pracemi nebo výkony toliko v bytě svých zákazníků nebo doma bez pomocných dělníků.

Vedlejší zaměstnání (povoznictví, orání za mzdu, výroba dřevěného nádobí, dřeváků, dřevěných krabic, tření lnu atd.) provozovaná polními hospodáři toliko dočasně a nikoliv po živnostensku a prodej takto zhotovených výrobků.

Domáčtí výrobci, kteří pouze na příkaz a na účet jiného podnikatele vyrábějí nebo zpracovávají průmyslové výrobky sami nebo za spolupůsobení osob vlastní domácnosti, avšak bez cizích pomocných dělníků.

Studující soukromě vyučující, dále osoby, které se zabývají soukromým vyučováním, spisovatelstvím nebo uměleckou činností toliko jako vedlejším zaměstnáním a s výtěžkem, který nestačí na úhradu výživy.

Vedlejší zaměstnání vůbec, nepřesahuje-li jejich ryzí výtěžek 2000 Kč ročně a nelze-li jich pokládati za část jiného pravidelného a rozsáhlejšího podniku výdělečného.

Osoby, které nejsouce schopny provozovati živnost, jež by poskytovala pravidelnou výživu, obstarávající bez pomocníků výdělečné úkony, aby částečně hradily svou výživu.

Nově vzniklým tuzemským podnikům, vedoucím řádné obchodní knihy, které zavedou v tuzemsku dosud nezastoupenou nebo jen nedostatečně zastoupenou výrobu a jejichž vznik se doporučuje z národohospodářských ohledů, mohou býti na žádost, o níž rozhodne ministerstvo financí s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a dalšími zúčastněnými ministerstvy, na dobu nejdéle 5 berních let, počínajíc berním rokem, v němž s provozováním bylo započato, poskytnuty daňové výhody v tom rozsahu, že podniky dotčené mohou býti osvobozeny od všeobecné daně výdělkové se všemi přirážkami, jestliže výtěžek v době pro uložení daně rozhodné nepřesahuje 6 % kapitálu v podniku trvale uloženého. Činí-li výtěžek podniku více než 6 %, nejvýše však 8 % kapitálu v podniku uloženého, lze při ukládání všeobecné daně výdělkové na léta, na která výhody byly poskytnuty, přihlížeti pouze k polovici docíleného výtěžku.

Výhody podle odst. 1. mohou býti přiznány i stávajícím již podnikům, jestliže se buď přetvoří na výrobu v odst. 1. označenou anebo jestliže vedle posavadní výroby onu výrobu se zařídí. V tomto posledním případě platí výhody jen pro výrobu v odst. 1. označenou a podniky jsou povinny vykazovati zvlášť bilančně zisky a ztráty z této výroby plynoucí.

Výhodám odstavce 1. není na překážku, provozuje-li podnik vedle výroby i obchod s cizími výrobky, jestliže tento obchod jest jen významu poměrně podřadného.

Udělení, jakož i trvání poskytnutých již výhod může býti učiněno odvislým od splnění podmínek stanovených zúčastněnými ministerstvy a směřujících k zabezpečení národohospodářského prospěchu přiznáním výhod sledovaného.

V případech zvláštního ohledu vyžadujících může vláda prodloužiti dobu trvání výhod v odst. 1. zmíněných nejdéle na dalších 5 let.

Základem pro vyměření daně jest ryzí výtěžek dosažený v podniku dani podrobeném. Ryzí výtěžek se vypočte tím způsobem, že se od příjmů v podniku dosažených odečtou veškeré výdaje učiněné v mezích provozování na dosažení těchto příjmů. Podíly tichých společníků na dosaženém výtěžku srážeti nelze. Při podnicích společenských zahrnuje poplatný ryzí výtěžek podíly na výtěžku všech společníků. Ostatně platí tu pro vyšetření příjmů v podniku dosažených a přípustných srážek obdobně ustanovení §§ 7, 15, 16 a 17, případně § 10, odst. 2. tohoto zákona s úchylkami podle ustanovení odstavců 2. až 4. tohoto paragrafu.

Všeobecnou daň výdělkovou s přirážkami odečísti lze jen potud, pokud byla výběrčím úřadem podle ustanovení § 273, odst. 3., zúčtována na berní léta, na něž se vztahuje tento zákon.

Jsou-li ve výtěžku podniku zahrnuty výtěžky podnikatelových pozemků a budov (jejich částí), jež jsou podrobeny dani pozemkové a domovní, odečísti jest ze základu výdělkové daně výtěžky zmíněných předmětů tou částkou, která jest základem pro vyměření daně pozemkové a domovní. U předmětů podrobených domovní dani třídní budiž za výtěžek pokládána částka, kterou by předmět, kdyby byl podroben domovní dani činžovní, musil poskytovati jako činžovní výtěžek (§ 148), aby domovní daň činžovní se rovnala domovní dani třídní z předmětu skutečně předepsané. Naproti tomu nelze z daňového základu vylučovati daň pozemkovou a domovní s přirážkami, pokud připadá na výtěžky zmíněných předmětů nezahrnuté do daňového základu podniku.

zrušen

Jsou-li ve výtěžku podniku zahrnuty výtěžky podnikatelových pozemků a budov (jejich částí), jež jsou podrobeny dani pozemkové a domovní, odečísti jest ze základu výdělkové daně výtěžky zmíněných předmětů tou částkou, která jest základem pro vyměření daně pozemkové a domovní. U předmětů podrobených domovní dani třídní budiž za výtěžek pokládána částka, kterou by předmět, kdyby byl podroben domovní dani činžovní, musil poskytovati jako činžovní výtěžek (§ 148), aby domovní daň činžovní se rovnala domovní dani třídní z předmětu skutečně předepsané.

U podniků vedoucích řádné obchodní knihy, které měly prokazatelně na počátku hospodářského období pro zdanění rozhodného ve svém vlastnictví alespoň 15 % akcií, kuksů, podílů společností s obmezeným ručením nebo užitkových listů jiného tuzemského podniku podrobeného zvláštní dani výdělkové, nezapočítávají se do základu všeobecné daně výdělkové podíly na zisku zmíněných podniků.

Daň se vyměřuje na každý kalendářní (berní) rok, když prošel, z výtěžku dani podrobeného, jehož v tomto kalendářním roce bylo v podniku skutečně dosaženo.

Nekryjí-li se pravidelná obchodní období poplatníkova s kalendářním rokem, vyměří se na poplatníkovo přání daň místo podle kalendářního roku na podkladě obchodního (hospodářského) období, jestliže toto zahrnuje období jednoho roku. U poplatníků všeobecné daně výdělkové, kteří jsou podrobeni důchodové dani, jest zmíněný způsob uložení daně přípustný jen tehdy, přihlíží-li se také při vyměřování důchodové daně k témuž obchodnímu (hospodářskému) období. Ostatně platí pro vyměření všeobecné daně výdělkové podle obchodního (hospodářského) období ustanovení § 4, odst. 2. tohoto zákona.

Sazba všeobecné daně výdělkové činí 2.5 % dani podrobeného výtěžku s tou odchylkou, že z prvních 30.000 Kč daňového základu se sazba daně snižuje na 0.5 % a z daňového základu převyšujícího částku 140.000 Kč se sazba daně zvyšuje na 4 %. Jsou-li ve společenském podniku vedle jednoho společníka ještě další společníci činni takovým způsobem, že vykonávají služby, jež by za ně musely konati síly placené, zvyšují se částky daňového základu, pro něž platí sazba snížená a u nichž nastává sazba zvýšená, o 30.000 Kč za druhého a každého dalšího v podniku zaměstnaného společníka.

Nepřevyšuje-li daňový základ podniku 15.000 Kč, činí sazba daně 1/4 % dani podrobeného výtěžku.

Jde-li o poplatníka, jehož celoroční důchod ani sám o sobě ani s důchodem hlavy rodiny, s níž by případně měl býti společně zdaňován důchodovou daní (§ 5), nepřevyšuje částky dani důchodové nepodrobené (§ 3), a nečiní-li daňový základ podniku více než 7.000 Kč, činí sazba daně 1/8 % dani podrobeného výtěžku.

Nepřevyšuje-li za podmínek odst. 3. daňový základ podniku 4.000 Kč, předepíše se daň sazbou 1/8 % pouze ku rozvržení autonomních přirážek, daň sama se však nevybírá.

Dani podrobený výtěžek, není-li dělitelný stem, zaokrouhlí se dolů na nejbližší stem dělitelnou částku.

Jde-li o zdanění podniků, jejichž výtěžek jest bez podstatného spolupůsobení kapitálu podmíněn osobní činností poplatníkovou takovou měrou, že trvalé provozování poplatného podniku není možným bez činnosti poplatníkovy (svobodná povolání advokátů, notářů, lékařů, spisovatelů, umělců, obchodních jednatelů a podob., jakož i živnostenská a obchodní zaměstnání záležející v takových osobních výkonech poplatníkových, jež není možno vykonávati zástupcem), snižuje se všeobecná daň výdělková připadající podle sazeb odst. 1. o 20 %.

Daň na berní rok uložená nesmí býti menší než 1/2 promile (z tisíce) veškerého kapitálu, který je v podniku trvale na zisk uložen, činí-li tento kapitál více než 100.000 Kč.

Daň z podniku vyměřená podle předchozích ustanovení předepíše se v obci, kde jest provozována podniku nebo, není-li tu provozovny, kde poplatník bydlí.

Dlužno-li podle odst. 1. přihlížeti k několika provozovnám, rozdělí vyměřovací úřad, příslušný podle daňové komise, celkovou daň mezi jednotlivé provozovny v poměru částek, jež v nich byly vydány na služné a mzdy, v to počítajíc tantiemy zřízenců. U stavebních podniků pokládá se v tomto případě za provozovnu jen takové provádění staveb, které vyžaduje doby delší dvou let.

Nedá-li se dělba daně provésti v poměru v odst. 2. uvedeném, rozdělí se daň mezi jednotlivé provozovny podle jejich hospodářského významu pro celkový podnik.

Podnikatelům a zúčastněným obcím jest volno, aby se co do rozdělení daně mezi jednotlivé provozovny dohodli i o jiném vhodném dělidle.

Rozprostírá-li se provozovna do obvodu několika obcí, rozdělí příslušný vyměřovací úřad daň připadající na zmíněnou provozovnu mezi zúčastněné obce z volné úvahy podle míry poměrné důležitosti jednotlivých částí provozovny, přihlížeje ku břemenům, která vznikají obcím provozovnou nebo provozováním podniku, a ku ploše, kterou provozovna v obcích zaujímá; to platí též při podzemním dolování.

Bydlí-li ze zaměstnanců provozovny počátkem berního roku nebo počátkem obchodního období pro zdanění rozhodného alespoň jedna čtvrtina trvale v jiných obcích, než ve které je provozovna, zmenší se přirážková základna pro obec, v níž je provozovna, o polovici té částky, která připadá poměrně na služební platy zaměstnanců bydlících mimo obec; obecní přirážky k polovině daňové částky, připadající poměrně na služební platy zaměstnanců, bydlících v jiných obcích, plynou do zvláštního fondu zřízeného podle § 10 zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Přirážky pro zmíněný fond vybírají se týmž procentem, jakým byly stanoveny přirážky pro obec, v níž jest provozovna, nejméně však výměrou 100 %. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro podniky, které ve všech svých provozovnách ležících v téže obci nezaměstnávají trvale alespoň 400 zaměstnanců.

Rozdělení daně jest podstatnou součástkou platebního rozkazu; o prvém rozdělení daně buďtež opisem platebního rozkazu, pokud se týká rozdělení daně, zpraveny všechny zúčastněné obce; při tom buďtež uvedeny důvody rozdělení daně.

Ve věci rozdělení daně jest volno jak poplatníkovi tak i zúčastněným obcím podati odvolání, o němž rozhodne s konečnou platností finanční úřad II. stolice.

Kde nestačí pro stanovení místa předpisu daně předcházející ustanovení, rozhoduje ministerstvo financí o tom, ve kterém místě se má daň předepsati.

Stalo-li se první rozdělení daně pravoplatným, platí rozdělovací měřítko - pokud není promlčeno právo státu opraviti vyměření daně - bez dalšího zpracování obcí tak dlouho, dokud některá ze zúčastněných obcí nebo poplatník nezavdá podnětu ku přezkoušení tohoto měřítka při rozdělení daně na některý příští rok.

Podnikům, které vznikly počátkem nebo během berního roku, uloží se daň po prvé po projití tohoto roku podle všeobecně platných ustanovení.

Převzetí podniku jinou osobou nebo sdružením osob rovná se vzniku nového podniku při zániku dosavadního podniku.

Přesídlení podniku v berním roce nemění ničeho na jeho daňové povinnosti, leč jen pokud jde o rozdělení daně mezi jednotlivé provozovny podle ustanovení § 58.

Kdo započne nový dani podrobený podnik nebo převezme trvající již podnik nebo změní místo provozování trvajícího podniku, jest povinen ohlásiti to nejdéle s počátkem provozování příslušnému vyměřovacímu úřadu.

Povinnosti této není poplatník zbaven, učinil-li u živnostenského úřadu ohlášku nařízenou živnostenskými předpisy; stačí však, předloží-li se včas vyměřovacímu úřadu kolku prostý opis ohlášky podané živnostenskému úřadu.

Opominutí oznámení v odst. 1. označených může býti potrestáno pořádkovou pokutou, pokud nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

O zániku daňové povinnosti jest poplatník povinen učiniti oznámení příslušnému vyměřovacímu úřadu do 30 dnů po zastavení provozování podniku. Zanikne-li daňová povinnost úmrtím poplatníka, jsou dědicové povinni oznámiti to do 3 měsíců po jeho úmrtí. Pro nepodání shora označených oznámení může býti uložena pořádková pokuta.

K oznámení o úplném zániku daňové povinnosti nutno připojiti přiznání.

Z podniků trvale zastavených může býti na žádost poplatníkovu po dobu neprovozování daň dále ukládána na podkladě celoroční daňové sazby 10 Kč nebo, jde-li o protokolovanou firmu, na podkladě celoroční daňové sazby, která jest rozhodnou pro vznik povinnosti ku protokolování firmy. Žádost podati dlužno do lhůty v odst. 1. stanovené. Opětný počátek provozování takto zdaňovaného podniku rovná se vzniku nového podniku. Podrobnější ustanovení o předpisu daně z trvale zastavených podniků budou vydána vládním nařízením.

Podomní obchod a živnosti (zaměstnání) provozované obcházením z místa na místo zdaní se všeobecnou daní výdělkovou sazbami uvedenými v § 57 podle pravděpodobného ročního ryzího výtěžku, který lze vzhledem ke způsobu provozování obchodu nebo živnosti (zaměstnání) a k užívaným provozovacím prostředkům očekávati v roce, na který se daň předepisuje.

Daň zapraví se za celý rok najednou a napřed.

Rozšíří-li se provozování obchodu nebo živnosti (zaměstnání) po zapravení daně v obvodu jednoho finančního úřadu II. stolice do obvodu jiného nebo jiných finančních úřadů II. stolice, budiž případný doplatek daňový, odůvodněný očekávaným zvýšením ročního výtěžku, zaplacen dříve, než se započne s provozováním v rozšířeném obvodu.

Daň vyměří vyměřovací úřad příslušný podle sídla úřadu, který vydává, prodlužuje nebo rozšiřuje povolení ku provozování obchodu nebo živnosti (zaměstnání).

Za účelem vyměření daně jest poplatník povinen podati u příslušného vyměřovacího úřadu přiznání před vydáním povolení ku provozování obchodu nebo živnosti.

Má-li poplatník bydliště v obvodu příslušného vyměřovacího úřadu, předepíše se daň v obci bydliště, jinak v obci, ve které vyměřovací úřad má sídlo.

Provozují-li cizinci obchod nebo živnost v tuzemsku jako cestující nebo obchodními cestujícími, kteří jsou v jejich službách, zdaní se všeobecnou daní výdělkovou sazbami uvedenými v § 57 podle pravděpodobného ročního výtěžku, který lze očekávati v roce, na který se daň předpisuje.

Daň nesmí býti nižší nežli 200 Kč na jeden rok.

Daň vyměří se vyměřovacím úřadem příslušným podle sídla úřadu, který rozhoduje o žádosti, aby bylo povoleno provozování obchodu neb živnosti v tuzemsku, a zapraví se pokaždé na celý rok napřed.

Ustanovení § 64, odst. 5., platí tu obdobně.

Daň se předepíše v obci, ve které vyměřovací úřad má sídlo.

Výstavy, hudební produkce a podob., které se nepořádají podle licencí svědčících na obcházení z místa na místo, nýbrž se pořádají podle zvláštních licencí vydaných pro každé jednotlivé místo, dále prodeje zboží, které se pořádají s dočasným užitím stálé provozovny (kočovní skladiště), buďtež zvláště zdaněny na každém provozovacím místě - pokud nejsou částí stálého podniku zdaňovaného podle všeobecných zásad uvedených v §§ 55 a dalších - příslušným vyměřovacím úřadem podle pravděpodobného ročního výtěžku.

Daň předepíše se v místě provozování částkou, která připadá z daňové sazby stanovené v § 57 podle pravděpodobného celoročního výtěžku poplatného podniku (zaměstnání) poměrně na pravděpodobný výtěžek za dobu zamýšleného provozování v místě, pro které se daň vyměřuje, a jest splatna najednou a napřed.

Za účelem vyměření daně jest poplatník povinen podati u příslušného vyměřovacího úřadu přiznání dříve, než započal provozovati poplatný podnik.

Zvláštní dani výdělkové jsou podrobeny:

Podniky povinné veřejně účtovati.

Takové podniky jsou:

Podniky výdělečné, a to zejména:

podniky akciových společností a komanditních společností na akcie;

podniky těžířstev;

podniky pojišťovací kromě vzájemných pojišťoven;

veřejné úvěrní ústavy;

podniky státu a samosprávných svazků;

podniky výdělkových a hospodářských společenstev, pokud tato neobmezují obchodní činnost na své členy podle § 75.

Podniky obecně prospěšné a podniky sdružení svépomocných, a to zejména:

podniky společenstev uvedených pod č. 1., lit. f), které obmezují obchodní činnost na své členy podle § 75;

spořitelny;

vzájemné pojišťovny;

okresní záložny hospodářské, zřízené z bývalých kontribučenských fondů obilních a kontribučenských fondů peněžních (zákon ze dne 6. června 1924, č. 128 Sb. z. a n.).

Podniky společností s obmezeným ručením a pravovárečných měšťanstev (pravovárečných komunit).

Jiné podniky výdělečné, na nichž jest účastí kapitálovou, podílem na zisku, nebo jinakým způsobem alespoň padesáti procenty zúčastněna akciová společnost, komanditní společnost na akcie, těžířstvo nebo společnost s ručením obmezeným, tuzemskému zdanění nepodrobená.

Zvláštní daň výdělková se vyměří tomu, kdo provozuje podnik v odst. 1. uvedený.

Udržuje-li tuzemský podnik v cizině trvalé provozování tím, že tam zřídí odbočku, výrobnu, nákupnu nebo prodejnu, jednatelství, nebo že užívá v cizozemsku provozovacích prostředků, nebo jiným způsobem, zdaní se výtěžek cizozemského provozování, s výhradou ustanovení dalších paragrafů, toliko potud, pokud se neprokáže, že je podroben zdanění v cizině.

Záleží-li dani podrobené provozování v odbytu z tuzemska do cizozemska nebo naopak, nesmí býti pokládána více než polovina výtěžku z tohoto odbytu za výtěžek provozování cizozemského; v případech pak, kde dani podrobený podnik vyrábí v tuzemsku zboží, které prodává v cizozemsku, nesmí býti vyloučena z daňové základny více než jedna třetina celkového výtěžku z tohoto provozování.

Ve všech ostatních případech zdaní se podle tohoto zákona alespoň jedna desetina výtěžku celého podniku.

Rozšíří-li cizozemský podnik svou činnost z provozovny cizozemské do tuzemska způsobem označeným v § 70, odst. 1., je podroben zvláštní dani výdělkové z výtěžku tuzemské činnosti.

Ustanovení § 70, odst. 2, platí obdobně pro výpočet výtěžku na tuzemsko připadajícího.

podniky, které provozuje stát k účelům veřejné správy včetně monopolů a státních železnic;

elektrické podniky, na kterých jest zúčastněn stát spolu se samosprávnými svazky, prohlášené za všeužitečné nebo na takové přeměněné podle zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n. o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace a zákona ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n., jestliže dividenda (podíl na zisku) v jednotlivém roce vyplacená nečiní více než 4 % základního kapitálu (§ 83, odst. 14). Činí-li vyplacená dividenda více než 4 %, nejvýše však 6 %, bude daň výdělková vyměřena z poloviny berně vyšetřeného základu;

zemědělské a lesní hospodářství státu a samosprávných svazků, avšak s týmž obmezením, jaké platí pro osvobození jednotlivého polního hospodáře od všeobecné daně výdělkové podle § 47;

nevýdělečné podniky spolků a společenských sdružení, spravujících se zásadou vzájemnosti, jakož i fondy zřízené veřejnými korporacemi nebo podnikateli pro vlastní zřízence, jejichž úkolem podle stanov jest, aby pojišťovaly platy nemocenské, úrazové náhrady, invalidní, starobní, vdovské, sirotčí pense a pohřebné, nebo aby poskytovaly podpory veřejným a soukromým úředníkům, zřízencům a čeledi, a to i dostávají-li příspěvky a dary od nečlenů.

Tuto výhodu poskytne ministerstvo financí sdružením stejného druhu, jejichž členové jsou zcela nebo z části jiného povolání (jako zejména menší živnostníci a rolníci) tehdy, je-li to žádoucím pro podporu veřejných, dobročinných nebo všeužitečných účelů a jsou-li částky jednotlivým účastníkům zajištěné přiměřeny jejich stavu;

Národní banka Československá;

okresní záložny hospodářské, zřízené z bývalých kontribučenských fondů obilních a kontribučenských fondů peněžních, uvedené v § 68, I, 2 d, obmezují-li svou činnost skutečně na zužitkování vlastních kapitálů;

podniky společenstev a jiných sdružení zemědělců, jejichž účelem jest společně opatřovati semena, hnojiva, hospodářské stroje a nářadí nebo jiné potřeby ku provozování polního hospodářství, ke zvelebení chovu dobytka (společenstva k chovu dobytka, k chovu býků, pastevní společenstva, spolky pro pojišťování dobytka atd.), aneb společně podporovati jiné zemědělské snahy, je-li podle stanov rozdělování ryzích výtěžků vyloučeno a výtěžky se také skutečně nerozdělují, dále za těchže podmínek podniky společenstev a jiných sdružení živnostenských, jejichž účelem jest společně opatřovati stroje pro své členy, a konečně sdružení zemědělců, která slouží k tomu, aby společně zpracovala a zpeněžila výrobky ve vlastním polním hospodářství členů vytěžené, avšak s týmž obmezením, jaké platí pro osvobození jednotlivého polního hospodáře od všeobecné daně výdělkové podle § 47.

Osvobození od výdělkové daně platí také pro svazky takových společenstev a sdružení, které sledují uvedené účely za stejných statutárních i skutečných podmínek, nebo které obstarávají vyrovnání peněz mezi svými svazovými společenstvy, obmezujíce při tom zúrokování vlastních závodních podílů podle stanov i skutečně nejvýše na 4 %, pokud jsou zřízeny jako zapsaná výdělková a hospodářská společenstva a pokud obmezují svou obchodní činnost podle § 75 na své členy;

poštovní úřady šekové;

Všeobecný pensijní ústav, jakož i náhradní ústavy pensijní, omezující své obchody na pojišťování zřízenců, avšak jen pokud jde o pojišťování zřízenců k pojištění povinných a jen do výše zákonem nebo stanovenými předepsaných nejmenších plnění;

pojišťovny zřízené podle zákona o úrazovém pojištění dělníků;

Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků;

báňské bratrské pokladny;

pojišťovny zřízení podle zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří a fondy jimi spravované, avšak jen pokud jde o pojištění osob podrobených pojistné povinnosti;

Pojišťovna osob samostatných a fondy jí spravované s týmž obmezením jako pod lit. l);

Léčebný fond veřejných zaměstnanců a fondy jím spravované, jakož i zvláštní fondy pro nemocenské pojištění pro zaměstnance státních podniků;

společnosti s obmezeným ručením, zřízené za účelem poskytování zápůjček státem zaručených podle zákonů o stavebním ruchu.

elektrické podniky, na kterých jest zúčastněn stát spolu se samosprávnými svazky, prohlášené za všeužitečné nebo na takové přeměněné podle zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n. o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace a zákona ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n., jestliže dividenda (podíl na zisku) v jednotlivém roce vyplacená nečiní více než 4 % základního kapitálu (§ 83, odst. 17). Činí-li vyplacená dividenda více než 4 %, nejvýše však 6 %, bude daň výdělková vyměřena z poloviny berně vyšetřeného základu;

Ministerstvo financí může osvoboditi od daně výdělkové obecně prospěšné podniky, u nichž zájem veřejný převládá nad zájmem výdělečným, ať již jde o podniky vlastní nebo pachtované, jakož i podniky, které napomáhají veřejným, dobročinným neb obecně užitečným účelům a při tom neposkytují trvale výtěžku nebo poskytují výtěžku poměrně nepatrného. Osvobození může býti povoleno také jen částečně, na určitou dobu nebo pod podmínkami.

Nově vzniklým tuzemským podnikům, vedoucím řádné obchodní knihy, které zavedou v tuzemsku dosud nezastoupenou nebo jen nedostatečně zastoupenou výrobu a jejichž vznik se doporučuje z národohospodářských ohledů, mohou býti na žádost, o níž rozhodne ministerstvo financí s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a dalšími zúčastněnými ministerstvy, na dobu nejdéle 5 berních let, počínajíc kalendářním (berním) rokem, v němž s provozováním bylo započato, poskytnuty daňové výhody v tom rozsahu, že podniky dotčené mohou býti osvobozeny od zvláštní daně výdělkové se všemi přirážkami, jestliže v jednotlivém roce vyplacená dividenda (podíl na zisku) nebude činiti více než 4 % základního (kmenového) kapitálu. Činí-li vyplacená dividenda více než 4 %, nejvýše však 6 %, může býti daň výdělková vyměřena z poloviny berně vyšetřeného základu.

Upotřebí-li se reservních fondů, nahromaděných daněprostě v létech, kdy podnik byl od daně výdělkové zcela nebo z poloviny osvobozen, k rozmnožení základního kapitálu (§ 83, odst. 14.) nebo k vyplácení dividendy (podílu na zisku) anebo k placení tantiem společenským orgánům, zdaní se částky ty v berním roce, ve kterém jich bylo takto upotřebeno; jinak platí co do nakládání s reservními fondy platné předpisy zákonné.

Ustanovení § 52, odst. 2. až 5., platí obdobně.

Osvobození příslušející podle mezinárodních smluv zůstávají v platnosti, rovněž i osvobození, jež zvláštní zákony vyhrazují místním železničním drahám a drahám nižšího řádu.

Ustanovení zvláštních zákonů osvobozující úroky a důchody od daně rentové, jakož i od daně, na jejímž místě byla rentová daň svého času zavedena, neopravňují, aby tyto výtěžky byly ze základu zvláštní daně výdělkové vyloučeny.

Výhod podle §§ 83 a 90 požívají:

v § 68, I, 2 a) uvedená výdělková a hospodářská společenstva, která, řídíce se zásadou svépomoci, obmezují svou činnost podle stanov i skutečně na své členy;

záložny uvedené v § 68, I, 2 d);

podniky uvedené v čl. IX., č. 2 zákona ze dne 23. května 1919, č. 276 Sb. z. a n., o úvěru pro živnostníky válkou poškozené, pokud jde o provozování úvěrních obchodů z těchto úvěrů;

stavební sdružení, která sledují účely vytčené v zákonech o státním fondu pro péči bytovou a jež podle těchto zákonů a statutu zmíněného fondu dlužno pokládati za sdružení všeužitečná.

Rozšíří-li podniky v odstavci 1., č. 1 uvedené svou činnost ve skutečnosti na nečleny, ztrácejí pro berní rok, v němž rozšíření to se stalo, výhody podle § 83, odst. 2., a platí pro ně ustanovení § 83, odst. 1., 6. a případně odst. 12.

Přiznání výhod hospodářským útvarům v odstavci 1., pod č. 1 a 2 uvedeným však nevadí:

když si tyto opatřují půjčky od nečlenů anebo ukládají své pokladní přebytky u podniků a ústavů veřejně účtujících;

když úvěrní společenstva přijímají ručení nečlenů, aby právně zabezpečila půjčky poskytnuté členům, anebo vybírají za své členy pohledávky u nečlenů (inkaso);

když spotřební družstva (spolky) a družstva k opatřování surovin, jakož i sdružení zemědělců ke společnému opatření semen, hnojiv, chovného dobytka, hospodářských strojů a nářadí nebo jiných potřeb k provozování zemědělství, jakož i sdružení živnostníků ke společnému opatřování strojů nakupují zboží od nečlenů, ačli nejsou podle § 72, lit. g) vůbec od daně osvobozeny;

když výrobní společenstva prodávají své výrobky nečlenům; při tom musí se při užívání pracovních sil nebo při odběru hlavních surovin výrobních zásadně obmezovati na členy; vládním nařízením bude stanoveno, v jakém rozsahu lze na výpomoc nebo pro podřízené vedlejší výkony užívati cizích pracovních sil anebo odebírati suroviny od cizích osob;

když spolky skladištní a odbytové prodávají nečlenům výrobky zhotovené členy, nebo když jsou nepředvídatelnými a mimořádnými okolnostmi nuceny dodati částečně i výrobky získané od nečlenů; vládním nařízením bude stanoveno, v jakém rozsahu mohou býti dodány i výrobky od nečlenů získané;

když svaz společenstev z příkazu a na účet svých svazových společenstev obchoduje s jejich členy.

Této výhody se nepozbývá, nemají-li členové podle stanov nároku na výtěžek (dividendu) ze závodních podílů splacených v posledním rozvahovém roce.

Zvláštní daň výdělková vyměřuje se na každý kalendářní (berní) rok.

Základem pro její vyměření jest ryzí výtěžek, dosažený v obchodním období, které se končí v roce berním, ať ho bylo dosaženo vlastním provozováním dani podrobeného podniku anebo jeho pronájmem.

Končí-li se pro změnu hospodářského období v témže berním roce několik období obchodních, buďtež jejich výsledky pro zdanění pravidelně sečteny.

Nekončí-li se pro změnu hospodářského období v některém berním roce žádné období obchodní, jest podkladem vyměření daně na tento berní rok ryzí výtěžek, dosažený v obchodním období, končícím se po projití roku berního. Tento ryzí výtěžek rozdělí se na jednotlivá berní léta podle doby trvání obchodního období v tom onom roce berním.

Je-li odůvodněno podezření, že změna v obchodním období se stala jen proto, aby bylo dosaženo příznivějšího zdanění, může vyměřovací úřad při ukládání daně na rok, v němž změna se stala, jakož i na rok nejblíže příští vzíti za podklad zdanění ona časová období, která by beze změny bilančního roku byla bývala rozhodnými obdobími obchodními. Při tom však nesmí při zdanění žádné období ani vypadnouti, ani nesmí býti k němu dvakráte přihlíženo.

Ryzím výtěžkem jsou - s výhradou §§ 78 až 82 - rozvahové přebytky, ať se již rozdělují jako úroky, dividendy, tantiemy nebo pod jakýmkoliv názvem nebo podle jakéhokoliv měřítka, nebo se ukládají do reservních fondů, převádějí na nový účet nebo ať se jich konečně užije jiným způsobem.

Základem vyměření zvláštní daně výdělkové z podniků státních a z podniků samosprávných svazků jest ryzí výtěžek každého jednotlivého podniku. Za státní podnik při vyšetřování daňového základu ve smyslu tohoto ustanovení se považuje souhrn závodů spravovaných na podkladě zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., některým ze správních sborů. Provozují-li jiní poplatníci několik dani podrobených podniků, jest daňovým základem úhrn jejich ryzích výtěžků po odečtení ztrát, které snad vznikly u některých z těchto podniků.

k rozmnožení kapitálu v podniku uloženého;

k splacení kapitálů účastníky v podniku uložených, jakož i k úhradě takových dluhů, jichž zapravení z běžných výtěžků má podle zásad správné majetkové rozvahy v zápětí zvýšení majetkového salda podniku, nebo které se týkají záloh nebo příspěvků nepojatých podle § 79, lit. c) od daňového základu;

k zúrokování kapitálů v podniku uložených (v akciích, prioritních akciích, závodních vkladech, společenstevních podílech, vkladech komanditistů a pod.);

ku poskytnutí zárukových příspěvků, záloh a příplatků jiným podnikům;

ku příspěvkům, darům a jiným bezúplatným věnováním, leč že jich vyžaduje provozování podniku, dále ku příspěvkům do nemocenských, úrazových, starobních, invalidních, vdovských, sirotčích a pensijních pokladen nebo podobných ústavů, pokud je podnik platil nad povinnou zákonnou kvotu za své úředníky, zřízence, dělníky a služebníky, jakož i daně a dávky za ně placené, i když byl takový závazek smluvně převzat. Remunerace placené zaměstnancům podniku za konané práce pokládají se za výlohy vyžadované provozováním podniku.

Dary sloužící ke zlepšení starobních, invalidních, vdovských, sirotčích a pensijních požitků zaměstnanců a členů jejich rodin, jakož i podpory těmto podniky poskytnuté jsou odčitatelny, jestliže se dary a podpory ty buď přímo vyplácejí zaměstnancům a členům jejich rodin, anebo se ukládají do samostatných, k tomu zřízených, od jmění podniku oddělených pensijních nebo podpůrných fondů;

ke krytí zvláštní daně výdělkové s přirážkami. Na vrub ryzího výtěžku zaúčtovaná zvláštní daň výdělková s přirážkami za berní léta počínajíc rokem 1928 se odečte od dani podrobeného ryzího výtěžku, pokud byla v rozhodném obchodním období prokazatelně zapravena (§§ 273 - 275). Počínajíc týmž rokem jest odčitatelnou i reserva pro zvláštní daň výdělkovou, pokud jest přiměřena berní povinnosti roku, v němž byla zřízena, a pokud podnik prokáže, že jí upotřebil v roce nejblíže příštím, a to nejdéle do lhůty uvedené v § 307, odst. 1., č. 1, ku placení zvláštní daně výdělkové s přirážkami;

ku placení daně rentové vybírané srážkou (§ 180) za věřitele;

k úhradě rozvahových ztrát převedených z předešlých let.

Naproti tomu se dále uvedené položky do daňové základny nezapočítávají nebo, nebylo-li k nim již při výpočtu rozvahových zbytků jako k srážkám hleděno, od těchto odpočítávají:

rozvahové převody zisků z předešlých let;

výtěžky z předmětů podrobených dani pozemkové a domovní částkou, která jest základem pro vyměření daně pozemkové a domovní (§ 148); u předmětů podrobených domovní dani třídní budiž za výtěžek pokládána částka, kterou by předmět, kdyby byl podroben domovní dani činžovní, musil poskytovati jako činžovní výtěžek (§ 148), aby domovní daň činžovní se rovnala domovní dani třídní z předmětu skutečně předepsané;

garanční příspěvky nebo státní zálohy; dále subvence a jinaké dary;

prémiové reservy, které u pojišťoven jsou určeny na úhradu pojištění koncem roku ještě neprošlých, pak částky, které nebyly koncem roku ještě vyplaceny za škody již ohlášené anebo za jiné případy pojištění;

úroky podnikem zaúčtované, pokud není v § 78, lit. c) výslovně nařízeno, aby byly pojaty do daňového základu;

odpisy, které jsou určeny opotřebení nebo znehodnocení inventáře nebo provozovacího materiálu, jakož i ztrátám na podstatě, na kursu nebo jiným ztrátám při provozování obchodů nastalým, dále části výtěžku, které se z téže příčiny ukládají do zvláštních reserv (reservy pro odpisy, umořování a pod.), v tomto případě však jen tehdy, byly-li tyto reservy věnovány úhradě úbytků a ztrát určitě označeného druhu a ztráty a úbytky tohoto druhu buď již nastaly nebo lze-li je očekávati jako předvídatelný výsledek obchodních poměrů.

Pochybuje-li úřad o přiměřenosti odpisů nebo úložek, zjistí ji výslechem znalců.

Podniky, které počínajíc rokem 1927 vystaví, přestaví nebo nastaví budovy pro provozování podniků včetně budov s byty pro vlastní úředníky nebo dělníky, anebo které vymění staré nebo pořídí nové stroje a zařízení, mohou se v pěti létech, počínajíc obchodním obdobím, v němž stavba byla dokončena anebo stroje a zařízení byly vyměněny nebo nově pořízeny, vedle odpisů svrchu uvedených daněprostě odepsati dalších 20 % nákladu na stavbu nebo stroje a zařízení prokazatelně vynaloženého. Užije-li se těchto budov v době 10 let, počínajíc rokem, v němž stavba byla dokončena, k jiným účelům než vpředu uvedeným, má to za následek dodatečné zdanění mimořádného odpisu 20 % pro berní léta, v nichž odpis ten byl proveden.

Zmíněné mimořádné odpisy nepříslušejí však co do nákladů se znovuzřízením předmětů živelní pohromou poškozených, pokud pro tyto náklady bylo užito výhod zákona ze dne 23. června 1926, č. 149 Sb. z. a n.

Spořitelnám a pojišťovacím ústavům, které přidělují účetní, avšak nerealisované kursovní zisky zvláštním reservám pro kursovní ztráty, nelze odepříti vyloučení takovýchto přídělů z daňového základu.

Upotřebí-li se odepsaných částek k výměně inventáře nebo provozovacího materiálu, nebudiž v tom spatřováno rozmnožení kapitálu v podniku uloženého (§ 78, lit. a);

tantiemy vyplacené podle smlouvy zaměstnancům podniků;

u spořitelen odměny, které dostávají z ryzího výtěžku členové správy a revisního odboru nebo zaměstnanci za své služby; u všech ostatních podniků odměny společenských orgánů (představenstva, správní rady, dozorčí rady, revisorů, jednatelů - společníků a pod.), jestliže:

tito mají na ně právní, žalovatelný nárok,

jsou neodvisly od docílení ryzího výtěžku,

jsou svou výší přiměřeny pracím uvedenými orgány v podniku konaným,

činnost jmenovaných orgánů v podniku vyvíjená jest prokazatelně jejich hlavním povoláním a jest taková, že by ji jinak musily konati placené síly zaměstnanecké, a

odměny ty nečiní u podniků společností s obmezeným ručením dohromady více než 30 % a u ostatních podniků dohromady více než 10 % ryzího výtěžku;

u podniků, které měly prokazatelně na počátku hospodářského období pro zdanění rozhodného ve svém vlastnictví alespoň 15 % akcií, kuksů, podílů nebo užitkových listů jiného tuzemského, této dani podrobeného podniku, podíly na zisku tohoto podniku;

rozděluje-li se u výdělkových a hospodářských společenstev výtěžek nebo část jeho členům podle vykonané práce, podle dodaných surovin atd., budiž sice tato rozdělená částka pojata od daňového základu, ale společenstva jsou oprávněna odečísti částku, rovnající se tržní ceně těchto výkonů (dodávek), čítajíc v to i závdavky členům napřed snad dané;

příspěvky do Všeobecného fondu peněžních ústavů v republice Československé a výpomoci z něho poskytnuté;

příspěvky do Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů a podpory z tohoto fondu poskytnuté, jakož i příspěvky výdělkových a hospodářských společenstev (družstev) do zvláštních fondů, zřízených u jejich ústředí (svazů) podle zákona o Zvláštním fondu;

renty na postátněné nebo trvale do státní správy převzaté podniky, pokud jim příslušelo osvobození od zvláštní daně výdělkové již podle ustanovení platných před vydáním tohoto zákona.

Vztahují-li se výdaje v odst. 1. vytčené zároveň na podniky nebo části výtěžku, zvláštní dani výdělkové podrobené i nepodrobené, buďtež odečteny pouze ony části těchto výdajů, které připadají na podniky nebo výtěžky dani podrobené. Nelze-li těchto částí přesně určiti, předpokládá se, že se rozvrhují na podniky nebo výtěžky podle hrubých příjmů.

Reservy, označené v § 79, lit. d) a f), zdaňují se jen tehdy, když a pokud se jich upotřebí způsobem, který zakládá berní povinnost; za takové upotřebení pokládá se zejména, rozdělují-li se z nich při zrušení společnosti nebo sdružení (§ 68) přebytky nad kmenový kapitál. Pokud nebyly přebytky nad kmenový kapitál pojaty do daňového základu již při dřívějším vyměření daně, zdaní se dodatečně a poplatník je za tou příčinou povinen je přiznati. Pouhé rozdělení akciového nebo kmenového kapitálu při zrušení společnosti nebo spolku nepokládá se za upotřebení dani podrobené.

Dodatečné zdanění reserv podle předchozího odstavce nenastane při splynutí podniků (fusi) podle obchodního práva, dále při přeměně podniků ve společnosti akciové a společnosti akciových ve společnosti s obmezeným ručením, při přeměně společností s obmezeným ručením ve výdělková a hospodářská společenstva, při splynutí spořitelen v jednu nebo při splynutí spořitelny s jiným veřejně účtujícím peněžním ústavem, dále při splynutí právovárečného měšťanstva se společností akciovou, při splynutí okresních hospodářských záložen v jednu nebo při splynutí okresní hospodářské záložny s jiným veřejně účtujícím peněžním ústavem a konečně při splynutí výdělkových a hospodářských společenstev ve společenstvo jedno. Úlevy tyto nevylučují však dodatečné zdanění uvedených reserv, užije-li se jich v pozdější době k účelům poplatným.

Ztráty a výdaje, hrazené z reserv označených v § 79, lit. f), nesmějí býti pojaty do všeobecného provozovacího účtu.

Pokud pojišťovací ústavy zapravují výdaje (výplaty škod a zpětné koupě) z rezerv, uvedených v § 79, lit. d), smějí je pojmouti do provozovacího účtu jen tehdy, započte-li se navzájem plná hodnota jako příjem z těchto reserv.

Jsou-li tyto, jakož i ostatní reservy nebo fondy zvláště uloženy, připočtou se dosažené výtěžky k ryzímu výtěžku podniku, pokud se jich neužije ke hrazení výdajů, které zatěžují tyto reservy nebo fondy podle jejich zvláštního určení.

Uhradí-li se ztráty a výdaje podle zákona odčítatelné, které by jinak byly zatížily všeobecný provozovací účet, z úložky, která byla již zdaněna, anebo z jejích zdaněných výtěžků, jsou při vyměřování výdělkové daně srážkovou položkou.

Zvláštní daň výdělková činí, pokud se v dalším jinak nestanoví, 8 % dani podrobeného ryzího výtěžku.

U výdělkových a hospodářských společenstev, jakož i jiných podniků, uvedených v § 75, činí výdělková daň dvě tisíciny základního kapitálu, vyjímajíc případy zdaňování likvidačních přebytků (§ 80), kde se předepíše 4%ní daň výdělková a 4%ní likvidační přirážka z přebytků likvidačních, dani podrobených.

U ostatních výdělkových a hospodářských společenstev (§ 68, I, 1 f), pokud se jejich obchodování pohybuje v zákonných a stanovami určených mezích, činí daň výdělková:

z prvých 20.000 Kč dani podrobeného ryzího výtěžku 2 %,

z dalších 30.000 Kč dani podrobeného ryzího výtěžku 3 %,

z dalších 50.000 Kč dani podrobeného ryzího výtěžku 4 %,

a z dalších částek (přes 100.000 Kč) 5 %.

Spořitelnám a dobročinným, vzdělávacím nebo kulturním nadacím vyměří se daň výdělková:

z prvých 20.000 Kč dani podrobeného ryzího výtěžku 1 %,

z dalších 30.000 Kč dani podrobeného ryzího výtěžku 2 %,

z dalších 50.000 Kč dani podrobeného ryzího výtěžku 3 %

a z dalších částek (přes 100.000 Kč) 4 %.

U vzájemných společností pojišťovacích činí daň jednu tisícinu úhrnu ročních ryzích premií (po srážce nahrazených premií - bonus).

Akciovým společnostem, akciovým spolkům, komanditním společnostem na akcie, těžířstvům a společnostem s obmezeným ručením předepíše se vedle výdělkové daně (odst. 1.) ještě přirážka rentabilní, a to při výnosnosti podniku

nad 6 až 8 procent přirážka 2 %,

nad 8 až 10 procent přirážka 3 %,

nad 10 až 12 procent přirážka 4 %,

nad 12 až 14 procent přirážka 5 %

a nad 14 procent přirážka 6 % dani podrobeného ryzího výtěžku.

U výdělkových a hospodářských společenstev, uvedených v odst. 3., činí rentabilitní přirážka (odst. 6.) při výnosnosti podniku

nad 6 až 8 procent 2 %,

nad 8 až 10 procent 3 %

a nad 10 procent 4 % dani podrobeného ryzího výtěžku.

Výnosnost budiž vypočtena z poměru dani podrobeného ryzího výtěžku ke kapitálu ukládacímu. Ukládacím kapitálem jest splacený kapitál základní s připočtením pravých reserv bilančně vykázaných podle stavu na počátku obchodního období pro zdanění rozhodného (§ 76). U výdělkových a hospodářských společenstev započtou se splacené společenstevní podíly do ukládacího kapitálu dvojnásobnou částkou.

Je-li výtěžek vypočítán za několik obchodních období, jest rozhodný ukládací kapitál na počátku prvního z nich.

Je-li základem daně ryzí výtěžek z doby delší nebo kratší jednoho roku, budiž ukládací kapitál přiměřeně přepočten.

Sazeb uvedených v odst. 6. a 7. dlužno užíti tak, aby z ryzího výtěžku, jenž byl vzat za podklad pro výpočet procenta výnosnosti, nezbývalo po odečtení přirážky méně, než by zbylo z ryzího výtěžku, rovnajícího se nejvyššímu procentu výnosnosti stupnice nejblíže nižší, po srážce příslušné přirážky.

Při zdaňování likvidačních přebytků (§ 80) společností, uvedených v odst. 6. a 7., nastupuje na místo rentabilní přirážky přirážka likvidační, která činí 4 % z likvidačních přebytků dani podrobených.

Daň s případnou rentabilní přirážkou nesmí však býti menší než jedna tisícina základního kapitálu poplatníkova, uloženého v podniku dani podrobeném, u pojišťovacích společností na akcie (vyjímajíc společnosti výhradně zajišťovací) ne méně než jedna tisícina z úhrnu ročních ryzích premií (po srážce nahrazených premií - bonus).

Základním kapitálem jest u akciových společností a komanditních společností na akcie splacený akciový kapitál, u výdělečných a hospodářských společenstev úhrn splacených závodních podílů členských a u společností s obmezeným ručením a těžířstev splacený kmenový kapitál, pokud se týče cena kuksů, v obou případech příplatky v to počítajíc.

Slouží-li základní kapitál poplatníkův zároveň dani podrobeným i nepodrobeným podnikům nebo závodům (§§ 70, 71 a 72), jakož i v případech, které nejsou v odst. 14. zvláště vypočteny, budiž základní kapitál v podnicích nebo závodech dani podrobených uložený zvláště vykázán.

Pro výpočet daně, rentabilní a likvidační přirážky zaokrouhlí se daňová základna na 100 Kč dolů.

Rentabilní a likvidační přirážky nejsou podkladem pro vyměřování a vybírání jakýchkoliv přirážek.

Není-li u dolů, továren nebo u jiných podniků, zaměstnávajících se výrobou, provozovna v obci sídla podnikatelova, předepíše se 15 % daně vyměřené ze všech takových podniků téhož podnikatele v obci sídla podnikatelova, ostatních 85 % v obci, kde je provozovna. U stavebních podniků považuje se za provozovnu jen takové provádění staveb, které vyžaduje doby delší dvou let.

Jsou-li však provozovny v několika obcích, rozdělí se 85%ní podíl daně mezi tyto obce v poměru částek, jež v nich byly vydány na služné a mzdy, a to počítajíc tantiemy zřízenců.

Nedá-li se dělba daně provésti v poměru v odst. 2. uvedeném, rozdělí se daň mezi jednotlivé provozovny podle jejich hospodářského významu pro celkový podnik; při tom nečiní rozdílu, jsou-li jednotlivé provozovny samostatny nebo je-li mezi nimi poměr hlavního, pobočního nebo pomocného závodu.

Podnikatelům a zúčastněným obcím jest volno, aby se co do rozdělení 85%ního podílu daně dohodli i na jiném vhodném dělidle.

Rozprostírá-li se provozovna do obvodu několika obcí, rozdělí příslušný vyměřovací úřad daň připadající na zmíněnou provozovnu mezi zúčastněné obce z volné úvahy podle míry poměrné důležitosti jednotlivých částí provozovny, přihlížeje ku břemenům, která vznikají obcím provozovnou nebo provozováním podniku, a ku ploše, kterou provozovna v obcích zaujímá; to platí též při podzemním dolování.

Bydlí-li ze zaměstnanců provozovny počátkem berního roku nebo počátkem obchodního období pro zdanění rozhodného alespoň jedna čtvrtina trvale v jiných obcích, než ve které jest provozovna, zmenší se přirážková základna pro obec, v níž jest provozovna, o polovici té částky, která připadá poměrně na služební platy zaměstnanců bydlících mimo obec; obecní přirážky k polovině daňové částky, připadající poměrně na služební platy zaměstnanců, bydlících v jiných obcích, plynou do zvláštního fondu zřízeného podle § 10 zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Přirážky pro zmíněný fond vybírají se týmž procentem, jakým byly stanoveny přirážky pro obec, v níž jest provozovna, nejméně však výměrou 100 %. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro podniky, které ve všech svých provozovnách, ležících v téže obci, nezaměstnávají trvale alespoň 400 zaměstnanců.

Rozdělení daně jest podstatnou součástkou platebního rozkazu; o prvém rozdělení daně buďtež opisem platebního rozkazu, pokud se týž týká rozdělení daně, zpraveny všechny zúčastněné obce; při tom buďtež uvedeny důvody rozdělení daně.

Ve věci rozdělení daně jest volno jak poplatníkovi, tak i zúčastněným obcím podati odvolání, o němž rozhodne s konečnou platností finanční úřad II. stolice.

Stalo-li se první rozdělení daně pravoplatným, platí rozdělovací měřítko - pokud není promlčeno právo státu opraviti vyměření daně - bez dalšího zpravování obcí tak dlouho, dokud některá ze zúčastněných obcí nebo podnik nezavdá podnětu ku přezkoušení tohoto měřítka při rozdělení daně na některý příští rok.

Nenastane-li případ označený v § 85, odst. 1., u podniků obchodních, ústavů úvěrních a pojišťovacích, předepíše se 50 % daně vyměřené ze všech takových podniků téhož poplatníka v obci sídla podnikatelova, ostatních 50 % v obci, ve které jest provozovna.

Jinak platí obdobně ustanovení § 85, odst. 2. až 9.

Z daně podniků železničních předepíše se 20 % v obci, v níž má podnikatel sídlo.

Ze zbývajících 80 % předepíše se 40 % v obci, kde jest provozní správa.

Zbývajících 40 % předepíše se ve všech ostatních obcích, jimiž železniční trať probíhá, při čemž základem dělby daňového předpisu mezi označené obce jest souhrn přímých daní, vyjímajíc daň důchodovou, v každé obci placených; tento se zjišťuje vždy od pěti ku pěti rokům.

Jinak platí obdobně ustanovení § 85, odst. 7. a 8.

U platebních podniků předepíše se 80 % daně vyměřené z veškerých takovýchto podniků poplatníkových v obci sídla podnikatelova. Ostatních 20 % se předepíše v obci, v níž jest stanice, loděnice, jednatelství, dílny nebo podobné provozovny podniku.

Jinak platí obdobně ustanovení § 85, odst. 2. až 9.

Poplatník má nově vzniklé podniky oznámiti vyměřovacímu úřadu do 15 dní od počátku provozování a oznámiti, kdy s provozováním podniku na jeho účet bylo počato.

Ku prvnímu oznámení o nově zřízeném podniku budiž připojena společenská smlouva a při podnicích majících zvláštní stanovy dva výtisky stanov.

Nově zřízené podniky druhu označeného v § 75 předloží vyměřovacímu úřadu pouze své stanovy.

Opominutí oznámení může býti potrestáno pořádkovou pokutou, pokud nezakládá skutkové povahy jiného trestného činu podle tohoto zákona.

Převzetí podniku již trvajícího, ale zvláštní dani výdělkové nepodrobeného, pokládá se za vznik nového podniku, podrobeného této dani.

V takovém případě se zdaní výtěžky počínajíc dnem, od kterého se podnik provozuje na účet přejímatelův.

Zanechá-li se provozování podniku v berním roce, má to podnikatel oznámiti do 30 dní vyměřovacímu úřadu. Opominutí oznámení může býti potrestáno pořádkovou pokutou.

Na berní rok, v němž provozování podniku bylo zanecháno nebo na jiného podnikatele převedeno, zaplatí se daň z výtěžku, který byl dosažen v době od konce obchodního období posledně zdaněného až do vzdání podniku. Tento výtěžek musí podnikatel přiznati do lhůty určené v § 307.

Veškeré výtěžky, dosažené po dobu likvidace, jsou podrobeny zdanění podle ustanovení této hlavy.

Neplodné půdy.

Močály, jezera a rybníky, pokud nejsou hospodářsky obdělávány a nedávají užitku rybolovem, řezáním rákosu nebo dobýváním rašeliny.

Zastavěná plocha a nádvoří.

Silnice a stálé vozové, polní nebo lesní cesty; pěšiny, potahové stezky a jiné cesty, jsou-li zapsány v pozemkové knize jako veřejný statek; náměstí (návsi), kostelní prostranství a ulice; pozemkové plochy železničních drah sloužících veřejné dopravě, zapsané v železniční knize; veřejným účelům sloužící průplavy; vodovody a splaškové kanály, pokud slouží veřejným účelům a pokud pozemky pro ně vyhrazené jsou příslušnými zařízeními zastavěny (zabrány) tak, že zemědělský nebo lesní výtěžek jest vyloučen; koryto řek a potoků.

Zahrady veřejných korporací, pokud jsou věnovány přímo účelům vědeckým, všeužitečným nebo dobročinným a neposkytují vzhledem ke svému věnování zemědělského výtěžku; stromové a révové školky a pokusné zahrady veřejných korporací, zemědělských, vinařských a lesnických spolků, pokud jsou věnovány pouze výchovným a všeužitečným účelům, nesledujícím snahy po dosažení zisku.

Ochranné hráze a odvodňovací příkopy v zaplavovaném území; plochy zastavěné přístavními hrázemi a vlnolamy; vodní nádrže údolních přehrad, pokud nejsou hospodářsky obdělávány a pokud neslouží chovu ryb a nedávají užitku rybolovem nebo řezáním rákosu.

Veřejná pohřebiště a veřejná mrchoviště, pokud se nevěnují jiným účelům.

Vojenská cvičiště zřízená na pozemkových plochách státních nebo státu bezplatně propůjčených, dále pozemkové plochy veřejných korporací a tělovýchovných spolků věnované trvale a výhradně za cvičiště a hřiště, pokud zmíněné plochy jsou vzhledem ke svému věnování odňaty pravidelnému hospodaření takovou měrou, že neposkytují zemědělského (lesního) výtěžku nebo poskytují výtěžku poměrně nepatrného.

Od pozemkové daně jsou dočasně osvobozeny:

Neplodné pozemkové plochy, které dosud dani podrobeny nebyly, nebo pozemkové plochy, které se staly zcela neplodnými živelními pohromami, byly-li učiněny plodnými, a to na 10 let, nebo jde-li o založení vysokokmenných lesů, na 25 let počínajíc rokem jdoucím po provedeném zúrodnění nebo po dokončeném zalesnění. Ministerstvo financí může v dohodě s ministerstvem zemědělství prodloužiti dobu dočasného osvobození pro vysokokmenné lesy až na 40 let, byly-li náklady se zalesněním spojené zvlášť vysoké.

Pozemky nebo části pozemků ve výměře alespoň 1/4 hektaru, které dosud nebyly osázeny vinnými keři a které byly příslušnou zemědělskou radou uznány za způsobilé k založení vinic, byly-li věnovány toliko vinařství, a to byly-li osázeny révami domácími, na 8 let, byly-li osázeny révami šlechtěnými na amerických podložkách nebo byly-li zároveň s osázením zařízeny na zavodňování kanály, artéskými studněmi nebo čerpadly, na 10 let počínajíc rokem po provedeném osázení.

Pozemky dosud pěstování révy věnované nebo jejich části ve výměře alespoň 1/4 hektaru, na kterých vinné keře před projitím pravidelného kultivačního období vyhynuly nebo byly vysekány, aby se zabránilo rozšiřování nákazy, byly-li znova vysázeny révami domácími, na 8 let, byly-li vysázeny révami šlechtěnými na amerických podložkách nebo byly-li zároveň s novým osázením zařízeny na zavodňování kanály, artéskými studněmi nebo čerpadly, na 10 let počínajíc rokem jdoucím po provedeném novém osázení; nezdařilo-li se u pozemků v tomto odstavci zmíněných nové osázení vinnými keři a muselo-li za příčinu opětného dosažení výnosnosti pozemku býti osázení zcela nebo z větší části obnoveno, prodlouží se doba dočasného osvobození o dalších 5 let.

Osvobození od pozemkové daně podle ustanovení odst. 1., č. 2. a 3., zanikají, byla-li vinice v době povoleného osvobození zrušena. Držitel osvobozeného pozemku jest povinen do 30 dnů oznámiti příslušnému katastrálnímu měřičskému úřadu zrušení vinice. Nebylo-li oznámení o zrušení vinice včas podáno, předepíše se pozemková daň z dotčeného pozemku dodatečně za všechna předcházející léta, za která byl pozemek od daně osvobozen.

O nároku na trvalé a na dočasné osvobození pozemků od pozemkové daně podle ustanovení §§ 97 a 98 rozhoduje finanční úřad II. stolice na žádost držitele pozemku, již podati nutno u příslušného katastrálního měřičského úřadu do 30 dnů po skončení oněch skutkových okolností, které odůvodňují osvobození od daně. Byla-li žádost podána po stanovené lhůtě, přísluší osvobození trvale od počátku roku jdoucího po podané žádosti a to při dočasných osvobozeních pouze na zbývajících ještě dobu zákonem přípustného daňového osvobození.

Proti rozhodnutí finančního úřadu II. stolice podle odst. 1. přípustno jest odvolání k ministerstvu financí.

Vyplývá-li z trvalé změny vzdělávání (kultury) nebo z trvalé změny jakostní třídy v důsledku provedených zařízení melioračních u dani podrobeného pozemku podle platných ustanovení o pozemkovém katastru a jeho vedení zvýšení dosavadního katastrálního výtěžku, předepíše se zvýšená daň pozemková trvale počínajíc jedenáctým rokem po provedené změně kultury nebo po dokončení melioračních zařízení, bylo-li předepsané ohlášení o nastalých změnách včas učiněno.

Výhoda podle odst. 1. nemá místa u bývalých lesů, u nichž trvalá změna kultury byla provedena bez předchozího schválení příslušnými úřady lesními.

Pozemková daň vyměřuje se na každý kalendářní (berní) rok, když prošel, ze všech dani podrobených pozemků vyměřovacím úřadem nebo v jeho zastoupení a za jeho dozoru příslušným berním úřadem pro každé katastrální území jednotlivých obcí (jejich součástek) zvláště tím způsobem, že se podle pozemkového katastru a se zřetelem na trvalá a na dočasná osvobození a na výhody, poskytnuté jednotlivým pozemkům, pokud se týče se zřetelem na trvání daňové povinnosti jednotlivých pozemků vypočte pro každého poplatníka částka daně připadající na pozemky jemu připsané.

O provedeném předpisu daně zpraví úřad v odst. 1. zmíněný obec zvláštní vyhláškou s připomenutím, že poplatníci mohou do předpisných výkazů u příslušného úřadu do 15 dnů po úředním vyhlášení nahlédnouti a případná vysvětlení si vyžádati. Obec jest povinna vyhláškou příslušného úřadu o předpisu pozemkové daně způsobem v obci obvyklým do 3 dnů vyhlásiti a den, kdy se tak stalo, úřadu oznámiti.

Sazba pozemkové daně činí 2 % daňového základu.

S pozemkovou daní vybírá se zvláštní příspěvek ve výši 1. 5 % základu pro vyměření pozemkové daně (§ 103). Od zvláštního příspěvku jsou však osvobozeny pozemky držitelů půdy, jejichž celoroční důchod ani sám o sobě ani s důchodem hlavy rodiny, s níž by případně měli býti společně zdaňováni důchodovou daní, nepřesahuje částky důchodové dani nepodrobené (§ 3) a kteří i s ostatními členy společné domácnosti (§ 5) nemají v téže berní obci většího majetku pozemkového nežli nejvýše s celkovým katastrálním výtěžkem 120 Kč.

Zvláštní příspěvek není základem pro vybírání jakýchkoli přirážek.

Zvláštní platební rozkaz o předepsané pozemkové dani doručí vyměřovací úřad nebo v jeho zastoupení berní úřad jednotlivým poplatníkům pouze tehdy, změnila-li se jejich daňová povinnost proti roku předcházejícímu provedením změn v pozemkovém katastru.

Kromě toho doručí příslušný úřad zvláštní platební rozkaz, žádá-li o to poplatník do lhůty, stanovené pro nahlédnutí do předpisných výkazů.

Daňová povinnost pozemků dosud pozemkové dani nepodrobených počíná se zpravidla počátkem příštího kalendářního roku po tom, kdy nastaly okolnosti, na nichž se daňová povinnost zakládá, nebo byly-li pozemky od daně osvobozeny, počátkem příštího kalendářního roku po tom, kdy daňové osvobození zaniklo.

Daňová povinnost končí se zpravidla koncem kalendářního roku, v němž nastaly okolnosti vylučující daňovou povinnost nebo zakládající nárok na osvobození od daně.

Daňová povinnost končí se zpravidla koncem kalendářního roku, v němž nastaly okolnosti vylučující daňovou povinnost nebo zakládající nárok na osvobození od daně. V případech, kde se pozemky pozemkové dani podrobené zastaví nebo se jich užije za nádvoří budov podrobených domovní dani, zaniká však povinnost ku pozemkové dani dnem, kdy pro dotčený pozemek nastala povinnost k dani domovní.

Změny nastalé v osobě poplatníkově nebo v předmětu daňovém za berního roku nemají účinku na předpis daně na tento rok, ledaže se pozemky pozemkové dani podrobené nebo že se jich užije za nádvoří budov podrobených dani domovní. V těchto případech zaniká povinnost ku pozemkové dani dnem, kdy pro dotčený pozemek nastala povinnost k dani domovní.

Do fondů zřízených podle § 108 přispívají stát 30 % zvláštního příspěvku (§ 105, odst. 2.) předepsaného v obvodu dotčeného fondu z veškeré půdy kromě lesů a obce částkou ve výši 10 % pozemkové daně předepsané v obci z veškeré půdy kromě lesů.

Přebytků zvláštních fondů může býti použito ku poskytování mimořádných podpor hospodářsky slabým poplatníkům, jimž ku zmírnění škod způsobených živelní pohromou jest zvláštní pomoci třeba.

Byl-li na lesní půdě zničen dřevní porost živelní pohromou, jako na př. ohněm, vichřicí, sněhovým polomem, hmyzem nebo u mladých kultur také kromobyčejným suchem, tou měrou, že postižené plochy lze jen novým zalesněním opět učiniti výnosnými, přísluší držiteli lesních pozemků sleva pozemkové daně, byl-li naznačeným způsobem zničen dřevní porost alespoň na čtvrtině plochy celého, témuž držiteli náležejícího spojeného lesního komplexu.

Silnice, cesty, vodovody a hranice katastrálních území jednotlivých obcí (jejich součástek), lesním komplexem probíhající, neruší jeho spojitosti.

Zničení lesního porostu za tou příčinou, aby se zabránilo rozšiřování škodlivého hmyzu, rovná se škodě hmyzem způsobené.

Žádost o slevu pozemkové daně z lesů podati dlužno buď písemně nebo protokolárně do 30 dnů po zpozorování škody u vyměřovacího úřadu, v jehož obvodu leží větší část poškozeného lesního komplexu. V žádosti uvésti nutno čísla poškozených lesních parcel, příčinu škody a přibližný její rozsah.

Výjimečně lze škodu oznámiti blíže ležícímu bernímu úřadu, je-li pravidelné spojení s vyměřovacím úřadem přerušeno a bylo-li by nebezpečí v prodlení.

Škodu zjistí vyměřovací úřad příslušný podle § 113 vyšetřením na místě samém a to zpravidla za součinnosti jednoho nebo dvou úředně oprávněných lesních znalců.

Množství zničeného dřeva zjistí se tím způsobem, že se vypočítá roční přírůstek dřeva (roční naturální výtěžek) připadající podle operátů pozemkového katastru na lesní plochu, na níž dřevní porost byl zničen, a násobí se stářím zničeného dřevního porostu. K zásobě dřeva, která tu zbyla, byť i v hodnotě zmenšené, nutno přihlížeti při zjištění množství zničeného dřeva.

Podrobnější ustanovení o vyšetření škod lesních a o provedení odpisu daně budou stanovena vládním nařízením.

O nároku na slevu daně rozhodne vyměřovací úřad, proti jehož rozhodnutí přípustno jest odvolání k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

Se slevou pozemkové daně jest spojena i sleva zvláštního příspěvku vybíraného s daní pozemkovou podle § 105, odst. 2.

Předpis jiných přirážek, zvláště přirážek samosprávných korporací, zůstává slevou daně pozemkové nedotčen.

Rentové dani jest podroben, kdo z majetkových předmětů nebo práv bere požitky, které nejsou již v tuzemsku po zákonu přímo stiženy pozemkovou, domovní, všeobecnou nebo zvláštní výdělkovou daní; požitky jsou daní přímo stiženy, bere-li je příjemce zmenšeny o tuto daň.

Takové požitky jsou zejména:

Úroky a renty z dlužních úpisů veřejných fondů, z půjček zemských, okresních (municipálních) a obecních;

úroky ze všech jiných, jakkoli nazvaných veřejných a soukromých, úpisy utvrzených nebo neutvrzených, zajištěných nebo nezajištěných půjček, dlužních pohledávek nebo jinakých kapitálových pohledávek; na př. úroky z dílčích dlužních úpisů, ze zástavních listů, z hypotéčních půjček, z půjček na prostý dlužní úpis, na směnku; dále z nedoplatků kupních cen, z pohledávek na běžném účtu, z kaucí, z deposit, z pokladničních poukázek, z úsporných vkladů;

eskomptní zisky zastupující úroky;

pachtovné z propachtovaných živností, ze živnostenských oprávnění a z jiných předmětů, nepodrobených ani pozemkové ani domovní dani;

všeliké renty s výjimkou těch, které jsou přímou úplatou za konané služby, a s výjimkou odpočinkových a zaopatřovacích platů v § 11, odst. 1., č. 4., uvedených, na př. renty (dědičné, dočasné, doživotní), které vyplácejí pojišťovny, zaopatřovací ústavy, pensijní a vdovské pokladny nebo jiné pokladny a ústavy podobného druhu za určité vklady, nebo které se zakládají na darování, posledním pořízení nebo na koupi důchodu; výkupné a náhradové renty, renty za převzetí postátněných podniků; výměnkářské dávky a výměnky (s výjimkou případů spadajících pod ustanovení § 174, č. 13.); důchody z užívacího práva, ze služebností, z břemen na pozemku váznoucích a z podobných oprávnění;

jinaké běžné platy, dávky a podpory, pokud se dávající pravoplatně zavázal je poskytovati, nebo pokud jimi jest povinen podle zákona nebo podle soudního rozsudku, jako na př. příspěvky na výživu, náhrady za nevykonávaná oprávnění nebo za přenechaný výkon oprávnění, patentů, výsad, vynálezů atd. jiným osobám;

úroky a dividendy z cizozemských cenných papírů, pokud tyto požitky nejsou vyňaty z daňové povinnosti podle § 173, odst. 1.; akcie a priority podniků, které třeba jen částí svého provozování jsou podrobeny tuzemské zvláštní dani výdělkové podle hlavy III. zákona, nepokládají se za cizozemské cenné papíry.

Fysické osoby, které v tuzemsku bydlí nebo se tu zdržují déle jednoho roku, pak právnické osoby, které tu mají sídlo, podrobeny jsou rentové dani celým úhrnem požitků rentové dani podrobených. Z cizozemska plynoucí požitky jsou však z rentové daně vyňaty, je-li prokázáno, že jsou podrobeny v cizině zvláštní přímé dani, nepřihlížejíc ku příjemcově důchodové dani.

Všechny ostatní fysické a právnické osoby podrobeny jsou rentové dani z požitků, ze kterých se daň vybírá srážkou podle § 180, a ze všech ostatních dani podrobených požitků plynoucích z tuzemska.

stát, země, župy, okresy (silniční, školské okresy) a obce, jakož i obecně prospěšné podniky a elektrické podniky, jež jsou úplně nebo z části osvobozeny od zvláštní daně výdělkové podle § 73, odst. 1., a § 72, lit. b);

ústavy a fondy, které podporuje stát ročními příspěvky, poskytovanými nikoliv ze soukromoprávního titulu;

sirotčí pokladny, fondy pro invalidy, ústavy k ošetřování nemocných, k zaopatření a podpoře chudých a jinaké lidomilné a dobročinné ústavy, dále fondy pro stavbu a udržování chrámů, fondy pro bohoslužbu a veřejné vyučovací ústavy;

nositelé sociálního pojištění, jimž přísluší osvobození od zvláštní daně výdělkové podle § 72, lit. ch) až n);

spolky, společenská sdružení a fondy, jež jsou podle § 72, lit. d), osvobozeny od zvláštní daně výdělkové;

Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé;

Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů;

společnosti s obmezeným ručením zřízené za účelem poskytování zápůjček státem zaručených podle zákonů o stavebním ruchu;

Národní banka Československá;

poštovní úřady šekové;

Společnost Československého červeného kříže;

osoby, jejichž požitky dani rentové podrobené ani samy o sobě ani ve spojení s jejich ostatním celoročním důchodem, případně s důchodem hlavy rodiny, s níž by měly býti společně zdaňovány důchodovou daní, nepřevyšují částky důchodové dani nepodrobené (§ 3);

osoby, které jsou podle § 2 osvobozeny od důchodové daně, stran požitků, které podle zmíněného ustanovení jsou osvobozeny od důchodové daně;

úroky a požitky příslušející podnikateli výdělkovou daní povinnému, které jsou prokazatelně částí výtěžku dani výdělkové podrobeného;

výměnkářské dávky a výměnky, které si vymínili zemědělci při postupu zemědělského majetku od přejímatelů, pokud se dávky a výměnky platí převážně z výtěžku postoupeného zemědělského majetku a nepřesahují míry v místě obvyklé a pokud příjemci jsou se svojí výživou na dotčené požitky převážně odkázáni (selské výměnky);

příspěvky na výživu, které dostávají manžel od manžela a dítky od svých rodičů nebo od příbuzných rodiče zastupujících nebo rodiče od svých dítek;

úroky z dluhopisů republikou Československou vydaných nebo ku placení převzatých; renty za postátněné nebo trvale do státní správy převzaté podniky, pokud jim příslušelo osvobození od daně rentové (kapitálové a rentové) již podle ustanovení platných bezprostředně před vydáním tohoto zákona; dílčí dluhopisy (výkupní listy pozemkové) určené pro vyplacení náhrad za zabraný majetek pozemkový podle zákona náhradového jest považovati za dluhopisy vydané republikou Československou;

dividendy a superdividendy z akcií Národní banky Československé;

úroky z pohledávek majitelů kont u poštovních šekových úřadů;

pojistné dávky, důchody a požitky ze sociálního pojištění, zejména:

požitky vyplácené Všeobecným pensijním ústavem a náhradními ústavy pensijními omezujícími své obchody na pojišťování zřízenců, avšak jen pokud jde o pojišťování zřízenců ku pojištění povinných a jen do výše zákonem nebo stanovami předepsaných nejmenších plnění;

důchody založené na zákonech o úrazovém pojištění dělníků;

požitky z fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků;

dávky a důchody založené na zákoně o pojištění u báňských bratrských pokladen;

dávky a důchody založené na zákoně o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, avšak jen pokud jde o pojištění osob podrobených pojistné povinnosti;

dávky a důchody založené na zákoně o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří s týmž obmezením jako pod lit. e);

pojistné dávky založené na zákoně o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců;

úroky a dividendy z akcií podniků, které jsou osvobozeny od zvláštní daně výdělkové podle § 74, odst. 1.;

úroky z půjček uzavřených se svolením státní správy korporacemi oprávněnými ku vybírání přirážek k opatření kapitálů nebo příspěvků na nové lokální dráhy ve smyslu zákona o drahách nižšího řádu;

úroky ze zápůjček hypotekárně zajištěných nebo na prioritní obligace nebo jiné dílčí dlužní úpisy vydaných elektrickými podniky osvobozenými úplně nebo z části od zvláštní daně výdělkové podle § 72, lit. b);

úroky ze vkladů úsporných placené nebo k dobru připsané společnostmi s obmezeným ručením zřízenými za účelem poskytování zápůjček státem zaručených podle zákonů o stavebním ruchu;

úroky z dluhopisů vydaných Zvláštním fondem pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů a úroky z dluhopisů vydaných Všeobecným fondem peněžních ústavů v republice Československé;

výtěžek budov osvobozených od domovní daně.

Rentová daň se vyměřuje na každý kalendářní (berní) rok, když prošel, z dani podrobených požitků, jichž bylo v tomto kalendářním roce skutečně dosaženo.

Nekryjí-li se pravidelná obchodní období poplatníkova s kalendářním rokem, vyměří se na poplatníkovo přání daň místo podle kalendářního roku na podkladě obchodního (hospodářského) období, jestliže toto zahrnuje období jednoho roku. Zmíněný způsob vyměření daně jest přípustný jen tehdy, přihlíží-li se také při vyměřování důchodové daně k témuž obchodnímu (hospodářskému) období. Ostatně platí pro vyměření rentové daně podle obchodního (hospodářského) období ustanovení § 4, odst. 2.

O požitcích, ze kterých se vybírá daň srážkou u dlužníka, platí ustanovení § 180.

Skládají-li se dani podrobené požitky zcela nebo částečně z přírodnin, věcných požitků nebo jinakých dávek, stanoví se peněžní hodnota přírodnin podle skutečných v místě obvyklých cen, hodnota věcných požitků a jinakých dávek odhadem.

Při anuitách přihlíží se pouze k úrokům v nich zahrnutým.

Pasivní úroky neodpočítávají se zpravidla od požitků dani podrobených.

Srážky jsou přípustny pouze v těchto případech:

Vázne-li na určitém důchodu břímě na soukromoprávním titulu se zakládající, které je s požitkem přímo spojeno a jej zmenšuje; u nadací se nepokládají výdaje na nadační účely za taková břemena.

Z přijatých eskomptních a kontokorentních úroků smějí býti odečteny zaplacené úroky reeskomptní nebo pasivní úroky kontokorentní z téhož poměru kontokorentního.

Srážky pod č. 1. a 2. uvedené jsou přípustny ostatně jenom tehdy, jestliže dani podrobené požitky nenáleží k požitkům v § 180 uvedeným a jsou-li platby, které dlužno odečísti, hodnověrně prokázány.

Od pachtovného smějí býti odečteny správní a udržovací výdaje, spojené s vydržováním pachtovaného předmětu, i s odpisy za znehodnocení zařízení a provozovacího materiálu nastalé opotřebením, pokud není pachtýř povinen nésti zmíněná břemena.

Rentová daň přímo vybíraná činí tři procenta (3 %) z požitků dani podrobených. Daň snižuje se na polovinu, jde-li o poplatníky starší 65 let, jejichž celoroční důchod nepřevyšuje 15.000 Kč.

Rentová daň vybíraná srážkou podle § 180 činí šest procent (6 %) z požitků dani podrobených.

Výjimku činí tato daň:

Deset procent (10 %) z výkupních rent za postátněné nebo trvale do státního provozování převzaté podniky.

Čtyři procenta (4 %) z úroků z dílčích dlužních úpisů korporací ku vybírání přirážek oprávněných.

Tři procenta (3 %) z úroků ze vkladů na vkladní knížky (listy), z úroků ze vkladů u sirotčích pokladen, z úroků z úsporných vkladů u výdělkových a hospodářských společenstev, dále z úroků ze zástavních listů hypotéčních ústavů nesledujících dosažení zisku a založených na zásadě vzájemnosti.

Jedno procento (1 %) z úroků ze zástavních listů, jakož i z dlužních úpisů vydaných na podkladě poskytnutých půjček, pokud tyto listy a úpisy byly vydány zemskými úvěrními ústavy a ústavy pro zástavní listy spořitelen, Ústřední banku českých spořitelen v Praze a Ústřední banku německých spořitelen v Praze v to počítajíc.

Rentová daň vybíraná srážkou podle § 180 není podkladem pro vyměřování a vybírání jakýchkoliv přirážek.

V případech níže vyznačených vybírá se rentová daň srážkou u dlužníka tím způsobem, že dlužník srazí na účet státní pokladny příjemci z každé splátky požitků rentové dani podrobených, které sám nebo svými pokladnami vyplácí ve prospěch věřitelů připisuje, procenta v § 179 uvedená a odvede je podle ustanovení § 181 státní pokladně.

Taková srážka se vykonává:

Pokladnami nebo platebnami státu, zemí (žup) a veřejných fondů co do všech jimi vyplácených, rentové dani podrobených požitků, vyjímajíc pachtovné.

Pokladnami nebo platebnami okresů, obcí, rovněž i podniky, které jsou zásadně podrobeny zvláštní dani výdělkové:

co do dani podrobených úroků a jiných požitků z cenných papírů jimi vydaných, nehledíc k tomu, děje-li se platba výměnou kuponů či jako u pokladničních poukázek jiným způsobem;

co do úroků z úsporných vkladů.

Podniky ať osob právnických nebo fysických, které provozují bankovní obchody po živnostensku, co do všech rentové dani podrobených úroků, které se připisují k dobru z peněz přijatých k zúrokování, s výjimkou úroků:

které podrobeny jsou srážce daně již podle č. 2., nebo

které mají původ ve zcizení směnek, nebo

které se připisují ve prospěch jiného podnikatele, který sám také provozuje bankovní obchody po živnostensku, nebo

které se připisují poštovním šekovým úřadům z přebytků u bank na běžný účet uložených, nebo

které se z peněz uložených na běžný účet připisují ve prospěch státu, zemí, žup, okresů a obcí, nebo

které se z peněz uložených na běžný účet připisují ve prospěch:

?) nositelů sociálního pojištění jmenovaných v § 72, lit. ch) až n), avšak jen v té poměrné částce, která připadá na činnost zvláštní dani výdělkové nepodrobenou;

?) Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů;

?) Všeobecného fondu peněžních ústavů v republice Československé.

Podrobná ustanovení vydána budou vládním nařízením; zejména může býti podnikům a osobám v odst. 2. pod č. 3. zmíněným nařízeno, aby za příčinou dozoru upravily své knihy určitým způsobem.

Pokud nebyla srážka vykonána státními pokladnami, buďtež částky na rentové dani podle předchozího ustanovení v každém kalendářním pololetí srážené odvedeny do 30 dnů po projití kalendářního pololetí státní pokladně, kterou určí finanční správa.

Do téže lhůty budiž předložen, a to i státními pokladnami, vyměřovacímu úřadu, v jehož obvodě výplata byla vykonána, úhrnný, podle skupin spořádaný výkaz o vybraných a odvedených částkách. Ministerstvo financí jest zmocněno povoliti dlužníkům k srážce zavázaným delší zúčtovací lhůty a úlevy při sdělávání zmíněných výkazů.

Vyměřovací úřad zkoumá správnost vykonaných srážek, a je-li třeba, nařídí, uváděje důvody, dlužníku srážkou a odvedením daně povinnému dodatečné placení zvláštním vyzváním, z něhož jest přípustno odvolání k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

Pokud jde o rentovou daň přímo vybíranou, platí o počátku a konci daňové povinnosti a o změnách nastalých v berním roce obdobně ustanovení §§ 23, 24, 25 a 27 o dani důchodové.

U rentové daně vybírané srážkou podle § 180 jest pro daňovou povinnost rozhodnou doba, kdy se dani podrobené požitky věřiteli vyplácejí nebo připisují.

Požitky, které dostávají členové představenstva (dozorčí a správní rady, generální rady, administrační rady, kuratoria a pod.) společností akciových a komanditních společností na akcie v této své vlastnosti pod jakýmkoliv názvem, podrobeny jsou 10 % dani z tantiem, kterou společnosti vybírají srážkou při výplatě požitků a odvádějí státní pokladně.

Daň z tantiem není podkladem pro vyměřování a vybírání jakýchkoliv přirážek.

Dani nejsou podrobeny požitky, které podle služební smlouvy dostávají smluvně ustanovení vedoucí ředitelé s pevnými platy za činnost v odst. 1. uvedenou od společnosti, v jejíž službách jsou.

Povinnosti k dani tu není, činí-li požitky společností celkem vyplacené méně než 5000 Kč.

Ustanovení §§ 180 a 181 platí obdobně pro daň z tantiem.

Zdaňování společností, které vyplácejí požitky uvedené v odst. 1 a 3, podle III. hlavy tohoto zákona zůstává ustanoveními odst. 1 - 5 nedotčeno.

Služební požitky (§ 11) zásadně dani důchodové podrobené (§ 1) a od ní podle § 2 neosvobozené jsou podrobeny dani z vyššího služného, pokud přesahují úhrnem ročně 100.000 Kč po odečtení srážek podle ustanovení § 15 přípustných - kromě daně z vyššího služného - a s těmito služebními požitky přímo hospodářsky souvisejících. Tantiemy zmíněné v § 183, odst. 3 jsou této dani podrobeny.

Podkladem daně jest výše služebních požitků stanovená při vyměřování daně důchodové; vyměří ji vyměřovací úřad.

Daň činí 3 % z částky, o kterou přesahují požitky vypočtené podle odst. 1 a 2 ročně 100.000 Kč. Pro výpočet daně bude zaokrouhlena daňová základna na 100 Kč dolů.

Pro tuto daň platí obdobně ustanovení § 4, odst. 1, a §§ 23 až 25 tohoto zákona.

Trestného činu se dopouštějí, kdo ve věci vlastní daně anebo jako zákonný nebo zmocněný zástupce v přiznání nebo oznámení tímto zákonem nařízeném, v odpovědi na dotaz finančního úřadu, v opravném prostředku nebo v jakémkoliv jiném podání k finančnímu úřadu něco nesprávného uvede nebo potvrdí nebo něco zatají, nebo do stanovené lhůty nepodá přiznání nebo oznámení tímto zákonem nařízených, je-li takové jednání nebo opominutí způsobilé vyměření zákonné daně zmařiti nebo přivoditi vyměření menší než zákonné daně.

Téhož trestného činu se dopouští plátce požitků neb nájemník, jejich zákonný zástupce nebo zmocněnec, jedná-li způsobem v předešlém odstavci uvedeným ve věci daně důchodové nebo daně z vyššího služného z požitků plátcem vyplácených (§§ 28 až 41 a § 184), nebo daně z tantiem (§ 183), anebo ve věci činžovní daně z nájemného nájemníkem placeného (§ 155, odst. 1 a § 308, odst. 3).

Kdo se dopustí trestného činu uvedeného v § 185 v úmyslu zákonnou daň zkrátiti, anebo kdo použije při trestném činu uvedeném v § 185 prostředků k oklamání úřadů zvláště způsobilých, bude potrestán peněžitou pokutou ve výši trojnásobku až dvacetinásobku částky, o kterou byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána.

Vedle peněžité pokuty může býti uložen trest vězení:

jestliže bylo při trestném činu použito prostředků k oklamání úřadů zvláště způsobilých;

jestliže částka, o niž byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána, převyšuje v jednom z roků, kterých se zkrácení daně týče, 5000 Kč a současně 15 % zákonné daně;

jestliže byl vinník již jednou pro úmyslné zkrácení daně pravomocně odsouzen a dopustil se opět úmyslného zkrácení daně do 4 let po odsouzení.

Trest vězení se stanoví od jednoho dne do tří měsíců; převyšuje-li však částka, o kterou byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána, 50.000 Kč, a současně jednu pětinu zákonné daně, zvyšuje se trest vězení až do jednoho roku, a převyšuje-li zmíněná částka 200.000 Kč a současně jednu polovici zákonné daně, až do dvou let.

Vztahuje-li se totéž trestní řízení současně na více trestních činů, sčítají se částky, o které byla jimi daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána.

Kdo návodem, radou, utvrzováním, slíbením nebo poskytnutím pomoci, zejména též vědomě nesprávným vedením obchodních a hospodářských knih, nebo jinak vědomě spolupůsobil k trestním činům v §§ 186 a 187 uvedeným nebo při těchto trestních činech, bude potrestán nezávisle na potrestání osob podle §§ 186 a 187 trestných peněžitou pokutou až do pětinásobku částky, o kterou byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána.

Potrestán nebude, kdo napomáhá, jsa k tomu dohnán hospodářskou závislostí, leda by, příslušným (dožádaným) úřadem ve vyměřovacím řízení (§ 301, odst. 3, č. 3) dotazován, činil též nesprávné údaje.

Trest třeba uložiti v mezích zákonné sazby. Při tom nutno přihlížeti ku povaze spáchaného trestného činu, ku poměrné výši zatajené daně a zejména ku přitěžujícím a polehčujícím okolnostem podle toho, které z nich mají převahu.

Trestné činy spáchané pouhým opominutím buďtež trestány mírněji než činy spáchané konáním.

vedl-li vinník vědomě nesprávně obchodní knihy nebo dvoje obchodní knihy, aneb odstranil-li obchodní knihy, aby ztížil trestní vyšetřování, pokud nebyla tato okolnost rozhodnou pro povahu trestního činu podle § 187;

byl-li trestní čin spáchán se zvláštní rozvahou nebo po zvláštních přípravách, pokud nebyla tato okolnost rozhodnou pro povahu trestního činu podle § 187;

mělo-li jednání nebo opominutí skutečně za následek, že nebyla daň předepsána nebo že byla předepsána menší nežli zákonná daň;

byl-li vinník již dříve uznán vinným pro stejný nebo podobný trestní čin, pokud nebyla tato okolnost rozhodnou pro uložení trestu vězení podle § 187, odst. 2, lit. c);

ztěžoval-li vinník zjištění pravdy vědomě nesprávnými údaji nebo jinými prostředky než pouhým popíráním viny.

přizná-li se vinník v trestním řízení;

nebyl-li dosud uznán vinným v daňových věcech;

jednal-li pod nátlakem nebo na popud jiného;

nízký stupeň vzdělání, nedostatek inteligence nebo duševní obmezenost;

zvláštní okolnosti, zejména rodinné a majetkové poměry, které zasluhují, aby se k nim přihlíželo při vyměření trestu.

Kdo se zdráhá neuváděje omluvných důvodů, nebo se zdráhá, i když důvody byly zamítnuty, převzíti funkci člena nebo náhradníka v daňové komisi nebo v daňovém trestním senátu, může býti potrestán peněžitou pokutou až do 2000 Kč.

Členům komise (senátu), nebo jejich náhradníkům, kteří, aniž uvedli dostatečných omluvných důvodů, opět se nezúčastní zasedání komise (senátu), ač byli napomenuti, může býti uložena peněžitá pokuta do 500 Kč. Stejně mohou býti potrestání členové (náhradníci), kteří dostavivše se odpírají při zasedání spolupůsobiti nebo odejdou bez dostatečné omluvy před časem ze zasedání.

Tyto tresty mohou býti tak dlouho znova ukládány, až dotčený člen nebo náhradník dostojí své povinnosti nebo jí bude zproštěn.

Jsou-li peněžité pokuty podle předcházejících ustanovení (§§ 186 až 188, 191 a 195) uložené jak u vinníka tak u ručitelů nedobytny vůbec nebo částečně, nastoupí na jejich místo trest vězení od jednoho dne do šesti měsíců.

Náhradní trest, který dlužno vyřknouti již v trestním nálezu, stanoví se podle stupně provinění a podle výdělečných, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových. Při tom budiž stanoveno náhradní vězení jednoho dne nejméně na každých 50 Kč pokuty.

Fysické i právnické osoby včetně neodevzdané pozůstalosti ručí za nezaplacené peněžité pokuty a útraty trestního řízení, které byly jejich zákonným nebo zmocněným zástupcům uloženy pro trestné činy podle §§ 186, 187 a 188, spáchané při vykonávání povinností z tohoto zastupitelského poměru vyplývajících. Z ručení jsou vyňaty fysické osoby, které nejsou svéprávné, pokud jde o jejich zákonné neb úředně zřízené zástupce a fysické osoby, jež prokáží, že jejich zmocněnec, při jehož volbě užily povinné péče, jednal bez jejich vědomí.

Příslušníci rodiny ručí za nezaplacenou část peněžité pokuty hlavě rodiny uložené, která připadá poměrně na důchod příslušníků, pokud tento činí část trestní základny. Avšak ručení nenastává, byla-li daň zkrácena bez srozumění s příslušníkem rodiny.

Výkon náhradního trestu vězení podle § 196 vylučuje, aby bylo uplatňováno ručení podle předcházejících odstavců a naopak.

Ručení může býti uplatňováno teprve tehdy, když trestní nález nabyl moci práva vůči tomu, za něhož se ručí, a to platebním vyzváním, k němuž dlužno připojiti opis trestního nálezu. Z platebního vyzvání přísluší ručiteli odvolání jak co do přípustnosti ručení, tak co do celkového výpočtu vymáhaných částek k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

Ručení zaniká, zemřel-li ručitel dříve, než platební vyzvání nabylo právní moci.

Prozradí-li úředníci a jiní zaměstnanci zúčastnění řízení v daňových věcech, dále členové daňových komisí a trestních senátů, konečně svědci, přezvědné osoby, znalci, důvěrníci a zástupci stran neoprávněně výdělečné, důchodové a majetkové poměry poplatníkovy, o nichž zvěděli při vykonávání služby nebo zastávání funkce, zejména prozradí-li obsah přiznání nebo řízení o něm konaného, budou pro tento přestupek potrestání vězením až do tří měsíců nebo peněžitým trestem až do 10.000 Kč. Se státními zaměstnanci naloží mimo to podle disciplinárních ustanovení.

Kdo by zneužil okolností týkajících se výdělečných nebo důchodových poměrů poplatníkových, jež jsou patrny ze zápisů ku veřejnému nahlédnutí vyložených, ve veřejném shromáždění nebo obsahem tiskopisu k nevraživým útokům na poplatníka, daňovou komisi nebo jejího člena, dopustí se přestupku, po případě bude-li čin spáchán obsahem tiskopisu, přečinu a bude potrestán vězením až do šesti měsíců nebo na penězích až do 15.000 Kč.

Pokus trestného činu podle ustanovení předchozích odstavců je trestný jako čin sám.

Trestní stíhání zavádí se z moci úřední toliko na návrh ministerstva financí, dotčeného poplatníka nebo člena komise nebo senátu.

Tento návrh může býti odvolán, pokud nebylo počato s prohlášením rozsudku soudního I. stolice.

Kdo dostatečně se neomluvě neuposlechne příkazů nebo vyzvání vydaných podle tohoto zákona vyměřovacím úřadem, daňovou komisí, daňovým trestním senátem nebo jejich předsedou, může býti - a to i opětovně - potrestán pořádkovou pokutou do 5000 Kč, pokud zmíněná opominutí nejsou již trestna podle §§ 186 až 195.

Úřední příkaz nebo vyzvání v předchozím odstavci zmíněné musí však, aby mohla býti uložena pořádková pokuta, obsahovati pohrůžku touto pokutou číselně určenou.

Pokutě v téže výši (odst. 1) podrobena jsou též opominutí, pro která je v tomto zákoně zvláště pohroženo pořádkovou pokutou, aniž je výše její stanovena.

Jak zaniká trestnost činů, jež stíhati přísluší řádným soudům (§ 210, odst. 1), ustanovují trestní zákony.

U ostatních podle této hlavy trestných činů (§ 210, odst. 2 a další) zaniká za podmínek v §§ 203 až 209 určených trestnost:

smrtí,

účinnou lítostí,

upuštěním od trestního řízení,

promlčením a

mimořádným prominutím.

Smrt.

Zemře-li vinník, nelze ani zavésti trestního řízení, ani v něm pokračovati.

Peněžité a pořádkové pokuty, před smrtí vinníkovou pravoplatně uložené, přecházejí jako jiné pozůstalostní dluhy na dědice.

Trestnost činů v §§ 186, 187 a 188 uvedených zaniká, jestliže vinník, dříve než bylo proti němu zavedeno trestní řízení (§ 213), u příslušného úřadu opraví nebo doplní své údaje nebo učiní dodatečné podání, jímž byl podle zákona povinen a které opominul.

Trestnost činů v § 191 uvedených zaniká, jestliže návodce nebo pomahač, dříve než bylo proti němu zavedeno trestní řízení (§ 213), u příslušného úřadu oznámí, že se dopustil trestného činu.

Pokud nebyl vydán trestní nález, může se na žádost obviněného od zavedeného již trestního řízení pro činy podle §§ 186, 187, 188 a 191 trestné upustiti, jestliže se zaváže obviněný kromě zkrácené daně zaplatiti přiměřenou upouštěcí částku a vzdá se dalších opravných prostředků.

Upouštěcí částku stanoví u volném uvážení vyšetřující úřad, přihlížeje ku výši zkrácené nebo ohrožené daně, ku výši pokuty, jež by jinak byla pravděpodobně uložena, a k majetkovým poměrům obviněného. Stanovení upouštěcí částky podrobeno je schválení finančního úřadu II. stolice, který zároveň určí lhůtu, do které nutno zaplatiti upouštěcí částku.

Nebude-li stanovená upouštěcí částka zaplacena ve lhůtě určené, bude pokračováno v trestním řízení; další upuštění není přípustno.

Trestnost činů v §§ 186, 187, 188 a 191 uvedených zaniká promlčením, nebylo-li proti vinníkovi zavedeno trestní řízení (§ 213) do čtyř let po uplynutí roku, v němž spáchal trestný čin.

Dopustí-li se vinník nového, podle zmíněných paragrafů trestného činu, nepromlčuje se starší trestný čin před promlčením novějšího.

Výkon trestů uložených pro trestné činy v odst. 1 a 2 zmíněné se promlčuje, prošlo-li pět let od pravoplatnosti trestního nálezu.

Trestnost činů v §§ 195 a 201 uvedených se promlčí, prošlo-li šest měsíců od doby, kdy byl čin spáchán nebo opominuté jednání mohlo býti ještě včas provedeno.

Výkon trestů uložených pro trestné činy v 1. odst. zmíněné se promlčuje, prošlo-li šest měsíců od pravoplatnosti trestního nálezu.

Promlčení trestnosti činů a opominutí v §§ 206 a 207 zmíněných přerušuje se vydáním obsílky, obviněnému svědčící a trestný čin a den výslechu vyznačující, nebo jiným sdělením obviněnému, že se proti němu zavádí trestní řízení.

Každým způsobem však se promlčují trestné činy, pro které do deseti let po projití roku, v němž byl spáchán trestný čin, nebylo zavedeno trestní řízení podle § 213.

Trestní řízení o přestupcích uvedených v §§ 198 až 200 náleží soudům okresním (brigádním), trestní řízení o přečinech uvedených v § 199 sborovým soudům první stolice (divisním), i když tyto trestné činy byly spáchány obsahem tiskopisu.

O trestných činech v §§ 186, 187, 188 a 191 uvedených provádí trestní vyšetřování a vydá nález vyměřovací úřad, příslušný k předpisu daně, jíž se trestný čin týká.

Jde-li o trestný čin, pro který vedle peněžité pokuty může býti uložen též trest vězení (§ 187, odst. 2), vydá v I. stolici trestní nález vyšetřovací úřad v tříčlenném nalézacím senátu (§ 211).

Ministerstvo financí může několik daňových ukládacích okresů spojiti v jediný trestní okres a určiti jeden z vyměřovacích úřadů, ležících v jeho obvodu, aby pro celý trestní okres prováděl trestní vyšetřování a vydával trestní nálezy o trestných činech v 2. odstavci zmíněných.

Jsou-li tu závažné důvody a okolnosti, zejména obviňuje-li se několik osob z téhož nebo z jiného, s ním v příčinné spojitosti jsoucího trestného činu nebo táž osoba z několika trestných činů zakládajících různou místní příslušnost nebo vyžaduje-li toho zřetel k možné snad zaujatosti vyšetřujících a nalézacích činitelů, jest ministerstvo financí oprávněno delegovati jiný vyměřovací úřad, aby provedl trestní vyšetřování a vydal nález.

Vyměřovací úřad, který provedl trestní řízení, podepíše též zkrácenou daň, z výsledku trestního řízení vyplývající.

Trestní nález o činech podle § 195 trestných vydá vyměřovací úřad v sídle příslušné daňové komise (daňového trestního senátu).

Pořádkovou pokutu (§ 201) uloží činitel, který jí pohrozil, pokud se týče úřad, u něhož se mělo státi opominutelné jednání nebo v jehož obvodu je osoba, jíž se pořádková pokuta ukládá.

Nalézací senát tvoří soudce, finanční úředník a soudce laik. Každému členu bude zřízen jeden nebo několik náhradníků. Senátu předsedá soudce, který je členem nebo náhradníkem.

Soudce a jeho náhradníka ustanoví na žádost finančního úřadu II. stolice vrchní zemský soud (soudní tabule). Přísedícím finančním úředníkem jest přednosta vyměřovacího úřadu, kterým bylo trestní řízení provedeno; tento člen ustanoví svého náhradníka. Přísedícího laika a jeho náhradníky jmenuje z kruhu poplatníků na tři léta finanční úřad II. stolice v dorozumění s vrchním zemským soudem (soudní tabulí). Soudce laik nebo jeho náhradníci mohou býti finančním úřadem II. stolice odvoláni jen, byli-li odsouzeni pro trestný čin, při němž byla vyslovena ztráta volebního práva do obcí, anebo dopustili-li se zkrácení daně podle §§ 186, 187 nebo 188.

Aktivní státní i jiní veřejní zaměstnanci, vojenské osoby v činné službě a bývalí finanční zaměstnanci nemohou býti jmenováni přísedícími laiky. Jmenování mohou odmítnouti členové Národního shromáždění, duchovní všelikého vyznání, dále osoby, kterým je přes šedesát let nebo které jsou stiženy tělesnou vadou, jež by výkonu této funkce byla na závadu, konečně osoby, které již po tři léta byly nepřetržitě členy (náhradníky) některého daňového trestního senátu, na příští tři léta. Člen odvolacího senátu (§ 225) nebo jeho náhradník nemůže býti zároveň členem nebo náhradníkem v nalézacím senátu, který jest v obvodu působnosti odvolacího senátu.

Přísedící laik a jeho náhradník, byvše dříve výslovně upozorněni na trestní ustanovení § 199, vykonají s počátku své činnosti tento slib:

"Slibuji na svou čest a svědomí, že při jednání v senátě budu si počínati podle zákona, nehledě k osobě, nestranně a podle nejlepšího vědomí a svědomí a že zachovám nejpřísnější tajemství o tom, co zvím z jednání v senátě vůbec a o poměrech poplatníků zvláště."

Tento slib vykonává se tím způsobem, že slibující - nehledíc k tomu, zda a jakého jest náboženského vyznání - opakuje znění slibu a poté podá ruku předsedovi. O výkonu slibu sepíše se protokol, který podepíše slibující a předseda senátu. Jiné formálnosti a obřadnosti nejsou přípustny.

Důvody, které vylučují z účasti v jednání a rozhodování v senátě, jsou:

že předseda nebo přísedící je s obviněným nebo s jeho zástupcem v poměru manželském, příbuzenském nebo švakrovském v pokolení přímém vůbec nebo v pobočném pokolení až do třetího stupně nebo v poměru služebním;

že může od osvobození nebo odsouzení obviněného očekávati prospěch nebo škodu;

že v projednávané věci byl udavatelem nebo zástupcem obviněného nebo že byl vyslýchán jako svědek, znalec nebo přezvědná osoba;

že se v této věci zúčastnil již usnášení v senátě jiné stolice;

že jest soudce laik členem nebo náhradníkem daňové komise, pro ukládání daně obviněnému příslušné;

osvědčí-li obviněný, že jest předseda nebo přísedící proti němu zaujat.

O uvedených vylučovacích důvodech rozhoduje v určitém případě předseda senátu s konečnou platností s výhradou odvolání do trestního nálezu. Týkají-li se vylučovací důvody předsedy senátu, odevzdá předsednictví svému náhradníku.

Vydání nálezu musí - vyjímajíc případy v §§ 201 a 218 uvedené - předcházeti alespoň jeden výslech obviněného.

Při tomto výslechu oznámí protokolárně vyšetřující úřad obviněnému podrobně skutkovou povahu trestného činu a všechny důvody podezření proti němu, aby se vyjádřil, a žádá-li o to obviněný, poskytne mu za touž příčinou 15denní lhůtu. O tom, že může žádati za tuto lhůtu, budiž obviněný poučen; že se tak stalo, budiž poznamenáno do jednacího protokolu. Na žádost obviněného bude mu oklep protokolu o jeho výslechu vydán.

Obviněnému příslušejí tato oprávnění:

přibrati si právního zástupce nebo jinou osobu, která je po zákonu oprávněna zastupovati; tyto osoby buďtež, jakmile to dovolí průběh vyšetřování, každým způsobem však před skončením vyšetřování, připuštěny k jednání a jsou oprávněny jako zástupci obviněného navrhnouti důkazy;

navrhovati, aby o otázkách pro obviněného důležitých byli slyšeni svědci, znalci a přezvědné osoby, třeba-li i přísežně, o čemž rozhodne vyšetřující úřad uveda důvody; podrobnosti budou upraveny vládním nařízením;

žádati, aby byl konfrontován se svědky, znalci a přezvědnými osobami, nebrání-li konfrontaci jejich neznámý nebo příliš vzdálený pobyt, veliký věk, nemoc, těžká choroba nebo i jiné závažné důvody, pro něž se nemůže konfrontace uskutečniti;

kdykoli žádati, aby mu byly ukázány listiny, jež vyměřovací úřad má po ruce, a aby mohl nahlédnouti do protokolů a jiných spisů a opsati si je; tomuto požadavku nutno vyhověti, jakmile to dovolí průběh vyšetřování, avšak staniž se tak včasně, aby obviněný mohl ještě před koncem vyšetřování navrhnouti důkazy. Které spisy jsou vyloučeny z nahlédnutí, určí vládní nařízení;

podati do 15 dnů po skončeném vyšetřování (§ 219, odst. 2) písemnou nebo protokolární obranu, ve které však nemůže obviněný s právním účinkem uváděti ani nových skutečností ani nabízeti nových průvodů. Lhůtu k obraně lze z důležitých příčin prodloužiti.

O těchto oprávněních budiž obviněný poučen; že se tak stalo, budiž poznamenáno do jednacího protokolu.

Pokud výpovědi svědků, přezvědných osob nebo znalců nebyly již dříve stvrzeny přísahou, je vyšetřující úřad oprávněn dožádati okresní soud, příslušný podle jejich bydliště, aby je vyslechl přísežně.

Jakmile při jednání v daňové komisi byly poplatníkovi ukázány listiny nebo byli za jeho přítomnosti vyslýchání svědci, přezvědné osoby a znalci, není třeba, aby byly tyto úkony opakovány vyšetřujícím úřadem.

Vyšetřující úřad je též oprávněn naříditi, aby obviněný připustil nahlédnouti do svých obchodních a hospodářských knih. Pro toto nahlédnutí platí ustanovení §§ 314 až 318 s tou úchylkou, že v trestním řízení není předchozího oznámení obviněného podle § 315, odst. 3 třeba a že mohou osoby nahlédnutím do knih pověřené a zvláštním písemným příkazem vyšetřujícího úřadu opatření i proti poplatníkově vůli vstoupiti do místností, v nichž jsou knihy uloženy, a nahlédnouti do nich.

Vyšetřující úřad vyslechne za vyšetřování také osobu, která ručí za peněžitou pokutu a útraty řízení, zejména o okolnostech rozhodných pro uplatňování ručení.

V trestním řízení pro trestné činy podle §§ 186, 187, 188 a 191 mohou býti vykonány místní prohlídky podle §§ 319 a 320, může-li jejich provedení míti význam pro vyšetřování. Úředník místní prohlídku provádějící se prokáže při zahájení místní prohlídky písemným zmocněním vyšetřujícího úřadu v této prohlídce.

Pokud nebylo při místní prohlídce shledáno nic podezřelého, vydá se zúčastněnému na jeho žádost o tom příslušné potvrzení.

Ostatně platí o výkonu místní prohlídky ustanovení § 319 s výjimkou odst. 3.

Neuposlechne-li obviněný v trestním řízení dostatečně se neomluvě obeslání podle § 213, budiž obeslání opakováno s pohrůžkou, že, kdyby ani na toto obeslání obviněný do stanovené lhůty se nedostavil dostatečně se neomluvě, bude vydán nález bez dalšího účastenství obviněného podle pomůcek, které úřad má po ruce.

Nebylo-li ani tohoto obeslání uposlechnuto, bude vydán trestní nález.

Stejně budiž postupováno, nevyhoví-li obviněný, dostatečně se neomluvě, jinému, v dalším řízení vydanému a jemu svědčícímu obeslání nebo vybídnutí, aby podal vysvětlení, pokud je vůbec může podati, anebo nevyhoví-li bez dostatečné omluvy vyzvání, aby připustil nahlédnouti do svých obchodních a hospodářských knih.

Je-li dostavení obviněného trvale na překážku jeho nepřítomnosti a je-li jeho pobyt znám, může ho vyšetřující úřad vyzvati stejným způsobem, aby jmenoval vyšetřujícímu úřadu zástupce, s nímž jako zástupcem obviněného se provede trestní řízení; opomine-li obviněný tak učiniti, má to stejné následky, jako by se obviněný bez dostatečné omluvy nedostavil. Totéž platí, onemocní-li obviněný a jeho onemocnění podle vysvětlení úředního lékaře brání mu sice osobně se dostaviti, nevylučuje však, aby dal potřebné zprávy a vysvětlivky zástupci. Proti obviněnému, jehož pobyt znám není, může býti podle uvedených zásad postupováno teprve po provedení náhradního doručení (§ 257, odst. 3).

Obviněný může býti předveden, nevyhoví-li dostatečně se neomluvě obeslání vyšetřujícího úřadu; předvedení stane se příslušným politickým nebo policejním úřadem, který je povinen příslušnému dožádání vyšetřujícího úřadu neprodleně vyhověti.

Shledá-li vyšetřující úřad za trestního řízení, že není tu trestného činu nebo že trestnost činu zanikla, zastaví trestní řízení a oznámí to obviněnému s výjimkou § 202, odst. 2, lit. a).

Shledá-li však vyšetřující úřad, že podezření z trestného činu je odůvodněno a skutková povaha dostatečně objasněna, oznámí obviněnému, že je oprávněn do neprodlužitelné 15denní lhůty navrhnouti, aby bylo vyšetřování doplněno, a neučiní-li tak, že bude vyšetřování prohlášeno za skončené. Navrhne-li obviněný včas, aby bylo vyšetřování doplněno, doplní se, je-li třeba, vyšetřování a o výsledku zpraví se obviněný s podotknutím, že je vyšetřování skončeno. Nenavrhne-li včas doplnění vyšetřování, oznámí se mu, že je vyšetřování skončeno. V oznámení o skončeném vyšetřování nutno zároveň obviněného upozorniti na oprávnění jemu podle § 215, odst. 1, lit. e) příslušející.

Jednání nalézacího senátu jest neveřejné. Obviněnému jest volno hájiti se před nalézacím senátem osobně nebo právním zástupcem anebo jinou osobou, která jest po zákonu oprávněna zastupovati, požádal-li o to nejpozději v obraně podle § 215, odst. 1, lit. e); při tom nemohou býti s právním účinkem uváděny ani nové skutečnosti, ani nabízeny nové průvody. To však nezabraňuje, aby obviněný neopakoval svých průvodů, které již dříve za vyšetřování nabídl, které však nebyly vyšetřujícím úřadem provedeny, a aby senát, pokládá-li je za závažné, řízení v tomto směru nedoplnil.

Další podrobnosti řízení v senátě budou upraveny vládním nařízením.

Nebylo-li trestní řízení zastaveno podle § 219, odst. 1, vydá vyměřující úřad - třeba-li na podkladě usnesení senátu - nález, oceňuje při tom volně výsledky celého řízení.

Nález může býti buď odsuzující nebo osvobozující a vyhotoví se vždy písemně.

Odsuzující nález musí obsahovati:

vyznačení trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným;

vyměření trestu;

stanovení náhradní trestu vězení (§ 196);

výrok o útratách, jichž náhrada podle § 222 se snad obviněnému ukládá;

odůvodnění, které musí obsahovati vylíčení skutkové povahy trestného činu a vyznačení okolností a průvodů, jimiž se pokládá trestný čin za prokázaný; při tom smí se, pokud se nález nezakládá na ustanovení § 218, poukazovati toliko na takové průvody, které byly obviněnému v trestním řízení oznámeny. V odůvodnění budiž dále uvedeno, k jakým přitěžujícím a polehčujícím okolnostem se přihlíželo při vyměření trestu;

poučení o odvolání.

S odsuzujícím nálezem může býti zároveň spojen předpis daně (§ 210, odst. 6).

Osvobozující nález nechť obsahuje stručné důvody, z kterých se obviněný zprošťuje viny.

Pokud vzešly v trestním řízení končícím se odsouzením obviněného zvláštní útraty, zejména útraty spojené s místní prohlídkou (§ 217) nebo s prohlídkou obchodních a hospodářských knih (§ 216, odst. 3), náhrada svědkům, znalcům a přezvědným osobám, cestovní útraty úředníků a jiných trestního vyšetřování zúčastněných osob, náhrada poštovních, telegrafních a telefonních poplatků, jest odsouzený povinen nahraditi tyto útraty.

Kdo ručí za trest, ručí též za útraty podle 1. odstavce. Vzešly-li takové zvláštní útraty proti ručiteli, jest ručitel povinen i tyto nahraditi.

K trestu vězení odsouzený je povinen nahraditi též útraty výkonu tohoto trestu.

Z trestního nálezu, z předpisu dodatečné daně v trestním řízení a z uložení pořádkové pokuty přísluší odsouzenému, a jde-li o trestní nález zakládající se na usnesení nalézacího senátu, též přísedícímu finančnímu úředníku právo se odvolati; v posléze uvedeném případě platí obdobně ustanovení §§ 254 a 332. Odvolání budiž podáno u úřadu, který trestní nález vydal.

Trestní nálezy (§ 221, odst. 3), z nichž se odsouzený odvolal, nejsou až do konečného vyřízení v berním správním řízení vykonatelny; avšak úřad, jenž vydal trestní nález, může zaříditi, aby byly peněžité (pořádkové) pokuty a útvary zajištěny, jakmile byl nález odsouzenému doručen.

O odvoláních z trestných nálezů, pokud se tyto zakládají na usnesení nalézacího senátu, rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice v pětičlenném senátě.

O všech ostatních odvoláních (§ 223) rozhoduje finanční úřad II. stolice. O odvoláních z pořádkové pokuty, uložené finančním úřadem II. stolice rozhoduje ministerstvo financí.

Odvolací senát se skládá ze dvou soudců, dvou finančních úředníků a jednoho soudce laika. Každému členu se zřídí jeden nebo několik náhradníků. Senátu předsedá soudce, který je členem nebo náhradníkem.

Předsedu senátu a přísedícího soudce, jakož i jejich náhradníky ustanoví na žádost ministerstva financí ministerstvo spravedlnosti. K odvolacímu senátu náležejí jako členové přednosta finančního úřadu II. stolice a jeden jím ustanovený úředník tohoto úřadu; náhradníky ustanoví přednosta finančního úřadu II. stolice. Přísedícího laika a jeho náhradníky jmenuje z kruhu poplatníků na tři léta ministerstvo financí v dorozumění s ministerstvem spravedlnosti. Soudce laik nebo jeho náhradníci mohou býti ministerstvem financí odvoláni jen, byli-li odsouzeni pro trestný čin, při němž byla vyslovena ztráta volebního práva do obcí, anebo dopustili-li se zkrácení daně podle §§ 186, 187 nebo 188.

Jednání odvolacího senátu je neveřejné. Odsouzenému je volno hájiti se před odvolacím senátem osobně nebo právním zástupcem anebo jinou osobou, která jest po zákonu oprávněna zastupovati, požádal-li o to nejpozději v odvolání; při tom však nemohou býti s právním účinkem uváděny ani nové skutečnosti, ani nabízeny nové průvody.

Ostatně platí pro odvolací senátu a řízení před ním obdobně ustanovení § 211, odst. 3 až 5, § 212 a § 220.

Odvolací stolice, uvažujíc samostatně subjektivní i objektivní skutkovou povahu trestného činu, podle okolností případu doplní řízení, odstraní, pokud to bez újmy práv odsouzeného jest možno podstatné vady řízení u I. stolice, nebo zruší nález, nařídíc, aby bylo řízení doplněno nebo znovu provedeno a byl vydán nový nález, aneb konečně rozhodne u věci samé.

Ustanovení § 221 platí obdobně i pro odvolací stolici.

Odvolal-li se z nálezu pouze odsouzený, nemůže býti trest I. stolicí uložený zostřen.

Trest vězení vykoná se ve věznicích soudních podle ustanovení o výkonu trestu vězení (uzamčení).

Trest vězení, uložený vojenským osobám v činné službě, vykoná se vojenskými soudy.

O výkon trestu vězení požádá úřad, který vydal trestní nález, příslušný soud (úřad), připoje opis trestního nálezu bez odůvodnění, opatřený doložkou o pravoplatnosti a vykonatelnosti.

Výkon trestu vězení se odloží do doby, kdy pomine překážka:

je-li odsouzený v době, kdy se má trest vykonati, podle vysvětlení úředního lékaře duševně chorý nebo těžce nemocný, nebo je-li odsouzená těhotna;

podal-li odsouzený do rozhodnutí o odvolání prokazatelně do zákonité lhůty stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, kterou se podle příslušných, o nejvyšším správním soudu platných zákonných ustanovení potírá trest vězení, a zažádal-li z té příčiny za odklad jeho výkonu;

podal-li odsouzený návrh za obnovu trestního řízení a lze-li ze skutečností nebo průvodů v návrhu uvedených předpokládati, že po obnově skončí trestní řízení buď osvobozením anebo stanovením pouhé peněžité pokuty.

Kromě toho lze na žádost odsouzeného povoliti odklad výkonu trestu:

byl-li by neprodleným výkonem trestu ohrožen výdělek odsouzeného nebo výživa jeho nevinné rodiny, nebo je-li odklad naléhavě nutný za příčinou uspořádání jeho rodinných věcí; odklad z této příčiny nemá zpravidla přesahovati tří měsíců;

podal-li odsouzený před nastoupením trestu žádost o mimořádné prominutí, snížení nebo promlčení trestu vězení (§ 209), která se opírá o zvláštního ohledu hodné okolnosti.

Žádost za odklad trestu nutno podati u úřadu, který nález vynesl; ten v případech v odst. 4 a 5, lit. a) uvedených rozhodne sám. V případu v odst. 5, lit. b) uvedeném rozhodne ministerstvo financí. Z rozhodnutí finančního úřadu přísluší odsouzenému právo odvolati se ku přímo nadřízenému finančnímu úřadu, který rozhodne s konečnou platností.

Trestní řízení skončené pravoplatným rozhodnutím o vině nebo nevině podle §§ 186, 187 a 188 může býti na návrh strany nebo vyměřovacího úřadu obnoveno, vyjdou-li dodatečně najevo nové, dosud neuplatňované nebo neznámé skutkové okolnosti nebo průvody rozhodné pro osvobození, podstatně nižší potrestání nebo usvědčení vinníka po případě obviněného a bude-li návrh na obnovu podán do pěti let po uplynutí roku, v němž nabyl odsuzující nebo osvobozující nález moci práva anebo v němž bylo trestní řízení zastaveno. Návrhu na obnovu nelze vyměřovacím úřadem podati, nastalo-li již promlčení trestnosti podle § 206, odst. 1 a 2 a § 208, odst. 2.

Návrh nutno podati u vyměřovacího úřadu nebo vyměřovacím úřadem, u něhož bylo původní trestní řízení v I. stolici vedeno. Tento úřad rozhodne, má-li býti z důvodu podaného návrhu na obnovu výkon trestu odložen.

O návrhu rozhodne finanční úřad II. stolice s konečnou platností.

Byla-li obnova povolena ve prospěch vinníka, nelze mu novým nálezem uložiti trestu nižšího, než byl trest uložený prvním nálezem.

Další podrobnosti řízení budou upraveny vládním nařízením.

Správou přímých daní jsou pověřeny finanční úřady a to:

v prvé stolici: finanční úřady I. stolice neboli vyměřovací úřady,

v druhé stolici: finanční úřady II. stolice,

v třetí stolici: ministerstvo financí.

Obor působnosti stanoví se, pokud zákon sám tak nečiní, vládním nařízením.

Vyměření daně důchodové a všeobecné daně výdělkové děje se, pokud zákon jinak neustanovuje, v daňové komisi, která jest pro tyto daně společnou.

Daňová komise budiž zřízena pro obvod každého vyměřovacího úřadu a kromě toho pro města, mající více než 10.000 obyvatelů.

Ministerstvo financí může zříditi pro rozsáhlé obvody nebo pro obvody se zvláště velikým počtem poplatníků podle potřeby několik daňových komisí anebo přiděliti města s více než 10.000 obyvatelů daňové komisi pro obvod vyměřovacího úřadu, k němuž náležejí.

Počet členů jednotlivých daňových komisí se stejným počtem náhradníků určí ministerstvo financí, přihlížejíc ku velikosti a poplatní síle daňového okresu.

Náhradník nastupuje, je-li člen zaneprázdněn nebo přestal-li býti členem za funkčního období.

Předsedou (zástupcem předsedy) daňové komise jest přednosta (zástupce přednosty) vyměřovacího úřadu, pro jehož obvod daňová komise je zřízena.

Za nepřítomnosti předsedy daňové komise nastupuje v jeho práva a povinnosti zástupce předsedy.

Finanční úřad II. stolice jmenuje pro svůj obvod do daňových komisí na 3 léta:

jednu část členů (náhradníků) a podle toho, čítá-li daňová komise buď až 11 členů nebo více než 11 členů, ještě o jednoho, pokud se týče o dva členy (náhradníky) více z osob, které mu na každé období po třech na každého člena (náhradníka) navrhnou zemědělské rady (v Podkarpatské Rusi až do zřízení zemědělské rady zemědělský referát civilní správy) z poplatníků daně důchodové a obchodní a živnostenské komory (obchodné a priemyselné komory) z poplatníků jak daně důchodové tak i všeobecné daně výdělkové; kolik míst té oné připadá, určí na toto období s konečnou platností finanční úřad II. stolice, vyslechna návrhy těchto korporací, dojdou-li včas (odst. 3., věta 1.) a hledě k ustanovení odst. 4., č. 3.;

druhou stejnou část členů (náhradníků), avšak nehledě k výše zmíněnému jednomu, pokud se týče dvěma členům (náhradníkům), bez návrhů v prvé větě, odst. 1., lit. a) zmíněných.

Co jest v dalším řečeno o členech, platí též, pokud zákon jinak neustanovuje, o náhradnících.

Návrhy nutno podati do neprodlužitelné, aspoň 3měsíční lhůty, kterou stanoví finanční úřad II. stolice. Pokud lhůta ku podání návrhů (odst. 1., lit. a), věta 1.) stanovená nebude dodržena, nebo pokud ten onen návrh (odst. 1., lit. a), veta 1.) odporuje ustanovením odst. 1. a odst. 4., č. 1. a 2., vyzve finanční úřad II. stolice k doplnění návrhu nebo k podání návrhů nových a to se lhůtou měsíční. Nebude-li tato lhůta dodržena nebo bude-li návrh opětně odporovati ustanovení odst. 1. a 4., č. 1. a 2., není finanční úřad II. stolice návrhy vázán.

Při jmenování nutno dbáti těchto zásad:

Jmenováni mohou býti pouze svéprávní poplatníci všeobecné daně výdělkové nebo daně důchodové nebo obou daní, kteří jsou příslušníky republiky Československé, více než třicetiletí a nebyli odsouzeni pro trestný čin, při němž byla vyslovena ztráta volebního práva do obcí.

Poplatníci, kteří se dopustili trestného činu, uvedeného v §§ 185, 186, 187 nebo 188 tohoto zákona, mohou býti jmenováni teprve, když od pravoplatnosti nálezu prošlo 5 let.

Hlavní prameny důchodu buďtež, pokud se vyskytují v daňovém okresu, v daňové komisi přiměřeně zastoupeny. Nejméně dva členové komise musí platiti vedle daně důchodové také všeobecnou daň výdělkovou.

V daňových komisích s nejmenším počtem členů nesmí býti mimo předsedajícího více nežli jeden člen ze stavu aktivních státních úředníků, v daňových komisích s větším počtem členů nejvýše dva. Toto ustanovení se nevztahuje na předsedu daňové komise (jeho zástupce).

Členové daňových komisí mohou býti odvoláni, členové podle odst. 1., lit. a) jmenovaní však jen tehdy, nevyhovují-li podmínkám odst. 4., č. 1. nebo 2. anebo neplní-li řádně svých povinností podle § 195, odst. 2.

Jmenování na místo členů (náhradníků) předčasně vystouplých nebo odvolaných platí na zbytek funkčního období (odst. 1.) a děje se podle týchž zásad, jako při prvním jmenování.

Jmenování členem daňové komise mohou odmítnouti členové Národního shromáždění, duchovní všelikého vyznání, činně sloužící státní a jiní veřejní zaměstnanci jakož i osoby vojenské, dále osoby, kterým jest přes 60 let nebo které jsou stiženy tělesnou vadou, jež by vykonávání této funkce byla na závadu, konečně osoby, které byly již po 6 let nepřetržitě členy některé daňové nebo odvolací komise, na příštích 6 let.

O přípustnosti odmítnutí rozhodne finanční úřad II. stolice, z jehož rozhodnutí není odvolání.

Členové, jichž funkční doba prošla, mohou býti opět jmenováni.

Pokud nové jmenování není provedeno, podrží posavadní členové svoji funkci.

Předsedové a všichni členové daňových komisí jsou povinni při jednání v komisi postupovati podle zákona, nehledíc k osobě, nestranně a podle nejlepšího vědomí a svědomí a zachovati nejpřísnější tajemství o jednání v daňové komisi i o poměrech poplatníků, o nichž při tom zvědí.

Členové, kteří jsou státními zaměstnanci, vykonávají svoji činnost pod svou úřední přísahou. Jiní členové vykonají s počátku své činnosti tento slib, byvše dříve výslovně upozorněni na trestní ustanovení (§ 199):

"Slibuji na svou čest a svědomí, že při jednání v daňové komisi budu si počínati podle zákona, nehledíc k osobě, nestranně a podle nejlepšího vědomí a svědomí, a že zachovám nejpřísnější tajemství o tom, co zvím z jednání v daňové komisi vůbec a o poměrech poplatníků zvláště."

Tento slib vykoná se tím způsobem, že slibující - nehledíc k tomu, zda a jakého jest náboženského vyznání - opakuje znění slibu a poté podá ruku předsedovi. O výkonu slibu sepíše se protokol, který podepíše slibující a předseda daňové komise. Jiné formálnosti a obřadnosti nejsou přípustny.

Funkce člena daňové komise jest čestnou státoobčanskou povinností.

Členové daňové komise, kterým ujde účastí v jednání daňové komise výdělek nebo vzejdou výlohy, mají nárok na přiměřené odškodnění, jehož výměru a podrobné podmínky stanoví ministerstvo financí.

Předseda daňové komise řídí její práce, zodpovídá ze správného užívání zákona a jest povinen výkon usnesení daňové komise zákonu zřejmě odporujícího zastaviti.

Předseda přidělí daňové komisi finanční orgány za referenty, kteří mají hlasovací právo toliko tenkráte, jsou-li zároveň členy daňové komise.

Předseda pozve ke každému zasedání daňové komise všechny její členy. Pozvánky nutno doručiti alespoň 8 dní před zasedáním. Na místo zaneprázdněných členů pozve předseda náhradníky a to pokud možno takové, kteří náležejí k podobným vrstvám výdělečným nebo důchodovým.

Pozvaní náhradníci vstupují v každém směru na místo členů.

Daňové komise jsou schopny se usnášeti, je-li přítomna alespoň polovice členů mimo předsedu nebo jeho zástupce.

Nedostaví-li se do ustanovené hodiny tolik členů, kolik jest třeba k usnášení, počne se schůze o hodinu později, nehledíc ku počtu přítomných členů. Okolnost ta budiž z pozvánkách uvedena.

Daňové komise rozhodují nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů. Předseda hlasuje toliko při rovnosti hlasů.

Nedosáhne-li se při hlasování o některé číslici nadpoloviční většina hlasů, buďtež připočítávány hlasy pro číslici poplatníku nejnepříznivější tak dlouho ke hlasům pro číslici nejbližší, poplatníku příznivější, až se dosáhne nadpoloviční většiny.

Jedná-li se v daňové komisi o zdanění některého jejího člena, jako příslušníka domácnosti (§ 5, odst. 4.), jeho příbuzných nebo sešvakřených v pokolení přímém vůbec nebo v pobočném pokolení až do třetího stupně, jedná-li se dále o zdanění zaměstnavatele nebo zaměstnance některého člena daňové komise aneb může-li člen očekávati od rozhodnutí prospěch nebo újmu, konečně, jde-li o někoho, jehož je člen komise zákonným zástupcem anebo zmocněncem, vzdálí se takový člen před poradou a usnesením.

Předseda odevzdá v takovém případě předsednictví svému zástupci, zástupce pak v témže případě některému členu daňové komise.

Daňová komise usnáší se zpravidla o každém poplatníku zvláště.

O poplatnících, u nichž se návrhy vyměřovacího úřadu shodují s přiznáním, hlasuje se najednou, pokud členové daňové komise u jednotlivých poplatníků ničeho proti tomu nenamítají.

Daňová komise může na předsedův podnět jediným usnesením shodně s návrhy vyměřovacího úřadu rozhodnutí o poplatnících, jejichž celkový zdanitelný důchod (výtěžek) nepřesahuje u žádného 50.000 Kč.

Neprovede-li daňová komise úkol jí uložený do doby ministerstvem financí přiměřeně stanovené přes poučení předsedou daňové komise, může ministerstvo financí, když tato lhůta marně prošla, přenésti její oprávnění na příslušný úřad I. stolice; na následek tento buďtež však všichni členové daňové komise napřed řádně upozorněni.

Totéž opatření může ministerstvo financí učiniti, přestupuje-li daňová komise vědomě přes poučení dané předsedou zákonná ustanovení nebo odepře-li výslovně svoji součinnost; ustanovení odst. 1., věta 2. platí tu obdobně.

Odvolací komise budiž zřízena pro obvod každého finančního úřadu II. stolice; ministerstvo financí jest však oprávněno pro rozsáhlé obvody nebo pro obvody se zvláště velikým počtem poplatníků zříditi, je-li třeba, několik odvolacích komisí.

Ministerstvo financí určí počet členů odvolacích komisí se stejným počtem náhradníků, přihlížejíc k velikosti a poplatní síle obvodu odvolací komise.

Předsedou (zástupcem předsedy) odvolací komise jest pravidelně přednosta (zástupce přednosty) finančního úřadu II. stolice, pro jehož obvod jest odvolací komise zřízena; jsou-li pro to důvody, může ministerstvo financí jmenovati jinou osobu předsedou odvolací komise, pokud se týče jeho zástupcem.

Členy a náhradníky odvolacích komisí jmenuje ministerstvo financí podle zásad uvedených v § 236, jehož ustanovení i jinak tu platí obdobně.

Člen odvolací komise nemůže býti zároveň členem nebo náhradníkem v daňové komisi, která jest v obvodu působnosti odvolací komise.

Ustanovení § 235, odst. 2., a §§ 237 až 247 platí obdobně také pro odvolací komise.

Místní příslušnost vyměřovacích úřadů se řídí:

U daně důchodové podle bydliště poplatníkova. Má-li poplatník několik bydlišť v tuzemsku, rozhoduje místo, v němž je pramen důchodu, pokud se týče největší pramen důchodu; není-li v tuzemsku takových pramenů nebo jde-li o jinaké pochybné případy, rozhoduje bydliště, v němž přebýval poplatník delší dobu.

Pro poplatníka nemajícího v tuzemsku bydliště, jest rozhodným místo, kde jest pramen důchodu, pokud se týče největší pramen důchodu; není-li v tuzemsku takových pramenů nebo jde-li o jinaké pochybné případy, rozhoduje místo, v němž přebýval poplatník delší dobu.

U všeobecné daně výdělkové, pokud zákon nic jiného nestanoví, podle místa, kde se poplatník zdaňuje důchodovou daní, nebo kde by se důchodovou daní zdaňoval, kdyby jí byl podroben.

Jde-li o podnik společný, jehož společníci se zdaňují daní důchodovou v obvodu různých vyměřovacích úřadů, rozhodne finanční úřad II. stolice, přihlížeje ku přáním společníky podniku projeveným, o tom, který z úřadů přicházejících v úvahu při důchodové dani jednotlivých společníků jest příslušným pro všeobecnou daň výdělkovou společenského podniku; jsou-li společníci zdaňováni daní důchodovou v obvodu různých finančních úřadů II. stolice, rozhodne o příslušnosti pro všeobecnou daň výdělkovou společenského podniku týmž způsobem ministerstvo financí.

U podniků nefysických osob, které zásadně nejsou podrobeny důchodové dani, rozhodno jest pro vyměření všeobecné daně výdělkové místo sídla, není-li ho, místo ústřední správy těchto osob v tuzemsku.

U zvláštní daně výdělkové podle sídla.

Je-li sídlo podnikatelovo v cizině, platí za sídlo jeho sídlo tuzemského zastupitelství (representace) nebo zmocněnce vyznačeného v § 263, odst. 7.

U daně rentové přímo vybírané, podle týchž zásad jako pod lit. a), po případě podle sídla poplatníkova, u daně rentové vybírané srážkou u dlužníka podle místa, kde se dani podrobené požitky vyplácejí nebo ve prospěch věřitele připisují.

U daně z tantiem podle místa, kde se dávce podrobené požitky vyplácejí nebo ve prospěch věřitele připisují, u daně z vyššího služného podle týchž zásad, jako pod lit. a).

V případech, kde nestačí pro stanovení příslušnosti ustanovení odst. 1., rozhoduje o příslušnosti úřadů a komisí ministerstvo financí.

Daň předepíše se v berní obci, v níž leží místo rozhodné pro příslušnost podle odst. 1. a 2., pokud zákon nic jiného nestanoví.

Příslušnost daňových komisí řídí se podle příslušnosti vyměřovacích úřadů.

Je-li daňových komisí několik (§ 233), jest příslušnost dána obvodem, pro nějž jest komise zřízena.

Ministerstvo financí může z důležitých důvodů na žádost poplatníkovu nebo z úřední povinnosti delegovati jiný úřad vyměřovací nebo jiný finanční úřad II. stolice nežli úřad podle všeobecných ustanovení příslušný, aby provedl buď jen určité nebo veškeré úkony daně se týkající nebo trestní řízení.

Ustanovení odst. 1. platí též pro daňové (odvolací) komise a trestní senáty.

Ustanovení § 210, odst. 4. a 5. zůstávají nedotčena.

Pokud zákon sám pro určité úkony nestanoví lhůty, mohou tyto lhůty stanoviti finanční úřady (komise), přihlížejíce ke skutečné potřebě, ne však kratší 8 dní.

Odvolání podati dlužno do 30denní lhůty, pokud zákon nic jiného neustanovuje.

Lhůty mohou býti v jednotlivých případech z důležitých důvodů prodlouženy; ze stejných důvodů může býti dovoleno, aby opožděné odvolání nebo opožděné podání bylo projednáno.

Žádost o prodloužení lhůty před jejím uplynutím podaná staví lhůtu až do dne doručení vyřízení o žádosti.

Příslušnost úřadů rozhodovati o žádostech podle odst. 3. upraví vládní nařízení; o odvolání ve věcech lhůt, pokud má strana na ně nárok, rozhodne s konečnou platností přímo nadřízený finanční úřad.

Ve výzvách a příkazech budiž vždy uveden úřad, u kterého úkon má nebo může býti proveden, a lhůta, do které se tak má státi, jinak započne lhůta běžeti až po oznámení těchto údajů.

V úředním sdělení budiž vždy výslovně uvedeno, jaké jsou následky, nedodrží-li se stanovená lhůta.

Lhůta počíná se dnem, jenž jde po skutečnostech v § 256, odst. 2. uvedených nebo po jiných skutečnostech lhůtu zakládajících, na příklad, že daň srážkou vybíraná byla sražena; dny poštovní dopravy nepočítají se do lhůty jen, bylo-li podání dáno na poštu doporučeně nebo jako telegram.

Podává-li odvolání vyměřovací úřad, počíná se lhůta dnem jdoucím po dni, kdy se stalo naříkané rozhodnutí.

Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo státem uznaný svátek nebo den památný, končí lhůta teprve příštím dnem všedním.

Při všech výpočtech, týkajících se předpisu nebo odpisu přímých daní, čítá se rok za 360 a měsíc za 30 dnů.

Pokud zákon sám tak neustanovuje, jest dovoleno zaokrouhlovati dolů buď vyměřovací základ nebo daň; podrobnosti upraví ministerstvo financí.

Úřední rozhodnutí a opatření (příkazy, výzvy) finančních úřadů (komisí) nabývají pro jednotlivé osoby právní účinnosti, jsou-li jim řádným způsobem sdělena.

To se děje, pokud zákon nepřipouští veřejného vyhlášení nebo veřejného vyložení, doručením písemného sdělení.

Přítomnému může býti opatření oznámeno ústně (protokolárně); na žádost jeho vyhotoví se písemné sdělení.

Chyby v počítání, psaní a jiné omyly a přehmaty, které nevybočují z mezí zřejmých nesprávností, může úřad (komise), od něhož vyšly, kdykoliv, nenastalo-li promlčení ve lhůtě stanovené v § 277, odst. 4., opraviti a o podaném odvolání sám (sama) s konečnou platností rozhodnouti; jinak postupovati nutno podle všeobecných ustanovení.

Úřední rozhodnutí a opatření ve věcech daňových, která odporují zákonu nebo se zakládají na podstatně vadném řízení, mohou býti bez rozdílu, nabyla-li právní účinnosti čili nic, anebo jsou-li na újmu státu neb poplatníkovi, pokud zákon nic jiného neustanovuje, z úřední moci nebo na žádost poplatníkovu zrušena, jinými nahrazena nebo změněna, nenastalo-li promlčení ve lhůtě stanovené v § 277, odst. 4.; pokud jest k tomu potřebí zmocnění nadřízeného úřadu, stanoví vládní nařízení.

Má-li závazné úřední rozhodnutí a opatření původ v usnesení daňové (odvolací) komise nebo trestního senátu, uloží nadřízený úřad finanční předsedovi komise (senátu), aby závazné opatření jménem komise (senátu) odvolal, pokud nenastalo promlčení ve lhůtě stanovené v § 277, odst. 4.

Pokud není smluv o právní pomoci, možno doručovati adresátům v cizině československými zastupitelskými úřady; není-li tento způsob doručení možný, může se tak státi doporučeným dopisem. Doručení doporučeného dopisu pokládá se za vykonané, jakmile prošla po dni, kdy byl dopis dán na poštu, dvojnásobná doba pravidelné poštovní dopravy.

Poplatníkům v cizině trvale se zdržujícím, kteří přes vyzvání a upozornění na právní následky ustanovení § 257, odst. 3., nejmenovali tuzemského zmocněnce, bude se dále doručovati způsobem v § 257, odst. 3. naznačeným.

Československým příslušníkům, pokud se zdržují v cizině a tam požívají exteritoriality, doručuje se způsobem v § 257, odst. 4. uvedeným. Je-li toho třeba, provede se doručení tímto způsobem též československým příslušníkům, zaměstnaným u konsulárních úřadů Československé republiky v cizině.

Daňová povinnost a daňový nárok vzniká okamžikem, kdy u osoby nebo objektu vznikly skutečnosti, tuto povinnost nebo nárok podle zákona zakládající; kdy tak jest a jaké právní následky vznikají, stanoví zákon.

Zásadě v odst. 1 zmíněné není na překážku, je-li nutno určité osobě daňovou povinnost podle obsahu, času a místa správním aktem vyměření daně zevrubněji, zejména číselně stanoviti, anebo vybírá-li se daň osobou třetí.

Jakmile jest výše daně určitá, hradí ji osoby jí povinné jako svůj daňový dluh; s tímto dluhem srovnává se na straně státu daňová pohledávka.

Daňový dluh a daňová pohledávka zahrnuje: vlastní daň, přirážka a příslušenství.

Přirážky zahrnují jakékoli přirážky ku přímým daním vybírané; ku příslušenství náleží: úroky z prodlení a náhrada nákladů upomínacích a exekučních (§ 404).

Daňová povinnost, pokud se týče dluh přechází-li s fysické osoby na dědice, kteří pak hradí daně s přirážkami a příslušenstvím, ať z jakéhokoliv důvodu předepsané zůstaviteli nebo pozůstalosti, jako jiné dluhy pozůstalostní bez rozdílu, jde-li o prvotní či dočasný předpis daně, dále o daň předepsanou před odevzdáním pozůstalosti nebo po něm.

Zaniká-li subjekt podrobený zvláštní dani výdělkové, nesmí jeho jmění býti rozděleno mezi podílníky před zjištěním a zapravením všech jeho daní s přirážkami a příslušenstvím, vztahující se na dobu do dne zrušení, jinak jsou členové představenstva, pokud se týče likvidátoři, povinni společně a nerozdílně zaplatiti příslušnou daň s přirážkami a příslušenstvím.

Náleží-li u výnosových daní výtěžek objektu několika osobám, vyměří se daň s přirážkami jednotně a předepíše se

u všeobecné daně výdělkové společnosti k rukám kteréhokoliv ze společníků,

u pozemkové a domovní daně společně všem spoluvlastníkům k rukám onoho z nich, kterého vyměřovacímu úřadu k tomu cíli označili, jinak kterémukoliv z nich.

Na žádost osob v odst. 1., č. 2. jmenovaných oznámí vyměřovací úřad jejich zmocněnci, kolik připadá poměrně z úhrnné daně s přirážkami na jednotlivce na ten onen berní rok.

Jednati v daňových věcech, zejména podávati přiznání a pod. jsou způsobilými svéprávní poplatníci; jinak jednají:

za osoby nezpůsobilé ku právním činům, nezletilce, dále opatrovance jejich zástupci zákonní nebo úředně zřízení,

za protokolované firmy osoby oprávněné ku podpisu firmy podle platných ustanovení,

za neodevzdané pozůstalosti osoby, které spravují jmění,

za právnické osoby ti, kdož podle platných ustanovení jsou k zastupování nebo k likvidaci oprávněni.

Osoby v odst. 1., věta 2. uvedené vykáží se na vyzvání vyměřovacího úřadu listinou o tom, že jsou oprávněny k zastupování.

V daňových věcech, zejména co do podávání přiznání, mohou jednati zmocněnci, nežádá-li zákon nebo finanční úřad opak. Zmocněnci, jimiž mohou býti svéprávní českoslovenští příslušníci, práva volebního nezbavení, nechť odevzdají písemnou plnou moc bez kolku, znějící na zastupování ve věcech daňových. Svéprávný manžel může býti zmocněncem druhého manžela, nehledíc na státní příslušnost.

Osoby, o kterých jest úřadu (komisi) známo, že se zabývají pokoutnictvím, nelze jako zmocněnce připustiti; opominouti lze osoby nezpůsobilé k účelnému jednání písemnému nebo ústavnímu. Ustanovení § 330, odst. 8. platí tu obdobně.

Svazy (ústředí) společenstev (družstev) mající revisní právo podle zákona o revisi výdělkových a hospodářských společenstev a jiných spolků, pokud se týče podle zákonů o úpravě poměrů družstev na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, jsou oprávněny zastupovati přičleněná společenstva (družstva) i bez průkazu plné moci.

Spoluvlastníci nebo společníci (§ 261, odst. 1.) nebo dílčí vlastníci budovy nebo spoluvlastníci jinakého jmění jsou povinni pro účely výnosových daní jmenovati úřadu svého zmocněnce; nestalo-li se tak, pokládá se každý za zmocněnce ostatních.

Svéprávný manžel pokládá se za zmocněnce své manželky žijící s ním ve společné domácnosti, ledaže by manželka vzhledem k svému jmění byla postavena pod opatrovnictví jiné osoby než manžela nebo že by se této domněnce výslovně opřela.

Byla-li pozůstalost odevzdána, jest každý z dědiců povinen zúčastniti se jednání týkajícího se přímých daní zůstavitele nebo pozůstalosti; ustanovení § 260, odst. 1. zůstává tím nedotčeno.

Poplatníci, kteří se zdržují trvale v cizině, jsou povinni jmenovati zmocněnce bydlícího v tuzemsku; totéž platí, má-li podnikatel sídlo v cizině a nezřídil-li v tuzemsku zastupitelství (representace).

Nemohla-li daň s přirážkami a příslušenstvím na osobě k tomu povinné býti vymožena řízením donucovacím, ručí za její zaplacení osobně, a to:

společně a nerozdílně osobně ručící společníci za všeobecnou výdělkovou daň předepsanou společností,

propachtovatel živnosti za výdělkovou daň předepsanou pachtýři; více propachtovatelů ručí společně a nerozdílně,

dlužníci povinní srážkou daně rentové, společnosti povinné srážkou daně z tantiem a zaměstnavatelé povinní srážkou daně důchodové za provedení těchto srážek, správný jejich výpočet a včasné odvedení zadržených částek,

příslušníci rodiny za část daně důchodové, která poměrně připadá na jejich důchod zdaněný u hlavy rodiny,

korporace zmíněné v § 6 za částky daně důchodové, které připadají poměrně na dani podrobený podíl jejich členů na úhrnném důchodu,

manžel za daň důchodovou, všeobecnou daň výdělkovou, rentovou a z vyššího služného, předepsanou druhému manželovi za dobu, v níž žil ve společné domácnosti,

společně a nerozdílně za daň důchodovou, všeobecnou daň výdělkovou, daň rentovou a z vyššího služného za rok darování a léta předcházející osoby, jež od daní povinného darem nebo jednáním darování zastírajícím nabyly majetkových předmětů. Dary k účelům všeužitečným nezakládají povinnosti ručební.

Ručení podle odst. 1., č. 2. sahá jen do výše trojnásobného ročního pachtovného a vztahuje se na daň s přirážkami a příslušenstvím předepsanou pachtýři, pokud od její splatnosti neprošlo více roků než tři; manžel v odst. 1., č. 6. dotčený neručí jměním, kterého prokazatelně nenabyl od druhého manžela; osoby v odst. 1., č. 7. uvedené, ručí jen do výše ryzí prodejní ceny nabytých předmětů majetkových v době darování a ne déle tří let od darování. Zaplatí-li podle tohoto závazku daň jeden z více obdarovaných, přísluší mu právo postihu proti ostatním obdarovaným co do poměrné části zaplacené daně.

Dlužník, vůči němuž uplatněno bylo věcné ručení za daň rentovou (§ 265, odst. 5.), ručí za částky daně, jež opominul zadržeti.

Nedoplatky na dani pozemkové a domovní s přirážkami a příslušenstvím, jež se staly splatnými v posledních dvou letech, počítajíc nazpět ode dne exekučního prodeje (udělení příklepu) zavazeného objektu nebo ode dne povolení vnucené správy, zatěžují i bez knihovního zápisu nemovitost zákonným právem zástavním, majíce přednost přede všemi knihovními pohledávkami.

Téže výhody požívají:

na nemovitostech sloužících výlučně nebo převážně provozování výdělečného podniku dani podrobeného a patřícího majiteli těchto nemovitostí dvouleté nedoplatky daní výdělkových s přirážkami a příslušenstvím,

na půdě, na které stojí superedifikát, dvouleté nedoplatky daně domovní s přirážkami a příslušenstvím.

U starších, nejvýše však tříletých nedoplatků (odst. 1. a 2.), počítajíc nazpět od doby exekučního prodeje (udělení příklepu) zástavního předmětu, jest toto přednostní zástavní právo vázáno podmínkou, že byl nedoplatek zajištěn nejdéle do 2 let po splatnosti daně.

Po převodu vlastnického práva ve veřejných knihách a, pokud jde o pozemkovou daň, též práva držebnostního v pozemkovém katastru zůstává dřívější držitel osobním dlužníkem daní, uvedených v předchozích odstavcích, s přirážkami a příslušenstvím, kteréž nejprve u něho buďtež vymáhány; teprve nevede-li tento postup k cíli, budiž uplatněno (§ 266) věcné ručení (odst. 1. - 3.) proti novému držiteli a v případě odst. 2., lit. b), konečně proti vlastníku půdy.

Pro daň rentovou s přirážkami a příslušenstvím vázne zákonné zástavní právo na požitcích této dani podrobených; pořadí tohoto zákonného práva zástavního, řídí se dnem, kdy bylo uplatněno vůči poplatníkovu dlužníkovi věcné ručení.

Ručení podle předchozích ustanovení (§§ 264 a 265) uplatní se platební výzvou vyměřovacího úřadu, z které lze se odvolati jak co do přípustnosti ručení, tak co do celkového výpočtu vymáhaných částek k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností. V případech § 264, odst. 1., č. 1., a v případech § 265 není třeba platební výzvy, jde-li o konkursní nebo vyrovnávací řízení proti ručiteli nebo o exekuční prodej zavazeného objektu.

Způsob, jakým se ručení uplatní, řídí se podle toho, o jaký případ ručení jde; při věcném ručení za daň rentovou uloží se poplatníkovu dlužníkovi, aby požitků tak dlouho nevyplácel, až zadržená částka stačí na úhradu nedoplatku, a aby zadržené částky odvedl státní pokladně; v tomto případě není také odpočet vzájemných pohledávek proti poplatníkovi s dotčenými požitky přípustným.

Vymáhání pravoplatně uložených platů z důvodu ručení děje se týmiž orgány a týmž způsobem jako vymáhání daně u původního dlužníka; rovněž vztahuje se na tyto pohledávky ustanovení o promlčení podle tohoto zákona.

Daňová povinnost a daňový nárok zaniká okamžikem, kdy u osoby nebo objektu vznikly skutečnosti, mající podle zákona v zápětí zánik této povinnosti nebo nároku; kdy tak jest a jaké právní následky vznikají, stanoví zákon.

Výše daňového dluhu a tudíž i daňové pohledávky řídí se výměrou daně s přirážkami a příslušenstvím se všemi jejími změnami.

Daňový dluh, pokud se týče daňová pohledávka zaniká; placením, plněním na místě placení, odpočtem, výrokem úředním, promlčením.

Daně s přirážkami jsou splatny, pokud se daň nevybírá srážkou anebo pokud zákon jinak neustanovuje, ve čtyřech rovných částkách napřed, a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého roku.

Je-li dnem splatnosti podle odst. 1. neděle, státem uznaný svátek nebo památný den, jest daň s přirážkami splatna příští všední den.

Počátkem každého roku budiž vyhlášeno v každé obci způsobem v místě obvyklým, do kterých lhůt se mají přímé daně s přirážkami platiti, a jaké jsou následky, nebudou-li platební lhůty dodrženy.

Pokud nebyly poplatníkovi daně s přirážkami předepsány, jest povinen v každém kalendářním (berním) roce platiti ve stanovených lhůtách zatímně podle toho, kolik mu bylo naposledy předepsáno ku přímému placení na ročních daních s přirážkami.

Od poplatníků všeobecné daně výdělkové, daně důchodové a rentové, kteří do povinnosti daňové nově vstupují, může vyměřovací úřad na dobu, pokud daň nebude předepsána, požadovati v obyčejných lhůtách splatnosti přiměřených splátek na daň s přirážkami, přihlížeje ku výtěžku, důchodu, požitku pro poplatníka pravděpodobně v dotčeném berním roce očekávatelnému a k ostatním pro uložení daně rozhodným poměrům. Od podniků podrobených zvláštní dani výdělkové - vyjímajíc zvýhodněná výdělková a hospodářská společenstva (družstva) a záložny, vzájemné pojišťovny a spořitelny - může vyměřovací úřad za týchž okolností žádati jako obdobnou splátku na daň částku v § 83, odst. 13. stanovenou s přirážkami. Proti výši požadovaných splátek může se poplatník odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

Částky podle odstavců 1. a 2. zaplacené započtou se do daně s přirážkami na příslušný berní rok později předepsané; daň s přirážkami doplatí se na podkladě platebního rozkazu do 30 dnů po jeho doručení.

Toto ustanovení platí obdobně i v případech, kde nebylo užito ustanovení odst. 2., nebo kde ho nemohlo býti užito, poněvadž se na ně nevztahuje, dále v případech § 37, odst. 1., § 181, odst. 3. a § 183, odst. 5. a o dodatečných předpisech daně.

Nebyly-li daně s přirážkami zapraveny do 15. dne onoho měsíce, jenž následuje po dni splatnosti (§ 269), budou i s příslušenstvím vymáhány donucovacím řízením; přesahuje-li dlužníkův úhrnný roční předpis všech přímých daní s přirážkami v berní obci dohromady 500 Kč, jest dlužník mimo to povinen platiti ode dne splatnosti až do dne zaplacení dlužné částky úroky z prodlení. Vybírá-li obecní přirážky k dani pozemkové obec sama, nastává povinnosti platiti úroky z prodlení co do daní a přirážek vybíraných berním úřadem, přesahuje-li roční předpis těchto daní a přirážek v berní obci dohromady 500 Kč, co do přirážek vybíraných obcí, přesahuje-li roční předpis těchto přirážek samých v berní obci 500 Kč.

Výši úroků z prodlení stanoví vláda s ohledem na poměry peněžního trhu a stav nedoplatků, nepřekročujíc sazby 10 %.

Není-li stanoven určitý den splatnosti, nýbrž jen lhůta, do které daň s přirážkami má býti zaplacena, nastane vymáhání dlužné daně s přirážkami i povinnost platiti úroky hned, jakmile projde lhůta.

Povinnost platiti úroky z prodlení podle odst. 1., pokud se týče odst. 3., nastane také, a to nehledíc na výši roční srážky, jestliže daně, které se vybírají srážkou z platů stížených daní, nebudou odvedeny státní pokladně do stanovené lhůty osobami povinnými prováděti srážky.

Za den zapravení se pokládá při placení (§ 273), a to hotovými, den složení u úřadu ku vybírání daní, pokud se týče přirážek, příslušného nebo u poštovního úřadu, při dobropisech v odúčtovacím řízení den súčtování u poštovního úřadu šekového, při plnění na místě placení (§ 274) den složení pokladničních poukázek u příslušného úřadu a při odpočtu (§ 275) den, kdy byl proveden.

Z předpisu úroků z prodlení lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, z předpisu úroků z prodlení týkajících se obecních přirážek k dani pozemkové vybíraných obcí samou, k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. Finanční úřad II. stolice, pokud se týče bezprostřední úřad dohlédací, rozhodne s konečnou platností.

Daně s přirážkami a příslušenstvím zapravují se - s výhradou ustanovení § 274 - v penězích měny československé; jak a kde se přímé daně (s přirážkami a příslušenstvím) platí, stanoví se vládním nařízením.

Každá platba, tedy i platba menší, nežli činí splatná daň s přirážkami a příslušenstvím, jakož i platba na daně (s přirážkami a příslušenstvím), které ještě nedošly splatnosti nebo vůbec ještě nebyly předepsány, budiž přijata.

Platby zaúčtují se nejprve na příslušenství, pak na nedoplatky daní s přirážkami, přihlížejíc k jejich ohroženosti a stáří, a teprve po úplném vyrovnání nedoplatků na běžný dluh daňový; súčtování na daň a přirážky děje se poměrně podle jejich úhrnných částek.

Vládní nařízení určí, kdy a jak bude poplatník uvědoměn o tom, mnoho-li měl na dani, přirážkách a příslušenství platiti a mnoho-li skutečně zaplatil.

Nehledíc k zákonně přípustným odpisům a osvobozením, kteréž jsou upraveny pro každou daň zvláště, budiž daň pravoplatně předepsaná na žádost strany nebo z moci úřední zcela nebo částečně odepsána, jde-li o dvojí předpis téže daně nebo o daň předepsanou zřejmě neodůvodněně. Je-li dvojí předpis téže daně různě vysoký, odepíše se daň menší.

Daň pravoplatně předepsaná může býti zcela nebo částečně odepsána:

je-li nedobytná, t. j. nevedlo-li řádné vymáhání daně k výsledku anebo nevedlo-li by k výsledku pro úplnou platební neschopnost dlužníkovu anebo nelze-li daně vydobýti, poněvadž dlužník zemřel, nezanechav nijakého jmění nebo poněvadž bydliště dlužníkovo jest neznámo a nelze ho vypátrati, anebo nelze-li očekávati, že by exekuce poskytla většího výtěžku, než jest třeba, aby byly uhrazeny exekuční náklady,

není-li daň sice nedobytná, avšak vymáhání její jest spojeno se zvláštními a nepoměrnými obtížemi.

Daň pravoplatně předepsaná může býti na žádost zcela nebo částečně prominuta, byla-li by jejím vymáháním vážně ohrožena výživa nebo přivoděna hospodářská zkáza dlužníkova.

Z těchže důvodů lze povoliti, aby předpisy daní včas neuložených se odepsaly, anebo aby se od předepsání jejich upustilo.

Ustanovení odst. 1. až 4. platí obdobně i co do příslušenství.

Příslušnost úřadů k odpisům podle odst. 1. až 5. určí vládní nařízení.

Odpis nebo prominutí daně má v zápětí i odpis nebo prominutí přirážek.

Právo státu vyměřiti daň promlčuje se ve 4 letech.

Promlčení se počíná, jakmile prošel rok, ve kterém strana vyhověla své povinnosti podati oznámení, pokud se týče přiznání nebo oznámiti základy pro vyměření daně; není-li zde takové povinnosti, počíná se promlčení, jakmile prošel rok, ve kterém vznikla daňová povinnost.

Jestliže pro zanedbání povinnosti stranou daň vůbec nebyla vyměřena anebo byla vyměřena menší částkou anebo daň, kterou dlužno zapracovati bez úředního vyměření, vůbec nebyla zapravena anebo byla zapravena jen z části, počíná promlčecí lhůta v odst. 1. zmíněná běžeti teprve, když prošel rok, v němž bylo vyměřovacímu úřadu umožněno, aby daň, pokud se týče dodatek, vyměřil.

Bylo-li původní vyměření daně bez zanedbání povinnosti stranou nesprávné anebo vyšly-li dodatečně na jevo okolnosti, z nichž vysvítá, že původní vyměření bylo příliš nízké, promlčuje se právo předepsati dodatky na dani do 2 let po roce, ve kterém daň byla původně předepsána.

Nehledíc k ustanovení odst. 4., počíná v případech § 256 odst. 5. a 6. promlčecí lhůta běžeti, když prošel rok, ve kterém úřední opatření, o jehož zrušení, nahrazení jiným nebo změnu jde, bylo straně oznámeno.

Promlčení práva vyměřiti daň vztahuje se též na přirážky.

Dodatečné zdanění mimořádného odpisu 20 % v případech §§ 10 a 79 není podrobeno promlčení.

Promlčení práva podle § 277 přetrhuje se každým úředním opatřením, které se stalo za příčinou vyměření daně a bylo straně oznámeno. Jakmile prošel rok, ve kterém takový úkon se stal naposledy, počíná běžeti nová promlčecí lhůta.

Úřední rozhodnutí a opatření daňové (odvolací) komise nebo trestního senátu pokládají se za rovna opatřením finančních úřadů.

Promlčecí práva podle § 281 přetrhuje se doručením upomínky, aby poplatník daň s přirážkami a příslušenstvím zapravil, zavedením exekuce anebo povolením příročí.

Nová promlčecí lhůta počíná běžeti po projití roku, ve kterém byla naposledy doručena upomínka nebo proveden poslední exekuční krok anebo prošla poslední platební lhůta.

Jsou-li splatné daně s přirážkami a příslušenstvím zajištěny ruční zástavou, nemůže být namítáno, pokud věřitel má zástavu v rukou, že bylo opominuto uplatňovati zástavní právo a nemůže se zástavní právo promlčeti. Také právo dlužníka, aby vyplatil svou zástavu, se nepromlčuje. Pokud však pohledávka převyšuje obecnou hodnotu zástavy, může promlčením zaniknouti.

Jsou-li splatné daně s přirážkami a příslušenstvím zajištěny knihovním zápisem, nemůže se do 30 let po knihovním zápisu proti uplatňování tím získaného práva namítati, že se zatím pohledávka promlčela.

Úřad může na žádost poplatníka úplně nebo částečně posečkati zaplacení splatné daně s přirážkami a příslušenstvím, je-li její okamžité vybrání pro poplatníka spojeno s vážnou újmou nebo s vážnými obtížemi; úřad posečká úplně nebo částečně na žádost poplatníka zaplacení povinnosti podle čl. XIII. nebo § 270, osvědčí-li poplatník podle hospodářského výsledku první poloviny roku nebo podle usnesení samosprávných svazků o výši přirážek, že předpis daně s přirážkami na tento rok bude aspoň o polovinu menší než činí povinnost podle cit. čl. XIII. nebo § 270. Na povinnosti platiti úroky z prodlení se tím nic nemění; ministerstvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný může však úroky z prodlení snížiti nebo vůbec prominouti.

Povolení může býti učiněno závislým na podmínkách a výhradách.

Příslušnost úřadů určí vládní nařízení.

Je-li vybrání daně s přirážkami dosud nepředepsané nebo nesplatné ohroženo, může vyměřovací úřad, uveda důvody, z nichž pokládá vybrání za ohrožené, uložiti poplatníkovi písemným, ihned proveditelným příkazem, ani ji až do jejího zapravení zajistil do částky v příkazu uvedené.

Ustanovení čl. XIII. a § 270 zůstávají nedotčena.

Zajišťovací příkaz provede se zajišťovací exekucí berní nebo soudní. Náklady exekuce nese poplatník, má však nárok na jich úplnou nebo částečnou náhradu, pokud bylo jeho odvolání proti zajišťovacímu příkazu vyhověno (§ 289, odst. 1) nebo pozbyl-li týž platnosti (§ 289, odst. 2).

Vydati zajišťovací příkaz jest příslušným vyměřovací úřad, kterýž je příslušným pro vyměření zajišťované daně.

Ze zajišťovacího příkazu lze podati odvolání k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností; odvolání neodnímá tomuto příkazu účinnosti.

Nerozhodne-li finanční úřad II. stolice o odvolání do 30 dnů, pozbývá zajišťovací příkaz, jakož i jistota podle zajišťovacího příkazu poskytnutá neb vymožená platnosti.

Částky přímých daní, pokud se týče přirážek, příslušenství, pokut a útrat řízení, které byly neprávem zaplaceny, vrátí se straně hotově a to, přestala-li vůbec býti poplatníkem, z moci úřední, jinak, požádá-li o to, a v obou případech, pokud nedluží jiných státních daní nebo dávek, přirážek nebo příslušenství k nim, pokut nebo útrat řízení; jinak přeúčtuje se přeplatek na jiný, třebas i příští dluh strany.

Ustanovení § 32, odst. 4., a § 35, odst. 1., zůstávají nedotčena.

byl-li předpis daně (přirážek, příslušenství, pokut, útrat řízení) rozhodnutím příslušného úřadu (komise) buď úplně zrušen nebo tak snížen, že platba převyšuje zbývající předpis;

jestliže v případech, kde byla daň s přirážkami zaplacena zatímně (čl. XIII., § 270), jest konečný předpis daně s přirážkami dodatečně provedený menší nežli tato platba (čl. XIII., § 270), nebo zanikl-li nárok daňový vůbec;

bylo-li placeno nad povinnost.

Z částek přímých daní a přirážek, které byly nebo mohly býti v den, kdy poplatník o odpisu, pokud se týče konečném předpisu byl zpraven, vráceny hotově, buďtež poplatníku nahrazeny úroky ve výši stanovené pro úroky z prodlení (§ 271), avšak jen, pokud přeplatek vznikl rozhodnutím o odvolání proti předpisu daně, pokud se týče přirážek, nebo placením podle čl. XIII., pokud se týče § 270, a byl-li podroben poplatník v berním roce, jehož se odpis nebo konečný předpis týče, zásadně (§ 271) úrokům z prodlení.

Částky, které byly dobrovolně zaplaceny nad předpis, do něhož si bylo stěžováno, nebo nad povinnost podle čl. XIII., pokud se týče § 270, jsou z výpočtu úroků nahrazovacích vyloučeny.

Nahrazovací úroky platí se ode dne platby neprávem přijaté až do dne skutečného vrácení nebo přeúčtování přeplatku na jinou daň.

Ministerstvo financí může stanoviti, že nahrazovací úroky lze vypočítati také teprve koncem roku srovnáním upravené náležitosti s platbou.

Úroky nahrazovací jdou na vrub státu, z obecních přirážek k dani pozemkové vybraných obcemi však na vrub těchto obcí.

Vrátiti daň (přirážky, příslušenství, pokuty a útraty řízení) neprávem přijaté a poukázati úroky nahrazovací přísluší finančním úřadům II. stolice; proti odepření vrácení daní (přirážek, příslušenství, pokut a útrat řízení) neprávem přijatých a proti odepření poukázání, jakož i proti výpočtu úroků nahrazovacích lze podati odvolání k ministerstvu financí. Vybrala-li obecní přirážky k dani pozemkové obec sama, jest ku vrácení obecních přirážek k dani pozemkové neprávem přijatých a ku poukázání nahrazovacích z těchto přirážek příslušnou obec; proti odepření vrácení přirážek, pokud se týče proti odepření poukázání a proti výpočtu úroků nahrazovacích obcí lze se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, který rozhodne s konečnou platností.

Podklady pro vyměření daní bez rozdílu, jde-li o výpočet neb odhad důchodu neb výtěžku, buďtež vždy objektivního rázu, spolehlivy, ze spisů zřejmy a týkejtež se skutečností důležitých pro posouzení daňové povinnosti a jejího rozsahu.

Jde-li o vlastní vědomosti a znalosti finančních úřadů (komisí), stačí, je-li tato skutečnost ze spisů zřejma.

Poplatník je nejen oprávněn, nýbrž i povinen spolupůsobit při vyměřování daně měrou, kterou tento zákon připouští a všemožně podporovati úřady vyměřovací (komise) ve snaze po zjištění pravdy.

Vše, co platí o poplatníkovi, platí stejnou měrou též pro toho, kdož jedná jeho jménem.

Každá osoba ať fysická ať právnická jest povinna vyměřovacím úřadům (komisím) o skutkových okolnostech, jež jsou v daňových (trestních) věcech jiných osob důležity, vydati svědectví nebo vypovídati jako znalec nebo osoba přezvědná. Svědectví, znalecká dobrá zdání nebo výpovědi osob přezvědných podati jest podle pravdy a podle nejlepšího vědomí a svědomí. Kdo nemůže vypovídati zpaměti, jest povinen nahlédnouti do svých spisů neb obchodních knih, pokud je má, a učiniti si z nich potřebné poznámky a výpisy, aby mohl vypovídati.

Svědectví (znalecké dobré zdání, výpověď osoby přezvědné) může býti podáno písemně nebo ústně do protokolu; vyměřovací úřad může naříditi, aby svědek (znalec) dostavil se osobně za příčinou svědectví (dobrého zdání).

Jako svědek, znalec nebo osoba přezvědná nesmí býti slyšeni:

zaměstnanci ve veřejné službě o okolnostech, o nichž zvěděli ve svém úředním oboru působnosti, pokud příslušný úřad za to má, že služební důvody brání výpovědi;

duchovní o tom, co jim bylo svěřeno při zpovědi nebo jinak pod pečetí duchovního tajemství;

osoby, které jsou nebo byly ve službě u poplatníka, leč by k tomu poplatník svolil;

osoby, které nejsou schopny svá pozorování sděliti, nebo které v čase, na který jejich výpověď se má vztahovati, byly neschopny vnímati skutek, který má býti dokázán.

Svědecká, znalecká výpověď nebo výpověď přezvědné osoby může býti odepřena:

osobami, které jsou k poplatníkovi, v jehož věci mají vypovídati, v některém z těchto poměrů: manželství, třeba již netrvalo, nebo společná domácnost, příbuzenství a švakrovství v přímém pokolení vůbec a v pobočném pokolení do třetího stupně, dále poměr mezi adoptivními rodiči (pěstouny) a adoptovanými dětmi (schovanci) a konečně poměr mezi poručníkem a poručencem a mezi snoubencem a snoubenkou;

osobami, které osvědčí, že by jejich výpovědí vznikla pro ně nebo pro osoby, s nimiž jsou v některém z poměrů pod č. 1. podrobněji označených, bezprostřední a poměrně značná majetková škoda nebo hanba nebo nebezpečí trestního stíhání nebo stíhání pro trestný čin daňový nebo důchodový;

lékaři a jejich zřízenci o tom, co jim bylo svěřeno, nebo co seznali při vykonávání svého povolání;

veřejnými notáři, obhájci, advokáty, jejich zřízenci o tom, co jim bylo svěřeno při výkonu jejich povolání;

šlo-li by o obchodní tajemství, t. j. o skutkové okolnosti, jejichž uchování v tajnosti jest tak důležitým podkladem činnosti tázaného, že by vyjevení jich mohlo činnost v dosavadním rozsahu znemožniti nebo aspoň vážně ztížiti, anebo jde-li o skutkové okolnosti, o kterých se tázaný dozvěděl vzhledem k důvěrnému poměru (mandátu nebo úschově) vůči poplatníkovi.

Vyměřovací úřad jest oprávněn naříditi přísežný výslech svědků nebo osob přezvědných o určitých skutečnostech anebo znalců o určitých otázkách; přísežný výslech provede okresní soud, v jehož obvodu bydlí osoba, jež má býti vyslechnuta.

Osoby výpovědí povinné jsou povinny na požádání vyměřovacího úřadu předložiti spisy, listiny a příslušná místa obchodních a hospodářských knih, vztahující se na skutečnosti určitě označené.

Všechny veřejné úřady (státní, zemské, župní, okresní, obecní, vojenské a pod.) jsou povinny vyměřovací úřady a daňové komise účinně podporovati a podávati jim rychlé a ku provádění tohoto zákona potřebné zprávy, pokud tomu nejsou na závadu zvláštní ustanovení aneb naléhavé ohledy služební.

Vyměřovací úřady mohou zejména požadovati spolupůsobení obcí při správě přímých daní, pokud jest to nezbytně nutno; starostové obcí jsou povinni vyhověti příslušným výzvám, zejména oznamovati žádané údaje podle zápisů a pomůcek obecního úřadu, nebo provésti příslušná šetření, třeba-li i místní prohlídku, nebo dovoliti zmocněnému úředníku vyměřovacího úřadu, aby nahlédl do příslušných zápisů. Starostové obcí mohou při tom býti zastupováni členem obecní (městské) rady nebo úředníkem obce, pokud úřad výslovně nežádá jejich osobního spolupůsobení.

Držitelé obytných domů nebo jejich zástupci jsou povinni předložiti každého roku vyměřovacímu úřadu výkaz osob v domě bydlících.

Podpronajimatelé vykáží své podnájemníky, hlavy rodiny všechny osoby k jejich domácnosti náležející.

Držitelé hotelů a zájezdních hostinců jsou zproštěni povinnosti vykazovati vyměřovacím úřadům cestující, kteří se u nich nezdržují nepřetržitě déle než 3 měsíce.

Podrobnější náležitosti zmíněných výkazů, lhůtu k jejich předložení a dobu, podle které stav obyvatelů dlužno vykázati, stanoví ministerstvo financí.

Z rozhodnutí vyměřovacího úřadu ve věcech uvedených v §§ 301 a 302 lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

Nehledíc k ustanovení odst. 5. jest každý, jenž jest povinen platiti přímo vybíranou daň - vyjímajíc všeobecnou výdělkovou daň pro podomní a kočovní živnosti, daň pozemkovou a domovní daň třídní - povinen podati každoročně u příslušného vyměřovacího úřadu písemně řádně vyplněné přiznání o dani podrobeném důchodu nebo výtěžku na rok berní podle vzoru vydaného ministerstvem financí a to:

u zvláštní daně výdělkové do 15 dní po předepsaném schválení účetní závěrky, nejdéle však do 6 měsíců po obchodním období,

u činžovní daně v době od 15. prosince do 15. ledna a

u ostatních sem spadajících daní v době od 1. ledna do konce února.

Vyměřující úřad může však - vyjímajíc přiznání ke zvláštní dani výdělkové a k dani činžovní - v případech zřetele hodných přijati ústní přiznání do protokolu.

Vzorec přiznání budiž zejména upraven tak, aby jedno přiznání zahrnovalo zároveň pokud možno několik daní zmíněných v odst. 1.

Které doklady mají býti ku přiznání připojeny, bude uvedeno ve vzorci.

Mimo případy v odst. 1. zmíněné jest poplatník povinen podati přiznání, buď stanoví-li tak zákon, anebo byl-li zvláště k podání přiznání vyměřovacím úřadem vyzván; ustanovení § 310, odst. 3., věta 1., platí v posléze zmíněném případě obdobně.