2/1993 Sb.: od 1. 10. 2021
2/1993 Sb.
Druh
Usnesení
Název
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky
Zkratka
LPS
Autor
Předsednictvo České národní rady
Částka
1/1993 Sb.
Datum vyhlášení
28. 12. 1992
Účinný od
1. 1. 1993
změněno | s účinností od | poznámka |
---|---|---|
ústavním zákonem č. 295/2021 Sb. | 1.10.2021 | |
ústavním zákonem č. 162/1998 Sb. | 1.1.1999 |
2
USNESENÍ
předsednictva České národní rady
ze dne 16. prosince 1992
o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
jako součásti ústavního pořádku České republiky
Předsednictvo České národní rady se usneslo takto:
Předsednictvo České národní rady vyhlašuje LISTINU ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součást ústavního pořádku České republiky.
Uhde v. r.
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
(čl. 1-44)
Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní rady,
uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona,
navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné tradice našich národů,
pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány,
vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů,
vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení,
připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého života na Zemi
a vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí,
usneslo se na této Listině základních práv a svobod:
Hlava první
Obecná ustanovení (čl. 1-4)
Čl. 1
[Svoboda a rovnost]
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Čl. 2
[Státní moc]
(1) | Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. |
(2) | Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. |
(3) | Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. |
Čl. 3
[Zákaz diskriminace]
(1) | Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. |
(2) | Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování. |
(3) | Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod. |
Čl. 4
[Ukládání povinností a omezení základních práv]
(1) | Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. |
(2) | Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze zákonem. |
(3) | Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. |
(4) | Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. |
Hlava druhá
Lidská práva a základní svobody (čl. 5-23)
Oddíl první
Základní lidská práva a svobody (čl. 5-16)
Čl. 5
[Právní osobnost]
Každý je způsobilý mít práva.
Čl. 6
[Právo na život]
(1) | Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. |
(2) | Nikdo nesmí být zbaven života. |
(3) | Trest smrti se nepřipouští. |
(4) | Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon. |
Čl. 7
[Nedotknutelnost osoby]
(1) | Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. |
(2) | Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. |
Čl. 8
[Osobní svoboda]
(1) | Osobní svoboda je zaručena. |
(2) | Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. |
(3) | Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu. |
(4) | Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu. |
(5) | Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. |
(6) | Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů. |
Čl. 9
[Nucené práce a služby]
(1) | Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám. | ||||||||
(2) | Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
|
Čl. 10
[Ochrana osobnosti]
(1) | Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. |
(2) | Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. |
(3) | Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. |
Čl. 11
[Vlastnické právo]
(1) | Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. |
(2) | Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice. |
(3) | Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. |
(4) | Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. |
(5) | Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. |
Čl. 12
[Nedotknutelnost obydlí]
(1) | Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. |
(2) | Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon. |
(3) | Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy. |
Čl. 13
[Listovní tajemství]
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.
Čl. 14
[Svoboda pohybu a pobytu]
(1) | Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. |
(2) | Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit. |
(3) | Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody. |
(4) | Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. |
(5) | Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem. |
Čl. 15
[Svoboda myšlení, svědomí, náboženského vyznání]
(1) | Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. |
(2) | Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. |
(3) | Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon. |
Čl. 16
[Svoboda náboženství a víry]
(1) | Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. |
(2) | Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. |
(3) | Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách. |
(4) | Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých. |
Oddíl druhý
Politická práva (čl. 17-23)
Čl. 17
[Svoboda projevu]
(1) | Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. |
(2) | Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. |
(3) | Cenzura je nepřípustná. |
(4) | Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. |
(5) | Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. |
Čl. 18
[Petiční právo]
(1) | Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi. |
(2) | Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu. |
(3) | Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou. |
Čl. 19
[Právo shromažďovací]
(1) | Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno. |
(2) | Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy. |
Čl. 20
[Právo sdružovací]
(1) | Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. |
(2) | Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich. |
(3) | Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. |
(4) | Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu. |
Čl. 21
[Volební právo]
(1) | Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. |
(2) | Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem. |
(3) | Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. |
(4) | Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. |
Čl. 22
[Svobodná soutěž politických sil]
Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
Čl. 23
[Právo na odpor]
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
Hlava třetí
Práva národnostních a etnických menšin (čl. 24-25)
Čl. 24
[Zákaz postihu za příslušnost k menšině]
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.
Čl. 25
[Práva menšin]
(1) | Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon. | ||||||
(2) | Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též
|
Hlava čtvrtá
Hospodářská, sociální a kulturní práva (čl. 26-35)
Čl. 26
[Svoboda povolání]
(1) | Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. |
(2) | Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. |
(3) | Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon. |
(4) | Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince. |
Čl. 27
[Odbory]
(1) | Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. |
(2) | Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. |
(3) | Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých. |
(4) | Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů. |
Čl. 28
[Odměna za práci]
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 29
[Ochrana žen, mladistvých a zdravotně postižených při práci]
(1) | Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. |
(2) | Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. |
(3) | Podrobnosti stanoví zákon. |
Čl. 30
[Hmotné zabezpečení]
(1) | Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele. |
(2) | Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. |
(3) | Podrobnosti stanoví zákon. |
Čl. 31
[Ochrana zdraví]
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
Čl. 32
[Ochrana rodiny]
(1) | Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. |
(2) | Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky. |
(3) | Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva. |
(4) | Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. |
(5) | Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu. |
(6) | Podrobnosti stanoví zákon. |
Čl. 33
[Právo na vzdělání]
(1) | Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. |
(2) | Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. |
(3) | Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu. |
(4) | Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu. |
Čl. 34
[Tvůrčí duševní činnost, kultura]
(1) | Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem. |
(2) | Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem. |
Čl. 35
[Životní prostředí]
(1) | Každý má právo na příznivé životní prostředí. |
(2) | Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. |
(3) | Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. |
Hlava pátá
Právo na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36-40)
Čl. 36
[Soudní ochrana]
(1) | Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. |
(2) | Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. |
(3) | Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. |
(4) | Podmínky a podrobnosti upravuje zákon. |
Čl. 37
[Práva v soudním řízení]
(1) | Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. |
(2) | Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. |
(3) | Všichni účastníci jsou si v řízení rovni. |
(4) | Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. |
Čl. 38
[Zákonný soudce]
(1) | Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. |
(2) | Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. |
Čl. 39
[Nulla poena sine lege]
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
Čl. 40
[Pravidla trestního stíhání]
(1) | Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. |
(2) | Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. |
(3) | Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. |
(4) | Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven. |
(5) | Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem. |
(6) | Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. |
Hlava šestá
Ustanovení společná (čl. 41-44)
Čl. 41
[Omezení některých práv]
(1) | Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. |
(2) | Kde se v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím zákon Federálního shromáždění, jestliže z ústavního rozdělení zákonodárné pravomoci nevyplývá, že úprava přísluší zákonům národních rad. |
Čl. 42
[Občané a cizinci]
(1) | Pokud Listina používá pojmu „občan“, rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky. |
(2) | Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům. |
(3) | Pokud dosavadní předpisy používají pojmu „občan“, rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství. |
Čl. 43
[Azyl]
Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami.
Čl. 44
[Omezení práv pro některé profese a funkce]
Zákon může soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost a právo uvedené v čl. 20 odst. 2; zaměstnancům státní správy a územní samosprávy ve funkcích, které určí, též právo uvedené v čl. 27 odst. 4; příslušníkům bezpečnostních sborů a příslušníkům ozbrojených sil též práva uvedená v čl. 18, 19 a čl. 27 odst. 1 až 3, pokud souvisí s výkonem služby. Osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon omezit právo na stávku.