8

SDĚLENÍ

Ústavního soudu

Plénum Ústavního soudu se na svých neveřejných zasedáních konaných ve dnech 5. a 12. prosince 2000 usneslo podle § 11 odst. 2 písm. h) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, že si vyhrazuje

1. Rozhodování sporů o rozsah kompetencí vrcholných ústavních orgánů nadaných originární pravomocí z Ústavy samé;

2. Rozhodování o ústavních stížnostech proti rozhodnutím velkých senátů kolegií Nejvyššího soudu.

Ústavní soud přijal tato rozhodnutí z následujících důvodů:

1. Rozhodování sporů o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu, podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy bylo svěřeno bez výjimky § 15 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., senátům Ústavního soudu.

Vzhledem k postavení vrcholných ústavních institucí a závažnosti eventuálních rozhodnutí ve věci kompetenčních konfliktů mezi nimi si rozhodování v těchto sporech vyhradilo plénum.

2. Podle § 27 a 27a zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. účinného od 1. ledna 2001, dospěje-li senát Nejvyššího soudu k právnímu názoru odlišnému od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu, postoupí věc k rozhodnutí velkému senátu kolegia, který je složen nejméně z devíti soudců.

Rozhodování o všech ústavních stížnostech podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je v působnosti senátů Ústavního soudu, které jsou tříčlenné. Podá-li však navrhovatel ústavní stížnost proti rozhodnutí velkého senátu kolegia Nejvyššího soudu, podle názoru Ústavního soudu bude vhodné, aby o ní rozhodlo plénum Ústavního soudu.