Předmluva

Sousedské právo je tradičně charakterizováno jako právo, které reguluje vzájemné právní vztahy vlastníků sousedících nemovitých věcí, a to ať vlastníků nemovitých věcí bezprostředně ležících vedle sebe, nebo sousedů vzdálenějších. Zároveň toto právo upravuje i vztahy vlastníků a třetích osob, zejména pokud jde o účinky užívání věcí na majetek a nemovité věci jednotlivých vlastníků – sousedů.

Často se hovoří o normách sousedského práva jako o úpravě určitého omezení vlastnického práva. Pojem omezení je však do značné míry relativní, neboť z pohledu jednoho vlastníka se sice mohou zdát tyto normy jako omezující, ovšem z pohledu jiného vlastníka se budou jevit jako naopak normy, které ochraňují výkon jeho vlastnického práva. Jde o vzájemný vztah více vlastníků, kdy platí, že to, co nesmí dělat jeden z vlastníků, není dovoleno ani druhému. Tím, že je určitým způsobem jeden z vlastníků omezován, je další z nich vlastně chráněn.

Stávající občanský zákoník obsahuje poměrně rozsáhlou úpravu sousedského práva, ve srovnání s právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. Řada institutů sousedského práva je v občanském zákoníku nyní zařazena zcela nově, v některých případech se jedná o právní úpravu, která byla známa již obecnému zákoníku občanskému. To se týká zejména úpravy rozhrad nebo určování hranic. Nově a podrobně je také upravena problematika plodů spadlých ze stromů a keřů na sousední pozemek, nebo sázení stromů v blízkosti společné hranice pozemků. Podrobněji nežli dříve je řešena i úprava jednotlivých druhů imisí, včetně nároků, které může imisí dotčený soused uplatňovat po původci imisí.

Řada problémů sousedských vztahů je řešena nejen občanským právem, ale také předpisy správními, veřejnoprávními, na což též autoři poukazují. Řada problémů sousedských vztahů je řešena zejména stavebním právem, které často poskytuje preventivní ochranu před porušováním sousedských práv. Nutno poukázat v této souvislosti i na očekávanou novelu stavebního zákona, která např. v rámci spojení územního řízení a stavebního řízení s řízením o posouzení vlivů na životní prostředí umožňuje, aby již v územním řízení stavební úřad projednával vliv zamýšleného záměru na životní prostředí, přičemž účastníky takového územního řízení budou podle zamýšlené právní úpravy i vlastníci sousedních nemovitých věcí. Je tedy patrné, že k posilování právní úpravy sousedských vztahů dochází paralelně s novou občanskoprávní úpravou i v jiných právních předpisech, jež řeší záležitosti sousedských vztahů.

Pozornost je věnována též otázkám ochrany sousedských práv.

Cílem bylo určitým způsobem se zabývat právní úpravou sousedských vztahů a práv nejen v občanském zákoníku, ale také částečně i v jiných právních předpisech, v souvislosti s jejich různorodou právní úpravou, a právní praxi. Jde o pokus o analýzu a interpretaci jednotlivých ustanovení i vyjádření názoru na novou právní úpravu, její klady a problémy. Snažili jsme se též poukázat stručně na jednotlivé nové prvky právní úpravy a význam a účel jednotlivých ustanovení i za situace, kdy k převažujícímu počtu ustanovení není zatím k dispozici dostatečné množství nové judikatury vyšších soudů.

Praha, květen 2017

Eva Kabelková