Manželství se uzavírá souhlasným prohlášením muže a ženy před místním národním výborem, že spolu vstupují v manželství.

Nebude-li toto prohlášení snoubenců učiněno před místním národním výborem, manželství nevznikne.

Manželství se uzavírá před místním národním výborem pověřeným vést matriky pro obvod, v němž má jeden ze snoubenců bydliště.

Ze závažných příčin lze však povolit uzavření manželství před jiným místním národním výborem.

Snoubenci jsou povinni předložit výpisy z rodné matriky a jiné potřebné doklady a prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by uzavření zamýšleného manželství vylučovaly, a že je jim znám zdravotní stav jich obou.

Kdo chce uzavřít manželství nové, je nadto povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo anebo bylo prohlášeno za neplatné.

Je-li opatření potřebného dokladu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, lze snoubence zprostit povinnosti doklad předložit.

Ze závažných příčin lze povolit, aby prohlášení snoubence, že vstupuje v manželství, učinil jeho zmocněnec.

Plná moc musí být dána písemně a osoba, s kterou má být manželství uzavřeno, musí být v ní přesně označena; jinak není plná moc platná.

Odvolání plné moci je účinné, jen dozví-li se o něm druhý snoubenec před tím, než učiní prohlášení, že vstupuje v manželství se zmocnitelem.

Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo s vdanou ženou.

Neplatnost manželství se zde vysloví z úřední povinnosti.

K výroku o neplatnosti takového manželství nedojde, jestliže dřívější manželství zanikne anebo bude prohlášeno ze neplatné.

Manželství nemůže být uzavřeno mezi příbuznými v pokolení přímém, ani mezi osvojitelem a osvojencem, dokud osvojení trvá, ani mezi sourozenci, ani mezi osobami v přímém pokolení sešvagřenými. Ze závažných příčin lze povolit uzavření manželství mezi osobami v přímém pokolení sešvagřenými.

Neplatnost manželství uzavřeného mezi osobami příbuznými nebo mezi osvojitelem a osvojencem se vysloví z úřední povinnosti; o vyslovení neplatnosti manželství osob sešvagřených může žádat kterýkoli z manželů.

Manželství nemůže uzavřít osoba stižená duševní poruchou nebo nedostatečně duševně vyvinutá. Uzavření manželství lze takové osobě povolit, jen je-li její zdravotní stav slučitelný s podstatou a účelem manželství.

O vyslovení neplatnosti manželství může zde žádat kterýkoli z manželů.

K výroku o neplatnosti manželství však nedojde, jestliže duševní porucha již pominula.

Manželství nemůže uzavřít osoba nezletilá. Ze závažných příčin lze povolit uzavření manželství nezletilci staršímu než šestnáct let.

Neplatnost manželství se zde vysloví z úřední povinnosti nebo na žádost kteréhokoli z manželů.

K výroku o neplatnosti takového manželství však nedojde, jestliže manžel, který byl v době uzavření manželství nezletilý, již dovršil osmnáctý rok nebo jestliže manželka již otěhotněla.

Jestliže manželství zaniklo, nelze je již prohlásit za neplatné. Bylo-li však manželství uzavřeno se ženatým mužem nebo s vdanou ženou anebo mezi osobami příbuznými, lze vyslovit jeho neplatnost z úřední povinnosti i po jeho zániku.

Bylo-li řízení o prohlášení manželství za neplatné na žádost manžela již zahájeno, lze neplatnost manželství vyslovit i po smrti manžela druhého.

Po smrti manžela, který podal žádost o prohlášení manželství za neplatné, lze neplatnost vyslovit také tehdy, požádají-li o to jeho potomci.

Manželství prohlášené ze neplatné se považuje za neuzavřené.

O poměru manželů ke společnému dítěti a o majetkových poměrech mezi manžely po prohlášení manželství za neplatné platí však přiměřeně ustanovení o poměru rozvedených manželů ke společnému dítěti a o majetkových poměrech mezi manžely rozvedenými.

O podstatných věcech rodiny založené jejich manželstvím rozhodují manželé vzájemnou dohodou. Nedohodnou-li se, rozhodne soud.

K výkonu povolání a ke změně místa zaměstnání nepotřebuje žádný z manželů souhlasu manžela druhého.

Snoubenci mohou při uzavírání manželství před oddávajícím orgánem souhlasně prohlásit, že nadále bude příjmení jednoho z nich jejich příjmením společným.

Ponechají-li si snoubenci svá příjmení dosavadní, prohlásí při uzavření manželství, které z jejich příjmení bude příjmením dětí z tohoto manželství.

Také jednání jen jednoho z manželů při obstarávání obvyklých záležitostí rodiny zavazuje oba manžely rukou společnou a nerozdílnou.

Z důležitých důvodů může však soud na žádost jednoho manžela vyslovit, že jednání druhého manžela nemají tohoto právního následku. Změní-li se poměry, může být takový výrok zrušen.

Proti jiné osobě je vyloučení vzniku společného závazku účinné jen tehdy, je-li jí známo.

Jmění, jehož nabude kterýkoli z manželů v době trvání manželství - vyjma to, čeho nabude dědictvím nebo darem, a to, co slouží jeho osobním potřebám nebo výkonu jeho povolání - tvoří jeho získaný majetek.

Získané majetky obou manželů jsou majetkem jim společným (zákonné společenství majetkové).

Na žádost kteréhokoli z manželů může soud ze závažných příčin zákonné společenství majetkové zrušit.

Zákonné společenství majetkové zaniká, jakmile je některý z manželů zbaven svéprávnosti.

Jakmile zákonné společenství majetkové zanikne, platí o jmění, které do něho patřilo, přiměřeně ustanovení o spoluvlastnictví.

Podíly manželů jsou si rovny.

Podíl na jmění náležejícím do zákonného společenství majetkového může být rozvedenému manželu, který je vinen rozvodem, na žádost nevinného manžela odňat, jestliže se o nabytí tohoto jmění nepřičinil vůbec, anebo může být snížen, přičinil-li se v míře jen nepatrné. Jsou-li rozvodem vinni manželé oba, upraví soud jejich podíly na žádost kteréhokoli z nich tak, aby poměr podílů odpovídal tomu, jak se přičinili o nabytí společného jmění.

Při určení míry přičinění přihlédne se i k tomu, zdali některý z manželů osobně pečoval o děti a společnou domácnost.

Bude-li manželství prohlášeno za neplatné a nebylo-li uzavřeno jedním nebo oběma manžely v dobré víře, platí přiměřeně ustanovení předchozích odstavců.

Manželé se mohou dohodnout, že rozsah jmění jim společného bude jistý, než jaký je při zákonném společenství majetkovém. Také správu společného jmění mohou úmluvou upravit jinak, než stanoví zákon. Stejně mohou zákonné společenství majetkové vyhradit až ke dni zániku manželství.

K platnosti takových manželských úmluv majetkových je třeba formy soudního zápisu.

Vůči jiné osobě se mohou manželé na takovou úmluvu odvolat jen tehdy, je-li jí známa.

Nastal-li z důležitých důvodů mezi manžely hluboký a trvalý rozvrat, může manžel žádat, aby soud manželství zrušil rozvodem.

Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvodem zrušeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem dětí.

Manželství nelze zrušit rozvodem, žádá-li o něj manžel, který rozvrat výlučně zavinil, ledaže druhý manžel projeví s rozvodem souhlas.

Avšak i bez tohoto souhlasu může soud, maje na zřeteli zájem společnosti, zrušit manželství rozvodem ve výjimečných případech, jestliže manželé po dlouhou dobu spolu nežijí.

V rozhodnutí, jímž se manželství rozvádí, buď také vysloveno, zdali manželé - nebo který z nich - jsou rozvodem vinni.

Od výroku o vině buď upuštěno, požádají-li o to oba manželé.

Pokud rozvedený manžel, který není rozvodem vinen, není sám s to uspokojit své osobní potřeby, může žádat na druhém manželu, třebas také nevinném, aby mu na jejich uspokojení poskytoval úhradu podle svých výdělečných a majetkových možností.

Jsou-li rozvodem vinni manželé oba, může soud uvedenou úhradu přiznat i manželu vinnému.

Právo žádat úhradu osobních potřeb zaniká smrtí manžela povinného úhradou, ledaže bylo jím už dříve uznáno anebo přiznáno soudem. Manžel, který má na úhradu právo, ztrácí je, jakmile uzavře nové manželství.

Děti mají společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich.

Mají-li rodiče příjmení různá a nejde-li o dítě, jehož příjmení musí být určeno dohodou rodičů při uzavření jejich manželství, je na nich, aby se dohodli, zdali dítě bude mít příjmení otce nebo příjmení matky. Svou dohodu oznámí orgánu pověřenému vést matriky.

Nedohodnou-li se rodiče o příjmení dítěte nebo není-li znám žádný z rodičů, určí příjmení dítěte soud.

Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, ponese dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti.

Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé souhlasně prohlásit před orgánem pověřeným vést matriky, že příjmení určené pro jejich ostatní děti ponese i toto dítě.

O výživu a výchovu dítěte jsou povinni stejně pečovat oba rodiče. Poskytování prostředků na výživu a výchovu dítěte může být vyváženo zčásti nebo zcela osobním výkonem péče o dítě.

Povinnost výživy trvá, pokud dítě není s to živit se samo.

Dítě, které má příjmy z vlastní práce a žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno, je-li toho potřebí, přispívat na výživu rodiny.

Dítě, které je ve výživě rodičů a s nimi také žije, je povinno doma pomáhat.

Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí tří stého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.

Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím tří stého dne po tom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno ze neplatné.

Otcovství lze uznat jen se souhlasem matky, je-li na živu. Souhlasu matky není třeba, je-li zcela zbavena svéprávnosti anebo je-li opatření jejího souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou.

Uznání otcovství se děje prohlášením před soudem nebo před orgánem pověřeným vést matriky.

Není-li otcovství uznáno, může jak dítě, tak i matka žádat, aby otcovství zjistil soud.

Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte obcoval v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní.

Není-li domnělý otec již na živu, podává se žádost o zjištění otcovství proti jeho opatrovníkovi, kterého mu soud pro tuto věc ustanoví.

Manžel matky může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, na soudě popřít, že je jeho otcem.

Je-li manžel zcela zbaven svéprávnosti pro duševní poruchu, která vznikla před uplynutím popěrné lhůty, může otcovství popřít jeho zákonný zástupce, a to do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví o narození dítěte, nebo věděl-li o jeho narození již dříve, do šesti měsíců po svém ustanovení.

Narodí-li se dítě v době mezi sto osmdesátým dnem od uzavření manželství a tří stým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte.

Narodí-li se dítě před sto osmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li na soudě své otcovství, ledaže s matkou dítěte obcoval v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo že při uzavření manželství věděl, že je těhotná.

Rodičovská moc náleží oběma rodičům.

Jestliže jeden z rodičů není na živu, není znám nebo není svéprávný, náleží rodičovská moc rodiči druhému. Totéž platí, je-li jeden z rodičů rodičovské moci zbaven anebo je-li jeho rodičovská moc v klidu.

O rodičovské moci otce, který byl zjištěn soudně, rozhodne soud.

Zástupcem dítěte, které je v rodičovské moci obou rodičů, může být kterýkoli z rodičů.

Žádný z rodičů nemůže však zastoupit děti, které jsou v jeho rodičovské moci, jde-li o právní jednání mezi dětmi samými anebo o právní jednání mezi i jen jedním z dětí a třebas i jen jedním z rodičů, ledaže jde o právní jednání, které je výlučně k prospěchu dítěte. Totéž platí, jde-li o řízení před soudem nebo před úřadem.

Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, zastoupí dítě opatrovník ustanovený soudem.

Majetek dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře. Jde-li o věc, která přesahuje rámec obvyklého řádného hospodaření, nesmějí rodiče jednat bez schválení soudu.

Výnos ze jmění dítěte slouží výživě a výchově dítěte a jeho sourozenců, kteří jsou s ním společně vychováváni; zbude-li něco, užije se toho na ostatní odůvodněné potřeby rodiny.

Nemohou-li rodiče vykonávat rodičovskou moc pro překážku jen dočasnou, může soud rodičovskou moc ponechat v klidu.

Vadí-li výkonu rodičovské moci překážka trvalá, zneužívají-li rodiče své rodičovské moci anebo zanedbávají-li hrubě povinnosti z ní plynoucí, soud je rodičovské moci zbaví.

Osvojením vznikne mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi.

Výrokem soudu, že osvojitel bude zapsán v matrice místo rodičů osvojence, vznikne mezi osvojencem a osvojitelem i jeho příbuznými příbuzenský poměr.

Osvojit lze jen osoby nezletilé, a jen je-li jim osvojení k prospěchu.

Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl.

Osvojitelem nemůže být, kdo není svéprávný.

Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé.

Je-li osvojitel manželem, může osvojit jen se souhlasem druhého manžela; tohoto souhlasu není třeba, je-li druhý manžel zcela zbaven svéprávnosti nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.

Osvojení vznikne soudním výrokem na žádost osvojitele.

K žádosti osvojitele může soud, maje na zřeteli zájem osvojovaného dítěte, vyslovit, že osvojitel bude zapsán v matrice jako otec nebo matka osvojence místo rodičů.

K osvojení, jakož i k výroku podle odstavce 2 je třeba přivolení zákonného zástupce osvojovaného dítěte; je-li toto dítě s to posoudit dosah osvojení i uvedeného výroku, je třeba také jeho souhlasu. Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich přivolení,

Osvojenec dostane příjmení osvojitele; společný osvojenec manželů dostane příjmení určené pro ostatní jejich děti.

K příjmení nabytému osvojením může osvojenec, souhlasí-li osvojitel, připojit své příjmení dosavadní.

Osvojením zaniká rodičovská moc rodičů osvojencových, a je-li osvojenec poručencem, zaniká poručenství.

Vyživovací povinnost vůči osvojenci v jeho dosavadní rodině trvá nadále jen potud, pokud jiné osoby výživou povinné nejsou s to své vyživovací povinnosti dostát; vyživovací povinnost osvojence vůči dosavadní rodině zaniká.

Rodiče osvojence nemají nárok s osvojencem se stýkat.

Je-li osvojitelem manžel (druh) jednoho z rodičů osvojencových, nedotýká se osvojení vztahů mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými.

Na návrh osvojitele nebo osvojence může soud poměr vzniklý osvojením z důležitých důvodů zrušit; právní následky zrušení nastanou dnem, kdy byl návrh podán.

Je-li osvojenec zletilý, lze osvojení zrušit dohodou mezi ním a osvojitelem; dohoda musí mít formu soudního zápisu.

Z poměru příbuzenství plyne příbuzným v pokolení přímém vzájemná povinnost poskytovat si úhradu na osobní potřeby (vyživovací povinnost).

Není-li potomků, přechází povinnost vyživovací na předky. Je-li několik potomků nebo předků, mají vyživovací povinnost příbuzní v stupni bližším před příbuznými v stupni vzdálenějším.

Koná-li osoba povinná u někoho jiného anebo pro někoho jiného práce, ať trvale nebo občas, platí pro určení rozsahu její vyživovací povinnosti a pro vymáhání závazku ji plnit, že má průměrnou odměnu za práce stejného druhu.

Jsou-li práce konány u osoby blízké nebo pro ni, nemůže tato osoba namítat, že vyplatila odměnu napřed, ani si nemůže započítat vzájemnou pohledávku za osobou povinnou.

Otec dítěte, za kterého matka dítěte není provdána, je povinen matce přispět, jak slušnost žádá, na úhradu nákladů na těhotenství a slehnutí, jakož i na úhradu jejích osobních potřeb po dobu tří měsíců. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud vyživovací povinnost otcovu rozšířit i nad tuto dobu.

Vzniknou-li matce bez její viny těhotenstvím anebo slehnutím nezbytné jiné výdaje nebo mimořádné majetkové újmy, může soud uložit otci dítěte, aby přispěl i na jejich úhradu.

Právo žádat úhradu nákladů podle předchozích odstavců se promlčí ve třech letech ode dne slehnutí.