K řízení o dědictví je příslušné státní notářství, v jehož obvodu měl zůstavitel naposledy bydliště, a neměl-li bydliště nebo nelze-li je zjistit, státní notářství, v jehož obvodu měl naposledy pobyt.

Není-li takové státní notářství, je příslušné státní notářství, v jehož obvodu je zůstavitelův majetek. Mezi několika takto příslušnými státními notářstvími přísluší věc tomu státnímu notářství, které první provedlo úkon.

Předběžná šetření ( § 29) a neodkladná opatření ( § 30) může vykonat podle možnosti a podle potřeby kterékoli státní notářství.

Státní notářství zahájí řízení i bez návrhu, jakmile se dozví, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého.

Orgán obce pověřený vedením matriky oznámí úmrtí ve svém matričním obvodu státnímu notářství příslušnému k projednání dědictví ( § 26).

V předběžném šetření si státní notářství opatří údaje potřebné pro zjištění dědiců a pro zjištění zůstavitelova majetku a jeho dluhů. Toto šetření se nemusí konat, jestliže nezletilý zůstavitel byl v době úmrtí ve společné domácnosti s rodiči nebo s jedním z nich a nezanechal jmění.

Zanechal-li zůstavitel závěť, zjistí státní notářství její stav a obsah; totéž učiní státní notářství, které má závěť v úschově, na dožádání státního notářství, u něhož se vede řízení o dědictví.

Vyžaduje-li to veřejný zájem nebo důležitý zájem účastníků, učiní státní notářství i bez návrhu neodkladná opatření, zejména zajistí dědictví, svěří věci osobní potřeby manželovi zůstavitele nebo jinému členu domácnosti a postará se o prodej věcí, které nelze uschovat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů. Ve zvláštních případech, zejména je-li součástí dědictví podnik, státní notářství rozhodne o ustanovení správce dědictví nebo jeho části z okruhu dědiců nebo z okruhu osob blízkých zůstaviteli; správcem lze ustanovit toho, kdo s ustanovením souhlasí.

Zajištění dědictví se provede zejména uložením u státního notářství nebo u schovatele, zapečetěním v zůstavitelově bytě nebo na jiném vhodném místě, zákazem výplaty u dlužníka nebo soupisem na místě samém.

Při prodeji movitých věcí postupuje státní notářství přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí při výkonu rozhodnutí soudem, ledaže by státní notářství přikročilo k jinému způsobu prodeje.

Ustanovený správce dědictví nebo jeho části činí po dobu řízení o dědictví úkony nezbytné k uchování majetkových hodnot náležejících do dědictví, a to v rozsahu vymezeném státním notářstvím. Jestliže to státní notářství uloží, předkládá mu správce průběžně zprávy o své činnosti. Po skočení řízení o dědictví správce předloží dědicům prostřednictvím státního notářství konečnou zprávu o své činnosti. Státní notářství pak rozhodne o odměně a náhradě výloh, které správci uhradí dědici a v případě § 462 občanského zákoníku stát. Správce ze své činnosti odpovídá podle občanského zákoníku.

Nezanechal-li zůstavitel majetek, státní notářství řízení zastaví.

Jestliže zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty, může jej státní notářství vydat tomu, kdo se postaral o pohřeb, a řízení zastavit.

Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 2 se nelze odvolat.

Nebylo-li řízení zastaveno podle § 32, vyrozumí státní notářství ty, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou dědici, o jejich dědickém právu a o možnosti dědictví odmítnout ve lhůtě jednoho měsíce; tuto lhůtu může státní notářství z důležitých důvodů prodloužit. Současně je poučí o náležitostech a o účincích odmítnutí dědictví.

Vyrozumění a poučení doručí státní notářství do vlastních rukou nebo je dá ústně a v protokolu uvede, že se tak stalo.

Měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví, státní notářství rozhodne o obecné ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v § 150 občanského zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi. Závisí-li rozhodnutí na skutečnosti, která zůstala mezi pozůstalým manželem a některým z dědiců sporná, postupuje státní notářství podle § 18.

Zjistí-li státní notářství dříve, než je dědické řízení pravomocně skončeno, další majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví, rozhodne o něm dodatečně podle odstavce 1; přitom vychází z původního rozhodnutí.

Na podkladě zjištění podle § 35určí státní notářství obecnou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení v době smrti zůstavitele.

Zjistí-li státní notářství dříve, než dědické řízení je pravomocně skončeno, nové skutečnosti, které vyžadují změnu tohoto rozhodnutí, provede potřebnou opravu novým rozhodnutím.

Účastníci se mohou dohodnout o tom, že předlužené dědictví bude přenecháno věřitelům k úhradě dluhů. Tato dohoda podléhá schválení státního notářství, které dohodu schválí, jestliže neodporuje zákonu ; neschválí-li dohodu, pokračuje v řízení po právní moci tohoto rozhodnutí.

Objeví-li se po pravomocném skončení řízení další majetek, postupuje se podle odstavce 1. Zůstane-li majetkový přebytek, projedná jej státní notářství jako dědictví.

Jestliže je jen jeden dědic, potvrdí mu státní notářství, že nabyl dědictví.

Je-li několik dědiců a vypořádají-li se u státního notářství mezi sebou o dědictví dohodou, schválí státní notářství dohodu, jestliže neodporuje zákonu nebo dobrým mravům.

Nedošlo-li k dohodě nebo nebyla-li státním notářstvím schválena, státní notářství potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů.

Státní notářství v rozhodnutí o dědictví provede určení podle § 37 a

Ustanovení § 17 odst. 1 zůstává nedotčeno.

Pokud státní notářství dohodu o vypořádání dědictví neschválí, potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů po právní moci rozhodnutí, jímž dohoda nebyla schválena.

Rozhodnutím podle podle § 38 až 40je projednání dědictví skončeno.

Po právní moci tohoto rozhodnutí zruší státní notářství provedená zajištění dědictví; zruší rovněž všechny zákazy výplaty vkladů, pojistek a jiných hodnot, které byly v řízení o projednání dědictví nařízeny nebo podle zákona provedeny. Zároveň oznámí organizacím, u nichž jsou tyto hodnoty uloženy, komu mají být vydány. Není-li oprávněný v době realizace dědictví znám nebo je-li jeho pobyt neznámý, postupuje státní notářství přiměřeně podle § 74 a 75; lhůta podle § 74 odst. 2 počíná běžet ode dne právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno.

Hodnoty uvedené v odstavci 2 je však možno vydat dědicům, jen jestliže byly zaplaceny notářské poplatky.

Je-li dědictví předluženo a nedojde-li k dohodě podle § 38, může být nařízena likvidace dědictví. Rozhodne o tom bez návrhu nebo na návrh účastníka státní notářství. Stejně postupuje státní notářství, jestliže stát navrhl likvidaci dědictví proto, že věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví.

V rozhodnutí o nařízení likvidace učiní státní notářství výzvu, aby mu věřitelé oznámili své pohledávky ve lhůtě, kterou státní notářství ve vyhlášce stanoví, a upozorní je, že pohledávky, které nebudou při likvidaci uspokojeny, zaniknou.

Jakmile rozhodnutí o nařízení likvidace dědictví nabylo právní moci, nepostupuje se již podle ustanovení § 38 až 42.

Likvidaci dědictví provede státní notářství prodejem všech zůstavitelových věcí podle ustanovení o prodeji věcí při výkonu rozhodnutí. Do likvidační podstaty náleží i věci, které by jinak nepodléhaly výkonu rozhodnutí.

O věcech, které se nepodařilo takto prodat, rozhodne státní notářství, že připadají státu s účinností ke dni smrti zůstavitele. Hodnota těchto věcí se nevčítá státu na jeho případný dědický podíl ani na jeho pohledávku, je-li věřitelem zůstavitele. Jsou-li na věcech, které připadnou státu, zajištěna věcná práva, břemena nebo omezení převodu nemovitostí, zanikají ke dni smrti zůstavitele.

Pravomocným skončením likvidace zaniknou proti dědicům neuspokojené pohledávky věřitelů. Vyjde-li však najevo další, majetek zůstavitelův, rozdělí jej státní notářství bez zřetele k tomuto zániku.

Státní notářství provede rozvrh výtěžku prodeje mezi věřitele.

Z likvidační podstaty uhradí státní notářství postupně pohledávky podle těchto skupin:

Přesahuje-li úhrn pohledávek v první skupině likvidační podstatu, uhradí se tyto pohledávky poměrně. Obdobně se postupuje i v dalších skupinách, přičemž však ve skupině c) se uhradí před ostatními pohledávkami pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitosti nebo zástavními právy a pohledávky náhrady práv a věcných břemen podle jejich pořadí.

Jestliže projednání dědictví nenáleží do pravomoci československého státního notářství, provede státní notářství předběžné šetření a vydá účastníkům na jejich žádost úřední potvrzení o výsledku tohoto šetření.

Má-li být vydán majetek do ciziny, vyrozumí o tom státní notářství československé dědice a věřitele vyhláškou; známým účastníkům se tato vyhláška doručí.

K projednání návrhu, aby byla listina prohlášena za umořenou, je příslušné státní notářství, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, a nemá-li bydliště, v jehož obvodu se zdržuje. Nezdržuje-li se navrhovatel v České a Slovenské Federativní Republice.

Návrh na umoření listiny může podat, kdo má na tom právní zájem.

Umořit lze ztracenou nebo zničenou listinu, kterou je třeba předložit k uplatnění práva.

V řízení u státního notářství nelze umořit peníze, loterní losy, sázenky, vkladní knížky, lístky a známky denního oběhu (vstupenky, jízdenky apod.) , listiny, s nimiž je spojeno právo uhrazovat určité československé organizaci v tuzemsku cenu zboží a listiny, na jejich podkladě lze uplatnit jen nárok na vedlejší plnění.

Zjistí-li státní notářství, že listina, jejíž umoření bylo navrženo, nebyla vystavena nebo že není ztracena ani zničena, anebo umoření brání jiné překážky, zastaví řízení.

Jinak státní notářství uveřejní vyhlášku obsahující výzvu, aby se ten, kdo má listinu, přihlásil do jednoho roku u státního notářství, které vydalo vyhlášku, a podle možnosti předložil listinu, nebo aby podal námitky proti návrhu.

Je-li umořována směnka, zapoví státní notářství, aby bylo podle ní placeno, a uveřejní vyhlášku, ve které stanoví lhůtu dvou měsíců místo lhůty uvedené v odstavci 2.

Jde-li o listinu na doručitele, skončí vyhlášková lhůta až za rok po splatnosti pohledávky z listiny. O pojistkách na doručitele platí však ustanovení § 54 odst. 2.

Lhůta ( § 54) se počítá u směnky, není-li ještě splatná, od prvního dne po její splatnosti; jestliže je již splatná, ode dne uveřejnění vyhlášky.

Od zahájení řízení až do jeho pravomocného skončení neběží proti navrhovateli promlčecí doba, lhůta pro zánik práva ani lhůta určená k výplatě peněžité částky podle listiny.

Ten, komu byla vyhláška doručena nebo kdo se o ní mohl při náležité péči dozvědět, nesmí pod následky neplatnosti nakládat právy z umořované listiny, konat výplaty nebo jiná plnění podle ní, převést ji nebo provést na ní změny. Ten, kdo je podle listiny zavázán, je povinen zadržet předloženou listinu a oznámit státnímu notářství, kdo ji předložil.

Rozhodnutí podle odstavce 2 může státní notářství na žádost navrhovatele vydat již před vydáním vyhlášky. Rozhodnutí o tom doručí státní notářství účastníkům a uveřejní vyhláškou.

Bylo-li zahájeno umořovací řízení o směnce, je navrhovatel, který se vykáže vyhláškou oprávněn žádat zaplacení směnky, dá-li přiměřenou jistotu, dokud není směnka prohlášena za umořenou. Nedá-li tuto jistotu, může žádat složení dlužné částky do úschovy státního notářství.

Ustanovení o umoření směnky se užije přiměřeně na umoření šeku.

Uplynula-li lhůta a nedojde-li k zastavení řízení, prohlásí státní notářství na další návrh listinu za umořenou. Návrh je nutno podat do jednoho měsíce po uplynutí lhůty.

Není-li takový návrh podán, státní notářství zastaví řízení. Na tento následek je nutno navrhovatele výslovně upozornit ve vyhlášce, která se mu doruší ( § 54 odst. 2).

Řízení o registraci, jehož účastníky jsou účastníci smlouvy, popřípadě jejich právní nástupci, zahájí státní notářství na návrh kteréhokoliv z nich.

Z návrhu musí být zřejmé, kdo návrh podává, čeho se domáhá a musí k němu být připojen prvopis smlouvy.

Státní notářství přezkoumá smlouvu z hlediska oprávnění účastníků s předmětem smlouvy nakládat, zda je smlouva uzavřena v předepsané formě, zda smluvní projevy účastníků jsou dostatečně určité a srozumitelné a zda smluvní volnost není omezena.

Účastníci jsou povinni státnímu notářství prokázat zejména oprávnění nakládat s nemovitostí, které se smlouva týká, a předložit potřebná rozhodnutí příslušných orgánů, popřípadě souhlas ke smlouvě. Nelze-li některé skutečnosti, zejména oprávnění účastníka nakládat s nemovitostí, prokázat jinak, je třeba předložit o nich písemné prohlášení účastníka.

Jsou-li splněny podmínky § 63 odst. 1, státní notářství rozhodne, že smlouvu registruje. V opačném případě rozhodne, že se návrh na registraci zamítá.

Rozhodnutí, kterým se smlouva registruje nebo se zamítá návrh na registraci, se doručí všem účastníkům smlouvy, popřípadě jejich právním nástupcům. Pouhým záznamem ve spise lze vydat rozhodnutí, kterým se smlouva registruje, jestliže registraci navrhli všichni účastníci smlouvy.

Účinky registrace nastávají dnem vydání rozhodnutí, kterým byla smlouva registrována.

Rozhodnutí o registraci vyznačí státní notářství na prvopise smlouvy s uvedením dne, kterým nastávají právní účinky registrace.

Prvopis smlouvy s vyznačením její registrace doručí státní notářství účastníku, kterému ze smlouvy vznikají práva k nemovitosti (nabyvateli při převodu nemovitosti, zástavnímu věřiteli při zastavení nemovitosti a oprávněnému ze vznikajícího věcného břemene, popřípadě vlastníku nemovitosti při zániku věcného břemene); je-li těchto účastníků více, doručí se prvopis smlouvy jednomu z nich. Zároveň zašle státní notářství ověřený opis smlouvy s vyznačením její registrace příslušnému územnímu orgánu geodézie a kartografie (dále jen „orgán geodézie“).

Státní notářství vede sbírku ověřených opisů registrovaných smluv.

Po právní moci rozhodnutí o zamítnutí návrhu na registraci vrátí státní notářství navrhovateli prvopis smlouvy.

Státní notářství přijímá do úschovy peníze a jiné movité věci, které se hodí k úschově, jestliže podle prohlášení složitele jsou do úschovy skládány za účelem splnění dluhu nebo jeho zajištění.

K řízení je příslušné kterékoliv státní notářství.

Účastníkem řízení je ten, kdo peníze nebo věci do úschovy skládá (složitel) a po přijetí úschovy také ten, pro koho jsou peníze nebo věci určeny (oprávněny). Po právní moci rozhodnutí o přijetí úschovy je účastníkem řízení i ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy.

Státní notářství návrh na přijetí peněz nebo věcí do úschovy zamítne, jestliže by přijetí úschovy odporovalo zákonu nebo jej obcházelo .

Vyžádá-li si úschova náklady, uloží státní notářství složiteli, aby dal přiměřenou zálohu na náklady. Nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, státní notářství zamítne návrh na přijetí úschovy; takto rozhodne i v případě, nenalezne-li se vhodný způsob úschovy nebo nehodí-li se věci k úschově.

Nesloží-li složitel ve stanovené lhůtě zálohu na náklady pro další období, státní notářství mu uschovanou věc vrátí. Není-li to možné nebo zdráhá-li se složitel věc přijmout, zpeněží ji státní notářství způsobem stanoveným pro soudní výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a výtěžek uloží do úschovy; na tento postup musí být složitel upozorněn.

Předmět úschovy složené za účelem splnění dluhu vydá státní notářství oprávněnému na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než oprávněný uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy oprávněnému, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všem účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

Složiteli vydá státní notářství předmět úschovy na jeho žádost,

Složiteli vydá státní notářství předmět úschovy také tehdy, požádá-li o jeho vydání ve lhůtě podle § 74 a pokud v této lhůtě se o vydání předmětu úschovy nepřihlásí oprávněný nebo jiná osoba, která prokáže právo na vydání předmětu úschovy.

Jiné osobě, než která je uvedena v odstavci 1, žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá státní notářství jen se souhlasem složitele a oprávněného.

Státní notářství, u něhož jsou úschovy podle § 66, rozhodne po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 2, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení, a že tím zaniknou práva účastníků i jiných osob k předmětu úschovy. Toto rozhodnutí uveřejní státní notářství vyhláškou a doručí je účastníkům řízení.

Podle odstavce 1 lze postupovat tehdy, uplynula-li lhůta tří roků od právní moci rozhodnutí o přijetí úschovy, popřípadě ode dne, kdy měl být předmět úschovy vydán.

Dojde-li v roční lhůtě žádost o vydání předmětu úschovy, postupuje státní notářství podle § 71 a 72.

Uplynutím roční lhůty uvedené v odstavci 1, nebyla-li v této lhůtě žádost o vydání předmětu úschovy podána, nabude předmět, úschovy stát. Uplynutím této lhůty nabude stát předmět úschovy i tehdy, nebylo-li podané žádosti pravomocným rozhodnutím vyhověno.

Připadne-li předmět úschovy státu jako stará úschova, zaniknou práva účastníků i jiných osob k předmětu úschovy.

V ostatních případech přijetím věci do notářské úschovy, jejím vrácením nebo vydáním nejsou dotčena práva účastníků ani jiných osob k předmětu úschovy.