76/1957 Sb.: 1. 3. 1958 - 31. 12. 1982
76/1957 Sb.Druh
ZákonNázev
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincůmAutor
Národní shromážděníČástka
35/1957 Sb.Datum vyhlášení
31. 12. 1957Účinný od
1. 3. 1958Účinný do
31. 12. 1982
76
ZÁKON
ze dne 19. prosince 1957,
kterým se mění a doplňuje zákon o hlášení
obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 52/1949 Sb., o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům, se mění a doplňuje takto:
| 1. | Část první zní: „Č Á S T P R V N Í Hlášení obyvatelstva
§ 1 Hlášení pobytu
(1) Podle tohoto zákona je každý povinen hlásit ohlašovacímu orgánu (dále jen „ohlašovna“) počátek, změnu a ukončení pobytu v obci s vedlejšími ohlašovacími údaji, a to způsobem s doklady a ve lhůtách stanovených prováděcími předpisy. Pokud tyto předpisy nestanoví jinak, děje se toto hlášení na ohlašovacích tiskopisech. (2) Každý je povinen učinit všechna hlášení úplně a pravdivě.
§ 2 Pobyt
Pobytem se podle zákona rozumí jak pobyt trvalý (stálé bydliště), tak pobyt přechodný (dočasný pobyt mimo místo stálého bydliště).
§ 3 Ohlašovna
(1) Ohlašovnou je výkonný orgán místního národního výboru. (2) Vyžaduje-li to zájem řádné evidence obyvatelstva, mohou prováděcí předpisy určit za ohlašovnu jiný orgán. (3) V hlavním městě Praze, v Bratislavě a v Brně je ohlašovnou příslušný orgán veřejné bezpečnosti.
§ 4 Ubytovatelé
(1) Ubytovatelem je:
(2) Prováděcí předpisy stanoví, které jiné osoby se považují za ubytovatele a kdo plní povinnosti ubytovatele, který v domě nebydlí.
§ 5 Povinnosti ubytovatelů
(1) Ubytovatel je povinen dbát, aby všechny osoby, které ubytoval, splnily ve stanovené lhůtě svou povinnost hlášení pobytu. Neohlásí-li osoba hlášením povinná svůj pobyt ve stanovené lhůtě, je ubytovatel povinen oznámit to neprodleně ohlašovně nebo příslušnému orgánu veřejné bezpečnosti. (2) Provozovatel ubytovacího zařízení je dále povinen:
§ 6 Výjimky a úlevy
(1) Ustanovení části první se nevztahují na osoby, ubytované podle předpisů o ubytování vojska. (2) Prováděcí předpisy mohou stanovit další všeobecné výjimky a úlevy. V jednotlivých případech nebo pro jednotlivé skupiny případů může povolit výjimky (úlevy) ministerstvo vnitra nebo orgány jím pověřené. (3) Pokud jde o hlášení obyvatelstva v pohraničním území, může ministerstvo vnitra stanovit zvláštní úpravu.
§ 7 Zvláštní hlášení
(1) Prováděcí předpisy mohou stanovit, že určitým dnem pozbudou platnosti všechna hlášení pobytu nebo hlášení pobytu některých osob, učiněná podle dosavadních předpisů. V takovém případě se pro účely tohoto zákona hledí na osoby, u nichž hlášení pobytu pozbylo takto stanoveným dnem platnosti, jakoby jejich pobyt v obci započal tímto dnem. Pro hlášení, které je třeba učinit v tomto případě, mohou prováděcí předpisy určit zvláštní lhůty a stanovit způsob, údaje, doklady a místo pro hlášení odchylně od ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných. (2) Prováděcí předpisy mohou též stanovit zvláštní hlášení skutečností, jichž je třeba k účelům vojenské správy.“ | ||||||||||||
| 2. | V § 21 na konci se škrtá část věty za středníkem. | ||||||||||||
| 3. | § 22 zní: „Prováděcí předpisy.
Ministerstvo vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vyhláškou v Ústředním listě předpisy k provedení tohoto zákona.“ |
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1958; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Barák v. r.