§ 27 se doplňuje odstavcem 3, který zní:

„(3) Nemůže-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný občana ani jiná osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem, ustanoví soud opatrovníkem národní výbor, popřípadě jeho zařízení, jestliže je oprávněno vystupovat svým jménem ( § 19).“.

Za § 40 se vkládá § 40a, který zní:

„§ 40a

(1) Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 138 odst. 1, § 140, § 145 odst. 1, § 173 odst. 1, § 211 odst. 1, § 229, § 399 odst. 2 věty druhé a § 479, považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků ( § 40 odst. 1).

(2) Jde-li o právní úkon, o jehož registraci rozhodlo státní notářství, může být jeho neplatnost z důvodů uvedených v odstavci 1 určena jen rozhodnutím soudu.“.

§ 44 zní:

„§ 44

Smlouva je uzavřena, jakmile se účastníci shodnou na jejím obsahu.“.

§ 47 zní:

„§ 47

(1) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím. Je-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší.

(2) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba její registrace státním notářstvím, je smlouva účinná registrací. Je-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší.

(3) Nedošlo-li na návrh podaný do tří let od uzavření smlouvy k rozhodnutí příslušného orgánu nebo k registraci, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.“.

V § 100 odst. 2 se na konci připojuje tato věta:

„Nepromlčuje se také právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2.“.

§ 105 zní:

„§ 105

Jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví ( § 485), počne běžet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno nabytí dědictví, schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví nebo provedeno vypořádání mezi dědici státním notářstvím.“.

V § 106 odst. 1 se slovo „rok“ nahrazuje slovy „dva roky“.

V § 107 v odstavci 1 se slovo „rok“ nahrazuje slovy „dva roky“, připojuje se odstavec 3, který zní:

„(3) Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.“.

V § 109 se na konci připojuje tato věta:

„Právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno.“.

§ 122 odst. 3 zní:

„(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.“.

Za § 130 se vkládá § 130a, který zní:

„§ 130a

(1) Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného anebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené, aniž provedl dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, stíněním, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstranit ze své půdy kořeny stromu nebo odstranit větve stromu přesahující na jeho pozemek.

(2) Jestliže je to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících pozemků a staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného národního výboru, který je stavebním úřadem, rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit. Ustanovení § 66 až 70 stavebního zákona tím nejsou dotčena.

(3) Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit vstup na své pozemky, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Došlo-li tím ke škodě na pozemku, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.“.

Za § 132 se vkládá § 132a, který spolu s nadpisem zní:

„Ochrana držby

§ 132a

(1) Kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má - pokud není stanoveno jinak - obdobná práva na ochranu, jaká má vlastník věci.

(2) To platí obdobně i o tom, kdo vykonává právo odpovídající věcnému břemenu pro sebe a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že má k věci právo.

(3) Ten, kdo při výkonu práv podle odstavců 1 a 2 účelně vynaložil na věc náklad, má právo na jeho náhradu v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ku dni jejího vrácení; náhrada běžných udržovacích nákladů mu nenáleží.“.

§ 134 odst. 2 zní:

„(2) Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím, nejde-li o převod do socialistického vlastnictví.“.

Za § 135 se vkládá § 135a, který spolu s nadpisem zní:

„Vydržení

§ 135a

(1) Vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě ( § 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu ( § 132a odst. 2).

(2) Jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan nepřetržitě v držbě ( § 132a odst. 1) po dobu deseti let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání ( § 199 odst. 1), nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200. Je-li výměra pozemku větší než nejvyšší přípustná výměra podle § 200 a lze-li podle územního plánu nebo územního rozhodnutí přenechat k osobnímu užívání více částí tohoto pozemku, má občan právo vybrat si jen jednu z těchto částí, k níž se pak jako k samostatnému pozemku dohodou zřídí právo osobního užívání.

(3) Takto však nelze nabýt věc z majetku v socialistickém vlastnictví nebo věc, ke které má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů. ¹) Takto nelze nabýt ani právo k pozemku, který je v socialistickém vlastnictví nebo ke kterému má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů. ¹)

(4) Do doby podle odstavců 1 a 2 může si občan započítat dobu, po kterou jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě, anebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu.

(5) Na běh dob podle odstavců 1 a 2 použije se přiměřeně ustanovení o promlčení.“.

__________

Za § 135 se dále vkládají § 135b a § 135c, které spolu s nadpisem zní:

„Věcná břemena

§ 135b

(1) Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci a toho, komu náleží právo osobního užívání pozemku, ve prospěch někoho jiného tak, že jsou povinni něco trpět, něco konat nebo něčeho se zdržet. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo s osobním užíváním určitého pozemku anebo náležejí určité osobě.

(2) Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemenu oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřené náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník nebo ten, komu náleží právo osobního užívání pozemku, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání.

§ 135c

(1) Věcná břemena vznikají ze zákona, rozhodnutím oprávněného orgánu, písemnou smlouvou a na základě závěti; právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva ( § 135a). K účinnosti smlouvy, z níž se nabývají práva odpovídající věcným břemenům, je třeba její registrace státním notářstvím.

(2) Smlouvou může zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti, ten, komu náleží právo osobního užívání pozemku a socialistická organizace, která má právo užívání podle zvláštních předpisů. ¹) Ten, komu náleží právo osobního užívání pozemku, může věcné břemeno zřídit jen se souhlasem vlastníka pozemku.

(3) Věcná břemena přecházejí s vlastnictvím věci nebo s právem osobního užívání pozemku na nabyvatele.

(4) Věcná břemena zanikají ze zákona, rozhodnutím oprávněného orgánu nebo písemnou smlouvou. K účinnosti smlouvy, z níž zanikají práva odpovídající věcným břemenům, je třeba její registrace státním notářstvím.

(5) Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti, popřípadě pozemku, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání; přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká.

(6) Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Jestliže pro změnu poměrů nelze spravedlivě trvat na věcném plnění, může soud rozhodnout, aby bylo namísto věcného plnění poskytováno plnění peněžité.

(7) Jestliže právo odpovídající věcnému břemenu náleží určité osobě, věcné břemeno zanikne nejpozději její smrtí.“.

§ 140 zní:

„§ 140

Spoluvlastník může svůj podíl bez souhlasu ostatních spoluvlastníků převést jen na spoluvlastníka, jeho manžela, na svého manžela, na své potomky anebo zároveň na své potomky a jejich manžele; jinak je třeba k převodu podílu souhlasu všech spoluvlastníků. Ustanovení § 143 tím není dotčeno.“.

V § 142 se dosavadní jeho znění označuje jako odstavec 1 a připojují se odstavce 2 a 3, které zní:

„(2) Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud nezruší a nevypořádá spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a rozdělením výtěžku.

(3) Při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci může soud zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti ve prospěch vlastníka jiné nově vzniklé nemovitosti. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemůže být na újmu osobám, kterým příslušejí práva na nemovitosti váznoucí.“.

§ 149 se doplňuje odstavcem 4, který zní:

„(4) Nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové spoluvlastnictví manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, manželům společných.“.

V § 174 se jeho dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Soud může v případech zvláštního zřetele hodných na návrh společného uživatele zrušit právo společného užívání bytu, vznikne-li takový stav, který brání jeho společnému užívání; zároveň určí, který z uživatelů, nebo kteří z nich budou byt dále užívat. Společný uživatel není povinen se z bytu vystěhovat, pokud mu nebude přidělen přiměřený náhradní byt; má-li se z bytu vystěhovat sám, stačí poskytnout náhradní ubytování.“.

V § 196 odst. 1 věta druhá zní:

„Jde-li o místnosti stavebních družstev, přiděluje tyto místnosti členům orgán družstva.“.

§ 198 odst. 2 zní:

„(2) Právo osobního užívání se zřizuje za úhradu; bezplatně se zřizuje jen na podkladě ustanovení § 135a odst. 2, anebo stanoví-li to zvláštní předpis.“.

Za § 203 se vkládá § 203a, který zní:

„§ 203a

Ustanovení § 130a platí i pro práva a povinnosti uživatele a k jeho ochraně.“.

V § 205 odst. 2 větě první se za slova „Na podkladě přidělení pozemku do osobního užívání“ vkládají slova „anebo na základě toho, že občanovi vzniklo právo na uzavření dohody o osobním užívání podle ustanovení § 135a odst. 2“.

V § 212 se jeho dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Soud může v případech zvláštního zřetele hodných na návrh některého společného uživatele zrušit právo společného užívání pozemku, vznikne-li takový stav, který brání jeho společnému užívání; zároveň určí, který z uživatelů, nebo kteří z nich budou pozemek dále užívat.“.

§ 221 zní:

„§ 221

(1) Zřídí-li na pozemku stavbu občan, který není oprávněn pozemek užívat nebo který je oprávněn ho užívat k jinému účelu, soud na návrh národního výboru nebo organizace, které mají pozemek ve správě, nebo organizace, která je vlastníkem pozemku ( § 205 odst. 2), anebo na návrh toho, kdo má k pozemku zřízeno právo osobního užívání, přikáže stavbu za náhradu navrhovateli, ledaže by tomu bránily důvody zvláštního zřetele hodné, zejména že stavebník byl v dobré víře, že stavbu zřizuje oprávněně. Jestliže to je v zájmu společnosti, soud může též po zjištění stanoviska příslušného národního výboru, který je stavebním úřadem, rozhodnout, že stavebník je povinen stavbu na svůj náklad odstranit.

(2) Brání-li důvody zvláštního zřetele hodné rozhodnout podle odstavce 1, soud na návrh vlastníka stavby upraví vztahy ohledně pozemku, na němž je stavba zřízena, zejména zruší právo osobního užívání k tomuto pozemku anebo zřídí bezplatně nebo za náhradu věcné břemeno, které je hospodářsky nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

(3) Převzal-li stavebník na sebe povinnost, že nepřevede svou nemovitost bez souhlasu věřitele na jiného ( § 58), lze náhradu podle odstavce 1 vyplatit jen za souhlasu věřitele; jinak se složí do notářské úschovy.“.

V § 230 se jeho dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojují se odstavce 2, 3 a 4, které zní:

„(2) Došlo-li však v době od uzavření smlouvy do jejího splnění na základě rozhodnutí vlády Československé socialistické republiky ke změně cenového předpisu, podle něhož byla cena dohodnuta, je organizace povinna občana na to neprodleně písemně upozornit a sdělit mu novou cenu.

(3) Občan je oprávněn po sdělení nové ceny od smlouvy odstoupit; neodstoupí-li bez zbytečného odkladu od smlouvy, je povinen zaplatit organizaci novou cenu, ledaže ke zvýšení ceny došlo po překročení dohodnuté doby provedení služby.

(4) Odstoupí-li občan od smlouvy, je povinen zaplatit organizaci částku připadající na vykonanou práci a vzniklé náklady podle původně dohodnuté ceny, jen pokud měl z částečného plnění smlouvy majetkový prospěch.“.

V § 249 se na konci připojuje tato věta:

„Má-li se věc koupená od obchodní organizace uvést do provozu organizací k tomu pověřenou, začne záruční doba běžet až ode dne provedení této další služby, pokud ji občan objednal nejpozději do tří týdnů od převzetí věci a řádně a včas poskytl k provedení služby potřebnou součinnost.“.

V § 250 větě druhé vypouští se slovo „krajským“.

V § 253 větě třetí vypouští se slovo „krajským“.

Za § 263 se vkládá § 263a, který zní:

„§ 263a

Zhotovuje-li organizace na zakázku stavbu občanovi, odpovídá za poškození nebo zničení jeho stavby až do převzetí zhotovené stavby, ledaže by ke škodě došlo i jinak.“.

V § 268 odst. 1 větě druhé se slova „Krajský národní“ nahrazují slovem „Národní“.

V § 271 odstavec 1 zní:

„(1) Záruční doba je šest měsíců.“,

za odstavec 2 se připojuje nový odstavec 3, který zní:

„(3) U zhotovení stavby je záruční doba tři roky. Prováděcí předpis může stanovit, že u některých částí staveb může být záruční doba kratší, nejméně však osmnáct měsíců.“,

dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

V § 277 větě druhé se slova „Krajský národní“ nahrazují slovem „Národní“.

V § 281 odst. 1 větě druhé se vypouští slovo „krajským“.

Za § 362 se vkládá § 362a, který spolu s nadpisem zní:

„Změna pojištění

§ 362a

Pojistné podmínky pro pojištění majetku a pro pojištění odpovědnosti za škodu týkajícího se pojištění majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů stanoví, za jakých předpokladů zaniká pojištění majetku nebo pojištění odpovědnosti za škodu, na koho přechází a na které věci se vztahuje, zaniklo-li bezpodílové spoluvlastnictví.“.

§ 397 se doplňuje odstavcem 4, který zní:

„(4) Vláda České socialistické republiky a vláda Slovenské socialistické republiky může stanovit nařízením, ve kterých případech a za jakých podmínek lze přenechat nemovitost nebo její část k dočasnému užívání jen s předchozím souhlasem národního výboru.“.

V § 399 odst. 2 věta druhá zní:

„Nelze-li cenu takto určit, nesmí dohodnutá cena koupené věci překročit cenu téhož nebo srovnatelného druhu nové věci, za níž se věc prodává v obchodě v době uzavření smlouvy; v ostatních případech nesmí dohodnutá cena podstatně překročit obvyklou cenu, odpovídající povaze věci.“.

§ 405 zní:

„§ 405

Podmínky nákupu zemědělských a lesních výrobků mohou upravit zvláštní předpisy.“.

§ 438 zní:

„§ 438

(1) Způsobí-li škodu více občanů nebo organizací nebo občan spolu s organizací, odpovídající za ni společně a nerozdílně.

(2) V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení škody.“.

V § 447 odstavec 2 zní:

„(2) Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem poškozeného a s případným invalidním důchodem nebo částečným invalidním důchodem nesmí přesahovat částku stanovenou předpisy pracovního práva pro náhradu škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně; z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud určit vyšší částku náhrady též tehdy, byla-li škoda způsobena hrubou nedbalostí.“,

připojuje se odstavec 3, který zní:

„(3) Vláda Československé socialistické republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě.“.

za § 447 se vkládá § 447a, který zní:

„§ 447a

Náhrada za ztrátu na důchodu náleží v částce, která činí rozdíl mezi výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na který by mu vznikl nárok, kdyby nedošlo ke snížení jeho výdělku následkem škody na zdraví.“.

V § 448 odstavci 1 se vypouští třetí věta, odstavec 2 zní:

„(2) Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by náležela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku podle ustanovení § 447 odst. 2.“.

Za § 453 se vkládá § 453a, který zní:

„§ 453a

(1) Dopustil-li se vlastník věci takového protiprávního jednání, jímž se trvale zbavil možnosti věc obvyklým způsobem užívat, připadá věc do vlastnictví státu, pokud je v rozporu se zájmem společnosti, aby vlastník s věcí dále nakládal. Obdobně přecházejí na stát i jiná majetková práva občana, s výjimkou práva dědického, práva z odpovědnosti za škodu na zdraví nebo jiného práva omezeného jen na jeho osobu. Státu však nepřipadá ten majetek, jehož je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb osob, o jejichž výživu nebo výchovu je vlastník věci, nebo ten, jemuž svědčí majetkové právo, povinen pečovat, a dále majetek, který jiný nabyl od vlastníka v dobré víře.

(2) Připadnutím majetku státu zaniká bezpodílové spoluvlastnictví manželů.“.

§ 457 odst. 2 a 3 zní:

„(2) Je-li právní úkon neplatný proto, že svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí zájmům společnosti ( § 39), může soud na návrh prokurátora vyslovit, že plnění přijaté tím, kdo takto vědomě porušil zákon, připadá zcela nebo zčásti státu; současně soud uloží vydat připadlé plnění státu. Povinnost podle odstavce 1 tím není dotčena.

(3) Při rozhodování o rozsahu připadnutí plnění státu přihlíží soud zejména k společenskému dosahu neplatného právního úkonu, k okolnostem, za kterých byl právní úkon učiněn, jakož i k osobním a majetkovým poměrům účastníků.“.

Za § 469 se vkládá § 469a, který spolu s nadpisem zní:

„Vydědění

§ 469a

Zůstavitel může vydědit potomka, protože v rozporu s pravidly socialistického soužití neposkytl zůstavitelovi potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech. O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.“.

V § 479 se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „nedošlo-li k vydědění uvedených potomků.“.

V § 482 odstavci 2 se na konci vypouštějí slova: „a potvrdí podle ní nabytí dědictví“.

§ 484 odst. 1 zní:

„(1) Vypořádání se provede podle dědických podílů. Při dědění ze zákona se dědici na jeho podíl započte to, co za života zůstavitele od něho bezplatně obdržel, pokud nejde o obvyklá darování; jde-li o dědice uvedeného v ustanovení § 473 odst. 2, započte se kromě toho i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při dědění ze závěti je třeba toto započtení provést, jestliže k němu dal zůstavitel příkaz anebo jestliže by jinak obdarovaný dědic byl proti dědici uvedenému v ustanovení § 479 neodůvodněně zvýhodněn.“.

V § 489 se jeho dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Na neoprávněnou stavbu na pozemku v individuálním vlastnictví použije se přiměřeně ustanovení § 221.“.

Za § 489 se vkládá § 489a, který zní:

„§ 489a

(1) Na základě povolení vydaného příslušným orgánem podle zvláštních předpisů může občan za účelem uspokojování hmotných a kulturních potřeb ostatních občanů poskytovat za úplatu občanům, popřípadě organizacím věcná plnění a výkony. Ustanovení tohoto zákona platí i na právní vztahy takto vzniklé. Ustanovení části čtvrté se však použijí jen přiměřeně; zejména se použijí § 226 až 231, § 232 odst. 1, § 233, 234, § 235 odst. 1 a 3, § 236 až 239, § 243 odst. 2, § 244 až 247, § 248 odst. 1 a 3, § 249 až 252, § 253 věta prvá, § 254, 255, 263, § 265 až 267, § 268 odst. 1 věta prvá, § 270, § 271 odst. 1 a 3, § 272, § 273 odst. 1 věta prvá a odst. 2, § 274, 276, § 277 věta prvá, § 278, 279, § 280 odst. 1 a 3 a § 281 odst. 1 věta prvá a třetí a odst. 2.

(2) Vláda České socialistické republiky a vláda Slovenské socialistické republiky stanoví nařízením podrobnější úpravu.“.

V § 490 odst. 2 věta druhá a třetí zní:

„Pokud by nezastavěné stavební pozemky vzhledem k svému určení a výměře mohly být předmětem práva osobního užívání ( § 199, 200), mohou je občané darovat svým manželům, jakož i příbuzným v řadě přímé a sourozencům, případně zároveň s nimi i jejich manželům. K smlouvě o převodu budovy, která je v soukromém vlastnictví, a k smlouvě o převodu nebo nájmu zemědělského (lesního) pozemku, je třeba souhlasu národního výboru, ledaže jde o převod do socialistického společenského vlastnictví.“.

V § 495 odstavec 1 zní:

„(1) Zástavní práva mohou vznikat jen ze zákona; přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.“, odstavec 3 se vypouští.

§ 506 zní:

„§ 506

Práva a povinnosti ze zástavních práv vzniklých před 1. dubnem 1964 se řídí ustanovením § 495, pokud nejsou upraveny zvláštními předpisy. To platí i o zástavních právech vzniklých ze smlouvy.“.

Za § 507 se vkládá § 507a, který včetně nadpisu zní:

„§ 507a

Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. dubna 1983

(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983.

(2) Na právní vztahy z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, zaniklého v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983, užije se ustanovení § 149 odst. 4, pokud k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nedošlo dohodou uzavřenou do tří let od 1. dubna 1983, nebo rozhodnutím soudu na návrh podaný do tří let od 1. dubna 1983.

(3) Do doby uvedené v ustanovení § 135a se započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě ( § 135a odst. 1) nebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu ( § 135a odst. 2) před 1. dubnem 1983; tato doba však neskoční dříve než uplynutím jednoho roku od tohoto dne.

(4) Jde-li o právo dovolat se neplatnosti právního úkonu z důvodu uvedeného v ustanovení § 40a, k němuž došlo před 1. dubnem 1983, neskončí se promlčecí doba dříve, než uplynutím tří let od tohoto dne.

(5) Jde-li o právo na náhradu škody nebo o právo na vydání neoprávněně získaného majetkového prospěchu, platí dvouletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala běžet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze použít, jde-li o právo, k němuž promlčecí doba uplynula podle dosavadních předpisů.

(6) Na práva a povinnosti z věcných břemen vzniklých před 1. dubnem 1964 vztahují se obdobně ustanovení § 135b a § 135c odst. 3 až 7.“.

Za § 507a se vkládá § 507b, který zní:

„§ 507b

Zvýšení základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a stanovení hranice, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení, k nimž dojde počínaje 1. dubnem 1983, nedotýká se dohod o srážkách ze mzdy a jiných příjmů ( § 57) uzavřených před tímto dnem.“.

§ 508 zní:

„§ 508

(1) Podrobnější předpisy k provedení občanského zákoníku vydají příslušná ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy. Vláda České socialistické republiky a vláda Slovenské socialistické republiky může vydat podrobnější předpisy k provedení občanského zákoníku, jde-li o věci, které náleží do působnosti České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

(2) Vzorové stanovy stavebních družstev vydávají Český svaz bytových družstev a Slovenský svaz bytových družstev se schválením vlády příslušné republiky.“.