Chce-li kandidát dosíci doktorátu věd přírodních (doctor rerum naturalium RNDr) na přírodovědecké fakultě některé university v republice Československé, musí předložiti vědeckou rozpravu (disertaci) a vykonati dvě přísné zkoušky (rigorosa).

Tím se má zjistiti, zda a jakou měrou jest kandidát způsobilý vědecky badati.

Kandidát, který chce býti připuštěn k doktorátu, podá žádost děkanství přírodovědecké fakulty a připojí tyto doklady:

Disertace neboli vědecká rozprava k dosažení doktorátu musí býti pojednání samostatně pracované, vyhovující náležitě požadavkům vědecké metody a obohacující vědecké bádání; pouhá kompilace nestačí. Thema disertace se má týkati oboru, zastoupeného na fakultě přírodovědecké alespoň jednou profesurou.

Disertace má býti zpravidla sepsána jazykem, kterým se přednáší na universitě a kterým se konají přísné zkoušky. Výjimky i další postup stanoví sbor profesorský.

Rukopis, zadaný jako na disertace, má míti náležitou úpravu a býti zřetelně psán. Předkládá-li se za disertaci pojednání již tištěné, nutno přiložiti 4 výtisky při rozpravách, jeden při větších dílech. S návratem normálních poměrů bude zásadně vyžadováno za disertaci pojednání tištěné alespoň ve výtahu, což upraví svým časem ministerstvo školství a národní osvěty.

Předloženou disertaci dá děkan posouditi dvěma řádným, a není-li jich, mimořádným profesorům toho oboru, jehož se týká disertace. Není-li obor ten zastoupen dvěma profesory, může býti druhým referentem řádný nebo mimořádný profesor oboru obsahově nejbližšího.

Referenti o disertaci podají nejdéle do konce příštího semestru písemný posudek a vyřknou, má-li býti kandidát připuštěn k přísným zkouškám čili nic.

Neshodnou-li se referenti, rozhodne sbor. Reprobování disertace má týž účinek jako reprobace při rigorosu. Disertace, odmítnutá jednou fakultou přírodovědeckou, nesmí se zadávati na přírodovědecké fakultě druhé. Odmítnutí disertace se oznámí ostatním fakultám přírodovědeckým.

Disertace se uloží v archivu fakulty.

Ústní rigorosa neboli přísné zkoušky jsou dvě: hlavní, dvouhodinové, a vedlejší, jednohodinové.

Dvě třetiny doby dvouhodinového rigorosa věnují se oboru disertace se zřetelem k metodám a dějinnému vývoji toho oboru. K němu přistupuje jeden z oborů, jež jsou vytčeny níže v příslušné skupině sloupce A. Předmětem rigorosa vedlejšího jest buď filosofie, a to filosofie věd biologických nebo exaktních, nebo podle volby kandidátovy některých z oborů, vytčených v sloupci B pod touž římskou číslicí, není-li oborem dvouhodinového rigorosa.

Zkušební komisi předsedá děkan nebo jeho zástupce, proděkan, kteří při hlavním rigorosu nehlasují, při vedlejším mají povinnost dirimovati. Examinátory jsou při hlavním rigorosu oba referenti o disertaci a profesor zvoleného oboru nebo zvolenému oboru nejblíže příbuzného. Je-li examinátor tohoto zvoleného oboru zároveň referentem o disertaci, zkouší z oboru disertace po celou pro to stanovenou dobu pouze referent, zastupující na fakultě obor disertace, a má pak při hlasování o výsledku zkoušky dva hlasy.

Při vedlejším rigorosu zkoušejí dva profesoři. Je-li předmětem vedlejšího rigorosa filosofie, jest druhým examinátorem profesor z oboru disertace.

Všechny přísné zkoušky jsou veřejné. Před hlasováním o výsledku jednotlivých rigoros se koná porada. Výrok zkušební komise se děje většinou hlasů a zní: "Obstál s vyznamenáním", "Obstál", "Neobstál".

Je-li výsledek dvoutřetinové části hlavního rigorosa nedostatečný, jest kandidát reprobován. Výrok zkušební komise oznámí kandidátovi děkan.

Přísné zkoušky se mohou konati jakýmkoliv pořádkem, nesmějí se však konati na jiné universitě než na té, na které byla podána disertace. Odchylky od tohoto ustanovení může povoliti ministerstvo školství a národní osvěty po slyšení profesorského sboru té fakulty, na níž byla disertace podána.

Kandidát má na vůli, za jak dlouho se po prvním rigorosu přihlásí k druhému. Byl-li však při rigorosu reprobován, nemůže býti připuštěn k dalšímu rigorosu, nýbrž může toliko totéž rigorosum opakovati; k tomu ustanoví komise minimální lhůtu, ne kratší než 3 měsíce. Po druhé reprobaci jest možno zkoušku již jenom jednou opakovati, a to ne dříve než za rok. Byl-li kandidát při rigorosu reprobován, může je opakovati jenom z týchž předmětů. Podá-li však novou disertaci z jiného oboru, může po jejím schválení konati rigorosum jiné.

Po opětné, třetí reprobaci téhož rigorosa jest kandidát vyloučen z doktorátu věd přírodních na všech domácích fakultách přírodovědeckých i od nostrifikace doktorského diplomu cizozemského.

Promoci vykoná za předsednictví rektora a v přítomnosti děkana (po případě prorektora a proděkana) řádný profesor (per turnum) jakožto promotor způsobem obvyklých sponsí. Promoce nepřítomného kandidáta není dovolena.

Pro ty kandidáty, kteří jsou již ve stadiu přísných zkoušek, platí dosavadní ustanovení; jejich rigorosa a promoce se vykonají na fakultě, k níž náleží obor disertace.

Absolventi, kteří skončili svá studia nejdéle koncem studijního roku 1919/20, mohou až do konce studijního roku 1921/22 konati zkoušky podle starého nebo nového řádu podle své volby. Začátkem nového studijního roku 1922/23 nabývá výhradní platnosti nový řád rigorosní.

O nostrifikaci cizozemských doktorátů rozhoduje na návrh profesorského sboru ministerstvo školství a národní osvěty.

O taxách platí předpisy nařízení ze dne 22. prosince 1920, č. 680 Sb. z. a n.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedením jeho pověřuje se ministr školství a národní osvěty.