motorovým vozidlem – vozidlo, které se po pozemní komunikaci pohybuje pomocí vlastní motorické síly,

nemotorovým vozidlem – vozidlo, které se po pozemní komunikaci pohybuje pomocí lidské nebo zvířecí síly,

jízdní soupravou – spojení motorového vozidla (dále jen „tažné vozidlo“) s jedním přípojným vozidlem nebo s více přípojnými vozidly,

pevnou nástavbou vozidla – samostatný technický celek, který je se základním vozidlem (podvozkem) kompletován a je součástí vozidla,

výměnnou nástavbou – samostatný technický celek, který je se základním vozidlem (nosičem výměnných nástaveb) v rozebíratelném spojení,

osvědčením o homologaci – dokument osvědčující shodu vlastností typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla nebo typu samostatného technického celku vozidla s technickými požadavky stanovenými předpisy vydanými na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána,¹ (dále jen „předpis EHK“),

identifikačním číslem vozidla (dále jen „číslo VIN“) – určitý počet znaků, čísel a písmen, které jsou specifické pro dané vozidlo,

osvědčením o homologaci typu ES – dokument vydaný státem Evropské unie osvědčující shodu vlastností typu vozidla, typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla nebo typu samostatného technického celku vozidla s technickými požadavky stanovenými předpisy vydanými Evropským společenstvím (dále jen „směrnice EHS/ES“),

technickým předpisem – předpis EHK a směrnice EHS/ES stanovené v předpisové základně,

technickým protokolem – doklad vypracovaný pověřenou zkušebnou nebo zkušební stanicí, kterým se vždy dokládá shoda údajů předkládaných žadatelem o schválení technické způsobilosti typu vozidla nebo jednotlivého vozidla nebo o povolení přestavby vozidla s údaji zjištěnými na vozidle; údaje se uvádějí v rozsahu údajů uváděných v technickém průkazu vozidla,

největší povolenou hmotností – největší hmotnost, se kterou smí být vozidlo užíváno v provozu na pozemních komunikacích,

největší technicky přípustnou hmotností na nápravu – hmotnost odpovídající největšímu technicky přípustnému statickému svislému zatížení, kterým působí náprava vozidla na povrch vozovky,

největší technicky přípustnou hmotností vozidla – největší hmotnost vozidla daná jeho konstrukcí a hmotností nákladu podle údajů výrobce vozidla,

největší technicky přípustnou hmotností naložené jízdní soupravy – maximální hodnota součtu hmotností naloženého motorového vozidla a naloženého taženého přípojného vozidla daná konstrukcí motorového vozidla nebo hodnota stanovená výrobcem,

okamžitou hmotností vozidla nebo jízdní soupravy – hmotnost zjištěná v určitém okamžiku při jejich provozu na pozemních komunikacích,

provozní hmotností vozidla – hmotnost nenaloženého vozidla s karoserií a se spojovacím zařízením (jen u tažných vozidel) v pohotovostním stavu nebo hmotnost podvozku s kabinou, pokud výrobce nemontuje karoserii nebo spojovací zařízení,

vozidlo v pohotovostním stavu – vozidlo s náplní chladicí kapaliny, oleje, 90 % paliva, 100 % ostatních náplní, nářadí, náhradního kola a řidiče (75 kg); u vozidel kategorie L se hmotnost řidiče nepřičítá.

Technická způsobilost typu vozidla se schválí, jestliže vozidlo odpovídá technickým požadavkům stanoveným v přílohách č. 1, 2, 3, 4 a 5, popřípadě podmínkám stanoveným pro určité druhy přepravy zvláštním právním předpisem.²

Pro aplikaci technických požadavků stanovených v přílohách uvedených v odstavci 1 platí následující obecné postupy:

V informační složce, kterou výrobce nebo akreditovaný dovozce (dále jen „výrobce“) dokládá žádost o schválení technické způsobilosti typu vozidla, se uvádějí podklady pro zpracování základního technického popisu schvalovaného typu vozidla, specifikaci použitelných pneumatik a ráfků (rozměry, nosnosti, rychlostní kategorie apod.), seznam základní a alternativní výbavy s uvedením její hmotnosti a prohlášení výrobce o tom, že vozidlo splňuje technické podmínky stanovené zákonem a prováděcími předpisy. Tyto podklady, kromě prohlášení výrobce, mohou mít elektronickou podobu.

Žádá-li výrobce o výjimku z technických požadavků, uvede v žádosti o schválení technické způsobilosti typu vozidla specifikaci výjimky a její zdůvodnění.

V případech, kdy pro konstrukční části vozidla a systémy vozidla nebyla předložena osvědčení o homologaci nebo o schválení podle technických příloh směrnic EHS/ES nebo jejich montáž není předmětem homologace nebo schválení podle technických příloh směrnic EHS/ES, ověří se při schvalování technické způsobilosti typu vozidla na vybraném vzorku vozidel schvalovaného typu, zda konstrukční části vozidla a systémy vozidla a jejich montáž odpovídají technickým požadavkům stanoveným v předpisové základně a vymezeným v informačním dokumentu.

Při schvalování technické způsobilosti typu vozidla se dále ověří, zda specifikace vozidla uvedené v základním technickém popisu souhlasí s celkovým technickým popisem vozidla uvedeným v informačním dokumentu a s osvědčeními o dílčích schvalovacích zkouškách a s osvědčeními o homologacích.

Činnosti podle odstavců 5 a 6 se mohou provádět s využitím zkoušek a kontrol vykonaných oprávněnými zkušebnami (§ 19 odst. 7 zákona).

Pokud typ vozidla zahrnuje různé varianty typu a verze variant typu vozidla, zkoušky a kontroly podle odstavce 6 se provádějí na vzorcích vozidel odpovídajících variantám typu a verzím variant typu vozidla.

Na omezenou dobu ministerstvo povolí uvedení do provozu nových vozidel shodných s typem vozidla, jehož schválení typu pozbylo platnost, protože ztratilo platnost jedno nebo více schválení nebo homologací podle jednotlivých směrnic EHS/ES nebo předpisů EHK, o kterých jsou údaje ve schvalovací nebo homologační dokumentaci. Toto ustanovení platí pouze pro vozidla, která

a tato vozidla nebyla zapsána do registru silničních vozidel dříve, než takové schválení typu ztratilo svoji platnost.

Toto zvýhodnění platí v období 12 měsíců pro úplná vozidla a v období 18 měsíců pro vozidla dokončená od data, ke kterému schválení typu ztratilo svoji platnost.

Výrobce musí požádat ministerstvo před tím, než změny jednotlivých směrnic EHS/ES nebo předpisů EHK vstoupí v platnost, popřípadě než vstoupí v platnost nová směrnice EHS/ES nebo předpis EHK, tak, aby mohlo být využito ustanovení odstavců 1 a 2 pro jeden nebo více typů dané kategorie. V žádosti uvede výrobce technické nebo ekonomické důvody.

Technická způsobilost základního vozidla se schválí, odpovídá-li vozidlo v dosaženém stupni výroby technickým požadavkům stanoveným pro tento stupeň výroby v přílohách č. 1 a 2.

Pro schválení technické způsobilosti typu silničního vozidla vyráběného ve více stupních odpovídá výrobce základního vozidla a výrobce v každém následujícím stupni výroby vozidla za shodu jím vyrobené části vozidla s technickými požadavky stanovenými v předpisové základně.

Žádost o schválení technické způsobilosti vozidla v příslušném stupni výroby podává výrobce. Údaje v žádosti musí odpovídat dosaženému stupni výroby vozidla.

Výrobce v následujících stupních výroby je vázán podmínkami stanovenými výrobcem v předcházejícím stupni výroby.

Kontrolní a zkušební činnosti při vícestupňovém schvalování technické způsobilosti typu vozidla může ministerstvo provádět s využitím zkoušek a kontrol vykonaných oprávněnými zkušebnami.

Technická způsobilost typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla a typu samostatného technického celku vozidla určených pro vozidlo, u něhož se schvaluje technická způsobilost typu, se prokazuje osvědčením o homologaci typu pro uvedené typy podle předpisů EHK nebo směrnic EHS/ES nebo osvědčením o schválení uvedených typů podle technických příloh předpisů EHK nebo směrnic EHS/ES. U vozidel kategorií M, N, O, L a T se ke splnění ustanovení tohoto odstavce použijí předpisy EHK a směrnice EHS/ES uvedené v přílohách č. 1, 2 a 3 podle případu. Pro tyto předpisy a směrnice platí ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) a d).

V případech jiných kategorií vozidel než uvedených v odstavci 1, kdy technická způsobilost typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla a typu samostatného technického celku vozidla není prokázána podle odstavce 1, schválí se technická způsobilost typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla a typu samostatného technického celku vozidla, jestliže odpovídá technickým požadavkům stanoveným v předpisové základně, popřípadě podmínkám stanoveným pro určité druhy přepravy zvláštním právním předpisem.²

Žádost o schválení technické způsobilosti typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla nebo typu samostatného technického celku vozidla předkládá žadatel ministerstvu přímo nebo prostřednictvím pověřené zkušebny. Pro žádost o schválení technické způsobilosti podle tohoto odstavce platí obdobně ustanovení § 2.

Technická způsobilost typu silničního vozidla vyráběného v malé sérii se schválí, pokud toto vozidlo splňuje technické požadavky stanovené v příloze č. 6, popřípadě též podmínky stanovené pro určité druhy přepravy zvláštním právním předpisem.²

Pro schválení technické způsobilosti typu silničního vozidla vyráběného v malé sérii platí obdobně ustanovení § 2 odst. 3 až 8.

Při schvalování technické způsobilosti silničního vozidla vyráběného v malé sérii se neprovádějí destrukční zkoušky, pokud si je ministerstvo ze zvláštních důvodů nevyžádá.

Postup podle odstavců 1 až 3 se vztahuje i na schvalování technické způsobilosti dovezeného silničního vozidla, které bylo v zahraničí vyrobeno v malé sérii.

Technická způsobilost jednotlivě vyrobeného silničního vozidla se schválí, pokud toto vozidlo splňuje podmínky uložené v rozhodnutí o povolení jeho výroby a technické požadavky stanovené v příloze č. 6.

Pro žádost o schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného silničního vozidla platí obdobně ustanovení § 2.

Jsou-li povoleny výjimky z technických požadavků stanovených předpisovou základnou, uvede obecní úřad obce s rozšířenou působností tyto výjimky v technickém průkazu silničního motorového vozidla a přípojného vozidla.

Pro silniční vozidlo jednotlivě vyrobené, které nepodléhá registraci, se vydává technické osvědčení silničního vozidla. Pro potřeby provozu tohoto vozidla na pozemních komunikacích se vystavuje výpis z technického osvědčení silničního vozidla, kterým se jeho provozovatel prokazuje při kontrole prováděné Policií České republiky nebo obecní policií při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích; toto neplatí pro jízdní kolo, potahové vozidlo a ruční vozík. Vzor technického osvědčení silničního vozidla, které nepodléhá registraci, a výpisu z tohoto technického osvědčení je uveden v příloze č. 7.

Podmínkou schválení technické způsobilosti typu zvláštního vozidla je splnění technických požadavků uvedených v přílohách č. 3, 4 a 5. Podmínkou schválení způsobilosti typu vyráběného v malé sérii nebo jednotlivě vyrobeného zvláštního vozidla je splnění technických požadavků uvedených v příloze č. 8.

Pro žádost o schválení technické způsobilosti typu zvláštního vozidla platí obdobně ustanovení § 2.

Pro zvláštní vozidlo, které nepodléhá registraci, se vydává technické osvědčení zvláštního vozidla. Pro potřeby provozu tohoto vozidla na pozemních komunikacích se vystavuje výpis z technického osvědčení zvláštního vozidla, kterým se jeho provozovatel prokazuje při kontrole prováděné Policií České republiky nebo obecní policií při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Vzor technického osvědčení zvláštního vozidla, které nepodléhá registraci, a výpisu z tohoto osvědčení je uveden v příloze č. 9.

Osvědčení o schválení technické způsobilosti typu je speciální tiskopis s ochrannými prvky formátu A4, který obsahuje údaje o osobě, které bylo toto osvědčení vydáno, a o typu vozidla, typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla a typu samostatného technického celku vozidla, na které bylo toto osvědčení vydáno.

Vzor osvědčení o schválení technické způsobilosti typu je uveden v příloze č. 10.

Vozidla kategorií M, N, O, L a T musí být opatřena povinnými štítky podle technických předpisů, například směrnice 76/114/EHS, 89/173/EHS nebo 93/34/EHS. Pokud na výrobním štítku není uvedeno číslo homologace typu vozidla, uvede se zde číslo schválení technické způsobilosti v České republice. Dle těchto technických předpisů musí být, s výjimkou vozidel kategorie T, též na rámu nebo karoserii vyražen kód mezinárodního označení vozidla. U vozidel vyráběných ve více stupních musí být na základním vozidle zachováno jeho číslo VIN ve všech stupních výroby a u dokončeného vozidla. Výrobci každé z nástaveb může být přiděleno číslo VIN pro nástavbu. Na dokončeném vozidle může tedy být více čísel VIN.

Motorová a jejich přípojná vozidla jiná, než jsou uvedena v odstavci 1, a zvláštní vozidla, s výjimkou vozidel kategorie T, musí mít na snadno přístupném místě v přední části vozidla dobře čitelný a trvanlivý výrobní (tovární) štítek, který musí obsahovat kódové číselné a písmenné označení výrobce a typu vozidla. Výrobní štítek s číslem VIN nesmí být snadno odstranitelný. Na výrobním štítku musí být uvedeny zejména tyto údaje:

Jsou-li největší technicky přípustné hmotnosti větší než největší povolené hmotnosti, které jsou uvedené v § 15, může výrobce na výrobním štítku uvést místo údajů o největších povolených hmotnostech údaje o největších technicky přípustných hmotnostech.

Pokud výrobce nemá přiděleno číslo VIN, musí být na výrobním štítku uvedeny tyto další údaje:

U motorových a jejich přípojných vozidel jiných, než jsou uvedena v odstavci 1, a u zvláštních vozidel musí být na snadno přístupném místě vozidla čitelně vyraženo výrobní číslo vozidla (podvozku); u vozidel bez samostatného podvozku výrobní číslo karoserie.

Každá konstrukční část podléhající homologaci dle určitého předpisu EHK musí být opatřena homologační značkou, kterou stanovuje tento předpis. Každá konstrukční část, která je schvalována podle technických příloh určité směrnice EHS/ES nebo předpisu EHK musí být opatřena schvalovací značkou, která je obdobná jako homologační značka stanovená touto směrnicí nebo předpisem. Písmeno „e“ nebo „E“ a číslo státu se nahrazuje písmeny „CZ“. Konstrukční část schválená před 1. červencem 2001 může být označena též shodně jako výbava vozidla značkou „ATEST 8SD XXXX“, kde „XXXX“ je číslo osvědčení o schválení.

Při vícestupňové výrobě vozidla se ve druhém a dalším následujícím stupni výroby vozidla upevní k povinnému štítku podle odstavce 1 doplňkový štítek obsahující nezbytné údaje; příklady použití jsou uvedeny v příloze č. 11.

Vozidla kategorií M₂, M₃, N₂, N₃, O, O_T, S s výjimkou čelně nesených strojů kategorie S_N a jednonápravové traktory s přívěsy a speciální nosiče pracovních adaptérů musí mít na zádi karoserie, a to pokud to konstrukce vozidla dovoluje, v levé polovině vyznačenu nejvyšší povolenou rychlost zaokrouhlenou

u vozidel s konstrukční rychlostí nepřevyšující 45 km.h^-1 na nejbližší nižší celé číslo,

u ostatních vozidel na nejblíže nižší celé číslo dělitelné pěti.

Označení nejvyšší povolené rychlosti je v provedení kruh bílé barvy, který je lemován červenou barvou o vnějším průměru 200 mm; písmena v kruhu (pokud jsou použita) musí mít výšku „k“ 35 mm, „m“ 24 mm, číslice 75 až 80 mm, tloušťku čáry písmen 6 mm a číslic 12 mm. Barva nápisu je černá. Označení nejvyšší povolené rychlosti musí být vždy čitelné a při provozu nesmí být zakryto. Označení se vyžaduje z retroreflexního materiálu třídy 1 podle ČSN EN 12899-1 (červená a bílá), písmena a číslice jsou nereflexní. Retroreflexní materiál se nevyžaduje u vozidel, u kterých je provoz za snížené viditelnosti zakázán, u zvláštních vozidel a nesených strojů.

Není-li možno u přípojných vozidel kategorie O₁, O₂, O_T1, O_T2, vozidel kategorie S, jednonápravových traktorů s přívěsem a speciálních nosičů pracovních adaptérů umístit značku o průměru 200 mm, je přípustné použít značky o vnějším průměru 150 mm; potom písmena v kruhu (pokud jsou použita) musí mít výšku „k“ 20 mm, „m“ 14 mm, číslice 75 až 80 mm, tloušťka čáry je u písmen 3,5 mm a u číslic 12 mm.

Vozidla (s výjimkou dvoukolových a jejich přípojných vozidel a dvoukolových vozidel s postranním vozíkem, vozidel kategorií O₁, O₂, O_T1 a T) musí mít na vhodném místě vozidla vyznačen předepsaný tlak v pneumatikách.

Nápisy se vyznačují na vnějším povrchu karoserie vozidla s minimálními rozměry písmen a číslic s výškou 24 mm a tloušťkou 6 mm; barva nápisu je bílá. Není-li nápis dostatečně kontrastní zvýrazní se jeho kontury.

U vozidel se vznětovým motorem kategorií M, N a T musí být na štítku hodnota korigovaného součinitele absorpce.

Informativní štítky umístěné na vozidle schváleném jako typ, které jsou nezbytné pro obsluhu vozidla a cestující, pokud nejsou v provedení piktogramovém, musí být v českém jazyce.

Technické předpisy, které upravují technické požadavky pro typ systému, typ konstrukční části a typ samostatného technického celku, určené k montáži na vozidlo, jsou uvedeny v přílohách č. 1, 2, 3 a 4.

Pro samostatný technický celek - výměnnou nástavbu a pro samostatný technický celek - pracovní stroj nesený se vydává technické osvědčení samostatného technického celku. Pro potřeby provozu těchto samostatných technických celků na pozemních komunikacích se vystavuje výpis z technického osvědčení samostatného technického celku, kterým se jeho provozovatel prokazuje při kontrole prováděné Policií České republiky nebo obecní policií při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Vzor technického osvědčení samostatného technického celku a výpisu z technického osvědčení samostatného technického celku je uveden v příloze č. 12.

Okamžitá hmotnost přípojného vozidla nebo přípojných vozidel smí být u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí do 40 km.h^-1 nejvýše 2,5násobku okamžité hmotnosti tažného vozidla. U souprav traktoru a traktorového návěsu se okamžitou hmotností každého z vozidel soupravy rozumí součet hmotností připadajících na jednotlivé nápravy traktoru, respektive návěsu. Podíl hmotnosti připadající na nápravy traktorového návěsu nesmí převyšovat největší povolenou hmotnost přípojného vozidla uvedenou v technickém průkazu traktoru.

Okamžitá hmotnost přípojného vozidla nebo přípojných vozidel smí být u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 40 km.h^-1 nejvýše 1,5násobku okamžité hmotnosti tažného vozidla.

Okamžitá hmotnost jízdní soupravy nesmí být větší než největší povolená hmotnost jízdní soupravy stanovená při schválení technické způsobilosti tažného vozidla.

Vzdálenost mezi poslední nápravou motorového vozidla, jehož největší povolená hmotnost převyšuje 3,50 t, a první nápravou přívěsu, jehož největší povolená hmotnost převyšuje 3,50 t, musí být nejméně 3,00 m.

Prostřední vozidlo soupravy musí mít vyšší nebo stejnou okamžitou hmotnost, jakou má poslední vozidlo soupravy.

Nebrzděná vozidla kategorie O₁ mohou být zapojována jen za vozidla kategorií M a N, jejichž provozní hmotnost je nejméně dvojnásobkem okamžité hmotnosti připojovaného vozidla, pokud při schválení technické způsobilosti tažného vozidla nebylo stanoveno jinak.

Pro spojování vozidel do jízdních souprav s přípojnými vozidly kategorií O₁ a O₂ platí

Okamžitá hmotnost přívěsů kategorií O₃ a O₄ v jízdní soupravě nesmí být větší než největší povolená hmotnost brzděného přípojného vozidla stanovená pro tažné vozidlo, která je uvedena v technickém průkazu a osvědčení o registraci tažného vozidla.

Do jízdní soupravy s tažnými vozidly kategorií M₁ a N₁ smí být zapojeno přípojné vozidlo kategorie O₁ nebo O₂ o maximální celkové šířce vyhovující podmínce, aby bod činné svíticí plochy přední obrysové svítilny tažného vozidla, který je nejbližší rovině vymezující největší šířku přípojného vozidla, nebyl dále než 400 mm od této roviny, měřeno na každé straně (po obou stranách) soupravy vozidel zapojených do soupravy a podélné ose.

Pokud přípojné vozidlo svými rozměry po připojení k tažnému vozidlu znemožní řidiči řádný výhled vnějšími zpětnými zrcátky, musí být opatřeno tažné vozidlo doplňkovými zpětnými zrcátky s větším vyložením nebo jiným zařízením, které zajistí řádný výhled.

Pokud ministerstvo při schvalování technické způsobilosti typu přívěsů kategorií O₁ a O₂ nestanoví jinak, nesmí být nejvyšší rychlost přívěsu vyšší než 80 km.h^-1. Přívěsy nesmí být používány k přepravě osob.

Vozidla kategorií O_T a S_PT

Největší povolená hmotnost nebrzděného přípojného vozidla za dvoukolové motorové vozidlo nesmí být větší než 50 % provozní hmotnosti tažného motorového vozidla. Největší povolená hmotnost brzděného přípojného vozidla za dvoukolové motorové vozidlo nesmí být větší než provozní hmotnost tažného motorového vozidla.

Jízdní soupravy, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 30 km.h^-1, musí být opatřeny při provozu na pozemních komunikacích na zádi posledního vozidla soupravy deskami zadního značení pro „pomalá vozidla“. Toto označení splňuje podmínky stanovené homologačním předpisem EHK č. 69 a je podle něj homologováno. V případě, že je souprava tvořena nosičem a pracovním strojem neseným, může být toto označení umístěno na nosiči za podmínky, že není strojem nebo jeho částí zakryto.

Zapojení vozidel do jízdních souprav (s výjimkou tažení přívěsů kategorií O₁ a O₂ s nájezdovou brzdou) s ohledem na ABS je možné v těchto kombinacích:

Největší povolené hmotnosti na nápravu vozidla nesmí překročit

Dvojnápravou se rozumí dvě za sebou umístěné nápravy, jejichž středy jsou při přípustné hmotnosti od sebe vzdáleny (dílčí rozvor) nejvýše 1,8 m. Trojnápravou se rozumí tři za sebou umístěné nápravy, jejichž součet dílčích rozvorů činí nejvýše 2,8 m. Hmotnost připadající na jednu nápravu dvojnápravy a trojnápravy přípojných vozidel nesmí překročit 10 t.

Největší povolená hmotnost silničních vozidel nesmí překročit

u dvoukolových a tříkolových motorových vozidel hodnoty uvedené ve směrnici 93/93/EHS.

Největší povolená hmotnost zvláštních vozidel nesmí překročit hodnoty platné pro silniční vozidla a dále

Největší povolená hmotnost vozidla nesmí překročit hodnotu největší technicky přípustné hmotnosti vozidla. Největší povolená hmotnost jízdní soupravy nesmí překročit hodnotu největší technicky přípustné hmotnosti jízdní soupravy. Největší povolená hmotnost na nápravu nesmí překročit hodnotu největší technicky přípustné hmotnosti na nápravu.

Okamžitá hmotnost vozidla (soupravy) nesmí překročit největší povolenou hmotnost vozidla (soupravy). V případě znečištění (např. bláto, sníh, voda) se připouští překročení největší povolené hmotnosti vozidla (soupravy) maximálně o 3 %.

Pro používání vozidel a souprav, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje největší povolenou hmotnost nebo u nichž okamžitá hmotnost připadající na nápravu přesahuje největší povolenou hmotnost na nápravu, platí zvláštní právní předpisy.³

Hmotnost připadající na řízenou nápravu (nápravy) motorového vozidla kategorie N nebo kloubového autobusu – měřeno při stání na vodorovné vozovce – nesmí poklesnout pod 20 % okamžité hmotnosti a u ostatních autobusů (s výjimkou autobusů třídy I a třídy A) pod 25 % okamžité hmotnosti.

U vozidel kategorií M, N, O a L v provozu se připouští nerovnoměrnost rozložení okamžité hmotnosti vozidla na kola jednotlivých náprav mezi pravou a levou polovinou, pokud to dovoluje únosnost pneumatiky, nejvýše však 15 % hmotnosti připadající na nápravu. Tato hodnota však může být překročena, pokud výrobce stanoví pro vozidlo a jeho určitou hmotnost rozmezí přípustných poloh těžiště nákladu a uvede tyto údaje v příručce pro uživatele vozidla.

U vozidel kategorií T a S_S v rozsahu od provozní až po největší povolenou hmotnost nesmí být hmotnost na řízenou nápravu (měřeno při stání na vodorovné vozovce) menší než 20 % okamžité hmotnosti vozidla. U vozidel kategorie T se však připouští nižší hmotnost připadající na řízenou nápravu po namontování nástavby nebo připojení pracovního stroje při současném snížení nejvyšší rychlosti na 20 km.h^-1; přitom hmotnost připadající na řízenou nápravu nesmí být menší než

U vozidel kategorií T, O_T, S_S a S_PT se připouští nerovnoměrnost rozložení okamžité hmotnosti vozidla na kola jednotlivých náprav mezi pravou a levou polovinou, pokud to dovoluje únosnost pneumatik:

Náklad na vozidle (i v soupravě) musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn vhodným technickým zařízením proti pohybu. Pokud je k připevnění nákladu použita poutací a upínací souprava, musí být v řádném technickém stavu a odpovídat ČSN EN 12195-2, ČSN EN 12195-3, ČSN EN 12195-4. Poutací a upínací soupravy musí počtem a umístěním odpovídat ČSN EN 12195-1, kde pro výpočet počtu přivazovacích prostředků lze alternativně použít za dynamický koeficient tření statický koeficient tření při současném použití koeficientu zrychlení v podélném směru rovnému 1.

Největší povolené rozměry vozidel a jízdních souprav včetně nákladu jsou

Délka přípojného vozidla za dvoukolové motorové vozidlo nesmí být větší než délka tažného vozidla, nejvýše však 2,50 m.

Délka zadního převisu vozidla, s výjimkou přívěsu s nápravami uprostřed, nesmí být větší než 1/3 celkové délky, nejvýše však 3,50 m; toto ustanovení se nepoužije pro vozidla homologovaná nebo schválená podle směrnic 96/53/ES a/nebo 97/27/ES.

Vzdálenost předního obrysu vozidla kategorie M nebo N (včetně nástaveb) nesmí být větší než 3,00 m od středu volantu a u vozidel kategorií T a S_S (včetně nástaveb a pracovních strojů nesených) nejvýše 4,00 m; toto ustanovení se nepoužije pro vozidla homologovaná nebo schválená podle směrnic 96/53/ES a/nebo 97/27/ES.

Pro zvláštní vozidla platí z hlediska manévrovatelnosti požadavky uvedené ve směrnici 97/27/ES příloze I bodech 7. 6. 1 a 7. 6. 2 přiměřeně.

Pro používání vozidel, která včetně nákladu přesahují stanovené rozměry, na pozemních komunikacích platí zvláštní právní předpisy.³

Referenční hodnota hladiny vnějšího hluku stojícího vozidla nesmí být v průběhu provozu vozidla překročena. Způsob a zjišťování referenční hodnoty hladiny vnějšího hluku výfukového systému stojícího vozidla v provozu stanoví technický předpis.¹

Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje i na vozidla s nástavbami s motory užívanými k provozu zvláštních zařízení trvale nebo přechodně připojených na vozidlo.

Při jízdě na pozemních komunikacích hladina akustického tlaku vozidel nebo souprav s nástavbami s motory užívanými k provozu zvláštních zařízení trvale nebo přechodně připojených na vozidlo musí být rovna nebo menší než mezní hodnoty stanovené pro příslušnou kategorii tažného vozidla § 25 až 28.

Emisní limity znečišťujících látek z motorů vozidel, které jsou stanoveny příslušnými technickými předpisy uvedenými v přílohách č. 1 a 3, nesmí být překročeny.

Mazaná místa podvozků musí být chráněna technickým zařízením proti přemazávání, a tím proti úkapům nebo odpadům maziva při provozu vozidla.

Na vozidlech kategorie M, N, O, L, T, O_T nebo S se mohou užívat jen takové světelné zdroje a zařízení (i co do počtu), která jsou pro daný druh a kategorii vozidla předepsána nebo povolena. Světelná zařízení lze použít na vozidlech, splňují-li podmínky stanovené technickými předpisy uvedenými pro automobily a jejich přípojná vozidla v příloze č. 1, pro dvoukolová a tříkolová vozidla a jejich přípojná vozidla v příloze č. 2, pro traktory a jejich přípojná vozidla v příloze č. 3, pojízdné pracovní stroje v příloze č. 4, další zvláštní vozidla v příloze č. 5. Světelná zařízení musí být homologována.

Jiná světelná zařízení, než jsou předepsána nebo povolena v souladu s odstavcem 1 nebo která jsou povolena podle odstavců 3 až 5, nesmí být na vozidle použita.

Na vozidla je možno dodatečně montovat světelná zařízení k označení vozidel taxislužby, autoškoly, vozidel hromadné veřejné dopravy (prosvětlené směrové a číselné tabule), sanitních vozidel a vozidel policie. U sanitních vozidel se připouští užití označení světelným nápisem "ambulance" svítícím dopředu nepřerušovaným bílým světlem nebo červeným světlem, které je v činnosti výhradně při použití zvláštních výstražných světel modré barvy. U vozidel policie se připouští dopředu a dozadu svítící nápis, například „STOP“, „POLICIE STOP“, „POZOR KOLONA“ nebo „STOP KOLONA“. Tyto nápisy svítící dopředu mohou být provedeny i zrcadlově. Montáž je možná pouze za předpokladu, že nebudou vyzařovat v úhlu 15^o směrem ven od obrysu vozidla dopředu červené světlo a dozadu bílé světlo, (s výjimkou nápisu "ambulance" společně s použitím zvláštních výstražných světel modré barvy nebo nápisů na vozidlech policie České republiky a obecní policie). Tato zařízení musí být na vozidle umístěna tak, aby nebyl narušen výhled z místa řidiče ani stanovená geometrická viditelnost ostatních světelných zařízení, která vyzařují nepřerušované světlo neproměnné barvy a jejich montáž je schválena. Za montáž světelného zařízení podléhajícího schválení se považuje i dodatečná montáž odrazek, odrazných fólií, obrysového značení vozidel apod. Montáž těchto zařízení musí plnit požadavky technických předpisů. Desky zadního značení těžkých a dlouhých vozidel musí být homologovány podle předpisu EHK č. 70 a desky zadního značení pomalých vozidel musí být homologovány podle předpisu EHK č. 69 a materiály obrysového značení s vratným odrazem musí být homologovány podle předpisu EHK č. 104.

Ustanovení odstavce 3 neplatí pro světelná zařízení vyzařující světlo bílé barvy určená

tato zařízení není přípustné užívat za obvyklého silničního provozu. Jejich činnost musí být signalizována v zorném poli řidiče nepřerušovaně svítícím sdělovačem žluté barvy.

Vozidla, která nejsou vybavena vlastním vnějším světelným zařízením (pracovní stroje apod.), musí být pro provoz na pozemních komunikacích vybavena soupravou přenosných světelných zařízení (obrysová, brzdová a směrová světla), která splňují požadavky pro příslušnou kategorii vozidla. U tažených vozidel musí být souprava světelných zařízení opatřena propojovacím kabelem, odpovídající délky, se zástrčkou umožňující propojení s tažným vozidlem. Držáky této soupravy musí být umístěny tak, aby po nasazení soupravy byly splněny požadavky na umístění světelných zařízení na vozidle.

Při provozu a obsluze vozidel poháněných zkapalněným ropným plynem (dále jen „LPG“) nebo stlačeným zemním plynem (dále jen „CNG“) musí provozovatelé dodržovat tyto podmínky:

V návodu k obsluze vozidla poháněného LPG nebo CNG musí být uvedeno upozornění, aby řidiči a jiné osoby obsluhující vozidlo byly seznámeni s podmínkami uvedenými v odstavci 1, s bezpečnostními pokyny a s návodem postupu v případě dopravní nehody. Vozidlo poháněné LPG nebo CNG, jakož i vozidlo s vestavěným plynovým zařízením sloužícím k jiným účelům než k pohonu musí být opatřeno nálepkou umístěnou na zadní části vozidla v pravém horním, popřípadě dolním rohu s nápisem „LPG“ nebo „CNG“.

Při zjištění závady plynového zařízení provozovatel musí vyřadit ihned toto zařízení z provozu.

Za závady plynového zařízení se pokládá

Plynový pohon musí být vyřazen z provozu, jestliže není provedena periodická zkouška tlakových nádob nebo byl vyměněn schválený díl systému za neschválený.

Pneumatiky musí být pro každý typ vozidla použity tak, aby jejich konstrukce, provedení, rozměry a huštění odpovídaly podmínkám provozu, zejména největší povolené hmotnosti vozidla (povoleným zatížením připadajícím na nápravy) a jeho nejvyšší konstrukční rychlosti (rychlostní kategorie pneumatik musí být shodná nebo vyšší, než je nejvyšší konstrukční rychlost vozidla).

V případě použití zimních pneumatik (M+S) s nižší kategorií rychlosti, než je nejvyšší konstrukční rychlost vozidla, je nutno na tuto skutečnost upozornit dodatkovým označením formou nálepky, která musí být v zorném poli řidiče. Údaj na nálepce stanovuje nejvyšší přípustnou rychlost vozidla s namontovanými zimními pneumatikami, která nesmí být při provozu vozidla překročena. Upozornění formou nálepky může být nahrazeno zařízením trvale nainstalovaným ve vozidle (například palubním počítačem).

Na vozidle, pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak, smí být používány pouze pneumatiky určené pro daný typ vozidla výrobcem vozidla a výrobcem pneumatik. Nosnost pneumatik nesmí být nižší než povolené zatížení připadající na kolo (nápravu) vozidla. Jako náhradního kola s pneumatikou může být použito pro nouzové dojetí kola s pneumatikou jiné nebo zvláštní konstrukce nebo jiného rozměru, určeného pro tento účel výrobcem vozidla a výrobcem pneumatik. Tato kola musí být homologována podle předpisu EHK č. 64 nebo směrnice 92/23/EHS.

Pneumatiky musí provozovatel vozidla udržovat vždy řádně nahuštěny na tlak předepsaný výrobcem vozidla. Huštění předepsané výrobcem pneumatik nesmí být překročeno. U dvojité montáže kol musí být ventily uspořádány pro huštění vnitřní pneumatiky a kola provedena tak, aby bylo možné tlak vzduchu v pneumatice měřit nebo upravovat ze strany vnějšího kola, bez demontáže kol nebo jiné obtížné manipulace. Náhradní pneumatiky musí být nahuštěny nejméně na tlak odpovídající nejvyššímu předepsanému huštění pneumatik na vozidle.

Pláště pneumatik nesmí mít na svém vnějším obvodu (oblast koruny, ramene, boku a patky pláště) trhliny nebo poškození, které obnažují kostru nebo ji narušují. Činná plocha pláště pneumatiky v provozu musí mít po celém obvodu a celé šíři vrchního běhounu jasně viditelný dezén s hloubkou hlavních dezénových drážek nebo zářezů u mopedů nejméně 1,0 mm a u vozidel ostatních kategorií nejméně 1,6 mm. U pneumatik pro osobní automobily kategorie M₁ se hlavními dezénovými drážkami rozumějí drážky opatřené indikátory opotřebení TWI.

Vzájemný rozdíl vnějších průměrů jednotlivých nezatížených pneumatik na téže nápravě nebo ve dvojité montáži nesmí být větší než 1,5 % vnějšího průměru.

Obnovené pláště pneumatik vozidel kategorií M a N a jejich přípojných vozidel musí splňovat požadavky předpisu EHK č. 108 nebo předpisu EHK č. 109 a musí být podle něj homologovány.

Obnovené pláště pneumatik nesmí být použity na přední nápravě autobusů třídy II a třídy III (vozidla kategorií M₂ a M₃) a dále nesmí být použity na vozidlech pro přepravu nebezpečných nákladů definovaných v části 9 bodu 9. 1. 2 dohody ADR.

Pneumatiky pro vozidla kategorií M a N a jejich přípojná vozidla mohou být opravovány pouze odborně, přičemž se vychází z doporučené normy (např. ČSN 63 1910, ČSN 63 1912, NSPP-01-93). Pro nouzové dojetí mohou být provedeny opravy pomocí schválených přípravků aplikovaných vstřiknutím roztoku do pneumatiky nebo předvulkanizovanými opravnými materiály bez demontáže pláště. Je nepřípustné použití duše do neopraveného bezdušového pláště. Opravené pláště mohou být použity ve stejné nebo nižší kategorii rychlosti a nosnosti. Při změně kategorie rychlosti nebo nosnosti musí být původní označení odstraněno a nahrazeno novým trvalým označením. Není-li možno po opravě použít plášť jako bezdušový, musí být označení TUBELESS na obou bočnicích odstraněno. Připouští se použití duší v případě drobných průpichů či drobných poškození patek s následnou ztrátou těsnosti bezdušového pláště.

Drážky dezénu plášťů označených výrobcem pneumatik určených pro vozidla kategorií M₂, M₃, N a jejich přípojná vozidla smějí být dodatečně prohloubeny jen způsobem předepsaným výrobcem pneumatik. Na obou stranách bočnice pneumatiky musí být vyznačen symbol Q – průměr kroužku je nejméně 20 mm nebo nápis „REGROOVABLE“. Prohlubování drážek dezénu plášťů pneumatik osobních automobilů není dovoleno.

Není dovoleno používání pneumatik s protiskluzovými hroty pro všechna vozidla, s výjimkou vozidel záchranné služby. Tento zákaz platí i pro vozidla v mezinárodním provozu.

Na vozidla se mohou montovat protiskluzové řetězy nebo obdobná zařízení jen schváleného typu, která jsou dodávána při prodeji s návodem k montáži a s uvedením rozměrů pneumatik, na které mohou být namontovány.

Na vozidle se nesmí, s výjimkou nouzového dojetí, současně použít pneumatiky různých rozměrů a konstrukcí, pokud při schválení technické způsobilosti není stanoveno jinak. Na téže nápravě musí být používány pouze shodné pneumatiky. Konstrukcí pneumatiky se rozumí konstrukce diagonální, radiální, smíšená (BIAS BELTED). Shodnou pneumatikou se rozumí pneumatika stejného rozměru, konstrukce, druhu dezénu a značky. Druhem dezénu pneumatiky se rozumí dezén letní a dezén zimní, u něhož je na bočnici pneumatiky vyznačeno označení M+S, M.S, M/S nebo MS; za zimní dezén se považuje též speciální dezén, u něhož je na bočnici pneumatiky vyznačeno označení ET, ML nebo MPT.

Při provozu na pozemních komunikacích musí být pracovní nástroje zvláštního vozidla přepravovány jen ve schválené přepravní poloze. Zvláštní vozidlo nesmí být zdrojem znečištění nebo poškození komunikace. Jeho zásobníky, pracovní nástroje (např. nakládací lopata, paletizační vidle) musí být prázdné, tj. bez náplně, nákladu, břemene apod.

Pracovní stroje samojízdné nebo traktory v agregaci s pracovním strojem přípojným nebo neseným nebo výměnnou nástavbou, jejichž celková šířka je větší než 2,55 m nebo neplní požadavky z hlediska vnějších výčnělků musí mít vždy v činnosti vnější osvětlení s potkávacími světly i za nesnížené viditelnosti.

Podmínky provozu vozidel, jejichž rozměry, hmotnosti a zatížení náprav překračují hodnoty stanovené touto vyhláškou, jsou stanoveny zvláštním právním předpisem.³

Je-li traktor vybaven dvojmontáží kol zadní nápravy nebo jinak překračuje šířku 2,55 m, musí být vybaven výstražnými štíty vyznačujícími obrys vozidla, zvláštním výstražným světelným zařízením oranžové barvy, které musí být uvedeno do činnosti, snižuje se jeho maximální rychlost na 20 km.h^-1. Za snížené viditelnosti není jeho provoz povolen v případě, že vyznačení obrysů neplní požadavky § 23, nebo je namontovaným pracovním zařízením omezena geometrická viditelnost světelných zařízení traktoru, nebo bylo toto omezení stanoveno při schválení namontovaného pracovního zařízení. Za traktor může být zapojen pouze přípojný nebo nesený stroj, nikoliv přívěs nebo návěs.

Traktor agregovaný s čelně neseným strojem nebo čelně namontovanou výměnnou nástavbou zakrývající světlomety traktoru musí být vybaven doplňkovými potkávacími světlomety, které musí být při provozu na pozemních komunikacích uvedeny do činnosti. Doplňkové světlomety musí splňovat podmínky stanovené předpisem EHK č. 86 nebo směrnicí 78/933/EHS.

Na pozemních komunikacích se mohou provozovat pásová vozidla jen tehdy, jsou-li opatřena pryžovými pásy nebo kovovými pásy s pryžovými bloky na opěrných plochách; jsou-li nosné kladky samostatně odpruženy a opatřeny pryžovými obručemi, o minimální výšce 40 mm. Pryžové bloky nebo obruče nesmí být tvrdší než 70 Shore. Připouští se použití i jiných materiálů s ekvivalentními vlastnostmi.

Na pozemních komunikacích se mohou provozovat sněžná pásová vozidla (rolby, sněžné skútry) jen v případě, že povrch komunikace je pokryt dostatečně silnou vrstvou sněhu tak, aby se záběrové lišty pásů nedotýkaly povrchu vozovky.

Použití zvláštních výstražných světelných zařízení se řídí podle § 24.

Pracovní světlomety a obdobná světelná zařízení podle § 18 odst. 4 nelze používat v běžném silničním provozu.

Spojitelnost vozidel do jízdních souprav a jejich provoz se řídí podle § 14 až 16.

Vozidla, která z hlediska konstrukce nemohou být vybavena vlastním vnějším světelným zařízením, musí být v provozu vybavena soupravou přenosných světelných zařízení podle § 18 odst. 5, případně podle přílohy č. 4 čl. 33.

Vyznačení obrysů musí být provedeno podle § 23 odst. 2.

U vozidel nebo souprav, u kterých vzdálenost předního obrysu od středu volantu přesahuje 4,00 m, musí být jejich výjezd z míst ležících mimo silnici, průjezd nepřehlednými křižovatkami apod. zajištěn pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby.

U souprav traktoru a pracovního stroje musí být zajištěn výhled zpětnými zrcátky traktoru. Dokonalý výhled je nutno zajistit v případě potřeby prodloužením držáků zrcátek apod.

Pro stroje nebo soupravy, které nesplňují předepsané požadavky z hlediska vnějších výčnělků a osvětlení, mohou být stanoveny další podmínky, případně zakázán jejich provoz za snížené viditelnosti. Tato omezení jsou uvedena v technickém průkazu nebo v technickém osvědčení.

Nákladní automobily a autobusy kapotového nebo polokapotového provedení o celkové hmotnosti nejméně 5,50 t musí mít vpředu v zorném poli řidiče zařízení (tykadla) pro vyznačení největší šířky vozidla nebo soupravy. Toto zařízení musí být snadno poddajné minimálně ve směru jízdy vozidla nebo musí být na vozidle upevněno poddajně. Poddajností se rozumí možnost vychýlení tohoto zařízení silou 45 N působící na volný konec tykadla.

Vozidla a pracovní stroje samojízdné, jejichž šířka je větší než 2,55 m, u vozidel s tepelně izolovanou nástavbou větší než 2,60 m, pracovní stroje přípojné a nesené, speciální automobily kategorie N a pracovní stroje samojízdné vykonávající práci za jízdy nebo za stání v jízdní dráze musí být na předních a zadních čelních plochách co nejblíže k dolním a bočním obrysům vozidla označena červenými a bílými pruhy, stejně širokými, směřujícími od podélné střední roviny vozidla pod úhlem 45˚ dolů. Šířka barevného pruhu musí být v rozmezí 70 až 100 mm. Označení je provedeno (s výjimkou vozidel, u kterých je provoz za snížené viditelnosti zakázán) z retroreflexního materiálu třídy 2 podle ČSN EN 12899-1. Minimální plocha tohoto označení musí být 0,10 m², přičemž tato plocha musí mít tvar pravoúhelníka o délce strany nejméně 250 mm. V případech, kdy konstrukce vozidla nedovoluje vyznačení výstražných barevných pruhů na pevné části vozidla, je možno označení provést na odnímatelných štítech, které jsou při přepravě na pozemních komunikacích na vozidlo připevněny.

Jedním nebo více zvláštními výstražnými světelnými zařízeními vyzařujícími světlo oranžové barvy schváleného typu (provedení) musí být kromě předepsaných světelných zařízení vnějšího osvětlení vybaveny

Traktory mohou mít trvale namontováno zvláštní výstražné světelné zařízení oranžové barvy, které však smí být uvedeno do činnosti, pouze nastane-li některý z případů uvedených v odstavci 1 písm. a) až e).

Činnost zvláštního výstražného světelného zařízení vyzařující světlo modré nebo oranžové barvy a činnost doplňkových zvláštních výstražných svítilen vyzařující přerušovaný tok světla modré nebo oranžové barvy jsou nezávislé na ostatních světelných zařízeních vnějšího osvětlení vozidla a jsou snadno a spolehlivě kontrolovatelná z místa řidiče sdělovačem žluté barvy, mimo světel oranžové barvy upevněných na karoserii vozidla pomocí magnetu nebo vakuové přísavky bez samostatného vypínače.

Barvou zvláštního výstražného světla modré nebo oranžové barvy se vyjadřuje zvláštní povaha vozidel a jejich postavení vůči všem účastníkům provozu na pozemních komunikacích.

Zvláštní výstražné světelné zařízení je umístěno, pokud je to možné, na nejvyšším místě karoserie nebo nástavby nebo co nejblíže nejvyššímu místu, a to přibližně v podélné střední rovině vozidla nebo přibližně symetricky po obou stranách této roviny.

Zvláštní výstražná světelná zařízení jsou umístěna na vozidle tak, aby vždy jedno bylo přímo viditelné z kteréhokoliv místa na vodorovné rovině 1 m nad vozovkou, vzdáleného 20 m od tohoto světelného zdroje.

Zvláštní výstražná světelná zařízení vyzařující světlo modré barvy mohou být na vozidle doplněna nejvíce jedním párem doplňkových zvláštních výstražných svítilen vyzařujících přerušovaný tok světla modré barvy schváleného typu vpředu svítících a umístěných symetricky k podélné svislé rovině, které jsou umístěny svým nejnižším bodem činné svítící plochy ne níže než 400 mm a svým nejvyšším bodem činné svítící plochy ne výše než 1500 mm nad rovinou vozovky. Zvláštní výstražné světelné zařízení vyzařující světlo modré barvy je vždy doplněno zvláštním zvukovým výstražným zařízením vydávajícím zvukové znamení se spojitě proměnnou výškou tónu (sirénou). Frekvence změn výšky tónu mohou být proměnné. Vozidla mohou být dále vybavena jedním párem doplňkových zvláštních výstražných svítilen s přerušovaným tokem světla modré barvy směřujícím dozadu a třetí doplňkovou zvláštní svítilnou s přerušovaným tokem světla modré barvy směřujícím dopředu umístěnou za předním sklem vozidla.

Zvláštní výstražná světelná zařízení vyzařující světlo oranžové barvy mohou být doplněna nejvíce pěti kusy doplňkových zvláštních výstražných svítilen vyzařujících přerušovaný tok světla oranžové barvy schváleného typu vpředu a vzadu umístěných symetricky k podélné svislé rovině. Umísťují se svým nejnižším bodem činné svítící plochy ne níže než 400 mm nad rovinou vozovky. Svítilny je nutno na vozidle uspořádat v jedné řadě horizontálně tak, že horní hrana činné svítící plochy svítilen může přesahovat horní obrys vozidla nejvýše o svoji výšku. Mohou být nahrazeny třinácti kusy doplňkových zvláštních výstražných svítilen schváleného typu vyzařujících přerušovaný tok světla oranžové barvy vpředu a vzadu umístěných symetricky k podélné svislé rovině. Svítilny musí být umístěny svým nejnižším bodem činné svítící plochy ne níže než 400 mm nad rovinou vozovky. Uspořádání svítilen může být do čtverce s boční a spodní hranou nejvíce se čtyřmi svítilnami. Čtverec je umístěn na vozidle tak, že horní hrana činné svítící plochy horních svítilen nesmí přesahovat horní obrys vozidla. Pokud jsou svítilny použity také na přípojném vozidle, může být jejich počet až 24. Zvláštní výstražné světelné zařízení vyzařující světlo oranžové barvy nemůže být doplněno zvláštním zvukovým výstražným zařízením.

Zvláštní výstražná světelná zařízení musí splňovat podmínky stanovené technickým předpisem EHK č. 65 a musí být podle něho homologována. Doplňkové výstražné svítilny musí být schváleny. Vozidla, která mohou být vybavena zvláštním zvukovým zařízením doplněným zvláštním výstražným světelným zařízením modré barvy, stanoví zvláštní právní předpis.⁴

K montáži na vozidlo může být použito jen schválené zvláštní zvukové výstražné zařízení. Na vozidle se umísťuje tak, aby při provozu za jakýchkoliv podmínek nedocházelo k jeho poškození nebo změně zvukových vlastností. Spodní úroveň hladiny zvuku těchto zařízení je stanovena nejméně na 105 dB(A).

Vozidla vybavená zvláštním výstražným zvukovým zařízením doplněným zvláštním výstražným světelným zařízením modré barvy mohou být dále vybavena obrysovým značením s vratným odrazem homologovaným podle předpisu EHK č. 104 v zájmu viditelnosti těchto vozidel s ohledem na zvláštní charakter jejich užívání v provozu na pozemních komunikacích.

Technické požadavky stanovené v odstavcích 2 a 3 platí pro všechna vozidla kategorií M a N poháněná spalovacím motorem nebo elektromotorem určená k užívání na pozemních komunikacích, která mají nejvyšší konstrukční rychlost přesahující 25 km.h^-1, a pro vozidla kategorie O. Technické požadavky platí i pro nedokončená vozidla.

Pro schválení technické způsobilosti typu vozidel uvedených v odstavci 1 platí, že

Požadavky na vozidla vyráběná v malé sérii nebo na jednotlivě vyrobená vozidla kategorií M, N a O jsou uvedeny v příloze č. 6.

Pro vozidla uvedená v odstavci 1, která mají nejvyšší konstrukční rychlost nejvýše 25 km.h^-1, určí ministerstvo podle konkrétního případu, který z požadavků uvedených v odstavcích 2 a 3 se na tato vozidla uplatní.

Technické požadavky stanovené v odstavcích 2 a 3 platí pro všechna vozidla kategorie L poháněná spalovacím motorem nebo elektromotorem, která jsou určena k užívání na pozemních komunikacích, a pro jejich přípojná vozidla. Technické požadavky platí i pro nedokončená vozidla.

Pro schválení technické způsobilosti typu vozidel uvedených v odstavci 1 platí, že

Požadavky na vozidla vyráběná v malé sérii nebo na jednotlivě vyrobené vozidlo kategorie L jsou uvedeny v příloze č. 6.

Technické požadavky na konstrukci typu vozidel kategorií T a O_T jsou uvedeny v příloze č. 3 k této vyhlášce.

Pro schválení technické způsobilosti typu vozidla podle odstavce 1 platí, že

Požadavky na vozidla vyráběná v malé sérii nebo na jednotlivě vyrobené vozidlo kategorie T a O_T jsou uvedeny v příloze č. 8 k této vyhlášce.

Technické požadavky na konstrukci zvláštních vozidel kategorií S_S, S_PT a pracovních strojů nesených S_N jsou uvedeny v příloze č. 4 k této vyhlášce.

Požadavky na stroje kategorií S_S, S_PT a S_N vyráběné v malé sérii nebo jednotlivě vyrobené jsou uvedeny v příloze č. 8 k této vyhlášce.

Jednonápravový traktor je vozidlo s poháněnou nápravou řiditelné pomocí řídítek, které lze užít v provozu na pozemních komunikacích pouze s přívěsem, s nímž traktor tvoří jízdní soupravu. Řidič při řízení sedí na sedadle přívěsu. Při řízení nesmí být možná taková poloha řídítek traktoru, která by znemožňovala současné držení obou rukojetí.

Požadavky na vozidla vyráběná v malé sérii nebo na jednotlivě vyrobený jednonápravový traktor s přívěsem jsou uvedeny v příloze č. 8.

Přestavěné vozidlo musí po přestavbě splňovat technické požadavky, které byly platné v době jeho výroby, nebo technické požadavky pozdějších předpisů uvedených v předpisové základně pro typ vozidla příslušného druhu a kategorie.

Při povolování přestavby jednotlivého vozidla se postupuje obdobně jako při schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla a při povolování hromadné přestavby vozidel, tj. více než 5 kusů vozidel jednoho typu, se postupuje obdobně jako při schvalování technické způsobilosti typu vozidla.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo ministerstvo přestavbu vozidla povolí, jestliže přestavěné vozidlo nebo jeho systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky, do nichž přestavba zasáhla, splňují i po přestavbě technické požadavky stanovené v předpisové základně podle odstavce 1.

Pokud se při přestavbě vozidla mění číslo VIN, posoudí příslušný registrační úřad, jakým způsobem se uvedené číslo vyznačí na nové nebo změněné konstrukční části vozidla. Pokud je na nahrazující konstrukční části vyznačeno číslo VIN z jiného vozidla, toto se vždy znehodnotí, například přeražením křížky tak, aby zůstalo nadále identifikovatelné. Číslo VIN vozidla, u kterého se mění konstrukční část, se pak vyrazí v blízkosti čísla znehodnoceného, a to v případě, že se jedná o konstrukční část prohlášenou výrobcem za záměnnou. V případě, že konstrukční část záměnná není a jde o přestavbu vozidla, vyrazí výrobce úředně přidělené číslo. Způsob vyznačení je nutno vždy uvést v dokladech vozidla.

Pokud lze přestavěné vozidlo zařadit do více kategorií, stanoví jeho kategorii ministerstvo nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, přičemž nesmějí být dotčena ustanovení § 73 odst. 4 zákona.

Pro vozidla kategorií M a N se požaduje vždy tato výbava:

Povinnost podle odstavce 1 písm. c) a d) a povinnost vybavení vozidla náhradními koly rozměrů podle písmene e) se nevztahuje na

Pro vozidla kategorií T a S_S platí ustanovení odstavce 1 s výjimkou písmen c), d) a e), pro jednonápravové traktory s přívěsy ustanovení odstavce 1 neplatí.

Přívěsy a návěsy s výjimkou vozidel kategorií O₁ a O_T1 a požárních přívěsů musí mít náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou předepsaného druhu a rozměru upevněné v držáku, který zajišťuje, že síla při snímání kola z držáku nebo vkládání do držáku nepřesáhne 490 N. Tahač návěsu může mít náhradní kolo umístěno na připojeném návěsu. V provozu může jízdní souprava, v případě stejných rozměrů pneumatik a stejného provedení kola, mít jedno společné náhradní kolo. Tato povinnost se nevztahuje na přívěsy a návěsy kategorie O_T, které jsou provozovány na omezeném území v operativním dosahu servisních služeb svého provozovatele. Pro povinné vybavení přívěsu a návěsu náhradním kolem platí ustanovení odstavce 2 písm. c) obdobně.

Motocykly a motorové tříkolky musí mít ve výbavě minimálně jednu náhradní pojistku.

Každé motorové vozidlo, kromě mopedu a motokola, jednonápravového traktoru s přívěsem a motorového vozíku, musí být vybaveno příslušným druhem lékárničky pro poskytnutí první pomoci. Pro požární automobily je výbava příslušným druhem lékárničky stanovena zvláštním právním předpisem.⁵ Obsah lékárničky se ukládá do samostatného pouzdra . Lékárnička se ve vozidle ukládá v takovém prostoru, aby na ni nemohlo dopadat přímé sluneční světlo (záření). Úložný prostor pro lékárničku musí být suchý a čistý a musí být snadno přístupný. U vozidel pro hromadnou přepravu cestujících se lékárnička umísťuje na označeném a přístupném místě v prostoru vozidla určeném pro cestující. Provozovatel vozidla musí lékárničku udržovat v řádném stavu a jednotlivé druhy zdravotnických potřeb obměňovat. Doba použitelnosti jednotlivých druhů zdravotnických potřeb je na nich vyznačena. Druhy lékárniček, jejich obsah a výbava a použití podle druhů vozidel jsou uvedeny v příloze č. 14. Použití jednotlivých druhů autolékárniček

pro vozidla městské hromadné přepravy osob je dostačující autolékárnička velikosti II bez ohledu na jejich obsaditelnost.

Pro vyznačení nouzového stání vozidla na pozemní komunikaci musí být motorová vozidla, s výjimkou vozidel kategorie L, jednonápravových traktorů s přívěsem, speciálních nosičů pracovních adaptérů, motorových vozíků a vozidel o celkové šířce menší než 1,00 m, vybavena přenosným výstražným trojúhelníkem homologovaným podle předpisu EHK č. 27.

Nové vozidlo výrobce při jeho předávání prodejci vybavuje minimální výbavou podle odstavců 1 a 5, pokud není stanoveno v odstavcích 2 až 4 jinak.

Autobus, který má nejvýše 22 míst k přepravě osob kromě místa řidiče, musí být vybaven jedním nebo několika hasicími přístroji s minimální hasicí schopností 21 A nebo 113 B, ostatní autobusy hasicími přístroji s minimální hasicí schopností 43 A nebo 183 B a sanitní vozidlo hasicím přístrojem s hasicí schopností 34 B podle technické normy.⁶

U hasicích přístrojů je potřebné provedení posouzení shody výrobku autorizovanou osobou.⁷ Hasicí přístroj se ve vozidle upevňuje do úchytu pro umístění ve směru svislém nebo vodorovném tak, aby spolehlivě odolával zrychlení nejméně 6 g ve směru čelního nárazu vozidla, a umísťuje se na dobře viditelném a snadno přístupném místě, přičemž jeden přístroj se instaluje v bezprostřední blízkosti řidiče vozidla.

Motorová vozidla, s výjimkou motocyklů a mopedů, musí být vybavena oděvním doplňkem s označením z retroreflexního materiálu podle jiného právního předpisu^7b.

Výbava, jejíž technická způsobilost se schvaluje, je stanovena v příloze č. 15. Technickou způsobilost výbavy je možno schválit, jestliže výbava odpovídá technickým požadavkům stanoveným v příloze č. 15.

V žádosti o schválení technické způsobilosti výbavy vozidla se uvede název výrobku, typové označení výrobku, název výrobce, pokud jím není žadatel, a údaj, pro jaký druh a typ vozidla je výrobek určen.

K žádosti podle odstavce 2 se přikládá

Volný konec antény, která je delší než 1,40 m a která by přesahovala půdorysný průmět obrysu vozidla (s výjimkou výsuvných antén), musí být připevněn k vozidlu tak, aby anténa nepřesahovala půdorysný obrys vozidla. Antény musí z hlediska vnějších výčnělků splňovat požadavky předpisu EHK č. 26 buď samostatně jako konstrukční části nebo v rámci homologace celého vozidla podle tohoto předpisu.

Nosiče zavazadel apod., reklamní tabule, směrové tabulky, označení vozidel taxislužby, označení vozidel autoškoly a jiná zařízení dodatečně montovaná na vozidlo musí být spolehlivě přichyceny k vozidlu, nesmějí přesahovat půdorysný obrys vozidla s výjimkou zádi vozidla a nesmějí mít žádné hroty ani ostré hrany; vnější části včetně připevňovacích částí musí mít poloměr zakřivení nejméně 2,5 mm. Z této hodnoty poloměru zakřivení jsou možné výjimky podle ustanovení předpisu EHK č. 26. Nosiče zavazadel musí umožňovat spolehlivé upevnění přepravovaných předmětů. Upevnění nosiče včetně zavazadel spolehlivě odolává zpomalení v podélném směru nejméně o hodnotě 6 g. Nosiče zavazadel a nosiče lyží musí z hlediska vnějších výčnělků splňovat požadavky dle předpisu EHK č. 26 buď samostatně jako konstrukční části nebo v rámci homologace celého vozidla podle tohoto předpisu.

Úpravy a opravy zasklení vozidel, které mají za následek snížení světelné propustnosti, je možno provádět pouze při dodržení podmínek daných předpisem EHK č. 43 a musí být schváleny podle přílohy č. 15. V zorném poli řidiče nesmí být umístěny žádné předměty (např. okrasné a upomínkové předměty), které by omezovaly výhled řidiče všemi směry, s výjimkou schválených označení určených k umístění na skla vozidla. Tato podmínka neplatí pro zadní skla vozidel kategorie M₃. Výhled zadním sklem vozidla kategorie M₁ může být částečně snížen schváleným příslušenstvím nebo přepravovanými předměty, avšak jen za podmínky, že je vozidlo vybaveno pravým vnějším zpětným zrcátkem homologovaného nebo schváleného typu. Výhled předním sklem u vozidel kategorie M₃ může být částečně snížen vedle schválených označení určených k umístění na skla jen směrovou tabulkou. Provedení a umístění tabulek na vozidle musí být schváleno podle přílohy č. 15.

Nádoby na záložní palivo jsou provedeny tak, aby palivo při jakékoli poloze nádoby nemohlo vytékat. Nádoby ve vozidle musí být umístěny tak, aby byly od rovin vymezujících největší šířku vozidla vzdáleny nejméně 150 mm a od roviny vymezující délku vozidla vpředu nebo vzadu nejméně 250 mm.

Tyče nebo lana určená k vlečení vozidel musí být zřetelně viditelná; tyče musí být opatřeny po celé délce příčnými červenobílými pruhy o šířce 75 mm, lana musí být opatřena červeným praporkem nebo štítkem o rozměru nejméně 200 x 200 mm. Tyče nebo lana určená k vlečení vozidel musí být schváleného typu. Podmínkou pro jejich schválení je jejich odolnost při působení osové síly 12 kN.

Dodatečně montovaná nezávislá topení musí být homologována jako konstrukční část nebo schválena podle technických příloh směrnic EHS/ES. Montáž do vozidla musí provádět autorizovaná servisní služba, které ministerstvo udělilo toto oprávnění.

Silniční motorová vozidla o největší povolené hmotnosti větší než 3,50 t a přípojná vozidla o největší povolené hmotnosti větší než 750 kg musí být vybavena nejméně jedním zakládacím klínem. Silniční motorová a přípojná vozidla se třemi a více nápravami, jednonápravové přívěsy o největší povolené hmotnosti větší než 750 kg a návěsy musí být vybaveny nejméně dvěma zakládacími klíny. Klíny musí účinně zajistit vozidlo proti samovolnému pohybu, musí být lehce přístupné obsluze a bezpečně uchopitelné. Zakládací klíny musí být na vozidle upevněny tak, aby se v provozu nemohly samovolně uvolnit.

Ochranná přilba řidiče a spolujezdce vozidel kategorie L a její hledí musí splňovat technické požadavky a musí být homologovány podle předpisu EHK č. 22. U ochranných přileb spolujezdců se připouští použití hledí se sníženou propustností světla. Za ochrannou přilbu se považuje též bezpečnostní kabina nebo ochranný bezpečnostní rám vozidel kategorie L, které jsou vybaveny bezpečnostními zádržnými systémy.

Jsou-li na vozidle závady, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí.⁸

Závadou podle odstavce 1 v osvětlení vozidla je vždy,

Závadou podle odstavce 1 v zasklení vozidla je vždy

Závadou podle odstavce 1 na výfukovém potrubí vozidla je vždy netěsnost nebo neúplnost výfukového potrubí nebo zjevný zásah do tohoto potrubí mající vliv na vnější hluk vozidla.

Závadou podle odstavce 1 na karoserii vozidla nebo na jeho podvozku je vždy poškození nebo deformace karoserie nebo podvozku, včetně řízení a brzd, které může bezprostředně ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

Závadou podle odstavce 1, která má vliv na znečišťování životního prostředí, je vždy zjevné unikání paliva, oleje nebo mazacích tuků.

Závadou podle odstavce 1 na pneumatikách vozidla je vždy,

Závadou podle odstavce 1 je vždy překročení největší povolené hmotnosti vozidla nebo překročení největších povolených rozměrů vozidla nebo jízdní soupravy, není-li vozidlo v režimu zvláštního užívání pozemní komunikace podle zvláštního právního předpisu.³

Závadou podle odstavce 1, která se týká spojení dvou nebo více vozidel do jízdní soupravy, je vždy porušení požadavků na vzájemné zapojení vozidel do jízdních souprav.

Jsou-li na vozidle závady na brzdovém systému, které znemožňují nebo by mohly znemožnit účinně zastavit vozidlo (například prasklé brzdové hadice) nebo hrubé závady na řídicím ústrojí (například zjevné deformace a nadměrné vůle), je vozidlo nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.

Zkušební stanice se dělí na

Vzor tiskopisu oprávnění stanice technické kontroly k provádění technické kontroly jednotlivých druhů vozidel a výměnných nástaveb nebo malých sérií vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích a vzor tiskopisu osvědčení k provozování zkušební stanice je uveden v příloze č. 16.

Technické kontroly vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích provádí osoba, která je držitelem profesního osvědčení kontrolního technika a získala osvědčení k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích (dále jen „osvědčení“).

Osvědčení může získat kontrolní technik, který absolvoval speciální kurz k získání odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích a úspěšně složil zkoušku z této odborné způsobilosti.

Kontrolnímu technikovi, který absolvoval speciální kurz a složil zkoušku z odborné způsobilosti podle odstavce 2, (dále jen „kontrolní technik typu K“) ministerstvo vystaví osvědčení a přidělí razítko s evidenčním číslem. Absolvent, který při zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení. Tuto žádost může podat nejdříve za jeden měsíc a nejpozději do šesti měsíců po ukončení kurzu. Další opakování zkoušky není možné bez nového absolvování speciálního kurzu k získání odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích.

Držitel osvědčení podle odstavce 1 se jednou za dva roky podrobuje školení ve zdokonalovacím kurzu a přezkoušení z odborné způsobilosti k provádění kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích v rozsahu, který určí ministerstvo a který je zveřejněn ve Věstníku dopravy.

Speciální kurz, zdokonalovací kurz, zkoušky z odborné způsobilosti podle odstavce 2 a přezkoušení z odborné způsobilosti podle odstavce 4 provádí ministerstvo nebo jím zmocněná osoba. Obsah výuky ve speciálním kurzu a zdokonalovacím kurzu a způsob provádění zkoušky a přezkoušení z odborné způsobilosti zveřejní ministerstvo ve Věstníku dopravy.

Vzor osvědčení je uveden v příloze č. 17.

Za školení kontrolního technika typu K ve speciálním kurzu uhradí posluchač ministerstvu 500 Kč.

Za školení kontrolního technika typu K ve zdokonalovacím kurzu uhradí posluchač ministerstvu 200 Kč.

Za závěrečnou zkoušku ve speciálním i zdokonalovacím kurzu uhradí posluchač ministerstvu 100 Kč, za opakovanou zkoušku 200 Kč.

Homologační předpisy platí vždy ve znění jejich pozdějších změn. Pokud změny předpisů neobsahují přechodná ustanovení pro nabytí účinnosti změny, je změna účinná

Úplné znění homologačních předpisů, směrnic EHS/ES a technických norem v českém jazyce tvoří předpisovou základnu podle zákona.

Tiskopisy dokumentů potřebných pro výkon činností podle této vyhlášky zabezpečuje ministerstvo.

Vozidlo v mezinárodním silničním provozu je vozidlo registrované v zahraničí, které má platné osvědčení o registraci a platnou registrační značku. Toto vozidlo může být v České republice provozováno v souladu s Úmluvou o silničním provozu uzavřenou ve Vídni dne 8. listopadu 1968.

Za jízdní soupravu v mezinárodním silničním provozu se považuje jízdní souprava, v níž alespoň jedno vozidlo této jízdní soupravy splňuje podmínky uvedené v odstavci 1.

Schválení technické způsobilosti typu vozidla, typu systému vozidla, typu konstrukční části vozidla a typu samostatného technického celku vozidla, které bylo zahájeno přede dnem účinnosti této vyhlášky, se dokončí podle právních předpisů platných v době zahájení řízení.

Pro schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného silničního vozidla, které bylo zahájeno přede dnem účinnosti této vyhlášky, se použije právní úprava technických požadavků platná v době povolení výroby jednotlivě vyrobeného vozidla.

Pro schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného silničního vozidla, které bylo zahájeno přede dnem účinnosti této vyhlášky, se použije právní úprava technických požadavků platná v době zahájení řízeni.

Pro schválení technické způsobilosti přestavby, která byla povolena přede dnem účinnosti této vyhlášky, se použije právní úprava technických požadavků platná v době zahájení řízení o povolení přestavby vozidla.

Podrobné rozdělení druhů vozidel, používání jednotných názvů a zkratek druhů vozidel, které je určeno pro jednotné vyplňování technických průkazů, technických osvědčení a schvalovacích dokumentů k vozidlům, je uvedeno v příloze č. 18.

Základní pojmy uvedené v § 1 nahrazují pojmy, které byly používány v dřívějších právních předpisech, jejich srovnání je uvedeno v příloze č. 19.