odvodní ( § 10),

služební ( § 20),

k zvláštní službě ( § 41),

k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil ( § 45).

Branné povinnosti podléhají v mezích ustanovení odstavce 2 občané Československé republiky, vyjímajíc ty, kteří používají na jejím území práva exteritoriality.

Branná povinnost vzniká 1. lednem roku, v němž občan dovrší 17 let, byla-li však převzata dobrovolně ( § 6,odst. 1), dnem převzetí. Trvá do 31. prosince roku, v němž občan dovrší 60 let. Osoby starší mají brannou povinnost jen, konají-li činnou službu v době mimořádných opatření ( § 46, odst. 4 ) nebo byla-li jim na jejich žádost doba trvání branné povinnosti prodloužena ( § 22,odst. 3 ).

Ženám může být uložena odvodní a služební povinnost jen v době branné pohotovosti státu, pokud ji nepřevzaly dobrovolně.

Osobní rozsah branné povinnosti může být upraven ústavním činitelům České a Slovenské Federativní Republiky a generálnímu inspektorovi ozbrojených sil České a Slovenské Federativní Republiky na základě tohoto zákona.

Osoby, které nepodléhají branné povinnosti, mohou počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let, za branné pohotovosti státu ( § 57 zákona o obraně státu) bez ohledu na věk, se svolením potřebným podle tohoto zákona, dobrovolně převzít brannou povinnost, jsou-li u nich splněny podmínky stanovené tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení.

Osoby podléhající branné povinnosti mohou za podmínek uvedených v odstavci 1 převzít dobrovol ně plnění těch způsobů branné povinnosti, které by jinak od nich nebylo lze požadovat, a může jim být na jejich žádost prodloužena doba trvání branné povinnosti, která by jinak zanikla.

Služební povinnost lze dobrovolně převzít zásadně jen v celém jejím rozsahu. Předem mohou však tuto povinnost omezit

Výkon ústavou zaručených práv a svobod vojáků v činné službě může být omezen jen na základě zákona.

Vojákům v činné službě je zaručena svoboda projevu náboženského vyznání, včetně účasti na náboženských obřadech a umožnění vstupu do vojenských objektů duchovním státem uznaných církví, pokud tomu nebrání povinnosti při výkonu služby.

Odvodní povinnost záleží v povinnosti podrobit se úřednímu řízení, jehož účelem je rozhodnout o povinnosti k vojenské činné službě. Vzniká bud ze zákona jako obvodní povinnost ( § 11) nebo mimořádná ( § 12) nebo projevem vůle jako odvodní povinnost dobrovolná ( § 13).

Odvodní povinnost obsahuje povinnost dostavit se k zápisu a odvodu ( § 15), popřípadě k přezkoušení ( § 18), a podrobit se předepsanému řízení, počítajíc v to potřebné lékařské, popřípadě i nemocniční vyšetření, jakož i vyšetření zvláštních osobních schopností a vlastností dotčené osoby (výběrové vyšetření). Osoba, která má odvodní povinnost, nazývá se branec.

Osoby, které svou obvodní povinnost nesplnily, mohou být k odvodu převedeny.

Povinnosti dostavit se k odvodu jsou zproštěny osoby

Skutečnosti uvedené v odstavci 4 jsou zjišťovány při zápisu ( § 15). Náčelník okresní vojenské správy brance vyzve, aby pro účely zápisu předložil doklady, na jejichž základě je možno rozhodnout, že osoba uvedená v odstavci 4 se nemusí dostavit k odvodu.

Pravidelná odvodní povinnost vzniká s výhradou ustanovení odstavec 4 mužům 1. lednem roku, v němž dovrší 18 let, nejsou-li již vojáky na podkladě mimořádného nebo dobrovolného odvodu. Pravidelná odvodní povinnost trvá, nejde-li o některý z případů uvedených v odstavci 3 nebo 4 nebo o přezkoušení ( § 18), do konce odvodního řízení, jemuž se osoba této povinnosti podléhající podrobila v roce, v němž dovršila 20 let, nezanikla vydáním konečného odvodního rozhodnutí ( § 15 odst. 3) již dříve.

Občané, kteří v době stanovené v odstavci 1 pro trvání pravidelné odvodní povinnosti nesplnili z jakýchkoli důvodů tuto povinnost, podléhají jí až do vydání konečného odvodního rozhodnutí, nejdéle však do 31. prosince roku, v němž dovrší 60 let.

Osoby, které nabyly státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky po dni stanoveném v odstavci 1 pro vznik pravidelné odvodní povinnosti, podléhají této povinnosti od doby nabytí tohoto občanství až do doby uvedené v odstavci 3.

Do vojska dobrovolně vstoupí, kdo na sebe dobrovolně vezme služební povinnost, kterou by jinak neměl, bylo-li mu to na jeho žádost povoleno. Kdo chce dobrovolně převzít tuto povinnost, musí s výhradou ustanovení odstavce 2 na sebe vzít také povinnost podrobit se odvodu, které by jinak nepodléhal (dobrovolná odvodní povinnost). Dobrovolná služební povinnost vznikne, jen je-li dotčená osoba uznaná za schopnou k vojen ské činné službě. Povolení k dobrovolnému vstupu do vojska může být uděleno občanu počínajíc 1. lednem roku v němž dovrší 17 let. Nezletilí potřebují k dobrovolnému vstupu do vojska souhlas zákonného zástupce.

Nastanou-li za branné pohotovosti státu mimořádné okolnosti, které znemožňují provedení odvodu, lze dobrovolně vstoupit do vojska i bez odvodu. Osoby, které takto do vojska vstoupily, se pokládají za odvedené dnem nastoupení vojenské činné služby. Podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany služebním předpisem.

O náležitostech a závaznosti žádostí o dobrovolný vstup do vojska platí obecná ustanovení občanského práva o projevu vůle, pokud tento zákon nebo nařízení vydané vládou k jeho provedení nestanoví další podmínky.

Osoby, které nejsou státními občany České a Slovenské Federativní republiky, mohou dobrovolně vstoupit do vojska jen se svolením prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, vyhovují-li podmínkám stanoveným pro dobrovolný vstup. Žádosti se podávají u federálního ministerstva obrany.

K žádosti se připojují:

Zápis je úřední řízení, jehož účelem je vzít brance do vojenské evidence, zjistit předběžně jejich způsobilost k vojenské činné službě a učinit opatření k zlepšení zdravotní a jiné způsobilosti branců pro výkon vojenské činné služby.

Odvody jsou pravidelné, mimořádné nebo dobrovolné. Účelem odvodu je rozhodnout o povinnosti branců k vojenské činné službě podle zjištěné tělesné a duševní způsobilosti branců k této službě. Rozhodnutí, že branec je povinen vojenskou činnou službou (odveden), nazývá se odvedením.

Odvody provádějí okresní odvodní komise. Odvodní rozhodnutí činí zástupce vojenské správy. Dobrovolné odvody mohou provádět též vojenské odvodní komise. Proti odvodními rozhodnutí, že branec je nebo není odvede (konečné odvodní rozhodnutí) nebo že se má dostavit k odvodu v příštím roce (odvod odročen), se může branec odvolat. Odvolání proti odvodnímu rozhodnutí je možné pouze na základě nových skutečností, které v době odvodního řízení nebyly známé; podání odvolání nemá odkladný účinek. Odvod může být odročen ze zdravotních nebo jiných důvodů na jeden rok, nejvýše však po dobu tří let. Po této době rozhodne komise s konečnou platností o schopnosti nebo neschopnosti brance k vojenské činné službě. Brancům, kterým byl odročen odvod ze zdravotních důvodů, se poskytuje zdravotní péče podle zvláštních předpisů. ^2a

K provádění pravidelných odvodů se zřizují u okresních vojenských správ okresní odvodní komise ve složení:

Odvodnímu řízení mohou být přítomni též zástupci orgánů obcí, z nichž jsou branci předvoláváni k odvodu.

Mimo osob uvedených v odstavcích 4 a 5 a brance, který se dostavil k odvodu, smějí být v odvodní místnosti přítomny jen osoby, které k tomu dostanou pověření orgánů nadřízených okresní vojenské správě.

Okresní úřad nebo jemu na roveň postavený územní orgán státní správy zajistí na žádost náčelníka okresní vojenské správy materiální prostředky a potřebný personál k provádění lékařských prohlídek.

Složení vyšší odvodní komise ² určí orgán nadřízený okresním vojenským správám. Jejími členy jsou zástupci územního orgánu vojenské správy a lékaři vojenské správy.

Vyšší odvodní komise

Předseda vyšší odvodní komise vyhlašuje rozhodnutí komise. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.

Pravidelnému odvodu se podrobují osoby podléhají pravidelné odvodní povinnosti.

Pravidelné odvody se konají jako hlavní nebo dodatečné. Hlavní odvody se konají každoročně zpravidla v měsících září a říjnu, nestanoví-li ministerstvo národní obrany jinak. Dodatečné odvody se konají podle potřeby.

Okresní vojenské správy zapisují k pravidelnému odvodu každoročně občany, kteří do 31. prosince běžného roku dovrší 18 let.

Seznamy občanů podle odstavce 3, na něž se vztahuje pravidelná odvodní povinnost, pořizují každoročně k 1. lednu obce pověřené výkonem státní správy, v jejichž obvodu jsou občané přihlášeni k trvalému pobytu. Seznam obsahuje jméno a příjmení, den, měsíc a rok narození, místo narození, rodné číslo, adresu trvalého pobytu a předkládá se příslušné okresní vojenské správě do 15. ledna.

Seznamy občanů podle odstavce 3, na něž se vztahuje pravidelná odvodní povinnost a kteří mají trvalý pobyt v zahraničí, pořizují zastupitelské úřady, v jejichž obvodu občané žijí. Seznam s údaji podle odstavce 4 zasílá se prostřednictvím federálního ministerstva zahraničních věcí federálnímu ministerstvu obrany do 31. ledna každého roku.

O tom, že se mají dostavit k odvodu, uvědomují se občané povolávacím rozkazem, popřípadě veřejnou vyhláškou. Občané podléhající odvodu jsou povinni dostavit se k němu na místo a v době stanovené povolávacím rozkazem nebo ve veřejné vyhlášce a prokázat svou totožnost.

Za vážné příčiny, které nedovolují občany dostavit se k odvodu lze považovat jen

Branci povolaní k odvodu se podrobí lékařské prohlídce, kterou provádějí lékaři-členové okresní odvodní komise. Nemohou-li lékaři zjistit přesně zdravotní stav brance odešlou ho k doplňujícímu odbornému lékařskému vyšetření. U branců, kteří se dlouhodobě léčí, zabezpečí státní zdravotní správa nejpozději do 14 dnů před zahájením odvodního řízení odborné vyšetření tak, aby odvodní komise mohla komplexně posoudit jejich zdravotní stav. Výsledky zdravotního vyšetření s příslušným návrhem odevzdá lékař okresní vojenské správě místa trvalého pobytu brance. Brance, u kterých lékaři zjistí dočasnou neschopnost k vojenské činné službě pro chorobu (vadu), určuje náčelník okresní vojenské správy k léčebné péči. Těmto brancům se poskytuje bezplatná léčebná péče v rozsahu a způsobem, které stanoví ministerstvo zdravotnictví České republiky nebo ministerstvo zdravotnictví Slovenské republiky v dohodě s federálním ministerstvem obrany.

Podle výsledku lékařské prohlídky vyhlásí předseda komise odvodní rozhodnutí:

Branci jsou po dobu svého trvalého pobytu v zahraničí osvobození od povinnosti dostavit se do České a Slovenské Federativní Republiky, aby splnili pravidelnou odvodní povinnost. Odvodu se podrobí po návratu k trvalému pobytu do České a Slovenské Federativní Republiky.

Mimořádným odvodům se podrobují osoby podléhající mimořádné odvodní povinnosti. Není-li možno pro mimořádné okolnosti provést takové odvody způsobem stanoveným tímto zákonem , upraví způsob jejich provedení ministerstvo národní obrany se zřetelem k daným okolnostem. Proti odvodnímu rozhodnutí není opravného prostředku.

O mimořádných odvodech platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech. Nařizují-li se mimořádné odvody, jsou osoby jim podléhající povinny přihlásit se k nim u orgánu obce pověřené výkonem státní správy příslušné podle místa trvalého pobytu.

Dobrovolným odvodům se podrobují osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska. Dobrovolné odvody se konají podle potřeby. O dobrovolných odvodech platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech.

Je-li odůvodněna domněnka, že konečné odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je nesprávné, přezkouší je vyšší odvodní komise.

Přezkoušení je přípustné jen do tří let po 31.prosinci roku,v němž došlo k odvodnímu rozhodnutí. Bylo-li však toto rozhodnutí způsobeno činem, který zakládá skutkovou podstatu soudně trestného činu, lze přezkoušení provést kdykoliv.

Přezkoušení nařizují orgány nadřízené okresním vojenským správám,

Vede-li se trestní řízení pro podezření, že odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, bylo způsobeno trestným činem, oznámí orgán činný v trestním řízení, který ve věci vydal pravomocné rozhodnutí, výsledek řízení orgánu nadřízenému okresní vojenské správě, v jejímž obvodu byl branec podroben odvodu.

Přezkoušení provádí vyšší odvodní komise. Jejím členem nesmí být osoba, která byla v téže věci členem okresní odvodní komise.

O přezkoušeném řízení platí obdobně ustanovení o odvodním řízení. Je-li třeba odborného lékařského vyšetření, může být branec odeslán i do jiného zdravotnického zařízení.

Proti rozhodnutí vyšší odvodní komise není opravného prostředku.

Branci se při použití veřejných dopravních prostředků hradí prokázané výdaje vynaložené na cestu z místa trvalého nebo přechodného bydliště k zápisu, odvodu, přezkoušení nebo doplňujícímu odbornému vyšetření zdravotního stavu a zpět. Branci se hradí jízdné autobusem nebo jízdné v nejnižší třídě osobního vlaku nebo rychlíku. Jízdné k zápisu, odvodu a přezkoušení hradí obecní úřad místa trvalého pobytu občana; jízdné k doplňujícímu odbornému vyšetření zdravotního stavu hradí vojenská správa. Pokud povolání k úkonu zavinil občan zanedbáním nebo obcházením povinnosti nebo uváděním komise v omyl, jízdné se nehradí.

Osoba, která se nedostavila bez vážného důvodu k přezkoušení, nebo bylo-li přezkoušení nařízeno proto, že rozhodnutí o neschopnosti k vojenské činné službě bylo vydáno v důsledku jednání této osoby, které je trestným činem, je povinna nahradit nálady vynaložené na přezkoušení. Je-li při odeslání některé osoby do vojenské nemocnice nutný doprovod pro její odpor nebo pro podezření z útěku, hradí náklady za doprovod dotčená osoba.

Prostory a místnosti k provádění odvodu. jejich otop a udržování po dobu úředního řízení zajišťuje a vzniklé náklady hradí na žádost okresní vojenské správy okresní úřad nebo jemu na roveň postavený orgán státní správy.

Náklady vzniklé obcím nebo okresním úřadům při plnění úkolů podle tohoto zákona, které nelze pokrýt z jejich rozpočtů, se hradí ze státního rozpočtu federace.

Služební povinnost je povinnost vojáků včas nastoupit a vykonávat vojenskou činnou službu (odstavec 2).

Vojenská činná služba zahrnuje:

Každý voják je povinnen plnit služební povinnost osobně podle svých duševních i tělesných schopností a znalostí.

Vojáci, kteří plní některou z povinností uvedených v odstavci 2, jsou vojáky v činné službě, ostatní vojáci jsou vojáky mimo činnou službu.

Služební povinnost vzniká dnem odvedení. Tímto dnem se odvedení zařaďují do vojska a stávají se vojenskými osobami. Až do dne nastoupení základní (náhradní) služby označují se vojáci výrazem "odvedenci".

Povinnost k základní (náhradní) službě jsou muži povinni plnit po dovršení věku 18 let, pokud ji nepřevzali dobrovolně.

Služební povinnost končí propuštěním ( § 22) nebo vyloučením z vojska ( § 23).

Služební povinnosti jsou zbaveny osoby, které podaly prohlášení o odmítnutí základní (náhradní) služby nebo vojenského cvičení. ³

Z vojska se propustí:

Osobám, které dosáhly věku, kdy končí jejich branná povinnost, může vojenská správa na jejich žádost dobu jejího trvání prodloužit. Takové osoby lze pak z vojska propustit na jejich žádost, nebylo-li nařízeno některé z mimořádných opatření. Z úřední moci lze je propustit kdykoliv. O vojácích z povolání, ve výslužbě , které samy nepožádají o propuštění z vojska, má se za to, že jim byla doba trvání branné povinnosti prodloužena.

Přezkumným řízením se zjišťuje zdravotní schopnost nebo neschopnost vojáků k vojenské činné službě.

Přezkumné řízení provádějí přezkumné komise při okresních vojenských správách, orgánech nadřízených okresním vojenským správám a ve vojenských nemocnicích. Jejich zřizování, složení a činnost stanoví federální ministerstvo obrany obecně závazným právním předpisem.

Členy přezkumných komisí u okresních vojenských správ jsou lékaři obdobně jako u odvodních komisí.

Povolaní vojáci jsou povinni dostavit se k přezkumnému řízení. Jízdné v nejnižší třídě osobního vlaku nebo rychlíku anebo jízdné autobusem z místa pobytu do místa přezkumu s zpět hradí vojenská správa.

U poslanců zákonodárných sborů se vojenská činná služba odloží, případně se jejich vojenská činná služba přeruší na dobu, po kterou jsou poslanci zákonodárných sborů. Vojenské cvičení takto zameškané se promíjí. Ustanovení o promíjení neplatí, byl-li vyhlášen stav branné pohotovosti státu. Obdobně se postupuje při zvolení do placené funkce v obecním zastupitelstvu.

Odboroví funkcionáři se nepovolávají na vojenské cvičení a k výkonu základní služby po dobu trvání stávky nebo stávkové pohotovosti.

Funkcionáři politických stran a politických hnutí a kandidáti do zákonodárných sborů se nepovolávají na vojenské cvičení a k výkonu základní služby po dobu trvání volební kampaně až do skončení voleb.

U kandidátů do zákonodárných sborů se nástup vojenské činné služby odloží, popř. se jejich vojenská činná služba přeruší na dobu volební kampaně až do skončení voleb.

Vojáky z povolání jsou vojáci, kteří vojenskou službu vykonávají jako své povolání ve služebním poměru, do něhož byly přijaty podle zvláštních předpisů. Vojáci z povolání jsou povinni vojenskou činnou službou, dokud tento jejich služební poměr nezanikne.

Vojáci z povolání setrvávají ve vojenské činné službě do splnění převzatého závazku, který činí nejméně 10 let.

Vojáci z povolání setrvávají ve vojenské činné službě a generálové, důstojníci a praporčíci v záloze setrvávají v záloze podle vojenských hodností do dosažení těchto věkových hranic:

Po dobu stanovenou věkovou hranicí pro setrvání v záloze 3. kategorie prodlužuje se generálům v záloze branná povinnost ( § 5 odst. 2).

Vojáky ve výslužbě se stávají generálové, důstojníci a praporčíci, kteří byli

Příslušníci Federálního policejního sboru, Policie České republiky, Policejního sboru Slovenské republiky, Sboru hradní policie, Federální bezpečnosti informační služby, Sboru nápravné výchovy České republiky a Sboru vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky (dále jen "sbory a bezpečnostní služba"), kteří vykonali základní službu, jsou po dobu služebního poměru ke sboru nebo bezpečnostní službě osvobozeni od služební povinnosti ( § 20), kterou by jinak byli povinni.

Osoby, jejichž služební poměr ke sboru nebo bezpečnostní službě skončil, mají služební povinnost jako vojáci v záloze.

Hodnosti, kterých dosáhli příslušníci sborů nebo bezpečnostní služby ve vojsku, se zpravidla nemění po dobu jejich služby v těchto sborech nebo bezpečnostní službě, ani při jejich propuštění nebo uvolnění ze služebního poměru, lež by jim tato vojenská hodnost nemohla být podle obecně závazných právních předpisů ponechána.

Na žádost osoby uvedené v odstavci 3, podanou po jejím propuštění nebo uvolnění ze služebního poměru ke sboru nebo bezpečnostní službě, může být vojenská hodnost upravena podle hodnosti, které dosáhla v těchto sborech nebo bezpečnostní službě. Úprava hodnosti může být provedena i na návrh orgánu, který osobu propouští (uvolňuje) ze služebního poměru.

Personální útvary sborů nebo bezpečnostní služby oznámí propuštění nebo uvolnění ze služebního poměru příslušné okresní vojenské správě.

Základní službou jsou povinny, nejsou-li určeny k náhradní službě ( § 28), osoby, které byly odvedeny

Základní služba trvá 12 měsíců a počítá se ode dne skutečného jejího nastoupení. Ministerstvo národní obrany může do této doby započítat vykonanou mimořádnou službu nebo její část.

Vláda může dobu trvání základní služby zkrátit nařízením.

Místo základní služby vykonávají náhradní službu osoby určené k ní podle § § 29 až 31.

Určení k náhradní službě se stane ze zákona ( § 29), na žádost ( § 30) nebo z moci úřední ( § 31).

Náhradní služba trvá 5 měsíců a počítá se ode dne skutečného jejího nastoupení.

Ministerstvo národní obrany může do této doby započítat vykonanou mimořádnou službu nebo její část.

Bylo-li odvedeno více osob, než je třeba k doplnění počtu vojska stanoveného podle § 3, odst. 2, určí se dále k náhradní službě počet osob, rovnající se rozdílu mezi tímto potřebným počtem a počtem osob, které byly skutečně odvedeny. Tento počet stanoví každoročně ministerstvo národní obrany podle početních přírůstků a úbytků, k nimž pravděpodobně dojde po nastoupení odvedenců do základní služby.

K náhradní službě podle odstavce 1 lze určit především odvedence a osoby, jež dosud nevykonaly 5 měsíců základní služby, pokud o to požádají, mají-li pro svou žádost zvláštní důvody rodinné, hospodářské nebo sociální. Osoby dobrovolně odvedené lze k náhradní službě určit jen, vznikly-li důvody pro toto určení po jejich odvedení. Pominou-li důvody po podání žádosti, je žadatel povinen tuto okolnost neprodleně hlásit.

O žádostech za určení k náhradní službě rozhoduje náčelník okresní vojenské správy. Řízení o žádostech upraví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.

Ukáže-li se dodatečně, že tu nebylo důvodů, pro něž došlo k určení k náhradní službě, nebo pominou-li později tyto důvody a není-li ani jiných důvodů pro toto určení, zruší náčelník okresní vojenské správy po slyšení žadatele původní rozhodnutí a žadatel se povolá k základní službě. Při tom se mu započítává do základní služby doba, po kterou konal náhradní službu nebo část základní služby, jakož i doba, po kterou trvaly ještě po propuštění ze základní nebo náhradní služby důvody, o něž byla opřena žádost za určení k náhradní službě.

Nedosahuje-li počet osob určených k náhradní službě podle ustanovení § 30, odst. 2 celého početního přebytku ( § 30, odst. 1), určí vojenská správa k náhradní službě další osoby, které dosud nevykonaly 5 měsíců základní služby. Při výběru je třeba dbát především zájmů služebních, zároveň se však přihlédne též k rodinným, hospodářským a sociálním poměrům.

Rozhodnutí učiněné podle odstavce 1 lze ze služebních důvodů zrušit. V tomto případě se povolá osoba určená k náhradní službě k výkonu základní služby jen na dobu končící dnem, jímž by byla její základní služba skončila, kdyby nebyla bývala určena k náhradní službě.

Nejsou-li splněny podmínky § 30 odst. 1, lze odvedence určit k náhradní službě jen se souhlasem vlády.

Osoby, které by měly být podle ustanovení § 30, odst. 2 nebo § 31, odst. 1 určeny k náhradní službě, nemohou však být k této službě určeny jedině proto, že vykonaly základní službu delší 5 měsíců, propustí se na trvalou dovolenou.

O zrušení rozhodnutí učiněného podle odstavce 1 a o opětném povolání osoby propuštěné na trvalou dovolenou k základní službě platí obdobně ustanovení § 30, odst. 4 a § 31, odst. 2.

Osoby odvedené při pravidelných odvodech, jimž nebyl povolen odklad základní (náhradní) služby ( § 34), nastupují tuto službu v kalendářním roce, v němž byly odvedeny, nebo v roce následujícím.

Nástupní dny vyhlásí každoročně ministerstvo národní obrany v Úředním listě.

Došlo-li k odvodu po stanoveném nástupním dnu nebo nenastoupil-li odvedenec základní (náhradní) službu tohoto dne, může mu vojenská správa povolit odklad této služby do příslušného nástupního dne v příštím kalendářním roce.

Ministerstvo národní obrany může z důležitých důvodů povolit ve zvláštních případech nastoupení základní (n áhradní) služby i mimo nástupní dny vyhlášené podle odstavce 2. Podrobnosti stanoví vláda nařízením.

Pokud dobrovolníci odvedení za branné pohotovosti státu a osoby odvedené při mimořádných odvodech jsou povinni konat základní (náhradní) službu, nastoupí ji zpravidla dnem následujícím po propuštění z mimořádné služby.

Odvedencům, kteří se připravují na určité povolání, lze na jejich žádost povolit odklad základní (náhradní) služby, a to nejdéle do stanoveného nástupního dne v roce, v němž dovrší 25 let, a jde-li o studující vysokých škol, do ukončení studia, nejdéle však do 30 let. Obdobně lze povolit odklad, nejdéle však do nástupního dne v roce, v němž žadatel dovršil 25 let, vyžadují-li toho jiné důvody hodné zvláštního zřetele.

Vláda stanoví nařízení, kdy lze odložit nastoupení základní (náhradní) služby z úřední moci.

Osoby, kterým byl povolen odklad, nastoupí základní (náhradní) službu v roce, kdy odklad končí nebo v roce následujícím, ve stanovený nástupní den.

Ukáže-li se dodatečně, že tu nebylo důvodů, pro které byl odklad základní (náhradní) služby povolen, nebo pominou-li dodatečně tyto důvody, lze povolení odkladu zrušit.

Vláda stanoví nařízením, jak se provádí povolování odkladů základní (náhradní) služby, upraví řízení o žádostech za ně a stanoví, jak se postupuje, bylo-li zrušeno rozhodnutí o povolení odkladu.

Z rozhodnutí, jímž byla za odklad zamítnuta nebo jímž bylo rozhodnutí a povolení odkladu zrušeno, lze podat odvolání do 15 dnů po doručení u orgánu, který rozhodnutí vydal, k orgánu nadřízenému, který rozhoduje s konečnou platností. Rozhodnutí musí obsahovat poučení o odvolání.

Vojáky na trvalé dovolené jsou vojáci, kteří byli ze základní (náhradní) služby předčasně propuštěni a nebyly dosud přeloženi do zálohy. Kromě důvodu uvedeného v § 32 odst. 1 lze předčasně propustit ze základní služby na trvalou dovolenou vojáky,

Z náhradní služby lze předčasně propustit na trvalou dovolenou vojáky z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. b) až h) a vojáky, kteří nemohou konat náhradní službu pro nemoc nepřetržitě po dobu delší než 28 dnů, jestliže podle vyjádření odborného lékaře není pravděpodobné, že se uzdraví nejpozději v dalších 14 dnech.

Propuštěním na trvalou dovolenou se základní (náhradní) služba přerušuje. Vojáci na trvalé dovolené jsou povinni nastoupit k pokračování v základní (náhradní) službě v nejbližším nástupním termínu, který následuje po pominutí důvodů, pro které byli propuštěni na trvalou dovolenou.

Vojákům, kteří vykonali základní službu, lze na jejich žádost povolit, aby vykonali další službu. Vojákům, kteří konali jen náhradní službu, lze toto povolení udělit, jen byli-li k náhradní službě určeni podle § 29 nebo 31.

Další službou jsou povinni vojáci,

Do další služby se přijímají vojáci podle odstavce 2 písm. b) na dobu 2 až 5 let.

Přeložení do zálohy se provede dnem, který následuje po dni skončení základní služby, další služby nebo služby vojáků z povolání, kteří nebyli přeloženi do výslužby a mají ještě služební povinnost. Dále budou přeloženy do zálohy dnem, který následuje po dni skončení mimořádné služby, osoby odvedené při mimořádných odvodech, které po svém propuštění z této služby nejsou povinni základní (náhradní) službou a jejichž služební povinnost trvá podle zákona nebo na podkladě dobrovolného převzetí. Dobrovolníci odvedení za branné pohotovosti státu se přeloží za obdobných podmínek do zálohy dnem, který následuje po dni skončení mimořádné služby, nejde-li o osoby, které dobrovolně převzaly služební povinnost jen na dobu války. Takové osoby se z vojska propustí [ § 22, odst. 1, písm. d)].

Osoby, kterým byla náhradní služba prominuta podle ustanovení § 35, zařadí se do zálohy, a nastoupily-li již náhradní službu, přeloží se do zálohy dnem, který následuje po dni propuštění z této služby.

Osoby přeložené do zálohy jsou až do doby, kdy budou propuštěny (vyloučeny) z vojska nebo kdy se stanou vojáky z povolání nebo v další službě, vojáky v záloze Služební povinnost plní konáním vojenských cvičení ( § 39) a mimořádné služby ( § 46, odst. 1, § 47, odst. 1).

Vojíni, svobodníci a poddůstojníci v záloze jsou povinni vojenskými cvičeními v úhrnné době 12 týdnů; vojáci v záloze, kteří konali základní (náhradní) službu kratší než tři čtvrtiny této služby ( § 27 odst. 2 a 3, § 28 odst. 3), jsou povinni vojenskými cvičeními v úhrnné době 16 týdnů.

Generálové, důstojníci a praporčíci v záloze jsou povinni vojenskými cvičeními v úhrnné době 16 týdnů; do ní se započítávají vojenská cvičení, která vykonali jako příslušníci mužstva nebo poddůstojníci.

Vojáci v záloze se povolávají zpravidla ke čtyřem pravidelným cvičením po třech nebo čtyřech týdnech. Federální ministerstvo obrany stanoví počet a dílku jednotlivých cvičení s ohledem na potřeby výcviku nebo zajištění připravenosti ozbrojených sil tak, aby nebyla překročena úhrnná doba podle odstavce 1 nebo 2; pokud je vycvičeno více osob nebo pokud vzhledem k vykonávanému zaměstnání nebo jiné přípravě jsou v potřebném rozsahu vycvičeni. Přesahuje-li mimořádná nebo zvláštní služba šest měsíců, může ji federální ministerstvo obrany započítat jako jedno nebo dvě cvičení.

Vojáci z povolání, jakož i vojáci, kteří konali službu (37), jsou po přeložení do zálohy povinni vojenskými cvičeními jako příslušníci téhož ročníku narození.

Vojáci v záloze, kteří dlouhodobě pobývají v zahraničí, se nepovolávají po tuto dobu ke cvičení,, jsou však povinni je vykonat po návratu ze zahraničí. Federální ministerstvo obrany může těmto vojákům z důvodů hodných zvláštního zřetele prominout vykonání všech nebo některých cvičení.

Vojákům v záloze může být na jejich žádost povoleno, aby konali mimo povinná cvičení též cvičení dobrovolná. Dobrovolná cvičení se nezapočítávají do úhrnné doby cvičení.

Zavádějí-li se bojové prostředky nebo vyžadují-li toho důvody výcvikové, mohou být povoláni vojáci v záloze k výjimečnému vojenskému cvičení na dobu nezbytné potřeby. Povolání vojáků v záloze v rozsahu přesahujícím průměrný počet dvou ročníků narození vyžaduje předchozího schválení vlády. Výjimečné cvičení se podle možnosti započte do úhrnné doby cvičení, stanovené v odstavcích 1, 2 a 4.

Vojákům v záloze může být na jejich žádost okresní vojenskou správou povolen odklad vykonání cvičení na jiné období roku, případně na příští rok. O odklad cvičení může se souhlasem vojáka žádat i zaměstnavatel. Podání žádosti nemá odkladný účinek.

Ze cvičení se předčasně propustí vojáci, kteří se z důvodu nemoci nebo úrazu stanou na zbývající dobu neschopnými vojenské činné služby, kteří byli během cvičení vzati do vazby nebo jimž byl během cvičení povolen odklad cvičení. Doba, po kterou konali cvičení, se jim započítá do úhrnné doby cvičení.

Vojáci konající základní (náhradní) službu nebo vojenské cvičení jsou povinni plně nahradit službu, kterou zameškali překročením řádné a zvláštní dovolené, dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti, výkonem kázeňského trestu vězení, zběhnutím nebo svémocným odloučením.

Nahrazování vojenské činné služby podle odstavce 1 může být prominuto. Nelze však prominout dobu zameškanou zběhnutím a svémocným odloučením.

Základní (náhradní) služba nebo vojenské cvičení zameškané nemocí, úrazem nebo zdravotní dovolenou se nenahrazuje, jestliže nemoc nebo úraz nevznikly nebo se nezhoršily vlastní vinou vojáka.

služby příslušníků veřejných ozbrojených sborů, konaná v ozbrojených silách podle tohoto zákona ( § 46 odst. 2) nebo podle zvláštních zákonů,

služba konaná v ozbrojených silách podle tohoto zákona ( § 46 odst. 2) příslušníky veřejných ochranných sborů.

Povinnost k zvláštní službě vzniká dnem, na který zní povolání do této služby, bez ohledu na případné dřívější zařadění dotčených osob do vojska.

Povinnost k zvláštní službě končí propuštěním z této služby ( § 43).

osoby, které byly povolány, aniž pro to byl dán právní podklad,

osoby, které se staly tělesně nebo duševně nezpůsobilými k zvláštní službě,

osoby, u nichž nastaly jiné okolnosti způsobující zánik branné povinnosti, vyjímajíc dosažení stanoveného věku ( § 46, odst. 4),

osoby povolané k mimořádné službě,

osoby povolané k této službě v době mimořádných opatření, jakmile se zruší tato opatření.

Osobními úkony pro potřeby ozbrojených sil se rozumí činnost vojáků v záloze související s vyhlášením mimořádných opatření.

Bylo-li nařízeno jakékoli mimořádné opatření podle tohoto zákona, lze pro potřeby ozbrojených sil požadovat osobní úkony od vojáků v záloze, kteří mohou být pro tento případ předem určeni. Tito vojáci podléhají po dobu plnění osobních úkonů vojenské kázeňské a soudní pravomoci.

Povoláním vojáků v záloze do mimořádné služby se ruší jejich určení k osobním úkonům.

Vojáci v záloze předem určení k osobním úkonům vykonávají místo vojenských cvičení nezbytnou přípravu.

O povolání k osobním úkonům, o náhradě jízdného povolaných osob, o nastoupení k výkonu osobních úkonů a o propuštění z nich platí obdobně ustanovení o mimořádné službě a vojenských cvičeních.

Dojde-li k událostem ohrožujícím zvýšenou měrou samostatnost, celistvost a jednotu státu nebo ústavní zřízení (doba zvýšeného ohrožení státu), může president republiky nařídit, aby byli povoláni k mimořádné službě na dobu nezbytné potřeby vojáci v záloze, a to v počtu nepřesahujícím počet vojáků v záloze sedmi nejmladších ročníků narození.

Mimo opatření uvedená v odstavci 1 může president republiky na návrh vlády nařídit, aby byly povolány k zvláštní službě veřejné ozbrojené sbory, které vláda určila, veřejné ochranné sbory, části nebo jednotliví příslušníci těchto sborů a jednotky složené z těchto osob. Osoby, které v takových případech budou povolány, mohou být již předem určeny. Povolané osoby podléhají vojenskému velení, stávají se příslušníky ozbrojených sil, i když nejsou vojenskými osobami, dnem na který jsou povolány, při povolání sborů, jednotek nebo jejich částí dnem, na který je povolán sbor, jednotka nebo část, k nimž náleží. Podléhají po dobu této zvláštní služby vojenské kázeňské a soudní pravomoci a ustanovením vojenského trestního zákona o vojenských zločinech a přečinech.

Po dobu trvání mimořádných opatření podle odstavce 1 nebo 2 nelze propustit ani z vojenské činné služby, ani ze zvláštní služby osoby, které v době vykonávání této služby dosáhly věku, kdy by jinak končila jejich branná povinnost.

Mimořádná opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 zrušuje president republiky.

Mobilisací se podle tohoto zákona rozumí hromadné povolání vojáků mimo činnou službu k mimořádné službě, přesahuje-li toto povolání svým rozsahem rozsah opatření uvedených v § 46.

Mobilisace může být všeobecná nebo částečná; všeobecná mobilisace se vztahuje na všechny vojenské osoby mimo činnou službu, které nejsou zproštěny mimořádné služby, jakož i na celé státní území; částečná mobilizace se vztahuje na část uvedených osob, po případě na část státního území.

Mobilizaci nařizuje president republiky.

Opatření nařízená k provedení mobilisace se zrušují demobilisací. Nařizuje ji president republiky.

Jakmile je veřejně známo, že stát mobilisací vstoupil do stavu branné pohotovosti, jsou vojáci, které dlí mimo území republiky, povinni dostavit se bez zvláštního povolání neprodleně k nastoupení vojenské činné služby. President republiky může vyzvat vojáky, kteří z důvodů nezávislých na jejich vůli nemohou nastoupit vojenskou činnou službu z území mimo republiku, aby se přihlásili do vojenských služeb spojeneckého státu, v němž dlí nebo do něhož se mohou dostat, a aby pro případ, že jim na podkladě jejich přihlášky bude umožněna služba v armádě spojeneckého státu, tuto službu konaly po dobu války. Vojáci jsou povinni této výzvy uposlechnouti.

Za branné pohotovosti státu se konají jen mimořádné a dobrovolné odvody. Dobrovolně mohou však v této době vstoupit do vojska jen osoby, které v době přihlášky nebyly ještě povolány k mimořádnému odvodu. Vojákům v záloze a ve výslužbě, kteří nebyli povoláni k vojenské činné službě, může vojenská správa na jejich žádost povolit dobrovolné konání mimořádné služby. Žádost za povolení dobrovolného konání mimořádné služby nelze odvolat.

Za branné pohotovosti státu může president republiky na návrh vlády nařídit mimořádné odvody ( § 17, odst. 1) osob, podléhajících branné povinnosti ( § 5), které dosud nebyly odvedeny nebo byly z vojska propuštěny. Toto ustanovení se nevztahuje na osoby uvedené v § 22 odst. 1 písm. e).

Osoby odvedené při mimořádných odvodech nastupují mimořádnou službu v nástupní dny, které stanoví ministerstvo národní obrany, a setrvají v ní až do propuštění. Musí být propuštěny z této služby, jakmile byl ukončen stav branné pohotovosti státu. Ženy odvedené při mimořádných odvodech, jakož i osoby, které dobrovolně vstoupily do vojska toliko na dobu války, se propustí dnem propuštění z mimořádné služby zároveň z vojska [ § 22, odst. 1, písm. d)], nepožádají-li o přeložení do zálohy a nezavázaly-li se ani konat základní službu po skončení mimořádné služby.

Povinnosti nastoupit mimořádnou službu lze zprostit osoby, u nichž je v důležitém zájmu ozbrojených sil nebo v jiném důležitém obecném zájmu třeba, aby mohly dále vykonávat své zaměstnání. Vojáci v záloze mladší 35 let mohou být zproštěni jen v případech hodných zvláštního zřetele.

Zaměstnavatelé mohou požádat o zproštění povinnosti mimořádné služby pro své zaměstnance okresní vojenskou správu, v jejímž obvodu mají sídlo. Orgány státní správy mohou vyžadovat zproštění pro občany, pokud však jde o osoby v pracovním nebo obdobném poměru, až po projednání s jejich zaměstnavatelem.

Povinnosti k mimořádné službě lze zprostit předem nebo až za mimořádných opatření. Zproštění nabývá účinnosti, je-li provedeno předem, dnem vyhlášení mimořádných opatření, jeli provedeno až za mimořádných opatření, dnem, kdy příslušný orgán vojenské správy rozhodl o zproštění. Zaměstnavatelé a orgány státní správy jsou povinni oznámit pominutí důvodů, pro něž bylo zproštění provedeno, okresní vojenské správě, která zproštění provedla, a okresní vojenské správě místa trvalého pobytu zproštěné osoby.

Zproštění může být omezeno na určitou dobu. Rozhodnutí, jímž bylo povoleno zproštění, lze po pominutí důvodů nebo v důležitém zájmu ozbrojených sil zrušit.