(1)

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹) pro oblast zájezdů a spojených cestovních služeb a upravuje

a)

podmínky jejich nabízení, prodeje a zprostředkování,

b)

rozsah ochrany zákazníků pro případ úpadku cestovní kanceláře a

c)

výkon státní správy v oblasti cestovního ruchu.

(2)

Tento zákon se nevztahuje na zájezdy nebo spojené cestovní služby

a)

na dobu kratší než 24 hodin, jestliže nezahrnují nocleh,

b)

jejichž nabízení, prodej nebo zprostředkování není činností vykonávanou podnikatelským způsobem, nebo

c)

zakoupené osobou na základě rámcové smlouvy o pořádání pracovních cest souvisejících s její obchodní činností, podnikáním nebo povoláním.

(3)

Tento zákon dále upravuje podmínky pro výkon některých dalších činností v oblasti cestovního ruchu.

¹)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS.“.

a)

doprava zákazníka,

b)

ubytování, které není součástí dopravy a není určeno k účelům bydlení,

c)

nájem automobilu, motocyklu nebo jiného motorového vozidla, nebo

d)

jiná služba z oblasti cestovního ruchu, která není ze své podstaty součástí některé ze služeb cestovního ruchu uvedených v písmenu a), b) nebo c), zejména prodej vstupenek na kulturní nebo sportovní události, pořádání výletů, prohlídek s průvodcem, prodej skipasů nebo nájem sportovního vybavení.

(1)

Zájezdem je soubor alespoň dvou různých typů služeb cestovního ruchu podle § 1a pro účely téže cesty nebo pobytu, pokud

a)

soubor těchto služeb je nabízen jediným podnikatelem, případně je sestaven na žádost nebo podle výběru zákazníka ještě před uzavřením jediné smlouvy o zájezdu, nebo

b)

bez ohledu na to, zda jsou uzavřeny samostatné smlouvy s jednotlivými poskytovateli služeb cestovního ruchu, jsou tyto služby cestovního ruchu

1.

zakoupeny na jediném prodejním místě a zákazníkem vybrány před tím, než se zavázal k úhradě jejich ceny,

2.

nabízeny, prodávány nebo účtovány za celkovou cenu,

3.

inzerovány nebo prodávány s označením „zájezd“ nebo s podobným označením,

4.

sestaveny po uzavření smlouvy, která opravňuje zákazníka k výběru z různých typů služeb cestovního ruchu, nebo

5.

zakoupeny od jednotlivých poskytovatelů služeb cestovního ruchu prostřednictvím online rezervačního systému, při kterém podnikatel, s nímž je uzavřena první smlouva, předá jméno, platební údaje a elektronickou adresu svého zákazníka dalšímu podnikateli a s tímto podnikatelem je uzavřena smlouva o další službě cestovního ruchu do 24 hodin po potvrzení rezervace první služby cestovního ruchu.

(2)

Zájezdem není soubor jednoho typu služby cestovního ruchu uvedené v § 1a písm. a), b) nebo c) s jednou nebo více službami cestovního ruchu uvedenými v § 1a písm. d), pokud tyto služby

a)

nepředstavují významnou část zájezdu, přičemž se má za to, že významnou část zájezdu představují v případě, kdy tvoří alespoň 25 % celkové ceny zájezdu, a nejsou inzerovány jako podstatná část zájezdu a ani ji jiným způsobem nepředstavují, nebo

b)

jsou vybrány a zakoupeny až po zahájení poskytování některého z typů služeb cestovního ruchu uvedených v § 1a písm. a), b) nebo c).

(3)

Podnikatelem, s nímž je uzavřena první smlouva a který předává jméno, platební údaje a elektronickou adresu svého zákazníka dalším podnikatelům podle odstavce 1 písm. b) bodu 5, může být pouze cestovní kancelář.

(4)

Prodejem zájezdu se rozumí okamžik uzavření smlouvy o zájezdu.

(1)

Spojenými cestovními službami jsou alespoň dva různé typy služeb cestovního ruchu zakoupené pro účely téže cesty nebo pobytu, které nejsou zájezdem a na jejichž poskytnutí jsou uzavřeny samostatné smlouvy s jednotlivými poskytovateli služeb cestovního ruchu, jestliže cestovní kancelář zákazníkovi

a)

při jediné návštěvě či kontaktu se svým prodejním místem zprostředkuje samostatný výběr a samostatnou platbu každé jednotlivé služby cestovního ruchu, nebo

b)

zprostředkuje cíleným způsobem pořízení alespoň jedné další služby cestovního ruchu od jiného poskytovatele služeb cestovního ruchu, a pokud je smlouva s tímto poskytovatelem uzavřena do 24 hodin po potvrzení rezervace první služby cestovního ruchu.

(2)

Spojenými cestovními službami není služba cestovního ruchu uvedená v § 1a písm. a), b) nebo c) spojená s jednou nebo více službami cestovního ruchu uvedenými v § 1a písm. d), pokud služby podle § 1a písm. d) nepředstavují významnou část ceny dané kombinace služeb, nejsou inzerovány jako podstatná část cesty nebo pobytu a ani jiným způsobem nepředstavují jejich podstatnou část. Významnou část ceny představuje služba nebo služby, jejichž cena tvoří alespoň 25 % ceny spojených cestovních služeb.

3.

Pod označení § 2 se vkládá nadpis, který zní: „Cestovní kancelář“.

4.

V § 2 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 4 zní:

„(1)

Cestovní kanceláří je podnikatel, který je na základě státního povolení k provozování živnosti (dále jen „koncese“)⁴) oprávněn sestavovat služby cestovního ruchu pro účely zájezdu, nabízet a prodávat zájezdy podle § 1b odst. 1 nebo zprostředkovávat spojené cestovní služby podle § 1c odst. 1.

⁴)

Příloha č. 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.

„(2)

Cestovní kanceláří je také ten, kdo má v okamžiku uzavření smlouvy o zájezdu nebo zprostředkování spojených cestovních služeb sídlo nebo místo podnikání v jiném členském státě Evropské unie nebo v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „stát usazení“) a jehož činnost jakýmkoli způsobem směřuje do České republiky, a to včetně online prodeje. Tato cestovní kancelář, nezřizuje-li v České republice pobočku, může na území České republiky podnikat na základě oprávnění státu usazení k provozování cestovní kanceláře, pokud splňuje podmínky ochrany státu usazení pro případ úpadku.“.

„f)

při zprostředkování prodeje zájezdu přijmout zprávy, požadavky nebo stížnosti zákazníka týkající se zájezdu, jehož prodej zákazníkovi zprostředkovala, a bez zbytečného prodlení je předat cestovní kanceláři, která je pořadatelem zájezdu.“.

(1)

Zákazníkem je osoba, která má v úmyslu uzavřít nebo uzavře s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu nebo spojených cestovních službách, nebo osoba, v jejíž prospěch byla některá z těchto smluv uzavřena, anebo osoba, které byla smlouva postoupena.

(2)

Repatriací je pro účely tohoto zákona doprava z místa pobytu do místa odjezdu nebo do jiného místa, na němž se cestovní kancelář se zákazníkem dohodla, pokud je tato doprava součástí zájezdu.“.

(1)

Žádost o koncesi pro provozování cestovní kanceláře nebo o její změnu kromě náležitostí stanovených živnostenským zákonem⁹) obsahuje

a)

údaj, zda je žádáno o udělení koncese v rozsahu pořádání zájezdů nebo zprostředkování spojených cestovních služeb,

b)

stejnopis smlouvy o pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře a platné pojistné podmínky, doklad o zaplacení pojistného a doklad o zaplacení spoluúčasti, byla-li v pojistné smlouvě sjednána, anebo stejnopis bankovní záruky pro případ úpadku podle § 8b,

c)

kopii potvrzení o úhradě ročního příspěvku do garančního fondu cestovních kanceláří (dále jen „garanční fond“) na příslušný kalendářní rok,

d)

podnikatelský záměr, který obsahuje podrobnější údaje o činnosti žadatele, a to zejména ve kterých oblastech cestovního ruchu hodlá podnikat, zda součástí zájezdů nebo zprostředkování spojených cestovních služeb bude i doprava, za jaké služby, které jsou součástí zprostředkovaných spojených cestovních služeb, bude žadatel vybírat platby přímo od zákazníků, předpokládaný počet zákazníků, a v případě, že jde o cestovní kancelář, která ke dni podání žádosti již provozovala činnost, i počet zákazníků odbavených v rámci zájezdu v předchozím kalendářním roce a

e)

prohlášení o předpokládaném datu zahájení činnosti.

(2)

Pokud cestovní kancelář uvedená v § 2 odst. 2 zřizuje v České republice pobočku¹⁴), může doklady podle odstavce 1 písm. b) a c) nahradit dokladem podle § 9 odst. 4.

(3)

K žádosti o koncesi pro provozování cestovní kanceláře uvedené v § 2 odst. 1 nebo o její změnu vydává závazné stanovisko podle živnostenského zákona⁸) ministerstvo, a to na základě posouzení podkladů podle odstavce 1 nebo 2. Ve stanovisku uvede, zda souhlasí s udělením koncese v rozsahu předmětu podnikání pro pořádání zájezdů nebo zprostředkování spojených cestovních služeb.

(4)

Ministerstvo vydá souhlasné stanovisko, jestliže

a)

je uhrazen roční příspěvek do garančního fondu ve výši podle § 10g a

1.

uzavřená smlouva o pojištění záruky pro případ úpadku splňuje podmínky podle § 6 až 7c, nebo

2.

bankovní záruka pro případ úpadku splňuje podmínky podle § 8b, nebo

b)

doklad o ochraně pro případ úpadku podle § 9 odst. 4 splňuje podmínky ochrany státu usazení pro případ úpadku.

(5)

Pokud cestovní kancelář žádá o změnu koncese spočívající v omezení rozsahu koncese na pořádání zájezdů nebo na zprostředkování spojených cestovních služeb, použije se odstavec 1 přiměřeně.

⁸)

§ 52 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

⁹)

§ 50 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

¹⁴)

§ 503 občanského zákoníku.“.

a)

název cestovní kanceláře,

b)

sídlo cestovní kanceláře,

c)

identifikační číslo osoby cestovní kanceláře,

d)

platnou pojistku cestovní kanceláře, doklad o bankovní záruce nebo doklad podle § 9 odst. 4, anebo údaj o tom, že cestovní kancelář ministerstvu žádný z těchto dokladů nepředložila,

e)

údaj o úhradě ročního příspěvku do garančního fondu podle § 10g,

f)

údaje o rozsahu předmětu podnikání cestovní kanceláře podle § 2 odst. 1,

g)

údaj o zákazu cestovní kanceláři uzavírat smlouvy o zájezdu a rozšiřovat předmět smluv již uzavřených či údaj o zákazu uzavírat smlouvy o poskytnutí služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb, a rozšiřovat předmět smluv již uzavřených podle § 10a odst. 2; jestliže nastane skutečnost podle § 10a odst. 3, ministerstvo tento údaj ze seznamu vymaže.“.

„(1)

Cestovní kancelář je povinna sjednat pojištění záruky pro případ úpadku nebo bankovní záruku pro případ úpadku, na základě kterých vzniká zákazníkovi cestovní kanceláře právo na plnění v případech, kdy cestovní kancelář z důvodu svého úpadku

a)

neposkytne zákazníkovi repatriaci,

b)

nevrátí zákazníkovi zaplacenou zálohu nebo cenu zájezdu včetně ceny zaplacené za poukaz na zájezd v případě neuskutečnění zájezdu, nebo

c)

nevrátí zákazníkovi rozdíl mezi zaplacenou cenou zájezdu a cenou částečně poskytnutého zájezdu v případě, že se zájezd uskutečnil pouze zčásti.“.

„(2)

Cestovní kancelář zprostředkující spojené cestovní služby je povinna sjednat pojištění záruky pro případ úpadku nebo bankovní záruku i na veškeré platby, které obdržela od zákazníka. Repatriaci zákazníka je cestovní kancelář povinna pojistit jen v případě, že je odpovědná za přepravu.“.

„a)

se pojištění vztahovalo na veškeré zájezdy a na poukazy na zájezd prodané za trvání pojištění záruky pro případ úpadku, ledaže cestovní kancelář sjedná nové pojištění záruky pro případ úpadku pokrývající tyto zájezdy a poukazy pro případ úpadku, a“.

„(8)

Nepřihlíží se k ujednání smlouvy o pojištění záruky pro případ úpadku, které se odchyluje od ustanovení tohoto zákona v neprospěch zákazníka.“.

(1)

Pojišťovna poskytne zákazníkovi plnění podle § 6 za služby cestovního ruchu, které mu nebyly poskytnuty z důvodu úpadku cestovní kanceláře. Plnění v rozsahu stanoveném v § 6 poskytuje zákazníkům vždy pojišťovna.

(2)

Sjedná-li pojišťovna s cestovní kanceláří lhůtu podle § 2869 občanského zákoníku, nesmí být kratší než 3 měsíce a delší než 6 měsíců.

(3)

Plnění nad limit pojistného plnění vyplácí pojišťovna z peněžních prostředků, které obdrží z garančního fondu.

(4)

Pojistné plnění podle § 6 je splatné do 15 dnů od skončení šetření pojistné události. Plnění s využitím prostředků garančního fondu podle § 10i odst. 2 je splatné do 60 dnů od skončení šetření pojistné události.“.

(1)

Pojištění záruky pro případ úpadku podle § 6 lze sjednat pouze u pojišťovny, která je podle zákona upravujícího pojišťovnictví¹¹) oprávněna provozovat na území České republiky pojištění záruky. Ministerstvo při výkonu kontroly dodržování povinností stanovených tímto zákonem (dále jen „kontrola“) v souvislosti s kontrolou pojistných podmínek spolupracuje s Českou národní bankou.

(2)

Cestovní kancelář a pojišťovna jsou v případě sjednání pojištění záruky pro případ úpadku povinny sjednat toto pojištění v rozsahu § 6 tak, aby sjednaný limit pojistného plnění činil minimálně 30 % ročních plánovaných tržeb z prodeje zájezdů nebo v případě, že tyto tržby mají být nižší než tržby v předchozím roce, minimálně 30 % těchto tržeb v předchozím roce. Pojišťovna je povinna uspokojit nároky zákazníků vyplývající z § 6 až do výše sjednaného limitu pojistného plnění. V případě, že nároky zákazníků přesahují sjednaný limit pojistného plnění, budou uspokojeny v plné výši postupem podle § 10i.

(3)

Pojištění záruky pro případ úpadku se musí vztahovat na důvodně předvídatelné náklady. Tyto náklady zahrnují platby uhrazené zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd nebo za spojené cestovní služby, přičemž se zohlední období mezi obdržením záloh a doplatků a dokončením zájezdu nebo spojených cestovních služeb, jakož i odhadované náklady na repatriaci. Sjednaný limit pojistného plnění musí také zohlednit typ zájezdu nebo spojených cestovních služeb včetně způsobu přepravy či místa určení cesty nebo pobytu.

(4)

Cestovní kancelář je povinna vést za každý kalendářní měsíc průkaznou evidenci o

a)

prodaných zájezdech včetně výše tržeb za tyto jednotlivé zájezdy a tržeb za poukazy na zájezd, v případě koncese v rozsahu předmětu podnikání pořádání zájezdů,

b)

poskytnutých službách cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb, a o výši tržeb za tyto služby, v případě koncese v rozsahu předmětu podnikání zprostředkování spojených cestovních služeb.

(5)

Nároky zákazníka, které mu vznikly vůči cestovní kanceláři v důsledku nesplnění smlouvy o zájezdu nebo smlouvy o zprostředkování spojených cestovních služeb v případech uvedených v § 6, přecházejí na pojišťovnu, a to až do výše plnění, které mu pojišťovna poskytla.

(6)

Je-li v pojistné smlouvě ujednáno, že se cestovní kancelář podílí na pojistném plnění, nesmí být tato spoluúčast ujednána k tíži zákazníka.

„(1)

Cestovní kancelář je povinna

a)

před uzavřením smlouvy o pojištění záruky pro případ úpadku předložit pojišťovně údaje týkající se hospodaření cestovní kanceláře, typu a počtu zájezdů, počtu případů zprostředkování spojených cestovních služeb a další údaje související s pojištěním zájezdů nebo pojištěním spojených cestovních služeb, které si pojišťovna vyžádá, a podat k nim na žádost pojišťovny vysvětlení,

b)

v průběhu trvání pojištění bez zbytečného odkladu oznámit pojišťovně změnu pojistného rizika, zejména zvýšení tržeb z prodeje zájezdů nebo zvýšení tržeb za spojené cestovní služby nad výši, kterou cestovní kancelář sdělila pojišťovně před uzavřením smlouvy o pojištění záruky pro případ úpadku.“.

„e)

informovat ministerstvo do 5 pracovních dnů ode dne obdržení výpovědi smlouvy o pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře nebo ode dne odeslání pojišťovnou cestovní kanceláři výpovědi této smlouvy, včetně údaje o dni, ke kterému dojde k zániku pojištění výpovědí.“.

„(5)

Cestovní kancelář je povinna v souladu s rozsahem předmětu podnikání udělené koncese předávat pojišťovně měsíčně, nejpozději do 25. dne bezprostředně následujícího kalendářního měsíce, údaje o počtu cestujících, počtu prodaných zájezdů a zprostředkovaných spojených cestovních služeb, souhrnné ceně za prodané zájezdy a souhrnné částce plateb od zákazníků za spojené cestovní služby, výši záloh za zájezdy, výši tržeb za zájezdy nebo tržeb za spojené cestovní služby a výši tržeb za prodané poukazy na zájezd. Na vyžádání je cestovní kancelář povinna sdělit tyto údaje bez zbytečného odkladu ministerstvu.“.

(1)

Na banku nebo zahraniční banku, která vystavila bankovní záruku pro případ úpadku cestovní kanceláře, a na bankovní záruku pro případ úpadku cestovní kanceláře a na její použití se obdobně použijí požadavky kladené na pojišťovnu podle § 6 odst. 4 až 8, § 7, § 7a odst. 1 až 3, § 7b odst. 2 až 5, § 7d a 8a. Ustanovení § 7a odst. 4 se použije přiměřeně.

(2)

Bankovní záruku pro případ úpadku lze sjednat pouze u banky nebo u zahraniční banky, která je oprávněná působit na území České republiky.

(3)

Sjedná-li banka nebo zahraniční banka s cestovní kanceláří lhůtu podle § 2038 občanského zákoníku, nesmí být kratší než 3 měsíce a delší než 6 měsíců.“.

„a)

je povinna, nejde-li o cestovní kancelář splňující podmínky ochrany pro případ úpadku podle odstavce 4, mít po celou dobu provozování živnosti provozování cestovní kanceláře

1.

uhrazen roční příspěvek do garančního fondu a

2.

sjednáno pojištění záruky pro případ úpadku nebo sjednánu bankovní záruku pro případ úpadku,

b)

je povinna udržovat v průběhu trvání pojištění limit pojistného plnění v takové výši, aby v případě pojistné události byly uspokojeny veškeré nároky zákazníků podle § 6,“.

„d)

je povinna upravit v obchodních podmínkách vybírání záloh na zájezdy a termíny doplatků ceny před zahájením zájezdu pro jednotlivá místa určení cesty nebo pobytu,“.

„a)

předložit před uzavřením smlouvy o zájezdu nebo smlouvy vedoucí ke sjednání spojených cestovních služeb zájemci na jeho žádost doklad o pojištění záruky pro případ úpadku nebo bankovní záruce pro případ úpadku cestovní kanceláře nebo doklad podle odstavce 4,“.

„(4)

Doklad o ochraně pro případ úpadku vydaný osobou k tomu oprávněnou ve státě usazení cestovní kanceláře uvedené v § 2 odst. 2 se uznává jako rovnocenný s dokladem o ochraně pro případ úpadku podle tohoto zákona.“.

(1)

Cestovní kancelář a osoba zprostředkovávající podle tohoto zákona prodej zájezdu (dále jen „prodejce zájezdu“) jsou povinni poskytnout zákazníkovi před tím, než učiní závaznou objednávku, nebo před uzavřením smlouvy o zájezdu informace na příslušném formuláři; vzory formulářů včetně informací v nich uvedených podle jednotlivých typů zájezdů stanoví ministerstvo vyhláškou; vzory formulářů musí obsahovat informaci, zda se jedná o zájezd nebo spojené cestovní služby, a informaci o způsobu právní ochrany zákazníka.

(2)

Prodejce zájezdu, je-li to pro daný zájezd relevantní, poskytne zákazníkovi kromě informací podle odstavce 1 také informace o

a)

hlavních náležitostech služeb cestovního ruchu, a to o

1.

místě určení cesty nebo pobytu, trase a délce pobytu včetně termínů a, je-li součástí ubytování, i počet nocí,

2.

dopravních prostředcích, jejich vlastnostech a kategorii, místech, datech a časech odjezdu a příjezdu, trvání a místech zastávek a dopravního spojení; není-li přesný čas ještě stanoven, informuje prodejce zájezdu o přibližném čase odjezdu a příjezdu,

3.

umístění, hlavních znacích a případné turistické kategorii, do níž je podle pravidel státu místa určení cesty nebo pobytu ubytování zařazeno,

4.

stravování,

5.

návštěvě, výletech nebo jiných službách zahrnutých v celkové ceně zájezdu,

6.

tom, zda některá ze služeb cestovního ruchu bude zákazníkovi poskytována v rámci skupiny, a je-li tomu tak a je-li to možné, o přibližné velikosti skupiny, pokud to není zřejmé ze souvislostí,

7.

jazyku, v němž se budou poskytovat další služby cestovního ruchu, závisí-li využití těchto služeb zákazníkem na ústní komunikaci, a

8.

tom, zda jsou cesta nebo pobyt obecně vhodné pro osoby s omezenou schopností pohybu, a na žádost zákazníka přesné informace o vhodnosti cesty nebo pobytu s ohledem na potřeby konkrétního zákazníka,

b)

identifikačních údajích a adrese sídla toho, kdo zájezd organizuje, a toho, kdo zájezd zákazníkovi prodává, jejich telefonních číslech a elektronických adresách,

c)

celkové ceně za zájezd včetně daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých případných dalších nákladů nebo, nelze-li tyto náklady přiměřeným způsobem vyčíslit před uzavřením smlouvy, uvede druh dalších nákladů, jež mohou zákazníkovi ještě vzniknout,

d)

způsobu platby, včetně částky nebo procenta z ceny, jež mají být zaplaceny jako záloha, a o časovém rozvrhu pro zaplacení zbývající části ceny nebo peněžité jistoty, které musí zákazník uhradit nebo poskytnout,

e)

minimálním počtu osob nutném k uskutečnění zájezdu a lhůtě, během níž může cestovní kancelář před zahájením zájezdu odstoupit od smlouvy podle § 2536 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku,

f)

pasových a vízových požadavcích včetně přibližných lhůt pro vyřízení víz a o zdravotních formalitách státu určení,

g)

tom, že zákazník může odstoupit od smlouvy o zájezdu kdykoli před zahájením zájezdu proti zaplacení přiměřeného odstupného za předčasné ukončení závazku ze smlouvy, případně odstupného za předčasné ukončení závazku ze smlouvy stanoveného cestovní kanceláří v souladu s občanským zákoníkem včetně informace o výši odstupného,

h)

pojištění pro případ krytí nákladů spojených s ukončením závazku ze smlouvy zákazníkem nebo nákladů na pomoc zahrnujících repatriaci v případě úrazu, nemoci nebo smrti.

(3)

U smluv o zájezdu uzavřených po telefonu je prodejce zájezdu povinen poskytnout zákazníkovi informace podle odstavců 1 a 2.

(4)

Cestovní kancelář, která uzavře první smlouvu o službě cestovního ruchu podle § 1b odst. 1 písm. b) bodu 5 a předá údaje o zákazníkovi dalšímu podnikateli nebo podnikatelům k uzavření smlouvy do 24 hodin po potvrzení rezervace první služby, je povinna před uzavřením další smlouvy poskytnout zákazníkovi informace podle odstavců 1 a 2. Cestovní kancelář současně poskytne zákazníkovi informace o zájezdu a odpovídající právní ochraně na příslušném formuláři. Obdobnou povinnost týkající se služby cestovního ruchu, kterou nabízí, má i podnikatel, který uzavře další smlouvu do 24 hodin od uzavření první smlouvy.

(5)

Další podnikatel, jemuž jsou cestovní kanceláří podle odstavce 4 poskytnuty údaje o zákazníkovi, je povinen informovat cestovní kancelář, která uzavřela první smlouvu, o uzavření smlouvy vedoucí k vytvoření souboru služeb odpovídajícího zájezdu a poskytnout cestovní kanceláři informace nezbytné pro splnění povinností cestovní kanceláře souvisejících s prodejem zájezdu. Jakmile je cestovní kancelář informována o vytvoření souboru služeb odpovídajícím zájezdu, je povinna poskytnout zákazníkovi v textové podobě informace podle odstavce 2.

(6)

Informace podle odstavců 1 a 2 musí být poskytnuty jasným, srozumitelným a zřetelným způsobem. Jsou-li poskytovány písemně, musí být čitelné.

(7)

Před uzavřením smlouvy o zájezdu mohou být informace uvedené v odstavci 2 písm. a), c) až e) a g) změněny jen v případě, že se prodejce zájezdu na změně se zákazníkem dohodl. Prodejce zájezdu sdělí zákazníkovi před uzavřením smlouvy o zájezdu všechny změny týkající se informací podle odstavce 2 jasným, srozumitelným a zřetelným způsobem.

(8)

Prodejce zájezdu odpovídá za chyby v důsledku technických závad rezervačního systému, které mu lze přičíst. Pokud provádí rezervaci zájezdu nebo služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb, odpovídá za chyby, k nimž došlo během rezervace. Odpovědnosti se zprostí, pokud prokáže, že chyby při rezervaci lze přičíst zákazníkovi nebo byly způsobeny nevyhnutelnými a mimořádnými okolnostmi.

(1)

Na prodejce usazeného v České republice se při zprostředkování prodeje zájezdu pro pořadatele usazeného mimo Evropský hospodářský prostor obdobně použijí

a)

ustanovení § 2537 až 2549a občanského zákoníku a ustanovení o zajištění ochrany pro případ úpadku cestovní kanceláře podle tohoto zákona a

b)

ustanovení upravující povinnosti cestovní agentury uvedené v § 3 odst. 4.

(2)

Ustanovení odstavce 1 se na prodejce zájezdu nevztahuje, pokud prokáže, že pořadatel usazený mimo Evropský hospodářský prostor splňuje povinnosti podle odstavce 1.

(1)

Cestovní kancelář před uzavřením smlouvy na službu, která je součástí spojených cestovních služeb, jasným, srozumitelným a zřetelným způsobem informuje zákazníka o tom, že na něj se

a)

nevztahuje žádné z práv, která se vztahují výhradně na zájezdy, a že za řádné poskytování jednotlivých služeb cestovního ruchu odpovídá výlučně jejich poskytovatel, a

b)

vztahuje ochrana pro případ úpadku cestovní kanceláře podle § 6 odst. 2.

(2)

Informace podle odstavce 1 poskytne cestovní kancelář zprostředkovávající spojené cestovní služby zákazníkovi na příslušném formuláři. Pokud se na konkrétní typ spojené cestovní služby žádný z formulářů uvedených ve vyhlášce nevztahuje, poskytne cestovní kancelář informace v nich obsažené. Vzory formulářů včetně informací v nich uvedených podle jednotlivých typů spojených cestovních služeb stanoví ministerstvo vyhláškou. Vzory formulářů musí obsahovat informaci, zda se jedná o zájezd nebo spojené cestovní služby, a informaci o způsobu právní ochrany zákazníka.

(3)

Pokud cestovní kancelář zprostředkovávající spojené cestovní služby nesplní povinnosti podle odstavce 1, platí ve vztahu k jednotlivým službám cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb, práva a povinnosti stanovené v § 2532 až 2544a občanského zákoníku pro zájezd.

(4)

Podnikatel, který uzavřel se zákazníkem smlouvu o poskytnutí služby cestovního ruchu, která je součástí spojených cestovních služeb, informuje o tom cestovní kancelář, která pro zákazníka zprostředkovává spojené cestovní služby.

„(1)

Kontrolu vykonávají

a)

obecní živnostenské úřady, nebo

b)

ministerstvo u povinností stanovených v § 3 odst. 4 písm. c), § 8a odst. 1 písm. b), § 8a odst. 2, § 8a odst. 4, pokud jde o cestovní kancelář, § 8a odst. 5, § 9 odst. 1 písm. a) a b) a v § 9 odst. 3 a 4; při výkonu kontroly ministerstvo zejména dozírá, zda cestovní kancelář splňuje podmínky ochrany pro případ úpadku stanovené v tomto zákoně.

(2)

Zjistí-li ministerstvo při výkonu kontroly, že cestovní kancelář nesplnila vůči pojišťovně, s níž uzavřela smlouvu o pojištění záruky pro případ úpadku, nebo vůči bance, která vystavila bankovní záruku pro případ úpadku, některou z povinností uložených jí tímto zákonem nebo že cestovní kancelář uvedená v § 2 odst. 1 nemá uhrazený příspěvek do garančního fondu, stanoví cestovní kanceláři přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti a, vyžaduje-li to ochrana zájmů zákazníků cestovní kanceláře, do splnění této povinnosti zakáže cestovní kanceláři uzavírat smlouvy o zájezdu nebo smlouvy o poskytnutí služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb, a rozšiřovat předmět smluv již uzavřených.

(3)

Cestovní kancelář oznámí bez odkladu ministerstvu, že nesplněné povinnosti zjištěné při výkonu kontroly podle odstavce 2 již splnila; ministerstvo o tom na žádost cestovní kanceláře vydá osvědčení.“.

„(6)

Ministerstvo je za Českou republiku kontaktním místem pro spolupráci správních orgánů členských států Evropské unie a dohled nad pořadateli zájezdů, kteří působí v členských státech Evropské unie.

(7)

V případě pochybností o ochraně pro případ úpadku pořadatele zájezdu z jiného členského státu Evropské unie požádá ministerstvo o potřebné údaje nebo informace členský stát Evropské unie, v němž je pořadatel zájezdu usazen. Na žádost kontaktního místa z jiného členského státu Evropské unie ministerstvo odpovídá co nejrychleji s ohledem na naléhavost a složitost případu. První odpověď ministerstvo zašle vždy do 15 pracovních dnů od obdržení žádosti.“.

(1)

Podnikatel, který uzavře se zákazníkem smlouvu o poskytnutí služby cestovního ruchu, která je součástí spojených cestovních služeb, se dopustí přestupku tím, že neinformuje cestovní kancelář podle § 9c odst. 4.

(2)

Cestovní agentura se dopustí přestupku tím, že

a)

neoznačí provozovnu nebo propagační a jiné materiály určené zákazníkovi podle § 3 odst. 3,

b)

nesplní některou z povinností podle § 3 odst. 4,

c)

neinformuje zákazníka podle § 9a odst. 1 nebo 4, nebo

d)

nesplní některou z povinností stanovených pro prodejce zájezdu podle § 9b.

(3)

Cestovní kancelář se dopustí přestupku tím, že

a)

poruší povinnost podle § 6 odst. 7 v části věty za středníkem,

b)

nevede evidenci podle § 7b odst. 4,

c)

neinformuje pojišťovnu podle § 8a odst. 1 písm. b) nebo podle § 8a odst. 5 nebo neinformuje banku nebo zahraniční banku podle § 8b odst. 1,

d)

nepředloží ministerstvu smlouvu o pojištění záruky pro případ úpadku nebo platnou pojistku podle § 8a odst. 2, nebo bankovní záruku pro případ úpadku podle § 8b,

e)

neinformuje ministerstvo podle § 8a odst. 4 nebo 5,

f)

nezaplatí příspěvek do garančního fondu podle § 9 odst. 1 písm. a) bodu 1,

g)

nesplní povinnost podle § 9 odst. 1 písm. b),

h)

neupraví v obchodních podmínkách vybírání záloh na zájezdy a termíny doplatků podle § 9 odst. 1 písm. d),

i)

neoznačí provozovnu nebo propagační a jiné materiály určené zákazníkovi podle § 9 odst. 1 písm. e),

j)

před uzavřením smlouvy o zájezdu nebo smlouvy o spojených cestovních službách na žádost zájemce nepředloží doklad o pojištění záruky pro případ úpadku nebo doklad o bankovní záruce pro případ úpadku podle § 9 odst. 2 písm. a),

k)

nesplní některou z povinností podle § 9 odst. 2 písm. b),

l)

neinformuje zákazníka před uzavřením smlouvy o zájezdu podle § 9a,

m)

nesplní některou z povinností stanovených pro prodejce zájezdu podle § 9b,

n)

nesplní některou z povinností podle § 9c odst. 1 nebo 2, nebo

o)

v rozporu s rozhodnutím ministerstva podle § 10a odst. 2 uzavírá smlouvy o zájezdu nebo smlouvy o poskytnutí služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb, nebo rozšiřuje předmět smluv již uzavřených.

(4)

Cestovní kancelář se dále dopustí přestupku tím, že

a)

nevydá zákazníkovi bezprostředně po uzavření smlouvy o zájezdu potvrzení o zájezdu podle § 2525 odst. 1 nebo 2 občanského zákoníku,

b)

nedoručí zákazníkovi ve stanoveném termínu před zahájením zájezdu údaje o plánovaných časech odjezdu, popřípadě o lhůtách pro odbavení, plánovaných časech zastávek, dopravním spojení a příjezdu nebo mu nepředá nezbytné stvrzenky, poukázky a přepravní doklady podle § 2529 občanského zákoníku, nebo

c)

nevrátí zákazníkovi platby podle § 2536a občanského zákoníku.

(5)

Cestovní kancelář podle § 2 odst. 2 se dopustí přestupku tím, že před zahájením prodeje zájezdů neinformuje ministerstvo podle § 9 odst. 3.

(6)

Právnická osoba se jako člen statutárního orgánu cestovní kanceláře dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 9 odst. 5 nezajistí, aby cestovní kancelář splnila povinnost podle § 9 odst. 1 písm. b).

(7)

Za přestupek lze uložit pokutu do

a)

100 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 nebo 2 nebo odstavce 3 písm. a), c), e), h), i), j), k) nebo m) nebo odstavce 5,

b)

1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. b), d), f), g), l), n) nebo o) nebo odstavce 4 nebo 6.“.

(1)

Přestupky podle tohoto zákona projednává obecní živnostenský úřad.

(2)

Přestupky podle § 10b odst. 2 písm. b), jde-li o nesplnění povinnosti podle § 3 odst. 4 písm. c), § 10b odst. 3 písm. c), d), e), f), g), § 10b odst. 3 písm. k), jde-li o nesplnění povinnosti podle § 9 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 3 odst. 4 písm. c), § 10b odst. 5 a 6 a § 10c odst. 1 projednává ministerstvo.

(3)

Obecní živnostenský úřad zašle ministerstvu stejnopis pravomocného rozhodnutí, kterým byla uznána vina.“.

(1)

Garanční fond je účelovým sdružením peněžních prostředků. Garanční fond tvoří peněžní prostředky z příspěvků cestovních kanceláří podle § 10g odst. 1 až 4, pokuty vybrané za přestupky podle § 10b odst. 3 písm. g), § 10b odst. 6 a § 10c odst. 1 a peněžní prostředky obstarané Státním fondem rozvoje bydlení podle § 10g odst. 5. Prostředky sdružené v garančním fondu jsou vlastnictvím České republiky, hospodaření s těmito prostředky přísluší Státnímu fondu rozvoje bydlení.

(2)

Výběr příspěvků od cestovních kanceláří do garančního fondu a vyplácení peněžních prostředků garančního fondu v souladu s tímto zákonem zajišťuje Státní fond rozvoje bydlení¹⁵).

(3)

Státní fond rozvoje bydlení ukládá peněžní prostředky sdružené v garančním fondu na odděleném účtu.

(1)

Základem pro výpočet ročního příspěvku cestovní kanceláře do garančního fondu jsou roční plánované tržby cestovní kanceláře z prodeje zájezdů a z prodeje služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb; pokud tyto tržby mají být nižší než tržby dosažené cestovní kanceláří v předchozím roce, pak jsou základnou pro výpočet ročního příspěvku tržby z prodeje zájezdů a z prodeje služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb v předchozím roce.

(2)

Základem pro výpočet ročního příspěvku nově vzniklé cestovní kanceláře jsou plánované tržby cestovní kanceláře z prodeje zájezdů a z prodeje služeb cestovního ruchu, které jsou součástí spojených cestovních služeb za období od jejího vzniku do konce kalendářního roku, ve kterém vznikla.

(3)

Výše ročního příspěvku cestovní kanceláře činí nejvýše 0,1 % ze základu pro výpočet ročního příspěvku do garančního fondu. Výši ročního příspěvku cestovní kanceláře platnou vždy od 1. ledna následujícího kalendářního roku stanoví ministerstvo vyhláškou, a to do 30. září běžného kalendářního roku. Nebude-li do tohoto data vyhláška pro následující kalendářní rok vydána, bude výše ročního příspěvku cestovní kanceláře na následující kalendářní rok shodná s jeho výší v předchozím roce. Konkrétní výši ročního příspěvku stanoví ministerstvo s ohledem na počet cestovních kanceláří, celkovou výši tržeb za zájezdy a za spojené cestovní služby, počet úpadků cestovních kanceláří, výši ročního plnění z garančního fondu a výši prostředků sdružených v garančním fondu.

(4)

Roční příspěvek je splatný do 31. prosince předchozího běžného kalendářního roku. V případech podle odstavce 2 musí být roční příspěvek uhrazen před podáním žádosti o koncesi. Pokud nebude žadateli koncese udělena, vrátí Státní fond rozvoje bydlení zaplacený příspěvek bez zbytečného odkladu poté, co mu bude předloženo rozhodnutí o zamítnutí žádosti o koncesi nebo o zastavení řízení o udělení koncese.

(5)

V případě, že prostředky v garančním fondu nepostačují k vyplacení peněžních prostředků z garančního fondu, obstará si Státní fond rozvoje bydlení potřebné peněžní prostředky na finančním trhu. Státní fond rozvoje bydlení dbá, aby podmínky, za kterých jsou peněžní prostředky do garančního fondu poskytnuty, byly pro něj co nejvýhodnější. Pokud si Státní fond rozvoje bydlení peněžní prostředky na finančním trhu neobstará, může mu být na jeho žádost z důvodů zvláštního zřetele hodných poskytnuta dotace nebo návratná finanční výpomoc v potřebné výši ze státního rozpočtu prostřednictvím kapitoly ministerstva.

(1)

Neprodleně po uplynutí lhůty splatnosti ročního příspěvku do garančního fondu Státní fond rozvoje bydlení ověří, zda došlo k úhradě tohoto ročního příspěvku. O výsledku ověření informuje ministerstvo.

(2)

Státní fond rozvoje bydlení při ověřování, zda došlo k úhradě ročního příspěvku do garančního fondu, spolupracuje s ministerstvem.

(1)

V případě, že pojišťovna po ukončení šetření pojistné události zjistí, že finanční částka na úhrady zákazníkům v celém rozsahu překročí sjednaný limit pojistného plnění, předloží do 14 dnů od tohoto zjištění garančnímu fondu seznam zákazníků včetně jejich zákonných nároků přesahujících limit pojistného plnění a pojistnou smlouvu, na základě které je plněno. Seznam musí obsahovat jména a příjmení zákazníků, jejich adresy, požadovanou částku nároku u každého zákazníka a celkovou částku přesahující limit pojistného plnění.

(2)

Státní fond rozvoje bydlení nejpozději do 14 dnů od obdržení podkladů od pojišťovny podle odstavce 1 zašle pojišťovně celkovou částku přesahující limit pojistného plnění. Po obdržení platby pojišťovna vyplatí zákazníkům jejich zákonné nároky podle § 6 v plném rozsahu.

(3)

V případě sjednání bankovní záruky pro případ úpadku cestovní kanceláří s bankou podle § 8b se postupuje při vyplácení peněžních prostředků z garančního fondu nad stanovený limit bankovní záruky pro případ úpadku obdobně jako při vyplácení peněžních prostředků z garančního fondu nad stanovený limit pojistného plnění při pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře.

¹⁵)

Zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.“.

„(2)

Ustanovení tohoto pododdílu se nepoužijí ani na smlouvu o zájezdu. Má-li však být tato smlouva uzavřena s použitím elektronických prostředků, použijí se ustanovení § 1824 a 1827.“.

„(2)

Zájezdem je soubor služeb cestovního ruchu podle zákona upravujícího některé podmínky podnikání a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu.“.

(1)

Pořadatel nebo zprostředkovatel prodeje zájezdu sdělí zákazníkovi jasným, srozumitelným a zřetelným způsobem před tím, než učiní závaznou objednávku, nebo před uzavřením smlouvy údaje uvedené v zákoně upravujícím některé podmínky podnikání a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu.

(2)

Pokud pořadatel nebo zprostředkovatel prodeje zájezdu nesdělil zákazníkovi celkovou cenu zájezdu včetně daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých případných dalších nákladů, není zákazník povinen tyto daně, poplatky, jiná obdobná peněžitá plnění a další náklady uhradit. To platí i v případě, že nelze tyto daně, poplatky, jiná obdobná peněžitá plnění a další náklady přiměřeným způsobem vyčíslit před uzavřením smlouvy, a v případě, že pořadatel nebo zprostředkovatel prodeje zájezdu nesdělil zákazníkovi druh dalších nákladů, jež mu mohou ještě vzniknout.“.

„(3)

Je-li smlouva uzavřena za současné fyzické přítomnosti smluvních stran, může zákazník požadovat její vyhotovení na listině.“.

„(5)

U smluv uzavřených mimo obchodní prostory podle § 1828 musí být smlouva nebo potvrzení o zájezdu poskytnuto zákazníkovi na listině; na jiném trvalém nosiči jen, pokud s tím zákazník souhlasí.“.

a)

místo určení cesty nebo pobytu, trasu a délku pobytu včetně termínů a, je-li součástí ubytování, i počet nocí,

b)

ujednané dopravní prostředky, jejich vlastnosti a kategorie, místa, data a časy odjezdu a příjezdu, trvání a místa zastávek a dopravní spojení; není-li přesný čas ještě stanoven, sdělí pořadatel a tam, kde je to významné, zprostředkovatel prodeje zájezdu zákazníkovi přibližný čas odjezdu a příjezdu,

c)

umístění, hlavní znaky a případnou turistickou kategorii, do níž je podle pravidel státu místa určení cesty nebo pobytu ubytování zařazeno,

d)

ujednané stravování,

e)

návštěvy, výlety nebo jiné služby zahrnuté v celkové ceně zájezdu,

f)

údaj, zda některá ze služeb cestovního ruchu bude zákazníkovi poskytována v rámci skupiny a, je-li tomu tak a je-li to možné, o přibližné velikosti skupiny, pokud to není zřejmé ze souvislostí,

g)

jazyk, v němž se služby cestovního ruchu poskytují, závisí-li využití těchto služeb zákazníkem na ústní komunikaci, a

h)

údaj, zda jsou cesta nebo pobyt obecně vhodné pro osoby s omezenou schopností pohybu, a na žádost zákazníka údaj o vhodnosti cesty nebo pobytu s ohledem na potřeby zákazníka.“.

(1)

Pořadatel v potvrzení o zájezdu dále uvede

a)

obchodní firmu a adresu sídla nebo adresu bydliště pořadatele, popřípadě i adresu nebo bydliště zprostředkovatele prodeje zájezdu, jejich telefonní čísla a elektronické adresy,

b)

celkovou cenu zájezdu včetně daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých případných dalších nákladů nebo, nelze-li tyto náklady přiměřeným způsobem vyčíslit před uzavřením smlouvy, uvede druh dalších nákladů, jež mohou zákazníkovi ještě vzniknout,

c)

způsob platby včetně částky nebo procenta z ceny, jež mají být zaplaceny jako záloha, a časový rozvrh pro zaplacení zbývající části ceny, nebo peněžité jistoty, které musí zákazník uhradit nebo poskytnout,

d)

nejnižší počet osob nutný k uskutečnění zájezdu a lhůtu, během níž může pořadatel odstoupit od smlouvy podle § 2536 odst. 1 písm. a),

e)

obecné údaje o pasových a vízových požadavcích včetně přibližných lhůt pro vyřízení víz a údaje o zdravotních požadavcích státu určení,

f)

údaj, že zákazník může odstoupit od smlouvy kdykoli před zahájením zájezdu proti zaplacení přiměřeného odstupného za předčasné ukončení závazku ze smlouvy, případně odstupného stanoveného pořadatelem v souladu se zákonem upravujícím některé podmínky podnikání a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu,

g)

údaj o pojištění pro případ krytí nákladů spojených s ukončením závazku ze smlouvy zákazníkem nebo nákladů na pomoc zahrnujících repatriaci v případě úrazu, nemoci nebo smrti,

h)

zvláštní požadavky zákazníka, které pořadatel přijal,

i)

název a kontaktní údaje subjektu, který má poskytnout ochranu pro případ úpadku, včetně jeho adresy, a je-li to důležité, název příslušného orgánu určeného daným členským státem pro tento účel a jeho kontaktní údaje,

j)

jméno, adresu, telefonní číslo, elektronickou adresu a případně faxové číslo místního zástupce pořadatele, kontaktního místa nebo jiné služby, které zákazníkovi umožní urychleně pořadatele kontaktovat a účinně s ním komunikovat, požádat o pomoc, ocitne-li se zákazník v nesnázích, nebo vytknout vadu zájezdu,

k)

údaj, že zákazník musí v souladu s § 2537 odst. 2 vytknout vadu zájezdu,

l)

údaje umožňující spojit se s nezletilým nebo s osobou, která za nezletilého odpovídá v místě jeho pobytu, cestuje-li nezletilý bez doprovodu osoby, která o něj pečuje, a zahrnuje-li zájezd ubytování,

m)

údaje o dostupných vnitřních postupech vyřizování stížností a o způsobech alternativního řešení sporů podle jiného právního předpisu,

n)

údaj o právu zákazníka postoupit smlouvu v souladu s § 2532,

o)

lhůtu, ve které zákazník může oznámit, že se zájezdu místo něho zúčastní jiná osoba, a

p)

případné další podmínky, které musí účastník zájezdu splňovat, jsou-li pro určení podmínek důvody.

(2)

V potvrzení o zájezdu pořadatel rovněž sdělí, že odpovídá za řádné poskytnutí všech sjednaných služeb cestovního ruchu a že má povinnost poskytnout zákazníkovi pomoc v nesnázích.“.

„(2)

Pořadatel sdělí v rámci údajů podle odstavce 1 zejména údaje o plánovaných časech odjezdu, popřípadě o lhůtách pro odbavení, plánovaných časech zastávek, dopravním spojení a příjezdu.“.

„(1)

Pořadatel může zvýšit cenu zájezdu z důvodů stanovených v odstavci 2, pokud

a)

je to výslovně ujednáno,

b)

zákazník má právo na snížení ceny zájezdu z důvodu snížení nákladů uvedených v odstavci 2, ke kterému dojde v době mezi uzavřením smlouvy a zahájením zájezdu, a

c)

je ujednán způsob výpočtu cenových úprav.“.

„b)

daně, jakákoli dodatečná obdobná peněžitá plnění nebo úplaty z cestovních služeb poskytovaných podle smlouvy třetími stranami, které se přímo nepodílejí na poskytnutí zájezdu, včetně plateb spojených s dopravou, nebo“.

(1)

Pořadatel doručí oznámení o zvýšení ceny podle § 2530 odst. 2 v textové podobě zákazníkovi nejpozději dvacátý den před zahájením zájezdu. Oznámení musí být jasné a srozumitelné a musí obsahovat zdůvodnění zvýšení ceny a výpočet tohoto zvýšení. Doručí-li pořadatel oznámení o zvýšení ceny zákazníkovi později než dvacátý den před zahájením zájezdu, nemá zvýšení ceny právní účinky.

(2)

V případě snížení ceny zájezdu podle § 2530 odst. 1 má pořadatel právo na odečtení skutečných administrativních nákladů od částky, jež má být zákazníkovi vrácena. Na žádost zákazníka je pořadatel povinen tyto skutečné administrativní náklady doložit.“.

(1)

Pořadatel může změnit závazek ze smlouvy,

a)

vyhradil-li si toto právo ve smlouvě,

b)

jde-li o nepodstatnou změnu a

c)

oznámí-li zákazníkovi v textové podobě jasným a srozumitelným způsobem údaje o změně.

(2)

Navrhne-li pořadatel v souladu s § 2530 zvýšení ceny zájezdu o více než osm procent, může zákazník návrh přijmout nebo může odstoupit od smlouvy ve lhůtě podle smlouvy, aniž by musel hradit odstupné za předčasné ukončení závazku. Lhůta pro odstoupení nesmí být kratší než pět dnů a musí skončit před zahájením zájezdu. Neodstoupí-li zákazník od smlouvy v určené lhůtě, platí, že se změnou ceny zájezdu souhlasí. Obdobně se postupuje i v případě, že vnější okolnosti nutí pořadatele podstatně změnit některou z hlavních náležitostí zájezdu uvedených v § 2527 nebo nemůže-li pořadatel splnit zvláštní požadavky zákazníka, které přijal podle § 2528 odst. 1 písm. h).

(3)

Pořadatel oznámí zákazníkovi společně s předložením návrhu na změnu závazku podle odstavce 2 jasným, srozumitelným a zřetelným způsobem a bez zbytečného odkladu informace zaznamenané v textové podobě, a to

a)

dopad navrhovaných změn na cenu zájezdu,

b)

lhůtu, v níž může zákazník odstoupit od smlouvy,

c)

důsledky pro zákazníka, neodstoupí-li včas od smlouvy, a

d)

údaje o případném náhradním zájezdu a jeho ceně.

(4)

Náležitosti zájezdu uvedené v § 2527 a § 2528 písm. b) až d) a f) mohou být měněny pouze s výslovným souhlasem zákazníka.

(5)

Jestliže se v důsledku změny závazku ze smlouvy v souladu s odstavcem 2 sníží jakost nebo náklady zájezdu, má zákazník právo na přiměřenou slevu.“.

„(3)

Pořadatel nebo zprostředkovatel prodeje zájezdu

a)

sdělí postupiteli skutečné náklady spojené s postoupením smlouvy; tyto náklady nesmějí být nepřiměřené a nesmějí překročit náklady skutečně vynaložené na postoupení smlouvy, a

b)

doloží postupiteli náklady uvedené pod písmenem a).“.

„(2)

Je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní.“.

(1)

Pořadatel může odstoupit od smlouvy, pokud

a)

počet osob přihlášených na zájezd je nižší než nejnižší počet určený ve smlouvě a pořadatel oznámil zákazníkovi zrušení zájezdu ve lhůtě určené ve smlouvě, která nesmí být kratší než

1.

dvacet dní před zahájením zájezdu v případě cest trvajících déle než šest dní,

2.

sedm dní před zahájením zájezdu v případě cest trvajících dva až šest dní,

3.

čtyřicet osm hodin před zahájením zájezdu v případě cest trvajících méně než dva dny, nebo

b)

mu v plnění závazku brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti a zrušení zájezdu oznámil zákazníkovi bez zbytečného odkladu ještě před zahájením zájezdu.

(2)

Pořadatel v těchto případech vrátí zákazníkovi veškeré uhrazené platby za zájezd, nevzniká mu však vůči zákazníkovi povinnost k náhradě škody.“.

(1)

Zájezd má vadu, není-li některá ze služeb cestovního ruchu zahrnutých do zájezdu poskytována v souladu se smlouvou.

(2)

Zákazník bez zbytečného odkladu vytkne pořadateli vadu zájezdu. Zákazník zároveň určí přiměřenou lhůtu k odstranění vady, ledaže pořadatel odmítne odstranit vadu nebo je zapotřebí okamžité nápravy. Zákazník má právo vytknout vadu rovněž prostřednictvím zprostředkovatele prodeje zájezdu. Za doručení zprávy, žádosti nebo stížnosti zákazníka pořadateli se pro běh lhůt včetně promlčecí lhůty považuje i jejich doručení zprostředkovateli prodeje zájezdu.

(3)

Pořadatel odstraní vadu zájezdu, ledaže to není možné, anebo odstranění vady vyžaduje nepřiměřené náklady s ohledem na rozsah vady a hodnotu dotčených služeb cestovního ruchu.

(4)

Neodstraní-li pořadatel vadu ve lhůtě podle odstavce 2, má zákazník právo odstranit vadu sám a požadovat náhradu nezbytných nákladů. Jde-li o podstatnou vadu, může zákazník odstoupit od smlouvy bez zaplacení odstupného.

(1)

Vyskytnou-li se po odjezdu podstatné vady zájezdu, nabídne pořadatel bez dodatečných nákladů pro zákazníka vhodné náhradní řešení, pokud možno stejné nebo vyšší jakosti, než jaká byla sjednána ve smlouvě, aby zájezd mohl pokračovat; to platí i v případech, kdy je návrat zákazníka do místa odjezdu uskutečněn jiným než sjednaným způsobem.

(2)

Je-li navrhované náhradní řešení nižší jakosti, než jakou určuje smlouva, poskytne pořadatel zákazníkovi přiměřenou slevu.

(3)

Zákazník může navrhované náhradní řešení odmítnout pouze tehdy, není-li srovnatelné s tím, co bylo ve smlouvě sjednáno, nebo není-li poskytnutá sleva přiměřená.

(1)

Zahrnuje-li zájezd přepravu osob, pořadatel v případě podle § 2537 odst. 4 poskytne zákazníkovi bez zbytečného odkladu a bez dodatečných nákladů pro zákazníka rovnocennou přepravu do místa odjezdu, nebo do jiného místa, na němž se smluvní strany dohodly.

(2)

Nelze-li v důsledku nevyhnutelných a mimořádných okolností zajistit návrat zákazníka v souladu se smlouvou, nese pořadatel náklady na nezbytné ubytování, pokud možno v rovnocenné kategorii, a to nejvýše za tři noci na jednoho zákazníka. Pokud jsou v právních předpisech Evropské unie o právech cestujících vztahujících se k příslušnému dopravnímu prostředku stanovena pro návrat delší období, uplatní se tato období.

(3)

Omezení výše nákladů podle odstavce 2 se nevztahuje na osoby s omezenou schopností pohybu ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1107/2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě, a na všechny osoby, které je doprovázejí, těhotné ženy a nezletilé bez doprovodu, jakož i na osoby, které potřebují zvláštní lékařskou pomoc, za předpokladu, že pořadateli sdělily své zvláštní potřeby alespoň čtyřicet osm hodin před zahájením zájezdu.

(4)

Pořadatel se nemůže zprostit povinnosti podle odstavce 2 v důsledku nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, nesvědčí-li taková okolnost ve prospěch příslušného dopravce podle právních předpisů Evropské unie.“.

„(2)

Jde-li o právo zákazníka na slevu, nepřihlíží se k ujednání kratší než dvouleté promlčecí lhůty.“.

(1)

Ocitne-li se po zahájení zájezdu zákazník v nesnázích nebo v situaci podle § 2539 odst. 2, poskytne mu pořadatel neprodleně pomoc, zejména tím, že mu

a)

sdělí údaje o zdravotních službách, místních úřadech a konzulární pomoci,

b)

je nápomocen se zprostředkováním komunikace na dálku a

c)

pomůže najít náhradní cestovní řešení.

(2)

Zavinil-li si zákazník nesnáze sám, může pořadatel za svou pomoc požadovat přiměřenou náhradu skutečně vynaložených nákladů.“.

„(2)

Vytkl-li zákazník pořadateli vadu podle § 2537 a neodstranil-li ji pořadatel, má zákazník právo na náhradu škody.

(3)

Pořadatel se povinnosti k náhradě škody též zprostí, prokáže-li, že porušení smluvní povinnosti lze přičíst třetí osobě, která se nepodílí na poskytování služeb cestovního ruchu zahrnutých do zájezdu, a nebylo možné je předvídat nebo odvrátit.

(4)

Jde-li o právo zákazníka na náhradu škody, nepřihlíží se k ujednání kratší než dvouleté promlčecí lhůty.“.

²)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 392/2009 ze dne 23. dubna 2009 o odpovědnosti dopravců k cestujícím po moři v případě nehod.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004.“.