Stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, které v občanském soudním řízení a v řízení před státním notářstvím, v řízení správním, jakož i v řízení před místním lidovým soudem, a dále v řízení trestním, pokud nejde o rozhodnutí o vazbě nebo trestu, vydal státní orgán nebo orgán státní organizace (dále jen „státní orgán“). Stát odpovídá rovněž za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím orgánu společenské organizace, vydaným při plnění úkolů státního orgánu, které na tuto organizaci přešly.

Odpovědnosti podle odstavce 1 se nelze zprostit.

V hospodářskoprávních vztazích neodpovídá stát podle tohoto zákona v případech, kde rozhodování přísluší orgánům hospodářské arbitráže.

Nárok na náhradu škody nelze uplatnit, dokud pravomocné rozhodnutí, jímž byla škoda způsobena, není pro nezákonnost zrušeno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

Výjimkou z ustanovení odstavce 1 lze uplatnit nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na jeho právní moc, jestliže toto rozhodnutí bylo na základě opravného prostředku (§ 3) zrušeno nebo změněno.

Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má vůči státu ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno nebo byl-li obžaloby zproštěn.

Právo na náhradu škody nemá ten,

kdo si vazbu zavinil sám, zejména tím, že pokusem o útěk nebo jiným svým jednáním dal příčinu k obavám, jež byly důvodem vazby nebo jejího prodloužení,

kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.

Za vazbu nařízenou v řízení o vydání do ciziny se náhrada škody podle předchozích ustanovení neposkytuje.

Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má vůči státu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno.

Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku.

Právo na náhradu škody podle předcházejících odstavců nemá ten,

Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, jakož i nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nebo trestu, je třeba předem projednat s ústředním orgánem. Jde-li o rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení, v řízení trestním, jakož i v řízení před státním notářstvím nebo místním lidovým soudem, je ústředním orgánem ministerstvo spravedlnosti té republiky, na jejímž území má sídlo orgán, který rozhodl v prvním stupni. Jde-li však o rozhodnutí vydané v trestním řízení proti osobám podléhajícím vojenské soudní pravomoci, je tímto orgánem ústřední orgán, který vykonává správu vojenských soudů. V ostatních případech je tímto orgánem,

Byla-li žádost o předběžné projednání podána u ústředního orgánu, který není příslušný, postoupí ji orgánu příslušnému. Účinky podání žádosti jsou v tomto případě zachovány.

Nahradil-li stát podle ustanovení tohoto zákona škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, má právo požadovat úhradu na státním orgánu, který nezákonné rozhodnutí vydal, má-li způsobilost mít práva a povinnosti.

Vydal-li nezákonné rozhodnutí orgán společenské organizace, má stát právo požadovat úhradu na ústředním orgánu této organizace.

Jde-li o nezákonné rozhodnutí několika orgánů, jsou povinny plnit rovným dílem.

Státní orgán nebo ústřední orgán společenské organizace, proti nimž stát s úspěchem uplatnil nárok podle § 12, mají právo požadovat úhradu na tom, kdo se na vydání nezákonného rozhodnutí podílel, jestliže jeho vina byla zjištěna v trestním nebo kárném (kázeňském) řízení.

Právo požadovat úhradu na osobě uvedené v odstavci 1 má za stejných podmínek stát, jestliže státní orgán nemá způsobilost mít práva a povinnosti nebo jestliže státní orgán nebo společenská organizace zanikly anebo jestliže nezákonné rozhodnutí vydal ústřední orgán.

Odpovídá-li státnímu orgánu, ústřednímu orgánu společenské organizace nebo státu několik osob, jsou povinny plnit podle míry svého zavinění.

Právo na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušujícího rozhodnutí.

Nejpozději se toto právo promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

Je-li třeba nárok předběžně projednat u ústředního orgánu (§ 9 odst. 1), promlčecí doba ode dne podání žádosti do skončení projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců, neběží.

Právo státu na úhradu podle § 12 a 19 se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody.

Právo státu na úhradu podle § 13 odst. 2 se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody, nikoli však dříve než za rok ode dne, kdy nabylo právní moci trestní rozhodnutí nebo kárné (kázeňské) opatření.

V dobách uvedených v odstavci 2 se promlčí právo státního orgánu nebo ústředního orgánu společenské organizace na úhradu podle § 13 odst. 1. Promlčecí doba počíná běžet ode dne, kdy byla zaplacena úhrada státu.

Za škodu způsobenou rozhodnutím odpovídá podle tohoto zákona Československá socialistická republika, jestliže rozhodnutí vydal státní orgán Československé socialistické republiky; v ostatních případech odpovídá Česká socialistická republika nebo Slovenská socialistická republika. Totéž platí, jde-li o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

V právních vztazích upravených v tomto zákoně vystupuje jménem státu ústřední orgán uvedený v § 9 odst. 1.

O nárocích na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě a trestu vydaným ode dne účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních předpisů o odškodnění za vazbu a trest (§ 371 až 374 trestního řádu a § 46 odst. 2 zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci).

Podle dosavadních předpisů (§ 421 občanského zákoníku) se rovněž rozhodne o nárocích na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, k němuž došlo před počátkem účinnosti tohoto zákona.

Do dne, kdy nabude účinnosti ústavní zákon Federálního shromáždění o soudech a prokuratuře, odpovídá podle tohoto zákona za škodu způsobenou rozhodnutím soudů, státních notářství a prokuratur Česká socialistická republika nebo Slovenská socialistická republika podle toho, kde má sídlo orgán, jenž rozhodl v prvním stupni; jde-li však o rozhodnutí vojenských soudů a prokuratur, odpovídá Československá socialistická republika.

Ustanovení odstavce 1 platí též, jde-li o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

Generální prokurátor je povinen podat stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí vydanému po účinnosti tohoto zákona v občanském soudním řízení, v řízení trestním, jakož i v řízení před státním notářstvím, dá-li k tomu podnět ten, kdo má právo na náhradu škody podle tohoto zákona, a zjistí-li generální prokurátor, že rozhodnutí je nezákonné. Jestliže neshledá podnět důvodným, je povinen vyrozumět o tom toho,kdo jej podal.

Stejné povinnosti má krajský prokurátor v případech uvedených v § 19 odst. 1 písm. c) zákona č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a volbách soudců, a v § 39 odst. 2 zákona č. 38/1961 Sb., o místních lidových soudech, jakož i okresní prokurátor v případě uvedeném v § 39 odst. 1 zákona č. 38/1961 Sb.

ustanovení § 426 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.,

ustanovení § 371 až 374 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), a

ustanovení § 46 odst. 2 zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci.