§ 3 odst. 1 zní:

„(1) Pracovní vztahy členů výrobních družstev se řídí zákoníkem práce v rozsahu stanoveném v dalších ustanoveních.“.

V důsledku této změny se v dosavadním odstavci 1 vypouštějí slova „a pracovní vztahy členů výrobních družstev“.

Dosavadní odstavce 1, 2 a 3 se označují jako odstavce 2, 3 a 4.

§ 4 se za slova „na příslušníky Sboru národní bezpečnosti“ vkládají slova „na příslušníky Sboru nápravné výchovy“.

§ 11 odst. 1 zní:

„(1) Způsobilost občana mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti a způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tuto povinnost vzniká, pokud není dále stanoveno jinak, počátkem kalendářního roku, v němž občan dokončí povinnou školní docházku; organizace však s ním nesmí sjednat jako den nástupu práce nebo do učebního poměru den, který by předcházel dni, kdy tento občan ukončí povinnou školní docházku.“

V § 13 se slova „před rozhodčím orgánem“ nahrazují slovy „před komisí pro pracovní spory.“

§ 20 odst. 3 zní:

„(3) Kolektivní smlouvy, jejich změny a doplňky se sjednávají písemně. Před podpisem musí být schváleny příslušným odborovým orgánem. Organizace je povinna uschovávat kolektivní smlouvu ještě po dobu pěti let od uplynutí doby její platnosti.“

V § 20 odst. 5 se připojuje tato věta:

„V kolektivních smlouvách lze dohodnout, jaké důsledky budou vyvozovány z neplnění závazků organizace, z nichž nevznikají nároky jednotlivým pracovníkům, jakož i složení orgánu., který řeší spory vzniklé z neplnění těchto závazků.“

V § 20 se připojuje nový odstavec 6, který zní:

„(6) Ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky mohou stanovit v dohodě s příslušnými odborovými orgány podrobnosti o uzavírání a obsahu kolektivních smluv.“

§ 21 zní:

„§ 21

Ústřední orgány vytvářejí v dohodě s příslušnými odborovými orgány podmínky k rozvoji tvořivé pracovní iniciativy, zejména v socialistickém soutěžení a podporují rozvoj mnohotvárných forem účasti pracovníků na řízení.“

§ 23 zní:

„§ 23

(1) Ústřední orgány, které vydávají na základě tohoto zákona nebo jiných zákonů pracovněprávní předpisy pro jednotlivá odvětví, činí tak v dohodě s příslušným ministerstvem práce a sociálních věcí a příslušným odborovým orgánem5ů2 k vydání předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je třeba též dohody s příslušným úřadem bezpečnosti práce.

(2) Připravované návrhy zákonů a návrhy ostatních právních předpisů týkajících se důležitých zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových, zdravotních, kulturních a sociálních podmínek, projednávají federální ústřední orgány s Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí; ústřední orgány České socialistické republiky projednávají tyto návrhy s Českou radou odborových svazů, ústřední orgány Slovenské socialistické republiky se Slovenskou radou odborových svazů.“

§ 25 odst. 2 písm. d) zní:

V § 26 odst. 1 s připojuje další věta:

„Vláda České socialistické republiky po projednání s Českou radou odborových svazů a vláda Slovenské socialistické republiky po projednání se Slovenskou radou odborových svazů mohou uložit organizacím, popřípadě i občanům povinnosti nezbytné ke splnění těchto úkolů, zejména povinnost hlásit národnímu výrobu potřebné skutečnosti.“

§ 32 zní:

„§ 32

(1) Organizace je povinna uzavřít pracovní smlouvu písemně. Jde-li však o sjednání pracovního poměru na dobu kratší než jeden měsíc, je povinna tak učinit, jen jestliže o to pracovník požádá nebo jde-li o pracovníka, který byl rozhodnutím soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena.

(2) Jedno vyhotovení písemné pracovní smlouvy je organizace povinna vydat pracovníku.“

§ 37 odst. 1 písm. e) zní:

§ 41 odst. 3 věta druhá zní:

„Vláda Československé socialistické republiky může však v dohodě s Ústřední radou Československého odborového hnutí upravit účast odborových orgánů při těchto opatřeních pro některé skupiny pracovníků odchylně.“

§ 46 odst. 1 písm. e) a f) zní:

V § 46 se připojuje nový odstavec 4, který zní:

„(4) Je-li jednání pracovníka, v němž lze spatřovat porušení pracovní kázně, předmětem šetření jiného orgánu, počíná jednoměsíční lhůta uvedené v předchozím odstavci dnem, kdy se organizace o výsledku tohoto šetření dověděla. Je-li k výpovědi třeba souhlasu okresního národního výboru ( § 50) nebo vyžaduje-li si organizace k výpovědi souhlas vyššího odborového orgánu ( § 59 odst. 3), nepočítá se do této lhůty doba ode dne podání žádosti o udělení souhlasu do dne, kdy rozhodnutí národního výboru nabyl právní moci nebo kdy bylo organizaci doručeno rozhodnutí příslušného vyššího odborového orgánu.“

V § 50 se za slova „na plný starobní důchod“ vkládají slova „nebo účastníku odboje“. ¹

V § 53 odst. 1 se připojuje nové ustanovení písm. c), které zní:

§ 53 odst. 2 zní:

„(2) Organizace může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 15 dnů ode dne, kdy zjistila důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. O počátku a běhu 15denní lhůty platí obdobně ustanovení § 46 odst. 4. Vyžaduje-li si organizace k okamžitému zrušení pracovního poměru souhlas vyššího odborového orgánu (§ 59 odst. 3) , nepočítá se do lhůty 15 dnů doba ode dne podání žádosti o udělení souhlasu do dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí tohoto orgánu.“

§ 59 odst. 1 věta třetí zní:

„Vláda Československé socialistické republiky může na návrh Ústřední rady Československého revolučního odborového hnutí upravit působnost odborových orgánů při těchto opatřeních pro některé skupiny pracovníků odchylně.“

§ 60 zní:

„§ 60

Potvrzení o zaměstnání a pracovní posudky

(1) Při skončení pracovního poměru je organizace povinna vydat pracovníku potvrzení o zaměstnání a uvést v něm zejména dobu jeho trvání, dosaženou kvalifikaci pracovníka, skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho nároku na dovolenou na zotavenou a na dávky nemocenského pojištění, a zda, v jaké výši, v jakém pořadí a v čí prospěch jsou prováděny z pracovníkovy mzdy srážky.

(2) Podává-li organizace jiné organizaci nebo státnímu orgánu posudek o pracovní činnosti pracovníka, za trvání pracovního poměru nebo i po jeho skončení, musí pracovníka seznámit s jeho obsahem a na požádání mu vydat jeho opis. Při skončení pracovního poměru musí organizace vydat pracovníku posudek o jeho pracovní činnosti.

(3) Nesouhlasí-li pracovník s obsahem potvrzení o zaměstnání nebo posudku o jeho pracovní činnosti, může se domáhat do tří měsíců ode dne, kdy se o jejich obsahu dověděl, u komise pro pracovní spory, aby organizaci bylo uloženo přiměřeně je upravit.“

V § 64 se vypouštějí slova „a nároky z toho vyplývající“.

V § 70 se dosavadní odstavce 2 a 3 nahrazuji tímto odstavcem 2:

„(2) Organizace může uzavřít s pracovníkem, který je již v pracovním poměru k jiné organizaci, vedlejší pracovní poměr jen po předchozím písemném souhlasu této organizace. Pokud by práce ve vedlejším pracovním poměru bránila pracovníku řádně plnit povinnosti vyplývající pro něj z jeho dosavadního pracovního poměru nebo by byla na újmu jeho zdraví, může mu tato organizace uložit, aby vedlejší pracovní poměr ukončil. Pracovník je pak povinen vedlejší pracovní poměr řádně ukončit.“

Dosavadní odstavce 4, 5 a 6 se označují jako odstavce 3, 4 a 5.

V § 75 odst. 1 se připojuje tato věta:

„Organizace je povinna projednat s pracovníkem hodnocení jeho pracovních výsledků a na požádání vydat mu jeho opis.“

V § 77 se vypouští odstavec 2.

V § 79 odst. 1 se připojuje tato věta:

„Je-li jednání pracovníka, v němž lze spatřovat porušení pracovní kázně, předmětem šetření jiného orgánu, počíná jednoměsíční lhůta pro uložení kárného opatření dnem, kdy se organizace o výsledku tohoto šetření dověděla.“

§ 81 zní:

„§ 81

(1) Proti rozhodnutí, jímž byla uložena důtka může pracovník podat do 15 dnů ode dne jeho doručení námitky organizaci, jejíž pracovník kárné opatření uložil; podání námitek nemá odkladný účinek. Pracovník, který důtku uložil, může námitkám v plném rozsahu vyhovět, jinak je postoupí svému bezprostředně nadřízenému, který rozhodnutí o uložení důtky potvrdí nebo zruší s konečnou platností; jestliže důtku uložil vedoucí organizace, příslušní mu rozhodnout také o námitkách.

(2) Nesouhlasí-li pracovník s rozhodnutím, kterým mu bylo uloženo některé z kárných opatření uvedených v § 77 písm. b) až d), může do 15 dnů od jeho doručení podat komisi pro pracovní spory návrh, aby je zrušila. Podání návrhu nemá odkladný účinek, jen jde-li o kárná opatření uvedená v § 77 odst. 1 písm. c).

(3) Komise pro pracovní spory návrh projedná a rozhodnutí o uložení kárného opatření potvrdí nebo zruší. Totéž platí, jestliže rozhodnutí o uložení kárného opatření přezkoumává soud ( § 211 a 212). Účastníky řízení jsou organizace, jejíž pracovník kárné opatření uložil, a pracovník, jemuž bylo kárné opatření uloženo.

(4) Nabude-li rozhodnutí komise pro pracovní spory, jímž rozhodnutí o uložení kárného opatření bylo zrušeno, právní moci, může vedoucí organizace uložit nové kárné opatření jen do 15 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o zrušení nabylo právní moci; přitom je vázán právním názorem komise pro pracovní spory. totéž platí, jestliže rozhodnutí o uložení kárného opatření zrušil soud.“

§ 83 odst. 3 zní:

„(3) Rozsah zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy a zásady pro jeho provádění stanoví po projednání s Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí vláda Československé socialistické republiky. Vlády České socialistické republiky po projednání s Českou radou odborových svazů a Slovenské socialistické republiky po projednání se Slovenskou radou odborových svazů rozhodnou o postupu při zavádění zkrácené pracovní doby a stanoví podrobnější podmínky, za nichž mohou organizace zkrácenou pracovní dobu zavést.“

V § 83 se připojuje nový odstavec 4, který zní:

„(4) Zavedení zkrácené pracovní doby bez snížení mzdy ze zdravotních důvodů pod rozsah stanovený podle odstavce 3 povolují ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky v dohodě s ministerstva zdravotnictví a příslušnými odborovými orgány podle zásad stanovených federálním ministerstvem práce a sociálních věcí v dohodě s Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí.“

§ 84 zní:

„§ 84

(1) O rozvržení týdenní pracovní doby rozhoduje podle zásad stanovených vládou Československé socialistické republiky po projednání s Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí vedoucí organizace po předchozím souhlasu příslušného odborového orgánu.

(2) Týdenní pracovní doba se rozvrhuje tak, aby při rovnoměrném rozvržení pracovní doby nepřesáhla v jednotlivých dnech devět hodin. Při rozvržení pracovní doby přihlíží vedoucí organizace k možnostem zabezpečení plynulé dopravy pracujících do zaměstnání, zásobování elektřinou, plynem, topnou parou a k tomu, aby rozdělení pracovní doby nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdravé práce a se zájmy obyvatelstva a aby nebyla narušena činnost navazujících organizací.“

§ 85 zní:

„§ 85

(1) Nedovoluje-li povaha práce nebo podmínky provozu, aby pracovní doba byla rozvržena podle předchozího ustanovení rovnoměrně na jednotlivé týdny, může vedoucí organizace rozvrhnout pracovní dobu odchylně; průměrná týdenní pracovní doba nesmí přitom v určitém období, zpravidla čtyřtýdenním, přesahovat hranici stanovenou pro týdenní pracovní dobu. Obdobně může být rozvržena pracovní doba pro určité závody nebo druhy prací, vyžadují-li to zvláštní podmínky provozu, nebo z jiných závažných důvodů.

(2) Podle směrnic vydaných ústředním orgánem v dohodě s příslušným odborovým orgánem mohou vedoucí organizací rozvrhnout pracovní dobu tak, aby průměrná týdenní pracovní doba nepřesahovala hranici stanovenou pro týdenní pracovní dobu

(3) Pracovníkům v dopravě mohou v dohodě s příslušnými odborovými orgány rozvrhnout pracovní dobu orgány zmocněné ministerstvem dopravy České socialistické republiky a ministerstvem dopravy, pošt a telekomunikací Slovenské socialistické republiky.“

V § 87 se vypouští odstavec 4 a odstavec 3 zní:

„(3) Pracovní dobu téže směny může vedoucí organizace s předchozím souhlasem závodního výboru rozdělit na dvě části; v zemědělství, v dopravě a ve spojích může být pracovní doba téže směny takto rozdělena i na více částí. Vedoucí organizace přitom přihlíží k možnostem zabezpečení plynulé dopravy pracujících do zaměstnání, zásobování elektřinou, plynem, topnou parou a k tomu, aby tato rozdělení pracovní doby nebyla v rozporu se zájmy obyvatelstva.“

§ 88 zní:

„§ 88

(1) Pracovník je povinen být na začátku pracovní doby již na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení pracovní doby.

(2) Ústřední orgány nadřízení organizacím zaměstnávajícím horníky pracující pod zemí mohou v dohodě s příslušnými ministerstvy financí a plánování a s příslušnými odborovými orgány stanovit, jakou dobu z doby potřebné k osobní očistě po skončení práce lze započítat pracovníkům na pracovištích pod zemí do pracovní doby.“

§ 90 odst. 3 zní:

„(3) Ústřední orgány vykonávající státní správu v oborech dopravy, energetiky, pošt a telekomunikací mohou v dohodě s příslušnými odborovými orgány stanovit, ve kterých případech lze pracovníkům zkrátit odpočinek mezi dvěma směnami až na šest hodin, popřípadě u kterých pracovníků s nepravidelným nástupem do práce a s nerovnoměrnou délkou směn lze tento odpočinek mezi směnami zkrátí i pod tuto hranici. Délka tohoto odpočinku se však musí rovnat nejméně délce předchozí směny, pokud tato směna byla kratší než šest hodin. Přerušení práce kratší než tři hodiny se za odpočinek nepovažuje.“

§ 91 odst. 2 zní:

„(2) Práci ve dnech pracovního klidu lze nařídit jen výjimečně, a to s předchozím souhlasem závodního výboru.“

§ 92 odst. 3 zní:

„(3) Vláda České socialistické republiky po projednání s Českou radou odborových svazů a vláda Slovenské socialistické republiky po projednání se Slovenskou radou odborových svazů mohou stanovit

§ 96 odst. 1 věta první zní:

„Prací přesčas je práce konaná pracovníkem na příkaz organizace nebo s jejím souhlasem nad týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozdělení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovního směn ( § 84 a 85 a § 87 odst. 2).“

V § 96 se připojuje nový odstavec 3, který zní:

„(3) Ústřední orgány vykonávající státní správu v oborech dopravy, energetiky, pošt a telekomunikací mohou v dohodě s příslušným odborovým orgánem pro pracovníky v dopravě s nepravidelným nástupem do práce a s nerovnoměrnou délkou směn a pro některé pracovníky ve spojích a v energetice vymezit práci přesčas odchylně od ustanovení odstavce 1 s tím, že i v těchto případech lze za práci přesčas považovat jen práci konanou na příkaz organizace nebo s jejím souhlasem.“

§ 97 odst. 2 věta první z ní:

„Práce přesčas nesmí u pracovníka činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech.“

Za § 99 se vkládá nový § 99a, který zní:

„§ 99a

Vláda Československé socialistické republiky může po dohodě s Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí upravit pro některé skupiny pracovníků působnost závodních výborů při hromadných úpravách pracovní doby odchylně od ustanovení obsažených v této hlavě.“

§ 100 odst. 4 zní:

„(4) Organizace může pracovníku, který byl přijat z jejího podnětu, výjimečně poskytnout v dohodě se závodním výborem poměrnou část dovolené, i když nesplňuje podmínky pro vznik nároku na dovolenou.“

V § 101 se připojuje nový odstavec 5, který zní:

„(5) Čerpá-li pracovník s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny dovolenou po částech kratších než jeden týden, příslušní mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik by jich v celoročním průměru připadlo na dobu jeho dovolené čerpané vcelku. Pro pracovníky v dopravě, energetice, spojích a v zemědělství s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku určí počet pracovních dnů připadajících na dobu jejich dovolené ústřední orgány vykonávající státní správu v oborech dopravy, energetiky, pošt a telekomunikací, zemědělství a výživy.“

§ 103 zní:

„§ 103

(1) Do doby trvání pracovního poměru se započítává, pokud spadá do doby po 18. roce věku pracovníka, doba

(2) Doby uvedené v předchozím odstavci se nezapočítávají, pokud spadají do doby trvání pracovního poměru; kryjí-li se navzájem, započítávají se jen jednou.

(3) Jiné doby lze pracovníku do doby trvání pracovního poměru pro účely dovolené započítat se souhlasem ústředního orgánu daným po dohodě s příslušným odborovým orgánem.

(4) Doba trvání pracovního poměru v cizině, popřípadě jiné započitatelné doby strávené v cizině, se započítávají do doby rozhodné pro délku dovolené, jen jestliže se pracovník zdržoval mimo území Československé socialistické republiky s povolením příslušných státních orgánů; výjimky mohou povolit ústřední orgány.“

§ 104 včetně nadpisu zní:

„§ 104

Zápočet dob před 1. lednem 1966

do doby trvání pracovního poměru se započítávají všechny doby pracovního poměru a doby uvedené v § 103 odst. 1 a 3, i když spadají do doby před 1. lednem 1966.“

V § 106 odst. 5 se připojuje tato věta:

„Požádá-li pracovnice organizaci o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené § 157 odst. ¹) , je organizace povinna její žádosti vyhovět.“

V § 108 se připojuje nový odstavec 4, který zní:

„(4) Změní-li pracovník, který v organizaci splnil podmínku čekací doby, zaměstnání, může mu kterákoliv ze zúčastněných organizací poskytnout celou dovolenou, popřípadě její zbývající část, jestliže o to pracovník požádá nejpozději při rozvázání pracovního poměru a zúčastněné organizace se dohodnout na úhradě náhrady mzdy za dovolenou (její část), na niž pracovníku v organizaci poskytující dovolenou (její část) nárok nevznikl.“

V § 110 se připojují nové odstavce 2 a 3, které zní:

„(2) Federální ministerstvo práce a sociálních věcí může v dohodě se zúčastněnými ústředními a odborovými orgány stanovit podmínky

(3) Způsob výpočtu a výši náhrady mzdy za dobu dovolené pro pracovníky v dopravě, v energetice, ve spojích a v zemědělství s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku stanoví ústřední orgány vykonávající státní správu v oborech dopravy, energetiky, pošt a telekomunikací, zemědělství a výživy.“

§ 112 odst. 2 zní:

„(2) Organizace nesmí poskytovat pracovníkům v souvislosti s pracovním poměrem vedle mzdy jiná plnění peněžité hodnoty, pokud to zvláštní předpisy nedovolují.“ Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

V § 115 odst. 5 se slova „šesti měsíců“ nahrazují slovy „jednoho roku ode dne převedení.“

V § 122 odst. 1 se připojuje nové ustanovení písm. i), které zní:

V § 123 se v prvé větě slova „pokud Ústřední rada odborů neupraví“ nahrazují slovy „pokud vláda Československé socialistické republiky v dohodě s Ústřední rado Československého revolučního odborového hnutí neupraví“ a ve druhé větě se slova „Ústřední rada odborů se zmocňuje“ nahrazují slovy „Vláda Československé socialistické republiky může v dohodě s Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí“.

V § 124 se vypouští odstavec 4.

§ 131 odst. 2 zní:

„(2) Předpisy k provedení předchozího odstavce vydávají ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními orgány a příslušnými odborovými orgány, a to pokud jde o náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, podle zásad stanovených vládou Československé socialistické republiky pro projednání s Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí.“

§ 136 zní:

„§ 136

Společenská kontrola Československého revolučního odborového hnutí

(1) Orgány Československého revolučního odborového hnutí mají právo vykonávat společenskou kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v jednotlivých organizacích. Přitom mají zejména právo

(2) O opatřeních provedených podle předchozího odstavce písm. c) nebo d) jsou odborové orgány povinny neprodleně vyrozumět orgán státního odborového dozoru nad bezpečností práce. Požádá-li o to organizace orgán státního odborného dozoru, je tento orgán povinen přezkoumat opatření odborového orgánu; až do jeho rozhodnutí platí opatření odborového orgánu.

(3) Náklady vzniklé Československému revolučního odborovému hnutí výkonem společenské kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci hradí stát.“

Nadpis v § 137 zní:

„Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v družstvech“.

V § 137 odst. 1 se za slova „v jednotných zemědělských družstvech“ vkládají slova „v bytových družstvech a v družstvech vzájemné občanské pomoci.“

§ 137 odst. 4 zní:

„(4) Organizaci a výkon společenské kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci ve výrobních družstvech a v jednotných zemědělských družstvech upraví vlády České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky nebo orgány jimi zmocněné.“

§ 143 zní:

„§ 143

(1) Organizace může s pracovníkem uzavřít dohodu, kterou se organizace zavazuje umožnit pracovníku získání nebo zvýšení kvalifikace a pracovník se zavazuje po jejím získání nebo zvýšení setrvat v organizaci po určitou dobu v pracovním poměru nebo uhradit organizaci náklady spojené se získáním nebo zvýšením jeho kvalifikace.

(2) Dohoda musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedeny

(3) Nesplní-li pracovník svůj závazek pouze zčásti, povinnost nahradit náklady se poměrně sníží. V odůvodněných případech může organizace povinnost k náhradě nákladů pracovníku zcela prominout.

(4) Povinnost k náhradě nákladů zaniká zcela, jestliže pracovní poměr skončil

(5) Přejde-li pracovník do jiné organizace v naléhavém zájmu společnosti, může tato organizace převzít za pracovníka povinnost uhradit zcela nebo zčásti náklady spojené se získáním nebo zvýšením jeho kvalifikace, pokud s převzetím tohoto závazku orgán jí nadřízený souhlasí' převzetím závazku novou organizací závazek pracovníka zaniká.“

§ 147 zní:

„§ 147

(1) Vrátí-li se do práce pracovník po skončení výkonu veřejné funkce nebo jiné činnosti pro společenskou organizaci, po školení nebo skončení služby v ozbrojených silách, s výjimkou základní služby, nebo pracovnice po skončení mateřské dovolené ( § 157 odst. 1), nebo vrátí-li se do práce pracovník po skončení dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény (karantenního opatření), je organizace povinna zařadit je na jejich původní práci a pracoviště. Není-li to možné proto, že tato práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, musí je organizace zařadit na jinou práci odpovídající pracovní smlouvě nebo alespoň jejich kvalifikaci.

(2) Vrátí-li se do práce pracovník po skončení základní vojenské služby nebo pracovnice po skončení další mateřské dovolené ( § 157 odst. 2), je organizace povinna zařadit je na práci odpovídající pracovní smlouvě. Není-li to možné, protože sjednaný druh práce odpadl, musí je organizace zařadit na jinou práci odpovídající jejich kvalifikaci.

(3) Nelze-li podle lékařského posudku pracovníka zařadit na původní práci a pracoviště, je organizace povinna zajistit mu jinou vhodnou práci.“

V § 157 odst. 2 větě první, v § 159 odst. 1 a § 160 odst. 2 se slova „jednoho roku“ nahrazují slovy „dvou let.“

§ 162 odst. 2 zní:

„(2) Ustanovení této hlavy platí s výjimkou § 152 a 154 obdobně pro vojákyně z povolání, příslušnice Sboru národní bezpečnosti a příslušnice Sborů nápravné výchovy. Podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany, federální ministerstvo vnitra a ministerstvo spravedlnosti.“

V § 166 odst. 1 se připojuje tato věta:

„Výjimečně mohou mladiství starší než 16 let konat noční práci nepřesahující jednu hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání. Noční práce mladistvého musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu pracovních směn na denní dobu.“

V § 168 odst. 1 písm. b) se slova „ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ústřední radou odborů“ nahrazují slovy „ministerstva zdravotnictví v dohodě s Českou radou odborových svazů nebo se Slovenskou radou odborových svazů“.

V § 171 odst. 1 se slovo „má“ nahrazuje slovem „je povinen“.

V § 175 věta první zní: „Na pracovníku, který vědomě ani neupozornil vedoucího pracovníka na hrozící škodu ani nezakročil proti hrozící škodě ( § 171), ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může organizace požadovat, aby přispěl k úhradě škody v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možno uhradit jinak.“

§ 183 odst. 1 zní:

„(1) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti, může organizace nebo soud určit výši náhrady škody nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je trojnásobek průměrného měsíčního výdělku pracovníka. Byla-li škoda způsobena v opilosti nebo na svěřených hodnotách, které je pracovník povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů, může být náhrada škody takto snížena jen soudem nebo ve smíru, schváleném komisí pro pracovní spory. Výše náhrady musí však činit nejméně jednu třetinu skutečné škody, a přesahuje-li škoda trojnásobek průměrného měsíčního výdělku pracovníka, zejména částku rovnající se jeho průměrnému měsíčnímu výdělku.“

V § 187 se vypouští odstavec 3.

§ 189 odst. 1 zní:

„(1) Organizace je povinna nahradit pracovníku skutečnou škodu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav. Jde-li o škodu na zdraví, platí pro způsob v rozsah její náhrady ustanovení o pracovních úrazech s tím omezením, že jednorázové odškodnění pozůstalým nenáleží.“

V § 194 se slova „před pracovním úrazem nebo před zjištěním nemoci z povolání“ nahrazují slovy „před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání“.

§ 195 zní:

„§ 195

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání plné (částečné) invalidity se poskytne pracovníku v takové výši, aby spolu s jeho výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu se rovnala jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. Ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost ani k jeho snížení podle předpisů o sociálním zabezpečení se nepřihlíží.

(2) Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem postiženého pracovníka a s případným invalidním nebo částečným invalidním důchodem poskytovaným při pracovním úrazu nesmí přesáhnout částku 2500 Kčs měsíčně. U pracovníků, jejichž průměrný výdělek před vznikem škody na zdraví byl vyšší než 2500 Kčs, se tato částka zvyšuje o 50 % rozdílu mezi tímto výdělkem a částkou 2500 Kčs. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně nebo byla-li způsobena výhradně organizací porušením předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

(3) Pracovníku, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, která mu byla zajištěna ( § 147), příslušní náhrada za ztrátu na výdělku podle předchozích odstavců pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovníku úrazem nebo nemocí z povolání a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna.

(4) Ministerstva zdravotnictví stanoví v dohodě s Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů, při kterých nemocech z povolání náleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jen po dobu, než bude postižený pracovník schopen dosahovat výdělku odpovídajícího jeho kvalifikaci.“

§ 199 odst. 2 věta první zní:

„Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by naležela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku podle § 195 odst. 2.“

V § 201 odst. 2 se vypouštějí slova „v pracovním poměru“.

V § 203 odst. 2 se slova „Ministerstvo zdravotnictví, Státní úřad sociálního zabezpečení a Ústřední rada odborů stanoví v dohodě“ nahrazují slovy „ministerstva zdravotnictví stanoví v dohodě s Českou radou odborových svazů a nebo Slovenskou radou odborových svazů“.

§ 206 zní:

„§ 206

(1) Ustanovení této hlavy se vztahují i na občany vykonávající veřejné funkce a na ostatní osoby, o kterých to stanoví vláda Československý socialistické republiky nebo orgán jí zmocněný.

(2) Ustanovení § 190 až 203 se vztahují též na členy jednotných zemědělských družstev, na občany, kteří v družstvu soustavně pracují podle pracovních příkazů orgánů družstva a nejsou dosud ani jeho členy, ani v pracovním poměru k družstvu, na příslušníky ozbrojených sil v činné službě a na příslušníky Sboru národní bezpečnosti a na příslušníky Sborů nápravné výchovy; potřebné odchylky v oborech své působnosti mohou stanovit ministerstvo národní obrany, federálního ministerstvo vnitra a ministerstva spravedlnosti.“

Ustanovení hlavy deváté zní:

„H l A V A D E V Á T Á

PRACOVNÍ SPORY

§ 207

(1) Spory mezi organizací a pracovníkem o nároky z pracovního poměru projednávají a rozhodují soudy. Komise pro pracovní spory (dále jen „komise“) provádí smírčí řízení, pokud o to žádá jeden z účastníků.

(2) Spory o obsah potvrzení o zaměstnání ( § 60 odst. 1), posudků na zrušení kárného opatření ( § 81 odst. 2) musí však být před podáním návrhu soudu projednány komisí; to neplatí, nebyla-li komise v organizaci zřízena.

§ 208

Komise se zřizují v organizacích; jejich členy volí a odvolává kolektiv pracovníků, jemuž také odpovídají za svou činnost. Volby organizuje vedoucí organizace společně s příslušným odborovým orgánem.

§ 209

(1) Účelem projednávání sporu před komisí je urovnání sporu smírem. Dojde-li ke smíru, komise jej schválí, neodporuje-li platným předpisům.

(2) Jde-li o spory uvedené v § 207 odst. 2 a nedojde-li ke smíru, komise po jednáni o sporu rozhodne.

§ 210

(1) Komise musí dbát, aby při jednání byl zjištěn skutečný stav věci co nejúčelněji a nejrychleji a aby sjednaný smír, popřípadě rozhodnutí o sporu byly v souladu s platnými předpisy.

(2) Před schválením smíru, popřípadě před vydáním rozhodnutí o sporu, vyžádá si komise od účastníků sporu potřebné podklady a přizve k jednání účastníky sporu a podle potřeby i další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Tyto osoby jsou povinny se dostavit k jednání, vypovídat pravdu a nic nezamlčovat.

(3) Je-li účastníkem řízení mladistvý pracovník, přizve komise k jednání také jeho zákonného zástupce, jde-li o pracovníka, kterému byl soudem ustanoven opatrovník, též jeho opatrovníka.

§ 211

(1) Jestliže do 30 dnů od podání návrhu ve sporech podle § 207 odst. 2 nedošlo k vydání rozhodnutí nebo ke schválení smíru a některý z účastníků navrhl, aby spor byl postoupen soudu, je komise povinna tomuto návrhu bezodkladně vyhovět. Nesplní-li komise tuto povinnost, může se navrhovatel obrátit přímo na soud.

(2) V ostatních sporech může se účastník obrátit na soud, aby o sporu rozhodl kdykoliv před schválením sjednaného smíru.

§ 212

Organizace i pracovník mohou podat do 15 dnů od doručení písemného rozhodnutí komise ve sporech podle § 207 odst. 2 návrh soudu, aby o sporu rozhodl.

§ 213

(1) Smír schválený komisí nabývá právní moci a je závazný pro účastníky sporu i pro všechny orgány. Totéž platí i o rozhodnutí komise, nebyl-li podán návrh, aby o sporu rozhodl soud ( § 212).

(2) Nebyla-li splněna ve stanovené lhůtě povinnost převzatá schváleným smírem nebo uložená pravomocným rozhodnutím komise, může se oprávněný domáhat u soudu soudního výkonu tohoto smíru nebo rozhodnutí.

§ 214

(1) Schválení smíru, popřípadě rozhodnutí komise mohou být zrušeny soudem, jestliže se dodatečně zjistí, že jsou v rozporu s právními předpisy. Soud v tomto případě rozhodne ve věci samé.

(2) Návrh na zrušení může podat účastník sporu, státní orgán nebo společenská organizace nejpozději do tří let od nabytý právní moci.

§ 215

(1) Komise zruší na návrh kteréhokoliv účastníka sporu schválení smíru nebo své pravomocné rozhodnutí, jestliže se dodatečně zjistily mimořádně závažné okolnosti, kterých tento účastník nemohl bez své viny použít a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho prospěch.

(2) Návrh na zrušení smíru nebo pravomocného rozhodnutí může účastník podat pouze do tří měsíců ode dne, kdy se dověděl o okolnostech odůvodňujících navrhovanou změnu, nejpozději do tří let od právní moci smíru nebo rozhodnutí.

§ 216

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s ministerstvy spravedlnosti, Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí, Českým svazem výrobních družstev a Slovenským svazem výrobních družstev stanoví, ve kterých organizacích se komise zřizují, jak se ustavují a kdo hradí náklady s jejich činností spojené, a podrobněji upraví řízení před nimi.“

§ 219 odst. 2 zní:

„(2) Podrobnosti o právech a povinnostech učňů stanoví učňovský řád, který vydá organizace v dohodě se závodním výborem podle vzorových učňovských řádů vydaných ministerstvy školství v dohodě s Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů.“

§ 227 včetně nadpisu zní:

„Povinnosti organizace při skončení učebního poměru

§ 227

(1) Po úspěšném vykonání závěrečné učňovské zkoušky, popřípadě po uplynutí učební doby, je organizace povinna uzavřít s učněm pracovní smlouvu a umožnit mu v kolektivu ostatních pracovníků další odborný růst. Sjednaný druh práce musí odpovídat kvalifikaci získané v učebním poměru. Uzavření pracovní smlouvy může organizace odmítnout jen se souhlasem závodního výboru, jestliže nemá pro učně vhodnou práci, protože se mění její úkoly, nebo pro pracovní nezpůsobilost učně. Pracovní smlouvu může organizace s učněm uzavřít i před skončením učebního poměru, nejdříve však v druhém roce učebního poměru.

(2) Skončí-li učební poměr na základě výpovědi nebo okamžitého zrušení, je okresní národní výbor ve spolupráci s organizací povinen zajistit učni možnost výchovy v učebním poměru v jiné organizaci, s výjimkou případů, kdy byl učeň přijat ke studiu. Nelze-li z vážných důvodů takto zabezpečit pokračování výchovy učně, zabezpečí mu okresní národní výbor práci v pracovním poměru.“

Za § 227 se vkládá nový § 227a, který zní:

„§ 227a

(1) Při uzavírání pracovní smlouvy může organizace s učněm uzavřít dohodu, v níž se učeň zaváže, že po vykonání závěrečné učňovské zkoušky, popřípadě po uplynutí učební doby, setrvá v organizaci v pracovním poměru po určitou dobu, nejvýše však po dobu tří let; do této doby se nezapočítává doba základní (náhradní) vojenské služby. Dohoda musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.

(2) Jestliže jiná organizace uzavře s pracovníkem v době trvání jeho závazku pracovní smlouvu, je povinna organizaci, k níž byl pracovník v učebním poměru, na její žádost nahradit přiměřené náklady vynaložené na jeho výchovu v učebním poměru. Federální ministerstvo financí může v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány určit druhy těchto nákladů a stanovit výši jejich náhrady paušálními částkami.

(3) Povinnost organizace hradit náklady podle předchozího odstavce se poměrně sníží, nesplnil.li pracovník závazek podle odstavce 1 pouze zčásti. Povinnost organizace hradit tyto náklady nevzniká, jestliže organizace, k níž byl pracovník v učebním poměru, netrvá na splnění závazku vyplývajícího z uzavřené dohody nebo rozváže-li pracovník pracovní poměr výpovědí z důvodů uvedených v § 51 odst. 1 písm. c) nebo d) anebo zruší-li pracovní poměr okamžitě ( § 54).“

V § 228 odst. 4 zní:

„(4) Ministerstva školství vydávají v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů předpisy o závěrečných učňovských zkouškách; mohou též stanovit, kterou jinou dobu než dobu trvání předchozího učebního poměru a v jakém rozsahu lze započítat do učební doby.“

V § 230 odst. 2 věta první zní:

„Učni obdrží odměnu, která sleduje výchovné cíle a jejíž podmínky a výši stanoví ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a (Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů.“

V 230 odst. 3 světě druhé se slova „ministerstvo školství a kultury v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a Ústřední radou odborů“ nahrazují slovy: ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a Českou radou odborových svazů nebo Slovenskou radou odborových svazů.“

§ 235 odst. 2 zní:

„(2) Organizace odpovídá pracovníku za škodu, kterou utrpěl při výkonu práce podle uzavřené dohody nebo v přímé souvislosti s ním, stejně jako pracovníkům v pracovním poměru; rodinným příslušníkům odpovídá však organizace za úraz jen podle občanského zákoníku.“

§ 236 zní:

„§ 236

Spory vyplývající z těchto dohod se projednávají stejně jako spory z pracovního poměru.“

§ 237 odst. 3 věta první zní:

„Organizace může uzavřít s pracovníkem, který je v pracovním poměru k jiné organizaci, dohodu o pracovní činnosti jen s jejím předchozím písemným souhlasem.“

§ 239 zní:

„§ 239

Ústřední orgány v dohodě s příslušnými odborovými orgány mohou stanovit zásady pro odměňování pracovníků činných podle těchto dohod a bližší podmínky pro jejich uzavírání. Odměňování prací konaných podle těchto dohod a vyskytujících se ve více odvětvích upraví ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.“

V § 243 odst. 3 zákoníku práce vypustit celou část věty za středníkem.

V § 260 odst. 2 se slovo „manželku“ nahrazuje slovem „manžela“.

§ 261 zní:

„§ 261

(1) Nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněna u komise pro pracovní spory nebo u soudu ve lhůtě v tomto zákoně stanovené. K promlčení se přihlédne, jen jestliže se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčený nárok účastníku, který jej uplatňuje, přiznat.

(2) K zániku práva proto, že nebyl ve stanovené lhůtě uplatněno, dochází jen v případech uvedených v § 46 odst. 3, § 52, § 53 odst. 2, § 60 odst. 3, § 64, § 79 odst. 1, § 101 odst. 4 a § 204 odst. 3. Bylo-li právo uplatněno po uplynutí stanovené doby, přihlédne komise pro pracovní spory i soud k zániku práva i když to účastník řízení nenamítne.

(3) Uplatní-li účastník své právo a zahájeném řízení pokračuje, promlčení doba po dobu řízení neběží. Totéž platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu navržen výkon rozhodnutí.

(4) Od podání návrhu na projednání sporu komisí pro pracovní spory promlčecí lhůtě neběží po dobu tohoto jednání, nejdéle však po dobu tří měsíců.“

V § 263 odst. 3 větě druhé se slova „však zanikne“ nahrazují slovy „se však promlčí.“

§ 264 odst. 1 a 2 zní:

„(1) Přísluší-li nárok na základě pravomocného rozhodnutí nebo schváleného smíru, musí ten, jehož nárok má být uspokojen, požádat o výkon rozhodnutí do 10 let ode dne, kdy nárok měl být podle pravomocného rozhodnutí nebo schváleného smíru uspokojen. Bylo-li plnění rozloženo na splátky, počíná lhůta k požádání o výkon rozhodnutí u jednotlivých splátek běžet ode dne jejich splatnosti. Stane-li se neplněním některé ze splátek splatný celý nárok, počne běžet desetiletá lhůta od splatnosti nesplněné splátky.

(2) Nároky na jednotlivé opětující se plnění příslušejí na základě pravomocného rozhodnutí nebo schváleného smíru se promlčují, nebylo-li požádáno o výkon rozhodnutí do tří let ode dne jejich splatnosti.“

V § 265 odst. 1 se slova „rozhodčího orgánu“ nahrazují slovy „komise pro pracovní spory“.

Za § 266 se vkládá nový § 266a, který zní:

„§ 266a

Doručování

(1) Písemnosti organizace, týkající se vzniku a zániku pracovního poměru nebo vzniku, změn a zániku povinností pracovníka vyplývajících z pracovní smlouvy, jakož i rozhodnutí o uložení kárného opatření musí být doručeny pracovníku do vlastních rukou. To platí obdobně o písemnostech týkajících se vzniku, změn a zániku práv a povinností vyplývajících z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Písemnosti se pracovníku doručují na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen; není-li to možné. lze písemnost doručit poštou.

(2) Písemnosti doručované poštou zasílá organizace na poslední adresu pracovníka, která je jí známa, jako doporučenou zásilku s doručenkou s poznámkou „do vlastních rukou“.

(3) Povinnost organizace doručit písemnost je splněna, jakmile pracovník písemnost převezme nebo jakmile byla poštou vrácena odesílající organizací jako nedoručitelná a pracovník svým jednáním doručení písemnosti zmařil. Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže pracovník přijetí písemnosti odmítne.“

Za § 267 se vkládá nový § 267a, který zní:

„§ 267a

(1) Pro pracovní vztahy členů výrobních družstev platí ustanovení - 1, § 6 až 17, § 23, § 25, § 36 až 40, § 60 až 64, § 69 až 243, § 244 s výjimkou odstavce 2 poslední věty, § 245 s výjimkou odstavce 3, § 246 až 250, § 252 až 266a, § 267, § 270, § 272 až 275, s těmito odchylkami:

7a § 270 se vkládá nový § 270a, který zní:

„§ 270a

(1) Okresní národní výbor je oprávněn uložit organizaci za porušení povinností vyplývajících s pracovněprávních předpisů, včetně mzdových předpisů, pokutu až do částky 100 000 Kčs, a při opětovném poruše í povinností, za jejichž nedodržení byla již pokuta uložena, pokutu až do částky 500 000 Kčs. Pokuty plynou do příslušného státního rozpočtu.

(2) Pokutu nelze uložit, byla-li organizaci za totéž porušení předpisů uložena již pokuta nebo jiná majetková sankce jiným orgánem podle zvláštních předpisů.

(3) Federální ministerstvo financí v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí a s Ústřední radou Československého revolučního odborového hnutí stanoví, z jakých prostředků se pokuty uhrazují.

(4) Při ukládání pokut se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení.“

§ 272 odst. 2 zní:

„(2) Za předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se považují i pravidla o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci vydaná ústředními orgány, orgány nadřízenými organizacím nebo organizacemi s předchozím souhlasem příslušného orgánu státního odborného dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení a příslušného odborového orgánu.“

§ 273 zní:

„§ 273

Invalidním důchodem, částečným invalidním důchodem a důchodem pozůstalých se rozumějí tyto důchody po odečtení případné zvláštní daně z důchodu.“

Změny vyplývající z tohoto zákona se nevztahují, pokud není dále stanoveno jinak, na nároky vzniklé z pracovněprávních vztahů do 31. prosince 1969 a na právní úkony učiněné před 1. lednem 1970, i když jejich právní účinky nastanou po tomto dni.

Pro narušení socialistického společenského řádu lze dát pracovníku výpověď [ § 46 odst. 1 písm. e)], popřípadě okamžitě s ním zrušit pracovní poměr [ § 53 odst. 1 písm. c)] i tehdy, došlo-li k takové činnosti před počátkem účinnosti tohoto zákona.

Po dobu od nabytí účinnosti tohoto zákona do konce roku 1971 není okamžité zrušení pracovního poměru pro narušení socialistického společenského řádu podle § 53 odst. 1 písm. c) vázáno lhůtami uvedenými v § 53 odst. 2.

Částky omezující podle dřívějších předpisů způsob výpočtu a poskytování náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady nákladů na výživu pozůstalých se pro náhrady náležející za dobu od 1. ledna 1970 zvyšují na jednotnou částku 2500 Kčs. Invalidním důchodem, částečným invalidním důchodem a důchodem pozůstalých se rozumějí od 1. ledna 1970 tyto důchody po odečtení případné zvláštní daně z důchodu. Na žádost poškozeného se případná úprava náhrady provede i tam, kde o uvedených náhradách bylo již pravomocně rozhodnuto nebo kdy jejich výše byla již dohodnuta.

Pracovní spory, pokud nebyly do 31. prosince 1969 pravomocně ukončeny v řízení před odborovými orgány, postoupí tyto orgány k dalšímu jednání okresnímu soudu, v jehož obvodu mají sídlo. Bude-li podán návrh na zrušení pravomocného rozhodnutí vydaného v pracovním sporu odborovým orgánem nebo na jeho změnu nebo na zrušení schválení smíru tímto orgánem. rozhodne o návrhu soud.

Pokud lhůty stanovené pro uplatnění nároků počaly běžet před 1. lednem 1970, posuzují se od tohoto dne jako lhůty promlčecí s výjimkou lhůt stanovených v § 46 odst. 3, § 52, § 53 odst. 2, § 60 odst. 2, § 64, § 79 odst. 1, § 101 odst. 4 a § 204 odst. 3.