Československá socialistická republika je federativní stát dvou rovnoprávných bratrských národů, Čechů a Slováků.

Základem Československé socialistické republiky je dobrovolný svazek rovnoprávných národních států českého a slovenského národa, založený na právu na sebeurčení každého z nich.

Československá federace je výrazem vůle dvou svébytných suverenních národů. Čechů a Slováků, žít ve společném federativním státě.

Československou socialistickou republiku tvoří Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika. Obě republiky mají v Československé socialistické republice rovnoprávné postavení.

Obě republiky respektují navzájem svou suverenitu i suverenitu Československé socialistické republiky; stejně Československá socialistická republika respektuje suverenitu národních států.

Československá socialistická republika i Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika jsou vybudovány na zásadách socialistické demokracie. Jejich politický systém je v zásadních věcech stejný.

Státní moc vykonává pracující lid svými zastupitelskými sbory, jimiž jsou: Federální shromáždění, Česká národní rada, Slovenská národní rada a národní výbory.

Politická práva občanů a záruky jejich uskutečňování jsou na celém území Československé socialistické republiky stejné.

Území Československé socialistické republiky tvoří území České socialistické republiky a území Slovenské socialistické republiky.

Hranice Československé socialistické republiky a hranice České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky mohou být změněny jen ústavním zákonem Federálního shromáždění.

Hranice každé z obou republik se mohou změnit jen se souhlasem příslušné národní rady. Národní rada dává souhlas svým ústavním zákonem.

Hospodářství Československé socialistické republiky je jednotné a rozvíjí se na základě socialistické hospodářské soustavy.

Český a slovenský národ spojují v československé federaci své úsilí v zájmu intenzívního rozvoje socialistického hospodářství. Československá socialistická republika, Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika hospodaří s vytvořeným společenským produktem v souladu s národohospodářskými plány Československé socialistické republiky. Hospodářství v Československé socialistické republice se rozvíjí ve vzájemné spolupráci a za pomoci obou národů a všech národností Československé socialistické republiky.

V jednotném plánovaném hospodářství Československé socialistické republiky se uplatňují jednotná úprava socialistického společenského vlastnictví, jedna měna, jednotná hospodářská politika, jednotná soustava řízení a jednotná politika zaměstnanosti a rozmisťování pracovních sil.

Orgány Československé socialistické republiky zabezpečují společné potřeby a zájmy českého a slovenského národa i všech národností; řídí orgány a organizace v odvětvích spravovaných v její působnosti. Orgány Československé socialistické republiky vykonávají působnost ve věcech správy národního majetku v odvětvích, která řídí. Úlohou orgánů Československé socialistické republiky je především plánovitě zajišťovat optimální zaměření hospodářského rozvoje, rozvíjet hospodářské styky se zahraničím a vytvářet jednotné podmínky pro působení soustavy plánovitého řízení; k tomu účelu ovlivňovat vztahy vznikající při rozdělování společenského produktu a národního důchodu a podporovat pokrokové formy integrace socialistických organizací. Významným úkolem Československé socialistické republiky je vyrovnávání hospodářských a sociálních rozdílů mezi Českou socialistickou republikou a Slovenskou socialistickou republikou, zejména vytvářením stejných podmínek a možností pro tvorbu a užití národního důchodu.

Orgány České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky řídí orgány a organizace, které pracují v odvětvích spravovaných v působnosti těchto republik; pokud činnost těchto orgánů a organizací zasahuje do druhé republiky, činí tak koordinovaně s jejími orgány. Orgány České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky vykonávají působnost ve věcech správy národního majetku v odvětvích, která řídí

Československé státní občanství je jednotné.

Každý československý státní občan má na celém území Československé socialistické republiky rovná práva a rovné povinnosti.

Každý československý státní občan je zároveň občanem České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky.

Nabývání a pozbývání československého státního občanství upravuje zákon Federálního shormáždění.

Českého a slovenského jazyka se užívá rovnoprávně při vyhlašování zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů.

Při jednání všech státních orgánů Československé socialistické republiky a obou republik, v řízení před nimi a v ostatním jejich styku s občany se užívá obou jazyků rovnoprávně.

Do výlučné působnosti Československé socialistické republiky patří:

V oblastech uvedených v odstavci 1 působí výlučně zákonodárné a výkonné orgány státní moci, orgány státní správy a soudní orgány Československé socialistické republiky.

Do společné působnosti Československé socialistické republiky a obou republik patří:

V oblastech uvedených v odstavci 1 působí v taxativně uvedených věcech orgány Československé socialistické republiky a v ostatních věcech orgány České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

Československé hospodářství je v souladu se socialistickou hospodářskou soustavou hospodářstvím plánovaným.

Zásady národohospodářského plánování jako jednotně organizovaného procesu tvorby a zajišťování národohospodářských plánů a kontroly jejich plnění, jakož i vymezení jejich soustavy, funkcí a vztahů upravují zákony Federálního shromáždění; zákony Federálního shromáždění upravují též vztahy orgánů a organizací při této činnosti a sankce při neplnění povinností.

Státní plány rozvoje národního hospodářství a ostatní národohospodářské plány jsou závazným základem pro řídící a hospodářskou činnost.

Státní plány rozvoje národního hospodářství jsou

Střednědobé státní plány rozvoje národního hospodářství se vyhlašují zákonem. Zákon o státním plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky přijímá Federální shromáždění; v souladu s ním pak přijímají zákon o státním plánu rozvoje národního hospodářství České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky národní rady.

Návrhy státních plánů rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky a státních plánů rozvoje národního hospodářství České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky sestavují souběžně a ve vzájemné spolupráci federální plánovací orgány a plánovací orgány republik podle směrnic svých vlád

Finanční hospodaření Československé socialistické republiky se řídí státním rozpočtem federace. Finanční hospodaření každé republiky se řídí jejím státním rozpočtem. Státní rozpočet federace schvaluje Federální shromáždění a státní rozpočty republik schvalují národní rady svými zákony, a to vždy na období jednoho roku.

Státní rozpočet každé republiky zahrnuje finanční vztahy za všechny úseky hospodářství a správy s výjimkou činností financovaných ze státního rozpočtu federace. Součástí státního rozpočtu každé republiky jsou finanční vztahy k rozpočtům národních výborů.

Příjmy státního rozpočtu federace tvoří taxativně určené daně a odvody, podíly na nich a další příjmy stanovené zákonem Federálního shromáždění, dále příjmy z činnosti federálních orgánů a jim podřízených organizací.

Ze státního rozpočtu federace se hradí:

Způsob zabezpečení příjmů státního rozpočtu federace, vztahy mezi státním rozpočtem federace a státními rozpočty obou republik, jakož i zásady rozpočtového hospodaření stanoví zákon Federálního shromáždění.

Československá socialistická republika i každá republika mohou vytvářet vlastní účelové fondy napojené na jejich státní rozpočty; fondy se zřizují zákonem.

Československá socialistická republika stanoví rámcové zásady dotační a odpisové politiky.

Daně a poplatky možno ukládat jen na základě zákona.

Zákony Federálního shromáždění upravují podnikové daně a odvody, daň z obratu, daň důchodovou, zemědělskou daň, daň ze mzdy, daň z umělecké a literární činnosti, daň z motorových vozidel (silniční daň), daň z příjmů obyvatelstva, zdanění (odvody) peněžních ústavů a pojišťoven. Zákony Federálního shromáždění upravují také poplatky, které mají podle své povahy výlučně nebo převážně vztah k zahraničí nebo souvisí s výkonem působnosti orgánů federace.

Ostatní daně a poplatky stanoví zákony národních rad.

Správa, výkon a kontrola všech druhů daní (odvodů) a poplatků (pokut) přísluší ústředním orgánům republik a z jejich pověření národním výborům nebo jiným orgánům, s výjimkou případů, kdy na základě výlučné působnosti Československé socialistické republiky vybírají poplatky (pokuty) federální orgány. Federální orgány mohou kontrolovat platby pro státní rozpočet federace.

Území Československé socialistické republiky je jednotným celním územím.

Do působnosti Československé socialistické republiky patří celnictví, celní politika a vydávání celních tarifů.

V oblasti bankovnictví do působnosti Československé socialistické republiky patří:

Postavení, povinnosti a odpovědnost Státní banky československé, jakož i způsob její správy a její vztah k orgánům republik, stanoví zákon Federálního shromáždění. Zákonem Federálního shromáždění se stanoví též postavení a právní poměry ostatních bank.

stanovit zásady cenové politiky a regulace cen,

určovat ceny surovin, výrobků a služeb, , a to v rozsahu stanoveném zákonem Federálního shromáždění,

zrušeno

stanovit zásady zahraniční obchodní politiky,

zákonodárství o úpravě vztahů vznikajících při provádění zahraničního obchodu,

koordinovat hospodářskou spolupráci se zahraničím, především se socialistickými státy,

organizovat a řídit zahraničně obchodní činnost

stanovit základní ekonomické nástroje s výjimkou dodatkových nástrojů s výjimkou dodatkových nástrojů.

stanovit zásady průmyslové politiky,

vytvářet podmínky pro zapojení průmyslu řízeného federací i republikami do mezinárodní průmyslové kooperace, specializace a výzkumu,

koordinovat úkoly vyplývající z potřeb obranyschopnosti země.

zřizovat a řídit organizace paliv, energetiky, hutnictví a strojírenství a organizace zabývající se těžbou a zpracováním rud, magnezitu a radioaktivních surovin a vykonávat v rozsahu stanoveném zákony Federálního shromáždění v těchto odvětvích státní správu.

stanovit zásady zemědělské politiky a politiky výživy lidu,

koordinovat státní intervenční politiku v zemědělství a výživě,

jednotná právní úprava ve věcech veterinární a rostlinolékařské péče, ochrany zemědělského půdního fondu, zemědělského družstevnictví, nákupu a jakosti zemědělských a potravinářských výrobků, vyžadujících jednotný postup v Československé socialistické republice, jakož i jednotná právní úprava zásad organizace řízení zemědělství.

jednotná právní úprava ve věcech dopravy a dopravních cest.

stanovení státních norem pro technickou způsobilost dopravních prostředků, zařízení a dopravních cest,

určení zásad dopravní politiky a vypracování koncepce rozvoje dopravní soustavy,

zřizování a řízení organizací oborů železniční dopravy a civilního letectví, organizací pro správu dálnic, organizací námořní dopravy, a pokud provozují zahraniční přepravu, též organizací říční dopravy,

výkon státní správy ve věcech železniční dopravy, civilního letectví, námořní a říční plavby a dálnic.

zákonodárství ve věcech pošt a telekomunikací,

organizování a řízení jednotné soustavy pošt a telekomunikací,

vypracování koncepce rozvoje soustavy pošt a telekomunikací.

V Československé socialistické republice se uskutečňuje jednotná vědecká, technická a investiční politika v základních otázkách.

V oblasti vědecké, technické a investiční politiky do působnosti Československé socialistické republiky patří:

pracovněprávních vztahů,

mzdové politiky a regulace mzdového vývoje,

důchodového a nemocenského zabezpečení,

sociální politiky.

stanovit metodiku jednotné soustavy sociálně ekonomických informací, potřebných pro posuzování rozvoje federace a pro plnění povinností vyplývajících z mezinárodních závazků a organizovat celkový proces tvorby a poskytování těchto informací,

určovat rozsah informací potřebných pro sledování vývoje hospodářství, životní úrovně a vývoje společnosti,

stanovit způsob a lhůty pro poskytování sociálně ekonomických informací, jakož i zásady prověřování jejich správnosti a provádět statistická zjišťování podle zvláštních potřeb federálních orgánů,

poskytovat sociálně ekonomické informace mezinárodním organizacím.

úprava vlastnictví,

úprava podnikání občanů a právnických osob,

úprava vztahů vznikajících při podnikatelské a jiné hospodářské činnosti občanů a právnických osob,

úprava ochrany výroby a obchodu, jakož i zájmů spotřebitelů, zejména úprava hospodářské soutěže, průmyslových práv, normalizace, státního zkušebnictví a státní inspekce, měrové služby a výkon státní správy na uvedených úsecích ve věcech, u nichž to stanoví zákon Federálního shromáždění,

zásady ochrany a využití nerostného bohatství,

úprava rozhodování hospodářských sporů, jakož i rozhodování těchto sporů v případech, které stanoví zákon Federálního shromáždění.

Do působnosti Československé socialistické republiky patří upravovat postavení, oprávnění a ostatní poměry ozbrojených bezpečnostních sborů.

Rozdělení působnosti mezi Československou socialistickou republikou a oběma republikami ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti upravuje zákon Federálního shromáždění.

Československé socialistické republice přísluší kontrolovat všechna odvětví i činnosti státní a hospodářské správy spadající do její působnosti.

Československé socialistické republice dále přísluší v rozsahu stanoveném zákonem Federálního shromáždění

Československé socialistické republice dále přísluší

Nejvyšším orgánem státní moci a jediným zákonodárným sborem Československé socialistické republiky je Federální shromáždění.

Federální shromáždění tvoří dvě sněmovny: Sněmovna lidu a Sněmovna národů. Obě sněmovny jsou rovnoprávné.

K platnému usnesení Federálního shromáždění je třeba souhlasného usnesení obou sněmoven, nestanoví-li tento ústavní zákon něco jiného nebo nejde-li o vnitřní věci jen jedné sněmovny.

Sněmovna lidu má 150 poslanců, kteří jsou voleni v celé Československé socialistické republice přímou volbou.

Poslanec Sněmovny lidu nemůže být zároveň poslancem Sněmovny národů.

Sněmovna lidu se volí na období pěti let.

Podmínky výkonu volebního práva do Sněmovny lidu a způsob výkonu voleb a odvolání poslanců stanoví zákon Federálního shromáždění.

Sněmovna národů reprezentuje rovné státoprávní postavení obou republik.

Sněmovna národů má 150 poslanců, z nichž se 75 volí přímou volbou v České socialistické republice a 75 přímou volbou v Slovenské socialistické republice.

Volební období Sněmovny národů končí s volebním obdobím Sněmovny lidu.

Federální shromáždění zasedá nejméně dvakrát do roka (jarní zasedání a podzimní zasedání).

Federální shromáždění svolává k zasedání a jeho zasedání prohlašuje za skončené president Československé socialistické republiky.

Jestliže president Československé socialistické republiky nesvolá jarní zasedání do konce dubna nebo podzimní zasedání do konce října, svolá je předsednictvo Federálního shromáždění. Zasedání Federálního shromáždění prohlásí v tomto případě za skončené předsednictvo Federálního shromáždění.

Federální shromáždění musí být svoláno presidentem Československé socialistické republiky na žádost alespoň třetiny poslanců některé sněmovny.

Jestliže president Československé socialistické republiky Federální shromáždění nesvolá do 14 dnů nebo do další lhůty uvedené v žádosti, svolá je předsednictvo Federálního shromáždění. Zasedání Federálního shromáždění prohlásí v tomto případě za skončené předsednictvo Federálního shromáždění.

Sněmovny se scházejí ke schůzím na základě usnesení předsednictva příslušné sněmovny.

Ke společným schůzím se sněmovny scházejí, jde-li o volbu presidenta Československé socialistické republiky, o volbu předsedy a místopředsedů Federálního shromáždění, o projednání programového prohlášení vlády Československé socialistické republiky a v jiných případech, kdy se na tom sněmovny usnesou.

Schůze obou sněmoven jsou zpravidla veřejné.

Neveřejné schůze se mohou konat jen v případech stanovených jednacím řádem Federálního shromáždění.

Do působnosti Federálního shromáždění patří zejména:

Federální shromáždění se usnáší o vypovědění války, je-li Československá socialistická republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

Mezinárodní smlouvy politické a mezinárodní hospodářské smlouvy obecné povahy, jakož i mezinárodní smlouvy, k jejichž provedení je třeba zákona Federálního shromáždění, vyžadují před ratifikací souhlas Federálního shromáždění.

Federální shromáždění může zrušit nařízení nebo usnesení vlády nebo obecně závazný právní předpis federálního ministerstva, federálního výboru nebo jiného federálního ústředního orgánu státní správy, odporují-li ústavě nebo jinému zákonu Federálního shromáždění.

Federální shromáždění má zákonodárnou pravomoc ve věcech:

Federální shromáždění přijímá dále zákony, u nichž - s výjimkami stanovenými ústavními zákony - výkon patří v plném rozsahu orgánům republik, a to zákon o rodině, občanský zákoník, občanský soudní řád, zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, trestní zákon, trestní řád, zákon o výkonu trestu odnětí svobody a o výkonu vazby, zákon upravující obecné řízení před správními orgány, zákon o vysokých školách, , zákon o zbraních a střelivu, zákon o geodézii a kartografii. Provádění úkonů podle trestního řádu Sborem národní bezpečnosti v činech proti bezpečnosti státu přísluší orgánům federace.

Pokud to vyžaduje jednota právního řádu, uskutečňuje Federální shromáždění zásadní zákonodárnou úpravu ve věcech péče o zdraví lidu bydlení a tvorby životního prostředí, soustavy základních a středních všeobecně vzdělávacích i odborných škol, ve věcech spolčování a shromažďování, národností, autorského práva, o poměrech církví a náboženských společností a ve věcech lesního a vodního hospodářství vyřizování stížností a podnětů pracujících, jakož i ve věcech spořitelen a pojišťoven.

Zákon Federálního shromáždění může svěřit úpravu otázek uvedených v čl. 37 odst. 1 písm. b) a v čl. 37 odst. 2 zákonodárství republik.

Pokud federální zákonodárství neupraví v celém rozsahu věci uvedené v čl. 37 odst. 1 písm. b) a v čl. 37 odst. 2, mohou je národní rady upravit vlastním zákonodárstvím.

Pokud Federální shromáždění nevydá zásadní zákonodárnou úpravu věcí uvedených v čl. 37 odst. 3, přísluší celá úprava národním radám.

Sněmovna lidu je schopna se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jejích poslanců.

Sněmovna národů je schopna se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jejích poslanců zvolených v České socialistické republice i nadpoloviční většina poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice.

K platnému usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců v každé sněmovně, pokud tento ústavní zákon nestanoví něco jiného (čl. 41 až 43).

V případě, kdy podle tohoto ústavního zákona platí zákaz majorizace, hlasují ve Sněmovně národů odděleně poslanci zvolení v České socialistické republice a poslanci zvolení v Slovenské socialistické republice. Usnesení je přijato, hlasuje-li pro ně většina všech poslanců zvolených v České socialistické republice a většina všech poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice, nevyžaduje-li tento ústavní zákon většinu kvalifikovanou (čl. 41).

Zákaz majorizace platí při schvalování:

Zákaz majorizace platí též při schvalování programového prohlášení vlády Československé socialistické republiky a při hlasování o návrhu na vyslovení důvěry vládě.

Vláda Československé socialistické republiky může požádat kteroukoliv sněmovnu o vyslovení důvěry. Návrh na vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky může podat alespoň jedna pětina poslanců kterékoliv sněmovny.

K vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců Sněmovny lidu anebo souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice nebo souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v Slovenské socialistické republice. Ve Sněmovně národů se hlasuje podle jmen.

Ustanovení odstavců 2 a 3 platí i pro vyslovení nedůvěry jednotlivému členu vlády Československé socialistické republiky.

Každá sněmovna se musí usnést o návrhu přijatém druhou sněmovnou nejpozději do 3 měsíců. Neusnese-li se v této lhůtě o návrhu, je návrh přijat.

Jestliže nedojde k shodnému usnesení obou sněmoven, mohou se obě sněmovny usnést na dohodovacím řízení. V takovémto případě zvolí každá sněmovna po 10 zástupcích ze svých poslanců, nedohodnou-li se na jiném počtu, do společného výboru pro dohodovací řízení.

Jestliže obě sněmovny ani na doporučení tohoto výboru ani jinak nepřijmou shodné usnesení o návrhu zákona do 5 měsíců od prvního hlasování, lze podat tentýž návrh nejdříve po uplynutí jednoho roku od jeho zamítnutí.

Jestliže nedojde k shodnému usnesení obou sněmoven o státním rozpočtu federace, je dohodovací řízení podle odstavce 2 povinné. Nedojde-li k dohodě o státním rozpočtu do začátku rozpočtového roku, hospodaří se podle zákonných ustanovení o rozpočtovém provizóriu.

Jestliže dohodovací řízení nevedlo k shodnému usnesení obou sněmoven, může dojít k rozpuštění Federálního shromáždění. Volby vyhlásí předsednictvo Federálního shromáždění do 60 dnů.

Návrhy zákonů Federálního shromáždění mohou podávat poslanci Federálního shromáždění, výbory obou sněmoven, president Československé socialistické republiky, vláda Československé socialistické republiky, Česká národní rada a Slovenská národní rada.

Zákony Federálního shromáždění podepisuje president Československé socialistické republiky, předseda Federálního shromáždění a předseda vlády Československé socialistické republiky.

K tomu, aby zákon Federálního shromáždění nabyl platnosti, musí být vyhlášen způsobem, který stanoví zákon Federálního shromáždění. Zákony Federálního shromáždění vyhlašuje předsednictvo Federálního shromáždění do 14 dnů po jejich schválení.

Výkon poslaneckého mandátu je neslučitelný s výkonem poslaneckého mandátu národní rady a s výkonem funkcí soudce, prokurátora, státního arbitra, vojáka z povolání, příslušníka Sboru národní bezpečnosti a Sboru nápravné výchovy.

Platnost volby poslanců ověřuje příslušná sněmovna. Činí tak na návrh mandátového a imunitního výboru.

Poslanec Federálního shromáždění skládá na schůzi své sněmovny, které se poprvé účastní, tento slib:

" Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice. Budu dbát vůle a zájmů lidu, řídit se ústavou a ostatními zákony a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život."

Odmítnutí slibu nebo slib s výhradou má za následek ztrátu mandátu.

Sněmovna lidu a Sněmovna národů, jakož i jednotliví poslanci mají právo interpelovat vládu Československé socialistické republiky a její členy a klást jim otázky ve věcech jejich působnosti. Vláda a její členové jsou povinni na interpelace a otázky odpovídat.

Předseda i ostatní členové vlády mají právo zúčastnit se schůzí obou sněmoven Federálního shromáždění, jejich výborů i schůzí předsednictva Federálního shromáždění. Udělí se jim slovo, kdykoliv o to požádají.

Požádá-li o to některá sněmovna, její výbor nebo předsednictvo Federálního shromáždění, je člen vlády povinen dostavit se do schůze sněmovny, jejího výboru nebo předsednictva Federálního shromáždění.

Obě sněmovny Federálního shromáždění volí ze svého středu předsednictvo Federálního shromáždění.

Předsednictvo Federálního shromáždění má 40 členů, z nichž 20 volí Sněmovna lidu a 20 Sněmovna národů. Sněmovna národů volí 10 členů z poslanců zvolených v České socialistické republice a 10 členů z poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice.

Předsednictvo Federálního shromáždění zůstává ve své funkci i po uplynutí volebního období, dokud si nově zvolené Federální shromáždění nezvolí své předsednictvo.

Členové předsednictva Federálního shromáždění jsou odpovědni sněmovně Federálního shromáždění, která je zvolila. Sněmovna je může kdykoliv odvolat.

Předsedu a místopředsedy Federálního shromáždění volí Sněmovna lidu a Sněmovna národů z členů předsednictva Federálního shromáždění. Stane-li se předsedou Federálního shromáždění poslanec, který je občanem České socialistické republiky, zvolí se prvním místopředsedou poslanec, který je občanem Slovenské socialistické republiky, nebo naopak.

Předsednictvo Federálního shromáždění se usnáší nadpoloviční většinou všech svých členů.

Ustanovení čl. 42 o zákazu majorizace platí i pro usnášení předsednictva Federálního shromáždění.

V době, kdy Federální shromáždění nezasedá buď proto, že zasedání je skončeno, nebo proto, že uplynulo volební období, plní působnost Federálního shromáždění předsednictvo Federálního shromáždění. Nepřísluší mu však volit presidenta Československé socialistické republiky, přijímat a měnit ústavní zákony, usnášet se na státním rozpočtu federace, vypovídat válku a vyslovovat nedůvěru vládě Československé socialistické republiky ani jejímu členu.

V době, kdy Federální shromáždění nezasedá v důsledku mimořádných příčin, plní předsednictvo Federálního shromáždění veškerou jeho působnost s výjimkou práva měnit ústavu Československé socialistické republiky a volit jejího presidenta.

Neodkladná opatření, ke kterým by bylo třeba zákona, činí předsednictvo Federálního shromáždění ve formě zákonných opatření, která podepisuje president Československé socialistické republiky, předseda Federálního shromáždění a předseda vlády Československé socialistické republiky. Zákonná opatření se vyhlašují stejně jako zákony.

Opatření předsednictva Federálního shromáždění podle odstavců 1 až 3 musí být schválena na nejbližším zasedání Federálního shromáždění; jinak pozbývají další platnosti.

O vypovědění války se může předsednictvo Federálního shromáždění usnášet, jen je-li zasedání Federálního shromáždění znemožněno v důsledku mimořádných příčin. K platnosti usnesení je zapotřebí souhlasu tří pětin všech členů předsednictva Federálního shromáždění, kteří jsou občany České socialistické republiky, a souhlasu tří pětin všech členů předsednictva Federálního shromáždění, kteří jsou občany Slovenské socialistické republiky.

Předsednictvu Federálního shromáždění přísluší v době, kdy vláda Československé socialistické republiky vykonává funkci presidenta Československé socialistické republiky, jmenovat a odvolávat vládu Československé socialistické republiky a její členy a pověřovat je řízením ministerstev a jiných federálních ústředních orgánů.

V čele Československé socialistické republiky je president. Volí ho Federální shromáždění.

President Československé socialistické republiky je za výkon své funkce odpovědný Federálnímu shromáždění.

President Československé socialistické republiky:

Presidentu Československé socialistické republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v tomto ústavním zákonu uvedeny, stanoví-li tak zákon Federálního shromáždění.

Presidentem Československé socialistické republiky může být zvolen každý občan volitelný za poslance Federálního shromáždění.

President je volen na období pěti let. Ujímá se výkonu své funkce po složení slibu. Funkční období prezidenta, zvoleného po svobodných demokratických volbách do Federálního shromáždění v roce 1990 však bude trvat 24 měsíců.

Volba presidenta Československé socialistické republiky se koná v posledních 14 dnech funkčního období presidenta. Uvolní-li se úřad presidenta před skončením volebního období, koná se volba nejpozději do 40 dnů, v tomto případě se koná volba veřejným hlasováním.. Funkční období takto zvoleného prezidenta končí do 40 dnů po ustavení nového Federálního shromáždění zvoleného ve svobodných, demokratických volbách.

President Československé socialistické republiky nemůže být zároveň poslancem žádného zastupitelského sboru, členem vlády ani Ústavního soudu ani soudcem.

Bude-li presidentem Československé socialistické republiky zvolen poslanec, člen vlády nebo Ústavního soudu nebo soudce, přestane ode dne svého zvolení vykonávat dosavadní funkci. Dnem složení slibu zaniká jeho mandát, členství ve vládě nebo v Ústavním soudu nebo funkce soudce.

Uvolní-li se úřad presidenta Československé socialistické republiky a nový president ještě není zvolen a nesložil slib, rovněž nemůže-li president svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší výkon jeho funkcí vládě Československé socialistické republiky. Vláda může v takovém případě pověřit svého předsedu výkonem některých pravomocí presidenta Československé socialistické republiky; na předsedu vlády přechází v té době vrchní velení nad ozbrojenými silami.

Nemůže-li president Československé socialistické republiky vykonávat svůj úřad (odstavec 1) delší dobu než 1 rok, Federální shromáždění může zvolit nového presidenta Československé socialistické republiky na nové funkční období.

Vláda Československé socialistické republiky se skládá z předsedy, místopředsedů, ministrů .

Funkce člena vlády Československé socialistické republiky je neslučitelná s funkcí člena předsednictva Federálního shromáždění a s funkcí člena Ústavního soudu.

Vláda Československé socialistické republiky je z výkonu své funkce odpovědna Federálnímu shromáždění; každá z obou sněmoven jí může vyslovit nedůvěru.

Vláda Československé socialistické republiky může kdykoliv požádat Federální shromáždění o vyslovení důvěry.

Vláda Československé socialistické republiky může podat demisi do rukou presidenta Československé socialistické republiky.

Vysloví-li sněmovna Federálního shromáždění nedůvěru vládě Československé socialistické republiky, anebo odepře-li jí vyslovit důvěru, president Československé socialistické republiky vládu odvolá.

Vláda Československé socialistické republiky podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvoleného Federálního shromáždění.

Člen vlády Československé socialistické republiky může podat demisi do rukou presidenta Československé socialistické republiky.

Sněmovna lidu nebo Sněmovna národů Federálního shromáždění mohou vyslovit nedůvěru i jednotlivému členu vlády Československé socialistické republiky. V tomto případě president Československé socialistické republiky člena vlády odvolá.

Vláda Československé socialistické republiky zajišťuje plnění úkolů federace v oblasti obrany Československé socialistické republiky, upevňování bezpečnosti země, rozvíjení mírové zahraniční politiky, v oblasti hospodářské výstavby a v dalších oblastech působnosti federace. K tomuto cíli zabezpečuje plnění zákonů Federálního shromáždění, sjednocuje, řídí a kontroluje činnost federálních ministerstev, federálních výborů a ostatních federálních ústředních orgánů.

Vláda Československé socialistické republiky při zajišťování plnění úkolů federace zabývá se též zásadními a koncepčními otázkami celospolečenského významu i v těch oblastech, které patří do působnosti republik, a koordinuje řešení otázek vyplývajících z potřeby jednotného zabezpečování státní politiky federace na celém území Československé socialistické republiky; v dohodě s vládami České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky může k tomu cíli zřizovat potřebné koordinační orgány vlády Československé socialistické republiky.

Vláda československé socialistické republiky rozhoduje ve sboru zejména:

Vláda Československé socialistické republiky může pro výkon své běžné rozhodovací činnosti zřídit jako svůj orgán předsednictvo vlády Československé socialistické republiky a vymezit mu působnost a stanovit zásady jeho jednání

Federální ministerstva působí v oblasti výlučné působnosti federace a v oblasti působnosti společné.

Federální ministerstva se zřizují ústavním zákonem Federálního shromáždění.

Na některých úsecích státní činnosti v oblasti společné působnosti působí federální výbory. Federální výbor se skládá z ministra, který je v jeho čele, a z dalších členů. Federální výbor je vytvořen ze stejného počtu občanů České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

Nesouhlasí-li ministr s opatřením výboru, má právo jeho výkon pozastavit a předložit věc k rozhodnutí vládě Československé socialistické republiky.

Nesouhlasí-li s rozhodnutím výboru některá jeho národní část, může požádat vládu o přezkoumání rozhodnutí výboru. Složení a způsob jednání výboru upravuje zákon Federálního shromáždění.

Federální výbory se zřizují ústavním zákonem Federálního shromáždění.

Ústavní soud Československé socialistické republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

Členové Ústavního soudu jsou při rozhodování nezávislí a rozhodují jedině na základě ústavy Československé socialistické republiky a zákonů Federálního shromáždění.

o souladu zákonů Federálního shromáždění a zákonných opatření jeho předsednictva s Ústavou Československé socialistické republiky,

o souladu ústavních zákonů České národní rady a Slovenské národní rady s Ústavou Československé socialistické republiky a o souladu zákonů národních rad s Ústavou Československé socialistické republiky,

o souladu nařízení vlády Československé socialistické republiky a obecně závazných právních předpisů federálních ministerstev, federálních výborů a ostatních federálních orgánů státní správy i o souladu nařízení vlád republik a obecně závazných právních předpisů ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy republik s Ústavou Československé socialistické republiky a zákony Federálního shromáždění.

mezi orgány Československé socialistické republiky a orgány jedné nebo obou republik,

mezi orgány obou republik.

Jestliže Ústavní soud Československé socialistické republiky zjistí, že je nesoulad mezi předpisy ve smyslu čl. 87, vysloví, že dotčené předpisy, jejich část, popřípadě některá ustanovení pozbývají účinnosti; příslušné orgány jsou povinny do 6 měsíců od zveřejnění nálezu Ústavního soudu Československé socialistické republiky dát dotčené předpisy do souladu s Ústavou československé socialistické republiky, popřípadě s jinými zákony Federálního shromáždění. Neučiní-li tak, ztrácejí dotčené předpisy, jejich části nebo ustanovení platnost po 6 měsících od zveřejnění nálezu.

Nález Ústavního soudu se zveřejní v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.

Ústavní soud zahajuje řízení vždy, podá-li návrh:

Ústavní soud Československé socialistické republiky může zahájit řízení na základě vlastního rozhodnutí.

Ústavní soud Československé socialistické republiky může zahájit řízení též z podnětu občanů a organizací.

Ústavní soud Československé socialistické republiky se skládá z 12 členů, z nichž je 8 soudců a 4 náhradníci. Ústavní soud rozhoduje v senátech.

Za člena Ústavního soudu Československé socialistické republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Federálního shromáždění, dosáhl věku 35 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a je nejméně 10 let činný v právnickém povolání.

Členy Ústavního soudu Československé socialistické republiky volí Federální shromáždění na dobu 7 let. Soudce Ústavního soudu může být zvolen nejvíce na dvě volební období za sebou.

Čtyři soudcové a dva náhradníci jsou voleni z občanů České socialistické republiky a čtyři soudcové a dva náhradníci jsou voleni z občanů Slovenské socialistické republiky.

Předsedu a místopředsedu Ústavního soudu Československé socialistické republiky volí z členů Ústavního soudu Federální shromáždění.

Jestliže předseda Ústavního soudu Československé socialistické republiky je občan České socialistické republiky, bude zvolen za místopředsedu občan Slovenské socialistické republiky, nebo naopak.

Předseda Ústavního soudu Československé socialistické republiky povolává náhradníky do funkce soudce v případě onemocnění, zaneprázdnění nebo při ztrátě soudcovské funkce některého soudce Ústavního soudu Československé socialistické republiky.

Při ztrátě soudcovské funkce některého soudce Ústavního soudu Československé socialistické republiky se náhradník stane trvale soudcem až do skončení volebního období Ústavního soudu Československé socialistické republiky.

Členové Ústavního soudu Československé socialistické republiky mají imunitu obdobně jako poslanci Federálního shromáždění.

Souhlas k trestnímu nebo kárnému stíhání člena Ústavního soudu anebo k jeho vzetí do vazby dává Ústavní soud.

Funkce člena Ústavního soudu Československé socialistické republiky je neslučitelná s funkcí poslance Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady, členstvím ve vládě Československé socialistické republiky a vládách republik nebo s funkcí ve správním nebo hospodářském aparátu.

Zákon Federálního shromáždění může stanovit neslučitelnost funkce člena Ústavního soudu Československé socialistické republiky s dalšími funkcemi.

Území České socialistické republiky tvoří dosavadní území českých krajů.

Území Slovenské socialistické republiky tvoří dosavadní území Slovenska.

Územní členění republik stanoví zákony národních rad.

Hlavním městem Československé socialistické republiky a pravidelným sídlem jejích orgánů je Praha. Postavení Prahy jako hlavního města Československé socialistické republiky upraví zákon Federálního shromáždění.

Hlavním městem České socialistické republiky a pravidelným sídlem jejích orgánů je Praha.

Hlavním městem Slovenské socialistické republiky a pravidelným sídlem jejích orgánů je Bratislava.

Ústava Československé socialistické republiky může být změněna pouze ústavním zákonem Federálního shromáždění.

Spolu s přijetím ústavy Československé socialistické republiky přijmou obě republiky vlastní ústavy. Do doby přijetí ústavy České socialistické republiky a ústavy Slovenské socialistické republiky řídí se ústavní poměry těchto republik tímto ústavním zákonem a ostatními ústavními předpisy.

Zákony Federálního shromáždění, zákony národních rad ani jiné právní předpisy federálních orgánů a orgánů republik nesmějí odporovat ústavě a ústavním zákonům Československé socialistické republiky. Výklad a používání všech právních předpisů musí být v souladu s ústavou a s ústavními zákony federace.

Zákony národních rad ani jiné právní předpisy republik nesmějí odporovat ústavním zákonům národních rad. Výklad a používání všech právních předpisů republiky musí být v souladu s ústavními zákony národní rady.

Zrušují se ustanovení čl. 1 odst. 2 a čl. 12, dále ustanovení hlavy třetí, čtvrté, páté a šesté (čl. 39 až 85), jakož i ustanovení článků 107 až 109 a článku 111 Ústavy (ústavní zákon č. 100/1960 Sb.).

Kde se ustanovení ústavy a jiných zákonů zmiňují o Československé socialistické republice, rozumí se tím podle povahy věci též Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika.

President republiky zvolený podle ustanovení čl. 63 ústavy zůstává ve funkci jako president Československé socialistické republiky podle tohoto ústavního zákona; jeho volební období se počítá ode dne jeho zvolení.

Předsednictvo Národního shromáždění zůstává ve své funkci až do zvolení předsednictva Federálního shromáždění.

Vláda Československé socialistické republiky vykonává funkci vlády Československé socialistické republiky až do jmenování vlády Československé socialistické republiky podle tohoto ústavního zákona.

Všechny zákony a jiné právní předpisy platné v den, kdy tento ústavní zákon nabývá účinnosti, zůstávají i nadále v platnosti. Pokud upravují věci, které nepatří do působnosti federace podle tohoto ústavního zákona, mohou být měněny zákony České národní rady nebo Slovenské národní rady, popřípadě jinými právními předpisy republik.

Pokud dosavadní zákony a jiné právní předpisy svěřují působnost Národnímu shromáždění, vládě, Slovenské národní radě nebo jiným ústředním státním orgánům, vykonává tuto působnost ve věcech, vyhrazených tímto ústavním zákonem Československé socialistické republice, Federální shromáždění, vláda Československé socialistické republiky, popřípadě jiné ústřední federální orgány; v ostatních věcech vykonává tuto působnost Česká národní rada, Slovenská národní rada, vláda České socialistické republiky, vláda Slovenské socialistické republiky nebo jiné ústřední státní orgány obou republik.

Zákon Federálního shromáždění může určit, na které orgány (organizace) a v jakém rozsahu přejde působnost dosavadních orgánů (organizací) - s výjimkou ministerstev nebo jiných ústředních orgánů státní správy v čele s ministrem - jimž byla dosavadními zákony svěřena celostátní působnost ve věcech, které podle tohoto ústavního zákona náležejí do společné působnosti Československé socialistické republiky a obou republik. Tento zákon může též upravit potřebný přechod práv a závazků dosavadních orgánů (organizací).

volit a odvolávat soudce Nejvyššího soudu a soudce z povolání vojenských soudů,

navrhovat presidentovi Československé socialistické republiky, aby odvolal z funkce generálního prokurátora,

jednat o zprávách Nejvyššího soudu a generálního prokurátora o stavu socialistické zákonnosti.

Dokud nebudou zvoleny Česká národní rada a Slovenská národní rada na základě tohoto ústavního zákona, vykonává

Česká národní rada rozšíří volbou počet svých členů tak, aby měla 200 členů.

Slovenská národní rada rozšíří volbou počet svých členů tak, aby měla 150 členů.

Členové obou národních rad mají práva a povinnosti poslanců podle tohoto ústavního zákona.

stává se Národní shromáždění v dosavadním složení Sněmovnou lidu Federálního shromáždění a

poslance Sněmovny národů zvolí Česká národní rada a Slovenská národní rada, rozšířené na základě čl. 146, a to ze svých členů, kteří nejsou poslanci Národního shromáždění.

Národní shromáždění, Česká národní rada i Slovenská národní rada mohou již přede dnem, kdy tento ústavní zákon nabude účinnosti, činit opatření potřebná k tomu, aby byl uveden v život.

Bude-li Národní shromáždění přede dnem uvedeným v odstavci 1 jednat o některém z návrhů uvedených v čl. 42 odst. 2, je k jeho přijetí zapotřebí souhlasu většiny všech poslanců Národního shromáždění zvolených v českých krajích a většiny všech poslanců Národního shromáždění zvolených na Slovensku. K přijetí ústavního zákona je zapotřebí souhlasu nejméně tří pětin všech poslanců Národního shromáždění zvolených v českých krajích a nejméně tří pětin všech poslanců Národního shromáždění zvolených na Slovensku.

O návrzích podle odstavce 2 hlasují poslanci zvolení v českých krajích a poslanci zvolení na Slovensku odděleně.

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969.

Ustanovení čl. 146 odst. 2 a 3, čl. 149 a 150 nabývají účinnosti dnem vyhlášení.