§ 1 zní:

„§ 1

Zákon upravuje některé právní poměry občanů České a Slovenské Federativní Republiky, konajících službu v ozbrojených silách České a Slovenské Federativní Republiky od počátku výkonu a po celou dobu trvání i po ukončení jejich vojenské činné služby.“.

V § 2 odst. 2 se slova „voják československé armády“, „pro ochranu svobody“ a „Pro ochranu vlasti“ nahrazují slovy „voják ozbrojených sil“, „pro obranu svobody“ a „Pro obranu vlasti“.

V § 3 odst. 1 se slovo „politických“ nahrazuje slovem „morálních“.

V § 3 odst. 2 se slova „morálně politickým“ nahrazují slovem „morálním“.

§ 4 písm. a), b) a c) zní:

V § 5 odst. 2 zní:

„(2) Do vyšších hodností mohou být jmenováni nebo povýšeni jen vojáci s potřebnými duševními schopnostmi a tělesnou zdatností, kteří splňují odborné požadavky stanovené obecně závaznými právními předpisy vydanými federálním ministerstvem obrany a federálním ministerstvem vnitra.“.

§ 6 odst. 1 zní:

„(1) Vyšší hodnost

V § 10 odst. 1 se slovo „politických“ nahrazuje slovem „morálních“.

V § 16 se vypouštějí slova „zákona o přečinech nebo podle jiných předpisů“.

Text § 16 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavcem 2, který v četně odkazu ¹ zní:

„(2) Kázeňským přestupkem je také jednání označené za přestupek ve zvláštních zákonech. ¹)

§ 17 zní:

„§ 17

Kázeňské tresty

(1) Kázeňskými tresty jsou: důtka, přísná důtka, nepovolení vycházek, zostřené nepovolení vycházek, vězení, snížení hodnosti o jeden stupeň, u poddůstojníků a svobodníků též odnětí hodnosti.

(2) Nejvyšší výměra kázeňského trestu vězení je 14 dnů.

(3) Za kázeňské přestupky uvedené v § 16 odst. 2 se ukládají tresty a ochranná opatření podle zvláštních zákonů. ¹) „.

§ 18 se doplňuje odstavci 4 a 5, které zní:

„(4) Ukládat tresty a ochranná opatření za kázeňské přestupky uvedené v § 16 odst. 2 mohou jen velitelé útvarů a velitelé vyšší na místě orgánů uvedených ve zvláštních zákonech. 1)

(5) Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu musí mít písemnou formu a musí být obviněnému vyhlášeno včetně poučení o jeho právu na odvolání.“.

§ 19 se vypouští.

§ 20 zní:

„§ 20

Odvolání

(1) Proti kázeňskému trestu se lze odvolat, a to do dvou dnů od doručení rozhodnutí; lhůta počíná dnem, který následuje po dni doručení rozhodnutí.

(2) Odvolání má odkladný účinek.

(3) Odvolání lze podat nejbližšímu nadřízenému toho, kdo trest uložil. Nadřízený může uložený trest zrušit, zmírnit nebo ponechat v platnosti. Proti rozhodnutí nadřízeného o odvolání se nelze odvolat.“.

§ 21 se doplňuje odstavcem 3, který včetně odkazu ² zní:

„(3) Pravomocné rozhodnutí o uložení trestu a ochranného opatření podle zvláštních zákonů je vykonatelné podle správního řádu²) i u osob, které přestali podléhat vojenské kázeňské pravomoci.

Za § 21 se vkládá nový § 21a, který zní:

„§ 21a

Amnestii ve věcech přestupků osob podléhajících vojenské kázeňské pravomoci uděluje prezident České a Slovenské Federativní Republiky.“.

§ 22 zní:

„§ 22

(1) Na projednávání kázeňských přestupků uvedených v § 16 odst. 2 se použijí ustanovení zvláštních zákonů 1) s odchylkami stanovenými tímto zákonem.

(2) Pokuty a náhrady nákladů řízení uložené podle § 16 odst. 2 jsou příjmem státního rozpočtu České a Slovenské Federativní Republiky.

(3) Podrobnější úpravu vojenského kázeňského práva stanoví kázeňský řád, který vydá prezident České a Slovenské Federativní Republiky.“.

§ 25 zní:

„§ 25

Služební poměr vojáka z povolání se uzavírá písemnou formou na dobu nejméně 10 let; vzniká dnem, který byl sjednán dohodou mezi občanem a příslušným orgánem ozbrojených sil. Služební poměr vojáka z povolání zaniká propuštěním z tohoto služebního poměru, odnětím nebo ztrátou vojenské hodnosti, propuštěním z vojska nebo úmrtím.“.

§ 26 odst. 1 a 2 zní:

„(1) Ze služebního poměru vojáka z povolání se propustí vojáci

(2) Ze služebního poměru vojáka z povolání lze propustit vojáky

V § 26 odst. 4 a 5 se slova „e) nebo f)“ nahrazují písmenem „d“).

V § 27 odst. 2 se písmeno „d“) nahrazuje písmenem „c“).

§ 29 zní:

„§ 29

(1) Vojákům z povolání není dovoleno uzavřít vedlejší pracovní poměr ani vykonávat podnikatelskou činnost. Jiné výdělečné práce mohou vojáci z povolání konat za předpokladu, že tato činnost nebude narušovat výkon jejich služebních povinností.

(2) Vojáci z povolání mohou studovat na školách mimo ozbrojené síly, jestliže toto studium není na překážku plnění jejich služebních povinností.“.

§ 31 odst. 3 zní:

„(3) Vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2 písm. a), kteří nemají nárok na příspěvek za službu nebo na důchod ze sociálního zabezpečení, se poskytuje po dobu dvou let od propuštění platové vyrovnání, jestliže jejich služební poměr trval alespoň 10 let. Platové vyrovnání do výše posledního čistého příjmu se poskytuje od nástupu občanského zaměstnání nebo ode dne vzetí do evidence uchazečů o zaměstnání u příslušného úřadu práce a nebo od počátku přípravy na občanské povolání.“.

§ 31 odst. 5 zní:

„(5) Vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a), b), c) a f) anebo odst. 2 písm. a), kteří nemají nárok na příspěvek za službu, platové vyrovnání nebo důchod ze sociálního zabezpečení, se poskytuje po dobu jednoho roku ode dne propuštění hodnostní plat odpovídající hodnosti dosažené ke dni propuštění.“.

V § 31 odst. 6 se odkaz ¹) označuje jako odkaz ³).

V § 31 se vypouští odstavec 7.

Za § 31 se vkládá nový § 31a, který zní:

„§ 31a

Ustanovení § 23, odst. 1 písm. a) až d) a f), odst. 2, odst. 4 až 6, § 28 odst. 1 a 2, § 28a, 29, 30, 31 se vztahuje na vojáky, kteří jsou po dobu vojenské činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání.“.

V § 32 odst. 3 se číslovka „7“ nahrazuje číslovkou „6“.

V § 33 odst. 1 se slova „ § 26 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) až e)“ nahrazují slovy „ § 26 odst. 1 písm. a) až c), e) a f) a odst. 2“ a slova „ § 26 odst. 2 písm. f)“ se nahrazují slovy „ § 26 odst. 1 písm. d)“.

V § 33 odst. 7 se odkaz ²) označuje jako odkaz ⁴) .

Díl IX zní:

„D í l I X

Použití zbraně

§ 34

(1) Voják v činné službě (dále jen“voják“) je oprávněn při výkonu pořádkové, strážní, eskortní a dozorčí služby se střelnou zbraní ji použít jen v těchto případech:

(2) Voják je povinen, jestliže je to s ohledem na okolnosti případu možné, před použitím střelné zbraně vyzvat k upuštění od útoku či útěku zavoláním „Stůj“, „Stůj nebo střelím“ a podle okolností užít i výstražného výstřelu. Při použití střelné zbraně je povinen dbát nutné opatrnosti, neohrožovat život a nezpůsobit zranění jiným osobám a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje.

(3) Voják je povinen, pokud to ohrožení dovoluje, před použitím střelné zbraně užít domluvy, napomenutí nebo použít hmatů a chvatů sebeobrany, služebního psa a úderu střelnou zbraní.

(4) Voják je oprávněn použít toho z prostředků uvedených v odstavcích 1, 2, 3, který umožňuje splnění povinností a při tom co nejméně ohrožuje život a zdraví osob, proti nimž zakročuje. Zároveň dbá, aby tohoto prostředku bylo použito jen způsobem přiměřeným a aby případná škoda nebyla ve zřejmém nepoměru k významu chráněného zájmu.

(5) Při zákroku nesmí být použito střelné zbraně, úderu střelnou zbraní a služebního psa proti ženě, jejíž těhotenství je zjevně patrné, osobě vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo nemocí a dítěti s výjimkou případu, kdy to povaha útoku vedeného těmito osobami proti chráněnému zájmu nebo mimořádnost vzniklé situace podle odstavce 1 písm. a) a b) nezbytně vyžaduje.

(6) Použití střelné zbraně, služebního psa, hmatů a chvatů sebeobrany a úderu střelnou zbraní je voják povinen neprodleně po jejich použití hlásit nadřízenému a o těchto zákrocích se sepíše u útvaru záznam.“.

Za § 34 se vkládá nový § 34a, který zní:

„§ 34a

Náhrada škody

(1) Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc vojáku v činné službě při výkonu pořádkové, strážní, eskortní a dozorčí služby na žádost vojáka nebo s jeho vědomím (dále jen“poškozený“). Stát se této odpovědnosti může zbavit jen tehdy, způsobil-li si poškozený škodu úmyslně.

(2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo ke smrti, postupuje se podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků. Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může stanovit obecně závazným právním předpisem, ve kterých případech a v jakém rozsahu:

(3) Stát hradí i škodu, kterou poškozený způsobil v souvislosti s pomocí poskytnutou podle odstavce 1.

(4) Poškozenému se hradí též škoda na věcech, která mu vznikla v souvislosti s poskytnutím pomoci podle odstavce 1. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se škoda v penězích. Poškozenému může být přiznána též úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou nebo zničenou.

(5) Stát odpovídá i za škody způsobené vojáky v činné službě v souvislosti s plněním jejich úkolů stanovených zákonem.

(6) Náhradu škody poskytuje za vojáky v činné službě v zastoupení státu federální ministerstvo obrany.“.