§ 1 odst. 1 zní:

„(1) K obraně svobody a nezávislosti Československé republiky, jakož i k ochraně lidově demokratického zřízení a výstavby socialismu buduje svrchovaný československý lid ozbrojené síly, společně Čechům, Slovákům a příslušníkům ostatních národností, jako součást lidově demokratického zřízení a provádí lidovou obranu vlasti, spočívající na zásadě, že Československá republika je pevně zajištěna lidově demokratickým zřízením a spojeneckými svazky se Svazem sovětských socialistických republika s ostatními lidově demokratickými státy.“

§ 3 zní:

„Organisace ozbrojených sil

(1) Útvary ozbrojených sil se doplňují bez rozdílu národnosti. Služebním jazykem je jazyk český a slovenský; ve styku s mužstvem neznalým služebního jazyka lez užít také jeho mateřského jazyka.

(2) Podrobnosti o právních poměrech příslušníků ozbrojených sil, plynoucích z jejich příslušnosti k nim, zejména z nadřízenosti nebo podřízenosti vůči jiným jejich příslušníkům, o způsobu, jakým se vojenský výcvik a vojenská služba vůbec vykonávají, jakož i o organisaci ozbrojených sil, upraví v mezích tohoto zákona, popřípadě v mezích vládních nařízení vydaných k jeho provedení, v oboru své působnosti ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra služebními předpisy, pokud tato úprava nenáleží presidentu republiky jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil.

(3) Počty vojska stanoví vláda na návrh ministra národní obrany, předložený, pokud jde o vojska ministerstva vnitra, v dohodě s ministerstvem vnitra.“

K § 5 se připojuje odstavec 4 tohoto znění:

„(4) Osoby pravomocně odsouzené ke ztrátě právě volebního a nepovolávají mimo dobu trvání mimořádných opatření k vojenské činné službě ani k odvodu po dobu, na niž byla ztráta práva volebního vyslovena.“

§ 8 zní:

„Zhodnocení výkonu branné povinnosti

(1) Předpokladem zastávání jakýchkoli veřejných funkcí je řádné plnění veškerých povinností, které dotčené osobě tento zákon ukládá.

(2) Tam, kde pro posouzení platových, mzdových nebo jakýchkoli jiných nároků plynoucích z pracovního poměru rozhoduje doba strávená v dotčeném zaměstnání nebo povolání, započítává se do této doby doba, po kterou dotčená osoba konala vojenskou činnou službu ( § 20 odst. 2), při čemž zvláštní předpisy stanoví podrobnosti; nedotčena zůstávají ustanovení zvláštních předpisů o započítávání vojenské činné služby pro účely nemocenského pojištění zaměstnanců, sociálního zabezpečení a placené dovolené na zotavenou.“

§ 9 se ruší.

§ 10 odst. 2 zní:

„(2) Odvodní povinnost obsahuje povinnost dostavit se k zápisu a odvodu ( § 15), popřípadě k přezkoušení ( § 18), a podrobit se předepsanému řízení, počítajíc v to potřebné lékařské, popřípadě i nemocniční vyšetření, jakož i vyšetření zvláštních osobních schopností a vlastností dotčené osoby (výběrové vyšetření). Osoba, která má odvodní povinnost, nazývá se branec.“

§ 11 odst. 1 zní:

„(1) Pravidelná odvodní povinnost vzniká s výhradou ustanovení odstavec 4 mužům 1. lednem roku, v němž dovrší 18 let, nejsou-li již vojáky na podkladě mimořádného nebo dobrovolného odvodu. Pravidelná odvodní povinnost trvá, nejde-li o některý z případů uvedených v odstavci 3 nebo 4 nebo o přezkoušení ( § 18), do konce odvodního řízení, jemuž se osoba této povinnosti podléhající podrobila v roce, v němž dovršila 20 let, nezanikla vydáním konečného odvodního rozhodnutí ( § 15 odst. 3) již dříve.“

§ 15 zní:

„Zápis a odvody

(1) Zápis je úřední řízení, jehož účelem je vzít brance do vojenské evidence, zjistit předběžně jejich způsobilost k vojenské činné službě a učinit opatření k zlepšení zdravotní a jiné způsobilosti branců pro výkon vojenské činné služby.

(2) Odvody jsou pravidelné, mimořádné nebo dobrovolné. Účelem odvodu je rozhodnout o povinnosti branců k vojenské činné službě podle zjištěné tělesné a duševní způsobilosti branců k této službě. Rozhodnutí, že branec je povinen vojenskou činnou službou (odveden), nazývá se odvedením.

(3) Odvody provádějí okresní odvodní komise. Odvodní rozhodnutí činí zástupce vojenské správy. Dobrovolné odvody mohou provádět též vojenské odvodní komise. Proti odvodními rozhodnutí, že branec je nebo není odvede (konečné odvodní rozhodnutí) nebo že se má dostavit k odvodu v příštím roce (odvod odročen), není opravného prostředku. Odvod může být odročen ze zdravotních nebo jiných důvodů na jeden rok, nejvýše však po dobu tří let. Po této době rozhodne komise s konečnou platností o schopnosti nebo neschopnosti brance k vojenské činné službě. Brancům, kterým byl odročen odvod ze zdravotních důvodů, poskytuje se bezplatná léčebná péče ve zdravotnických zařízeních státní zdravotní správy.

(4) Vláda stanoví nařízením, jak se zřizují okresní a krajské odvodní komise, jak jsou složeny a jak se zápis a odvody provádějí, a upraví jim odvodní řízení.“

§ 16 odst. 2 zní:

„(2) Pravidelné odvody se konají jako hlavní nebo dodatečné. Hlavní odvody se konají každoročně zpravidla v měsících září a říjnu, nestanoví-li ministerstvo národní obrany jinak. Dodatečné odvody se konají podle potřeby.“

§ 16 odst. 3 se ruší.

§ 18 odst. 1, 3 a 4 zní:

„(1) Je-li odůvodněna domněnka, že konečné odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je nesprávné, přezkouší je krajská odvodní komise.

(3) Vláda stanoví nařízením, kdo přezkoušení nařizuje a za jakých podmínek a jakým způsobem se přezkoušení provádí.

(4) Proti rozhodnutí krajské odvodní komise není opravného prostředku.“

§ 19 odst. 1 a 3 zní:

„(1) Činí-li vzdálenost odvodního místa od místa brancova pobytu více než 6 km, hradí stát výdaje za jeho dopravu k zápisu, odvodu a zpět. Branci se hradí při použití veřejných hromadných dopravních prostředků jízdné v nejnižší třídě.

(3) Vláda stanoví nařízením, jakým způsobem se hradí náklady spojené s plněním odvodní povinnosti.“

§ 23 zní:

„Vyloučení z vojska

Z vojska se vyloučí osoby, u nichž to stanoví soud pravomocným rozsudkem. Těmto osobám nemůže být povolen dobrovolný vstup do vojska.“

§ 25 odst. 3 zní:

„(3) Vojáky ve výslužbě stávají se vojáci z povolání,

§ 25 odst. 4 se ruší.

§ 26 zní:

„Služební povinnost příslušníků

Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti

(1) Příslušníci Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti, kteří vykonali základní službu, jsou po dobu činné služby v těchto sborech osvobozeni od služební povinnosti, kterou by jinak byli povinni.

(2) Osoby propuštěné z činné služby v těchto sborech mají služební povinnost jako vojáci v záloze téhož ročníku narození. Vláda stanoví nařízením a v mezích tohoto nařízení ministerstvo národní obrany služebním předpisem, za jakých podmínek lze těmto osobám upravit vojenskou hodnost se zřetelem na hodnot dosaženou v těchto sborech.“

§ 29 zní:

„Určení k náhradní službě ze zákona

K náhradní službě se určí osoby, které bez vlastní viny byly odvedeny po 31. prosinci roku, v němž dovršily 30 let, nebo bez vlastní viny nenastoupily základní službu do 31. prosince roku, v němž dovršily 30 let.“

§ 30 odst. 3 zní:

„(3) O žádostech za určení k náhradní službě rozhodují krajské odvodní komise; proti jejich rozhodnutí není opravného prostředku. Řízení o žádostech za určení k náhradní službě upraví vláda nařízením.“

K § 31 se připojuje odstavec 3 tohoto znění:

„(3) Nejsou-li splněny podmínky § 30 odst. 1, lze odvedence určit k náhradní službě jen se souhlasem vlády.“

§ 34 odst. 1 zní:

„(1) Odvedencům, kteří se připravují na určité povolání, lze na jejich žádost povolit odklad základní (náhradní) služby, a to nejdéle do stanoveného nástupního dne v roce, v němž dovrší 22 let, výjimečně do stanoveného nástupního dne v roce, v němž dovrší 24 let, a jde-li o studující vysokých škol, do ukončení studia, nejdéle však do 28 let. Obdobně lze povolit odklad, nejdéle však do nástupního dne v roce, v němž žadatel dovršil 22 let, vyžadují-li toho jiné důvody hodné zvláštního zřetele.“

§ 35 zní:

„Prominutí náhradní služby

Osobám, které bez vlastní viny do 31. prosince roku, v němž dovršily 30 let, nenastoupily náhradní službu, k níž byly určeny na žádost nebo z moci úřední, jakož i osobám, určeným k náhradní službě ze zákona, může ministerstvo národní obrany vykonání náhradní služby prominout.“

§ 38 odst. 2 zní:

„(2) Osoby, kterým byla náhradní služba prominuta podle ustanovení § 35, zařadí se do zálohy, a nastoupily-li již náhradní službu, přeloží se do zálohy dnem, který následuje po dni propuštění z této služby.“

§ 39 odst. 4 zní:

„(4) Vojáci z povolání, jakož i vojáci, kteří konali službu (37), jsou po přeložení do zálohy povinni vojenskými cvičeními jako příslušníci téhož ročníku narození.“

§ 41 zní:

„Druhy zvláštní služby

Zvláštní službou se rozumí:

§ 44 se ruší.

§ 46 odst. 1 zní:

„(1) Dojde-li k událostem ohrožujícím zvýšenou měrou samostatnost, celistvost a jednotu státu, ústavu a republikánskou státní formu a lidově demokratické zřízení (doba zvýšeného ohrožení státu), může president republiky nařídit, aby byli povoláni k mimořádné službě na dobu nezbytné potřeby vojáci v záloze, a to v počtu nepřesahujícím počet vojáků v záloze sedmi nejmladších ročníků narození.“

§ 48 odst. 2 a 3 se ruší.

§ 48 odst. 4 se zařazuje jako odstavec 2 a zní:

„(2) Za branné pohotovosti státu se konají jen mimořádné a dobrovolné odvody. Dobrovolně mohou však v této době vstoupit do vojska jen osoby, které v době přihlášky nebyly ještě povolány k mimořádnému odvodu. Vojákům v záloze a ve výslužbě, kteří nebyli povoláni k vojenské činné službě, může vojenská správa na jejich žádost povolit dobrovolné konání mimořádné služby. Žádost za povolení dobrovolného konání mimořádné služby nelze odvolat.“

§ 50 zní:

„Zproštění mimořádné služby

(1) Povinnosti nastoupit mimořádnou službu lze zprostit osoby, u nichž je v důležitém zájmu ozbrojených sil nebo v jiném důležitém obecném zájmu třeba, aby mohly dále vykonávat své zaměstnání. Vojáci v záloze mladší 35 let mohou být zproštěni jen v případech hodných zvláštního zřetele.

(2) Zproštění může být omezeno na určitou dobu. Rozhodnutí, jímž bylo povoleno zproštění, lze ze služebních důvodů zrušit.

(3) Rozsah zproštění a jeho účinnost stanoví v podrobnostech vláda.“

§ 51 zní:

„Ohlašovací povinnost a vojenská evidence

(1) Branci, vojáci mimo činnou službu a osoby, jež byly určeny k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil nebo k zvláštní službě a byly o tomto svém určení uvědoměny, jsou povinni hlásit skutečnosti důležité pro vojenskou evidenci. Vláda stanoví nařízením podrobnosti, zejména v jakých lhůtách, u kterých orgánů a jakým způsobem se ohlašovací povinnost plní.

(2) Vláda stanoví nařízením povinnosti výkonných orgánů místních národních výborů, jiných orgánů a organisací k vedení vojenské evidence.“

§ 54 se ruší.

§ 76 zní:

„Příslušnost

(1) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví jinak, jsou k vydávání rozhodnutí a opatření podle tohoto zákona příslušné v I. stolici okresní (městské, obvodní) vojenské správy a výkonné orgány okresních (městských, obvodních) národních výborů, v II. stolici krajské vojenské správy (městské vojenské správy jim na roveň postavené) a výkonné orgány krajských (ústředních) národních výborů. Sídla okresních (městských, obvodních) vojenských správ a krajských vojenských správ a obvody jejich působnosti stanoví ministerstvo národní obrany. Příslušnost vojenských útvarů ve věcech vojáků v činné službě upraví ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra služebními předpisy.

(2) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.

(3) Soudy, prokuratura a orgány státní správy jsou v mezích své působnosti povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona a předpisů vydaných podle něho.

(4) Orgány ministerstva vnitra jsou v mezích své působnosti povinny vyhovět přímým dožádáním místních vojenských správ v případech, kdy je nebezpečí v prodlení, zejména ve věcech týkajících se zjišťování pobytu osob, které se nedostavily k zápisu nebo k odvodu, vojáků mimo činnou službu, kteří se nepřihlásili k pobytu, a vojáků, kteří nenastoupili činnou službu.“

§ 78 se ruší.

§ 79 se ruší.

§ 85 zní:

„Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1949; provedou jej ministři národní obrany a vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.“

V branném zákoně nahrazují se slova

„československá branná moc“ slovy „ozbrojené sily Československé republiky“,

„branná moc“ slovy „ozbrojené síly“,

„vojenská osoba“ slovem „voják“,

„Sbor národní bezpečnosti“ slovy „Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnost“,

„záložník“ slovy „voják v záloze“,

„ročník zálohy“ slovy „ročník narození“.

Ustanovení branného zákona o náhradní záloze, o náhradních záložnících a o vojácích v záloze s výslužným se zrušují.

Kde branný zákon odkazuje na ustanovení vojenského trestního zákona, rozumí se tím obdobná ustanovení trestního zákona č. 86/1950 Sb. ve znění zákona č. 63/1956 Sb.