Předmluva

Územní samospráva v moderním slova smyslu je na našem území jevem relativně mladým, neboť o jejím konstituování můžeme hovořit až v souvislosti s historicky, společensky i právně vpravdě revolučním rokem 1848, který přinesl široké změny, jež se projevily mj. i v oblasti územní správy na našem území významným obratem k samosprávě založené na občanském principu.

V postkomunistickém období pak právní základ obnovení faktické územní samosprávy položilo již dne 18. 7. 1990 Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky přijetím ústavního zákona č. 294/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, a ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, a kterým se zkracuje volební období národních výborů. Hlava sedmá takto novelizované ústavy s názvem „Místní samospráva“ se vrátila k tradičnímu (dle provizorního říšského obecního zákona č. 170/1849 ř.z.) konstatování, že „základem místní samosprávy je obec“ a stanovila základní principy fungování obecní samosprávy. Bezprostředně po ústavním zakotvení obecní samosprávy přijala Česká národní rada dne 4. 9. 1990 zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), který nabyl účinnosti dne 24. 11. 1990 a přinesl detailní právní úpravu činnosti obce a jejích orgánů. Složitější byl proces ústavního a zákonného zakotvení regionální úrovně územní samosprávy v rámci reformy veřejné správy v České republice. Vyšší stupeň územní samosprávy byl zmíněn až v ústavním zákoně č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. K reálnému konstituování vyšších územních samosprávných celků pak došlo na základě ústavního zákona ze dne 3. 12. 1997 č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a to až k 1. 1. 2001.

I přes zřejmé časové „zpoždění“ krajské samosprávy oproti obecní samosprávě, již stávající samosprávné kraje existují a plní své úkoly více než 20 let. Za tu dobu se nepochybně mnohokrát ukázalo, že kraje plní nezastupitelnou úlohu při výkonu veřejné správy v území. V pomyslných pionýrských letech po svém konstituování byly kraje schopny do své samostatné působnosti převzít široké spektrum veřejných služeb poskytovaných dříve výhradně státem (školství, zdravotnictví, sociální služby, kultura, dopravní obslužnost apod.). Tyto veřejné služby jsou dnes kraji a jejich organizacemi poskytovány na vysoké úrovni, kraje významně investují do obnovy svého majetku sloužícího poskytování těchto veřejných služeb a celkově jsou klíčovým hybatelem rozvoje svých regionů. Také v rámci přeneseného výkonu státní správy představují kraje, resp. krajské úřady stabilní prvek, ať už jde⛘o (převážně) druhoinstanční rozhodování ve správních řízeních, kontrolní a zejména metodickou činnost ve vztahu k obcím. Svůj faktický význam pro stát a pro výkon veřejné správy v území pak kraje významně prokázaly v posledních letech v rámci činností souvisejících s řešením nejprve koronavirové a následně uprchlické krize.

V odborné literatuře jsou dosud převládající komentáře věnované obecnímu zřízení. To je zcela přirozené při počtu cca 6250 obcí v České republice, na které obecní zřízení přímo dopadá. Přes svá specifika bývá výklad ustanovení krajského zřízení zpravidla odvozován od komentářů k obdobným ustanovením obecního zřízení a publikace zaměřené speciálně na krajskou úroveň samosprávy stále představují spíše vzácnou výjimku. Předkládaný komentář je v tomto směru inovativní, neboť má ambici přinést komplexní pohled na postavení a činnost vyšších územních samosprávných celků v České republice, a to optikou samotných krajů. Tam, kde je to účelné, autoři doplnili také komentář k úpravě zákona o hlavním městě Praze, neboť hlavní město Praha má také postavení vyššího územního samosprávného celku, což představuje další přidanou hodnotu textu.

Věříme, že komentář mohou využít nejen pracovníci krajských úřadů a krajští zastupitelé, ale velmi užitečným může být také pro pracovníky obecních úřadů a zastupitele obcí. Přínosné informace v komentáři mohou nalézt i ředitelé a pracovníci krajských a obecních organizací. S ohledem na svou komplexnost může být komentář vítaným zdrojem informací i pro širokou odbornou veřejnost ve veřejné správě včetně vyučujících a studentů práv či veřejnosprávních oborů. Konečné hodnocení přínosů našeho komentáře pro zamýšlené adresáty ponecháváme na čtenářích.

Autory komentáře jsou právníci působící na krajských úřadech napříč republikou (včetně Magistrátu hlavního města Prahy), kteří při zpracování komentáře využili především vlastní bohaté zkušenosti ze své správní praxe. Autoři také prezentují relevantní a aktuální judikaturu a přinášejí konkrétní odpovědi na otázky, s nimiž se praxe územní samosprávy setkává a které mnohdy nejsou v odborné literatuře nebo judikatuře řešeny. Vedle tohoto náhledu praktického však komentář vychází z robustní teoretické základny, kterou autoři disponují, neboť řada z nich se vedle své praktické právní činnosti věnuje problematice veřejné správy či práva dlouhodobě také v rámci své pedagogické a publikační činnosti. Předkládaný komentář si dovolujeme považovat za další příklad dlouhodobé vynikající spolupráce právních útvarů krajských úřadů (včetně Magistrátu hlavního města Prahy).

V Ostravě, Praze, Českých Budějovicích, Pardubicích a Hradci Králové dne 30. 9. 2022

Autoři

Komentář je zpracován podle právního stavu k 30. 9. 2022