Jiří RemešNázev
Praktický úvod do civilního řízení sporného, 1. vydáníRok
2022Vydavatel
C. H. BeckModul
Justiční a procesní právoObj. číslo
PP163
Předmluva
„Je třeba věděti, že boj je všem společný, že právo je svárem a že vše se děje ve sváru a podle nutnosti.“
(Hérakleitos)*
Věnováno Janě
Úvod právnické kariéry nepatří mezi nejlehčí část profesního života. Na absolventa právnických fakult – ať již v justici či advokacii – bývá skokově naloženo kvantum náročných požadavků s očekáváním jejich rychlého, kvalifikovaného, odůvodněného a správného řešení, které obstojí před soudem, respektive před soudem odvolacím. Při této činnosti však absolvent mnohdy zjistí, že dosavadní studium jej k tomu prakticky nijak nevybavilo a že znalosti nutné ke složení univerzitních zkoušek a zápočtů jsou v praxi jednoduše nedostatečné či nepotřebné. Lepší povědomí o reálném působení práva lze pochopitelně získat studiem odborné právnické literatury z příslušného právnického oboru, nicméně ani zde se juniorní jurista mnohdy neubrání pocitu, mírně řečeno, zdrženlivosti ke sdělení „nejvážnějších myšlenek spisovatelových“,1 ne-li přímo mlčení ohledně dostupné judikatury k problému, která by skutečně nabízela přijatelnou záruku spolehlivosti prezentovaných závěrů. Nejinak je tomu u problematiky civilního řízení sporného.
Nejlepší znalost procesního práva pochopitelně nabídne praxe s řešením konkrétních procesních situací, konfrontována s tím, jak na nabízené řešení zareagují různé soudní instance. Problémem je, že znalost této praxe se očekává vlastně ihned a metoda pokus-omyl se zejména v advokacii příliš netoleruje. K prolomení tohoto začarovaného kruhu a úvodního období má přispět tato publikace, jež s ohledem na stáří dosud platného OSŘ a množství judikatury k němu usnadňuje „průnik“ a „pochopení“ civilního sporného řízení, byť s výhradou, že nelze poskytnout odpověď na každý „špek“ a nahrazovat detailní rešerši judikatury ke každé možné procesní situaci, a tedy že při řešení konkrétního problému bude zpravidla namístě zde podaný výklad individuálně doplnit vlastním vyhledáním příslušné judikatury. Snad tím publikace přispěje ke zvýšení povědomí o procesní judikatuře i u zkušenějších právníků a pomůže odstranit některé zakořeněné nešvary.
Přestože se tato publikace zabývá zejména procesní judikaturou, s níž jsem se seznámil při výkonu povolání, její výběr a uspořádání pro účely této publikace zabraly velké množství volného času, jenž by nešel věnovat bez neuvěřitelného pochopení a obětavosti mé ženy, bez které by tato publikace nebyla možná a které tímto ze srdce a z lásky děkuji. Děkuji též mým soudcům, pro něž jsem mohl pracovat a u nichž jsem mohl nabrat zde prezentované zkušenosti, zejména JUDr. Petru Hübnerovi a JUDr. Milanu Chmelíčkovi. Velmi též děkuji Mgr. Michalu Králíkovi, Ph.D., za úvodní i následné konzultace a nakladatelství za jejich vstřícnost přes má četná prodlení.
Praha, červen 2022
Jiří Remeš
Diels-Kranz. Fragmente der Vorsokratiker 22B80 (překlad K. Svoboda, 1944).
Srov. Platón. Listy (List VII), 344 c, d. (překlad F. Novotný, 1928, 2020): „každý vážný muž, jde-li o věci vážné, jest dalek toho, aby o nich někdy psal a uvrhl je před lidmi do nepřízně a pochybnosti. Jedním slovem tedy, kdykoliv někdo uvidí něčí spisy, ať spisy zákonodárce v oboru zákonů, ať cokoliv jiného v jiných oborech, měl by z uvedených důvodů soudit, že to nejsou nejvážnější myšlenky spisovatelovy – ač je-li to muž vážný –, nýbrž ty že dlejí kdesi v nejkrásnějším místě jeho nitra; pakli však to přece uložil do knih jako vskutku vážné myšlenky, potom pochyby není, že – bohové sice ne, ale lidé – zmátli mu rozum.“
Poznámky pod čarou: | |
|---|---|
| * | Diels-Kranz. Fragmente der Vorsokratiker 22B80 (překlad K. Svoboda, 1944). |
| 1 | Srov. Platón. Listy (List VII), 344 c, d. (překlad F. Novotný, 1928, 2020): „každý vážný muž, jde-li o věci vážné, jest dalek toho, aby o nich někdy psal a uvrhl je před lidmi do nepřízně a pochybnosti. Jedním slovem tedy, kdykoliv někdo uvidí něčí spisy, ať spisy zákonodárce v oboru zákonů, ať cokoliv jiného v jiných oborech, měl by z uvedených důvodů soudit, že to nejsou nejvážnější myšlenky spisovatelovy – ač je-li to muž vážný –, nýbrž ty že dlejí kdesi v nejkrásnějším místě jeho nitra; pakli však to přece uložil do knih jako vskutku vážné myšlenky, potom pochyby není, že – bohové sice ne, ale lidé – zmátli mu rozum.“ |