Základní kapitál se pod tíhou kritiky postupně stává přehlíženým tématem tuzemského právního diskurzu. Paradoxně se tak děje navzdory tomu, že značná část rekodifikované úpravy obchodních korporací je věnována právě dispozicím se základním kapitálem v obou právních formách kapitálových společností. Publikace zkoumá rozdělování základního kapitálu z pohledu ochrany věřitelů. V prvních kapitolách poskytuje teoretické vymezení základního kapitálu, a to popsáním systému zachování (základního) kapitálu a rozdílů v jeho pojetí v kontinentálním prostředí a prostředí USA. V rámci kontinentálního přístupu jsou dále definovány funkce základního kapitálu, jejichž naplňování je probírané především s ohledem na zmíněnou kritiku. Poznatky vyvozené z funkcí jsou použity k analýze pravidel, které limitují nakládání s hodnotou základního kapitálu. Cílem je popsat smysl a účel úpravy institutu základního kapitálu, jaké je jeho místo v české právní úpravě, a zhodnotit to, zda se skutečně jedná o nástroj hodný kritiky. Publikace není určena pouze právním teoretikům, ale rovněž praktikům, kteří především využijí tu část publikace, jež rozebírá, jak jsou příslušné transakce mezi společností a společníky omezeny. Publikace zohledňuje první velkou novelu zákona o obchodních korporacích, když se detailněji věnuje § 40 odst. 5 ZOK.