Pro celé území Československé republiky zřizuje se "Investiční banka" se sídlem v Praze, s pobočným závodem v Brně a s oblastním ústavem pro Slovensko v Bratislavě.

"Investiční banka" (dále jen: banka) je národním podnikem a platí pro ni příslušná ustanovení zákona ze dne 20. července 1948, č. 181 Sb., o organisaci peněžnictví, pokud tento zákon neustanovuje jinak.

Bance přísluší bez újmy ustanovení zákona č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé, zejména financování a peněžní kontrola investic, poskytování a přejímání dlouhodobých zápůjček emisních a neemisních i k účelům jiným než investičním, jakož i provádění služeb pro Fond znárodněného hospodářství, zřízený podle § 9, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. K splnění tohoto úkolu opatřuje si banka prostředky způsobem, který upraví stanovy ( § 12) ve shodě s finančním plánem peněžnictví.

Dnem, kterým banka zahájí činnost ( § 13, odst. 1), zaniknou:

Základní vklady státu v zaniklých ústavech (odstavec 1) se převádějí do kmenového jmění banky.

Výměna bankovních dlužních úpisů zaniklých ústavů (odstavec 1) nebo jejich právních předchůdců za dluhopisy banky se provede podle potřeby způsobem, který stanoví ministerstvo financí vyhláškou v Úředním listě.

Banka převezme veškeré zaměstnance zaniklých ústavů (odstavec 1). Pro tyto zaměstnance platí příslušná ustanovení zákona č. 181/1948 Sb.

Banku řídí a navenek zastupuje vrchní ředitel, který osobně odpovídá ministru financí a je povinen dbáti jeho pokynů a směrnic. Zastupují ho náměstkové, kteří zároveň řídí určité úseky činnosti banky.

Vrchního ředitele a jeho náměstky jmenuje a odvolává ministr financí po slyšení Ústřední rady odborů.

Oblastní ústav v Bratislavě vede samostatné účetnictví a sestavuje účetní závěrku, která je součástí účetní závěrky banky.

Oblastní ústav řídí oblastní ředitel podle zásadních pokynů a směrnic vrchního ředitele; oblastního ředitele jmenuje a odvolává ministr financí na návrh pověřence financí po slyšení vrchního ředitele a Slovenské odborové rady.

Vrchní ředitel, jeho náměstkové a oblastní ředitel se stávají zaměstnanci banky, jestliže jimi nebyli; jejich funkce zaniká dnem, kdy byli odvoláni, nebo dnem, kdy bylo vzato na vědomí, že se jí vzdávají.

Na jmenování a odvolání vrchního ředitele, jeho náměstků a oblastního ředitele se nevztahují předpisy o spolurozhodování závodního zastupitelstva při přijímání a propouštění zaměstnanců, po případě o spolupůsobení tohoto zastupitelstva při zařazování zaměstnanců na pracovní místa a o předchozím souhlasu okresního národního výboru při sjednávání a rozvázání pracovního poměru.

Výpisy z knih banky jsou exekučními tituly.

Soudní nebo notářské ověření firemních podpisů orgánů banky na listinách není nutné, a to ani na těch, které jsou určeny pro zápisy do veřejných knih.

Základní dlužní úpisy a bankovní dlužní úpisy, vydané bankou, ústavy uvedenými v § 2, odst. 1 nebo jejich právními předchůdci, jsou cennými papíry, požívajícími sirotčí jistoty; za závazky z těchto dlužních úpisů ručí stát.

Ve věci soudních a správních deposit jakož i o možnosti používati vkladních knížek (vkladních listů) banky jako vadií a kaucí platí pro banku tytéž právní předpisy jako pro Státní banku československou.

Investiční banka zahájí činnost dnem 1. října 1948.. Ministr financí stanoví též den, k němuž se sestaví závěrečné bilance ústavů uvedených v § 2, odst. 1 a společná východisková bilance pro banku.

Dokud stanovy banky nenabudou účinnosti, zůstávají v platnosti dosavadní stanovy ústavů zaniklých podle § 2, odst. 1 a jejich právních předchůdců, pokud neodporují tomuto zákonu. Totéž platí obdobně pro jednací řády a jiné řády uvedených ústavů, pokud neodporují stanovám banky. Obchody, které nebudou slučitelny se stanovami banky, budou převedeny na příslušný peněžní ústav podle směrnic ministerstva financí.

Dnem, kterým banka zahájí činnost ( § 13, odst. 1), zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, odporujících tomuto zákonu, s odchylkou stanovenou v odstavci 2, a to zejména:

Ustanovení § 7 a § 14, odst. 2 zákona ze dne 14. března 1934, č. 49 Sb., o zřízení Československého reeskontního a lombardního ústavu, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, a §§ 3 až 6, 8 až 10 a 12 zákona ze dne 25. listopadu 1941, č. 257 Sl. z., o rozšíření působnosti Slovenské hypoteční a komunální banky, pokud se vztahují na povinné vklady peněžních a pojišťovacích ústavů u uvedených ústavů, zůstávají platnými, po případě použivatelnými do 31. prosince 1948.