Předmluva

Dne 1. ledna 2014 vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., (nový) občanský zákoník, kterým byl zrušen (starý) občanský zákoník č. 40/1964 Sb. a mnoho dalších normativních právních aktů. Občanský zákoník je obecným právním předpisem platným pro soukromé právo. Dopadá na občanskoprávní, rodinné, pracovní i obchodní poměry. Novou právní úpravou byly do právního řádu zakotveny významné změny dotýkající se soukromoprávních vztahů. Nejednalo se ovšem vždy o absolutní novoty, neboť velký rozsah ustanovení byl inspirován Obecným zákoníkem občanským z roku 1811 (OZO), který byl v minulosti nahrazen občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb., účinným od 1. 1. 1951. Právní normy nového civilního kodexu byly převzaty i ze zahraničních právních úprav [rakouský Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (ABGB), německý Bürgerliches Gesetzbuch (BGB) a jiné zákoníky]. Mnohdy se tak stalo i v souladu s vývojem soudní judikatury, která už za účinnosti dosavadního občanského zákoníku prolamovala výklad práva ve shodě s obecnými právními principy (bylo-li dotváření práva možným).

Současná právní úprava deklaruje úvodem obecné části zásady soukromého práva, pod které výslovně zařazuje mj. i poctivost a dobrou víru (§ 6 a 7 ObčZ). Tato nová úprava není sice rozhodnou, neboť obecných zásad a principu právní jistoty je (a bylo) možno se dovolávat i za nedostatku explicitní zákonné úpravy, ovšem principy poctivosti a dobré víry jsou novým občanským zákoníkem významnou formou přímo zohledněny u nabývání vlastnictví i bezdůvodného obohacení. V oblasti vlastnického práva je de lege lata možno s dobrou vírou (a za dalších zákonem stanovených podmínek) nabýt vlastnické právo od osoby nevlastníka (§ 984 a § 1109 a násl.). Rozsah vydání bezdůvodného obohacení se zakládá na ochraně poctivého (dobrověrného) obohaceného, kterému se ukládá povinnost vydat neoprávněný majetkový prospěch toliko v rozsahu trvajícího obohacení k okamžiku uplatnění práva z kondikce (§ 3000). Nebylo-li možným předmět⛘bezdůvodného obohacení vydat in natura od počátku, není obohacený s dobrou vírou zásadně povinen k poskytnutí peněžité náhrady nelegitimního majetkového prospěchu (§ 3001 odst. 2). Ochrana poctivého příjemce je však vyloučena ve vztahu k bezdůvodnému obohacení z titulu neplatnosti nebo zrušení úplatné smlouvy (§ 3002 odst. 1).

Právní úprava bezdůvodného obohacení obsahuje i další podstatné změny proti předchozímu občanskému zákoníku z roku 1964. Novým civilním kodexem je zakotvena generální klauzule bezdůvodného obohacení, podle které je povinen vydat obohacení ten, kdo se obohatil bez spravedlivého důvodu. Ustanovením § 2991 odst. 2 je pak stanoven demonstrativní výčet skutkových podstat bezdůvodného obohacení (oproti dosavadnímu taxativnímu výčtu). Rozšířen je výčet výluk z bezdůvodného obohacení (§ 2992, 2997 a 2998).

Neoprávněného majetkového prospěchu pro neplatnost nebo zrušení závazku se mohou smluvní strany domáhat i bez vlastního vyslovení vzájemné povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení. Občanskoprávní soud rozhodne výrokem rozsudku o vzájemně podmíněné povinnosti vydat bezdůvodné obohacení toliko za vzájemného návrhu žalovaného, resp. námitky vzájemného plnění (§ 2993). Je tedy na svobodném rozhodnutí každé smluvní strany, zda nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatní, nebo nikoli. Prolomen (byť jen částečně) je princip, podle kterého je zásadně možno se dovolávat vydání bezdůvodného obohacení pouze smluvními stranami neplatné/zrušené smlouvy, bez ohledu na to, zda vzniklo obohacení třetí osobě nebo na úkor třetí osoby. Ustanovení § 2994 ovšem zavádí možnost vlastníka/spoluvlastníka požadovat náhradu za užívání nemovitosti nebo movitosti po uživateli/poživateli věci se zlou vírou, kterému byl majetek do užívání/požívání neoprávněně jinou osobou přenechán. Nebo byla-li plněním závazku obohacena třetí osoba, má ochuzený právo domáhat se po ní vydání bezdůvodného obohacení, pokud plnil na základě lsti, donucení hrozbou, zneužití závislosti, anebo nebyl-li svéprávným (§ 2995).

Způsoby a rozsah povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení upravuje § 2999 a násl. Není-li dobře možné vydat neoprávněný majetkový prospěch formou naturální restituce, nastupuje režim peněžité náhrady. Kritéria pro poskytnutí náhrady bezdůvodného obohacení v penězích jsou obsažena v § 2999: rozhodnou je (v zásadě) obvyklá cena majetkové hodnoty, nebo úplata, za kterou bylo ochuzeným podle smlouvy plněno. Dosavadní právní úprava vycházela z obvyklé ceny majetku nebo výkonu práce/činnosti, a to i za nedostatku⛘výslovného zakotvení ve starém občanském zákoníku (klíčovým byl výklad judikatury a zákon o oceňování majetku, který má i nadále pro stanovení obvyklé ceny majetku nebo služby význam). Změn v rámci právní úpravy bezdůvodného obohacení je tedy celá řada a lze je celkově pokládat za pozitivní.

Komentář k bezdůvodnému obohacení vykládá novou právní úpravu a odpovídá na otázky aplikovatelnosti ustanovení o neoprávněném majetkovém prospěchu v soudní praxi. To vše v porovnání k dosavadní regulaci institutu bezdůvodného obohacení. Obě právní úpravy jsou (s odkazy na judikaturu a literaturu) podrobeny interpretaci a přiblíženy čtenářům. Argumentace komentáře se přitom snaží být srozumitelnou i fyzickým a právnickým osobám domáhajícím se nároku na vydání bezdůvodného obohacení před občanskoprávním soudem bez právního zastoupení. Komentář uvádí četné příklady sporů o vydání bezdůvodného obohacení a předkládá (možná či vysoce pravděpodobná) řešení v souladu se současným nebo dosavadním právním stavem. Výklad zákona je tedy dáván do kontextu s praktickým pohledem (neboli jak budou případy hodnoceny občanskoprávním soudem). V komentáři ovšem samozřejmě nemohly být zodpovězeny všechny otázky, které mohou v praxi nastat. Nelze ani konstatovat, že by právní názory v komentáři vyslovené byly vždy „zárukou pravdy“, neboť je známo, že judikatura k novým právním normám se rychle vyvíjí a na novou judikaturu k ustanovením občanského zákoníku se v mnoha souvislostech čeká. Komentář však podává výklad ke klasickým i sporným případům bezdůvodného obohacení, a to s ohledem na současný stav judikatury a literatury. Z minulosti je možno velmi ocenit akademický komentář vydaný nakladatelstvím Linde v roce 2008, ve kterém byla ustanovení o bezdůvodném obohacení promyšleně komentována K. Eliášem a P. Lavickým. Velkou pozornost zasluhuje samozřejmě i komentář k novému občanskému zákoníku (svazek VI), vydaný nakladatelstvím C. H. Beck na sklonku roku 2014 pod autorským vedením M. Hulmáka, kde bylo bezdůvodné obohacení podrobně a hodnotně vyloženo J. Petrovem. Na právní závěry J. Petrova je v tomto komentáři k potvrzení správnosti výkladu mnohdy odkazováno.

Komentář odpovídá i na otázky promlčení práva na vydání neoprávněného majetkového prospěchu, nebo na procesní souvislosti (občanskoprávního i trestního řízení) s uplatněním nároků z titulu bezdůvodného obohacení. Řešeny jsou i vazby k právní úpravě držby vlastnického práva nebo nepřikázaného jednatelství.⛘

Poukazuje se na související ustanovení zákona, související právní předpisy i odbornou literaturu. Významným rozsahem je pracováno se soudní judikaturou (Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i jiných soudních institucí). Komentář provádí výklad, zda jsou popsané judikatorní závěry použitelnými i za účinnosti nového občanského zákoníku, nebo zda se uplatní toliko u posuzování sporů spadajících do režimu dosavadní právní úpravy. Starý občanský zákoník má v obsahu komentáře místo jak pro porovnání právních úprav (do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014), tak z důvodu, že nároky podle předchozího právního stavu budou předmětem občanskoprávních řízení po dobu dalších let (i v závislosti na promlčení práva na vydání obohacení, ke kterému ovšem obecné soudy nehledí z úřední povinnosti).

Publikace je určena všem, kterých se dotkne právní úprava bezdůvodného obohacení v praktickém životě.

Závěrem bych ráda poděkovala kolegům a přátelům za cennou podporu během práce na tomto textu. Největší poděkování pak patří mým drahým rodičům a partnerovi za trpělivost a pochopení v celém období příprav komentáře.

Brno, září 2015

Jana Bílková⛘