24. Chirurgický zákrok jako podmínka úřední změny pohlaví – zrušení § 29 odst. 1 ObčZ
čl. 8 EÚLP
čl. 1 odst. 1, čl. 7 odst. 1 LPS
§ 29 odst. 1 ObčZ
§ 21 odst. 1 SpecZdravSl
Zákonné požadavky vyplývající z § 29 odst. 1 věty první ObčZ, resp. § 21 odst. 1 věty první SpecZdravSl, tedy na chirurgické přeměny pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce pro účely změny pohlaví, jsou v rozporu se základním právem trans lidí na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie ve spojení s jejich lidskou důstojností dle čl. 7 odst. 1 LPS ve spojení s čl. 8 EÚLP a čl. 1 odst. 1 LPS.
Nález ÚS z 24. 4. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 52/23
K věci: Navrhovatel je člověk usilující o právní změnu pohlaví, který si přeje, aby úředně evidované informace o něm reflektovaly, jak se cítí, aniž by musel podstoupit vyžadovaný chirurgický zákrok. V řízení o ústavní stížnosti navrhl, aby ÚS zrušil zákonná ustanovení, která změnu pohlaví provedením chirurgického zákroku spočívajícím ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů podmiňují, jakož i další, upravující podmínky pro změnu jména v návaznosti na pohlaví člověka. Navrhovatel především namítal, že daná ustanovení jsou v rozporu s jeho lidskou důstojností, právem na rovnost, ochranu zdraví, respektování soukromého života i na rodičovství. První senát řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení sporných zákonných ustanovení postoupil k rozhodnutí plénu.
ÚS plenárním nálezem zrušil § 29 odst. 1 ObčZ, věty první, a § 21 odst. 1, věty první, SpecZdravSl, neboť dospěl k závěru, že zákonné požadavky chirurgické přeměny pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce pro účely změny pohlaví jsou v rozporu se základním právem trans lidí na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie ve spojení s jejich lidskou důstojností dle čl. 7 odst. 1 LPS ve spojení s čl. 8 EÚLP a čl. 1 odst. 1 LPS. Současně odložil vykonatelnost nálezu (uplynutím dne 30. 6. 2025), aby vytvořil zákonodárci prostor přijmout novou úpravu, která bude reflektovat základní práva trans lidí.
Z odůvodnění: Změna pohlaví ve smyslu § 29 odst. 1, věty první, ObčZ (tj. „statusová“ změna pohlaví) nastává provedením chirurgického zákroku za současného splnění dvou odlišných podmínek: 1) znemožnění reprodukční funkce; 2) přeměny pohlavních orgánů. Tato změna pohlaví tak nastane jen tehdy, podstoupí-li jednotlivec chirurgickou kastraci (odebrání dělohy či varlat) a další chirurgické zákroky směřující k přeměně pohlavních orgánů.
Zákonná úprava „statusové“ změny pohlaví představuje významný zásah buď do tělesné integrity lidí usilujících o změnu pohlaví, či do jejich práva na sebeurčení a osobní autonomii. Přitom zákonné požadavky „statusové“ změny pohlaví mohou sledovat legitimní cíl zajištění právní jistoty a stability. Zároveň však jsou požadavky chirurgické přeměny pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce jen pro účely „statusové“ změny pohlaví v rozporu s právem trans lidí na ochranu tělesné integrity, osobní autonomie a jejich lidskou důstojností.
Garance nedotknutelnosti osoby spočívá v ochraně tělesné a duševní integrity jednotlivce včetně jeho zdraví. Provedení chirurgického zákroku spočívajícího v přeměně pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce významně zasahuje do tělesné integrity lidí usilujících o změnu pohlaví. Tento zásah je invazivní a citlivý, neboť při něm musí být nevratně odstraněny některé části lidského těla a přeměněny intimní partie člověka.
Součástí ústavních garancí ochrany soukromí je i právo člověka na sebeurčení a osobní autonomii. Právo na soukromí zahrnuje také garanci sebeurčení ve smyslu zásadního rozhodování o sobě samém, včetně rozhodování o uspořádání vlastního života. Do práva na sebeurčení a osobní autonomii spadá i rozhodnutí člověka, jakým způsobem bude navenek projevovat svoji identitu, tj. projevovat, jakým člověkem se cítí být. Ztotožňuje-li se někdo trvale s odlišným pohlavím, než jaké mu bylo přiřazeno dle jeho biologických znaků a přeje-li si projevovat se v souladu s tím, jde o svobodné rozhodnutí jednotlivce o sobě samém spadající pod ochranu práva na sebeurčení a osobní autonomii. Má-li mít jednotlivec skutečné právo na sebeurčení a má-li reálně rozhodovat o uspořádání svého života, měl by mít i prostor prožívat jím trvale vnímanou příslušnost k určitému pohlaví.
Existence stávající zákonné úpravy změny pohlaví představuje zásah do práva lidí usilujících o změnu pohlaví garantovaného čl. 7 odst. 1 LPS a čl. 8 EÚLP. Zákon po určitých lidech vyžaduje, aby buď podstoupili intenzivní chirurgické zákroky, nebo aby akceptovali, že stát oficiálně (administrativně) neuzná jejich rozhodnutí trvale prožívat a projevovat příslušnost k odlišnému pohlaví, než jaké jim bylo přiřazeno podle jejich biologických znaků.
Volba podstoupit invazivní a nevratný chirurgický zákrok pro účely splnění zákonných podmínek pro změnu pohlaví k zásahu do tělesné integrity nevyhnutelně vede. Zároveň nesouhlasí-li člověk s provedením chirurgického zákroku, nedosáhne státem uznávané změny pohlaví, což může ovlivnit jeho každodenní společenský a soukromý život. Nezměněné právní pohlaví kupříkladu bude uváděno v dokladech člověka, bude se odrážet v podobě rodného čísla a bude „zaznamenáno“ v jeho úředně evidovaném jménu a tvaru příjmení.
Občasná nutnost používat státem evidované informace, které neodpovídají významnému rozhodnutí člověka vystupovat jako příslušník odlišného pohlaví, může představovat vnímané omezení. Ve všech případech, kdy jsou trans lidé povinni předkládat doklady či uvádět oficiální jméno a příjmení, jsou vystaveni potenciální konfrontaci ohledně jejich pohlaví, aniž by se pro to svobodně rozhodli. Fakticky navíc v takové situaci bývá odhalena citlivá informace, že je dotyčný jednotlivec člověkem usilujícím o změnu pohlaví a že dosud chirurgické zákroky směřující ke změně nepodstoupil. To představuje zásah do sféry práva lidí usilujících o změnu pohlaví na sebeurčení, osobní autonomii a soukromí.
Zákonná úprava „statusové“ změny pohlaví tak představuje významný zásah buď do tělesné integrity trans lidí, protože⛘pro uznání této změny stát vyžaduje podstoupení chirurgických zákroků, či do jejich práva na sebeurčení a osobní autonomii: bez podstoupení chirurgických zákroků nemohou vystupovat plně v souladu se svojí vážně vnímanou identitou.
Právo na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie dle čl. 7 odst. 1 LPS ve spojení s čl. 8 EÚLP však není absolutní a lze je ústavně omezit zákonem v případě, že omezení sleduje legitimní cíl a je k jeho dosažení proporcionální. Zákonné podmínky „statusové“ změny pohlaví legitimní cíl sledovat mohou – je jím zajištění právní jistoty a stability. Je ale třeba vnímat i další souvislosti. Současně však jsou požadavky chirurgické přeměny pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce v přímém rozporu se základním právem trans lidí na ochranu jejich tělesné integrity a osobní autonomie, především proto, že porušují jejich lidskou důstojnost.
Podle čl. 1 odst․ 1 LPS platí, že lidé jsou rovní v důstojnosti. Lidská důstojnost je především vnitřní hodnotou každého člověka, s níž je spojena jedinečnost lidské bytosti. Zachování lidské důstojnosti vyžaduje, aby s člověkem bylo zacházeno jako s člověkem, a ne jako s věcí. Ústavní požadavek rovnosti lidí v důstojnosti znamená, že každý jednotlivec má důstojnost jako lidská bytost bez ohledu na své vlastnosti, fyzický nebo duševní stav, úspěchy či sociální postavení. Judikatura ÚS staví lidskou důstojnost do samotného centra právního řádu a vymezuje ji jako součást samotného „lidství“ člověka. K jejímu porušení dochází, je-li jednotlivec postaven státní mocí do role objektu, stává-li se pouhým prostředkem a je-li umenšen do podoby druhově zaměnitelné veličiny. LPS uznává specifickou kvalitu člověka jako subjektu. Rovnost lidí v důstojnosti a právech je základem uznání hodnoty každého člověka, a to bez ohledu na jeho další charakteristiky a užitečnost či prospěšnost pro celek. Dle ÚS jsou zákonné podmínky „statusové“ změny pohlaví protiústavní především proto, že vynucují chirurgickou přeměnu pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce automaticky po všech lidech usilujících o změnu právního statusu. Dle existující úpravy musí chirurgické zákroky podstoupit rovněž lidé, kteří si přeměnu pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce sami nepřejí, což je v rozporu se zákazem nakládat s nimi jako s objektem, a nikoliv jako s člověkem.
Přezkoumávaná zákonná úprava brání zvažovat individuální zájmy a situaci konkrétních jednotlivců. Rozhodným kritériem pro „statusovou“ změnu pohlaví je, zda byla tělesná schránka člověka modifikována chirurgickým zákrokem, či nikoliv. Je v rozporu s lidskou důstojností, v souladu s níž je třeba právo trans lidí na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie vykládat, aby po nich stát pro účely změny právního statusu pohlaví vyžadoval přizpůsobení vzhledu a funkčnosti jejich těla. Vyžadovat bezvýjimečně provedení invazivního a nevratného chirurgického zákroku, který je zároveň rizikový a ohrožuje zdraví dotčených osob, jen pro zachování právní jistoty a stability, je nepřiměřené. Ke sledovanému cíli lze dospět šetrnějšími způsoby. Pro účely „statusové“ změny pohlaví by např. šlo využít posudky několika nezávislých specializovaných sexuologů prokazujících nezvratnost přesvědčení dotčeného jednotlivce ohledně změny jeho pohlaví doplněné o časový test (člověk by musel prokázat, že trvale „trpí životem ve špatném těle“) atp. To by zajistilo, aby změna pohlaví nebyla svévolně zneužívána a aby status jednotlivce byl jasný. Též potenciálním rozporům v různých oblastech právního řádu lze zamezit jinými, šetrnějšími způsoby – při současném zachování rozlišování jednotlivců na základě jejich statusu určeného podle pohlaví.
Zákonné podmínky „statusové“ změny pohlaví v testu ústavnosti neobstojí ani při jejich individuálním posouzení. K první podmínce „přeměny pohlavních orgánů“, tj. jejich připodobnění cílovému pohlaví, lze uvést, že k zajištění právní jistoty a stability právního řádu není vhodná, natož přiměřená. Fyzická podoba pohlavních orgánů spadá do hluboce intimní sféry každého člověka a ostatním lidem zůstává běžně skryta. Při běžném styku soulad mezi státem evidovaným pohlavím a skutečnými pohlavními orgány proto není zjistitelný. Jednoduše řečeno, budou-li pohlavní orgány člověka připomínat biologické znaky muže, automaticky to neznamená, že jej jako muže budou ostatní lidé vnímat. Na to, jak se k člověku ostatní lidé chovají s ohledem na jeho pohlaví, skutečná podoba pohlavních orgánů nemá vliv. Proto ani soulad právního statusu jednotlivce s podobou jeho pohlavních orgánů nezajistí úplnou stabilitu a právní jistotu.
Skutečnosti, že ve společnosti lze vystupovat v roli kýženého pohlaví i bez operativní změny pohlavních orgánů, si je vědom i zákonodárce, vyžaduje-li po lidech, kteří usilují o operativní změnu pohlaví, aby prokázali „schopnost žít trvale jako osoba opačného pohlaví“ [§ 21 odst. 2 písm. a) SpecZdravSl]. Lidé usilující o změnu pohlaví proto nejprve musí v každodenním životě vystupovat jako osoby cílového pohlaví, a to před chirurgickými zásahy do svých pohlavních orgánů.
Není-li případný nesoulad „právního pohlaví“ s „biologickým pohlavím“ způsobilý soukromoprávní vztahy většiny lidí podstatným způsobem ovlivnit, není vhodné soulad vyžadovat v zájmu zachování právní jistoty a stability. Také není přiměřené vyžadovat určitou podobu pohlavních orgánů ani z důvodu zachování stability a právní jistoty ve veřejnoprávních oblastech právního řádu. Odlišné zacházení s jednotlivcem ze strany státu na základě jeho statusu spojeného s pohlavím není standardně přímo založeno na rozlišování pohlavních orgánů. Ústavní není ani druhá podmínka „statusové“ změny pohlaví – znemožnění reprodukční funkce. Podmiňovat státem rozeznávanou změnu pohlaví člověka požadavkem na porušení funkce plodnosti, aniž by si to daný člověk přál, není s ohledem na závažnost takového zásahu akceptovatelné. S reprodukční funkcí člověka je v tomto ohledu zacházeno instrumentálně, jen z důvodu jisté vlastnosti a identity jednotlivce, což je v rozporu s požadavkem rovnosti v důstojnosti a právu každého na sebeurčení a osobní autonomii.
Komentář: ÚS se věnoval velmi citlivé otázce, a to nejen z pohledu samotné rozhodované problematiky, ale také z hlediska možných obvinění z nevhodného soudcovského aktivismu. Tomu nahrává zmínka v samotném nálezu, bodu 108, že úlohou ÚS je mimo jiné „katalyzovat“ demokratickou diskusi v situacích, kdy dosud neproběhla nebo kdy je dlouhodobě dysfunkční. Právě to ÚS v nyní projednávané věci činí a dává zákonodárci dostatečný prostor více než jednoho roku, aby podmínky změny pohlaví v České republice upravil důstojným a ústavně souladným způsobem. Na zákonodárci nyní bude, aby s využitím dostupných poznatků vědy vyřešil v legislativní rovině citlivý společenský problém související se změnou pohlaví trans lidí. Právě na to zřejmě narážel ve svém odlišném stanovisku i soudce Josef Fiala, který upozornil také na relativně⛘nedávný nález z 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 2/20, [SR 5/2022 s. 151], v němž ÚS zamítl návrh na zrušení § 29 odst. 1 ObčZ, § 21 odst. 1 SpecZdravSl a § 13 odst. 3 EvOb ve slovech „u žen zvýšené o 50“.
ÚS se tak v nálezu zjevně musel vypořádat s tím, jak se od zmíněného nálezu „odlišit“. Učinil tak úvahou, že nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20 nepředstavuje pro nyní projednávaný případ překážku věci rozsouzené, neboť plénum ÚS se v daném zabývalo primárně ústavností zákonného tvaru rodného čísla (tj. § 13 odst. 3 EvOb). Zároveň ústavnost podmínek, za nichž lze změnit pohlaví, plénum věcně hodnotit nemělo, protože sporná ustanovení (ObčZ a SpecZdravSl) nepovažovalo za relevantní pro tehdy projednávaný případ. Nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20 věcnému posouzení nyní projednávaného návrhu dle ÚS nebránil také proto, že představuje pouze stanovisko tzv. relevantní menšiny pléna ÚS.
Přesto zůstává, i ve smyslu odlišného stanoviska soudce Josefa Fialy, otázkou, zda je časový prostor (i s ohledem na zákonodárný cyklus) daný zákonodárci k tomu, aby přijal relevantní právní úpravu, dostatečný. V bodě 109 nálezu se ÚS domnívá, že tomu tak je, a uvádí, jaké jsou další možnosti vývoje: ÚS odkladem vykonatelnosti zákonodárci ponechává dostatečný prostor, aby nově upravil zákonné podmínky změny pohlaví a tomu přizpůsobil navazující regulaci v různých oblastech. Zůstane-li zákonodárce nečinný, bude situace taková, že „statusová“ změna pohlaví bude nadále upravena pouze zbývajícím (nezrušeným) ustanovením § 29 odst. 1, věty druhé, ObčZ, zatímco „operativní“ změna pohlaví bude upravena pouze zbývajícími ustanoveními SpecZdravSl. Přestože je ústavně konformní výklad – vyžadující pro provedení „statusové“ změny pohlaví podle ObčZ alespoň lékařské potvrzení v určité formě – možný, zajištění efektivní ochrany základních práv trans lidí na straně jedné a právní jistoty a stability právního řádu na straně druhé by mohlo být ohroženo z důvodu složitosti případného nouzového řešení. Je nyní odpovědností zákonodárce, aby zabránil vzniku nepřehledných situací, které by právní jistotu a stabilitu právního řádu mohly narušit. ÚS ve své ústavní roli tzv. negativního zákonodárce v tomto ohledu vládu a Parlament České republiky zastupovat nemůže.
Za zmínku stojí také druhé odlišné stanovisko, které zaujal soudce Milan Hulmák. Ten sice souhlasil s hodnotovým zaměřením nálezu, avšak má za to, že mělo být přijato jiné řešení. To by dle něj bylo okamžité a nezáviselo na budoucích nejistých okolnostech. V rámci sebeomezení ÚS a přednosti ústavně konformního výkladu před zrušením dotčených předpisů se tak nabízelo jiné pojetí § 29 odst. 1 ObčZ, jakožto ustanovení, které má regulovat změnu pohlaví pouze v případě osob, které mají zájem na změně pohlaví biologického, nikoliv absolutně pro všechny případy úřední změny pohlaví. Nabízí se tak diferencovanější pohled na věc, dle kterého by postačovalo zabývat se především § 17a MatrZ, který upravuje úřední uznání statusu. Soudce Milan Hulmák v tomto smyslu uvedl, se opomíjí, že otázka změny pohlaví nutně souvisí s tím, jak se vymezuje muž a žena, co je smyslem a účelem právní úpravy, která určitým způsobem mezi mužem a ženou rozlišuje. Není zde přitom přezkoumávána ústavnost takového rozlišení v konkrétních případech. Právní řád pracuje s pojmem muže a ženy v různých případech, přičemž důvodem rozlišení může být i odlišné pohlaví v biologickém smyslu, různé reprodukční orgány. Příkladem může být určování rodičovství, možnost uzavření manželství, úlevy v pracovněprávních vztazích, důchodové pojištění, vojenská služba, vězenství, lékařská péče. Nejde přitom jenom o právní předpisy, ale i soukromoprávní vztahy, např. oddělené šatny, toalety, dámská kupé, sportovní disciplíny. Ten, kdo je mužem například v úřední evidenci, může být v jiných případech s ohledem na smysl dané regulace ženou a naopak (to však platí i dnes).
Dodávám, že jedním z motivů „změny“ náhledu ÚS oproti době přijetí nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20, mohlo být také „plynutí doby“, jak se podává z bodu 107 nálezu: Uvedená nečinnost zákonodárce je neudržitelná za situace, kdy Česká republika zůstává jednou z mála evropských zemí, kde zákonný požadavek chirurgického zákroku pro změnu pohlaví přetrvává. Z 27 členských států EU jich pouze 6 buď vůbec neumožňuje úřední změnu pohlaví (Maďarsko – k nesouladu maďarské úpravy s čl. 8 Úmluvy srov. rozsudek ESLP ve věci R. K. proti Maďarsku ze dne 22. 6. 2023, č. 54006/20, § 77), nebo ji podmiňuje sterilizací či kastrací (Bulharsko, Česká republika, Lotyšsko, Rumunsko a Slovensko). Například Finsko reagovalo na judikaturu ESLP přijetím nové právní úpravy v roce 2023.
JUDr. Faisal Husseini, Ph.D., Brno
