(1)

Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v

a)

péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví a péči o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření,

b)

ochraně dítěte,

c)

udržování styku s dítětem, zahrnujícího osobní styk, nepřímý styk uskutečňovaný prostředky komunikace na dálku, vzájemné poskytování všech podstatných informací o dítěti mezi rodiči a poskytování všech podstatných informací o rodičích dítěti,

d)

zajišťování výchovy a vzdělání dítěte,

e)

určení místa bydliště dítěte,

f)

zastupování dítěte a

g)

spravování jmění dítěte.

(2)

Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti.

(3)

Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.“.

„(2)

Je-li to v zájmu dítěte, soud rozhodne o pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti rodiče, hrozí-li v důsledku jejího výkonu narušení citového nebo psychického vývoje dítěte a nelze-li odvrácení této hrozby dosáhnout jinak.“.

„(2)

Při rozhodování soudu podle § 868 až 871 může soud určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit.

(3)

Pro výkon styku s dítětem se použijí ustanovení § 888 odst. 2 a § 889 odst. 1 obdobně.“.

(1)

Dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů, stejně jako rodiče mají právo na rovnocennou péči o své dítě.

(2)

Nežijí-li rodiče dítěte spolu, je rodič povinen dítě na péči druhého rodiče řádně připravit, péči druhého rodiče o dítě řádně umožnit a při výkonu práva o dítě pečovat v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.“.

(1)

Nežijí-li rodiče dítěte spolu, musí se zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte ke druhému rodiči nebo co výchovu dítěte ztěžuje.

(2)

Brání-li rodič bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči v péči o dítě, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o úpravě poměrů dítěte.“.

„e)

postupuje pohledávku na výživné, ledaže jde o postoupení za úplatu alespoň ve výši jistiny pohledávky v době postoupení.“.

(1)

Dohodnou-li se na tom rodiče, soud rozhodne, že dítě zůstává v péči obou rodičů, aniž by určoval rozsah péče o dítě každého z nich.

(2)

Nerozhodne-li soud podle odstavce 1, určí rozsah péče o dítě každého z rodičů, a to s uvážením zájmu dítěte.

(3)

Je-li to nutné v zájmu dítěte, může soud určit podmínky péče rodiče o dítě, zejména místo, kde smí či nesmí rodič o dítě pečovat, nebo osoby, které smějí, popřípadě nesmějí být při péči přítomny.

(4)

Je-li to nutné v zájmu dítěte, může soud upravit nepřímý styk rodiče s dítětem nebo právo rodiče na informace o dítěti po dobu, po kterou o dítě pečuje druhý rodič, popřípadě určit i podmínky tohoto styku.“.

„(2)

Při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit.“.

„(2)

Rozhoduje-li soud o poměrech dítěte pro dobu po rozvodu manželství a rozhodne-li, že dítě zůstává v péči obou rodičů podle § 907 odst. 1, soud o plnění vyživovací povinnosti k dítěti nerozhodne, s výjimkou rozhodnutí podle odstavce 4.

(3)

Rozhoduje-li soud o poměrech dítěte pro dobu po rozvodu manželství a rozhodne-li o péči o dítě podle § 907 odst. 2, soud vždy rozhodne také o vyživovací povinnosti k dítěti podle § 915 až 918.

(4)

Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnuté plnění vyživovací povinnosti není v souladu se zájmem dítěte.“.

(1)

Splatnou peněžitou pohledávku výživného, o kterém rozhodl soud, lze za úplatu postoupit. Úplata se poskytuje pouze bezhotovostním převodem na účet u poskytovatele platebních služeb; k jinému ujednání se nepřihlíží. Postupník nabývá pohledávku teprve úplným poskytnutím úplaty.

(2)

Postupitel neručí postupníkovi za dobytnost pohledávky. Jde-li o pohledávku výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, neodpovídá postupitel postupníkovi ani za to, že pohledávka v době postoupení trvala, mohl-li postupník vědět, že je pohledávka nejistá nebo nedobytná. K ujednání odchylujícímu se od ustanovení věty první nebo druhé v neprospěch postupitele se nepřihlíží.

(3)

Ustanovení tohoto zákona omezující nakládání s pohledávkou výživného se na postoupenou pohledávku nepoužijí. Dlužník však nesmí vůči postupníkovi namítat své vzájemné pohledávky vůči postupiteli. Pohledávka výživného, která byla postoupena, smrtí oprávněné osoby nezaniká.

(4)

Ustanovení odstavce 1 vět druhé a třetí a odstavce 2 se nepoužijí na další postoupení pohledávky.“.

„(2)

Dochází-li podle § 279 odst. 1 ke srážkám z druhé třetiny zbytku čisté mzdy, uspokojí se z ní bez zřetele na pořadí nejprve pohledávky výživného, poté pohledávky na úhradu úplaty za postupované pohledávky výživného, poté pohledávky výživného, které byly postoupeny, poté pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona a teprve pak podle pořadí podle odstavce 5 ostatní přednostní pohledávky.“.

„(3)

Nepostačí-li částka sražená z druhé třetiny zbytku čisté mzdy k uspokojení všech pohledávek výživného, uspokojí se nejprve běžné výživné všech oprávněných a teprve pak nedoplatky za dřívější dobu, a to podle poměru běžného výživného. Nepostačí-li částka sražená z druhé třetiny zbytku čisté mzdy k uspokojení všech pohledávek na úhradu úplaty za postupované pohledávky výživného, uspokojí se tyto pohledávky podle poměru běžného výživného. Nepostačí-li částka sražená z druhé třetiny zbytku čisté mzdy k uspokojení všech pohledávek výživného, které byly postoupeny, uspokojí se tyto pohledávky podle poměru běžného výživného. Nepostačí-li částka sražená z druhé třetiny zbytku čisté mzdy k uspokojení všech pohledávek za náhradní výživné, uspokojí se tyto pohledávky podle poměru běžného výživného.

(4)

Nebylo-li by však částkou sraženou z druhé třetiny zbytku čisté mzdy kryto ani běžné výživné všech oprávněných, rozdělí se mezi ně částka sražená z druhé třetiny poměrně podle výše běžného výživného bez ohledu na výši nedoplatků.“.

„f)

pohledávky na úhradu úplaty za postupované pohledávky výživného,

g)

pohledávky výživného, které byly postoupeny,“.

„g)

pohledávky na úhradu úplaty za postupované pohledávky výživného,

h)

pohledávky výživného, které byly postoupeny,“.

„c)

vyživovací povinnosti rodičů vůči zletilým dětem a vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům,“.

„(3)

Osvobození ve věcech péče soudu o nezletilé podle odstavce 1 písm. a) se vztahuje i na odvolatele, je-li jím dítě zastoupené opatrovníkem nebo dítě s plnou procesní způsobilostí, a dále na řízení o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí, řízení o výkonu rozhodnutí a exekuční řízení, pokud jde o věci

a)

péče o nezletilé dítě,

b)

výživy nezletilého dítěte,

c)

styku s nezletilým dítětem,

d)

předání nezletilého dítěte mezi rodiči navzájem,

e)

pro nezletilé dítě významné, na nichž se rodiče nemohou dohodnout, a

f)

určení rodiče, který bude nezletilé dítě zastupovat při právním jednání.“.

„h)

předběžné nebo prozatímní úpravě poměrů dítěte⁸⁰).

⁸⁰)

§ 452 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.“.

„h)

rozhodnutí soudu o předběžné nebo prozatímní úpravě poměrů dítěte⁴⁵),

⁴⁵)

§ 452 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.“.

„c)

zaplatí-li povinný úplatu za postupovanou pohledávku výživného na nezletilé dítě anebo na zletilé dítě do 26 let věku, které se soustavně připravuje studiem na své budoucí povolání, nebo“.

„(7)

Dítě, na které se vztahuje povinné předškolní vzdělávání, se může vzdělávat ve dvou mateřských školách, jestliže rozhodnutím soudu byla upravena péče o dítě tak, že o něj pečují oba rodiče. Ověření dítěte podle § 34b odst. 3 provádí mateřská škola, ve které dítě zahájilo vzdělávání dříve, pokud k tomu nebyla dohodou rodičů nebo rozhodnutím soudu určena druhá škola. Ředitelé škol, v nichž se dítě vzdělává, dohodnou pravidla spolupráce škol při vzdělávání dítěte. Rozhoduje-li ředitel ve věcech podle § 165 odst. 2, vyžádá si před rozhodnutím vyjádření ředitele druhé školy. Rozhodování ve věcech podle § 34b odst. 4 přísluší pouze řediteli mateřské školy podle věty druhé.“.

„h)

předběžné nebo prozatímní úpravě poměrů dítěte³²).

³²)

§ 452 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.“.

„h)

rozhodnutí soudu o předběžné nebo prozatímní úpravě poměrů dítěte⁸⁴),

⁸⁴)

§ 452 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.“.

„h)

pohledávky na úhradu úplaty za postupované pohledávky výživného,

i)

pohledávky výživného, které byly postoupeny,“.

„(2)

Mají-li manželé společné nezletilé dítě, je pro řízení příslušný soud, který je příslušný podle § 467.“.

„(2)

Je-li to s přihlédnutím k okolnostem případu účelné, soud usiluje o smíření manželů, kteří jsou při jednání přítomni.“.

(1)

Mají-li manželé společné nezletilé dítě, je řízení o rozvod manželství spojeno s řízením, v němž má být rozhodnuto o úpravě jeho poměrů pro dobu po rozvodu, ledaže o úpravě těchto poměrů již bylo soudem prvního stupně vyhlášeno rozhodnutí ve věci samé. Není-li spojení řízení vhodné, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení.

(2)

Dosáhnou-li manželé o úpravě poměrů nezletilého dítěte dohody při jiném soudním roku podle § 468b, není třeba k rozhodnutí o rozvodu manželství nařizovat jednání. Soud manžele vyslechne při jiném soudním roku. Ustanovení § 389 odst. 1 věta druhá a § 389 odst. 2 se použijí obdobně.

(3)

Právní moc rozsudku, jímž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, nastane nejdříve s právní mocí rozhodnutí o úpravě poměrů jejich nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu.“.

„(2)

O předání dítěte do péče budoucího osvojitele může soud rozhodnout i prozatímním rozhodnutím.“.

„(1)

Předběžné opatření může soud nařídit jen na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Předběžné opatření, jímž má být nařízeno umístění dítěte do péče rodičů nebo do péče osoby dítěti příbuzné nebo blízké, může soud nařídit i bez návrhu.“.

(1)

Nevyžaduje-li situace nezletilého dítěte zásah do jeho poměrů postupem podle § 452, avšak je v zájmu dítěte, aby do jeho poměrů bylo zatímně zasaženo, vydá soud příslušný podle § 467 o poměrech dítěte prozatímní rozhodnutí. V prozatímním rozhodnutí soud zohlední dohodu rodičů.

(2)

Na základě prozatímního rozhodnutí nelze dítě umístit mimo péči rodičů nebo osoby dítěti příbuzné nebo blízké, s výjimkou předání dítěte do péče budoucího osvojitele a svěření dítěte do předpěstounské péče.

(3)

Pro zastoupení dítěte v řízení o vydání prozatímního rozhodnutí se § 469 použije obdobně.

(1)

Prozatímní rozhodnutí lze vydat v průběhu řízení ve věci samé nebo i před jeho zahájením. Řízení o prozatímní úpravě poměrů dítěte lze zahájit i bez návrhu, lze-li zahájit bez návrhu i řízení ve věci samé. Je-li vydáno prozatímní rozhodnutí před zahájením řízení, stanoví soud navrhovateli lhůtu k podání návrhu na zahájení řízení ve věci samé nebo toto zahájí i bez návrhu.

(2)

Prozatímní rozhodnutí lze vydat, jen byla-li všem účastníkům, včetně nezletilého, poskytnuta možnost se vyjádřit.

(1)

Návrh na vydání prozatímního rozhodnutí musí kromě obecných náležitostí návrhu na zahájení řízení obsahovat též údaje podle § 468 odst. 3, vylíčení skutečností odůvodňujících prozatímní rozhodnutí a dále informace o komunikaci mezi rodiči nebo jinými osobami, jež se toho, co má být předmětem úpravy poměrů dítěte, týkala, nebo důvody, pro které tato komunikace neproběhla. Návrh musí obsahovat i informaci o tom, zda byli ostatní účastníci řízení o vydání prozatímního rozhodnutí vyrozuměni o úmyslu podat tento návrh, popřípadě uvedení důvodů, pro které toto vyrozumění nebylo učiněno.

(2)

Navrhovatel je povinen připojit k návrhu listiny, jichž se dovolává.

(3)

Neobsahuje-li návrh všechny stanovené náležitosti nebo je neurčitý nebo nesrozumitelný a pro tyto nedostatky není možné v řízení pokračovat, soud návrh odmítne. Ustanovení § 454 odst. 2 věty poslední se použije obdobně.

(1)

Je-li návrh na vydání prozatímního rozhodnutí zjevně bezdůvodný, zejména proto, že se jedná o návrh, který je zjevně svévolným nebo bezúspěšným uplatňováním práva, soud návrh bez jednání a jiného soudního roku odmítne.

(2)

Byl-li návrh na vydání prozatímního rozhodnutí odmítnut pro zjevnou bezdůvodnost nebo zamítnut, může jej navrhovatel, požaduje-li ve věci týchž účastníků z obdobných důvodů stejnou nebo obdobnou prozatímní úpravu poměrů, opakovat až po uplynutí 3 měsíců ode dne nabytí právní moci odmítavého nebo zamítavého rozhodnutí. K návrhu podanému před uplynutím této doby se nepřihlíží. O tom, že se k návrhu nepřihlíží, vyrozumí soud navrhovatele usnesením, proti němuž není opravný prostředek přípustný.

(3)

Není-li návrh zjevně bezdůvodný ani nejde-li o návrh, k němuž se nepřihlíží, posoudí soud podle povahy věci, zda je ve věci účelné o návrhu na prozatímní rozhodnutí rozhodnout po svolání jiného soudního roku postupem podle § 465e, po projednání věci na nadcházejícím jednání nebo na základě písemných vyjádření účastníků.

(1)

Má-li být vydání prozatímního rozhodnutí projednáno na jiném soudním roku, nebo při jednání, při kterém má být projednána i věc sama, soud při určení data jeho konání, nebylo-li jednání před zahájením řízení o vydání prozatímního rozhodnutí již nařízeno, vychází z údajů získaných od účastníků řízení.

(2)

K jinému soudnímu roku nebo jednání musí být účastníci přizváni nebo předvoláni nejméně 5 dnů předem. Informaci o jiném soudním roku nebo skutečnosti, že předmětem jednání bude i projednání vydání prozatímního rozhodnutí, lze podat i telefonicky nebo elektronicky na e-mailovou adresu poskytnutou přímo osobou, která je předvolávána. Informaci podanou telefonicky potvrdí soud do spisu. Vyplývá-li ze spisu, že ostatní účastníci neměli možnost se doposud seznámit s návrhem na zahájení řízení o vydání prozatímního rozhodnutí, doručí jim soud i tento návrh. Návrh lze zaslat i na e-mailovou adresu, kterou účastník, jemuž má být návrh jinak doručen, výslovně soudu za tímto účelem sdělí.

(3)

Odročit svolaný jiný soudní rok nebo jednání, při kterém má být projednáno i vydání prozatímního rozhodnutí, je možné zcela výjimečně pouze z důvodu na straně soudu nebo z důvodů na straně účastníka, jež mu prokazatelně s přihlédnutím ke všem okolnostem brání se nejen účastnit jiného soudního roku nebo jednání, ale též se k věci vyjádřit alespoň písemně.

(4)

Neúčastní-li se jiného soudního roku nebo jednání některý z řádně přizvaných nebo předvolaných účastníků, jedná soud v jeho nepřítomnosti.

(5)

I pokud soud svolal k projednání vydání prozatímního rozhodnutí jiný soudní rok, je možné od konání jiného soudního roku upustit, pokud jsou soudu stanoviska všech účastníků včetně případného názoru nezletilého k vydání prozatímního rozhodnutí již známa s přihlédnutím k jejich zaslanému písemnému vyjádření, proběhlým jednáním nebo jiným soudním rokům v probíhajícím řízení ve věci samé a dalšímu obsahu spisu.

(6)

Při jiném soudním roku lze provést dokazování potřebné pro rozhodnutí.

(1)

O prozatímní úpravě poměrů dítěte soud rozhodne bez zbytečného odkladu po zahájení řízení o vydání prozatímního rozhodnutí, nejpozději však do 3 měsíců.

(2)

Prozatímní rozhodnutí je vykonatelné vyhlášením, nebo, nedošlo-li k vyhlášení, vydáním, není-li určen pozdější okamžik.

(3)

V prozatímním rozhodnutí určí soud trvání prozatímního rozhodnutí na dobu nezbytně nutnou, která nesmí přesahovat 3 měsíce od jeho vykonatelnosti. Pro prodloužení doby trvání se § 460 použije obdobně.

(4)

Proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí, není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o prodloužení doby jeho trvání, je odvolání přípustné. Pro řízení před odvolacím soudem se § 465f použije obdobně.

a)

navrhovateli byla uložena povinnost podat návrh na zahájení řízení a řízení ve lhůtě k tomu soudem určené nebylo zahájeno,

b)

uplynula určená doba, po kterou mělo trvat, nebo

c)

se rozhodnutí ve věci samé stalo vykonatelným.

(1)

Prozatímní rozhodnutí je možné změnit nebo zrušit, změní-li se poměry.

(2)

Návrh na změnu nebo zrušení prozatímního rozhodnutí soud odmítne pro zjevnou bezdůvodnost za podmínek podle § 465d odst. 1. Byl-li tento návrh odmítnut pro zjevnou bezdůvodnost nebo zamítnut, nemůže jej navrhovatel, neuvede-li v něm jiné důvody, po dobu trvání prozatímního rozhodnutí opakovat. K návrhu podanému před uplynutím doby trvání prozatímního rozhodnutí se nepřihlíží. O tom, že se k návrhu nepřihlíží, vyrozumí soud navrhovatele usnesením, proti němuž není opravný prostředek přípustný.

(3)

Proti rozhodnutí o změně nebo zrušení prozatímního rozhodnutí je odvolání přípustné.

„(3)

Návrh na zahájení řízení musí obsahovat též kontaktní telefonní číslo nebo e-mailovou adresu účastníků řízení, jsou-li navrhovateli známy.“.

„(4)

S řízením, v němž má být rozhodnuto o úpravě poměrů nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu, je spojeno řízení o rozvod manželství jeho rodičů zahájené do vyhlášení rozhodnutí ve věci, jímž se řízení před soudem prvního stupně, v němž má být rozhodnuto o úpravě poměrů nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu, končí.“.

(1)

Při určení data konání jednání nebo jiného soudního roku soud vychází z údajů získaných od účastníků řízení.

(2)

Je-li to účelné, může soud doporučit rodičům též využití odborného poradenství, účast na mediaci podle zákona o mediaci, rodinnou terapii nebo setkání s poskytovatelem odborné pomoci, zejména odborníkem v oboru pedopsychologie.

(3)

Účastník může o odročení jednání nebo jiného soudního roku z vážných důvodů, které musí být soudu alespoň osvědčeny, žádat, nejsou-li zde okolnosti zvláštního zřetele hodné vycházející zejména ze závažného zdravotního stavu účastníka, pouze jednou.

(4)

Na jednání nebo jiném soudním roku vede soud účastníky řízení ke smírnému řešení věci. Za tímto účelem věc s účastníky probere, sdělí jim svůj předběžný názor na ni, upozorní je na právní úpravu a stanoviska Nejvyššího soudu, rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a rozhodnutí Ústavního soudu.

(5)

Není-li věc možné rozhodnout při prvním jednání nebo jiném soudním roku postupem podle § 471 odst. 3, zjistí soud při jednání, zda je třeba poměry nezletilého dítěte na dobu nezbytně nutnou, nejdéle do vykonatelnosti rozhodnutí ve věci samé, upravit prozatímním rozhodnutím. Na potřebu prozatímního rozhodnutí poukazuje, je-li o úpravě poměrů nezletilého dítěte do doby rozhodnutí ve věci samé výslovná neshoda jeho rodičů.

(6)

Není-li věc možné rozhodnout při prvním jednání nebo jiném soudním roku postupem podle § 471 odst. 3, může soud účastníkům nařídit využití odborného poradenství, účasti na prvním setkání se zapsaným mediátorem, rodinné terapii nebo setkání s poskytovatelem odborné pomoci, zejména s odborníkem v oboru pedopsychologie. Povinnosti uložené soudem podle věty první nelze vynucovat uložením pořádkové pokuty.“.

⁹)

Nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí.“.

„(4)

Ustanovení odstavce 1 se nepoužije pro řízení, která byla rodiči zahájena podle obsahu návrhu a k němu přiloženého stanoviska druhého rodiče ve vzájemné shodě o obsahu dohody o úpravě poměrů nezletilého. V těchto řízeních je dítě zastoupeno zákonným zástupcem, a jsou-li jimi rodiče, pak oběma rodiči nebo podle jejich volby jedním z nich. Soud však jmenuje dítěti opatrovníka podle odstavce 1, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodičem a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů, anebo pokud o to dítě požádá; o právu jmenovat dítěti opatrovníka musí být dítě rodiči poučeno.“.

„(3)

Dosáhnou-li účastníci na jiném soudním roku podle § 468b dohody, nařídí soud jednání pouze za účelem vyhlášení rozsudku, kterým tuto dohodu schválí.

(4)

Nebylo-li dítě v řízení zastoupeno opatrovníkem, může soud návrhu vyhovět, jen bylo-li mu osvědčeno, že rodiče splnili svou povinnost podle § 20 odst. 4 a § 469 odst. 4. Tím není dotčeno právo dítěte být v řízení slyšeno.“.

„(2)

Povinnost k plnění nedoplatků na výživném je třeba splnit do 15 dnů od doručení rozsudku podle odstavce 1 písm. a). Soud může určit delší lhůtu běžící od doručení rozsudku nebo stanovit, že může být plněno ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.“.

„(2)

Pro rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí není třeba jednání nařizovat. Soud může jednání nařídit zejména, je-li třeba ve věci provádět dokazování k zjištění příčin, pro které není rozhodnutí plněno.“.

„(5)

O nařízení výkonu rozhodnutí rozhoduje soud bezodkladně, zpravidla nejpozději do 2 měsíců od zahájení řízení.“.

„e)

tomu, kdo dobrovolně neplní soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, nařídit, aby umožnil oprávněnému náhradní péči o dítě nebo styk s ním ve zmařeném rozsahu v důsledku neplnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody nebo aby uhradil účelně vynaložené náklady spojené s takto zmařenou péčí nebo stykem.“.