Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

167/1949 Sb. znění účinné od 1. 7. 1958 do 31. 8. 1959
změněnos účinností odpoznámka

nařízením č. 34/1958 Sb.

1.7.1958

167

 

ZÁKON

ze dne 16. června 1949

o stálých přísežných znalcích a tlumočnících.

 

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ.

Ustanovení obecná. (§ 1-21)

Ustanovování.

§ 1.

(1)

Stálého přísežného znalce nebo stálého přísežného tlumočníka (v této části dále jen "znalec") ustanovuje na žádost nebo z moci úřední krajský soud, v jehož obvodě má znalec bydliště.

(2)

Na ustanovení znalcem není právního nároku.

(3)

Byl-li znalec ustanoven z moci úřední, musí úřad přijmout.

§ 2.

(1)

Znalcem může být ustanoven, kdo:

a)

je československým občanem,

b)

je občansky bezúhonný, státně spolehlivý a oddán myšlence lidově demokratického zřízení,

c)

vykazuje potřebné znalosti a zkušenosti a je s to úřad znalce náležitě vykonávat.

(2)

Ministerstvo spravedlnosti může z důvodů hodných zvláštního zřetele prominout podmínku československého občanství.

§ 3.

Počet znalců.

Počet znalců se řídí místní potřebou. Krajský soud posoudí podle svého uvážení, zda potřebného počtu bylo dosaženo; při tom dbá, aby tu byl dostatek znalců z každého oboru, z něhož soudy znalce přibírají.

§ 4.

Seznam znalců.

Krajský soud vede pro všechny soudy svého obvodu seznam znalců, které ustanovil (dále jen "seznam").

§ 5.

Přísaha znalců.

(1)

Znalec vykoná před nastoupením úřadu do rukou předsedy soudu nebo soudce jím určeného tuto přísahu:

"Přísahám na svou čest a svědomí, že budu věren Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení, že budu zachovávat zákony a nařízení a svůj úřad plnit nestranně podle svého nejlepšího vědomí, svědomí a odborného vědění, že ve věcech mně svěřených budu zachovávat tajemství a při veškerém svém jednání budu mít vždy na zřeteli zájmy a prospěch republiky a jejího lidu.

Tak přísahám"

(2)

Bydlí-li znalec mimo obvod okresního soudu, který je v sídle krajského soudu, může přísahu vykonat u okresního soudu svého bydliště.

§ 6.

Dekret a zápis do seznamu.

(1)

Po složení přísahy se znalci vydá ustanovovací dekret, na němž se vyznačí doba a místo jejího složení.

(2)

Jakmile byl znalci dekret vydán, zapíše krajský soud znalce do seznamu.

Výkon úřadu.

§ 7.

(1)

Znalec je oprávněn vykonávat svůj úřad na celém území státu.

(2)

Na žádost úřadů a orgánů veřejné správy nebo stran může být znalec činný i mimo soudní řízení.

§ 8.

O vyloučení a odmítnutí znalce platí předpisy o vyloučení a odmítnutí soudců. Jinak může znalec odepřít výkon úřadu jen v případech, v kterých je svědek zproštěn svědecké povinnosti.

§ 9.

Znalec je povinen vést deník, v němž zapisuje všechny znalecké úkony podle předmětu a s udáním, pro koho, kdy a za jakou odměnu byl úkon proveden.

§ 10.

Při písemném výkonu svého úřadu užívá znalec kulaté pečeti. Pečeť obsahuje malý státní znak, jméno, příjmení a bydliště znalce, jakož i obor, pro který byl ustanoven.

§ 11.

Příležitostný znalec.

Není-li pro některý obor v obvodě soudu znalce nebo nemůže-li znalec svůj úřad vykonat, přibere soud znalce z jiného soudního obvodu. Bylo-li by to spojeno s nepoměrnými náklady nebo nesnese-li věc odkladu, zejména jde-li o věc národního pojištění, může soud podle svého uvážení přibrat k znaleckému úkonu i jinou osobu, která má potřebné znalosti; ustanovení o znalcích platí pak přiměřeně.

§ 12.

Znalečné.

(1)

Znalec má nárok na náhradu hotových výloh spojených se znaleckým úkonem a na přiměřenou odměnu (znalečné).

(2)

Při stanovení odměny se přihlédne k všem okolnostem případu a k povaze odborných znalostí, jež zkoumání znalcovo předpokládalo.

(3)

Podrobné předpisy k provedení odstavců 1 a 2 a sazbu odměn vydá vláda nařízením; než se tak stane, platí, po případě jsou použivatelné, dosavadní předpisy a sazby.

Dozor a kárná moc.

§ 13.

Znalec je podroben dozoru a kárné moci krajského soudu, kterým byl ustanoven. Tím není dotčeno právo soudu ukládat znalci tresty podle předpisů o soudním řízení.

§ 14.

(1)

Znalec se dopouští kárného provinění, jestliže vědomě nebo z nedbalosti porušil povinnosti uložené mu přísahou a úřadem.

(2)

Trestnost kárného provinění zanikne, uplyne-li od jeho spáchání jeden rok. Zakládá-li jednání, které je předmětem kárného řízení, skutkovou podstatu soudně trestného činu, nepromlčí se provinění dříve, než nastane promlčení podle trestních předpisů. O přerušení a stavení promlčení platí předpisy o přerušení a stavení promlčení soudně trestných přestupků.

§ 15.

Kárné tresty jsou výstraha, písemné pokárání, pokuta do 50 000,- Kčs a zbavení úřadu. Pokuta a zbavení úřadu mohou být vysloveny zároveň.

§ 16.

(1)

Před rozhodnutím musí být znalci podrobně oznámeno, z čeho je obviněn, a musí být o tom slyšen.

(2)

Do rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta vyšší než 1000,- Kčs nebo vysloveno zbavení úřadu, může znalec do 15 dnů ode dne doručení podat u krajského soudu stížnost k ministerstvu spravedlnosti.

§ 17.

Pokuty se vymáhají soudní exekucí a odvádějí do státní pokladny.

§ 18.

Škrtnutí ze seznamu.

(1)

Krajský soud škrtne znalce ze seznamu:

a)

odpadne-li některá z podmínek pro jeho ustanovení nebo zjistí-li se dodatečně, že nebyla splněna ;

b)

byl-li znalec pro kárný přestupek pravomocným rozhodnutím zbaven úřadu podle § 15;

c)

nemá-li už bydliště v jeho obvodě.

(2)

Znalec může být ze seznamu škrtnut, prohlásí-li, že se vzdává úřadu.

(3)

Byl-li znalec škrtnut podle odstavce 1, písm. a), může do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí podat u krajského soudu stížnost k ministerstvu spravedlnosti.

Řízení.

§ 19.

(1)

Krajský soud vykoná každého pátého roku šetření o tom, zda jsou u znalců i nadále splněny podmínky pro jejich ustanovení nebo zda není i jinak třeba znalce škrtnout ze seznamu ( § 18).

(2)

Podle výsledku tohoto šetření zařídí krajský soud čeho třeba, aby seznam byl uveden v soulad se skutečným stavem a podle potřeby doplněn.

§ 20.

Podle vládního nařízení č. 34/1958 Sb. s účinností ode dne 1. července 1958 se vyjadřování o splnění zákonných podmínek pro ustanovení stálých přísežných znalců a stálých přísežných tlumočníků přenáší z výkonných orgánů krajských národních výborů na výkonné orgány okresních národních výborů.

Před rozhodnutím vykoná krajský soud potřebná šetření a jde-li o ustanovení znalce, vyzve též krajský národní výbor, jednotnou odborovou organisací, příslušnou zájmovou korporaci nebo organisaci, u znalce z oboru národního pojištění i Ústřední národní pojišťovnu, aby se vyjádřily ve lhůtě, kterou k tomu zároveň určí; nedojde-li takové vyjádření včas, může soud rozhodnout bez něho.

§ 21.

Ve věcech upravených tímto zákonem vykonává pravomoc krajského soudu jeho předseda; nestanoví-li zákon jinak, není proti jeho rozhodnutí opravného prostředku.

ČÁST DRUHÁ.

Zvláštní ustanovení pro stálé přísežné tlumočníky. (§ 22-25)

§ 22.

(1)

Překlad písemnosti z cizí nebo do cizí řeči pořídí stálý přísežný tlumočník (v této části dále jen "tlumočník") na písemnosti samé nebo spojí překlad s písemností tak, aby neoddělitelnost překladu od přeložené písemnosti byla zabezpečena.

(2)

Jde-li o písemnost, kterou s překladem spojit nelze (sbírky zákonů, části vázaných knih a pod.), spojí se s překladem její ověřený opis.

§ 23.

(1)

Tlumočník ověří překlad připojením doložky. Doložka musí obsahovat:

a)

řadové číslo deníku ( § 9),

b)

data úředního opatření, jímž byl tlumočník ustanoven ( § 1), odkaz na složenou přísahu ( § 5) a prohlášení, že překlad úplně souhlasí s přeloženou písemností,

c)

datum, kdy byl překlad pořízen,

d)

účtované znalečné s odkazy na příslušné položky sazby,

e)

podpis a pečeť tlumočníka.

(2)

Došlo-li v překladu ke škrtům nebo jinakým opravám, třeba na to v doložce upozornit; škrtnutá slova musí zůstat čitelná.

(3)

Doložka musí být napsána v znění českém nebo slovenském; lze k ní připojit doložku stejného obsahu v řeči, z které nebo do které byl překlad pořízen.

(4)

Doložka požívá veřejné víry.

§ 24.

Krajský soud může, je-li to místními poměry odůvodněno, zmocnit tlumočníka, aby ověřoval správnost opisů listin sepsaných v cizí řeči, jejímž tlumočníkem byl ustanoven. O takovém ověření platí přiměřeně předpisy o ověření opisů listin soudem.

§ 25.

Pokud podle platných mezinárodních smluv nebo jiných předpisů je třeba, aby podpis tlumočníkův byl ověřen, a není-li v takovém případě stanoven postup jiný, provede toto ověření krajský soud, jímž byl tlumočník ustanoven. Tím není dotčena nutnost dalšího ověření vyššími úřady nebo orgány.

ČÁST TŘETÍ.

Ustanovení přechodná a závěrečná. (§ 26-28)

§ 26.

(1)

Seznam podle § 4 nahrazuje všechny seznamy znalců a tlumočníků dosud u soudů vedené.

(2)

Osoby, které jsou zapsány v některém z dosavadních seznamů znalců nebo tlumočníků, se do seznamu vedeného podle tohoto zákona převedou, jsou-li pro to splněny podmínky podle tohoto zákona a požádají-li o to do jednoho měsíce ode dne jeho vyhlášení; taková žádost nepodléhá poplatku a rozhodnutí o ní nepodléhá ani dávce za úřední výkon ve věcech správních. Do dne doručení rozhodnutí o podané žádosti mohou tyto osoby svůj úřad vykonávat.

§ 27.

(1)

Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost, všech předpisů, které odporují ustanovením tohoto zákona, zejména

a)

dvorského dekretu ze dne 22. prosince 1835, č. 109 sb. z. s., o soudních tlumočnících;

b)

nařízení č. 58600/1916 I. M., o soudních tlumočnících;

c)

ustanovení § 25 vládního nařízení ze dne 10. července 1931, č. 115 Sb., o výběru a úhrnné odměně správců konkursní podstaty, vyrovnacích správců a znalců v řízení konkursním a vyrovnacím;

d)

ustanovení § § 1 až 10 vládního nařízení ze dne 23. června 1933, č. 100 Sb., kterým se vydávají předpisy o odhadu nemovitostí v řízení exekučním (odhadní řád);

e)

vládního nařízení ze dne 13. července 1939, č. 269 Sb., o seznamech stálých soudních znalců.

(2)

Zrušuje se též ustanovení § 16 zákona ze dne 13. února 1947, č. 15 Sb., o stíhání černého obchodu a podobných pletich.

§ 28.

Účinnost a provedení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Dr. Čepička v. r.